Sdělení 439/2010 o přijetí stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10 k úkonům podle § 14 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, spočívajícím v sejmutí pachové stopy, odebrání vzorku vlasů a bukálního stěru účinný od 30.11.2010
| Schválené: | 30.11.2010 |
| Účinnost od: | 30.11.2010 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | DOKAZOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ., Nedotknutelnost osoby a soukromí., Opatření věcí důležitých pro trestní řízení. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Plénum Ústavního soudu přijalo pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10 dne 30. listopadu 2010 ve složení Stanislav Balík (soudce zpravodaj), František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru II. senátu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2369/08, který se odchyluje od názoru vysloveného v nálezu sp. zn. I. ÚS 671/05 ze dne 22. února 2006 a v nálezu sp. zn. III. ÚS 655/06 ze dne 23. května 2007, toto stanovisko:
* Pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 41, str. 341.
Na úkony dle § 114 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, spočívající v sejmutí pachové stopy, odebrání vzorku vlasů a bukálního stěru, jejichž cílem je získání objektivně existujících důkazů pro forenzní vyšetření a které nevyžadují aktivní jednání obviněného či podezřelého, ale toliko strpění jejich provedení, nelze pohlížet jako na úkony, jimiž by byl obviněný či podezřelý donucován k ústavně nepřípustnému sebeobviňování. K zajištění součinnosti obviněného či podezřelého při opatřování těchto důkazů je tudíž možno užít zákonných donucovacích prostředků.
Odůvodněn
I.
1. stavnmu soudu byla dne 22. zř 2008 doručena stavn stžnost stěžovatele R. G. směřujc proti usnesen Policie Česk republiky, Obvodnho ředitelstv Praha III, služby kriminln policie a vyšetřovn, 5. oddělen obecn kriminality, ze dne 27. března 2008 ČTS: ORIII-2748/SKPV-2005 a usnesen Obvodnho soudu pro Prahu 8 ze dne 4. července 2008 sp. zn. Nt 2058/2008. Podle rozvrhu prce tato stžnost napadla do II. sentu stavnho soudu, soudcem zpravodajem je Stanislav Balk.
2. stavn stžnost stěžovatel broj proti shora označenm rozhodnutm policejnho orgnu a Obvodnho soudu pro Prahu 8, na jejichž zkladě mu byla dle 66 zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, uložena pořdkov pokuta ve vši 15 000 Kč, neboť nevyhověl vzvě policejnho orgnu ve smyslu 114 trestnho řdu a odmtl odběr pachov srovnvac stopy.
II.
3. V souvislosti se svoj rozhodovac prax II. sent stavnho soudu dospěl k prvnmu nzoru odchylnmu od nzoru vyslovenho v nlezech sp. zn. I. S 671/05 ze dne 22. nora 2006 (N 41/40 SbNU 341*) a sp. zn. III. S 655/06 ze dne 23. května 2007 (N 89/45 SbNU 303).
4. Nlezem sp. zn. I. S 671/05 stavn soud dal za pravdu nmitce stěžovatele v tom směru, že nemůže bt prostřednictvm pokuty nucen k tomu, aby opatřil, resp. svou součinnost umožnil opatřen důkazu, kter by mohl bt použit proti němu v trestnm řzen; uvedenm postupem by totiž byl nucen k jednn, kter je již nutno považovat za sebeobviňovn. stavn soud s odkazem na Listinu zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“), konkrtně na člnek 37 odst. 1, člnek 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny, dle na člnek 6 odst. 1, 2 a odst. 3 psm. c) mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluva“) a člnek 14 odst. 2 a odst. 3 psm. g) Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech dovodil, že zmněn stavn prvo, tedy zkaz donucovn jinho k sebeobviněn vlastn vpověd, lze chpat v širšm rozsahu tak, že ani jin důkazy nen nikdo povinen proti sobě poskytovat. Uložen pořdkov pokuty podle 66 odst. 1 trestnho řdu za situace, kdy obviněn odmtl součinnost v poskytnut důkazu (strpět sejmut srovnvac pachov stopy), kter jej mohl usvědčovat, stavn soud označil za stavně nepřpustn způsob vynucovn součinnosti obviněnho. Takovto interpretace trestnho řdu podle jeho nzoru nezohlednila shora zmiňovan kautely obsažen v Listině a mezinrodnch smlouvch.
5. Ve věci veden pod sp. zn. III. S 655/06 se stavn soud zabval obdobnou problematikou, jž se dotk nyn projednvan stavn stžnost, a podobně jako v nlezu sp. zn. I. S 671/05 kasačn vrok založil na tvrzen, že uloženm pořdkov pokuty za nesplněn povinnosti uložen v ustanoven 114 odst. 2 a 4 trestnho řdu, respektive za neuposlechnut vzvy k poskytnut vzorku vlasů a buklnch stěrů, bylo porušeno zkladn prvo stěžovatele podle člnku 37 odst. 1, člnku 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny a člnku 6 odst. 1, 2 a odst. 3 psm. c) mluvy.
6. II. sent stavnho soudu se s nzory vyslovenmi ve vše citovanch nlezech neztotožňuje, k čemuž je veden nsledujcmi vahami, kter byly již dřve nastněny v odlišnm stanovisku soudce Jana Musila připojenm k nlezu sp. zn. III. S 655/06 ze dne 23. května 2007.
III.
7. stavně zaručen prvo nebt donucovn k sebeobviněn, tedy předložit proti sobě důkaz pod donucenm, je dovozovno z člnku 37 odst. 1 Listiny, kter zakotvuje prvo každho odepřt vpověď, jestliže by j způsobil nebezpeč trestnho sthn sobě nebo osobě blzk, a specilně z člnku 40 odst. 4 Listiny, jenž přiznv prvo odepřt vpověď obviněnmu, přičemž tohoto prva nesm bt obviněn ždnm způsobem zbaven.
8. Toto pravidlo, umožňujc obviněnmu neusvědčovat svou vpověd sm sebe, bylo do českho stavnho pořdku, podobně jako do stavnch předpisů mnoha vyspělch demokratickch sttů, zavedeno po vzoru Ptho dodatku americk stavy z roku 1791 a je pokldno za součst tzv. Bill of Rights. Doslovn text tohoto ustanoven („no person shall ... be compelled in any criminal case to be a witness against himself“ - „nikdo nesm bt v trestn věci donucovn k tomu, aby vystupoval jako svědek proti sobě“) byl původně interpretovn v zkm slova smyslu tak, že zkaz donucen se vztahuje toliko k vslechu obviněnho (podezřelho) nebo k jin slovn komunikaci s obviněnm. Teprve v dalšm vvoji judikatury v USA a v evropskch zemch došlo k rozšřen interpretace tohoto ustanoven tak, že obviněn nesm bt donucovn nejen k vpovědi, ale ani k jinmu aktivnmu jednn, jmž by přispval k obstarvn důkazů proti sobě. V prvn nauce je toto pravidlo vyjdřeno latinskou formul „nemo tenetur se ipsum accusare“ („nikdo nen povinen sm sebe obviňovat“) ... (viz odlišn stanovisko k nlezu sp. zn. III. S 655/06, kter připojil soudce Jan Musil).
9. Za aktivn jednn se v zahraničn judikatuře považuje např. napsn rukopisnho textu (zkoušky psma) k psmoznaleck identifikaci, chůze a jin motorick zkoušky sledujc koordinaci pohybů při tzv. ambulantnm vyšetřen přznaků opilosti, plněn kolů souvisejcch s vyšetřovacm pokusem (srov. 104c odst. 4 trestnho řdu). K proveden vyjmenovanch konů může bt obviněn vyzvn, eventulně tž předvoln či předveden, nesm k nim však bt jakkoliv donucovn, nevyjmaje možnost uložen pořdkov pokuty.
10. Pro věc vznamn je pak předevšm stanovisko, kter k prvu mlčet a neobviňovat sebe samho zastv Evropsk soud pro lidsk prva (dle jen „Evropsk soud“). Dle jeho ustlen judikatury patř prvo nevypovdat a prvo nepřispvat k obviněn proti sobě sammu k obecně uznvanm mezinrodnm principům, kter - ačkoliv nejsou v čl. 6 mluvy vslovně zmněny - jsou samou podstatou pojmu spravedliv proces ve smyslu čl. 6 mluvy. Prvo nepřispvat k vlastnmu obviněn předpokld, že sttn orgny se snaž prokzat vinu obžalovanho, aniž by použvaly důkazn materily zskan donucenm nebo pod ntlakem proti vůli obviněnho. V tomto směru je toto prvo zce svzno s presumpc neviny (čl. 6 odst. 2 mluvy). Uplatňovn zsady „nemo tenetur“ m chrnit obviněnho před bezprvnm donucovnm ze strany sttnch orgnů a tm přispvat k zabrněn vzniku justičnch omylů a k zajištěn spravedlivho procesu (viz rozsudek Evropskho soudu ve věci Saunders proti Velk Britnii č. 19187/91 ze dne 17. prosince 1996, rozsudek ve věci Heaney a McGuinness proti Irsku č. 34720/97 ze dne 21. prosince 2000, rozsudek ve věci J. B. proti Švcarsku č. 31827/96 ze dne 3. května 2001 a dalš). Evropsk soud na druhou stranu připoušt, že prvo mlčet a prvo neobviňovat sebe sama nejsou prva absolutn a je možno je omezit určitm stupněm ntlaku, kter však nesm bt „abuzivn“.
11. Ve spojitosti s prvem nebt nucen obviňovat sebe samho Evropsk soud zmiňuje dvě dalš jednotliv prva, kter v širšm smyslu tvoř jeho podstatu, prvo nebt nucen k doznn (prvo mlčet) a prvo nebt nucen přispět k vlastnmu obviněn jinm způsobem než vpověd (objektivnmi či věcnmi důkazy). Současně dodv, že prvo neusvědčovat sm sebe je primrně spojeno s respektovnm vůle obviněn osoby nevypovdat. V souladu s běžnou prax v prvnch řdech smluvnch stran Zmluvy a taktž v jinch zemch se prvo nevypovdat v trestnm řzen nevztahuje (je omezeno) na použit těch důkazů, jež jsou sice zskny od obviněnho s pomoc donucen, ale jež existuj nezvisle na jeho vůli, což je mimo jin přpad dokumentů zskanch na zkladě domovn prohldky, dechovch zkoušek, vzorků krve, moči, vlasů či nahrvky hlasu a lidsk tkně pro čely testů DNA (viz např. vše citovan rozsudek ve věci Saunders proti Velk Britnii, rozsudek ve věci P. G. a J. H. proti Spojenmu Krlovstv č. 44787/98 ze dne 25. zř 2001). Jinmi slovy, od obviněnho lze požadovat, aby strpěl odnět napřklad psemnost a aby strpěl odebrn uvedench vzorků, třeba i za pomoci donucen, a to navzdory skutečnosti, že ho tyto důkazy usvědčuj. Nen přpustn požadovat toliko aktivn přispěn obviněnho při opatřovn těchto důkazů, což bylo dovozeno zejmna ve vztahu k vydn psemnost (viz rozsudek ve věci Funke proti Francii č. 10828/84 ze dne 25. nora 1993, již citovan rozsudek ve věci J. B. proti Švcarsku).
12. Různ režim zskvn důkazů z hlediska prva neusvědčovat sm sebe se opr o odlišn charakter vpovědi a uvedench důkazů. Posledně jmenovan existuj objektivně, nezvisle na vůli obviněnho, při jejich opatřovn je sice postupovno proti vůli obviněnho, nevyžaduje se však po něm jeho aktivn součinnost, ale pouze strpěn donucovacch konů. Naproti tomu vpověď, slovo, neexistuje objektivně, nezvisle na vůli obviněnho, a lze je zskat jen proti vůli obviněnho, je-li tato zlomena fyzickm nebo psychickm donucenm, tj. jen když se ponž důstojnost člověka jako svobodn bytosti (srov. B. Repk: Evropsk mluva o lidskch prvech a trestn prvo, 1. vydn, Orac, Praha 2002, str. 187).
13. Evropsk soud nicmně neopomn zdůraznit, že povinnost podrobit se konům vedoucm k zajištěn shora označench objektivně existujcch důkazů, k jejmuž splněn může bt osoba v souladu s čl. 6 mluvy i donucena, představuje zsah do prva na respektovn soukromho a rodinnho života (zsah do tělesn integrity osoby), obydl a korespondence dle čl. 8 mluvy, kter je možn jen za podmnek čl. 8 odst. 2 mluvy, tedy v těch přpadech, kdy k němu dochz na podkladě zkona a v mře nezbytn v demokratick společnosti v zjmu nrodn bezpečnosti, veřejn bezpečnosti, hospodřskho blahobytu země, předchzen nepokojům a zločinnosti, ochrany zdrav nebo morlky nebo ochrany prv a svobod jinch.
14. V souvislosti s možnost opatřen věcnho důkazu i za pomoci fyzickho donucen vyvstala před Evropskm soudem otzka stanoven hranic sttnho donucen. Ve sv judikatuře za nepřpustn označil nejen již zmiňovan vynucovn aktivnho přispvn osoby ke svmu obviněn, ale dle v jednotlivch přpadech, kdy obviněn (podezřel) odmtl součinnost při zskn důkazů, hodnot, zda povaha a stupeň donucen nepřekročily dovolen rmec, jinmi slovy, zda stupeň použitho donucen nepřevyšuje intenzitu donucen obvykle nutnou pro zskn důkazů tohoto typu. Hrozba a uložen sankc za neposkytnut informac orgnům činnm v trestnm řzen jsou podle něj neslučiteln s prvem na spravedliv proces, pokud by v podstatě zničily samotnou podstatu prva neobviňovat sama sebe. Při posuzovn, zda použit donucen orgny činnmi v trestnm řzen za čelem zajištěn důkazů porušilo prvo neusvědčovat sm sebe, Evropsk soud přitom bere do vahy čtyři kritria. Jsou jimi povaha a intenzita donucen, existence relevantnch procesnch zruk, zvažnost veřejnho zjmu na vyšetřen a potrestn danho trestnho činu a způsob a čel použit takto zskanch důkazů (viz např. rozsudek ve věci Jalloh proti Německu č. 54810/00 ze dne 11. července 2006).
15. Orgny mluvy při několika přležitostech zkoumaly naplněn stanovench podmnek v přpadě odběru krve nebo vzorku slin proti vůli podezřelho za čelem vyšetřen trestnho činu či povinnosti podrobit se dechov zkoušce na přtomnost alkoholu v krvi (tzv. alkotest), rozpor s čl. 8, přpadně s čl. 3 mluvy ovšem neshledaly (viz rozhodnut ve věci Schmidt proti Německu č. 32352/02 ze dne 5. ledna 2006, rozhodnut ve věci Tirado Ortiz a Lozano Martin proti Španělsku č. 43486/98 ze dne 15. června 1999). Evropsk soud vslovně konstatoval, že za čelem zskn vzorků krve, moči, vlasů a lidsk tkně pro čely testů DNA je obviněn (podezřel) povinen pasivně strpět pouze nepatrn zsah do sv fyzick integrity. Postupy aplikovan přslušnmi orgny za normlnch okolnost nedosahuj minimln hranice zvažnosti nutn pro porušen čl. 3 mluvy, a přestože představuj zsah do prva obviněnho (podezřelho) na soukrom život, jsou obecně ospravedlněny podle čl. 8 odst. 2 mluvy jako nezbytn pro předchzen zločinnosti (rozsudek ve věci Jalloh proti Německu, citovan vše).
16. Shora nastněn přstup k prvu nepřispět k vlastnmu obviněn při zskvn objektivnch důkazů zastv tak zahraničn prvn prava a judikatura, kter při vynucovn povinnosti obviněnho (podezřelho) strpět prohldku těla a jin podobn kony jako donucovac prostředky aprobuje jak pořdkovou pokutu, považovanou za mrnějš donucovac prostředek, tak přm fyzick donucen, k jehož použit m bt přikročeno až po bezvslednm uložen pořdkov pokuty.
17. V odlišnm stanovisku připojenm k nlezu sp. zn. III. S 655/06 se jako přklad uvd „ 81a německho trestnho řdu (StPO), upravujc tzv. Krperliche Untersuchung des Beschuldigten, podle něhož vynutiteln je za určitch podmnek strpěn nejen neinvazivnch konů (bukln stěr, sejmut otisků prstů, sejmut vzorku pachu), ale dokonce i invazivn odběr krve nebo jinch biologickch materilů - Přpustnost takovch konů aproboval i Spolkov stavn soud (judikty BVerfGE 47, 239, 248; BVerfGE 16, 194, 202; BVerfGE 17, 108, 117; BVerfGE 27, 211), kter však ve svch judiktech často zdůrazňuje nutnost přihldnout při konkrtn aplikaci těchto donucovacch opatřen k hledisku proporcionality mezi zvažnost trestnho činu a intenzitou donucovacho prostředku.“.
18. Mimo rmec Evropy lze pak poukzat na judikaturu Nejvyššho soudu USA, kter mezi tzv. noncommuniactive act pasivn (neaktivn) povahy, k jehož strpěn může bt obviněn donucovn, aniž by byl porušen zkaz donucovn k sebeobviňovn, řad „nsiln snmn otisků prstů, vyšetřen těla rentgenem, svlečen oděvu, aby bylo viditeln tetovn, sejmut otisků zubů, při rekognici je povinen obviněn sejmout brle, navlci si masku, klobouk, paruku, uměl vousy (četn citace judiktů Supreme Court k tto problematice in: Kraft, O. K.-E.: Das nemo tenetur-Prinzip und die sich daraus ergebenden Rechte des Beschuldigten in der polizeilichen Vernehmung. Eine rechtsvergleichende Untersuchung des amerikanischen und deutschen Strafprozerechts. Hamburg : Verlag Dr. Kovač, 2002, s. 133.). Obviněn může bt donucen i k nedobrovolnmu odběru krve při podezřen, že řdil auto v opilosti [judikt Supreme Court ve věci Schember v. California, 384 U.S. 757 (1966)].“.
19. Přpustnost donucen při provděn některch konů dle trestnho řdu zkoumal v minulosti i stavn soud. stavně zaručen prvo nebt donucovn k sebeobviněn, tedy předložit proti sobě důkaz pod donucenm, stavn soud vymezil předevšm ve vztahu k institutu vydn a odnět věci podle ustanoven 78 a 79 trestnho řdu. Ve sv judikatuře odlišil relevantn atributy institutů (přpadně nucenho) vydn věci a odnět věci, zdůrazňuje, že při (použit institutu) vydn věci ve spojen s uloženm pořdkov pokuty se vyžaduje po obviněnm nepřpustně voln aktivn činnost, přičemž naproti tomu u odnět věci se jedn evidentně o kon, kter obviněn či podezřel pouze (za zkonem stanovench podmnek) snš, respektive je povinen strpět. V tomto smyslu uplatněn zajišťovacho konu odnět věci, a to v intencch 79 trestnho řdu, nelze chpat jako donucen k vydn věcnho důkazu proti sobě sammu, neboť jde o stavně přpustn nucen zajištěn věcnch důkazů, byť proti vůli obviněnho či podezřelho. stavn soud v tto souvislosti konstatoval, že prvn možnost zajištěn důkazů pro čely trestnho řzen proti vůli trestně obviněnho nemůže bt zjednodušeně chpna jako nezkonn a nestavn donucovn obviněnho k poskytovn důkazů proti sobě sammu [srov. nlez sp. zn. Pl. S 29/2000 ze dne 20. nora 2001 (N 32/21 SbNU 285; 236/2001 Sb.); nlez sp. zn. III. S 561/04 ze dne 10. března 2005 (N 54/36 SbNU 575); nlez sp. zn. III. S 644/05 ze dne 23. března 2006 (N 71/40 SbNU 697)].
20. Podobně se stavn soud vyjdřil i k dalšmu z vyšetřovacch konů, a to k rekognici provděn dle 104b trestnho řdu. V nlezu sp. zn. III. S 528/06 ze dne 11. řjna 2007 (N 159/47 SbNU 75) stavn soud uvedl, že rekognice je konem, při němž je obviněn nucen toliko pasivně strpět poznvac proceduru, a to za donucovn k sebeobviňovn či k sebeusvědčovn označit nelze. Proto poznvan osoba je proveden rekognice povinna strpět a může bt přpustnmi prostředky (předvedenm, uloženm pořdkov pokuty) donucovna k časti.
21. Z řečenho vyplv, že pravidlo nemo tenetur se ipsum accusare nelze, i ve smyslu konstantn judikatury stavnho soudu, považovat za bezbřeh. Jeho zsadn vznam pro spravedlivost trestnho procesu je nezpochybniteln, nicmně jeho uplatňovn by nemělo poskytovat obviněnmu (podezřelmu) absolutn ochranu v tom smyslu, že by obviněn (podezřel) nebyl povinen se častnit vyšetřovacch konů vůbec, respektive všech.
22. kon, jemuž se stěžovatel odmtl podrobit ve věci sp. zn. I. S 671/05 a ve věci nyn projednvan II. sentem pod sp. zn. II. S 2369/08, tj. sejmut pachov stopy, stejně jako odběr vzorku vlasů a buklnho stěru, jež stavn soud řešil pod sp. zn. III. S 655/06, se řad k konům provděnm podle 114 trestnho řdu.
23. Ustanoven 114 trestnho řdu v odstavci prvnm stanov každmu povinnost podrobit se prohldce těla, je-li nezbytně třeba zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo nsledky trestnho činu. Totožně odstavec druh ukld jakkoli osobě povinnost strpět, aby j lkař nebo odborn zdravotnick pracovnk odebral krev nebo u n provedl jin potřebn kon (obecně odběr biologickho materilu), nen-li spojen s nebezpečm pro jej zdrav. Z ustanoven 114 odst. 3 trestnho řdu pak vyplv, že je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, kter se zdržovala na mstě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět kony potřebn pro takov zjištěn. Pokud osoba, o kterou se jedn, povinnosti nevyhov, může j bt uložena pořdkov pokuta dle 66 trestnho řdu. Podmnkou však je, aby takov osoba byla na nsledky nevyhověn předem upozorněna ( 114 odst. 5 trestnho řdu). Od činnosti novely trestnho řdu proveden zkonem č. 321/2006 Sb. se podezřel nebo obviněn pouč tak o možnosti postupu podle odstavce čtvrtho 114 trestnho řdu, kter za určitch podmnek připoušt vynucen strpěn konů podle odstavců 1 až 3, s vjimkou odběru krve nebo jinho obdobnho konu spojenho se zsahem do tělesn integrity, i fyzickm překonnm odporu.
24. Důkazy zskan na zkladě konů dle 114 trestnho řdu spadaj do kategorie důkazů, kter existuj nezvisle na vůli podezřelho, tj. těch, jež lze za splněn určitch podmnek v souladu s judikaturou Evropskho soudu zskat i za pomoci zkonnho donucen, aniž by bylo porušeno pravidlo nemo tenetur. Jedn se o postupy, jejichž proveden obviněn (podezřel) pouze snš, nejčastěji m toliko povinnost strpět zajištěn objektivně existujcho vzorku hmoty. Tělo obviněnho (podezřelho) je pasivnm objektem ohledn, nevyžaduje se ždn jeho aktivn součinnost. Dostaven se a samotn čast na konu za „aktivn jednn“ ve smyslu vše uvedenm považovno nen, stejně jako vykonn normlnch fyziologickch funkc (napřklad při odběru dechu, moči nebo vzorku hlasu).
25. Konkrtně sejmut srovnvacho vzorku pachu je provděno několikaminutovm přiloženm pachovho snmače k tělu obviněnho (podezřelho). Odběr vzorku vlasů se provd odstřiženm mal kštice vlasů, bukln stěr spočv v setřen povrchu vnitřn plochy stn dutiny tamponem ze steriln normalizovan odběrov soupravy, přičemž nen nutn dotčen osobě otvrat sta, ale pouze postač „odchlpen“ spodnho rtu, kter je nsledně z vnitřn strany setřen. Jedn se o tzv. neinvazivn metody odběru biologickho materilu, kter jsou naprosto bezbolestn a nejsou spojeny s nebezpečm pro zdrav osoby, kter se jim podrobuje. Všechny kony si může provst osoba sama podle pokynů policisty, může je provst tž policista nebo odborn zdravotnick pracovnk. kony jsou po technick strnce detailně popsny v internch policejnch předpisech, jsou zcela bezpečn, trvajc několik mlo minut a spojeny jen s nepatrnm zsahem do fyzick integrity, nijak nezatěžuj osobu ani po psychick strnce.
26. Z hlediska gramatickho vkladu je třeba v souvislosti s tzv. neinvazivn metodou vzt v vahu i překlad latinskho mudroslov nemo tenetur se ipsum accusare. Vedle překladu užitho v odlišnm stanovisku Jana Musila a citovanho v odstavci 8 tohoto stanoviska se nabz obecně tradovan překlad slovesa tenere i v nejčastěji užvanm českm vznamu „držeti“, eventulně „pevně držeti“ (srov. podrobněji J. M. Pražk, F. Novotn, J. Sedlček: Latinsko-česk slovnk k potřebě gymnasi a relnch gymnasi, 15. vydn, Praha 1941, str. 1200-1201), v pasivnm infinitivu pak vedle nedokonavho „bti vzn“ stoj rovnocenně dokonav „bti svzn“. Latinsk indikativ praesentu přitom m pouze jeden společn tvar pro vyjdřen českho vidu nedokonavho i dokonavho. V přpadě sejmut pachov stopy, odběru vzorku vlasů či buklnho stěru při volbě prvě popsanho vznamu slovesa tenere - jak byl vysvětlen vše - za použit postupu uvedenho v odstavci 25 tohoto stanoviska neminem tenent, a tedy citovan princip nen porušen.
27. Popsan postup, při kterm dochz k sejmut pachov stopy, odběru vzorku vlasů či buklnho stěru, i když se tak děje nikoliv se souhlasem obviněnho (podezřelho), nelze tak apriorně chpat jako postup protistavn, stojc v rozporu s stavně zaručenmi prvy obviněnch (podezřelch). Opačn vklad by ve svch důsledcch vedl k rozporu s obecnm zjmem na ochraně společnosti před trestnmi činy a tm, aby tyto byly zjištěny a jejich pachatel podle zkona spravedlivě potrestni. Trestn řd proto k dosažen tohoto čelu zavazuje orgny činn v trestnm řzen zjišťovat skutečnosti svědčc ve prospěch i v neprospěch obviněnho z ředn povinnosti (ex officio) tak, aby byly co nejrychleji v potřebnm rozsahu objasněny všechny skutečnosti důležit pro posouzen přpadu, včetně osoby pachatele trestnho činu ( 2 a 164 trestnho řdu). K tomu čelu maj přispět i předmětn kony spadajc pod ustanoven 114 trestnho řdu, samozřejmě za předpokladu, že při jejich provděn je dodržovn postup stanoven prvnmi předpisy. Použit metody mus respektovat obecn principy, na nichž je založena činnost sttnch orgnů, zejmna mus šetřit stavně zaručen prva a svobody dotčench osob (srov. 2 odst. 4 trestnho řdu, 9 a 11 zkona č. 273/2008 Sb., o Policii Česk republiky).
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujala ke stanovisku pléna soudkyně Eliška Wagnerová.