K ústavní konformitě odmítnutí dovolání v občanském soudním řízení a k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva, neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti 460/2017 účinný od 21.12.2017
| Schválené: | 28.11.2017 |
| Účinnost od: | 21.12.2017 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Úkony soudu v občanském soudním řízení. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Plénum Ústavního soudu přijalo dne 28. listopadu 2017 pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ve složení z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové (soudkyně zpravodajka) a Jiřího Zemánka na návrh III. senátu Ústavního soudu podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci jeho právního názoru pro řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 2670/15, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezech sp. zn. I. ÚS 2447/13 ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 3588/14 ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14 ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3143/15 ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3973/13 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 849/16 ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/17 ze dne 19. 4. 2017 a sp. zn. IV. ÚS 3168/16 ze dne 11. 7. 2017, toto stanovisko:
1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. 3. Ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu.
Odůvodněn
I.
Důvody předložen stanoviska
1. Dne 2. 9. 2015 byla stavnmu soudu doručena stavn stžnost, kter je vedena pod sp. zn. III. S 2670/15 a jž se stěžovatel domh zrušen dle specifikovanch rozhodnut Městskho soudu v Praze a Nejvyššho soudu. Obvodn soud pro Prahu 1 usnesenm č. j. 30 C 29/2012-39 ze dne 9. 11. 2012 rozhodl tak, že se stěžovateli nepřiznv osvobozen od soudnch poplatků. Městsk soud v Praze jako soud odvolac usnesenm č. j. 72 Co 145/2013-47 ze dne 29. 5. 2013 prvostupňov rozhodnut potvrdil. Stěžovatelovo dovoln Nejvyšš soud usnesenm č. j. 30 Cdo 1221/2015-81 ze dne 17. 6. 2015 odmtl s odůvodněnm, že stěžovatel v dovoln nevymezil, kter z předpokladů přpustnosti dovoln uvedench v 237 občanskho soudnho řdu považuje za splněn.
2. Třet sent stavnho soudu zastv prvn nzor, že za popsan situace je stavn stžnost v čsti, v nž mř proti rozhodnut Městskho soudu v Praze, nepřpustn, neboť stěžovatel řdně nevyčerpal dovoln. Třet sent je zroveň toho nzoru, že postupem Nejvyššho soudu nedošlo k porušen stěžovatelovch stavně zaručench prv.
3. Uveden zvěry jsou však v rozporu s čst judikatury stavnho soudu. Jelikož opačn prvn nzor byl již vyjdřen i formou nlezu, nezbylo třetmu sentu než postupovat podle 23 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu.
II.
Dosavadn rozhodovac praxe stavnho soudu u dovoln podanch v občanskm soudnm řzen po 1. 1. 2013
4. Z hlediska splněn procesnch podmnek pro postup podle 23 zkona o stavnm soudu jsou určujc zejmna nlezy stavnho soudu sp. zn. I. S 2447/13 ze dne 11. 11. 2013 (N 184/71 SbNU 213), sp. zn. II. S 3588/14 ze dne 16. 6. 2015 (N 114/77 SbNU 673), sp. zn. IV. S 3216/14 ze dne 17. 12. 2015 (N 218/79 SbNU 503), sp. zn. IV. S 3973/13 ze dne 25. 2. 2016 (N 36/80 SbNU 457), sp. zn. II. S 849/16 ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. I. S 425/17 ze dne 19. 4. 2017 a sp. zn. IV. S 3168/16 ze dne 11. 7. 2017 (všechny nlezy jsou dostupn na http://nalus.usoud.cz). V prvně uvedenm nlezu stavn soud Nejvyššmu soudu vytkl, že odmtl jako vadn dovoln, v němž stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln. Tohoto pochyben se stěžovatel dopustil v důsledku toho, že vychzel z již nečinnho zněn občanskho soudnho řdu, kter tento požadavek nezakotvovalo. stavn soud k tomu mimo jin uvedl:
"stavn soud je však toho nzoru, že vzhledem k okolnostem přpadu, kter v posuzovan věci spočvaly ve zcela jasnm a srozumitelnm verblnm vylčen dovolacho důvodu, dovolac soud neměl dovoln stěžovatele odmtnout. Nelze přehldnout, že dovolac důvod ,nesprvn prvn posouzen věci‘ byl dovolatelem označen shodně jako nynějš dovolac důvod podle 241a odst. 1 o. s. ř., tedy podle aktuln prvn pravy. Byť jde nyn o jedin a svou podstatou souhrnn dovolac důvod, dovolatel ve svm podn ždal zcela zřetelně o posouzen prvnho stavu, jenž byl založen na konkrtnch okolnostech ve věci njemn smlouvy, a dovolac soud na tomto zkladě mohl přistoupit k uplatněn vlastn diskrece v tom směru, zda je dovoln přpustn z hlediska judikatornch aspektů vypočtench v novm textu ustanoven 237 o. s. ř. Pokud tak dovolac soud neučinil, postupoval v tto věci přliš formalisticky, a odepřel tak dovolateli (nyn stěžovateli) jeden z kroků procesnho postupu posouzen podmnek projednn dovoln, což neměl učinit."
5. stavn soud ve stejnm nlezu dle podrobil meritornmu přezkumu i rozhodnut odvolacho soudu, ačkoli toto rozhodnut doposud nebylo podrobeno řdnmu přezkumu dovolacm soudem. stavn soud k tomu konstatoval, že Nejvyšš soud svm rozhodnutm pochybil, z čehož dle bodu 20 nlezu vyplv, že stěžovatel vyčerpal všechny prostředky k ochraně svho prva podle 75 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, a stavn stžnost je proto přpustn i ve vztahu k odvolacmu rozhodnut.
6. Uveden nlez stavnho soudu je založen na dvou zkladnch vchodiscch. Zaprv, častnk řzen nen povinen v dovoln konkretizovat, v čem spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln, uvede-li řdně dovolac důvod. Zadruh, odmtnut dovoln pro vady nebrn tomu, aby stavn soud meritorně přezkoumal rozhodnut, kter rozhodnut Nejvyššho soudu procesně předchzej.
7. V nlezu sp. zn. IV. S 3973/13 ze dne 25. 2. 2016 stavn soud Nejvyššmu soudu, kter dovoln odmtl pro vady spočvajc v nevymezen, v čem dovolatel spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln, vytkl, že v rozporu s čl. 4 stavy Česk republiky neposkytl ohroženmu stavně zaručenmu prvu stěžovatele dostatečnou ochranu, přestože jej stěžovatel na skutečnosti, v nichž porušen dotčenho prva spočvalo, upozornil. Přpustnost stavn stžnosti v čsti, v nž mřila proti rozhodnut odvolacho soudu, se stavn soud vslovně nezabval. Svůj prvn nzor o přpustnosti stavn stžnosti ve vztahu k tomuto rozhodnut nicmně zvazně vyjdřil tm, že meritorně rozhodl a předmětn rozhodnut zrušil [srov. stanovisko plna stavnho soudu sp. zn. Pl. S-st. 9/99 ze dne 9. 11. 1999 (ST 9/16 SbNU 372)].
8. Nlez sp. zn. IV. S 3973/13 je postaven na tom, že dovolatel nen povinen v dovoln konkretizovat, v čem spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln, pokud argumentuje porušenm svch stavně zaručench prv. Stejně jako nlez sp. zn. I. S 2447/13 pak vychz z předpokladu, že odmtnut dovoln pro vady nebrn tomu, aby stavn soud meritorně přezkoumal rozhodnut, kter rozhodnut Nejvyššho soudu procesně předchz. Na podobnch vchodiscch jsou pak postaveny tak nlezy sp. zn. IV. S 3216/14 ze dne 17. 12. 2015 a sp. zn. II. S 3588/14 ze dne 16. 6. 2015.
9. Pokud jde o nlez sp. zn. IV. S 3143/15 ze dne 23. 2. 2016 (N 35/80 SbNU 447), v něm se stavn soud k postupu Nejvyššho soudu, kterm stavn stžnost napadenm rozhodnutm odmtl dovoln pro vady spočvajc v nevymezen, v čem je spatřovno splněn předpokladů jeho přpustnosti, nijak nevyjdřil. Přistoupil nicmně k jeho zrušen, přičemž zroveň přezkoumal a zrušil tak rozhodnut nalzacho a odvolacho soudu. I v tomto nlezu je tudž implicitně obsažen prvn nzor, že dovolatel nemusej uvst, v čem spatřuj splněn předpokladů přpustnosti dovoln. Stejně tak z tohoto nlezu vyplv prvn nzor, že pokud Nejvyšš soud odmtne dovoln pro vady, nen stavn stžnost v čsti mřc proti rozhodnutm, kter rozhodnut Nejvyššho soudu procesně předchzej, nepřpustn.
10. V nlezu sp. zn. II. S 849/16 ze dne 11. 10. 2016 stavn soud zaujal nzor, že pokud dovolatel namtne protistavnost prvnch zvěrů či postupu odvolacho soudu, je tm naplněn i dovolac důvod spočvajc v tvrzenm nesprvnm posouzen věci a je pak kolem dovolacho soudu se touto argumentac zabvat a vypořdat se s n. Jak tak stavn soud konstatoval, rozhodnut o přpustnosti dovoln nemůže činit jedin samosoudce, nbrž mus zůstat vyhrazena sentnmu rozhodovn. Na tento nlez pak navzal stavn soud i v nlezu sp. zn. I. S 425/17 ze dne 19. 4. 2017. Konečně v nlezu sp. zn. IV. S 3168/16 ze dne 11. 7. 2017 stavn soud za situace, kdy Nejvyšš soud odmtl dovoln jako vadn, přezkoumal i napaden rozhodnut odvolacho soudu, v němž shledal porušen stěžovatelovch prv garantovanch čl. 2 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod. K rozhodnut Nejvyššho soudu pak konstatoval, že neshledal ždn porušen některho z stavně zaručench zkladnch prv a svobod, tedy ani porušen prva na soudn ochranu zkonem (zde občanskm soudnm řdem) stanovenm způsobem. Z důvodu prvn jistoty bylo však dajně nezbytn spolu s usnesenm odvolacho soudu zrušit i toto rozhodnut.
11. Otzku, zda je povinnost častnků řzen v dovoln uvst, v čem spatřuj splněn předpokladů jeho přpustnosti, stavn soud řešil v mnoha dalšch rozhodnutch. Stejně tak se stavn soud opakovaně zabval otzkou, zda je v obdobnch přpadech stavn stžnost proti rozhodnutm soudů nižšch stupňů přpustn.
II./A
Judikatura stavnho soudu ve vztahu k stavn konformitě požadavku, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln
12. Navzdory nlezům sp. zn. I. S 2447/13, sp. zn. IV. S 3216/14, sp. zn. IV. S 3143/15 a sp. zn. IV. S 3973/13 naprost většina rozhodnut stavnho soudu akceptuje nhled Nejvyššho soudu, přičemž z cel řady usnesen stavnho soudu vyplv, že dovolatel jsou povinni předpoklady přpustnosti dovoln vymezit (např. usnesen sp. zn. I. S 3762/16 ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. III. S 588/17 ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. I. S 323/17 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. S 583/17 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. II. S 1794/16 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. S 2780/16 ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. S 105/17 ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. II. S 2671/16 ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. S 2109/16 ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. IV. S 2728/16 ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. II. S 1291/16 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. IV. S 1734/15 ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. S 1725/15 ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. II. S 494/16 ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. IV. S 230/16 ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. III. S 3794/15 ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. III. S 144/15 ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. I. S 3445/13 ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. IV. S 789/14 ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. III. S 695/14 ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. IV. S 3982/13 ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. I. S 3524/13 ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. II. S 3625/13 ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. III. S 3189/13 ze dne 7. 11. 2013; všechna usnesen jsou dostupn na http://nalus.usoud.cz) a mus tak učinit řdně; nestač tedy pouh citace zkona (např. usnesen sp. zn. III. S 1675/14 ze dne 26. 6. 2014) či vymezen předpokladů odvjejc se od zjevně chybn interpretace 237 občanskho soudnho řdu (např. usnesen sp. zn. III. S 651/14 ze dne 10. 7. 2014). V usnesen sp. zn. II. S 2716/13 ze dne 12. 2. 2015 k tomu stavn soud uvedl:
"K otzce formlnch nležitost dovoln lze v obecn rovině uvst nsledujc. Nležitosti dovoln jsou stanoveny v 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu, v němž je mimo jin vslovně řečeno, že dovolatel mus uvst, v čem spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln ( 237 až 238a), a dle vymezit důvod dovoln, přičemž tento se dle 241a odst. 3 občanskho soudnho řdu vymez tak, že dovolatel uvede prvn posouzen věci, kter pokld za nesprvn, a že vylož, v čem spočv nesprvnost tohoto posouzen. V ustanoven 241b odst. 3 občanskho soudnho řdu je dle stanoveno, že podn neobsahujc vymezen toho, v čem dovolatel spatřuje přpustnost dovoln, nebo neobsahujc vymezen důvodu dovoln může bt doplněno jen po dobu trvn lhůty k dovoln. Podle 243c odst. 1 občanskho soudnho řdu pak Nejvyšš soud dovoln, kter trp vadami, jež nebyly ve stanoven lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacm řzen pokračovat, odmtne. Nležitosti dovoln a nsledky plynouc z jejich nedodržen jsou tedy v občanskm soudnm řdu stanoveny zcela jasně. častnkovi řzen podvajcmu dovoln proto nemohou při zachovn minimln mry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co m v dovoln uvst. Odmtnut dovoln, kter tyto požadavky nespln, nen formalismem, nbrž logickm důsledkem nesplněn zkonem stanovench požadavků."
13. Podobně v nlezu sp. zn. II. S 1966/16 ze dne 15. 3. 2017 stavn soud dovodil:
"Z stavnho pořdku sice nevyplv nrok na podn dovoln či jinho mimořdnho opravnho prostředku (zřejmě by obstla i prvn prava, kter by takovto prostředky nepřipouštěla vůbec), pakliže je však prvn řd připoušt, nemůže se rozhodovn o nich ocitnout mimo stavn rmec ochrany zkladnch prv jednotlivce [nlez ze dne 11. nora 2004 sp. zn. Pl. S 1/03 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.)]. Vjimkou nen ani rozhodovn dovolacho soudu o tom, zda dovoln splňuje obsahov nležitosti podle 241a odst. 2 a 3 občanskho soudnho řdu, tedy zda nen dn důvod pro jeho odmtnut podle 243c odst. 1 občanskho soudnho řdu pro vady, kter nebyly odstraněny ve lhůtě podle 241b odst. 3 občanskho soudnho řdu, tedy zkonn lhůtě k podn dovoln nebo lhůtě stanoven k odstraněn nedostatku podmnky prvnho zastoupen, a pro kter nelze v dovolacm řzen pokračovat.
Jednou z povinnch nležitost dovoln podle 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu je, že v něm mus bt uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln. čel tohoto požadavku spočv v tom, aby se advokt dovolatele ještě před podnm dovoln seznmil s relevantn judikaturou Nejvyššho soudu a aby po seznmen se s n zvžil, zda takovto dovoln m šanci na spěch, a tento nzor sdělil dovolateli. Zkonodrce tmto způsobem reagoval na vysok počet problematicky formulovanch dovoln. K jeho snžen by mělo přispět prvě to, že se advokti při zpracovn dovoln budou muset odpovdajcm způsobem zabvat otzkou jejich přpustnosti (napřklad usnesen ze dne 26. června 2014 sp. zn. III. S 1675/14)."
14. Na uveden nlez navzal stavn soud nlezem sp. zn. I. S 2135/16 ze dne 3. 5. 2017, v němž uzavřel, že v každm dovoln "mus bt uvedeno, v čem dovolatel spatřuje naplněn podmnek přpustnosti tohoto mimořdnho opravnho prostředku. Pakliže nen dovoln přpustn ze zkona v přpadech vyjmenovanch v 238a občanskho soudnho řdu, bude toto vymezen ve smyslu 237 občanskho soudnho řdu, zjednodušeně řečeno, spočvat ve formulovn prvn otzky vznamn pro napaden rozhodnut odvolacho soudu a uveden, jakm způsobem předmětnou prvn otzku řeš judikatura Nejvyššho soudu".
15. stavn soud však nepřipoušt, aby Nejvyšš soud postupoval při posuzovn bezvadnosti dovoln přliš formlně, a proto např. v nlezu sp. zn. IV. S 1256/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 234/75 SbNU 607) Nejvyššmu soudu vytkl, že považoval za vadn dovoln, v němž dovolatel nepoužil čsla jednac relevantnch rozhodnut. V nlezu sp. zn. I. S 354/15 ze dne 19. 11. 2015 (N 198/79 SbNU 251) pak stavn soud měl za to, že z dovoln čtenho v nvaznosti na argumentaci odvolacho soudu je patrn, v čem dovolatel splněn předpokladů přpustnosti shledv, byť to přmo v dovoln neuvedl. V nlezech sp. zn. II. S 313/14 ze dne 15. 4. 2014 (N 59/73 SbNU 151) a sp. zn. I. S 878/15 ze dne 16. 9. 2015 (N 171/78 SbNU 555) zase stavn soud vyjdřil požadavek na řdn odůvodněn usnesen, ktermi Nejvyšš soud odmt dovoln pro vady. Porušen zkladnch prv stěžovatelů pak stavn soud konstatoval tak tehdy, pokud Nejvyšš soud dovoln odmtl pro vady, ktermi netrpělo [nlezy sp. zn. II. S 3876/13 ze dne 3. 6. 2014 (N 113/73 SbNU 779), sp. zn. I. S 962/14 ze dne 19. 8. 2014 (N 155/74 SbNU 323) nebo sp. zn. II. S 312/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375)]. stavn soud porušen zkladnch prv shledal i tehdy, pokud Nejvyšš soud odmtl dovoln pro vady jako nepřpustn (sic) a zroveň se obiter dictum vyjdřil k meritu věci, k čemuž stavn soud uvedl, že tento postup (tedy vyjdřen se k meritu věci za situace, kdy dajně nebylo možn v dovolacm řzen pro vady pokračovat) je vnitřně rozporn [nlez stavnho soudu sp. zn. II. S 2766/14 ze dne 1. 12. 2015 (N 202/79 SbNU 281)].
II./B
Judikatura stavnho soudu k otzce přpustnosti stavnch stžnost za situace, kdy bylo dovoln odmtnuto z důvodu nevymezen, v čem dovolatel spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln
16. V přpadech, kdy Nejvyšš soud odmtl dovoln z důvodu, že v něm dovolatel nevymezil, v čem spatřuje předpoklady přpustnosti dovoln, musel stavn soud opakovaně, ať už vslovně, či implicitně, řešit otzku přpustnosti stavnch stžnost mřcch proti rozhodnutm nižšch soudů. Tuto otzku přitom stavn soud řešil rozdlně v nlezech i v usnesench, a to bez ohledu na to, zda postup Nejvyššho soudu považoval za sprvn, či nikoli.
17. Podobně jako v citovanch nlezech sp. zn. I. S 2447/13, sp. zn. II. S 3588/14, sp. zn. IV. S 3216/14, sp. zn. IV. S 3143/15 a sp. zn. IV. S 3973/13 postupoval stavn soud i v nlezech sp. zn. II. S 312/15 ze dne 9. 2. 2016 a sp. zn. II. S 2766/14 ze dne 1. 12. 2015. V nich stavn soud shledal porušen stavně zaručench prv Nejvyššm soudem, kter odmtl dovoln pro vady, přičemž stavněprvnmu přezkumu stavn soud podrobil i rozhodnut odvolacho soudu. Naopak v nlezech sp. zn. I. S 425/17 ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. II. S 1966/16 ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. I. S 3507/16 ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. II. S 849/16 ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. II. S 3876/13 ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. I. S 962/14 ze dne 19. 8. 2014 či sp. zn. I. S 354/15 ze dne 19. 11. 2015 stavn soud, ačkoli tak považoval postup Nejvyššho soudu za protistavn, stavn stžnosti s odkazem na zsadu subsidiarity v čsti mřc proti rozhodnutm nižšch soudů odmtl pro nepřpustnost.
18. V nlezu sp. zn. I. S 3507/16 stavn soud k přezkumu rozhodnut soudů nižšch stupňů uvedl, že "v nvaznosti na zrušen usnesen Nejvyššho soudu a s ohledem na doktrnu minimalizace zsahů do rozhodovac činnosti obecnch soudů mu již dle nepřsluš přezkoumvat napaden rozhodnut vrchnho soudu. Tento přezkum bude nyn v kompetenci Nejvyššho soudu, kter bude muset - vzn nlezem stavnho soudu - o dovoln znovu rozhodnout. stavn stžnost tkajc se merita věci by tak v tomto přpadě byla prostředkem předčasnm". V nlezu sp. zn. II. S 1966/16 pak stavn soud dodal, že odlišen důvodů odmtnut dovoln, tedy zda pro nepřpustnost nebo včas neodstraněn vady, nen samočeln, jelikož m pro dovolatele vznam z toho hlediska, že podle 75 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, je podmnkou přpustnosti stavn stžnosti i efektivn vyčerpn mimořdnho opravnho prostředku, kter orgn, jenž o něm rozhoduje, může odmtnout jako nepřpustn z důvodu zvisejcho na jeho uvžen. stavn soud nsledně uzavřel, že "[j]e zřejm, že k efektivnmu vyčerpn dovoln nedojde, bude-li podno vadně, tedy aniž by obsahovalo zkonem stanoven nležitosti, jež jsou uvedeny v 241a odst. 2 a 3 občanskho soudnho řdu, nebo když bude nepřpustn z některho důvodu uvedenho v 238 občanskho soudnho řdu. Podmnka efektivnho vyčerpn dovoln naopak bude splněna, jestliže bude důvod jeho odmtnut spočvat v tom, že nejsou dny předpoklady přpustnosti dovoln podle 237 občanskho soudnho řdu".
19. Jde-li o usnesen, čst z nich se zabv pouze stavnost odmtavho usnesen Nejvyššho soudu s tm, že pokud stěžovatel činnm způsobem nevyčerpal dovoln, je přezkum rozhodnut nalzacho a odvolacho soudu s ohledem na zsadu subsidiarity nepřpustn (např. usnesen sp. zn. III. S 3189/13 ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. III. S 836/14 ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. S 891/15 ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. II. S 152/16 ze dne 7. 3. 2016 či sp. zn. III. S 200/16 ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. S 2109/16 ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. III. S 588/17 ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. I. S 323/17 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. I. S 3937/16 ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. S 208/17 ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. II. S 1794/16 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. S 583/17 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. S 1660/15 ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. S 2780/16 ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. S 105/17 ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. II. S 494/16 ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. IV. S 2728/16 ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. II. S 1291/16 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. IV. S 1734/15 ze dne 7. 6. 2016 a sp. zn. IV. S 1725/15 ze dne 7. 6. 2016).
20. Obdobně v usnesen sp. zn. II. S 2380/16 ze dne 14. 10. 2016 stavn soud konstatoval:
"I kdyby však stěžovatelka usnesen Nejvyššho soudu stavn stžnost napadla, zvěr o nepřpustnosti jejho nvrhu by s ohledem na skutkov okolnosti tto věci přesto zůstal nezměněn. Z (nenapadenho) usnesen Nejvyššho soudu totiž plyne, že stěžovatelka sice tento procesn prostředek k ochraně svch prv formlně uplatnila, avšak neučinila tak procesně relevantnm (řdnm) způsobem, neboť se nijak nevyjdřila k otzce přpustnosti dovoln (což je ovšem obligatorn nležitost takovho nvrhu). Ustanoven 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu je přitom již s ohledem na čel tohoto ustanoven (tj. procesn realizace principu subsidiarity) třeba vykldat tak, že procesn prostředky npravy v něm zmněn musej bt vyčerpny řdně ...".
21. Oproti tomu v některch rozhodnutch stavn soud tento postup nensledoval a přistoupil i k přezkumu rozhodnut soudů nižšch stupňů (např. usnesen sp. zn. I. S 3524/13 ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. III. S 1185/15 ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. IV. S 2750/15 ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. III. S 3714/15 ze dne 1. 3. 2016). To pak stavn soud např. v usnesen sp. zn. III. S 651/14 ze dne 10. 7. 2014 vedlo ke konstatovn, že "v přpadě rozporn vlastn judikatury proto stavn soud postupoval ve prospěch stěžovatele, tedy jeho prvn jistoty, kter by se mohl dovolvat t čsti rozhodovac praxe stavnho soudu, kter je pro něho přznivějš". K argumentu prvn jistoty se stavn soud vyjdřil i v již uvedenm usnesen sp. zn. III. S 200/16 ze dne 8. 3. 2016, v němž konstatoval, že vzhledem k ustlen judikatuře Nejvyššho soudu již nen "k potlačen zsady subsidiarity stavn stžnosti" důvod, a předmětnou stavn stžnost ve vztahu k rozhodnut odvolacho soudu odmtl jako nepřpustnou. Konečně je možno dodat, že stavn soud kvazimeritorně přezkoumal rozhodnut odvolacho soudu i na zkladě stavn stžnosti, kterou nebylo rozhodnut Nejvyššho soudu, jenž dovoln proti rozhodnut odvolacho soudu pro vady odmtl, vůbec napadeno (usnesen sp. zn. II. S 2340/15 ze dne 31. 8. 2015; proti rozhodnut Nejvyššho soudu byla podna samostatn stavn stžnost spojen s nvrhem na zrušen 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu ve slovech "vymezen důvodu dovoln", kterou stavn soud odmtl jako zjevně neopodstatněnou usnesenm sp. zn. II. S 2341/15 ze dne 11. 4. 2017).
22. Lze dodat, že otzkou přpustnosti stavn stžnosti ve vztahu k rozhodnutm nalzacho a odvolacho soudu se stavn soud zabval i v dalšch rozhodnutch, v nichž shledal porušen stavně zaručench prv stěžovatele v procesnm postupu Nejvyššho soudu. Za nepřpustnou v čsti mřc proti rozhodnutm nalzacch či odvolacch soudů tak stavn soud považoval stavn stžnost např. v nlezech sp. zn. I. S 3093/13 ze dne 17. 12. 2014 (N 231/75 SbNU 581), sp. zn. III. S 1538/14 ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. II. S 3316/15 ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. I. S 2936/15 ze dne 17. 8. 2016 nebo sp. zn. II. S 849/16 ze dne 11. 10. 2016 (dostupnch na http://nalus.usoud.cz). V posledně citovanm rozhodnut k tomu stavn soud poznamenal: "Veden zmněnou doktrnou minimalizace zsahů do rozhodovac činnosti obecnch soudů stavn soud za tto procesn situace již dle nepřezkoumval napaden rozhodnut obvodnho a městskho soudu a stavn stžnost v tomto rozsahu odmtl pro nepřpustnost. Přpadn stavněprvn přezkum by totiž byl za situace, kdy se Nejvyšš soud napadenmi rozhodnutmi soudů nižšch instanc dosud řdně nezabval, předčasn."
23. K odmtnut stavn stžnosti pro nepřpustnost - v čsti, v nž byla napadena rozhodnut nalzacho a odvolacho soudu - stavn soud přistupoval v obdobnch přpadech i za činnosti občanskho soudnho řdu a zkona o stavnm soudu ve zněn činnm do 31. 12. 2012. Např. v nlezu sp. zn. II. S 3005/07 ze dne 4. 3. 2009 (N 45/52 SbNU 449) stavn soud uvedl:
"stavn soud odmtl nvrh stěžovatele směřujc proti napadenm rozhodnutm Městskho soudu v Praze a Obvodnho soudu pro Prahu 9 podle 43 odst. 1 psm. e) zkona o stavnm soudu, neboť nyn bude na dovolacm soudu, aby se znovu zabval přpustnost dovoln a přpadně se vyjdřil k postupu odvolacho soudu (srov. obdobn postup např. v nlezu sp. zn. II. S 182/05). Stěžovateli se nyn otevr prostor pro ochranu jeho stavně zaručench prv a svobod v rmci soustavy obecnch soudů."
III.
Vlastn odůvodněn stanoviska
24. Dva vroky, kter plnum stavnho soudu tmto stanoviskem přijalo, jsou na sobě zsadně nezvisl a každ řeš jinou prvn otzku. V přpadě prvnho vroku stavn soud posuzoval, zda nen postup Nejvyššho soudu, kter odmtl dovoln pro absenci vymezen předpokladů přpustnosti dovoln, v rozporu s prvem na přstup k soudu garantovanm čl. 36 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tak jen "Listina"). V přpadě druhho vroku stavn soud zaujal stanovisko k vkladu 75 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, a s nm souvisejc zsady subsidiarity stavn stžnosti.
III./A
Prvo na přstup k soudu
25. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod se může každ domhat stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu. Uveden ustanoven zakotvuje prvo na soudn ochranu, jehož nedlnou součst je i prvo na přstup k soudu při splněn podmnek stanovench zkonem (čl. 36 odst. 4 Listiny). Stejn prvo je garantovno i čl. 6 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod a čl. 14 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech.
26. Povinnost sttu plynouc z prva na přstup k soudu je v netrestnch věcech, o kterch vhradně bude dle pojednvno, zsadně naplněna tehdy, pokud stt zajist přstup k rozhodnut o prvech a povinnostech častnků na jednom stupni soudn soustavy. Jinmi slovy, z stavnho pořdku Česk republiky neplyne prvo na podn řdnch či dokonce mimořdnch opravnch prostředků. Jak už ovšem stavn soud v minulosti uvedl (viz např. nlez sp. zn. Pl. S 1/03 ze dne 11. 2. 2004), je-li možnost podat řdn či mimořdn opravn prostředek garantovna zkonem, spad i rozhodovn o těchto prostředcch pod požadavky kladen čl. 36 odst. 1 Listiny, přičemž tyto požadavky mus bt dodrženy i při posuzovn samotnch podmnek připuštěn danho prostředku.
27. V obecn rovině plat, že prvo na přstup k soudu nen absolutn, nbrž že může podlhat určitm omezenm. Ta koneckonců vyplvaj i přmo ze zněn čl. 36 odst. 1 Listiny, kter garantuje prvo domhat se svho prva u soudu stanovenm způsobem, kdy podmnky a podrobnosti stanov zkon (čl. 36 odst. 4 Listiny). Tento způsob je obvykle stanoven v procesnch předpisech a je v zsadě na zkonodrci, jak konkrtn pravidla (lhůty, obsahov a formln nležitosti podn, soudn poplatky a dalš) pro přstup k soudům stanov. Z hlediska ochrany zkladnch prv a svobod je ovšem nezbytn, aby jednotliv podmnky, za nichž je možn se soudn ochrany domhat, sledovaly legitimn cl a byly vůči tomuto cli přiměřen.
28. Prvě uveden pak plat tak pro požadavky, jimiž zkonodrce podmiňuje přstup k řdnm a mimořdnm opravnm prostředkům. Z povahy těchto prostředků, jakož i ze skutečnosti, že tyto prostředky nejsou garantovny stavnm pořdkem, pak samozřejmě vyplv, že zkonodrce m v tomto směru daleko širš možnost uvžen. Zejmna u mimořdnch procesnch prostředků totiž plat, že zkonodrce jejich zakotvenm v prvnm řdu sleduje určit specifick cl, kter nespočv v pouhm poskytnut dalšho soudnho přezkumu konkrtnho sporu. Tak je tomu i u dovoln.
29. Mimořdn opravn prostředek dovoln mvaj (za splněn dalšch podmnek) častnci řzen k dispozici pot, co jejich věc byla již minimlně dvakrt posouzena soudy nižšch stupňů, a nyn ždaj, aby se j zabval přmo Nejvyšš soud, tedy jeden z vrcholnch orgnů soudn moci v Česk republice (čl. 92 stavy Česk republiky). Již jen z prvě uvedenho je zřejm, že přstup k dovolacmu řzen může zkonodrce podmnit řadou požadavků, a to včetně požadavků kladench na formu a obsah podn, kter častnk řzen Nejvyššmu soudu předkld.
30. Tyto požadavky mohou směřovat mimo jin i k omezen počtu podanch dovoln [srov. např. 238 odst. 1 psm. c) občanskho soudnho řdu stanovc tzv. majetkov census] a ke zvšen kvality těch dovoln, kter se častnk odvolacho řzen rozhodne podat v přpadě, že mu to zkon umožňuje. V obecn rovině totiž nen clem prvn pravy v občanskm soudnm řdu, aby Nejvyšš soud projednal co největš množstv sporů (lze ostatně vyjdřit pochybnost, zda zvyšovnm počtu soudnch instanc dochz ke zkvalitněn rozhodovac činnosti a ke spravedlivějšmu rozhodovn jednotlivch přpadů), nbrž to, aby se mohl řdně a s nležitou pečlivost věnovat těm otzkm, kter jsou z pohledu zkonodrce (a stavodrce) vznamn. Efektivně fungujc Nejvyšš soud pak sjednocovnm judikatury přispv k vyšš kvalitě rozhodovn nižšch soudů.
31. Zkonodrce v ustanoven 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu stanovil mimo jin požadavek, že v dovoln mus bt uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln, a to s odkazem na 237 až 238a občanskho soudnho řdu. Ustanoven 237 občanskho soudnho řdu vyjmenovv situace, za nichž je dovoln přpustn, a to v nvaznosti na judikaturu Nejvyššho soudu. Podle uvedenho ustanoven je dovoln přpustn, pokud napaden rozhodnut zvis na vyřešen otzky hmotnho nebo procesnho prva, při jejmž řešen se odvolac soud odchlil od ustlen praxe Nejvyššho soudu nebo kter v rozhodovn Nejvyššho soudu nebyla dosud řešena, přpadně je Nejvyššm soudem řešena rozdlně (nejednotně). Dovoln je přpustn tak tehdy, pokud je rozhodnut odvolacho soudu v souladu s judikaturou Nejvyššho soudu, ovšem tato judikatura by se měla změnit.
32. Jednm z čelů a důsledků takovto zkonn pravy by mělo bt, aby se advokt dovolatele ještě před podnm dovoln seznmil s relevantn judikaturou Nejvyššho soudu. To může vst jednak k tomu, že advokt sm po seznmen se s judikaturou dospěje k zvěru, že podn dovoln nem ždn vznam, a tento nzor poslze sděl svmu klientovi. V jistm smyslu tak může toto ustanoven motivovat k určit filtraci npadu vůbec samotnmi dovolateli, a tedy i k nižš zahlcenosti Nejvyššho soudu přpady, kter by stejně neměly před Nejvyššm soudem šanci na spěch.
33. Předmětn ustanoven občanskho soudnho řdu však pln svůj čel i v přpadě, kdy m advokt (potažmo jeho klient) za to, že je namstě dovoln podat. Totiž prvě povinnost advokta seznmit se s judikaturou zajišťuje vyšš kvalitu podanho dovoln, což jednak poskytuje vyšš standard prvn pomoci klientovi (dovolateli), ale tak umožňuje zrychlit, zkvalitnit a zefektivnit rozhodovac činnost Nejvyššho soudu. Pokud dovolatel Nejvyššmu soudu předlož svůj nzor na vztah napadenho rozhodnut odvolacho soudu k judikatuře soudu dovolacho, bude Nejvyšš soud nepochybně v lepšm postaven při zajištěn plněn jednoho ze svch hlavnch kolů, tedy sjednocovn judikatury [ 14 odst. 3 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), ve zněn zkona č. 151/2002 Sb.].
34. Je tudž zřejm, že 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu sleduje legitimn čel. Zůstv k posouzen, zda je toto ustanoven ke stanovenmu cli přiměřen.
35. Plnum stavnho soudu na tomto mstě zdůrazňuje, že v souladu s 241 občanskho soudnho řdu mus bt dovolatel zsadně zastoupen advoktem. I tento požadavek slouž mimo jin k zajištěn vyššho standardu prvn pomoci dovolatelům. Na advokty, kteř jsou v oboru profesionly, přitom lze logicky klst vyšš nroky stran jejich podn adresovanch soudům než na častnky řzen, kteř obvykle advokty nejsou a nemaj ani prvnick vzděln. Ustanoven 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu pak po advoktech zjednodušeně vyžaduje, aby se před podnm dovoln seznmili dostatečně s judikaturou Nejvyššho soudu a v dovoln nsledně uvedli, jak je podle jejich nzoru vztah tto judikatury k napadenmu rozhodnut odvolacho soudu. Plnum stavnho soudu neshledv v tomto požadavku jakoukoli nepřiměřenost, neboť seznmen se s relevantn judikaturou by mělo bt prakticky standardem i bez existence 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu. Je potřeba znovu zdůraznit, že dovolnm se častnk řzen dostv před jeden z vrcholnch orgnů soudn moci a mělo by bt samozřejmost, že jeho advokt bude při řzen před Nejvyššm soudem seznmen s judikaturou vztahujc se k věci, kter je předmětem řzen. Pokud tato znalost judikatury zroveň může přispět k zefektivněn rozhodovac činnosti Nejvyššho soudu, stěž může zkonn zakotven povinnosti vyjdřit se v dovoln k prejudikatuře představovat nepřiměřen omezen prva na přstup k Nejvyššmu soudu.
36. Nelze navc přehldnout, že 237 občanskho soudnho řdu vypočtv vešker možn vztahy dovolnm napadenho rozhodnut odvolacho soudu k rozhodovac činnosti Nejvyššho soudu. V přpadě vznšen prvnch otzek se tak nemůže stt, že by se dovolatel ocitl v situaci, kdy by nemohl požadavek plynouc z 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu splnit. Stejně tak je podstatn, že vadou je pouze to, pokud dovolatel vůbec svůj nzor neuvede, nikoli však to, pokud m Nejvyšš soud na splněn předpokladů přpustnosti jin nzor. Pokud se tedy např. dovolatel domnv, že se odvolac soud odchlil od konkrtnho rozhodnut Nejvyššho soudu, a Nejvyšš soud naopak uvede, že dovolatelem citovan rozhodnut ve skutečnosti na dan přpad nedopad, nejde o vadu dovoln. Dovolatel tak ani nen "sankcionovn" odmtnutm pro vady pouze za odlišn prvn nzor, nbrž skutečně za nesplněn v zkoně zcela jasně a srozumitelně formulovan povinnosti.
37. V tomto ohledu by nebyla přpadn ani nmitka, že Nejvyšš soud svoji judikaturu zn, a nen proto důvod po dovolatelch ždat, aby na ni Nejvyšš soud upozorňovali. Ad absurdum by tento argument vedl k tomu, že by se např. v odvoln nemohlo po častncch řzen požadovat uveden odvolacho důvodu, neboť odvolac soud zn prvo, a mus tak sm vědět, zda je rozhodnut nalzacho soudu nesprvn a z jakho důvodu.
38. Plnum stavnho soudu je tedy toho nzoru, že 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu stanovuje srozumiteln, legitimn a přiměřen požadavek na obsah podanho dovoln. Nen tedy v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud v přpadě, že dovolatel tento požadavek nespln, Nejvyšš soud z tohoto důvodu podan dovoln odmtne. Tento zvěr platil od počtku přijet činn prvn pravy a plat tm spše nyn, kdy Nejvyšš soud v nespočtu rozhodnut na povinnosti dovolatelů upozorňoval.
39. Je potřeba dle zdůraznit, že požadavek uvst, v čem dovolatel spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln, je odlišn od požadavku na uveden dovolacho důvodu ( 241a odst. 1 a 3 občanskho soudnho řdu). Vymezen důvodu dovoln je obvykle splněno samotnou prvn argumentac ( 241a odst. 3 občanskho soudnho řdu) a konstatovnm, že rozhodnut odvolacho soudu spočv na nesprvnm prvnm posouzen věci. Jestliže zkonodrce kromě tto argumentace požaduje tak vyjdřen se k relevantn judikatuře Nejvyššho soudu, pak nelze z pouhho vylčen dovolacho důvodu usuzovat, že dovolatel již nemus plnit požadavek plynouc z 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu. Nzor vyjdřen v nlezu sp. zn. I. S 2447/13 ze dne 11. 11. 2013 proto neobstoj a ze stejnho důvodu neobstoj ani nzor, že vymezen, v čem je spatřovno splněn předpokladů přpustnosti dovoln, může bt zcela nahrazeno pouhou nmitkou, že dovolnm napaden rozhodnut porušilo stavně zaručen prva dovolatele.
40. Vzhledem k argumentaci obsažen zejmna v nlezu sp. zn. II. S 849/16 je tž nutn vyzdvihnout zřejm rozdl mezi posouzenm, zda podan dovoln obsahuje zkonem vyžadovan nležitosti (včetně vymezen, v čem je spatřovno splněn předpokladů přpustnosti dovoln), a posouzenm, zda je jeden z předpokladů přpustnosti dovoln v konkrtnm přpadě skutečně splněn. V prvnm přpadě Nejvyšš soud posuzuje podn z čistě formlnho hlediska a zcela jednoznačně tak dle 243f odst. 2 občanskho soudnho řdu může (ale nemus) učinit předsedou sentu nebo pověřenm členem sentu (obdobně jako podle 43 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 77/1998 Sb., rozhoduje o odmtnut stavn stžnosti v určitch přpadech soudce zpravodaj). Teprve nsledně, pokud dovoln obsahuje vešker nležitosti, přistupuje Nejvyšš soud k posouzen samotn přpustnosti (viz podrobně usnesen Nejvyššho soudu č. j. 25 Cdo 4974/2016-408 ze dne 15. 12. 2016, proti ktermu byla podna stavn stžnost, jež byla odmtnuta usnesenm stavnho soudu sp. zn. III. S 1427/17 ze dne 30. 5. 2017).
41. Pakliže je přpustnost dovoln dovolatelem shledvna v některm z předpokladů uvedench v 237 občanskho soudnho řdu, avšak Nejvyšš soud splněn těchto předpokladů neshled (a neshled ani jin předpoklad přpustnosti), dovoln odmtne jako nepřpustn, přičemž dle 243c odst. 2 občanskho soudnho řdu tak učin v sentu, a to za souhlasu všech jeho členů. Posouzen, zda je splněn jeden z předpokladů přpustnosti dle 237 občanskho soudnho řdu, je již (kvazi)meritornm posouzenm nvrhu (viz i usnesen stavnho soudu sp. zn. I. S 33/17 ze dne 7. 2. 2017) a je jistou obdobou odmtn stavnch stžnost pro zjevnou neopodstatněnost, kter tak vyžaduje souhlas všech členů sentu (viz 19 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 77/1998 Sb.). Jak k tomu v usnesen sp. zn. II. S 2818/16 ze dne 6. 9. 2016 stavn soud uvedl:
"Stěžovatelova argumentace vychz z nesprvnho předpokladu, že odmtnutm dovoln pro nepřpustnost z důvodu, že napaden rozhodnut odpovd judikatuře dovolacho soudu, Nejvyšš soud dovolatelům odpr meritorn přezkum vznesench prvnch otzek. V takovm přpadě se ovšem nejedn o odmtnut z ryze procesnch důvodů (jako je tomu např. u nepřpustnosti stavn stžnosti v řzen před stavnm soudem), nbrž o rozhodnut meritorn, a to již proto, že dovoln může bt v souladu s 237 občanskho soudnho řdu přpustn i tehdy, pokud vznesen prvn otzka již byla Nejvyššm soudem řešena, měla by však bt řešena odlišně. Ačkoli tedy existence prejudikatury Nejvyššho soudu může do určit mry ,napovdat‘ vsledek dovolacho přezkumu (ke změně judikatury Nejvyššho soudu by mělo z povahy věci dochzet spše vjimečně), neznamen to, že by cestou velkho sentu nemohlo dojt ke změně judikatury, a tedy i k spěchu stěžovatele ve věci. Zda se třčlenn sent, kter o předmětnm dovoln rozhoduje, s nzorem dřve v judikatuře Nejvyššho soudu vyjdřenm ztotožn, či nikoli, je již na jeho prvnm posouzen."
42. Ačkoli samotn požadavek na uveden toho, v čem dovolatel spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln, nen v rozporu s stavnm pořdkem, přesto může při aplikaci 241a odst. 2 (a 243c) občanskho soudnho řdu dojt k porušen zkladnch prv dovolatele. Může tomu tak bt zejmna tehdy, pokud Nejvyšš soud postupuje přliš formlně a např. dovoln odmtne jako vadn jen proto, že dovolatel neuvedl čsla jednac relevantnch (a jinak dostatečně specifikovanch) rozhodnut.
43. V vahu připad i situace, kdy na probranou prvn otzku bude dopadat judikatura stavnho soudu, na kterou dovolatel řdně poukže. Byl by pak nadmru formln postup, pokud by Nejvyšš soud i v takov situaci vyžadoval odkaz na judikaturu Nejvyššho soudu, kter např. na předmětn rozhodnut stavnho soudu navzala, jelikož dle čl. 89 odst. 2 stavy Česk republiky jsou rozhodnut stavnho soudu zvazn pro všechny orgny i osoby. V nlezu sp. zn. III. S 1594/16 ze dne 1. 11. 2016 stavn soud v tto souvislosti podotkl, že "stavně konformn vklad 237 o. s. ř., s ohledem na ustanoven čl. 4 ve spojen s čl. 89 odst. 2 stavy, vyžaduje, aby bylo jako přpustn posouzeno dovoln proti každmu rozhodnut odvolacho soudu, kterm se odvolac řzen konč, zvis-li napaden rozhodnut na vyřešen otzky hmotnho nebo procesnho prva vztahujc se k ochraně zkladnch prv a svobod, při jejmž řešen se odvolac soud odchlil od ustlen rozhodovac praxe dovolacho soudu, popř. i stavnho soudu, nebo jde o otzku, kter v rozhodovn dovolacho soudu, popř. stavnho soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacm soudem rozhodovna rozdlně anebo je rozhodovna dovolacm soudem odchylně i po rozhodnut stavnho soudu, anebo m-li bt dovolacm soudem vyřešen prvn otzka posouzena jinak, nen-li dosud o n rozhodnuto vykonatelnm rozhodnutm stavnho soudu".
44. K tomu stavn soud v nlezu sp. zn. I. S 2135/16 ze dne 3. 5. 2017 doplnil:
"Je pravda, že 237 občanskho soudnho řdu hovoř pouze o judikatuře dovolacho soudu. Nelze tak přehlžet, že je to primrně Nejvyšš soud, jemuž jakožto vrcholnmu soudnmu orgnu v civilnch a trestnch věcech (čl. 92 stavy Česk republiky) přsluš sjednocovat judikaturu ( 14 odst. 3 zkona o soudech a soudcch). stavnmu soudu naopak tato loha zsadně nepřsluš, a to již proto, že mu zsadně nepřsluš ani samotn vklad podstavnho prva. I ve věcech s stavnm přesahem to často může bt prvě Nejvyšš soud, kter klčov zvěry stavnho soudu ,převede‘ do řeči podstavnho prva. Nelze tedy popřt určitou přesvědčivost argumentace Nejvyššho soudu, že judikatura stavnho soudu je vznamn zejmna až u dovolacho důvodu (tedy v samotn argumentaci, proč je napaden rozhodnut odvolacho soudu nesprvn, proč by se měla dosavadn judikatura Nejvyššho soudu změnit atd.), přsně vzato však neslouž primrně k vymezen přpustnosti, jak jej vyžaduje 241a odst. 2 občanskho soudnho řdu.
Na druhou stranu je ovšem nutno mt na paměti, že nlezy stavnho soudu jsou zvazn pro všechny orgny a osoby (čl. 89 odst. 2 stavy Česk republiky). Navc existuj prvn otzky, ke kterm se dosud podrobněji vyjadřoval pouze stavn soud, a prvě jeho judikatura tak je skutečně pro věc vznamn. Přpustnost dovoln u takov prvn otzky sice lze formulovat jednoduše tak, že tato otzka dosud nebyla Nejvyššm soudem řešena, nicmně i z hlediska funkce požadavku vymezen přpustnosti (spočvajc mimo jin v tom, že po konzultaci relevantn judikatury se dovolatel např. rozhodne, že dovoln vůbec nepod, neboť by nemělo šanci na spěch, přpadně pokud jej pod, existuje určit předpoklad, že po seznmen s judikaturou bude takov podn argumentačně kvalitnějš) se lze domnvat, že vztažen přpustnosti k judikatuře stavnho soudu je v takovm přpadě dostačujc. Konečně nen možno přehlžet, že prvě prostřednictvm judikatury stavnho soudu dovolatel často dostatečně specifikuj i judikaturu Nejvyššho soudu ...".
45. Za vadu dovoln nelze považovat ani to, pokud Nejvyšš soud bude oproti dovolateli zastvat nzor, že předložen prvn otzka nebyla ve skutečnosti odvolacm soudem řešena, přpadně, že na jejm řešen rozhodnut odvolacho soudu nezvis.
46. Na druhou stranu odmtnut dovoln pro vady nen postupem přehnaně formalistickm pouze proto, že si možn vztah napadenho rozhodnut odvolacho soudu a judikatury Nejvyššho soudu mohl Nejvyšš soud posoudit či dovodit sm. Tm by totiž byl čel prvn pravy v občanskm soudnm řdu zcela popřen a stavně konformn požadavek na vymezen, v čem spatřuje dovolatel splněn předpokladů přpustnosti dovoln, by ztratil svůj vznam. Pokud by stačilo, že si Nejvyšš soud dovod předpoklady přpustnosti sm, odpad tm onen předpoklad, že se advokt seznm s judikaturou, zvž, zda v jejm světle m vznam mimořdn opravn prostředek podat, a nsledně zskan poznatky zakomponuje do svho podn, dky čemuž poskytne svmu klientovi kvalitnějš prvn pomoc a zroveň přispěje k efektivitě a přesnosti rozhodovn Nejvyššho soudu.
47. Nutno dle poznamenat, že pokud m bt rozhodovn Nejvyššho soudu při posuzovn přpustnosti a vad dovoln stavně konformn, je nezbytn, aby jeho praxe byla jednotn a rozhodnut srozumiteln. Nelze proto připustit, aby někter dovoln byla odmtnuta jako vadn z důvodu nevymezen předpokladů přpustnosti dovoln, zatmco jin byla ze stejnho důvodu odmtnuta jako nepřpustn. S ohledem na to, že odmtnut dovoln pro vady i pro nepřpustnost je v občanskm soudnm řdu uvedeno ve stejnm paragrafu, stejnm odstavci a stejn větě (ustanoven 243c odst. 1), pak je zroveň nezbytn, aby Nejvyšš soud v rozhodnutch vždy jasně uvedl, zda dovoln odmt z čistě procesnch důvodů (nesplněn nležitost dovoln), nebo z důvodů meritornch či kvazimeritornch, neboť judikaturn praxe Nejvyššho soudu ukazuje, že ne vždy (např. pro stručnost, pro pouh odkaz na 243c odst. 1 občanskho soudnho řdu) lze z rozhodnut dovodit, zda jm bylo dovoln odmtnuto pro vady, nebo pro nepřpustnost.
48. Pro plnost plnum stavnho soudu poukazuje i na aktuln judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva, kter v některch přpadech - za činnosti dřvějšch prvnch prav - Česk republice vytkl přliš formalistick vklad podmnek přstupu k Nejvyššmu soudu a v nvaznosti na to k stavnmu soudu (viz např. rozsudek ve věci Běleš a ostatn proti Česk republice ze dne 12. 11. 2002 č. 47273/99). Z rozsudku ve věci Trevisanato proti Itlii ze dne 15. 9. 2016 č. 32610/07 je však dle nzoru stavnho soudu patrn, že požadavky v současnosti kladen na obsah dovoln v rozporu s mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod nejsou.
49. V citovanm rozsudku Evropsk soud pro lidsk prva řešil situaci, kdy stěžovatelův opravn prostředek k italskmu Nejvyššmu kasačnmu soudu byl odmtnut, neboť stěžovatel v textu vslovně neformuloval prvn otzku, kterou soudu předkld k řešen, jak vyžadoval italsk občansk soudn řd (podobně, jako vyžaduje i česk prvn prava). Stěžovatel tvrdil, že odmtnutm opravnho prostředku mu bylo odepřeno prvo na přstup k soudu, Evropsk soud pro lidsk prva se však s tmto nzorem neztotožnil. Konstatoval přitom, že prava formlnch nležitost pro uplatněn opravnch prostředků m za cl zabezpečit řdn vkon spravedlnosti a předevšm přispvat k prvn jistotě, přičemž je běžnou součst procesnch povinnost častnků tato pravidla dodržovat. Prvo na přstup k soudu totiž nen absolutn a je na uvžen jednotlivch sttů, jakm omezenm bude podlhat (za podmnek, že budou sledovat legitimn cl a budou vůči tomuto cli přiměřen).
50. K formulaci prvnch otzek u mimořdnch opravnch prostředků Evropsk soud pro lidsk prva shrnul, že jej cl je dvoj. Jasně formulovan prvn otzka m v prvn řadě naznačit řešen danho přpadu požadovan častnkem a za druh pak jej zněn představuje obecn prvn zvěr aplikovateln v obdobnch přpadech v budoucnu. Smyslem zkonnho požadavku je tedy chrnit zjem častnka řzen doshnout v přpadě potřeby změny napadenho rozhodnut a tak respektovat funkci vyšš soudn instance (lze dodat, že dle vyjdřen italsk vldy byla předmětn prvn prava i reakc na praxi, kdy častnci stle vce msto prvn argumentace před italskm Nejvyššm kasačnm soudem citovali okolnosti skutkovho stavu, v důsledku čehož si soud musel prvn otzky dovozovat sm, což s sebou neslo zvšen zatženosti soudu). Požadavky kladen na obsah opravnho prostředku podvanho k italskmu Nejvyššmu kasačnmu soudu tudž sleduj legitimn cl a neodporuj požadavkům na prvn jistotu ani na řdn vkon spravedlnosti.
51. Evropsk soud pro lidsk prva se dle zabval přiměřenost požadavku formulovat prvn otzku, a to ve světle judikatury italskho Nejvyššho kasačnho soudu, podle kterho nestač, lze-li prvn otzku implicitně dovodit ze zněn opravnho prostředku, neboť by tm dochzelo k obchzen zkonn pravy. V konkrtnm přpadě stěžovatel poukazoval na nesprvnou aplikaci italskho zkona č. 223/1991 a zdůraznil, že vyjmut pracovnků z působnosti uvedenho zkona je v rozporu s blže specifikovanou evropskou směrnic. K podpořen tto argumentace odkzal i na relevantn judikaturu. Po shrnut svch vah poždal italsk Nejvyšš kasačn soud o zrušen rozhodnut odvolacho soudu a o vysloven zvaznho prvnho nzoru. Podle Evropskho soudu pro lidsk prva takto formulovan opravn prostředek zkonnm požadavkům neodpovdal. Ukončen opravnho prostředku syntzou shrnujc předestřen vahy a vysvětlujc prvn princip, kter častnk považuje za porušen, dajně nevyžaduje ždn zvlštn sil, a postup italskho Nejvyššho kasačnho soudu tak nelze považovat za přliš formalistick.
52. Evropsk soud pro lidsk prva ve svch vahch zohlednil tak to, že požadavek formulovat prvn otzku vyplv ze zkona i z početn judikatury, podle nž mus častnci vslovně formulovat prvn otzku, kter m bt klčem k předestřenm vahm, a umožnit kasačnmu soudu jejich zodpovězen ustlenm vkladu aplikovatelnho v obdobnch přpadech.
53. Je patrn, že rozhodovn Nejvyššho soudu je při posuzovn splněn obsahovch nležitost dovoln velmi podobn přstupu italskho Nejvyššho kasačnho soudu. Nležitosti opravnch prostředků v přpadě Česk republiky i Itlie jsou jednoznačně stanoveny v zkoně a k otzce jejich splněn existuje i bohat judikatura. Nad rmec toho, co v danm přpadě řešil Evropsk soud pro lidsk prva, sice česk prvn prava kromě formulace prvn otzky vyžaduje i vyjdřen k judikatuře Nejvyššho soudu k předložen prvn otzce, jak je však vysvětleno vše, ani tento požadavek nen přehnaně komplikovan a složit (konzultace relevantn judikatury by naopak měla bt samozřejmost). Jedin vznamnějš rozdl tak lze shledat v tom, že dle italsk prvn pravy mus bt advokti zastupujc strany před italskm Nejvyššm kasačnm soudem zapsni ve zvlštnm seznamu. Tak tomu v přpadě česk prvn pravy nen, tato skutečnost nicmně dle nzoru stavnho soudu sama o sobě nevede k opačnm zvěrům, než jak učinil Evropsk soud pro lidsk prva v citovanm rozsudku (ostatně i např. v rozsudku ve věci Dattel proti Lucembursku ze dne 10. 12. 2009 č. 18522/06 Evropsk soud pro lidsk prva sice absenci specializovanch advoktů zohlednil, to ovšem za situace, kdy požadavky lucemburskho kasačnho soudu na formulaci opravnho prostředku byly dle nzoru Evropskho soudu pro lidsk prva neopodstatněně přsn; viz 41-43 citovanho rozsudku). stavn soud m za to, že každ advokt zapsan v seznamu Česk advoktn komory mus bt s to formulovat relevantn prvn otzku a vyjdřit se k existujc judikatuře, kter na ni dopad. Je přitom potřeba opět zdůraznit, že chybn vklad judikatury již vadou podn nen. Nzor přijat tmto stanoviskem je tedy plně v souladu s mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod.
54. S ohledem na judikaturu Nejvyššho soudu, kter v některch přpadech odmt jako vadn dovoln, kter vznšej skutkov otzky, plnum stavnho soudu dodv nsledujc. Je zřejm, že primrnm kolem Nejvyššho soudu je sjednocovn judikatury, ke ktermu v otzkch skutkovch dochz z povahy věci jen omezeně. Nen zroveň pochyb, že v souladu se zkladnmi zsadami soudnho řzen jsou nalzac, přpadně odvolac soudy nejlpe vybaveny a předurčeny ke zjišťovn skutkovho stavu. Dovolac řzen, kter je obvykle neveřejn, zsadně ke zjišťovn a přehodnocovn skutkovho stavu neslouž a sloužit nemůže. Podobně koneckonců ke skutkovm otzkm přistupuje i stavn soud v řzen o stavnch stžnostech.
55. stavn soud nicmně přesto ve sv judikatuře dovodil, že zcela vjimečně mohou nastat přpady, kdy prvě skutkov zjištěn soudů jsou natolik vadn, že ve svm důsledku představuj porušen prv garantovanch čl. 36 odst. 1 Listiny (jde o tzv. extrmn rozpor mezi provedenmi důkazy a skutkovmi zjištěnmi). V takovm přpadě stavnmu soudu nezbv než kasačnm nlezem ochranu těmto prvům poskytnout. stavn soud tm nenahrazuje činnost nalzacch a odvolacch soudů, přičemž důvodem pro kasačn zsah nen sama o sobě skutečnost, že by s učiněnmi skutkovmi zjištěnmi nesouhlasil. Jde obvykle o situace, kdy je zjištěn skutkovho stavu prima facie natolik vadn, že by k němu soud nemohl při respektovn zkladnch zsad hodnocen důkazů (srov. 132 občanskho soudnho řdu a nsl.) nikdy dospět. Podstatou přezkumu tedy nebv přehodnocovn skutkovho stavu, nbrž kontrola postupu soudů při procesu jeho zjišťovn. Otzka, zda soudy při zjišťovn skutkovho stavu respektovaly procesn zsady, je přitom již otzkou prvn (otzkou procesnho prva) a jako takov může bt prezentovna i Nejvyššmu soudu v dovoln s nležitostmi uvedenmi v 241a odst. 2 a 237 občanskho soudnho řdu.
56. Plnum stavnho soudu si je vědomo, že zkonn prava dovoln počt vhradně s nmitkami prvnmi (ať už hmotn, či procesn povahy), čemuž odpovd i jedin dovolac důvod, kterm je nesprvn prvn posouzen věci ( 241a odst. 1 občanskho soudnho řdu). Vklad zkonn pravy dovoln nicmně mus odpovdat i prvn pravě obsažen v zkoně č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, a skutečnosti, že je to prvě rozhodovn Nejvyššho soudu, kter obvykle završuje cel občansk soudn řzen, čmž otevr častnkům přstup k stavnmu soudu. Vzjemn vztah řzen o dovoln a řzen o stavn stžnosti proto mus bt nastaven tak, aby sami častnci v každ fzi řzen dokzali rozeznat, jak prostředky ochrany maj k dispozici.
57. V souladu s tmto požadavkem jsou stěžovatel podle 75 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn činnm od 1. 1. 2013, povinni vždy nejdřve podat dovoln, a to s vjimkou přpadů, kdy je dovoln nepřpustn ze zkona. Pokud se tedy nespěšn častnk odvolacho řzen chce "dostať" až k stavnmu soudu, mus dovoln podat bez ohledu na povahu nmitek, kter vůči odvolacmu či nalzacmu rozhodnut uplatňuje. Z uvedenho vyplv, že nemůže bt za vadu podn považovna skutečnost, že dovolatel, kter namt porušen svch stavně zaručench prv (a řdně vymezil, v čem spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dle 237 až 238a občanskho soudnho řdu), uplatnil dle nzoru Nejvyššho soudu ve skutečnosti jin dovolac důvod, než jakm je nesprvn prvn posouzen věci (srov. nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 3851/15 ze dne 5. 4. 2016, podle kterho nen vadou dovoln, pokud dovolatelem vznesen otzky, jm považovan za prvn, jsou dle nzoru Nejvyššho soudu skutkov povahy). Stejně tak nemůže bt považovno za vadu, že dovolatel spatřuje splněn předpokladů přpustnosti dovoln v otzce, kterou odvolac soud dle Nejvyššho soudu vslovně "neřeš" (a Nejvyšš soud ji proto oproti nzoru dovolatele považuje pouze za vadu řzen, kter přpustnost dovoln nezakld). Opačn vklad by znamenal, že by zkon č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, stěžovatele v některch přpadech nutil podvat již ze sv podstaty vadn podn, což je vklad zjevně neudržiteln.
58. Prvě uveden samozřejmě nic neměn na povinnosti dovolatelů i při namtn porušen jejich stavně zaručench prv řdně vymezit, v čem spatřuj splněn předpokladů přpustnosti dovoln v intencch 237 až 238a občanskho soudnho řdu, jak to rovněž vyplv ze shora uvedenho prvnho nzoru stavnho soudu vyjdřenho v nlezu sp. zn. III. S 1594/16.
III./B
Zsada subsidiarity stavn stžnosti
59. K zsadě subsidiarity stavn stžnosti se plnum stavnho soudu vyjdřilo mimo jin ve stanovisku sp. zn. Pl. S-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.), v němž bylo řečeno:
"V ustanoven 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu m svůj prvn zklad zsada subsidiarity stavn stžnosti, z nž plyne tž princip minimalizace zsahů stavnho soudu do činnosti orgnů veřejn moci, což znamen, že stavn stžnost je krajnm prostředkem k ochraně prva, nastupujcm tehdy, kdy nprava před těmito orgny již nen standardnm postupem možn. stavn soudnictv je předevšm vybudovno na zsadě přezkumu věc pravomocně skončench, v nichž přpadn protistavnost již nen napraviteln jinm způsobem, tj. procesnmi prostředky, jež se podvaj z prvnch předpisů upravujcch přslušn (soudn) řzen. stavnmu soudu nepatř obchzet pořad prva, protože nen součst soustavy obecnch soudů (usnesen sp. zn. III. S 3507/10 ze dne 12. 9. 2012). Předevšm obecnm soudům a priori je totiž adresovn imperativ formulovan v čl. 4 stavy Česk republiky ... Ochrana stavnosti v prvnm sttě tak nemůže bt pouze kolem stavnho soudu, nbrž mus bt kolem cel justice. stavn stžnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nlez sp. zn. III. S 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79)] a je nstrojem ochrany zkladnch prv, nastupujcm po vyčerpn všech dostupnch efektivnch prostředků k ochraně prv uplatnitelnch ve shodě se zkonem v systmu orgnů veřejn moci (usnesen sp. zn. IV. S 2891/08 ze dne 3. 4. 2009).
Smyslem a funkc stavn stžnosti je nprava rozhodnut či jinho zsahu orgnu veřejn moci do stavně zaručench prv stěžovatele ... Pokud by stavn soud v rozporu se zsadou subsidiarity rozhodoval sm, aniž by předtm byly vyčerpny všechny možnosti, jak doshnout npravy protiprvnho stavu, mohl by nepřpustně zashnout do kompetence jinch sttnch orgnů (zde obecnch soudů) a narušit zsadu dělby kompetenc. Proto v přpadech, kdy stěžovatel nevyužije všechny dostupn procesn prostředky npravy, považuje stavn soud stavn stžnost za nepřpustnou (usnesen sp. zn. III. S 3507/10 ze dne 12. 9. 2012)."
60. Dlouhodob praxe stavnho soudu je přitom ustlen v tom, že požadavkem vyčerpat je nutno chpat vyčerpn řdn, tedy v souladu se zkonem [viz např. usnesen sp. zn. III. S 3209/08 ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. I. S 1489/08 ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. IV. S 2397/09 ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. III. S 2425/10 ze dne 7. 10. 2010 či nlez sp. zn. I. S 878/15 ze dne 16. 9. 2015 (N 171/78 SbNU 555)]. Byl by ostatně nesmysln zvěr, že stěžovatel před podnm stavn stžnosti sice mus podat opravn prostředky, kter jim zkon nabz, ale nemus je podat bezvadně či včas. Jelikož by v přpadě vadnch podn (u nichž vady nebyly odstraněny) soudům nezbvalo než tato podn odmtat, aniž by je podrobily meritornmu přezkumu, čmž by nastala podobn situace, jako by dan opravn prostředek vůbec uplatněn nebyl, byla by tmto vkladem zsada subsidiarity stavn stžnosti zcela popřena.
61. Požadavek vyčerpat procesn prostředek tedy nen splněn již tm, že řzen o něm bylo zahjeno, ale zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpať" ty dispozice, kter na tomto zkladě otevřen řzen skt, což u dovoln v prvn řadě předpokld, aby obsahovalo řdnou argumentaci o sv přpustnosti. Podn vadnho dovoln nelze postavit na roveň situaci popsan v ustanoven 72 odst. 4 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, tj. že mimořdn opravn prostředek byl odmtnut jako nepřpustn z důvodů zvisejcch na uvžen orgnu, kter o něm rozhoduje, neboť stěžovatel svm postupem neumožnil dovolacmu soudu zvažovat přpustnost svho dovoln. Jestliže stěžovatelovo dovoln neobsahovalo předepsan vymezen přpustnosti dovoln, a tudž nebylo možno v dovolacm řzen pokračovat, nevyčerpal stěžovatel efektivně procesn prostředek k ochraně svho prva ( 72 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů). S ohledem na 75 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, je tedy v těchto přpadech nutno považovat stavn stžnost v čsti mřc proti rozhodnutm soudů prvnho a druhho stupně za nepřpustnou podle 43 odst. 1 psm. e) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 77/1998 Sb.
62. Tento zvěr plat i pro přpady, kdy stavn soud rozhodnut Nejvyššho soudu zruš z důvodu, že se se zvěrem Nejvyššho soudu stran nesplněn obsahovch nležitost dovoln neztotožn. Nesprvn odmtnut dovoln v těchto přpadech znač, že se Nejvyšš soud podnm věcně vůbec nezabval. V přpadě, že toto odmtnut bylo chybn, může za určitch okolnost tmto odmtnutm dojt k porušen zkladnch prv stěžovatele spočvajcmu prvě v tom, že mu Nejvyšš soud nesprvně zamezil v přstupu k soudu, kter mu zkon poskytuje. Npravou tohoto porušen pak logicky je vrcen věci tomuto soudu s tm, aby se j řdně zabval.
63. Zrušenm rozhodnut Nejvyššho soudu je stěžovateli vytvořen procesn prostor pro ochranu jeho prv uvnitř soustavy soudů a pro posouzen uplatněnch nmitek k tomu povolanm soudem. Nen tedy v zsadě důvod, aby stavn soud v rozporu se zsadou subsidiarity činnost Nejvyššho soudu v takovm přpadě nahrazoval a bez řdnho dovolacho řzen provedl stavněprvn přezkum rozhodnut soudů nižšho stupně.
64. Prvě uveden nicmně nevylučuje, aby stavn soud ve zcela vjimečnch přpadech, v nichž to vyžaduje zjem na efektivn ochraně zkladnch prv, přistoupil nejen ke zrušen vadnho rozhodnut Nejvyššho soudu, nbrž i k stavněprvnmu přezkumu rozhodnut soudů nižšch stupňů.
IV.
Intertemporln činky
65. Jak již bylo řečeno, stavn soud v některch přpadech v souladu se zsadou subsidiarity stavn stžnosti nepostupoval a stěžovatelům, kteř dovoln řdně nevyčerpali, stavněprvn přezkum rozhodnut odvolacho a nalzacho soudu neodepřel, a to s odkazem na ochranu legitimnho očekvn.
66. Plnum stavnho soudu m nicmně za to, že s ohledem na dlouhodobou praxi stavnho soudu, jež odmt stavn stžnosti stěžovatelů, kteř řdně nevyčerpali procesn prostředky, kter jim zkon poskytoval, jakož i praxi Nejvyššho soudu, kter zkonn požadavky kladen na dovoln opakovaně zdůrazňoval (a poskytl dovolatelům dostatečn "nvod", jak nležitě předpoklady přpustnosti dovoln vymezit), nemohlo stěžovatelům přes existenci nejednotnosti v recentn judikatuře stavnho soudu legitimn očekvn vzniknout.
67. Ve chvli, kdy častnk řzen podv dovoln, je m podvat tak, aby odpovdalo zkonnm požadavkům a aby je Nejvyšš soud projednal. Pokud by takto dovolatel postupoval, nevznikla by mu pochybnost o tom, co m v dovoln uvst, a dovoln by bylo řdně projednno, pročež by nsledně byla v plnm rozsahu přpustn i stavn stžnost. Nelze naopak akceptovat, pokud dovolatel zkonn požadavky (potvrzen a opakovaně zdůrazněn judikaturou Nejvyššho soudu) nerespektuje s vědomm, že mu na vsledku dovolacho řzen nezlež, neboť jeho konečnm clem je podat stavn stžnost, kter je i přes vady dovoln čst judikatury stavnho soudu považovna za přpustnou. Takov postup je v rozporu s prvn pravou řzen o stavn stžnosti založenou na zsadě subsidiarity ( 75 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů). Stěžovatelům tedy nemohlo čst judikatury stavnho soudu vzniknout legitimn očekvn, že nemus dodržovat zkonn požadavky kladen na obsah dovoln. To plat tm spše, když v mnoha rozhodnutch stavn soud obdobn stavn stžnosti zčsti odmtal pro nepřpustnost.
68. S ohledem na prvě uveden se toto stanovisko vztahuje i na stavn stžnosti stavnmu soudu již podan a dosud nerozhodnut.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujal ke stanovisku pléna soudce Ludvík David.