Vyhláška 222/1995 o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí účinný od 13.10.1995

(1) Vodní cesty v České republice se zařazují do tříd podle klasifikace vnitrozemských vodních cest uvedené v příloze č. 1.

(2) Určená třída vodní cesty stanoví, pro jaké největší plavidlo (dále jen "návrhové plavidlo") jsou na vodní cestě podmínky k jeho bezpečnému a plynulému provozu.

(1) Dopravně významná využívaná vodní cesta uvedená v příloze č. 2 části 1 písm. a) zákona je vodní cestou IV. třídy v úseku Kunětice - Mělník a vodní cestou Va. třídy v úseku Mělník - státní hranice se Spolkovou republikou Německo.

(2) Dopravně významná využívaná vodní cesta uvedená v příloze č. 2 části 1 písm. b) bodu 1 zákona je vodní cestou IV. třídy.

(3) Dopravně významná využívaná vodní cesta uvedená v příloze č. 2 části 1 písm. b) bodu 2 zákona je vodní cestou I. třídy.

(4) Dopravně významná využívaná vodní cesta uvedená v příloze č. 2 části 1 písm. c) zákona je vodní cestou 0. třídy.

Za vodní cesty účelové se považují

Základními určujícími objekty dopravně významných vodních cest je plavební dráha a plavební komora.

(1) Rozměry vyznačené části vodního toku s udržovanými vyznačenými parametry, nebo vodního toku vymezeného jeho břehy s přihlédnutím ke sklonu jejich svahů (dále jen „plavební dráha“) jsou

(2) Plavební dráha se v oblouku rozšiřuje v závislosti na délce návrhové sestavy a poloměru oblouku.

(1) U nově budovaných plavebních komor jsou

(2) Rozměry rejdy plavební komory musí být v souladu s rozměry a kapacitou plavební komory.

(3) Rejdy jsou od řečiště odděleny dělicími zdmi nebo hrázemi, které svým lícem navazují na líc zdi plavební komory. Zhlaví dělicí zdi nebo hráze musí být situováno a uspořádáno tak, aby příčná složka rychlosti proudění vody v plavební dráze bezprostředně před svodidly nebo zhlavím dělicí zdi nepřekročila 0,2 m/sec.

(4) Horní hrana zdi plavební komory, dělicí zdi, dalb a svodidel musí být nejméně 1 m a 0,5 m, jde-li o klasifikační třídu I. a 0. nad nejvyšší plavební hladinou, stanovenou plavebním úřadem (dále jen "nejvyšší plavební hladina"). Při rozmísťování dalb a vázacích prvků na dělicí zdi je vhodné dodržovat vzdálenost max. 33 m.

(5) Plavební komora musí být vybavena bezpečnostním zařízením, tj. vjezdovou, případně výjezdovou signalizací, úvaznými prvky ve zdech a na zdi plavební komory, výstupovými žebříky a vyhovujícím osvětlením po obou jejích stranách. Pro zvýšení plavební bezpečnosti může správce vodní cesty vybavit plavební komoru dalším zařízením. Při rozdílu hladin větším než 5 m je třeba kromě pevných vázacích prvků zřídit, u nově budovaných plavebních komor, i plovoucí vázací zařízení. Výškové členění pevných vázacích prvků činí nejvýše 1,5 m.

(6) Rejdy musí být vybaveny vyhovujícím osvětlením.

(1) Pro zajištění bezpečné plavby je třeba na sledovaných vodních cestách udržovat plavební hloubky, odstraňovat překážky v plavební dráze a provádět značení signálními znaky podle vyhlášky o pravidlech plavebního provozu udržovat manipulační stezky, výstupová zařízení v břehovém opevnění a říční staničení.

(2) Na vodní cestě dopravně významné jsou mimo rejdy plavebních komor zřizována vývaziště s možností vyvázat loď ke břehu nebo kotviště k zakotvení lodi mimo plavební dráhu. V blízkosti přístavů, překladišť a plavebních zařízení je nutno zřídit obratiště plavidel.

(1) Nejmenší podjezdná výška nově stavěných nebo rekonstruovaných mostů, u nichž dochází k výměně nebo zásadní stavební úpravě nosné konstrukce, na vodní cestě dopravně významné je 7,0 m nad nejvyšší plavební hladinou. U nově stavěných obloukových mostů musí být tato výška dodržena v šířce nejméně dvou třetin plavební dráhy podle § 5. Při rekonstrukci mostních objektů, při nichž nedochází k výměně nebo zásadní stavební úpravě nosné konstrukce, musí být zachována podjezdná výška před rekonstrukcí. Pokud nemůže být dodržena hodnota podjezdné výšky, je nutno zřídit pohyblivou konstrukci mostu. Mostní objekty musí být řešeny tak, aby nezpůsobovaly nebezpečné odrazy pro radarovou navigaci na vodní cestě.

(2) Vzdálenost mezi jednotlivými pilíři plavebního mostního otvoru, měřená kolmo na osu plavební dráhy, musí u nových mostů nebo u mostů s novými mostními pilíři, s výjimkou pohyblivých mostů, odpovídat šířce přilehlé plavební dráhy podle § 5.

(3) Nejmenší podjezdná výška nově stavěných nebo rekonstruovaných mostů, u nichž dochází k výměně nebo zásadní stavební úpravě nosné konstrukce, na vodní cestě dopravně významné klasifikační třídy I., je 5,25 m nad nejvyšší plavební hladinou, a vodní cestě dopravně významné klasifikační třídy 0., vedené plavebním kanálem, je 4,0 m nad nejvyšší plavební hladinou.

(4) Nad vodní cestou dopravně významnou mohou být zřizovány lanové dráhy a sdělovací vedení nejméně 15,5 m a elektrická vedení do napětí 110 kV nejméně 19,0 m nad nejvyšší plavební hladinou. Elektrická vedení o napětí vyšším než 110 kV mohou být zřízena nad vodní cestou dopravně významnou, bude-li jejich výška nad nejvyšší plavební hladinou stanovená v odstavci 4 zvýšena o 1 cm na každý 1 kV, o který přesahuje napětí 110 kV.

(5) Elektrická vzdušná vedení nesmí být vedena přes objekt plavební komory s rejdami nebo jezem nebo v jeho blízkosti; jsou-li vedena přes vodní cestu, musí být vedena tak, aby nezpůsobovala nebezpečné odrazy pro radarovou navigaci na vodní cestě.

(6) Kabelové vedení nebo potrubí může být uloženo do dna vodní cesty dopravně významné technologií podvrtu, v rýze chráněné záhozem, nebo jinou technologií, která zabezpečí ochranu kabelového vedení nebo potrubí před poškozením plavebním provozem. Vrch potrubí, kabelů nebo chráničky kabelů musí být u potrubí a slaboproudých kabelů nejméně 120 cm pod dnem vodní cesty, a u silnoproudých kabelů nejméně 200 cm pod dnem vodní cesty. V případě uložení v rýze musí být nejméně polovina výšky uvedeného krytí z kamene.

(1) Horní vodič přívozu na dopravně významné vodní cestě musí být nejméně 12,0 m nad nejvyšší plavební hladinou, na účelové vodní cestě nejméně 5,0 m.

(2) Spodní vodič přívozu musí být v každém případě označen.

Činnosti vykonávané při správě sledované vodní cesty jsou

(1) Pozemní část každého přístavu zahrnuje zejména tyto stavby a zařízení

(2) Zařízení pozemní části přístavu se přednostně umísťuje mimo aktivní zónu záplavového území podle zákona o vodách11).

(3) Trvalý pozemní přístup ke každému stání plavidla nemusí být zajištěn v období, ve kterém je plavba zakázána. Nástup osob na plavidlo a výstup osob z plavidla je osvětlen a zpevněn tak, aby byl bezpečně použitelný i za zhoršených povětrnostních podmínek.

(4) V přístavu, který má sloužit k nástupu cestujících na plavidlo a výstupu cestujících z plavidla, je tento přístup z veřejné komunikace až na plavidlo zabezpečen z hlediska bezpečného průchodu a přístupu osob se zhoršenou schopností pohybu a orientace; v takovém přístavu je umístěno zázemí pro cestující zahrnující základní hygienické zařízení a prostor pro vyčkávání na nástup na plavidlo.

(5) Stanoviště pro stání plavidel je uzpůsobeno pro nakládku a vykládku věcí a pro zásobování plavidel. Pozemní přístup ke stanovištím pro stání plavidel

(6) Přístav umožňuje manipulaci s věcmi z plavidla a na plavidlo pomocí jeřábu. V přístavu, ve kterém je prováděna nakládka a vykládka zboží na plavidla určená k přepravě nákladů, je podél stání plavidel určených pro tuto nakládku a vykládku zřízena manipulační plocha nebo zařízení umožňující provádění manipulace se zbožím mezi plavidlem a prostředkem jiného druhu dopravní infrastruktury nebo skladovacím prostorem.

(1) Přístav umožňuje provádění základní opravy a údržby plavidel a tankování pohonných hmot pomocí stabilního zařízení nebo servisního plavidla. Místa určená pro provádění opravy a údržby plavidel zahrnuje pozemní manipulační plochu přístupnou vozidly a jeřábem. V přístavu nebo v jeho blízkosti je zajištěn odběr odpadních vod včetně zaolejovaných nádních vod z plavidel a zásobování plavidel vodou. Zachází-li se v přístavu se závadnými látkami, řídí se tato činnost zákonem o vodách12).

(2) Přístav umožňuje bezpečné stání a obsluhu plavidel odpovídající třídě vodní cesty uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce. Umístění a vyvazovací prvky přístavu s ochrannou funkcí umožňují bezpečné stání plavidel odpovídající třídě vodní cesty uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce od minimální plavební hladiny až do úrovně hladiny odpovídající nejvýše zaznamenané povodně. V celém tomto rozsahu je zachován přístup na plavidlo nebo na vzájemně svázanou skupinu plavidel z okolí nezasaženého povodní.

(3) Veřejný přístav

(4) Na každém úseku vodní cesty, který není delší než 100 km, je zabezpečena možnost provádění opravy, údržby a technické prohlídky plavidel odpovídající třídě vodní cesty uvedené v příloze č. 1 včetně možnosti jejich vytažení z vody.

(1) Před vplutím do vjezdu přístavu a do jednotlivých přístavních bazénů, jakož i před vyplutím z nich dávají plavidla zvukové signály stanovené vyhláškou o pravidlech plavebního provozu.

(2) V přístavních bazénech smějí plavidla manévrovat a spojovat se do sestav, pokud k tomu mají dostatek místa a neohrozí-li ostatní provoz přístavu. Při tomto manévrování nesmí vznikat škodlivé sání a vlnobití. Po celé délce přístavního bazénu musí být zachován prostor umožňující proplutí plavidel.

Provozovatel pozemní části přístavu zajišťuje, aby

(1) Plavidla musí být na stanovištích bezpečně vyvázána, a to na zařízeních k tomu určených.

(2) Posádka plavidla smí odvázat jiné plavidlo jen se svolením jeho vůdce, hlídky nebo osoby pověřené dohledem na plavidlo a musí je potom, co odpadl důvod k odvázání, ihned řádně vyvázat.

(3) Mezi plavidla a mezi plavidla a přístavní zdi musí být vloženy odrazníky.

(4) Napínat lana nebo řetězy přes plavební dráhu nebo přístavní bazén je dovoleno jen v případech nouze. O tom je nutno ihned vyrozumět plavební úřad, zajistit stálý dohled a lana nebo řetězy zřetelně označit.

(5) Vůdci plavidel stojících v přístavu musí v případě potřeby dovolit jinému plavidlu, aby se k jeho plavidlu vyvázalo, pokud tím není ohrožena bezpečnost nebo činnost jeho vlastního plavidla. To neplatí pro

(6) Kotvení v přístavních bazénech je dovoleno jen v případě nouze.

(7) Při stání plavidla v přístavu nesmí žádné předměty, s výjimkou použitých sochorů, přesahovat přes okraj plavidla.

(1) Plavidla stojící u břehu musí být opatřena bezpečným přechodem na břeh. V noci musí být přechod osvětlen.

(2) Stojí-li plavidla vedle sebe, musí vůdci plavidel, která jsou blíže k břehu, dovolit zřízení přechodů přes tato plavidla.

(3) Vypouštění páry a horké vody z plavidel v přístavech se musí provádět tak, aby nedošlo k ohrožení osob nebo poškození majetku.

Na plavidle manévrujícím v přístavu musí být úplná posádka.

Při zámraze vodní části přístavu je posádka plavidla povinna uvolňovat plavidlo z ledu. Posádka plavidla je rovněž povinna udržovat protipožární otvory o rozměrech alespoň 1 m x 1 m v ledu před přídí a za zádí plavidla.

Při výskytu velkých vod, při vyhlášeném zastavení plavby nebo při jiném zákazu pokračování v plavbě může vůdce plavidla využít k ochraně přístav na nezbytně nutnou dobu při dodržení podmínek stanovených touto vyhláškou.

Plavidlo může volně vplout do veřejného přístavu, nebrání-li tomu bezpečnostní, hygienické a protiepidemické nebo celní předpisy.

Hlášení připlutí a odplutí do veřejného přístavu se podává písemně nebo elektronicky provozovateli pozemní části přístavu. V hlášení musí být uveden druh a označení plavidla, jeho nosnost, ponor, výkon strojního pohonu, místo, odkud plavidlo připlulo a kam pluje, čas připlutí (odplutí) a nutná data o nákladu.

Plavidla v přístavu podléhají zdravotnímu a veterinárnímu dozoru podle zvláštních předpisů.3)Vůdci plavidel jsou povinni ihned hlásit provozovateli pozemní části přístavu každý výskyt infekce nebo podezření z jejího výskytu a každý úraz nebo úmrtí na plavidle. Provozovatel pozemní části přístavu je povinen uvědomit o výskytu infekce nebo podezření z jejího výskytu ošetřujícího lékaře nebo veterináře a plavební úřad, o úrazu nebo úmrtí Policii České republiky.

(1) Byla-li nařízena karanténa plavidla, řídí se styk s takovým plavidlem pokyny ošetřujícího lékaře a veterináře a provozovatele pozemní části přístavu.

(2) Opatření zdravotního nebo veterinárního dozoru jsou závazná pro všechny uživatele přístavu a pro všechny osoby zdržující se na přístavním území a na plavidlech.

Vypukne-li na plavidle požár, je třeba učinit opatření k uhašení požáru a v případě ohrožení okolí musí být plavidlo ihned přemístěno na bezpečné místo, popřípadě vůbec odstraněno z přístavu. Není-li to podle daných okolností možné, musí být ihned odstraněna plavidla, která jsou v dosahu nebezpečí.

(1) Podkladem pro výpočet náhrad a příspěvků ve společné havárii jsou hodnoty platné v době a v místě skončení plavby, při které ke společné havárii došlo, pokud není dále stanoveno jinak.

(2) Vynaloží-li se místo výdajů, které by náležely do společné havárie, nějaké jiné mimořádné výdaje, uhradí se ve společné havárii až do výše částky výdajů, které by náležely do společné havárie.

(1) Je-li plavidlo ztraceno, hradí se cena plavidla v nepoškozeném stavu po odečtení výdajů za opravu škod, které nenáleží do společné havárie, případně též po odečtení výnosu z prodeje zbytků plavidla. Cenu plavidla i výši výdajů na opravy určí soudní znalec.

(2) Je-li plavidlo poškozeno, hradí se výdaje za opravu. Škodu vyšetří a určí soudní znalec.

(3) Nahrazují-li se při opravě staré věci novými, sníží se úhrada o srážky odpovídající rozdílu mezi cenou nových a cenou starých věcí (tzv. srážky "nové za staré"). Srážky činí u plavidel, motorů, strojů a kotlů od druhého do pátého roku provozního stáří jednu pětinu, od šestého do desátého roku provozního stáří jednu čtvrtinu a od jedenáctého roku provozního stáří jednu třetinu, až do jednoho roku provozního stáří se nesráží nic. U kotevních řetězů činí srážka jednu šestinu, u vlečných lan jednu čtvrtinu, u kotev se nesráží nic. Z částky náhrady zbývající po provedení srážky "nové za staré" se odečte ještě popřípadě zbytková hodnota starých věcí, které se nahrazují novými.

(4) Náhrada za poškození plavidla nemůže být vyšší než částka, která by se měla hradit při ztrátě plavidla.

(1) Je-li náklad ztracen, hradí se cena, jakou by měl v nepoškozeném stavu po odečtení částky odpovídající škodám, které nenáleží do společné havárie, jakož i po odečtení ušetřeného přepravného, cla a jiných výloh.

(2) Je-li náklad poškozen, hradí se rozdíl mezi cenou ve stavu nepoškozeném a cenou ve stavu poškozeném. Byl-li poškozený náklad prodán, uhradí se rozdíl mezi čistou cenou v nepoškozeném stavu a čistým výtěžkem z prodeje.

(1) Ztráta přepravného se hradí částkou odpovídající hrubému přepravnému po odečtení částky, kterou by byl dopravce nucen vynaložit na získání přepravného, kterou však v důsledku úkonu společné havárie nevynaložil, jakož i po odečtení čistého výtěžku z přepravy jiného nákladu místo nákladu, za nějž bylo přepravné ztraceno.

(2) Plavidlo, přepravné i náklad přispívají ke společné havárii podle své skutečné hodnoty. K hodnotě se připočtou náhrady přiznané plavidlu, přepravnému i nákladu ve společné havárii. Od hodnoty přepravného se odečtou výdaje na získání přepravného, které by byl dopravce uspořil, kdyby bylo došlo ke ztrátě plavidla v době úkonu společné havárie.

(1) Ve společné havárii se nehradí ztráta ani poškození nákladu úmyslně nehlášeného nebo nesprávně hlášeného při podání k přepravě, byl-li však takový náklad zachráněn, přispívá ke společné havárii.

(2) Ztráta nebo poškození nákladu, jehož cena byla při podání k přepravě hlášena nižší částkou, se hradí podle ceny hlášené, avšak takové věci přispívají hodnotou skutečnou.

(3) Zavazadla cestujících a osobní svršky přispívají ke společné havárii jen tehdy, byla-li na ně vydána přepravní listina nebo poskytne-li se za ně náhrada ve společné havárii.

(1) Stanovení náhrad a rozvrhu příspěvků ve společné havárii (dále jen "dispaš") se provede v sídle provozovatele plavidla.

(2) Provozovatel plavidla je povinen učinit bez odkladu opatření potřebná k vypracování dispaše. Odkládá-li splnění této povinnosti, je kterýkoliv účastník oprávněn zařídit vyhotovení dispaše.

(3) Výlohy vyhotovení dispaše se vyúčtují ve společné havárii.

(1) Osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce (dále jen "osvědčení") vydá plavební úřad na základě žádosti podané plavebnímu úřadu. Žádost musí obsahovat jméno, příjmení, adresu bydliště a datum a místo narození žadatele a musí být doložena dokladem o úspěšně vykonané maturitní zkoušce dokladem o absolvování školení vydaným pověřenou osobou a protokolem o úspěšném složení zkoušky podle odstavců 2 až 6.

(2) Zkoušku organizuje pověřená osoba. Plavební úřad písemně jmenuje a odvolává tříčlennou zkušební komisi složenou z osob oprávněných provádět zkoušky podle § 37 odst. 2, která se usnáší většinou hlasů. Žadatel o vydání osvědčení podá přihlášku ke zkoušce pověřené osobě. Po obdržení přihlášky pověřená osoba vyrozumí uchazeče o termínu, místě konání zkoušky a výši úhrady nákladů za zkoušku, kterou uchazeč uhradí před jejím konáním. Úhrada nákladů za zkoušky se stanoví podle účelně vynaložených nákladů spojených s organizací zkoušky.

(3) Zkouška zahrnuje písemný test obsahující nejméně 20 otázek alespoň v rozsahu znalostí uvedených v příloze č. 2. V případě otázek s několika možnými odpověďmi se takové dvě otázky považují za jednu otázku. Otázky musí být zaměřeny zejména na obecná ochranná a bezpečnostní opatření, klasifikaci nebezpečných věcí, obecné požadavky na obaly, označování nebezpečnosti a bezpečnostní značky, náležitosti přepravních dokladů, manipulaci s nebezpečnými věcmi, odborné školení posádek, lodní listiny, bezpečnostní pokyny a technické požadavky na plavidla. Součástí zkoušky je písemné řešení případové studie v souladu s povinnostmi bezpečnostního poradce. Písemná zkouška může být v případě potřeby dalšího ověření znalostí žadatele o vydání osvědčení doplněna ústní zkouškou. V rámci zkoušky je postupováno podle zkušebního řádu schváleného plavebním úřadem, který zveřejní Ministerstvo dopravy (dále jen "ministerstvo") ve Věstníku dopravy. Zkušební řád stanoví zejména způsob vyhlašování termínů konání zkoušek společně se lhůtami pro podávání přihlášek na jednotlivé termíny konání zkoušek, způsob přihlášení ke zkoušce a přijímání přihlášek ke zkoušce, pravidla pro průběh zkoušky včetně účasti dotčených osob ve zkušební místnosti během konání zkoušky, způsob hodnocení celé zkoušky a případy, kdy písemná zkouška musí být doplněna ústní zkouškou.

(4) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti, kterou státní příslušníci členských států získali v jiném členském státě Evropské unie, se postupuje podle zvláštního zákona.4)

(5) Pokud zkušební komise uzná odbornou kvalifikaci pouze částečně, může uchazeč skládat rozdílovou zkoušku. U rozdílové zkoušky není uchazeč zkoušen z těch oblastí, ve kterých mu byla uznána odborná kvalifikace.

(6) O úspěšném složení zkoušky vydá pověřená osoba žadateli o vydání osvědčení protokol podepsaný všemi členy zkušební komise. V případě, že žadatel u zkoušky neuspěl, může celou zkoušku nebo část, ve které neuspěl, opakovat pouze jednou, bez absolvování nového školení. Další opakování zkoušky je možné až po absolvování nového školení.

(7) Osvědčení bezpečnostního poradce, jehož vzor je uveden v příloze č. 3, je platné po dobu 5 let ode dne vydání. Dobu platnosti osvědčení prodlouží plavební úřad o 5 let, pokud bezpečnostní poradce během posledního roku před uplynutím platnosti osvědčení složil úspěšně zkoušku a tuto skutečnost doložil.

(1) Účet vodní dopravy (dále jen "účet") je zřízen ve formě zvláštního běžného účtu, na kterém eviduje ministerstvo prostředky provozovatelů odděleně na třech zvláštních podúčtech: podúčtu provozovatelů provádějících přepravu suchého zboží, podúčtu provozovatelů provádějících přepravu tekutého zboží a podúčtu provozovatelů provádějících přepravu pomocí remorkérů.

(2) Příjmy účtu se řídí předpisy Evropských společenství, které upravují politiku Společenství v oblasti kapacity vnitrozemského lodního parku a jeho obnovy.5)

(3) Finanční prostředky z účtu lze přidělit pouze na základě žádosti, která obsahuje následující náležitosti:

(4) Žádost o přidělení finančních prostředků z účtu musí být doložena:

(5) Má-li ministerstvo důvodné pochybnosti o technické a provozní způsobilosti plavidla, je žadatel povinen na jeho výzvu ve stanovené lhůtě předložit také odborný technický posudek prokazující tuto způsobilost, vydaný uznanou klasifikační organizací.6)

(6) Na poskytnutí finančních prostředků z účtu není právní nárok.