Zákon 148/1947 o opatřeních k provedení československo-maďarské dohody o výměně obyvatelstva účinný od 20.08.1947

Vláda učiní, pokud se tak již nestalo, - a to, bude-li toho třeba, nařízením - všechna opatření nutná k vnitrostátnímu provedení dohody mezi Československem a Maďarskem o výměně obyvatelstva ze dne 27. února 1946, č. 145 Sb. (dále jen "dohoda"), ujednání souvisících s touto dohodou, jakož i rozhodnutí smíšené komise, zřízené podle čl. X dohody, a to zejména pokud jde o nakládání movitým majetkem ve smyslu čl. VI dohody a o poskytnutí náhrady za nemovitý majetek ve smyslu čl. VII dohody.

(1) O tom, jsou-li podle konfiskačních předpisů splněny podmínky pro konfiskaci (přechod na stát) majetku, na nějž se vztahují ustanovení čl. VII dohody, rozhoduje, - pokud se tak již nestalo - , s konečnou platností osidlovací úřad, a to, jde-li o majetek zemědělský, v dohodě s pověřenectvem zemědělství a pozemkové reformy. Tyto podmínky se považují za splněné, byla-li osoba, které tento majetek náležel, přestěhována do Maďarska (odstavec 3). Tento majetek spravuje Fond národní obnovy, a to odděleně od ostatního majetku jím spravovaného. Naloží s ním podle zásad, které stanoví vládní nařízení, osidlovací úřad, a to, jde-li o zemědělský majetek, v dohodě s ministerstvem zemědělství, pokud jde o Slovensko v dohodě s pověřenectvem zemědělství a pozemkové reformy. Při tom se především přizná Čechům a Slovákům, kteří se podle dohody přistěhují na území Československé republiky z Maďarska, náhrada podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 75 Sb., o přiznávání hospodářských a právních úlev krajanům vracejícím se do vlasti, zejména z Maďarska. Ustanovení vět třetí až páté se nevztahují na majetek uvedený v § 18 dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

(2) Konfiskačními předpisy se rozumějí předpisy o konfiskaci nepřátelského majetku, vydané po 5. květnu 1945, na Slovensku po 29. srpnu 1944.

(3) Osobami přestěhovanými do Maďarska se rozumějí osoby, které byly podle dohody přestěhovány nebo se podle dohody nebo ujednání s ní souvisících za takové považují, s výjimkou osob, na něž se vztahují ustanovení čl. VIII, věty první dohody.