Ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů 422/2017 účinný od 11.12.2017

Schválené: 07.11.2017
Účinnost od: 11.12.2017
Autor: Ústavního soudu
Oblast: Majetkový konkurs (úpadek).Vyrovnání.Insolvenční řízení.Insolvence.Bankrot.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL0

Ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů 422/2017 účinný od 11.12.2017
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
422/2017 s účinností od 11.12.2017
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit
422/2017 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 33/15 dne 7. listopadu 2017 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa (soudce zpravodaj), Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Bourke Trust, a. s., (dříve PYRGHOS LEFKOS, a. s.), se sídlem Opletalova 1337/29, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Tomášem Troupem, LL.M., advokátem, se sídlem Rubeška 393/7, Praha 9 - Vysočany, na zrušení ustanovení § 235 odst. 2 a § 239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn

I.

Předmět řzen

1. V řzen o stavn stžnosti vedenm pod sp. zn. I. S 1467/13 se stěžovatelka Bourke Trust, a. s., domhala zrušen usnesen Nejvyššho soudu ze dne 28. 2. 2013 č. j. 29 ICdo 3/2013-283, usnesen Vrchnho soudu v Olomouci (dle tž jen "vrchn soud") ze dne 18. 10. 2012 č. j. 13 VSOL 41/2012-266 a usnesen Krajskho soudu v Brně (dle tž jen "krajsk soud") ze dne 4. 5. 2012 č. j. 37 (39) ICm 1154/2010-223, přičemž tvrdila, že v důsledku těchto soudnch rozhodnut došlo k porušen čl. 11 a 36 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina").

2. Spolu s stavn stžnost stěžovatelka podala podle 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., nvrh na zrušen 235 odst. 2 a 239 odst. 1 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, kter zdůvodnila tm, že citovan ustanoven porušuj čl. 11 a 36 Listiny.

3. stavn stžnost v souladu s rozvrhem prce stavnho soudu byla po uplynut funkčnho obdob původn soudkyně zpravodajky přidělena na zkladě 12 odst. 18 (přechodn ustanoven) rozvrhu prce stavnho soudu v platnm zněn (č. Org. 61/14) novmu soudci zpravodaji, čemuž odpovdalo i nov složen sentu; stavn soud stěžovatelku o tto změně vyrozuměl.

4. stavn stžnost byla podna včas oprvněnou stěžovatelkou, kter byla častnic řzen, v němž byla vydna rozhodnut napaden stavn stžnost, stavn soud je k jejmu projednn přslušn, stěžovatelka je prvně zastoupena v souladu s požadavky 29 až 31 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu"). stavn stžnost je přpustn, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zkonn procesn prostředky k ochraně svho prva ( 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu a contrario), a ani nepředstavovala zjevně neopodstatněn nvrh [ 43 odst. 2 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 77/1998 Sb.]. Protože III. sent stavnho soudu neshledal důvod k odmtnut stavn stžnosti, rozhodl dne 10. 12. 2015 usnesenm sp. zn. I. S 1467/13 (č. j. Pl. S 33/15-1) ve zněn opravnho usnesen ze dne 10. 12. 2015 sp. zn. I. S 1467/13 (č. j. Pl. S 33/15-12) podle 78 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, tak, že řzen ve věci stavn stžnosti proti vše označenm usnesenm obecnch soudů přerušil a nvrh na zrušen vše citovanch ustanoven postoupil plnu stavnho soudu. Věc byla dle projednvna pod sp. zn. Pl. S 33/15.

II.

Průběh řzen před obecnmi soudy

5. V insolvenčn věci dlužnka Oděvnho podniku, a. s., se stěžovatelka (coby věřitelka) žalobou podanou proti Česk spořitelně, a. s., a JUDr. Miloslavě Horsk, insolvenčn sprvkyni dlužnka, domhala před Krajskm soudem v Brně určen, že stn smlouva ze dne 24. 6. 2009 a 8. 1. 2010, uzavřen mezi dlužnkem a prvn žalovanou (potvrzen listinou nazvanou "Konfirmace obchodu na finančnm trhu"), je ve vztahu k věřitelům, kteř uplatňuj sv prvo vůči dlužnkovi, nečinnm prvnm konem. Tato žaloba byla usnesenm tohoto soudu ze dne 4. 5. 2012 č. j. 37 (39) ICm 1154/2010-223 podle 160 odst. 4 insolvenčnho zkona odmtnuta s odůvodněnm, že stěžovatelka jako přihlšen věřitelka nen osobu oprvněnou k podn žaloby, neboť podle 239 odst. 1 insolvenčnho zkona prvnm konům dlužnka může v insolvenčnm řzen odporovat pouze insolvenčn sprvce.

6. Toto rozhodnut napadla stěžovatelka odvolnm. Vrchn soud v Olomouci usnesenm ze dne 18. 10. 2012 č. j. 13 VSOL 41/2012-266 potvrdil usnesen krajskho soudu rovněž se zvěrem, že stěžovatelka nem v insolvenčnm řzen postaven, kter by ji opravňovalo k podn žaloby.

7. Proti tomuto usnesen brojila stěžovatelka dovolnm, kter Nejvyšš soud usnesenm ze dne 28. 2. 2013 č. j. 29 ICdo 3/2013-283 zamtl. Plně se ztotožnil s nzorem soudů nižšch stupňů, podle kterho nem stěžovatelka aktivn věcnou legitimaci k podn žaloby. Stejně tak jako soudy nižšho stupně Nejvyšš soud neshledal důvod k postupu podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") a 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu, neboť dle jeho nzoru prvn prava [ 235 odst. 2 a 239 odst. 1 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 296/2007 Sb.], jž mělo bt ve věci použito, nen protistavn, přičemž vychzel z toho, že jde o nvrat k naš tradičn prvn pravě, kter je vlastn i jinm zahraničnm pravm v evropskm unijnm prostoru, navc zde existuje povinnost insolvenčnho sprvce podat odpůrč žalobu, rozhodne-li o tom věřitelsk vbor, kter je orgnem věřitelů a hj jejich společn zjem ( 239 odst. 2 a 46 insolvenčnho zkona).

III.

Rekapitulace řzen o stavn stžnosti

8. Předmětem stavn stžnosti je tvrzen zsah do zkladnch prv stěžovatelky založen na aplikaci stavn stžnost napadench ustanoven zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů. Proto se rovněž dosavadn průběh (nyn přerušenho) řzen v podobě argumentace stěžovatelky i vyjdřen častnků a vedlejšch častnků řzen v podstatě soustředil prvě na tuto otzku.

III. a)

Argumentace stěžovatelky v řzen o stavn stžnosti

9. Stěžovatelka - v tomto řzen vedenm pod sp. zn. Pl. S 33/15 jako navrhovatelka - tvrd, že shora uveden napaden ustanoven zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, představuj zsah do jejho vlastnickho prva. Uvd, že v důsledku odporovatelnho konu dlužnka může dojt ke dvěma situacm - buď majetek dlužnka již opustil majetkovou podstatu ve prospěch třet osoby, jež se tak nestv insolvenčnm věřitelem, nebo ji ještě neopustil, pak se třet osoba se svm nrokem z nečinnho prvnho konu zařazuje mezi insolvenčn věřitele. V prvnm přpadě m odpůrč žaloba ten efekt, že majetek, kter ušel z majetkov podstaty, se do n vrac, ve druhm přpadě insolvenčn věřitel přestv mt prvo na poměrn uspokojen sv pohledvky, v obou přpadech se ale zvyšuje mra uspokojen pro všechny insolvenčn věřitele. Ten, kdo m prvo podat odpůrč žalobu a vst spor, rozhoduje o tom, zda věřitel budou mt stavně chrněnou naději na vyšš uspokojen svch pohledvek; prvo podat žalobu maj fakticky jen dva subjekty - insolvenčn sprvce a věřitelsk vbor, insolvenčn věřitel nemůže bt ani častnkem takovho řzen a vedlejšm častnkem může bt jen se souhlasem insolvenčnho sprvce. Věřitelsk vbor sice může na veden sporu insolvenčnm sprvcem dohlžet, avšak s ohledem na to, že incidenčn spor je ovldn zsadou stnosti, kontradiktornosti a koncentrace, je vkon takovho dohledu iluzorn, a lze-li ho vykonvat, tak nanejvš ex post, a to se zřetelem na odpovědnost sprvce za způsobenou škodu. V přpadě, kdy je v odpůrčm sporu žalovan osoba dominantnm zajištěnm věřitelem, m insolvenčn sprvce systmovou motivaci sabotovat veden takovho řzen, neboť uveden věřitel vkonem svch prv může vznamně zashnout do jeho prvnho a hospodřskho postaven.

10. Dle navrhovatelka poukzala na to, že nem ždn nstroj, jak insolvenčnho sprvce donutit k podn odpůrč žaloby, leda prostřednictvm věřitelskho vboru, ovšem i toto představuje omezen jejch prv, jež je stle velmi intenzivn, neboť tam, kde dochz k transferu prv z jednotlivce na zastupitelsk orgn, dochz zkonitě k omezen prva jednotlivce. Z toho navrhovatelka vyvodila, že prvo podat odpůrč žalobu insolvenčnm sprvcem zdaleka nen rovnocenn s vkonem takovho prva věřitelem, čmž dochz k omezen jeho svobodnho jednn, v přpadě prva veden sporu jde o omezen kompletn, a to ve vztahu k jejmu vlastnickmu prvu.

11. Kromě toho napaden ustanoven dle navrhovatelky zakldaj zsah do jejho prva na spravedliv proces. V tto souvislosti navrhovatelka předeslala, že toto prvo dle judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva (dle jen "ESLP") dopad tak na insolvenčn řzen, a dle uvedla, že to, v jakm rozsahu bude pohledvka věřitele uspokojena, je v rukou někoho jinho než věřitele a věřitel nem ždnou možnost onen vkon prv nějak ovlivnit, nanejvš ex post vznst škodn nrok vůči insolvenčnmu sprvci. Věřiteli je tak uprno prvo na přstup k soudu. Současně poukzala na nlez ze dne 1. 7. 2010 sp. zn. Pl. S 14/10 (N 133/58 SbNU 67; 241/2010 Sb.), v němž stavn soud měl v obdobnm kontextu judikovat, že v situaci, kdy insolvenčn sprvce svm vkonem popěrnho prva určuje zvazně prvo věřitele na vši poměrnho uspokojen jeho pohledvky bez toho, aby věřitel měl možnost domhat se zvrcen vkonu prva insolvenčnm sprvcem, jde o zsah do prva na spravedliv proces, na čemž nrok věřitele na nhradu škody nemůže nic změnit. K tomu navrhovatelka dodala, že věřitel m jistotu, že insolvenčn sprvce pod odpůrč žalobu, když si "koup" tolik pohledvek, aby mohl sebe či blzk osoby "provolit" do věřitelskho vboru, z čehož plyne, že dan konstrukce je postavena jen pro bohat věřitele. V tom navrhovatelka vid paralelu se soudnmi poplatky, kter - jsou-li nepřiměřeně vysok - mohou dle ESLP představovat porušen prva na přstup k soudu. Spravedliv může bt jen takov insolvenčn řzen, v němž se na věřitele bude hledět jako na rovn, čmž mn rovnost v respektu jejich oprvněnch zjmů z pohledu zkonodrce. Současn nastaven insolvenčn odporovatelnosti však v tomto smyslu spravedliv nen, neboť ji dovoluje realizovat jen velkm věřitelům, ačkoliv i mal věřitel jsou hodni ochrany.

12. Nsledně se navrhovatelka zabvala otzkou, zda dan zsah sleduje nějak legitimn cl. Vychzejc z důvodov zprvy, konstatovala, že změrem dan pravy bylo zjednodušen insolvenčnho řzen, a to tm, že nebude komplikovno množstvm žalob jednotlivch věřitelů. Jednoduchost soudnho řzen ovšem nen sama o sobě součst zkladnch prv nebo veřejnho statku, a kdyby to bylo chpno tak, že zkonodrce mohl chtt mně sporů, a tm i menš zatžen soudů, za legitimn cl by mohlo bt považovno pouze zrychlen insolvenčnho řzen; otzka však je, zda k tomu přijat opatřen může vst.

13. Navrhovatelka pak přistoupila k posouzen tzv. proporcionality danho zsahu. Bylo-li clem zjednodušen insolvenčnho řzen, pak eliminace odpůrcch žalob věřitelů k tomuto cli zřejmě vst může. Bylo-li clem zrychlen insolvenčnho řzen, nen důvod se domnvat, že by řzen o žalobě věřitele mělo trvat nějak vrazně dle než řzen o žalobě sprvce - všechna řzen o těchto žalobch by měla skončit v přibližně stejn době, a pokud by tomu tak nebylo, je to věc soudn soustavy a na jej nedostatky by věřitel neměl doplcet. Navc věřitel m možnost v zsadě tutž žalobu podat jako žalobu na neplatnost podle 231 odst. 2 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, kde aktivn legitimaci při osvědčen nalhavho prvnho zjmu věřitel může mt, přičemž hranice mezi neplatnost a nečinnost prvnho konu podle zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, je velmi tenk, anebo může popěrnm konem vyvolat incidenčn spor. Zde je sice šance věřitele na spěch nižš, nicmně spor bt vyvoln může a efekt zrychlen řzen se nedostav. Zrychlen insolvenčnho řzen nemohl zkonodrce tedy dle navrhovatelky sledovat.

14. Dle se navrhovatelka zabvala otzkou, zda přijat opatřen je nezbytn. Namt, že bylo-li clem zjednodušen insolvenčnho řzen, a potažmo jeho zrychlen, tento argument nemůže obstt. Aby byly vyloučeny duplicity, mohl zkonodrce zavst speciln obligatorn pravu spojovn věc, provst "zalhůtovn" jednotlivch procesnch konů, konstituovat zkonn domněnky, omezit rozsah opravnch prostředků nebo důvodů jejich použit, zavst sankce či paušalizovanou podobu nhrady škody za nespěšn uplatněn odpůrci žaloby, přičemž tyto nstroje by jistě vedly k menšmu zsahu do zkladnch prv věřitelů; přkladem může bt nvrh insolvenčnho zkona (tisk č. 1044 ze dne 8. 7. 2005) předložen skupinou poslanců, podle něhož insolvenčn věřitel mohl vyzvat sprvce k podn odpůrci žaloby, a pokud by mu nebylo vyhověno, měl posledn slovo insolvenčn soud, nebo slovensk prvn prava, podle nž věřitel může podat odpůrci žalobu, nepod-li ji v přiměřen lhůtě insolvenčn sprvce, což navrhovatelka považuje za rozumn kompromis mezi různmi hodnotami, kdy je přtomen prvek kolektivizace se zachovnm možnosti individuln iniciativy. Skutečnost, že odpůrci prvo je upraveno v zahranič různě, nezbavuje zkonodrce povinnosti postupovat tak, aby konkrtn prava obstla v testu stavnosti, posuzovanm ke všem okolnostem, navc ani stavn soud se danm argumentem neřdil, jinak by nemohl rozhodnout o tom, že prava popěrnho prva je protistavn, protože i v tomto ohledu existuj rozdly konkrtně např. mezi německou a švdskou prvn pravou. Argumentace naš tradičn pravou je dle navrhovatelky zavdějc, neboť akceptovan koncept lidskch prv se vyvinul až po druh světov vlce. K tomu navrhovatelka dodala, že insolvence z povahy věci nemůže zachovat vešker znaky individulnho vkonu, kolektivizace by však měla bt činěna jen v nezbytně nutnm rozsahu, aby byly šetřeny individuln svobody, v danm přpadě zvolen forma nutn nen, protože existuj šetrnějš cesty.

15. Dle se navrhovatelka zabvala tm, zda jma způsoben přijatm opatřenm je přiměřen jeho užitku, přičemž užitek označila jako sporn, maj-li věřitel možnost vyvolvat alternativn soudn spory, ve srovnn s nmž je jma nepoměrně vyšš, neboť "dotčen ustanoven ... razantně podvazuj efektivitu odpůrci žaloby jako prvnho institutu", a do majetkov podstaty se tak nemohou dostat zpět ty nejcennějš majetkov hodnoty. V tto souvislosti upozorňuje, že velk věřitel m dlužnka zpravidla "v hrsti", a ten proto uděl vše, aby se vyhnul insolvenci, včetně toho, že učin nečinn prvn kony, jimiž zvhodn tohoto věřitele před ostatnmi. V nslednm insolvenčnm řzen může velk věřitel kontrolovat věřitelsk vbor a jeho prostřednictvm ovlivňovat činnost insolvenčnho sprvce, i pokud jde o (ne)podn odpůrci žaloby. Odpůrci žaloba se dle navrhovatelky použv k vymhn "drobnost", vznamn hodnoty se do majetkov podstaty nedostanou, navc prvo insolvenčnho sprvce k podn žaloby a veden sporu vytvř ideln podhoub pro korupci. Argumentace povinnostmi insolvenčnho sprvce a věřitelskho vboru a jejich odpovědnost je v testu proporcionality bezcenn, neboť nrok na nhradu škodu nen "omluvenkou" pro porušovn zkladnch prv, navc užitek spočvajc ve zrychlen soudnho řzen nemůže mt nikdy přednost před prvem na spravedliv proces.

III. b)

Vyjdřen častnků a vedlejšch častnků řzen o stavn stžnosti

16. Krajsk soud ve svm vyjdřen k stavn stžnosti poukzal na principy prvn pravy insolvenčnho řzen, zejmna na postaven věřitelskho vboru a insolvenčnho sprvce, přičemž odmtl, že by aplikac napadench ustanoven došlo k porušen stavně zaručench zkladnch prv navrhovatelky.

17. Vrchn soud vyslovil nzor, že předmětn prvn prava nen protistavn, přičemž poukzal na možnost prosazen společnho zjmu věřitelů, jde-li o podn odpůrč žaloby, prostřednictvm věřitelskho vboru.

18. Tak dle vyjdřen Nejvyššho soudu m bt napaden zkonn prava, jež svěřuje vkon odpůrčho prva do rukou insolvenčnho sprvce, konformn s stavnm pořdkem, a to z důvodů majcch původ v požadavku na řdn udržovn a sprvu majetkov podstaty dlužnka; jde totiž o pravu standardn, obvyklou v řadě evropskch zem - členů Evropsk unie (dle tž jen "EU") - kromě Slovenska a Rakouska jde o Belgii, Francii, Německo, Nizozemsko, Polsko, ve Velk Britnii pak Anglii a Wales - takže nen důvod považovat ji za nestavn ani v Česk republice. Nejvyšš soud současně upozornil na 46 odst. 2 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 294/2013 Sb., podle něhož si rozhodnut o tom, zda je insolvenčn sprvce povinen podat odpůrč žalobu, může vyhradit schůze věřitelů.

19. Česk spořitelna, a. s., jako vedlejš častnice řzen o stavn stžnosti uvedla, že navrhovatelka nepoužv metodologii přezkumu stavnosti v souladu se standardy aplikovanmi v judikatuře stavnho soudu, jak byly pro oblast přezkumu pravidel insolvenčnho prva shrnuty a aplikovny v usnesen ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. I. S 3271/13 (v SbNU nepublikovno, všechna rozhodnut stavnho soudu jsou dostupn na http://nalus.usoud.cz). Navrhovatelka se svm nvrhem domh pouze toho, aby j byl umožněn vkon specifickho procesnho nstroje zřzenho pravidly tzv. podstavnho prva (odporovat dlužnkovu prvnmu jednn podnm odpůrč žaloby), kter by mimo insolvenčn řzen neměl k dispozici. S odvolnm se na prvn zvěry vysloven v tomto usnesen Česk spořitelna, a. s., uvedla, že aktivn legitimace pouze insolvenčnho sprvce nevybočuje z diskrece, kterou m zkonodrce při regulaci řešen padku a jeho nsledků k dispozici. Odpůrč prvo slouž v insolvenčnm prvu k zachovn kolektivnho režimu uspokojen zvazků dlužnka, přičemž zkonodrce mus pozorně vyvažovat zjem na zachovn "kolektivnosti insolvenčnho řzen" oproti celospolečenskmu zjmu na stabilitě obchodnch transakc. Zkon č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, proti předchoz prvn pravě značně rozšřil okruh transakc, jimž lze odporovat, a to jak z hlediska věcnho, tak časovho, a pokud za tto situace aktivn legitimaci udělil pouze insolvenčnmu sprvci, stalo se tak na zkladě racionln vahy, že tm poskytne ekonomice jako takov přiměřenou ochranu před přpadnmi destruktivnmi dopady toho, že by odpůrč prvo mohl uplatnit každ věřitel. Za tohoto stavu nen nic zvadnho na tom, je-li vkonem danho prva pověřena kvalifikovan a sttem regulovan osoba, osobně odpovdajc za škodu přpadně způsobenou (ne)použitm odpůrčho prva a povinně pojištěn pro přpad vzniku škody. vaha, že takov prvn režim může bt vhodnějš než (potencilně přnosn, ale současně potencilně destruktivn) prvn prava, kde odpůrč žalobu může užt každ věřitel (včetně nemajetnch či jinak imunnch vůči postihu za jej zneužit), se nejev jako zjevně nerozumn. Pro čely testovn rozumnosti se jev vhodn použit prvnch prav jinch sttů. Argumentuje-li navrhovatelka judikaturou ESLP tkajc se definice pohledvek a jejich stavn ochrany, stavn standard ochrany zkladnch prv (konkrtně vlastnickho prva a prva na spravedliv proces) je ekvivalentn standardu podle mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"), a pokud by naše prvn prava měla porušovat zkladn prva, muselo by tomu tak bt i v jinch zemch, kde odpůrč prvo svědč pouze insolvenčnmu sprvci (Belgie, Anglie a Wales, Německo, Nizozemsko, Polsko, Itlie, Lucembursko). Pluralita prvnch řešen svědč tomu, že dan otzka nlež z pohledu stavnho prva do diskrece zkonodrce, a jestliže by stavn soud diktoval zkonodrci jedno konkrtn, dle jeho nzoru optimln řešen, stal by se sm zkonodrcem v oblasti insolvenčnho prva. Kromě toho Česk spořitelna, a. s., zmnila, že by navrhovatelka mimo insolvenčn řzen ždn odpůrč prvo k dispozici neměla, neboť podle 42a zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, platnho k 9. 10. 2010, jeho podmnkou byla existence vykonateln pohledvky vůči dlužnkovi, a položila otzku, zda (ne)existence pravy odporovatelnosti jako takov je vůbec způsobil zashnout do stavně zaručench prv. V již zmněnm usnesen sp. zn. I. S 3271/13 se v tomto smyslu stavn soud vyjdřil k zstavnmu prvu, když se zabval nvrhem na zrušen čsti 398 odst. 3 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 217/2009 Sb., jehož aplikace způsobila, že věřitel obdržel na svou pohledvku mně, než kolik by mohl na dlužnku vymoci podle obecnho občanskho prva. Konstruuje-li navrhovatelka prvo věřitele "zcela svobodně ovlivňovat mru sv naděje na uspokojen sv pohledvky" jako stavně zaručen zkladn prvo, do něhož mělo bt nedovolenm způsobem zasaženo, zaměňuje definici pojmu "majetek" vytvořenou judikaturou ESLP a stavnho soudu s j vytvořenm prvem (legitimnm očekvnm) na dosažen určit minimln vše uspokojen pohledvek věřitelů, což m bt neudržiteln. Je zjevn, že v ekonomice nejsou všechny pohledvky uspokojeny, a proto tvrzen, že věřitel mohou "legitimně očekvat", že jejich pohledvka bude uspokojena v určit minimln vši, je absurdn jako tvrzen, že zkonodrce porušuje stavnost, pokud do insolvenčnho prva nezahrne každ mysliteln procesn oprvněn vykonateln věřitelem na individuln bzi, kter by mohlo potencilně vst k vyššmu uspokojen určitho věřitele, a to bez ohledu na společensk dopady. Takovto koncept "legitimnho očekvn" neplyne ani z nlezu sp. zn. Pl. S 14/10 ze dne 1. 7. 2010 (N 133/58 SbNU 67; 241/2010 Sb.), kde se stavn soud zabval procesn pravou, kter v poměrech insolvenčnho řzen představuje nalzac řzen sui generis, kde se rozhoduje o tom, kter z přihlšench pohledvek co do vše a pořad budou uspokojovny. Shledal protistavnost takov prvn pravy, kter neposkytuje přihlšenmu věřiteli ždn procesn postup, jak iniciovat soudn přezkoumn pohledvky jinho přihlšenho věřitele. To založil na vaze, že zjištěnm pohledvky jednoho věřitele jsou v insolvenčnm řzen, kde se všichni věřitel uspokojuj z jedn, nedostatečně velik majetkov podstaty, nepřmo zjištěny pohledvky ostatnch věřitelů, resp. jejich relativn vše. Zde však nejde o pravidla regulujc zjišťovn pohledvek jednotlivch věřitelů, ale rozsah majetkov podstaty, tedy zda lze do n zahrnout majetek, kter již formlně nen majetkem dlužnka, přpadně odhldnout od prv třetch osob, kter k němu byla dlužnkem zřzena. A pokud by stanoven rozsahu majetkov podstaty nebylo k dispozici zkonodrcově diskreci, musela by nutně bt protistavn dalš pravidla insolvenčnho prva, jako např. 207, 208 a 285 odst. 4 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 294/2013 Sb. V přpadě, že by zvěry nlezu sp. zn. Pl. S 14/10 byly konzistentn s přstupem "třetho" stavnho soudu, nelze je v dan věci použt pro zsadn odlišnosti mezi procesem přezkoumn pohledvek a instrumentem insolvenčn odporovatelnosti.

20. Dalš vedlejš častnice JUDr. Miloslava Horsk shledala postup obecnch soudů legitimnm. Obecněji se pak vyjdřila k argumentaci navrhovatelky, kter upozornila na zjevnou nevyvženost svho postaven jako častnka insolvenčnho řzen. Dle jmenovan zjmem každho věřitele je co nejvyšš mra uspokojen jeho pohledvek, a tm i zjem o navrcen přpadně ušlho majetku do podstaty. Věřitel po určitou dobu neměl možnost vyjdřit se k pohledvce jinho věřitele, přičemž navrhovatelka logicky apeluje na zrušen předmětnch ustanoven za stavu, kdy již stavn soud jednu pro ni nepřznivou situaci změnil, když vrtil věřiteli prvo popěrnho konu, zvlště pokud mu prvo podat odpůrci žalobu svědčilo podle předchoz prvn pravy v zkoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnn, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o konkursu a vyrovnn"). Pokud jde o argumentaci, že navrcen danho prva bude jen zdržovat řzen a že věřitel tohoto prva budou zneužvat, to stejn se tvrdilo i v přpadě popěrnho prva, ovšem i proces podn odpůrci žaloby lze zajistit stanovenm takovch podmnek, aby nebylo možno tohoto institutu zneužt.

III. c)

Replika stěžovatelky v řzen o stavn stžnosti

21. V replice navrhovatelka upozornila na to, že v dan věci jde o metodologick spor značnho vznamu, neboť bude-li stavn soud namsto testu proporcionality uplatňovat test racionality, představuje to materiln konec jeho přezkumn role v dan oblasti. Nsledně se v souvislosti s judikaturou stavnho soudu podrobně zabvala rozdly mezi oběma testy s tm, že v přpadě jejich konfliktu, tedy když je v konkrtnm přpadě v szce na straně jedn zkladn prvo podle hlavy druh Listiny a na straně druh sociln, hospodřsk nebo kulturn prvo podle hlavy čtvrt Listiny, je třeba jej s ohledem na čl. 4 odst. 4 Listiny řešit ve prospěch testu proporcionality, a současně upozornila na zvažn důsledky, kter vzniknou, je-li namsto tohoto testu nesprvně použit test racionality, tedy když se stavn soud materilně zřekne kontroly nad dodržovnm lidskch prv.

22. V tto souvislosti vyslovila nesouhlas s postupem stavnho soudu ve věci sp. zn. I. S 3271/13, kde byl použit test racionality, ačkoliv byl shledn zsah do vlastnickho prva navrhovatele, přičemž odmtla nzor, že by "přsnost" testu proporcionality měla bt zvisl na konkrtnch okolnostech přpadu, neboť nen možn, aby některmu ze zkladnch prv vypočtench v hlavě druh Listiny byla přiznna nižš metodologick ochrana než jinmu, protože je to cesta proti nezměnitelnmu jdru stavy; pokud toto bylo prax stavnho soudu, nen to důvodem pro legitimizaci postupu v uveden věci. Současně odmtla, že by v judikatuře stavnho soudu existovala nějak přsn varianta tohoto testu, v uvděnch přpadech šlo o standardn test, v přpadech, kdy je zmiňovn přpad mně přsnho testu proporcionality, ve skutečnosti šlo o test racionality, jakož i to, že insolvenčn prvo představuje komplexn prvn pravu v hospodřsk věci a že v szce jsou tak sociln prva podle Listiny, neboť insolvenčn doktrna varuje, aby se insolvenčn prvo soustředilo na něco jinho než na otzku uspokojen majetkovch prv věřitelů, jako je hospodřsk politika či sociln zjmy zaměstnanců. Důvodem nepoužit testu proporcionality nemůže bt, že jde o zsah zprostředkovan, nen ani přilhav argumentace stavnho soudu judikaturou ESLP, neboť jednak šlo o přpady předběžnch opatřen, jednak na rozdl od čl. 11 odst. 5 Listiny, kter umožňuje použit testu racionality jen v oblasti dan, ustanoven čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě poskytuje nižš standard ochrany, neboť umožňuje tak zabaven majetku ve veřejnm zjmu a užvn majetku v souladu s obecnm zjmem.

23. Navrhovatelka odmtla i argument Česk spořitelny, a. s., že by j nesvědčilo mimoinsolvenčn odpůrč prvo, neboť nelze stavět paralely mezi kolektivnm a individulnm režimem vymhn pohledvek, a navc absence vykonatelnho titulu nen překžkou podn odpůrč žaloby. Nikdy tak netvrdila, že m prvo na nějak minimln uspokojen pohledvky - odpůrč prvo představuje prvn nstroj k tomu, jak zvšit naději na uspokojen pohledvky, a tm, že tento nstroj m někdo jin než věřitel, rozhoduje o jeho majetku třet osoba, čmž věřitel nem nakldn se svm majetkem ve sv moci, a dochz tak k zsahu. Je pravda, že ve srovnn s předchoz pravou je včet skutkovch podstat odporovatelnosti širš, kontroverzn je však tvrzen o zvšen časovho rozpět, neboť v přpadě, že dlužnk vyvedl svůj majetek z dosahu věřitelů, což se obvykle děje dlouho před zahjenm insolvenčnho řzen, bude jeho jednn v důsledku zkrcen lhůty na jeden rok v zsadě nepostižiteln a v přpadě, že věřitel donut dlužnka plnit mu přednostně před ostatnmi, jde zpravidla o velkho věřitele, jenž m i rozhodujc vliv na průběh insolvenčnho řzen a kter nedovol, aby insolvenčn sprvce napadal jeho operace, takže ani toto jednn v zsadě postižiteln nen. Nelze proto tvrdit, že jde o vsledek "zjevně rozumn vahy" zkonodrce, neboť svmu původně zamšlenmu čelu rozhodně neslouž. Možn zneužit odpůrčho prva věřiteli by dle navrhovatelky bylo možn eliminovat např. souhlasem insolvenčnho soudu s podnm odpůrč žaloby věřitelem či složenm jistoty na přpadn škodn nroky, přičemž to, že lze dan institut zneužt, nen důvodem jeho vyloučen.

24. K argumentaci Nejvyššho soudu zahraničnmi prvnmi pravami navrhovatelka uvedla, že toto v rmci testu proporcionality ždn vznam nem, navc komparace proveden Nejvyššm soudem a vedlejš častnic obchodn společnost Česk spořitelna, a. s., zda je věřitel aktivně legitimovn k podn odpůrč žaloby, je vzhledem ke svmu zkmu rozsahu k ničemu, neboť nic neřk o tom, zda thož cle nebude dosaženo jinm způsobem, takže takovto legitimace je vlastně nadbytečn. V tto souvislosti předestřela otzky, kter by bylo třeba zodpovědět, aby obraz o cizm prvnm řdu, resp. jeho fungovn v praxi byl dostatečně širok, a poukzala na již jednou dosažen standard ochrany lidskch prv, představovan předchoz prvn pravou, s tm, že jej nelze dle snižovat. K tvrzenm vedlejš častnice obchodn společnosti Česk spořitelna, a. s., o "neaplikovatelnosti" nlezu sp. zn. Pl. S 14/10 (viz vše) navrhovatelka uvedla, že podle recentn judikatury Nejvyššho soudu může mt přslušn rozhodnut dopad jak do aktiv, tak pasiv majetkov podstaty.

IV.

Vyjdřen častnků řzen ve věci sp. zn. Pl. S 33/15

25. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky (dle jen "Poslaneck sněmovna") se "v souladu se zavedenou prax" omezila na popis průběhu legislativnho procesu, kter vedl k přijet zkona, jehož ustanoven je navrhovno ke zrušen. Nvrh byl projednn jako tisk č. 1120 (vldn nvrh) v prvnm čten dne 26. 10. 2005 a byl přikzn k projednn stavně prvnmu vboru. Tento vbor nvrh projednal dne 26. 1. 2006, na jeho jednn byl k tisku předložen komplexn pozměňovac nvrh (usnesen spolu s komplexnm pozměňovacm nvrhem bylo obsaženo v tisku č. 1120/1). Druh čten proběhlo dne 27. 1. 2006 a pozměňovac nvrhy byly zpracovny jako tisk č. 1120/2, třet čten proběhlo dne 8. 2. 2006, nvrh byl schvlen ve zněn komplexnho pozměňovacho nvrhu a dalšch pozměňovacch nvrhů. S nvrhem vyslovily stavně předepsanm postupem souhlas obě komory Parlamentu, zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen. Napaden ustanoven byla novelizovna zkonem č. 294/2013 Sb., kterm se měn zkon č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 312/2006 Sb., o insolvenčnch sprvcch, ve zněn pozdějšch předpisů, kter provedl dlč obsahov změny, netkal se však podstaty nyn posuzovanho nvrhu.

26. Sent Parlamentu Česk republiky (dle jen "Sent") uvedl, že nvrh insolvenčnho zkona mu byl postoupen dne 28. 2. 2006 a organizačn vbor jej jako sentn tisk č. 288 (5. funkčn obdob) určil k projednn stavně-prvnmu vboru (jako vboru garančnmu) a vboru pro hospodřstv, zemědělstv a dopravu. stavně-prvn vbor nvrh zkona projednal dne 15. 3. 2006 a přijal k němu usnesen č. 93 (tisk č. 288/1), kterm doporučil Sentu nvrh zkona schvlit ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou, totž učinil vbor pro hospodřstv, zemědělstv a dopravu, kter nvrh projednal dne 22. 3. 2006 a přijal k němu usnesen č. 298 (tisk č. 288/2). Sent předmětn nvrh zkona schvlil v stavně stanoven lhůtě na sv 10. schůzi usnesenm č. 416 ze dne 30. 3. 2006, neboť v hlasovn č. 199 z 54 přtomnch sentorů hlasovalo pro něj 49 sentorů, proti nebyl ždn. Ždn z ustanoven navržench ke zrušen se nestalo přmm předmětem diskuze, v obecn rovině se k některm problmům vznesenm navrhovatelkou, jako je časov nročnost insolvenčnho řzen a vliv věřitelů v něm, vyslovil ministr dopravy Milan Šimonovsk, zastupujc ministra spravedlnosti Pavla Němce, přičemž uvedl, že "[d]alšm vznamnm prvkem tohoto nvrhu zkona je důraz na jednotnost insolvenčnho řzen a minimalizaci časov nročnosti celho procesu. S ohledem na specifickou povahu padkov problematiky nelze opomenout stěžejn změnu v přstupu k otzce vlivu věřitelů na probhajc řzen a možnosti ovlivňovat zsadn rozhodnut v každ fzi řešen dlužnkova padku". Nvrh zkona byl na půdě Sentu přijat v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Co se tče souvisejc novelizace insolvenčnho zkona, ve vyjdřen Sentu se uvd, že dne 16. 8. 2013 postoupila Poslaneck sněmovna Sentu nvrh zkona, kterm se měn zkon č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 312/2006 Sb., o insolvenčnch sprvcch, ve zněn pozdějšch předpisů, tento nvrh byl projednn stavně-prvnm vborem (usnesen č. 95 ze dne 3. 9. 2013), kter doporučil nvrh zkona schvlit ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou, což Sent učinil na sv 13. schůzi dne 12. 9. 2013 usnesenm č. 327, když v hlasovn č. 27 z 57 přtomnch sentorů hlasovalo pro jeho schvlen 47 sentorů, proti nebyl ždn. Nvrh zkona byl přijat v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem, ve Sbrce zkonů byl uveřejněn pod č. 294/2013 Sb. a nabyl činnosti dne 1. 1. 2014. Při projednvn tto novely nezazněly nzory vztahujc se k předmětnm ustanovenm. Z důvodov zprvy (sněmovn tisk č. 929) se uvd, že "[d]alš doplněn 235 odst. 2 odstraňuje problmy praxe s řešenm otzky, zda i prvn kony nečinn ze zkona coby nsledky jednn uskutečněnch dlužnkem po zahjen insolvenčnho řzen maj bt řešeny cestou odpůrci žaloby nebo jinak, a to ve prospěch sporu odpůrci žalobou (k vjimce z tohoto pravidla srov. dle důvodovou zprvu ke změně 246 odst. 2 insolvenčnho zkona). Doplněn 239 odst. 1 pak objasňuje, že insolvenčn sprvce podv odpůrci žalobu bez zřetele k tomu, že nen osobou s dispozičnm oprvněnm (u dlužnka s dispozičnm oprvněnm nelze očekvat, že by takto sm napadal sv vlastn prvn kony, a ani obecn prava odporovatelnch a nečinnch prvnch konů jej nečin aktivně věcně legitimovanm k podvn takovch žalob)".

27. Vlda ve svm vyjdřen ze dne 12. 1. 2016 č. j. 21576/2015-OHR sdělila, že svho prva na vstup do danho řzen podle 69 odst. 2 zkona o stavnm soudu nevyužije.

28. Veřejn ochrnkyně prv ve svm vyjdřen ze dne 22. 12. 2015 sp. zn. 1/2015/SZD/MP rovněž sdělila, že nevyužila svho prva vstoupit do řzen podle 69 odst. 3 zkona o stavnm soudu.

V.

Stanovisko Ministerstva spravedlnosti podle 48 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu

29. Soudce zpravodaj si dle vyždal podle 48 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, stanovisko Ministerstva spravedlnosti (dle jen "ministerstvo"). vodem se ministerstvo vyjdřilo ke smyslu a čelu odpůrč žaloby v insolvenčnm řzen s tm, že kolem zkonodrce je najt rovnovhu mezi ochranou principů kolektivnho uspokojen věřitelů a principem pacta sunt servanda, resp. prvn jistoty, kdy přliš vgn prava odporovatelnosti zvyšuje (vzhledem ke zvšenmu riziku odporovatelnosti uzavřen transakce) transakčn nklady. Pravidla nečinnosti jsou v českm prvu formulovna s ohledem na nalezen tto rovnovhy, a to z hmotněprvnho i procesnho hlediska, v tomto bodě jednak stanovenm jednolet propadn lhůty a omezenm okruhu aktivně legitimovanch osob, kterou je insolvenčn sprvce. Ten rozhoduje, zda uplatn nečinnost jednn s vjimkou, že o tom rozhodne věřitelsk vbor, jemuž svědč určit donucovac prvo vůči insolvenčnmu sprvci, kter může odmtnout odpůrč žalobu podat jen za předpokladu, že v majetkov podstatě nen dostatek finančnch prostředků a věřitel neslož zlohu.

30. Při koncipovn pravy věcn legitimace vychzel zkonodrce dle ministerstva z toho, že jej rozšřen na dalš osoby (zejmna věřitele) by nebylo čeln z důvodu hrozc duplicity. Aplikačn praxe zkona o konkursu a vyrovnn, dle kterho byli aktivně legitimovni i věřitel, potvrdila, že se v minulosti řzen překrvala a působilo to značn komplikace a neefektivn prodlevy v řzen. Z tohoto důvodu byl okruh aktivně legitimovanch osob omezen jen na insolvenčnho sprvce, jehož povinnost je dbt kolektivnch prv věřitelů a mj. vyvinout vešker sil, aby byli věřitel uspokojeni v co nejvyšš mře, kteroužto povinnost m nezvisle na zjmech t čsti věřitelů, z jejichž vůle byl ustanoven. Současn koncepce je tedy vystavěna na vhradnm oprvněn insolvenčnho sprvce s určitou inklinac k poslen postaven věřitelskho vboru.

31. V nvaznosti na to ministerstvo upozornilo, že existuje vce legislativnch řešen majcch sv pozitiva i negativa a že se k tto otzce vyjdřila např. Komise OSN pro mezinrodn obchodn prvo (UNCITRAL) ve svm Legislativnm průvodci pro insolvenčn prvo [Legislative Guide on Insolvency Law, Part Two (2004), s. 135-152]. Dle něho velk počet prvnch řdů přiznv aktivn legitimaci prvě insolvenčnmu sprvci, legitimnm důvodem je postaven insolvenčnho sprvce v insolvenčnm řzen s ohledem na jeho dispozici s majetkem v majetkov podstatě. Legislativn průvodce se specilně zabv i prvnmi řdy, v nichž je insolvenčn sprvce jedinm aktivně legitimovanm subjektem pro podn odpůrč žaloby, přičemž pro rozhodnut nepodat odpůrč žalobu (odhldnuto od přpadů myslnho zanedbn, nedbalosti nebo zl vry) mohou hrt roli i nklady řzen vzhledem k nedostatečnmu majetku, dojdou-li však věřitel nebo věřitelsk vbor k zvěru, že podn odpůrč žaloby může ve vsledku přinst prospěch, někter prvn řdy umožňuj vyžadovat po insolvenčnm sprvci podn odpůrč žaloby nebo jim rovnou přiznvaj aktivn legitimaci, zpravidla za podmnky vlastnho financovn. Někter prvn řdy podmiňuj podn žaloby jednotlivci předchozm souhlasem věřitelů nebo většiny věřitelů (je-li podvna insolvenčnm sprvcem) anebo souhlasem insolvenčnho sprvce (je-li podvna věřiteli). V přpadě aktivn legitimace věřitelů považuje legislativn průvodce za vhodn, aby byl o změrech věřitelů insolvenčn sprvce informovn a mohl jejmu podn zamezit, aby nedochzelo k negativnmu dopadu na majetek dlužnka. Vyžaduje-li se souhlas insolvenčnho sprvce, někter prvn řdy stanovuj možnost v přpadě jeho neudělen poždat insolvenčn soud o povolen odpůrč žaloby, přičemž insolvenčn sprvce m prvo vyjdřit se k důvodům, proč svůj souhlas neudělil. Vsledkem může bt udělen souhlasu nebo přmo meritorn projednn věci. Legislativn průvodce tak zmiňuje řešen, kter pro aktivn legitimaci věřitelů (či věřitelskho vboru) stanov dalš podmnky. Někter prvn řdy stanov povinnost věřitelům uhradit nklady řzen či sankce z důvodu předchzen potencilnmu zneužvn danho řzen. V přpadech, kdy prvn řdy přiznvaj věřitelům aktivn legitimaci, legislativn průvodce poukazuje na problmy danho řešen, kromě zmněn kolize se změry a odpůrčmi žalobami insolvenčnho sprvce a problmu možnho informačnho deficitu jde o problematiku nkladů řzen o odpůrč žalobě a zneužit tohoto institutu.

32. K otzce, jež se v tto souvislosti nabz, tj. do jak mry prvn prava odpovd aktulnm mezinrodnm standardům, ministerstvo uvd, že okruh osob aktivně legitimovanch v zsadě odpovd převažujcmu zahraničnmu trendu. Německ a rakousk prava shodně připoušt podn odpůrč žaloby pouze insolvenčnm sprvcem, obdobnou pravu maj Spojen stty americk, oproti tomu švcarsk prava umožňuje odporovat kony insolvenčnmu sprvci i každmu věřiteli, totž plat pro slovenskou prvn pravu, věřitel však může toto prvo uplatnit pouze tehdy, jestliže jeho podnětu nevyhověl insolvenčn sprvce v přiměřen lhůtě. Podle ministerstva existuje řada alternativ, z nichž každ m sv siln a slab strnky, přičemž nelze jednoznačně zvolit nejlepš variantu. Řešen, kdy aktivně legitimovanmi osobami jsou insolvenčn sprvce i věřitel, vychz vstřc požadavkům na ochranu subjektivnch prv častnků, eliminuje neodůvodněnou neaktivitu insolvenčnho sprvce, naopak excesivn využvn institutu odpůrč žaloby může vst k vraznmu zsahu do majetkov podstaty dlužnka i s činky pro ostatn věřitele, kteř akceptuj princip kolektivnho vymhn svch pohledvek a preferuj spše hospodrn a rychl postup v insolvenčnm řzen. Varianta, kdy věřitel jsou oprvněni podat odpůrč žalobu se souhlasem insolvenčnho sprvce či soudu, preferuje koordinovan postup mezi věřiteli a insolvenčnm sprvcem, omezujc jejich přpadn izolovan jednn. Tato varianta umožňuje prosadit vůli věřitele, pokud se nepodař doshnout konsenzu, přičemž se vypořdv s přpadnm deficitem legitimity prosazovn individulnch zjmů v insolvenčnm řzen, či dokonce změrnho zneužvn minoritnmi věřiteli, dlčm problmem zůstv časově i materilně nročn postup, kter počt s eventulnm zsahem insolvenčnho soudu. Vhodou varianty, kdy aktivně legitimovanou osobou je pouze insolvenčn sprvce [v zkoně č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, je modifikovna donucovac kompetenc věřitelskho vboru], je rychl a hospodrn veden sporu, kdy insolvenčn sprvce jako nestrann nezvisl osoba vystupuje v řzen objektivně a svědomitě s odbornou pč, resp. hospodrně, tj. nepod odpůrč žalobu tam, kdy by to mělo za nsledek jen vznik nečelně vynaložench nkladů, jež by se negativně promtly do majetkov podstaty. Věřitele i insolvenčnho sprvce spojuje stejn zjem nejen z hlediska normativnho, ale i ekonomickho, tj. zskat co nejvce do majetkov podstaty, neboť jeho odměna se hrad z vtěžku zskanho v insolvenčnm řzen. Z hlediska toho se jev čelnm zamezit podvn duplicitnch a multiplicitnch odpůrčch žalob plynoucch z informačnho deficitu, neboť jejich nsledkem je zpomalen insolvenčnho řzen a vznik dodatečnch nkladů, vedle multiplicitnch žalob ohledně thož prvnho jednn dlužnka hroz odporovn sice různch jednn, ale v extenzivnm množstv, což by i v přpadě obligatornho spojovn způsobilo insolvenčnmu soudu značnou ztěž a vedlo by to k citelnmu prodloužen insolvenčnho řzen. Dle nzoru ministerstva na porušovn povinnost insolvenčnho sprvce iniciovan majoritnm věřitelem nen možno nahlžet jako na nedostatek v prvn pravě, ale jako na individuln selhn subjektů konkrtnho insolvenčnho řzen, jež by se mělo řešit v režimu insolvenčnho prva, eventulně prva trestnho. Důvodnost nvrhu je postavena na skutečnosti, že určit subjekty myslně porušuj sv povinnosti nebo zneužvaj svho postaven. Vykonv-li insolvenčn sprvce řdně svou funkci, přpadně věřitelsk vbor chrn společn zjem věřitelů, je přiznn odpůrčho prva všem věřitelům z hlediska insolvenčnho řzen zjevně nadbytečn a potencilně neždouc. čelem napadench ustanoven je tedy zajistit rychlost a hospodrnost řzen tm, že aktivn věcn legitimace se přiznv jen těm, u kterch se to považuje za čeln pro efektivn řzen. Jejich clem je předejt průtahům a zajistit rychlou a činnou ochranu prv všem častnkům, a tm zajistit jednu ze složek prva na soudn ochranu (čl. 38 odst. 2 Listiny).

33. K vchodiskům stavnho přezkumu ministerstvo uvedlo, že čelem tohoto řzen nen posoudit, zda jsou napaden ustanoven nejlepšm možnm legislativnm řešenm, podstatnou čst nvrhu je však polemika majc politick charakter bez stavněprvnho přesahu. Insolvenčn řzen je specifick proces, jehož čelem je vyvažovat různ zjmy v přpadě, kdy se soukrom subjekt dostane do krizov situace, přičemž v řadě ohledů mohou existovat různ modality přslušn pravy, u nichž lze upozorňovat na vhody i nevhody, kter přinšej různm osobm. Jde-li o omezen některch procesnch prv na osobu insolvenčnho sprvce, jde o pravu zcela běžnou a odpovdajc mezinrodnm doporučenm. Navc jsou insolvenčn řzen upravena nařzenm Rady (ES) č. 1346/2000 o padkovm řzen, přičemž Soudn dvůr Evropsk unie ve věci Seagon (C-339/07) rozhodl, že k projednn odpůrčch žalob věřitelů souvisejcch s insolvenčnm řzenm s evropskm prvkem je přslušn insolvenčn soud, i když žalovan osoba sdl v jinm sttě; mohla by tedy nastat situace, že česk subjekt jako věřitel insolvenčnho řzen vedenho před německm soudem bude chtt podat odpůrci žalobu proti jinmu českmu subjektu, což však podle německho prva možn nen. Jestliže by stavn soud dospěl k zvěru o protistavnosti napadench ustanoven, nebylo by z hlediska stavnosti možn obhjit použit německho prvnho řdu, čmž by došlo ke zjevnmu konfliktu mezi prvem EU a českm stavnm pořdkem. Dle ministerstvo uvedlo, a to s poukazem na rozsudek ESLP ze dne 5. 4. 2005 ve věci Katsiuk proti Ukrajině (č. 58928/00, 39) a nlez stavnho soudu ze dne 25. 6. 2002 sp. zn. Pl. S 36/01 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.), že insolvenčn sprvce nen orgnem veřejn moci, ale soukromoprvnm procesnm subjektem sui generis, kter nezastupuje zjmy dlužnků ani věřitelů a jemuž svědč soukromoprvn odpovědnost za vkon jeho funkce [ 37 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 296/2007 Sb.]. V rmci přezkumu napadench ustanoven je přitom třeba vzt v vahu, že na jejich zkladě nedochz k omezen procesnch prv věřitelů ve prospěch jinch věřitelů ani k omezen prv věřitelů ve prospěch orgnu veřejn moci.

34. K vznamu nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 14/10 ze dne 1. 7. 2010 (N 133/58 SbNU 67; 241/2010 Sb.) ministerstvo konstatovalo, že v něm šlo o otzku, kdo a s jakmi pohledvkami se vůbec může do insolvenčnho řzen přihlsit, což je stěžejn aspekt celho procesu, zatmco v souzen věci jde o iniciaci incidenčnch sporů, jejichž bobtnn by mohlo vst k paralze insolvenčnho řzen, kter je založeno na principech koncentrace a rychlosti, jimiž zkonodrce směřuje k zabezpečen efektivnho uspokojen všech věřitelů dlužnka, přičemž tehdy jistě nebylo změrem stavnho soudu zpochybnit tyto principy, ale eliminovat ze zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, ustanoven, kter představovala odklon od insolvenčn pravy zaveden v okolnch sttech, navc na rozdl od ustanoven tkajcch se popěrnho prva (bod 41 citovanho nlezu) jsou napaden ustanoven vědomm a promyšlenm krokem zkonodrce, kromě toho se stavn soud podpůrně opřel o komparaci s okolnmi stty (bod 47), a vzhledem k tomu, že okoln stty nyn maj ve svm prvnm řdu pravu totožnou a tato prava je přijateln po mnoho destek let, jako minimlně sporn by se jevil zvěr, že by tato prava naržela na stavn garance řdnho procesu. Na souzenou věc nelze tedy dan zvěry mechanicky aplikovat, neboť byly přijaty pro řešen specifick otzky popěrnho prva, kdy striktn trvn na absolutnm prvu všech jednotlivch věřitelů domhat se individulnmi nvrhy mohlo vst ke kolapsu procesn konstrukce insolvenčnho řzen.

35. Možn nesoulad napadench ustanoven s mluvou ministerstvo rovněž neshledalo. Prvo na přstup k soudu dle ministerstva je v mluvě obsaženo pouze implicitně a mluva neobsahuje taxativn seznam clů, k jejichž naplněn lze toto prvo omezit. ESLP zdůrazňuje, že stty disponuj značnm prostorem pro uvžen při omezen prva na přstup k soudu (rozsudek Bulena proti Česk republice č. 57567/00, 29). Soud při posuzovn omezen testuje zejmna, zda sleduj legitimn cl a zda existuje rozumn rovnovha mezi použitmi prostředky a sledovanm clem (Ashingdane proti Spojenmu krlovstv č. 8225/78, 57). Stěžejn je rozsudek velkho sentu ve věci Kotov proti Rusku č. 5422/00, kde jsou vytyčeny v obecn rovině pozitivn zvazky sttu v insolvenčnm řzen; ESLP zde řešil situaci, kdy prvn řd neumožňoval stěžovateli domhat se svch prv v přpadě nespravedlivho rozdělen vtěžku zskanho ze zpeněženho majetku dlužnka likvidtorem (vystupujcm v obdobn roli jako insolvenčn sprvce) mezi věřitele, načež dospěl k zvěru, že z hlediska splněn pozitivnch zvazků sttu je dostatečn, jestliže se může domhat svch prv vůči tomuto likvidtorovi, jednal-li v rozporu se zkonem ( 119 a 120). Vznamn je tedy ustanoven 37 odst. 1 insolvenčnho zkona, a uvedla-li navrhovatelka, že otzka odpovědnosti je "jin tma", tato judikatura svědč o opaku. Pokud věřitel disponuje důkazy, kter svědč o pravděpodobn spěšnosti odpůrci žaloby, a tyto důkazy před insolvenčnmu sprvci, kter přesto odmtne žalobu podat, může bt spěšn v řzen o nhradě škody, což motivuje insolvenčnho sprvce, aby jednal nestranně.

36. Dle nzoru ministerstva nevznikl nesoulad dan prvn pravy ani s stavnm pořdkem, neboť obstoj v testu proporcionality. Napaden ustanoven jsou součst celho systmu insolvenčnho procesu, kter směřuje k naplněn čelu insolvenčnho řzen - maximlnmu uspokojen věřitelů. S ohledem na krizovou situaci dlužnka je logick, že jednotliv insolvenčn věřitel se budou pokoušet zajistit co největš možn uspokojen sv pohledvky a jejich zjmy mohou bt v protikladu se zjmy všech věřitelů (jako celku), přičemž zkon č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, "upozaďuje" individuln procesn prva, aby bylo možn věřitele jako skupinu spravedlivě v relnm čase uspokojit. Sledovanm clem je ochrana majetku všech insolvenčnch věřitelů, resp. ochrana jejich prva na spravedliv proces, kter zahrnuje i prvo na dosažen spravedlnosti v relnm čase. Uvedla-li navrhovatelka, že rychlost řzen nen sama o sobě legitimnm sledovanm clem, je zcela opomjena skutečnost, že tato rychlost nen samočeln. V insolvenčnm řzen s mnoha častnky a jinmi zainteresovanmi subjekty je zajištěn jeho rychlosti zcela nezbytn k ochraně zkladnch prv jednotlivců, přičemž napaden ustanoven k naplněn tohoto cle jednoznačně vedou, neboť koncentrac prva podat odpůrci žalobu v rukou insolvenčnho sprvce je vyloučen stav, kdy by se dan řzen prodlužovalo vedenm destek vzjemně se překrvajcch incidenčnch sporů. Jde-li o test potřebnosti, insolvenčn řzen v minulosti fungovalo i při absenci restrikce aktivn legitimace, takže by se mohlo jevit, že nejde o mrnějš prostředek k dosažen sledovanho cle. Jak ale plyne z důvodov zprvy k nvrhu insolvenčnho zkona (sněmovn tisk č. 1120, s. 208), zkonodrce k danmu opatřen přistoupil s ohledem na "možn duplicity a jin komplikace", o problematičnosti předchoz prvn pravy obdobně pojednv i odborn literatura (Hsov, J. a kol. Insolvenčn zkon. Komentř. 2. vydn, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 797). Při vysokm počtu insolvenčnch věřitelů v mnoha řzench nen možno uveden problmy vyřešit pouze lepš organizac soudnictv, ale je třeba v nezbytn mře omezit i jejich individuln možnosti přstupu k soudu. Šlo tedy o reakci na nedostatečnost předchoz prvn pravy, jež dostatečně nezabezpečovala ochranu insolvenčnch věřitelů. Zkonodrce, veden snahou zashnout do prva na soudn ochranu co nejmně, vložil prvo podat odpůrci žalobu do rukou insolvenčnho sprvce, kter sice nezastupuje zjmy jednotlivch insolvenčnch věřitelů, jeho činnost však směřuje k zajištěn ochrany jejich prv a zjmů.

37. Jde-li o test proporcionality v užšm smyslu, ministerstvo vyšlo z toho, že jde o střet totožnch prv (na soudn ochranu, resp. procesnch zruk ohledně prva vlastnit majetek) insolvenčnch věřitelů jako skupiny a jednotlivch věřitelů, přičemž z hlediska stavněprvnho nelze určit jedin sprvn model vyvžen jejich zjmů, a jde tedy o tzv. political question [ve smyslu nlezu ze dne 20. 11. 2007 sp. zn. Pl. S 50/06 (N 196/47 SbNU 557; 18/2008 Sb.), bodu 29, či bodu 3 odlišnho stanoviska soudce Jana Filipa k nlezu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. Pl. S 43/13 (N 39/72 SbNU 439; 77/2014 Sb.)]. Zkonodrce v mezch stavnch kautel vyplvajcch z čl. 4 odst. 4 Listiny v určit mře upřednostnil zabezpečen prv všech insolvenčnch věřitelů oproti jejich individulnm zjmům. Nelze vyloučit, že si insolvenčn sprvce nebude plnit sv povinnosti, pro tento přpad se každ insolvenčn věřitel může domhat nhrady škody podle 37 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 296/2007 Sb., což představuje prostředek soudn ochrany, kter nezdržuje a nekomplikuje insolvenčn řzen. Takov prava je přiměřen, neboť obsahuje pojistky k ochraně zkladnch prv všech insolvenčnch věřitelů jako celku i jako jednotlivců.

VI.

Replika navrhovatelky

38. Ve sv replice tkajc se pouze stanoviska ministerstva navrhovatelka upozornila, že ministerstvo "vykolejuje" debatu z jej stavn roviny. Vytkla mu použit "mdnho" přstupu Law & Economics s tm, že jde pouze o podpůrn pramen při vytvřen či nachzen prva, neboť jm v jeho čir podobě lze popřt jakkoliv individuln zkladn prvo, a že do sv "rovnice" nezahrnulo zkladn prva a svobody, a tm dospělo k chybnmu vsledku. Neomezen a nepodmněn paraleln aktivn legitimace by mohla vst ke komplikacm a prodlevm, ovšem tato skutečnost nen legitimnm důvodem pro to, aby tato pluralita byla opuštěna, ale aby se hledalo řešen, jak eliminovat jej negativn projevy. Argument ministerstva, že insolvenčn sprvce m povinnost odborn pče, nemůže bt validn, neboť v prostřed insolvence se sprvce vyskytuje opakovaně, stejně jako velc institucionln věřitel (typicky banky), a tm, že zkonodrce umožnil, aby věřitel bez ohledu na přpadn porušen povinnosti odborn pče odvolvali insolvenčn sprvce a na jejich msto volili sprvce "vlastn", se vůči velkm insolvenčnm věřitelům dostal do pozice podřzenosti, neboť na nich zvis, zda sprvce, kter se nechov podle jejich představ, přijde o svou "zakzku" a nebude volen ani do dalšch insolvenc. Z tohoto důvodu přpady, kdy by sprvce vznesl odpůrč nrok vůči velkmu institucionlnmu věřiteli, budou blzk nule, ačkoliv prvě tito věřitel maj na dlužnka velk vliv, kter dokž využt k tomu, aby přiměli dlužnka k proveden odporovatelnch konů, jejichž hodnota je v absolutnch čslech nejvyšš a tyto nroky jsou tměř vždy zcela dobytn.

39. Argumentuje-li ministerstvo zmněnm dokumentem UNCITRAL (blže sub 31), navrhovatelka upozornila, že dan dokument abstrahuje od stavnho rozměru insolvenčnho prva v jednotlivch sttech, kde mohou bt zkladn prva a svobody chpny různě, a ministerstvu vytkla jeho nekorektn interpretaci, a to s poukazem na zvěrečn doporučen, kter pro přpad, že sprvce nevyužije svou primrn aktivn legitimaci, konstruuje "zchrannou sť", kter by měla zabrnit, aby odpůrč nrok bez dalšho "propadl". Nic takovho česk prvn prava neobsahuje, neboť možnost zvaznho pokynu věřitelskho vboru nen nstrojem přstupnm malm věřitelům, navc oprvněn věřitelskho vboru nem ždn činky ohledně způsobu veden odpůrčho sporu. Dokument se stav proti variantě ničm nepodmněn aktivn legitimace individulnho věřitele, ale tuto podporuje souhlasy jinch insolvenčnch orgnů, neboť tak lze vytvořit rovnovhu mezi legitimnm zjmem individulnch věřitelů a rizikem zneužit jejich oprvněn, dokument hovoř i o možnosti zneužit aktivn legitimace ze strany insolvenčnho sprvce. Dle navrhovatelky lze každ vkon prva zneužt, řešenm však nen "primitivn" opatřen ve formě odnět dotčenho prva. "Komparace" zahraničnch prvnch prav proveden ministerstvem nem ždnou vypovdac hodnotu, neboť se nelze omezit na seznmen se s obsahem několika mlo ustanoven, ale je třeba vnmat širš souvislosti, např. za jakch podmnek může věřitel vst mimosoudn spor, jak je postaven věřitele v rmci insolvenčnho řzen, jak může dvat pokyny, ždosti či podněty, zda a jak na ně mus bt reagovno, jak je nastaven zastupitelsk věřitelsk systm a jak maj věřitelsk orgny pravomoci a povinnosti, jak jsou ustanovovni insolvenčn sprvci do konkrtnho řzen a tak jak psan prvo funguje v praxi. O kvalitě "komparace" hovoř i to, že v Německu mohou odpůrč žalobu podvat i individuln insolvenčn věřitel. Nejde tak o ždn spolehliv informace, tyto nejsou ani podstatn, neboť tyto v testu stavnosti nemaj msto.

40. K nčrtu ministerstva stran možnch variant řešen, kde na jednom plu stoj aktivn legitimace jen insolvenčnho sprvce a na druhm jak sprvce, tak jednotlivho insolvenčnho věřitele, navrhovatelka souhlas s tm, že druh varianta je rizikov, ovšem pokud by tato byla s dalšmi podmnkami, nevid důvod, kter by tomu mohl bt na překžku, neboť zkon č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, obsahuje řadu odbornch procesnch momentů, např. jak je zakotven v 298 či 230 odst. 4 (jenž v nvrhu zkona nebyl obsažen), kde dle optiky ministerstva nepochybně hroz časov prodleva a ekonomick pltvn, v přpadě odporovatelnosti je navc značn "časov polštř" pro podn žaloby v podobě lhůty jednoho roku, do nž by bylo možno vměstnat i rozhodovac proces, zda v přpadě nezjmu sprvce podat žalobu přiznat aktivn legitimaci individulnmu věřiteli. Tato varianta tedy ždn zvlštn komplikace nepřinš, takže za situace, kdy při prvn variantě dochz k zsahu do zkladnho prva, by mělo bt zvoleno toto řešen, přičemž odkaz ministerstva na hypoteticky nečelně vynaložen nklady s ohledem na dan zsah obstt nemůže.

41. Dle navrhovatelky nemůže obstt ani konstrukce ministerstva, že věřitel maj společn zjem na co nejvyššm uspokojen svch pohledvek, a tudž i na podn odpůrč žaloby, neboť to neodpovd insolvenčnm principům ani praxi - zajištěn věřitel zpravidla ždn zjem na podn odpůrcch žalob nemaj, stejně tak jako věřitel pohledvek za podstatou a ti, kteř byli častnky odporovatelnch prvnch konů. Z ekonomickho hlediska neobstoj ani vaha, že k podn odpůrč žaloby motivuje sprvce možnost zskat vyšš odměnu.

42. Navrhovatelka odmtla i argument ministerstva, že nejde o nedostatek prvn pravy, jestliže sprvce změrně v individulnm přpadě poruš sv povinnosti, protože pak nastupuje jeho prvn odpovědnost. Insolvenčn pořdek je nastaven tak, že drtiv většina přpadů nebude nikdy postižena, a to zpravidla tam, kde je to pro uspokojen ostatnch věřitelů podstatn. Otzka, zda je prvn prava funkčn, se posuzuje podle toho, jestli se j dař dosahovat čelu, pro kter byla zavedena, přičemž je zcela nepodstatn, zda důvodem nefunkčnosti je třeba porušovn prvn povinnosti; v tto souvislosti navrhovatelka poukzala na nlez stavnho soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. S 25/12 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.), kde tak dochzelo ke zneužit prva a kdy tak existoval prvn nstroj ochrany ( 150 o. s. ř.). Insolvenčnmu sprvci ždn sankce relně nehroz, neboť osoba, vůči nž by měl bt odpůrč nrok uplatněn, je nejsilnějšm věřitelem v insolvenčnm řzen, takže ovld věřitelsk vbor, kter tak proti n ždnou aktivitu vyvjet nebude, naopak může odmtnout schvlit financovn odpůrčho sporu, insolvenčn soud tak zpravidla ždn porušen v nepodn žaloby neshled, neboť by to měl bt on, kdo by za chronick přetženosti insolvenčnch soudů měl dan spor projednat a rozhodnout. V přpadě trestněprvn roviny jde po odborn strnce o vysoce sofistikovanou a specializovanou problematiku, kdy se mus nasimulovat cel soudn spor, jako by byla žaloba podna, takže trestn řzen zpravidla skonč jeho zastavenm. Argument ministerstva, že když nedojde k porušen povinnost, systm funguje a zaveden aktivn legitimace pro individuln věřitele je nadbytečn a potencilně škodliv, navrhovatelka odmtla s tm, že určit mra kolektivizace je nutn a ne každ s n spojen zsah do zkladnho prva individulnho věřitele je protistavn, je nutno však posoudit, zda tato mra je akceptovateln. A v tto věci je již excesivn, navc stejně věcně nefunguje. Nvrh nen zvisl na tom, jak insolvenčn sprvce se svou legitimac nalož a zda je přslušn prava ještě funkčn, jeho těžiště spočv v plnm odnět aktivn legitimace, ač existuje stavně šetrnějš řešen. Neobstoj ani argument, že dan prvn prava m zajistit rychlost a hospodrnost řzen, a tm i spravedliv proces všem častnkům, neboť rychlost řzen nen kvalitou majc přednost před prvem na soudn ochranu.

43. Navrhovatelka odmtla i argumentaci, že čelem danho řzen nen posoudit, zda napaden ustanoven představuj nejlepš řešen, a nvrh že je v podstatě politickou polemikou. O tu by mohlo jt, kdyby napadenmi ustanovenmi nedochzelo k zsahu do zkladnch prv. čelem danho řzen tak jistě nen hledat nejlepš řešen, ale posoudit, zda dan řešen obstoj v testu stavnosti a v jeho rmci v testu tzv. intervenčnho minima. Ministerstvo pro přpad vyhověn konstruuje rozpor s prvem EU, to upravuje toliko otzku přslušnosti, nikoliv aktivn legitimace. Vzhledem k tomu, že vztah mezi oběma nrodnmi prvnmi systmy je ovldn zsadou teritoriality, ždn konflikt v tom, kde by se mělo odehrt insolvenčn řzen, nehroz. Ministerstvem uvděn skutečnost, že insolvenčn sprvce nen orgnem veřejn moci, a proto nedochz ke kolektivizaci ani ve prospěch jinch věřitelů, ani ve prospěch veřejn moci, je dle navrhovatelky irelevantn, a pokud se otzkou povahy tto funkce ESLP zabval, stalo se tak z důvodů, kter jsou vlastn toliko jm vedenmu řzen (tj. zda jeho jednn je přičitateln členskmu sttu), což je pro toto řzen nepodstatn.

44. Ministerstvo při pokusu o odlišen od rozhodnut stavnho soudu ve věci popěrnho prva tak uvedlo, že hroz bobtnn incidenčnch sporů a že jde o promyšlen krok zkonodrce. Dle navrhovatelky ale přehldlo j zmiňovanou variantu řešen, s nž takov důsledky nejsou spojeny. Argumentace sttu na podporu tehdejš pravy popěrnho prva byla v podstatě stejn jako nyn, po jejm zrušen byla přijata prava, kter funguje dosud a bez většch nmitek. Z důvodu vše uvedench nelze přijmout ani argumentaci srovnnm prvnch prav či judikaturou ESLP, neboť konstrukce (abstraktn) kontroly (norem) stavnm soudem je jin (a tak hlubš). Odkaz ministerstva na přpad Kotov nemůže pro nepřilhavost obstt, neboť zde nejde o to, zda někomu vznikla škoda a zda v rmci vnitrosttnho prva m naději na jej nahrazen, ale zda by kolektivizaci nešlo provst z hlediska zasažench prv šetrnějšm způsobem, přičemž vznik škodnho nroku nehraje roli. Skutečnost vzniku odpovědnostnho nroku sprvce nen z hlediska abstraktn kontroly stavnosti dostatečnm argumentem pro aprobovn zsahu do zkladnch prv nepřiměřenou kolektivizac, jak plyne z nlezu (bodů 48 až 55) ze dne 1. 7. 2010 sp. zn. Pl. S 14/10 (N 133/58 SbNU 67; 241/2010 Sb.), navc individuln věřitel nen oprvněn vymhat celou škodu, kterou utrpěla majetkov podstata, ale jen poměrn dl, kter by na něj v přpadě spěšně vymoženho nroku připadl, což by s ohledem na "racionln apatii" věřitelů vedlo k tomu, že by byl zpravidla vyžadovn jen zlomek toho, co nepodnm žaloby zskala třet osoba (takže se jej nepodn může sprvci "vyplatit"), na zřeteli je nutno mt i důkazn problm poškozenho věřitele s ohledem na přčinnou souvislost (kdy v českm prvu neplat konstrukce "ztrty naděje", kter by mohla bt pro tuto situaci velmi vhodn), navc i spěch ve sporu neznamen, že by nrok byl uspokojen, neboť sprvci jsou vznamně podpojištěni, a tak by byl dan nrok nedobytn.

45. Pokud ministerstvo dospělo k zvěru, že napaden ustanoven v testu stavnosti obstoj, podle navrhovatelky zrychlen řzen může bt skutečně legitimnm clem, nejsou však s to tohoto cle doshnout, neboť zkonodrce opomněl uzavřt jin cesty, kter věřitel může využt, konkrtně je j žaloba na neplatnost thož jednn, kter "kolektivizovna" nebyla, nebyl pro ni uplatněn ždn časov limit, věřitele limituje pouze nutnost prokzn prvnho zjmu, což je překžka dle soudn judikatury relně nepřekonateln, nicmně tento věřitel v rmci obstrukc může takovou žalobu opakovaně podvat. Dle pak lze uplatnit relativn nečinnost (bezčinnost), a to odpůrč žalobou i v rmci sporu o pravost pohledvky věřitele v těch přpadech, kdy dlužnk nestihl svůj zvazek z odporovatelnho konu před zahjenm insolvenčnho řzen splnit. Věřitel může čelově tvrdit, že dan prvn jednn je neplatn, a vst roky spor o pravost pohledvky, přpadně může tvrdit, že je nečinn, což je dle judikatury validn popěrnou kvalitou, pak se bude čekat minimlně jeden rok do uplynut lhůty pro podn odpůrč žaloby insolvenčnm sprvcem, a pokud ten žalobu nepod, žaloba věřitele bude zamtnuta, přičemž tento spor bude zřejmě trvat dalš rok. Ministerstvo nepředložilo ani ždn empirick data, ktermi by sv tvrzen o urychlen řzen podložilo, takže jde o teoretick vahy.

46. K argumentu ministerstva, že insolvenčn sprvce m povinnost jednat v zjmu individulnch věřitelů, a protože nelze nalzt jedin sprvn řešen, jde o political question, navrhovatelka uvedla, že kritrium nutnosti (zda k tmuž cli lze dospět způsobem, kter bude do zkladnch prv zasahovat mně) napadench ustanoven je prubřskm kamenem, na němž se ukazuje neudržitelnost napadench ustanoven, přičemž posouzen tto otzky se ministerstvo materilně vyhnulo. Je to postup nesprvn, neboť tak mohlo učinit jen v přpadě, kdy by byla v szce prva podle hlavy čtvrt Listiny.

47. Provedlo-li ministerstvo test přiměřenosti v užšm smyslu, je tento krok podle navrhovatelky vlastně nadbytečn, navc ministerstvo do testovn zahrnulo jen jeden prvek - vznik odpovědnostnho nroku, a to ještě nedostatečně. Pokud jde o jmu, navrhovatelka poukzala na zsah do zkladnch prv individulnch věřitelů, když odpůrč nrok, tvořc zajištěn sui generis jejich pohledvek, přestal bt v jejich dispozici, a na to, že došlo k ochromen odpůrč žaloby, neboť insolvenčn sprvce je motivovn uplatnit ty největš a nejbonitnějš odpůrč nroky, a konečně při stvajcm nastaven odpovědnosti insolvenčnho sprvce za škodu se individuln věřitel uspokojen svch škodnch nroků nedomohou. Na straně pozitiv je jen zrychlen insolvenčnho řzen, a tato kvalita nebyla empiricky doložena, přičemž existuj siln důvody se domnvat, že ždn zrychlen přinst nemůže. Ani v tomto testu tak napaden prvn prava neobstoj.

48. Dodatečně navrhovatelka podnm ze dne 2. 1. 2017 doplnila svou argumentaci srovnnm českho a rakouskho insolvenčnho prva. Konkrtně v rakouskm prvu zajištěn věřitel stoj vně insolvenčnho řzen (nem hlasovac prva a ohledně předmětu zajištěn disponuje určitou mrou suverenity), naopak česk prava z něj vytvořila potencilnho dominanta, neboť m hlasovac prvo pro pohledvky, kter jsou kryty hodnotou zstavy, a je mu umožněno dvat insolvenčnmu sprvci zvazn pokyny stran zpeněžen zstavy. V přpadě nezajištěnch věřitelů v Rakousku existuje aktivn podpora tzv. věřitelskch asociac, kter profesionlně zastupuj "mal" věřitele, česk prvn prava jim oproti tomu pozornost nevěnuje a jejich postaven je i s ohledem na to, že do věřitelskho vboru jsou voleni i zajištěn věřitel, slab. Rakousk systm, pokud jde o jeho fungovn v praxi, nevykazuje ždn slabiny. V českm insolvenčnm řzen může dominovat věřitel s velkou zajištěnou pohledvkou, kter m otevřenu cestu zskat vhody na kor nezajištěnch věřitelů, insolvenčn soud zpravidla ždn dozor nevykonv, insolvenčn sprvce se nestav na odpor zajištěnmu věřiteli a nezajištěn mal věřitel jsou zpravidla "apatičt". Jde-li o vkon samotnho odpůrčho prva, v Rakousku je insolvenčn sprvce pod aktivn kontrolou soudu, je věřiteli neodvolateln a i z důvodů již uvedench se nemus obvat zajištěnch ani velkch nezajištěnch věřitelů, zatmco u ns proti dominantnmu věřiteli insolvenčn sprvce odpůrč žalobu zpravidla nepod, přpadně spor vede tak, aby nebyl spěšn. Systematicky se tak snižuje dobytnost pohledvek malch věřitelů, a tm se zasahuje do jejich vlastnickho prva a porušuje rovnost věřitelů.

VII.

Upuštěn od stnho jednn

49. stavn soud shledal s přihldnutm k obshlm a důkladně vyargumentovanm vyjdřenm (viz sub 9 až 48), že od stnho jednn nelze očekvat dalš objasněn věci, a proto od něj upustil podle 44 věty prvn zkona o stavnm soudu.

VIII.

Dikce napadench ustanoven

50. V době podn nvrhu napaden ustanoven zněla takto:

235 odst. 2

"(2) Nečinnost dlužnkovch prvnch konů se zakld rozhodnutm insolvenčnho soudu o žalobě insolvenčnho sprvce, kterou bylo odporovno dlužnkovm prvnm konům (dle jen ,odpůrč žaloba‘)."

Nsledně bylo toto ustanoven změněno bodem 133 zkona č. 294/2013 Sb., takto:

"V 235 odst. 2 se za slovo ,konů‘ vkldaj slova, ,včetně těch, kter tento zkon označuje za nečinn a kter dlužnk učinil pot, co nastaly činky spojen se zahjenm insolvenčnho řzen,‘ a na konci textu odstavce 2 se doplňuj slova, ,nen-li dle stanoveno jinak‘."

Ustanoven 235 odst. 2 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, tak nyn zn:

"(2) Nečinnost dlužnkovch prvnch konů, včetně těch, kter tento zkon označuje za nečinn a kter dlužnk učinil pot, co nastaly činky spojen se zahjenm insolvenčnho řzen, se zakld rozhodnutm insolvenčnho soudu o žalobě insolvenčnho sprvce, kterou bylo odporovno dlužnkovm prvnm konům (dle jen ,odpůrč žaloba‘), nen-li dle stanoveno jinak."

239 odst. 1

"(1) Odporovat prvnm konům dlužnka může v insolvenčnm řzen pouze insolvenčn sprvce, a to odpůrč žalobou podanou proti osobm, kter maj povinnost vydat dlužnkovo plněn z nečinnch prvnch konů do majetkov podstaty; jde o incidenčn spor. Jestliže v době zahjen insolvenčnho řzen probh o tže věci řzen na zkladě odpůrč žaloby jin osoby, nelze v něm až do skončen insolvenčnho řzen pokračovat."

Nsledně bylo toto ustanoven změněno bodem 134 zkona č. 294/2013 Sb., takto:

"V 239 odst. 1 větě prvn se za slova ,pouze insolvenčn sprvce,‘ vkldaj slova ,i když nejde o osobu s dispozičnmi oprvněnmi,‘ a čst věty za střednkem se včetně střednku zrušuje."

Ustanoven 239 odst. 1 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 294/2013 Sb., tak nyn zn:

"(1) Odporovat prvnm konům dlužnka může v insolvenčnm řzen pouze insolvenčn sprvce, i když nejde o osobu s dispozičnmi oprvněnmi, a to odpůrč žalobou podanou proti osobm, kter maj povinnost vydat dlužnkovo plněn z nečinnch prvnch konů do majetkov podstaty. Jestliže v době zahjen insolvenčnho řzen probh o tže věci řzen na zkladě odpůrč žaloby jin osoby, nelze v něm až do skončen insolvenčnho řzen pokračovat."

IX.

Posouzen přslušnosti stavnho soudu k projednn nvrhu a aktivn legitimace navrhovatelky

51. stavn soud nejprve zkoumal, zda jsou naplněny procesn předpoklady projednn podanho nvrhu. Nvrh byl podn aktivně legitimovanm subjektem [ 64 odst. 1 psm. e) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 83/2004 Sb.], přičemž byly splněny podmnky 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., neboť uplatněnm napadench ustanoven nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, stavn soud je k projednn tohoto nvrhu přslušn [čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy] a nejde o nvrh nepřpustn ( 66 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb.).

52. stavn soud se sice již nvrhem na zrušen 235 odst. 2 a 239 odst. 1 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 296/2007 Sb., zabval v plenrn věci sp. zn. Pl. S 9/11 [usnesen sp. zn. Pl. S 9/11 ze dne 7. 6. 2011 (v SbNU nepublikovno)] na nvrh Krajskho soudu v Brně. Při posuzovn podmnek řzen však stavn soud dospěl k zvěru, že v dan věci je sice dna aktivn legitimace Krajskho soudu v Brně (viz 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu), neboť dan zkonn ustanoven maj bt ve věci použita (viz čl. 95 odst. 2 stavy), avšak nvrh byl podn prostřednictvm soudce, kter nebyl oprvněn za Krajsk soud v Brně jednat, protože mu byla věc přidělena v rozporu s platnm rozvrhem prce tohoto soudu [jak vyplynulo z jinho řzen o žalobě pro zmatečnost vedenho před Vrchnm soudem v Olomouci ukončenho usnesenm ze dne 6. 4. 2011 č. j. 12 VSOL 2/2011-303 (KSBR 39 INS 398/2010)]. Proto byl tento nvrh mimo stn jednn odmtnut jako nvrh podan někm zjevně neoprvněnm [ 43 odst. 2 psm. b) ve spojen s 43 odst. 1 psm. c) zkona o stavnm soudu]. Pro plnost se připomn, že nvrh se tkal věci padce Oděvn podnik, a. s., ve kterm podal věřitel obchodn společnost PYRGHOS LEFKOS, a. s., dne 7. 9. 2010 odpůrč žalobu vedenou pod sp. zn. 39 ICm 1154/2010, jž se domhal vysloven neplatnosti dvou prvnch konů učiněnch padcem a přihlšenm věřitelem obchodn společnost Česk spořitelna, a. s., ve kter soud k posouzen aktivn legitimace věřitele k podn odpůrč žaloby musel aplikovat obě napaden ustanoven zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 296/2007 Sb.

53. stavn soud tak mohl přikročit k posouzen, zda je napaden ustanoven v souladu s stavnm pořdkem, tedy zda a) byla napaden prvn prava přijata a vydna v mezch stavou stanoven kompetence a byl dodržen stavně předepsan způsob takovho přijet, resp. vydn, a konečně zda b) je napaden prvn prava v souladu s stavnm pořdkem z hlediska obsahovho ( 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb.).

X.

Přezkum procedury přijet přezkoumvanch zkonnch ustanoven

54. Při posouzen, zda byla napaden ustanoven přijata v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem, vyšel stavn soud z přepisů přslušnch stenoprotokolů ze schůz (dostupnch na www.psp.cz a www.senat.cz) a z vyjdřen obou komor Parlamentu Česk republiky.

55. Procedura přijet samotnho insolvenčnho zkona (viz blže i sub 25 a 26) byla stavnm soudem přezkoumna, přičemž ždn procedurln vady zjištěny nebyly [viz nlez ze dne 1. 7. 2010 sp. zn. Pl. S 14/10 (N 133/58 SbNU 67; 241/2010 Sb.)].

56. Ustanoven 235 odst. 2 insolvenčnho zkona bylo prvně novelizovno zkonem č. 296/2007 Sb., kdy bylo před slovo "soudu" vloženo slovo "insolvenčnho". Z hlediska posuzovan materie šlo o pouh upřesněn. stavn soud neshledal, že by tato novela byla přijata a vydna nikoli stavně předepsanm způsobem; stěžovatelka to ani netvrd.

57. Napaden ustanoven byla změněna zkonem č. 294/2013 Sb., ovšem sporn otzka, tedy pravidlo, že aktivn věcn legitimace k podn odpůrč žaloby svědč pouze insolvenčnmu sprvci, nedoznala změny. Proto by přpadn zrušovac vrok nlezu stavnho soudu zashl stejnm způsobem do různch časovch zněn napadench ustanoven, tedy i toho relevantnho zněn, kter bylo aplikovno v usnesench obecnch soudů napadench stavn stžnost (viz blže sub 1), a pozice navrhovatelky by se proto v iniciačnm řzen nezměnila. Z nže rozvedench důvodů a s ohledem na vsledek řzen nebylo třeba se touto otzkou dle zabvat.

58. Nvrh tohoto zkona předložila vlda Poslaneck sněmovně dne 5. 3. 2013. Na 52. schůzi Poslaneck sněmovny, konan dne 19. 3. 2013, byl vldn nvrh zkona projednvan jako sněmovn tisk č. 929 v prvnm čten přikzn k projednn stavně prvnmu vboru. stavně prvn vbor se na sv 58. schůzi konan dne 10. 4. 2013 usnesl na přerušen projednvn a na 61. schůzi konan dne 29. 5. 2013 k němu přijal pozměňovac nvrhy, nikoliv však k předmětnm ustanovenm. V rmci druhho čten nvrhu zkona se na 54. schůzi Poslaneck sněmovny dne 12. 6. 2013 uskutečnila obecn i podrobn rozprava, nebyl předložen ždn pozměňovac nvrh. Třet čten proběhlo na 57. schůzi Poslaneck sněmovny dne 8. 8. 2013, kdy byl nvrh zkona schvlen v hlasovn č. 53 (usnesen č. 1745); z přtomnch 130 poslanců hlasovalo pro nvrh zkona 94 a proti 0. Poslaneck sněmovna postoupila nvrh zkona dne 16. 8. 2013 Sentu. Sent projednal nvrh zkona jako sentn tisk č. 161 (v 9. funkčnm obdob). Nvrh zkona byl nejprve projednn v stavně-prvnm vboru dne 3. 9. 2013, kter jej v usnesen č. 95 schvlil, nsledně jej projednal a schvlil i Sent, a to na sv 13. schůzi dne 12. 9. 2013 usnesenm č. 327, kdy z 57 přtomnch sentorů hlasovalo pro 47, proti bylo 0 hlasů. Schvlen zkon byl doručen k podpisu prezidentovi republiky dne 17. 9. 2013, ten jej thož dne podepsal, předseda vldy tak učinil dne 20. 9. 2013. Z důvodu rozpuštěn Poslaneck sněmovny jej však nepodepsala předsedkyně Poslaneck sněmovny. Vyhlšen pak byl ve Sbrce zkonů dne 27. 9. 2013 v čstce 112 pod čslem 294/2013 Sb. S ohledem na vše uveden stavn soud konstatuje, že zkon č. 294/2013 Sb., jenž změnil napaden ustanoven zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.

XI.

Meritorn přezkum nvrhu

59. Navrhovatelka namt, že ustanoven zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, kter legitimuj k podn odpůrč žaloby pouze insolvenčnho sprvce, porušuj jej vlastnick prvo a prvo na spravedliv proces (přesněji na soudn ochranu v podobě přstupu k soudu).

60. stavn soud m za to, že podan nvrh je nutno posuzovat z hlediska norem obsažench v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny, přpadně tak čl. 6 mluvy a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě, aniž by bylo nutno posuzovat vznesenou otzku (viz sub 33) a argumentaci vedlejš častnice k n (sub 43) z hlediska přmho činku nařzen Rady (ES) č. 1346/2000 o padkovm řzen. Navrhovatelka ve svm nvrhu uvedla, že napaden prvn prava zakld porušen jejho vlastnickho prva, přičemž vychzela z toho, že věřitelova pohledvka je v insolvenci chrněna z tohoto titulu. V tomto ohledu však navrhovatelce zcela přisvědčit nelze. Je totiž třeba rozlišovat mezi padkem dlužnka a prvnm řešenm tohoto padku. padek je primrně faktick stav [definovan v 3 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 64/2017 Sb.], kdy dlužnkova pasiva převyšuj aktiva, v jehož důsledku nen dlužnk objektivně schopen dostt veškerm svm povinnostem vůči věřitelům. Nemůže-li dlužnk z tohoto důvodu uspokojit pohledvky všech věřitelů v pln vši, což je jev v hospodřskm styku běžn, lze to považovat za skutečnost zakldajc "zsah" do vlastnickch prv těch věřitelů, již maj vůči dlužnkovi ať již vykonateln, či ne vykonateln pohledvky (jsou-li tyto po prvu). Avšak tento zsah, kdy prvo každho věřitele je omezovno prvy ostatnch věřitelů, nespočv primrně v jednn či nečinnosti sttu (při ochraně vlastnickho prva m však stt i pozitivn zvazky včetně pravy insolvenčnho řzen - viz van Apeldoorn, J. C. Human Rights in Insolvency Proceedings. Amsterdam: Kluwer Legal Publishers, 2012, s. 302 n.), a nelze jej tak za ně činit odpovědnm. Jeho povinnost však je nastalou situaci stavně konformnm způsobem vyřešit, to znamen zajistit, aby v co nejkratš době s minimlnmi nklady došlo ke spravedlivmu rozdělen zbvajcho majetku dlužnka jeho věřitelům, přpadně přijmout jin řešen, jež bude v tzv. společnm zjmu věřitelů, jenž je nutno považovat za nadřazen jejich jednotlivm zjmům [viz 2 psm. j) insolvenčnho zkona], a kter přpadně tak bude zohledňovat veřejn zjem.

61. Z toho plyne, že i u takov pohledvky věřitele, kterou lze za "normlnch" okolnost již považovat za majetek chrněn podle čl. 11 odst. 1 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě, se v přpadě zjištěn insolvence situace měn. Dopad čl. 11 odst. 1 Listiny na posuzovanou věc je jen zprostředkovan, resp. jeho porušen se odvj od porušen čl. 36 odst. 1 Listiny. Věřitel totiž předně mus svou pohledvku zkonem stanovenm způsobem (až na vjimky) v danm řzen uplatnit, tj. přihlsit [ 165 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 294/2013 Sb.], tato mus bt zjištěna [ 201 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů], přp. je-li popřena, mus bt o n v incidenčnm řzen rozhodnuto [ 159 odst. 1 psm. a) insolvenčnho zkona]. Teprve pot lze hovořit o takov pohledvce jako o "majetku", to ovšem jen co do t čsti, ve kter takov pohledvka podle insolvenčnch předpisů nekonkuruje prvu dalšch osob v rmci poměrnho uspokojen pohledvek dlužnkovch věřitelů (popř. i prvu dlužnka v přpadě oddlužen); vznamn z tohoto hlediska budou tak nklady, jež řešen insolvence vyvolalo (včetně nkladů řzen spojenho s odpůrč žalobou). stavn soud zde mus v souvislosti s tvrzenm navrhovatelky zdůraznit, že čl. 11 odst. 1 Listiny zaručuje ochranu vlastnickho prva, tedy nikoli majetku (jeho hodnotovho vyjdřen a neměnnho stavu) jako takovho. Jinak řečeno, o jak majetek přesně jde, tedy v jakm rozsahu bude přslušn pohledvka uspokojena, a tedy jak bude vše "nov" pohledvky, resp. co bude "majetkem" toho kterho věřitele, bude zviset na prvn pravě insolvenčnho řzen a jeho konkrtnm vsledku. A na ten m vliv řada prvnch i ekonomickch faktorů, nicmně z hlediska ochrany vlastnickho prva je rozhodujc zejmna to, jakm způsobem bude padek řešen, a potažmo v jakm rozsahu budou aktiva dlužnka rozdělena mezi jednotliv věřitele; v tomto ohledu by měl bt klčov poměrn princip uspokojen pohledvek [srov. 1 psm. a) insolvenčnho zkona], kter je v tto oblasti prvě projevem plněn pozitivn povinnosti sttu zajistit ochranu prva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny v podobě takovho principu poměrnho uspokojen pohledvek věřitelů vůči dlužnkovi. Podle nzoru stavnho soudu tuto svou povinnost stt pln prvě i formou prvn pravy insolvenčnho řzen, a to včetně napadench ustanoven. Teprve přpadn odchlen se od principu poměrnho uspokojen pohledvek pak může bt považovno za (oprvněn či neoprvněn) zsah do vlastnickho prva, neboť by to vedlo k porušen zsady rovnosti vlastnků při ochraně jejich prva poskytovan sttem. Tto otzky se stavn soud dotkl v již zmněn věci veden pod sp. zn. I. S 3271/13, k čemuž je ale možno dodat, že s ohledem na odlišnou (tj. "neprocesn") problematiku, kter byla v uvedenm přpadě řešena, stavn soud nepokld za nutn blže se vyjadřovat k přslušnm zvěrům a k navrhovatelčině argumentaci, kter je na nich postavena. Co se tče nzoru stěžovatelky na tzv. "společn zjem" (viz sub 41), je nutno zdůraznit, že z hlediska plněn pozitivn povinnosti sttu uspořdat vztahy věřitelů s insolventnm dlužnkem a věřitelů navzjem, jde v přpadě tohoto pojmu ve skutečnosti o institut insolvenčnho prva a nstroj sttu pro uspořdn těchto vztahů [viz již body 70 a 77 nlezu ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. Pl. S 23/14 (283/2017 Sb.)], nikoli o odraz konkrtn situace v nějakm insolvenčnm řzen. Jde proto o stanoven povinnosti subjektů insolvenčnho řzen takov zjem sledovat, a tm naplňovat čel insolvenčnho řzen, nejde však o nějak konstatovn, zda takov situace nastala.

62. V posuzovan věci jde o procesn strnku insolvenčnho řzen, resp. o fzi, kdy je teprve stavěno najisto, jak jsou dlužnkova aktiva a pasiva, jež poskytuj vchoz hodnoty pro stanoven vše plněn, jež každmu z věřitelů bude nležet (viz vše). V tto souvislosti by bylo proto vhodn hovořit nikoliv o vlastnictv, ale o prvu na zaplacen pohledvky, jehož se každ podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny může domhat stanovenm postupem u soudu či jinho orgnu, a to za podmnek stanovench zkonem. V přpadě insolvence dlužnka se může věřitel svho prva na hradu pohledvky domhat v určitm okamžiku pouze v rmci insolvenčnho řzen, jež je řzenm poměrně specifickm.

63. Nahlženo z hlu stavně zaručenho prva na soudn ochranu nen až tolik vznamn zkoumn, resp. stanoven povahy danho řzen např. ve vztahu k jeho jednotlivm fzm či čstem (zda jde o řzen nalzac či spše vykonvac), neboť o dopadu čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny na toto řzen nemůže bt sporu. Ostatně i dle judikatury ESLP, jak sama navrhovatelka uvedla, dopad čl. 6 mluvy tak na exekučn řzen jako celek (Hornsby proti Řecku, rozsudek ze dne 19. 3. 1997 č. 182579/91) i dlč řzen v rmci něho [Mladoschovitz proti Rakousku, rozsudek ze dne 15. 7. 2010 č. 38663/06, či Central Mediterranean Development Corporation Limited proti Maltě (č. 2), rozsudek ze dne 22. 11. 2011 č. 18544/08], přmo insolvenčn řzen pak je vedle řzen exekučnho demonstrativně zmněno ve věci Yershova proti Rusku, rozsudek ze dne 8. 4. 2010 č. 1387/04), jak na to poukzala navrhovatelka.

64. Je však nutno současně vzt v vahu, že insolvenčn řzen je řzenm specifickm (viz tž usnesen sp. zn. I. S 3271/13 a nlez sp. zn. Pl. S 23/14), stavnost jehož pravy je nutno hodnotit předně jako jeden celek, byť tvořen jednotlivmi a v různch fzch na sebe navazujcmi řzenmi, tedy nikoli pouze jako soubor procesnch konů, rozhodnut a dlčch řzen, probhajcch v jeho rmci, popř. v souvislosti s nm, jako je tomu v přpadě sporů vyvolanch insolvenčnm řzenm, tedy sporů incidenčnch ( 140 odst. 1 insolvenčnho zkona), přpadně sporů "ostatnch" ( 140 odst. 2 insolvenčnho zkona). Proto je vznamn hledisko tzv. společnho zjmu všech věřitelů, neboť teprve konečn vsledek insolvenčnho řzen m pro dotčen subjekty reln vznam.

65. Dalšm specifikem vlastnho insolvenčnho řzen je mnohost častnků, v němž se insolvenčn věřitel nalz ve dvojjedinm postaven, tedy jednak jako jednotlivec, jednak jako člen skupiny insolvenčnch věřitelů, přičemž nejedn vždy jen "sm za sebe", ale jm činěn kony mohou mt dopad tak na všechny ostatn věřitele [kolektivn povaha insolvenčnho řzen podle 3 odst. 1 psm. a) insolvenčnho zkona, kter je mj. chrněna prvě institutem odpůrčho prva - viz Richter, T. Insolvenčn prvo. 2. vydn. Praha: Wolters Kluwer, 2017, zejmna s. 392 n., 402 n.]. Zjmy jednotlivce přitom nemus vždy korespondovat se zjmy věřitelů jako celku, resp. může nastat situace, kdy uplatňovn procesnch prv jednotlivcem tak, jak je tomu v individulnm řzen, by v konečnm důsledku mohlo (a to na jmu všem ostatnm věřitelům) vst nejen k mal efektivnosti insolvenčnho řzen, ale mohlo by způsobovat jeho celkovou nefunkčnost. Jinak řečeno, vkon individulnch procesnch prv jednm z věřitelů, jež jsou chrněna i na stavněprvn rovni (jako jeden z principů řdnho procesu), může kolidovat s prvem ostatnch věřitelů na (efektivn) soudn ochranu. Z vše uvedenho plyne, že určit omezen individulnch procesnch prv je z povahy věci nezbytn. Jde tak o určitou procesn obdobu vše popsan hmotněprvn situace, kdy majetkov prva jednotlivho věřitele omezuj prva ostatnch věřitelů. Z těchto důvodů nelze "vytrhvat" z insolvenčnho řzen jako celku jednotliv (incidenčn) řzen a na ně "mechanicky" přenšet zvěry ohledně jednotlivch procesnch principů, jež se tkaj individulnch řzen.

66. Řešenm tohoto střetu je přenesen vkonu určitch procesnch prv z jednotlivce na celek (resp. na orgny, kter tento celek reprezentuj), přpadně na třet osobu. Tento proces, kter navrhovatelka označila jako "kolektivizaci", je obecně s ohledem na vše uvedenou argumentaci povahou věci opatřenm zcela nezbytnm a současně jedinm možnm, neboť si bez něho nelze řdn průběh insolvenčnho řzen představit a ani si nelze představit, že by mohl bt nahrazen jinm řešenm. Otzkou pak je pouze mra navrhovatelkou zmněn a zpochybňovan "kolektivizace" (tedy přesněji kolektivn povahy uplatňovn věřitelskch oprvněn); konkrtně, uplatňovn jakch procesnch prv by se měla tkat a jak procesn oprvněn ponechat v rukou jednotlivce tak, aby insolvenčn řzen bylo co nejefektivnějš, tedy aby dostatečně chrnilo dan systm před uplatňovnm vlastnch zjmů jednotlivcem na kor celku, jež by bylo neslučiteln se zkladnmi principy insolvenčnho řzen, a současně kter by zcela nezbavilo jednotliv častnky jejich procesn iniciativy, neboť prvě jednotlivec si při ochraně svch prv bude (zpravidla) počnat důsledněji než osoba, na niž bylo toto oprvněn přeneseno, protože ta nemus bt tolik motivovna nebo jej motivace bude z důvodu protichůdnho vlastnho zjmu odlišn. Podstatn je ale i ten aspekt, že každ jedinec by měl mt principilně co největš prostor k tomu, aby mohl bt "pnem sv věci" a aby si tak za sv jednn nesl odpovědnost. Jinak řečeno, procesn oprvněn častnků řzen jsou, z hlediska jejich primrnho určen, hnac silou soudnho řzen, současně však mohou bt i jeho brzdou, a proto je třeba hledat jejich ideln podobu, resp. rozsah. Vzhledem k tomu je jistě individuln vkon procesnch prv hodn preference a přesun "kompetenc" od jednotlivce na jin subjekt by měl bt považovn za vjimku z pravidla; neznamen to však, že by v tto kolizi měl absolutn přednost, naopak, může (mus) bt zachovn jen v rozsahu korespondujcm povaze danho řzen, tedy do t mry, aby to nebylo na jmu řdnho procesu jako celku (a to z hlediska všech věřitelů). Lze tedy mluvit o určit "optimalizaci" kdy je třeba zajistit individuln vkon procesnch prv v maximln mře, to však při zachovn pln funkčnosti celho systmu řešen insolvence.

67. Jde-li o řešen tto otzky, je třeba vzt v vahu poměrně velkou složitost harmonizovn individulnch zjmů a tzv. společnho zjmu v insolvenčnm prvu, z čehož plyne i poměrně širok škla možnch řešen (viz k tomu zvěry Komise OSN pro mezinrodn obchodn prvo UNCITRAL in: Legislative Guide on Insolvency Law. United Nations. New York, 2005, s. 148-150, a doporučen č. 93 na s. 154 pro pravidla z oblasti tzv. avoidance proceeding, tedy řešen otzky, kter je stavnm soudem prvě posuzovna - dostupn na http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/insolven/05-80722_Ebook.pdf). Volba některho z takovch řešen je zsadně v rukou zkonodrce; z tohoto hlediska jde pro stavn soud o tzv. political question ve smyslu povinnosti posuzovn, zda např. existuje nějak jin "lepš" řešen. Jeho kolem je posoudit toliko stavn konformitu řešen stvajcho, konkrtně v souzen věci je třeba věc zvžit z pohledu stavně zaručenho zkladnho prva na přstup k soudu (nikoli prva na spravedliv proces - navrhovatelka si stěžuje, že j je napadenmi ustanovenmi přstup k soudu odeprn). Jestliže by se na insolvenčn řzen nahlželo jako na jeden celek, věřitel na tomto prvu nen krcen, neboť v danm řzen může podat nvrh na zahjen insolvenčnho řzen a uplatnit v takovm řzen svou pohledvku. Současně však lze na insolvenčn řzen nahlžet jako na soubor jednotlivch řzen (viz vše), a jestliže se tato dotkaj prv konkrtn osoby (věřitele), měla by jistě mt možnost takov řzen iniciovat (a je-li iniciovno jinou osobou, častnit se jich). Jinak řečeno, dan zkladn prvo nelze redukovat na pouh uplatněn pohledvky v insolvenčnm řzen.

68. Neznamen to však, že by tato prva musela vykonvat vždy přmo (osobně), může tak činit i nepřmo, tj. prostřednictvm osoby insolvenčnho sprvce, ale dokonce takovto vkon může bt zcela, jak bylo vše vysvětleno, nezbytnm. Ve vše citovanm nlezu sp. zn. Pl. S 14/10 stavn soud podrobně vysvětlil, že zkon provdějc čl. 36 odst. 1 Listiny nemůže prvo každho domhat se ochrany svch prv u soudu či jinho orgnu v t kter situaci zcela negovat. To však spojil s osobnm vkonem danho prva a pro jeho plnou absenci dospěl k zvěru o porušen čl. 36 odst. 1 Listiny. Dospěl tehdy (nepochybně) k zvěru, že zprostředkovan vkon procesnho, konkrtně popěrnho prva jednotlivm věřitelem - i přes vše popsan specifika insolvenčnho řzen, v němž je kolektivizace vkonu některch procesnch prv potřebn, resp. nezbytn - nen "dostatečn". Je nutno však zmnit, že odkaz na nlez stavnho soudu ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. Pl. S 72/06 (N 23/48 SbNU 263; 291/2008 Sb.) nebyl zcela přilhav, neboť v uvedenm přpadě neměl daňov ručitel ždn "nhradn" způsob ochrany svch prv. Obdobnou situaci, kdy poškozenmu mohlo bt rozhodnutm soudu zcela upřeno prvo častnit se trestnho řzen (srov. 44 odst. 2 trestnho řdu ve zněn do 23. 2. 2001), řešil stavn soud v nlezu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. Pl. S 6/2000 (N 22/21 SbNU 195; 77/2001 Sb.), načež dospěl mj. k zvěru, že napaden prvn prava porušuje prvo poškozenho (jakožto strany, a tedy častnka řzen) na spravedliv proces. Nsledn novelizace trestnho řdu (proveden zkonem č. 283/2004 Sb.) zakotvila pro přpad, kdy by byl počet poškozench mimořdně vysok a jednotlivm vkonem jejich prv by mohl bt ohrožen rychl průběh trestnho sthn, oprvněn soudu rozhodnout, že poškozen mohou sv prva v trestnm řzen uplatňovat pouze prostřednictvm společnho zmocněnce, kterho si zvol, omezila počet zvolench zmocněnců na šest s tm, že když se poškozen na vběru nedohodnou, provede tento vběr soud. stavn soud si je samozřejmě vědom toho, že insolvenčn sprvce nen zstupce častnků - věřitelů, shodn rysy lze však nalzt v tom, že jde o obdobn způsob řešen problmu s vysokm počtem častnků v přslušnm řzen, kdy zstupce může bt poškozenmu "vnucen" rozhodnutm soudu a kdy vkon procesnch prv touto osobou nemus korespondovat s představami každho z častnků.

69. stavn soud přitom nezastv nzor, že by prvě zmněn přenesen oprvněn z insolvenčnho věřitele na třet osobu, tj. insolvenčnho sprvce, bylo - samo o sobě již z povahy věci sam (viz nže) - protistavn. V opačnm přpadě by totiž za rozpornou s čl. 6 mluvy musela bt "automaticky" shledna řada prvnch prav těch zem Evropsk unie, kde vkon prvě odpůrčho prva nlež vlučně insolvenčnmu sprvci, ostatně zvadn by musela bt z velk čsti platn prvn prava, neboť i v dalšch řzench se předpokld, že budou vedena či se jich bude častnit pouze insolvenčn sprvce, jako je např. o vyloučen či vynět věc z majetkov podstaty [ 225 a nsl. zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů]. V tto souvislosti je možno připomenout třeba německou prvn pravu (viz již sub 14, 32, 33, 39), dle nž odporovat konům dlužnka je oprvněn vlučně insolvenčn sprvce [ 129 Insolvenzordnung (dle jen "InsO")]; vjimku tvoř ta řzen, kde insolvenčn sprvce (jinak je označovn jako tzv. Anspruchsinhaber - viz např. Nerlich, J., Rmermann, V. Insolvenzordnung. Kommentar. Mnchen: C. H. Beck, komentř k 129, pozn. č. 22 n., stav 2016) nevystupuje (viz 280, v minulosti 313 odst. 2 InsO), popř. s vjimkou pro spotřebitelsk insolvenčn řzen (Andres, D., Leithaus, R., Dahl, M. Insolvenzordnung. Kommentar. 3. vydn. Mnchen: C. H. Beck, 2014, pozn. č. 14 k 129); insolvenčn věřitel nemaj na tento kon bezprostředn vliv - jestliže insolvenčn sprvce odmtne vkon svho prva, mohou se jen obrtit na insolvenčn soud, kter může po insolvenčnm sprvci vyžadovat plněn jeho povinnosti a přpadně jej volat k odpovědnosti ( 58 a 59 InsO). Prvě ochrana před nerovnost věřitelů je jednm z důvodů tto pravy (viz Foerste, U. Insolvenzrecht. 4. vydn. Mnchen: C. H. Beck, s. 144).

70. Vznamnou roli bude v tomto ohledu hrt prvn postaven insolvenčnho sprvce z hlediska zruk nezvislho a nestrannho vkonu dan funkce, přpadně existence kontrolnch a opravnch mechanismů pro přpad protiprvn nečinnosti insolvenčnho sprvce. V tomto bodě však stavn soud ždnou překžku neshledal. Insolvenčn sprvce je podle 36 odst. 1 insolvenčnho zkona povinen při vkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou pč a vyvinout vešker sil, kter lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitel byli uspokojeni v co nejvyšš mře; to ve svm důsledku znamen, že je povinen chrnit jejich tzv. společn zjem, kter je nadřazen zjmům individulnm a kter spočv v rychlm, hospodrnm a co nejvyššm uspokojen jejich zjmů [viz tak 1 psm. a) a 2 psm. j), 5 psm. a) insolvenčnho zkona]; jeho činnost a postupy podlhaj kontrole, resp. dohledu zejmna insolvenčnho soudu a věřitelskho vboru [ 10 psm. b), 58 odst. 2 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 296/2007 Sb.] a za svou činnost nese osobn i majetkovou odpovědnost [ 23, 31 odst. 1 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 296/2007 Sb.]. Nadto podn odpůrč žaloby insolvenčnm sprvcem zkon neponechv pouze na jeho vlastnm rozhodnut, ale může o něm rozhodnout i věřitelsk vbor ( 239 odst. 2 insolvenčnho zkona). Zde nelze nevidět, že v přpadě odpůrč žaloby již jde o postup, kter je hodnocen z hlediska tzv. společnho zjmu, tedy vše majetkov podstaty, kdy je určen postupu rovněž věc zvžen hospodřskho zjmu (přnosnosti podn odpůrč žaloby) věřitelskmi orgny. Konečně jednotliv věřitel se mohou obrtit na insolvenčn soud, aby zashl v rmci sv tzv. dohldac činnosti [ 10 psm. b), 11 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn zkona č. 296/2007 Sb.], jsou-li nzoru, že si insolvenčn sprvce v danm ohledu nepln řdně sv povinnosti.

71. Vyjde-li stavn soud z toho, že zkonn omezen jednotlivho věřitele podat odpůrč žalobu představuje zsah do zkladnho prva na soudn ochranu, konkrtně do jeho komponenty, jž je prvo na přstup k soudu, mus vzt v vahu vše popsan specifika, tedy že potřeba tohoto zsahu vznik per se, a to v důsledku kolize s tmž prvem, tj. prvem na soudn ochranu, dle něhož mus mt každ zajištěnu možnost efektivně se domhat svch prv soudn cestou. Efektivitu je nutno chpat ve smyslu nejen procesnm, ale i časovm; rovn ochrany prv a oprvněnch zjmů jednotlivců může bt dosaženo pouze za předpokladu, že častnk soudnho řzen m k dispozici potřebn procesn nstroje (a proto tak je jejich minimln standard zaručen i v stavn rovině), nemenšho vznamu z danho hlediska je i dlka takovho řzen, a to podle rčen "pozdě nalezen spravedlnost - ždn spravedlnost" v insolvenčnm řzen přitom vce než jinde plat, že "čas jsou penze", neboť s jeho dlkou rostou nklady, kter zmenšuj majetkovou podstatu dlužnka, a tm i rozsah uspokojen jednotlivch věřitelů. Současně je zřejm, že celkov dlka řzen bude narůstat v zvislosti na počtu častnků řzen a na rozsahu jejich procesnch oprvněn, jakož i na povaze toho kterho řzen (přičemž prvě insolvenčn řzen je řzenm poměrně komplikovanm).

72. Ve svm nvrhu navrhovatelka podrobila dan opatřen tzv. testu proporcionality s tm vsledkem, že v něm očividně nemůže obstt. S tmto nzorem se však stavn soud neztotožnil. Jak již bylo zmněno vše, určit "kolektivizace" vkonu procesnch prv v insolvenčnm řzen je z povahy věci nezbytn, neboť bez n nemůže bt toto řzen efektivnm, resp. funkčnm. V konkrtn rovině je s ohledem na vše uveden dostatečně zřejm, že předmětn opatřen sleduje legitimn cl, tj. zvšen efektivity insolvenčnho řzen, neboť dosavadn prava představovan zkonem o konkursu a vyrovnn nebyla s to dostatečně efektivn vymhn prv věřitelů zajistit, stejně tak stavn soud nem důvod se domnvat, že by nebylo možno tohoto cle doshnout nebo že by zde existoval jin způsob, jak zajistit kžen stav, aniž by se to obešlo bez zsahu do danho procesnho prva. V prvně uvedenm ohledu již bylo zmněno, že omezen procesnch prv častnků řzen s sebou zpravidla nese i zrychlen soudnho řzen, a lze sotva přepokldat, že by tomu mohlo bt v tomto přpadě jinak. Z ředn činnosti je stavnmu soudu znmo, že dlka předchozho řzen podle zkona o konkursu a vyrovnn byla značn, na čemž měla podl i dlka incidenčnch řzen (viz tak anketu Konkursnch novin z roku 2005, dostupnou na http://www.kn.cz/clanek/jaka-delka-konkursu), navc nov prvn prava v podobě insolvenčnho zkona nejen teoreticky, ale tak prakticky vede k podstatnmu zkrcen dlky insolvenčnho řzen oproti řzen konkursnmu (viz důvodovou zprvu k zkonu č. 294/2013 Sb., dle nž bylo toto zkrcen trojnsobn). Argumentuje-li navrhovatelka tm, že existuje alternativn řešen, kter vede ke stejnmu vsledku, nelze j přisvědčit, neboť nen podstatn, zda dojde k navšen počtu řzen o odpůrč žalobě anebo počtu častnků v jedinm takovm řzen, protože pravidelnm důsledkem prvnho či druhho řešen bude rozšřen soudn agendy a v důsledku toho větš či menš prodloužen insolvenčnho řzen. Stejně tak praxe ukazuje, že ani ostatn opatřen ke zkrcen řzen nejsou zpravidla přliš efektivn. Mohlo by se prima facie jevit, že alternativn řešen je tměř "rovnocenn", neboť dojde jen k malmu prodloužen řzen, ale nen tomu tak. Dan opatřen nebylo opatřenm jedinm, a proto na ně nelze nahlžet izolovaně, tedy bez ohledu na cel systm pravy insolvence. A do něho stavn soud již jednou zashl, když "přiznal" jednotlivmu věřiteli tzv. popěrn oprvněn. Navc danou argumentaci (o nezbytnosti osobnho vkonu procesnch prv) by bylo možno uplatnit i vůči ostatnm incidenčnm řzenm (a přpadně řzenm dalšm), jichž se insolvenčn sprvce častn, neboť jejich vsledky mohou tž ovlivnit vši uspokojen pohledvek věřitelů, což by vyžadovalo vybudovn zcela novho systmu insolvence. Skutečnost, že existuj tak jin možnosti, jak by věřitel mohli blokovat insolvenčn řzen, stavn soud za vznamnou nepovažuje, neboť neadekvtn dlka soudnho řzen nemus bt způsobena jen zneužitm prv, a každ krok, kter povede (sm o sobě nebo ve spojen s dalšmi) k jejmu zkrcen, je nutno hodnotit pozitivně. Nelze vyloučit, že z hlediska celho systmu nějak skutečně rovnocenn řešen existuje, ovšem k řešen tto otzky stavn soud nen povoln, neboť by se v podstatě pasoval do role iniciačnho zkonodrce, což mu, jak bylo vysvětleno vše, nepřsluš. Totž se tk nmitky o kladen důrazu na mdn koncepce Law & Economics, jakkoli je zřejm, že vchodiskem pro posuzovn obecnch vchodisek insolvence a insolvenčnho řzen budou ekonomick zřetele, stejně jako v přpadě např. oborů zdravotnickho a medicnskho prva to budou poznatky lkařsk vědy.

73. Jde-li o otzku, zda dan omezen obstoj v testu proporcionality v užšm smyslu, tedy zda jma na danm procesnm oprvněn nen nepřiměřen k danmu cli [viz např. nlez stavnho soudu ze dne 9. 10. 1996 sp. zn. Pl. S 15/96 (N 99/6 SbNU 213; 280/1996 Sb.)], stavn soud vzal v vahu, že dan opatřen m značn vznam z hlediska stavně zaručenho zkladnho prva podle čl. 38 odst. 2 Listiny, kdy o jeho přnosnosti a potřebnosti nem důvod pochybovat. Současně vzal v vahu povahu zsahu do stavně zaručenho prva na soudn ochranu i jeho rovněž nezanedbatelnou intenzitu, nicmně nejde o popřen danho prva (čl. 4 odst. 4 Listiny), neboť to je (alespoň) vykonvno zprostředkovaně. Navrhovatelka ve svm nvrhu upozornila na různ slabiny či nedostatky platn prvn pravy, přičemž poukzala na možnosti jejich řešen, ovšem na zkladě takovto skutečnosti nelze (bez dalšho) učinit zvěr o jej protistavnosti, navc je třeba vzt v vahu, že sebelepš prvn prava nemůže zabrnit jejmu porušovn, obchzen či zneužvn jejmi adresty, anebo zajistit, aby byla vždy nležitě interpretovna a aplikovna orgny veřejn moci. Lze tedy shrnout, že z hlediska danho řzen by mohly k zsahu stavnho soudu vst relevantn zsadn tzv. systmov chyby v dan prvn pravě, jež by ve vsledku vedly k tomu, že se častnk řzen (insolvenčn věřitel) nemůže činně domhat svho prva. A takovou chybu stavn soud neshledal.

74. Hlavn skupina vhrad navrhovatelky se tk prvnch zruk nezvislho vkonu funkce insolvenčnho sprvce. Navrhovatelka poukzala na možnost, že majoritn věřitel (obvykle podle n banka), kter se dopustil odporovatelnho jednn, by mohl vykonvat na insolvenčnho sprvce ntlak, aby odpůrč žalobu nepodal. Ovšem insolvenčn sprvce nen, pokud jde o podn odpůrci žaloby, na takovm věřiteli z prvnho hlediska zvisl, neboť věřitelsk vbor může rozhodnout pouze o podn, nikoliv nepodn odpůrč žaloby ( 239 odst. 2 insolvenčnho zkona), a nese-li podn odpůrč žaloby znaky svědomitho, resp. kvalifikovanho postupu ( 36 odst. 1 insolvenčnho zkona), mohl by insolvenčn soud nvrh na zproštěn funkce [ 32 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů] či snad odvoln z funkce [ 31 zkona č. 182/2006 Sb., o padku a způsobech jeho řešen (insolvenčn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů] akceptovat jen stěž. Totž plat, argumentuje-li navrhovatelka současnou situac v oblasti insolvenc s tm, že se zde pohybuje několik silnch insolvenčnch věřitelů - bank, na nichž je insolvenčn sprvce do určit mry ekonomicky zvisl, a kterm proto bude mt tendenci stranit třeba prvě tm, že když se takov věřitel dopust odporovatelnho jednn, žalobu proti němu raději nepod. Ani zde totiž nelze hovořit o systmov chybě, ale pouze o selhn jednotlivce, jenž podlehne možnmu ntlaku či korupci insolvenčnho věřitele nebo se jinak zpronevěř svm povinnostem. Nen jistě možn vyloučit, že insolvenčn sprvce přistoup k vkonu sv funkce tak, jak navrhovatelka popsala, nicmně takov přstup by nebyl z hlediska budoucho vkonu funkce přliš racionln, neboť prvě zmněn serviln postoj k jednomu z věřitelů v jednom insolvenčnm řzen může mt za nsledek, že se takov insolvenčn sprvce stane nepřijatelnm pro jin věřitele v dalšch insolvenčnch řzench (kde ostatně může představovat riziko pro tohoto věřitele samotnho). Bez vznamu nen ani oprvněn věřitelskho vboru rozhodnout, že je třeba žalobu podat, kdy i tento vbor m povinnost postupovat nestranně, tj. chrnit zjem všech věřitelů, a za řdn vkon sv funkce nese prvn odpovědnost ( 58 odst. 1, 60 odst. 1 insolvenčnho zkona). stavnmu soudu nen z jeho činnosti znmo, že by bylo běžn, že by věřitelsk vbor ovldal jedin věřitel, ostatně otzkou je, zda (za jakch okolnost) by se mu skupovn pohledvek mohlo ekonomicky vyplatit, nicmně v přpadě selhn věřitelskho vboru a insolvenčnho sprvce zde stle zůstv možnost minoritnho věřitele obrtit se na insolvenčn soud, aby zashl v rmci sv tzv. dohldac činnosti. Navrhovatelka tak upozornila na to, že možnost uplatněn přpadn nhrady škody na insolvenčnm sprvci či věřitelskm vboru dostatečnou zrukou nen, neboť vymhn přpadnho nroku by bylo problematick, protože v našem prvu se neuplatňuje teorie tzv. ztrty šance (k jejmu možnmu uplatněn je však třeba poukzat na nlez stavnho soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. III. S 3067/13), a tak nikoliv každ dotčen věřitel bude ochoten podvat žalobu. I kdyby stavn soud připustil, že v těchto přpadech může bt preventivn působen odpovědnosti za škodu poněkud "slabš", nelze přehldnout, že jde o jednu z celho systmu zruk, navc je tato vaha poněkud spekulativn, neboť otzky prvn odpovědnosti podlhaj neustlmu vvoji, takže nelze s jistotou řci, že by poškozen věřitel neměl šanci na spěch, stejně tak nen možno předvdat, kolik věřitelů by žalobu podalo. Kromě toho nemůže bt opomenuta ani možnost přpadnho trestněprvnho postihu, zvlště v době, kdy jde o oblast velmi pozorně sledovanou orgny činnmi v trestnm řzen.

75. Vkon funkce insolvenčnho sprvce a veden insolvenčnho řzen insolvenčnmi soudy (soudci) je někdy předmětem kritiky, to je však obvykl tam, kde dochz k redistribuci majetku. V těchto oblastech širš přiznn procesnch prv jednotlivm věřitelům může zmenšit prostor pro přpadn protiprvn jednn insolvenčnho sprvce a věřitelů (zvlště těch "velkch"), avšak na takovm tvrzen nelze založit zvěr o nestavnosti napaden prvn pravy; ostatně předchoz prvn prava představovan zkonem o konkursu a vyrovnn toto oprvněn obsahovala, aniž by takovmu protiprvnmu jednn zabrnila.

76. Jak již bylo vše naznačeno, stavn soud vnm dan zsah, spočvajc v nepřiznn aktivn legitimace jednotlivmu věřiteli k podn odpůrč žaloby, jako poměrně vznamn, nemůže jej však považovat za zsah do samotn podstaty prva obrtit se se "svou" věc na soud či jin orgn podle čl. 36 odst. 1 ve spojen s čl. 4 odst. 4 Listiny. Současně mus vzt v vahu, že zde stoj z hlediska stavnosti nemně vznamn hodnota "rychlosti řzen"; tu samozřejmě nelze chpat tak, že je hodnotou ve vztahu k ostatnm hodnotm prioritn, a to v tom smyslu, že by opatřen k zajištěn rychlosti řzen mohlo bt přijato na kor podstaty některch stavně zaručench procesnch prv, jako je např. prvo domhat se u soudu ochrany svch prv [nlez ze dne 1. 12. 2009 sp. zn. Pl. S 17/09 (N 250/55 SbNU 415; 9/2010 Sb.)], na kter navazuje prvo častnit se soudnho jednn [nlez ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. II. S 2448/08 (N 106/53 SbNU 331) či prvo vyjdřit se k nvrhu [nlez ze dne 26. 4. 2005 sp. zn. II. S 310/04 (N 93/37 SbNU 269)].

77. Současně je třeba vzt v vahu, že insolvenčn řzen nen "běžnm" soudnm řzenm; nejde zde jen o mnohost jeho častnků - insolvenčnch věřitelů, ale i "mnohost řzen", jež jsou v rmci insolvenčnho řzen vedena, přehldnout nelze ani to, že jednotliv věřitel "nehraje jen sm za sebe", neboť procesn kony jm činěn se mohou projevit v prvn sfře ostatnch (a to nejen pozitivně). Navrhovatelka tak zejmna přehlž zsadn odlišnosti popěrnho řzen a odpůrčho řzen, stejně jako stavnm soudem v nlezu sp. zn. Pl. S 14/10 konstatovanou zvaznost "rozhodnut" insolvenčnho sprvce o uznn nebo popřen pohledvky (viz body 20 a 30 odůvodněn). Ze zvlštn povahy danho řzen plyne potřeba specifick prvn regulace; tu je třeba posuzovat v jej komplexnosti, nikoliv ji rozkldat na jednotliv "stavebn dly", tj. jednotliv řzen či kony, kter pak nelze stavět proti sobě (popěrn řzen a odpůrci řzen maj jin čel). Rozhodujc by v takov situaci mělo bt to, zda proces zjišťovn (přp. zajišťovn) aktiv a pasiv dlužnka vede k efektivn ochraně subjektivnch prv věřitelů. stavn soud přitom nen přesvědčen, že by nutnou a jedině stavně konformn podmnkou tto efektivn ochrany bylo přiznn procesnch prv věřitelům "v plnm rozsahu"; takov prvn prava by byla jistě v určitm ohledu ideln (viz vše), nelze ji však preferovat "za každou cenu", tedy pokud by to mělo bt na kor zmněn efektivity ochrany subjektivnch prv věřitelů. Z povahy věci tedy v zsadě vždy půjde o určit kompromis mezi individulnm a kolektivnm vkonem procesnch prv věřitelů, podstatn ovšem bude to, zda přslušn prava za danch okolnost (v konkrtnch společenskch podmnkch) poskytuje procesn oprvněn v takov formě, jež je zrukou takov efektivn ochrany. Zkonodrce při hledn kompromisu mezi individulnm a kolektivnm vkonem procesnch prv věřitelů tak je oprvněn určit, že určit procesn prostředek může bt uplatněn jen v určit fzi insolvenčnho řzen.

78. Ohledně provedenho testu proporcionality v užšm smyslu [viz např. nlez stavnho soudu ze dne 13. 8. 2002 sp. zn. Pl. S 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.)] tak stavn soud uzavr, že v obecn rovině nelze dospět k zvěru, že by určit omezen osobnho vkonu danho procesnho oprvněn jednotlivm věřitelům muselo bt považovno za nepřiměřen, neboť jednak v konečnm důsledku nejde o omezen zcela zsadn, protože vkonem "jejich" procesnch prv je pověřena kvalifikovan a jim odpovědn osoba, jednak dan opatřen může bt spojeno se značnm přnosem v podobě zrychlen takovho řzen, jehož dosavadn dlka byla chpna jako vznamn společensk problm. stavn soud přitom neshledal, že by dan prvn prava v praxi selhvala, jde-li o efektivn ochranu subjektivnch prv věřitelů; ostatně i samotn navrhovatelka nic takovho netvrdila, pouze v teoretick rovině poukazovala na rizika v podobě trestn činnosti či zneužvn postaven majoritnho věřitele, o čemž bylo pojednno vše.

XII.

Zvěr

79. S ohledem na vše uveden stavn soud dospěl k zvěru, že nejsou dny důvody pro zrušen napadench zkonnch ustanoven, a proto nvrh podle 70 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, zamtl.

Načítávám znění...
MENU
Videonávod k používaniu systému
Hore