Sdělení 13/2006 o přijetí stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005 sp. zn. Pl. ÚS - st. 22/05 přijatého podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci posouzení povahy zákona č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého účinný od 13.01.2006
| Schválené: | 01.11.2005 |
| Účinnost od: | 13.01.2006 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Zmírnění následků majetkových křivd. "Restituce". |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Gűttler, Pavel Holländer, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická na zasedání dne 1. listopadu 2005 přijalo podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru II. senátu Ústavního soudu, odchylného od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu sp. zn. IV. ÚS 298/05 ze dne 8. 8. 2005, toto stanovisko:
Zákon č. 298/1990 Sb. je svojí povahou součástí restitučního zákonodárství.
Odůvodněn
I.
stavnmu soudu byla dne 17. 12. 2004 doručena stavn stžnost stěžovatele O. S. B. Ř. sv. A., jž se stěžoval domh zrušen rozsudku Nejvyššho soudu ze dne 31. 8. 2004 sp. zn.. 20 Cdo 2370/2003 (pozn. red.: stavn stžnost je vedena pod sp. zn. II. S 687/04). Podle rozvrhu prce tato stžnost napadla do II. sentu stavnho soudu, soudcem zpravodajem je Stanislav Balk.
stavn stžnost broj proti rozsudku Nejvyššho soudu, jmž bylo zamtnuto dovoln stěžovatele (žalobce) ve věci veden před obecnmi soudy o vyklizen v žalobě označench nemovitost proti vedlejšm častnkům (žalovanmu). Věc byla zahjena u Okresnho soudu ve Zlně pod sp. zn. 11 C 171/96. V napadenm rozsudku Nejvyšš soud s poukazem na bohatou judikaturu dovodil, že "subjekt, kter je podle zkona č. 298/1990 Sb. oprvněnm k majetku vypočtenmu v přloze tohoto zkona, nen legitimovn k uplatněn vlastnickho prva k tomu majetku, kter sice byl odňat řeholnm řdům a kongregacm při vkonu sttnho dozoru nad majetkem crkv a nboženskch společnost, ale v přloze tohoto zkona uveden nen".
II.
II. sent stavnho soudu v tto souvislosti dospěl k prvnmu nzoru odchylnmu od prvnho nzoru vyslovenho v nlezu stavnho soudu ze dne 8. 8. 2005 sp. zn. IV. S 298/05 (pozn. red.: bude uveřejněn ve svazku 38 Sbrky nlezů a usnesen stavnho soudu, zatm dostupn na www.judikatura.cz), dle něhož "v ždnm ze svch nlezů či stanovisek stavn soud nevyjdřil podporu tomu nzoru, že by tak zkon č. 298/1990 Sb. byl specilnm restitučnm zkonem, jehož existence vylučuje pro prvnick osoby v něm vyjmenovan domhat se určen svho vlastnickho prva použitm předpisů obecnch.".
stavn soud se již v minulosti ve svch nlezech několikrt zabval otzkou možnosti aplikace obecnch předpisů za situace, kdy se jedn o obnoven vlastnickho prva subjektům, kter byly svho vlastnickho prva zbaveny za okolnost, kter jsou jinak za vymezench podmnek zohledněny v tzv. restitučnch zkonech. Ve všech těchto přpadech stavn soud vychzel striktně ze zsady, že lex specialis derogat legi generali. Stalo se tak naposledy i v souvislosti s přijetm stanoviska ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. S - st.21/05 (pozn. red.: vyhlšeno pod č. 477/2005 Sb.).
Podstatnou otzkou je za dan situace posouzen povahy zkona č. 298/1990 Sb., a to v tom směru, zda se jedn o lex specialis či nikoliv, resp. zda se jedn o zkon, kter je svoj povahou zkonem restitučnm. II. sent stavnho soudu při svch vahch vychzel z toho, že pojem "restitučn zkon" je označen nikoliv v podobě zkonnho institutu, ale toliko pojem, kter si v podobě zkratky vytvořila praxe. Pojem restitučn zkonodrstv označuje přitom skupinu zkonů, ktermi došlo ke zmrněn některch majetkovch křivd z obdob totality podle rozhodnut demokratickho zkonodrce. Pokud jde o to, zda je zkon č. 298/1990 Sb. přes svůj včtov charakter vykazujc minimln znaky obecnosti "zkonem v pravm slova smyslu", dospěl II. sent k zvěru, že v tomto směru je tento prvn předpis nutno vnmat nesporně jako zkon ve formlnm slova smyslu. Nelze přehldnout, že podle citovanho zkona č. 298/1990 Sb. došlo k řadě majetkovch převodů již před vce než 15 lety, přičemž stavnost tohoto zkona pro jeho materiln strnku za cel toto obdob dosud nikdo před stavnm soudem, a pokud je stavnmu soudu znmo, ani před soudy obecnmi nezpochybňoval. Restitučn charakter zkona č. 298/1990 Sb. bere v vahu i důvodov zprva k tomuto zkonu, dle nž tento zkon "umožňuje alespoň čstečně napravit tyto v minulosti pchan křivdy".
K nlezu sp. zn. IV. S 298/05 připojila odlišn stanovisko soudkyně Michaela Židlick. Z tohoto odlišnho stanoviska se mj. podv:
"stavn soud se již v minulosti v řadě svch rozhodnut ztotožnil s prvnm nzorem Nejvyššho soudu, dle nějž se osoby uveden ve včtu zkona č. 298/1990 Sb., o pravě některch majetkovch vztahů řeholnch řdů a kongregac a arcibiskupstv olomouckho, nemohou domhat vydn majetku v přloze zkona neuvedenho. Vychzel přitom z čelu restitučnch předpisů, tedy předevšm zkona č. 403/1990 Sb., zkona č. 87/1991 Sb., zkona č. 229/1991 Sb. a zkona č. 243/1992 Sb., jmž byla nprava či zmrněn majetkovch křivd, jichž se dopustil československ stt protiprvnm odnětm vlastnickho prva k nemovitm, popřpadě i movitm věcem v letech 1948 až 1989. Ze skutečnosti, že zkonodrce vymezil časově, věcně a personlně okruh vztahů, na něž se vztahuj restitučn oprvněn, plyne, že měl vůli zashnout do existujcch majetkovch poměrů pouze v omezen mře a jen u těch vztahů, jejichž npravu považoval za ždouc a možnou. Tm, že realizoval tuto svou pravomoc, stanovil zkonodrce současně i rmec soudnho rozhodovn o majetkovch restitucch, když plat, že o rozsahu a podmnkch restituce může bt soudy rozhodovno jen v rmci projevu vůle sttu k restituci, tedy v mezch restitučnch zkonů (srov. např. usnesen sp. zn. I. S 479/99)."
Restitučn zkony tedy z důvodu sv speciality představuj, jsou-li splněny subjektov a věcn předpoklady pro jejich aplikaci, překžku užit obecnch prvnch předpisů. K vlastnick obnově lze v takovm přpadě užt pouze ty nstroje, jež jsou upraveny v restitučnm zkoně. Zkon č. 298/1990 Sb. je restitučnm předpisem, a to zejmna s ohledem na svůj čel, jenž je obdobn jako u ostatnch restitučnch předpisů, a dle s ohledem na svou konstrukci, když vymezuje okruh oprvněnch osob, u nichž dochz k obnově vlastnickch prv k majetku zahrnutmu do zkonnho včtu. Je-li předmětn zkon restitučnm předpisem, pak m obdobn znaky, jež jsou vlastn i ostatnm restitučnm předpisům, tedy mimo jin i vlastnost brnit aplikaci obecn prvn pravy.
Je-li dle odkazovno na vůli zkonodrce s tvrzenm, že "zajist nebylo smyslem zkona způsoben křivdy zčsti napravit, ale současně do budoucna těmto osobm zabrnit v uplatňovn tvrzench majetkovch prv cestou žalob podle obecn prvn pravy", je nutno poukzat na rozpor takovho prvnho nzoru s vše provedenm vkladem povahy restitučnch předpisů a jejich smyslu. Lze se ztotožnit s nzorem, že zkon č. 298/1990 Sb. měl povahu provizoria a při jeho přijmn bylo všeobecně předpokldno, že dojde k přijet obecnho restitučnho předpisu tkajcho se crkevnho majetku. Nicmně tm, že takov předpis přijat nebyl, vyjdřil zkonodrce nsledně svou vůli, doposud trvajc, v restitucch crkevnho majetku nepokračovat. Tato omisivně projeven vůle zkonodrce je pro posouzen přpadu rozhodujc (srov. tž odlišn stanovisko k nlezu sp. zn. IV. S 298/05, kter připojila soudkyně Michaela Židlick). K tomu stavn soud dodv, že dle jeho nzoru se čst osob činnch v legislativnm procesu domnv, že přijetm zkona č. 298/1990 Sb. nedošlo ke konečnmu řešen zmrněn majetkovch křivd způsobench crkvm a crkevnm prvnickm osobm. stavn soud m za to, že je pouze věc zkonodrce, jak dořeš zmiňovan vztahy přijetm dalšho zkona. Kasuistick řešen tto otzky formou jednotlivch soudnch rozhodnut v konkrtnch přpadech by bylo natolik aktivistickm řešenm, že by ve svch důsledcch vedlo k tomu, že by moc soudn převzala aktivitu, kter jinak v rmci dělby moci přsluš pouze moci zkonodrn.
Jako obiter dictum stavn soud dodv, že II. sent v nlezu sp. zn. II. S 528/02 ze dne 2. nora 2005 (pozn. red.: bude uveřejněn ve svazku 36 Sbrky nlezů a usnesen stavnho soudu, zatm dostupn na www.judikatura.cz) vyslovil, že na majetek, jehož původnm vlastnkem byly crkve, nbožensk řdy a kongregace "je nutno vztahovat režim restitučnch zkonů, a tudž zde nen prostor pro podvn žalob o určen vlastnictv pro absenci nalhavho prvnho zjmu. Ten nelze odvodit ani ze skutečnosti, že stt nebyl schopen vydat speciln restitučn zkon, přestože zkon č. 229/1991 Sb., kter nabyl činnosti již 24. června 1991, vydn takovho zkona předpokld. Stt ovšem mus svůj zvazek vydat restitučn zkon, vyplvajc z citovanho ustanoven zkona o půdě, ohledně crkevnho majetku splnit, neboť mus splnit legitimn očekvn na straně crkevnch prvnickch osob, kter se opr o zkonn ustanoven". Tak v tomto citovanm nlezu II. sentu bylo tedy apelovno na zkonodrce, aby se iniciativy ve vztahu k řešen zmrněn majetkovch křivd způsobench crkvm a crkevnm prvnickch osobm v obdob totality chopil on.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali ke stanovisku pléna soudci Miloslav Výborný, Vlasta Formánková a Eliška Wagnerová.