Ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 185/2001 Sb. 338/2017 účinný od 16.10.2017
| Schválené: | 08.08.2017 |
| Účinnost od: | 16.10.2017 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Poplatky místní. Poplatky lázeňské. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 9/15 dne 8. srpna 2017 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o návrhu Nejvyššího správního soudu na prohlášení neústavnosti § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 185/2001 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády České republiky jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ustanovení § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném do 30. června 2012, bylo v rozsahu, v němž ukládalo povinnosti nezletilým poplatníkům, v rozporu s čl. 32 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4, čl. 3 odst. 1 a s čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci
1. Nejvyšš sprvn soud (dle tž jen "navrhovatel" či "NSS") navrhl podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") a 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, prohlšen nestavnosti 10b odst. 1 psm. a) zkona č. 565/1990 Sb., o mstnch poplatcch, ve zněn zkona č. 185/2001 Sb., tedy ve zněn činnm do 30. 6. 2012, (dle tž jen "zkon o mstnch poplatcch").
2. Navrhovatel uvedl, že stěžovatelce v řzen o kasačn stžnosti Ž. B., o jejž kasačn stžnosti vede řzen pod sp. zn. 9 As 211/2014, byly jako jedenctilet vyměřeny mstn poplatky za provoz systmu shromažďovn, sběru, přepravy, třděn, využvn a odstraňovn komunlnch odpadů (dle tž jen "poplatky za provoz systmu shromažďovn odpadů") za roky 2002 a 2003. Platebn vměry byly doručovny matce stěžovatelky na adresu Č. T. Na uveden adrese nebyla adrestka znma, vrcen zsilky tak sprvce daně doručil veřejnou vyhlškou. V lednu 2007 (na adresu Č. T.) a řjnu 2008 (na adresu H.) byly matce stěžovatelky doručeny vzvy k zaplacen nedoplatků v nhradn lhůtě. V řjnu 2008 byl matce stěžovatelky doručen tž platebn vměr k vyměřen poplatku za provoz systmu shromažďovn odpadů za rok 2006. V červnu 2009 byla matce stěžovatelky doručena vzva k zaplacen nedoplatků na zkladě tř uvedench platebnch vměrů. Matka stěžovatelky však na tyto vzvy nereagovala. Dne 16. 11. 2011 (tj. po nabyt zletilosti stěžovatelky) byl vydn exekučn přkaz k proveden sržek ze mzdy stěžovatelky k vymožen poplatku za provoz systmu shromažďovn odpadů za uveden roky 2002, 2003 a 2006. Stěžovatelka tento exekučn přkaz nespěšně napadla odvolnm. Rozhodnut o odvoln nsledně nespěšně napadla žalobou u Krajskho soudu v Ostravě. O kasačn stžnosti proti jeho rozsudku nyn navrhovatel vede řzen.
3. Nejvyšš sprvn soud při předběžnm projednn věci dospěl k zvěru, že 10b odst. 1 psm. a) zkona o mstnch poplatcch ve zněn do 30. června 2012 v čsti, v nž ukld poplatkovou povinnost i nezletilm dětem, kter maj v obci trval pobyt, a nepřenš tuto poplatkovou povinnost alespoň v platebn rovině na zkonn zstupce nezletilce, nelze ve věci stěžovatelky vyložit způsobem souladnm s stavnm pořdkem. Podle jeho nzoru je tato prava v rozporu s prvem na ochranu majetku, na zvlštn ochranu dět a mladistvch, prvem na spravedliv proces a tak v rozporu s povinnost sttu respektovat nejlepš zjem dtěte. Vedly jej k tomu tyto vahy:
4. Zkon o mstnch poplatcch v rozhodnm zněn stanovil jako rozhodujc hledisko pro určen poplatnka trval pobyt v obci. Nijak nezohledňoval věk poplatnka ani jeho finančn soběstačnost. Vznik a znik poplatkov povinnosti za provoz systmu shromažďovn odpadů je v obecn rovině plně v pravomoci obce. Obec však nemůže ovlivnit zkonem jasně vymezen okruh poplatnků, jimiž byly i nezletil děti. Obce maj širok prostor pro vymezen lev a osvobozen od mstnch poplatků v obecně zvazn vyhlšce, jž poplatky zavd. Do 31. 12. 2010 tak měly možnost poplatek či jeho přslušenstv na ždost prominout z důvodu tvrdosti. Ždn z těchto možnost na věc stěžovatelky nedopad. Podle předchoz judikatury Nejvyššho sprvnho soudu je třeba hodnotit, zda byly platebn vměry řdně doručeny - k tomu nedojde tak v přpadech, kdy je nezletil ve střetu zjmů se svm zkonnm zstupcem, kter platebn vměry převzal (ve věci sp. zn. 1 As 116/2014 byla nezletil nařzena stavn vchova, neboť jej matka nebyla vchovně způsobil). Ve věci sp. zn. 9 As 211/2014 však soud nefunkčnost rodinnch vztahů stěžovatelky neshledal. Vady doručen nen možn shledat ani v tom, že stěžovatelka nebyla zapojena do řzen. Nezletil by měli bt zapojeni do řzen podle svho věku, rozumov a citov vyspělosti. Stěžovatelce však bylo v době doručen platebnch vměrů za roky 2002 a 2003 jedenct let, nemohla tedy bt dostatečně vyspěl, aby se mohla činně častnit vyměřovacho řzen před sprvcem daně. V přpadě platebnho vměru za rok 2006 bylo stěžovatelce sice již patnct let, doručen jej zkonn zstupkyni ovšem bylo bezvadn. Nprava přpadnch vad v doručovn (kter nejsou ve věci stěžovatelky dny), by navc nemohla vst k npravě všech nedostatků napaden prvn pravy.
5. Ukldn dan a poplatků je v obecn rovině stavně přpustnm zsahem do vlastnickho prva. Jejich vběr však nemůže vst k popřen tohoto prva, zejmna pak zkonodrce nemůže uložit takovou daňovou povinnost, pokud lze předpokldat, že ji daňov poplatnci nebudou vůbec schopni plnit (aniž by to bylo způsobeno subjektivnmi okolnostmi na jejich straně). Nezletil stěžovatelce byla uložena poplatkov povinnost bez ohledu na jej majetkovou situaci. Je přitom zřejm, že nezletil obvykle nebudou mt ždn majetek, z něhož by byli schopni svou daňovou povinnost plnit. Zroveň nebudou mt přležitost takov majetek zskat prac. Tak je tomu i v přpadě stěžovatelky, kter bylo v rozhodn době devět, deset a třinct let. Za situace, kdy velk skupina nezletilch poplatnků ždn majetek nem a ani mt nemůže, dochz uloženm poplatkov povinnosti nejen ke zmařen samotn podstaty majetku, ale dokonce jeho negaci - do dospělosti tito poplatnci vstupuj obtženi veřejnoprvnmi dluhy. Daně a poplatky by nezletilm měly bt ukldny pouze v přpadě, že postihnou jejich majetek či přjmy. Jen v takovch přpadech splněn platebn povinnosti zvis na možnostech nezletilho, ne na přpadnm plněn vyživovac povinnosti rodičů či dalšch osob. Uložen daňov povinnosti nemajetnm nezletilm lze považovat za popřen podstaty a smyslu prv zaručench čl. 11 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen "Listina"). Jde tudž o extrmně nepřiměřenou pravu zakzanou čl. 4 odst. 4 Listiny.
6. Povinnost Česk republiky je zajistit dětem takovou ochranu a pči, kter je nezbytn pro jejich blaho. Vytvořen dluhu nezletilho, kter bude muset splatit z jakchkoliv prvnch přjmů, tto povinnosti neodpovd. Nelze sice zcela vyloučit, aby nezletilm vznikly dluhy. Ochrana nejlepšho zjmu dtěte však vyžaduje, aby existovaly odpovdajc hmotněprvn i procesněprvn pojistky, a to přpadně i proti zkonnmu zstupci nezletilho nebo pro přpad jeho nedbalosti. Děti nemohou ovlivnit, zda se v důsledku ohlšenho msta trvalho pobytu dostanou do prvnho vztahu s obc, kter je založen zkonem o mstnch poplatcch. Zsadně nemohou ovlivnit řdn zaplacen poplatku, přslušn platebn vměr se do jejich dispozice vůbec nemus dostat. Prvn prava do 30. 6. 2012 mlčky počtala s tm, že za dtě jeho poplatkovou povinnost spln rodiče či jin zkonn zstupci. To lze předpokldat ve funkčnch rodinch. Formlně neutrln prvn prava tm však tživěji dopad na nezletilce, jejichž rodiče v rmci rodičovsk zodpovědnosti poplatkovou povinnost nepln. Může tak dochzet k nerovnmu zachzen na zkladě socilnho původu.
7. prava poplatkov povinnosti tedy čin z dtěte poplatnka, kter obvykle nen vdělečně činn a nem možnost svou poplatkovou povinnost ovlivnit, ale zroveň za jej splněn sm (vlučně) nese odpovědnost, byť ji často nemůže splnit. Tato povinnost po něm může bt vymhna, přičemž o existenci dluhu se často dozv při jeho vymhn po dosažen zletilosti. Nezletil je tak ve vrazně horšm postaven než ostatn poplatnci, neboť je postaven před hotovou věc a dlužn poplatky mus uhradit (v exekučnm řzen nelze přezkoumvat vady vyměřovacho řzen). Byť je nejvyšš sazba poplatků poměrně mal, kumulace poplatkovch obdob, nklady vymhn a možnost až trojnsobnho zvšen včas neodvedench poplatků vedou k tomu, že při dosažen zletilosti mohou dluhy bez jakhokoliv zaviněn poplatnka doshnout až několika tisc korun. Takov kumulativn efekt m vůči poplatnkům rdousiv činek. Na to poukazoval i veřejn ochrnce prv v souhrnn zprvě o sv činnosti za rok 2008. Tyto zvěry plně dopadaj na věc stěžovatelky, neboť v době vydn exekučnho přkazu si sama přležitostnou prac zajišťovala čst nkladů na živobyt (matka byla bez přjmů). V současn době stěžovatelka studuje na vysok škole a pobr sirotč důchod.
8. Zvěrem Nejvyšš sprvn soud uvedl, že vady napaden prvn pravy nelze odstranit ani přpadnm vymhnm nhrady mezi dtětem a jeho rodiči, kteř zanedbali svou rodičovskou odpovědnost. To s sebou jednak nese dalš nklady, jednak nepřipad vždy do vahy (smrt rodiče jako v přpadě stěžovatelky, jeho nemajetnost, neznm pobyt apod.). Zejmna v rodinch nemajetnch či z nějakho důvodu nefunkčnch se tak budou projevovat naprosto nepřiměřen dopady napaden prvn pravy. Nejde přitom o ojediněl přpad, neboť navrhovatel vede dalš řzen o kasačnch stžnostech v obdobnch věcech (řzen jsou přerušena do rozhodnut stavnho soudu). Lze tedy konstatovat, že nen zajištěna zvlštn ochrana dět a mladistvch.
II.
Průběh řzen před stavnm soudem
9. Poslaneck sněmovna Parlamentu ve svm vyjdřen uvedla, že poplatky za provoz systmu shromažďovn odpadů byly do zkona o mstnch poplatcch vloženy zkonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některch dalšch zkonů. Ten byl projednn jako vldn nvrh zkona (tisk č. 705) a byl schvlen ve zněn pozměňovacch nvrhů. Po vrcen nvrhu zkona Sentem byl vrcen nvrh zkona schvlen dne 15. 5. 2001, zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl tž řdně vyhlšen.
10. Sent Parlamentu uvedl, že nvrh zkona projednal a po rozpravě, jež se soustředila zejmna na vlastn obsah nvrhu zkona o odpadech a o změně některch dalšch zkonů, jej ve zněn pozměňovacch nvrhů vrtil Poslaneck sněmovně. Ta jej přijala ve zněn schvlenm Sentem. Zkon byl řdně podepsn. S činnost od 1. 7. 2012 bylo napaden ustanoven změněno tak, že ve spojen s 12 zavd solidrn odpovědnost nezletilho poplatnka a jeho zkonnch zstupců. Přpadnou tvrdost prvn pravy se Sent zabval ve svm 9. funkčnm obdob (tisk č. 303). Sentn nvrh zkona byl předložen Poslaneck sněmovně (tisk č. 287), dne 23. 12. 2014 jej však Sent vzal zpět. Podle tohoto nvrhu mimo jin měly bt od poplatku osvobozeny osoby, kter jsou umstěny v zařzen pro vkon stavn nebo ochrann vchovy anebo v zařzen pro děti vyžadujc okamžitou pomoc. Dle nemělo bt možn vyměřit poplatnkovi poplatek vznikl v době jeho nezletilosti, a to ani po dosažen zletilosti. Zroveň mělo bt možn z ředn povinnosti poplatek prominout. Spornou otzkou se tedy Sent zabval, přičemž pochybnosti o stavnosti nevyvstaly. S ohledem na schvlen sněmovnho tisku č. 219 dne 29. 4. 2015, kter tuto problematiku tak řeš, je Sent připraven se j dle zabvat.
11. Vlda uvedla, že věc je třeba hodnotit ve třech rovinch: prvn pravy činn do 30. 6. 2012, pravy činn od 1. 7. 2012 a pravy připravovan (sněmovn tisk č. 219, sentn tisk č. 78). Prvn prava činn do 30. 6. 2012 určovala poplatnky podle trvalho pobytu bez ohledu na jejich věk či majetkov poměry. Pozdějš prava však umožňuje vyměřit poplatek nezletilmu poplatnkovi či jeho zkonnmu zstupci, neboť jsou solidrnmi dlužnky. Připravovan prava předpokld automatick přechod poplatkov povinnosti na zkonnho zstupce, přpadně opatrovnka.
12. Napaden prava nem rdousiv činek, neboť ztěž poplatnků nen dostatečně intenzivn. Sazba poplatku v rozhodnm obdob činila nejvše 500 Kč za osobu a rok. Do nabyt zletilosti tedy může dluh nabt nejvše 9 000 Kč, což je čstka, kterou je dospěl člověk schopn splatit v zsadě během několika měsců. Nadměrnou ztěž nezpůsobuje ani možn trojnsobn sankčn zvšen poplatku v přpadě jeho pozdnho zaplacen. Pozdějš zvšen horn hranice poplatku na 1 000 Kč bylo spojeno se zavedenm solidarity mezi nezletilm poplatnkem a jeho zkonnmi zstupci, což vylučuje možn zporn vliv na poplatnka. Poplatky navc nejsou vymhny do t doby, než poplatnk zsk nějak majetek či přjem.
13. Daňov předpisy tak nabz dostatek institutů, kter nepřzniv vliv nezaplacen poplatku omezuj. Jde zejmna o instituty posečkn hrady daně či rozložen jej hrady na spltky. Posečkn je přitom možn na ždost i z ředn povinnosti, pokud by neprodlen hrada znamenala pro daňov subjekt vžnou jmu, byla ohrožena jeho vživa či vživa osob na něj odkzanch. Tyto instituty brn tomu, aby měl poplatek za provoz systmu shromažďovn odpadů konfiskačn dopad. Stejně tak je možn snžit čstku exekvovanou sržkami ze mzdy. Přpadn nklady s exekuc je možn snžit tm, že obce budou dlužn poplatky exekvovat samy, nikoliv pomoc soudnch exekutorů. Ochrana nezletilch je dostatečně zajištěna prostřednictvm rodičovsk odpovědnosti. V přpadě jejho neplněn m dtě možnost se domhat nhrady škody. Existuj tedy dostatečn procesn i hmotněprvn pojistky jak ochrany dtěte, tak i spravedlivho procesu.
14. Pro věc nen vůbec rozhodujc, že si dtě nevol msto trvalho pobytu. Z hlediska dan je totiž takov možnost bezvznamn - daň je nedobrovolnm plněnm. Dospěl si msto trvalho pobytu tak nevol podle vše poplatkov povinnosti, neboť zohledňuj důležitějš hlediska. Napaden prvn prava je neutrln, rovnm způsobem zatěžuje všechny nezletil poplatnky. Diskriminačnm by naopak bylo rozlišovn poplatnků podle toho, zda pochz z funkčnch rodin. Přpadn nepřzniv dopady tedy plynou z konkrtnho přstupu sprvce daně, kter nezohledňuje konkrtn poměry jednotlivch poplatnků. Neplynou z prvn pravy samotn, ta tak nen protistavn. Připravovan prava navc na tuto nevhodnou praxi sprvců daně reaguje tm, že zavd automatick přechod poplatkov povinnosti nezletilho poplatnka na jeho zkonn zstupce či opatrovnka. Vlda tak napadenou pravu nepovažovala za protistavn a navrhla zamtnut nvrhu.
15. Veřejn ochrnkyně prv sdělila, že nevyužije svho prva vstoupit do řzen.
III.
Obsah předložench spisů
16. stavn soud z předloženho spisu navrhovatele sp. zn. 9 As 211/2014 a k němu připojen spisov dokumentace ověřil, že okolnosti tto věci odpovdaj jejich popisu uvedenmu v nvrhu. Zroveň stavn soud připojil i spisy sp. zn. 2 As 149/2014 a 7 Afs 18/2015, kter Nejvyšš sprvn soud vede ve věcech skutkově a prvně obdobnch věci Ž. B., kter byly přerušeny do rozhodnut stavnho soudu.
17. Ze spisu sp. zn. 2 As 149/2014 soud zjistil, že stěžovatelce v řzen o kasačn stžnosti B. A. byly platebnmi vměry Magistrtu města Brna postupně vyměřeny poplatky za provoz systmu shromažďovn odpadů za roky 2004 až 2010 (prvn platebn vměry byly stěžovatelce doručeny jako desetilet, posledn jako šestnctilet). K odvoln stěžovatelky Magistrt města Brna tyto platebn vměry potvrdil (s vjimkou platebnch vměrů za roky 2007 a 2008, kter j nebyly řdně doručeny, a došlo tak k prekluzi poplatkov povinnosti). V rozhodn době byla hlšena k trvalmu pobytu na zem města Brna (s vjimkou března až zř 2007). Žalobou ke Krajskmu soudu v Brně stěžovatelka napadla pouze rozhodnut o odvoln proti platebnmu vměru za rok 2010. Tento platebn vměr j byl původně doručovn na adresu trvalho pobytu, v t době však pobvala v soudem nařzen stavn vchově v Dětskm domově v Boskovicch. Platebn vměr j byl řdně doručen až v roce 2012 prostřednictvm jej zstupkyně (advoktky). Krajsk soud žalobě vyhověl a napaden rozhodnut zrušil. Krajsk soud v zsadě uvedl obdobnou argumentaci jako navrhovatel v projednvan věci, i podle jeho mněn nen možn nezletilm ukldat poplatkovou povinnost. Soud však neshledal důvod, proč věc předložit stavnmu soudu. Dospěl totiž k zvěru, že zkon o mstnch poplatcch sice na prvn pohled vymezuje jako poplatnka i nezletil osoby, jde však o poplatkovou povinnost, kterou za ně nutně mus plnit rodiče či jin zkonn zstupci. Přslušn ustanoven je tudž třeba vyložit nikoliv podle jejich doslovnho zněn, ale s přihldnutm ke všem souvislostem: neurčuj osoby povinn poplatek hradit, ale osoby, za něž m bt poplatek uhrazen. Proti tomuto rozhodnut podal Magistrt města Brna kasačn stžnost.
18. Ze spisu sp. zn. 7 Afs 18/2015 soud zjistil, že stěžovateli v řzen o kasačn stžnosti J. CH. byly platebnmi vměry Magistrtu města Brna vyměřeny poplatky za provoz systmu shromažďovn odpadů za roky 2002 až 2012 (poplatky za roky 2004 až 2009 mu byly prominuty). Stěžovatel se odvolal proti platebnmu vměru za rok 2012 (doručenmu prostřednictvm advoktky v roce 2013), odvolac orgn jej však potvrdil. V rozhodn době byl stěžovatel hlšen k trvalmu pobytu na zem města Brna, fakticky však pobval v Dětskm domově v Boskovicch v rmci stavn vchovy nařzen soudem v roce 2002. Rozhodnut o odvoln stěžovatel napadl žalobou ke Krajskmu soudu v Brně, kter ji zamtl. Soud se neztotožnil se svmi dřvějšmi zvěry vyslovenmi ve vše popsan věci B. A., neboť byl v mezidob vydn rozsudek Nejvyššho sprvnho soudu č. j. 1 As 116/2014-29 ze dne 12. 11. 2014, podle něhož 10b odst. 1 psm. a) zkona o mstnch poplatcch vymezuje přmo osoby poplatnků, nikoliv osoby, za něž m bt poplatek uhrazen. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasačn stžnost.
IV.
Procesn předpoklady projednn nvrhu
19. Podle čl. 95 odst. 2 stavy plat, že soud předlož věc stavnmu soudu, pokud dojde k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem.
20. V danm přpadě se jedn o přpad tzv. konkrtn (incidenčn), a nikoliv abstraktn kontroly norem. Obecn soud je oprvněn podat nvrh tehdy, navrhuje-li zrušen zkona, resp. jeho jednotlivho ustanoven, jehož aplikace m bt bezprostředn, přpadně je nezbytn jeho nevyhnuteln aplikace, a nikoli jen hypotetick použit, resp. jin širš souvislosti [usnesen sp. zn. Pl. S 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 (U 39/20 SbNU 353)]. Z čelu a smyslu konkrtn kontroly stavnosti prvnch norem plyne, že zkon (resp. jeho ustanoven), jehož m bt při řešen věci použito, je pouze ten, jenž překž tomu, aby bylo dosaženo ždoucho, tj. stavně konformnho vsledku; nebyl-li by odstraněn, byl by vsledek probhajcho řzen jin [bod 26 nlezu sp. zn. Pl. S 3/06 ze dne 6. 3. 2007 (N 41/44 SbNU 517; 149/2007 Sb.)].
21. Je přitom na navrhovateli, aby jednak snesl adekvtn argumentaci, že napaden zkon (jeho jednotliv ustanoven) je v rozporu s stavnm pořdkem, ale zroveň aby poukzal a prokzal, že užit napadenho ustanoven je nevyhnuteln a jen jeho zrušen bude mt za nsledek dosažen ždoucho stavně konformnho vsledku [bod 19 nlezu sp. zn. Pl. S 49/10 ze dne 28. 1. 2014 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.)]. Posouzen nevyhnutelnosti aplikace napadenho ustanoven však z povahy věci nlež předevšm obecnmu soudu, jenž vede vchoz řzen. Jde totiž obvykle o otzky podstavnho prva, k jejichž hodnocen se stavn soud jako soudn orgn ochrany stavnosti, nikoliv běžn zkonnosti, setrvale stav zdrženlivě [nlez sp. zn. Pl. S 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zvěr o tom, že užit napadenho ustanoven nen pro předkldajc soud nezbytn, tak může stavn soud učinit předevšm tehdy, pokud by zvěr navrhovatele byl zjevně neudržiteln [bod 20 nlezu sp. zn. Pl. S 22/16 ze dne 27. 6. 2017 (268/2017 Sb.)].
22. stavn soud tak dřve dospěl k zvěru, že podle čl. 95 odst. 2 stavy je možn věcně projednat nvrh soudu na prohlšen protistavnosti již zrušenho zkona (či jeho ustanoven), pokud je stle aplikovateln na projednvanou věc a upravuje předevšm vztah mezi jednotlivcem a veřejnou moc [nlezy sp. zn. Pl. S 38/06 ze dne 6. 2. 2007 ve zněn opravnho usnesen sp. zn. Pl. S 38/06 ze dne 3. 4. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.), sp. zn. Pl. S 12/07 ze dne 20. 5. 2008 (N 90/49 SbNU 247; 355/2008 Sb.), sp. zn. Pl. S 10/08 ze dne 12. 5. 2009 (N 115/53 SbNU 427; 229/2009 Sb.), sp. zn. Pl. S 12/14 ze dne 16. 6. 2015 (N 109/77 SbNU 577; 177/2015 Sb.)].
23. V projednvan věci byl 10b odst. 1 psm. a) zkona č. 565/1990 Sb., o mstnch poplatcch, ve zněn činnm do 30. června 2012, užit k určen Ž. B. jako poplatnka poplatku za provoz systmu shromažďovn odpadů. Podle podrobně odůvodněnho přesvědčen navrhovatele však stěžovatelka poplatnkem tohoto poplatku bt nemůže. Prohlšen nestavnosti napadenho ustanoven by podle 71 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, vedlo k nevykonatelnosti platebnch vměrů vydanch ve věci stěžovatelky. Byla-li by věc ještě ve fzi daňovho řzen, bylo by za takov situace třeba zastavit exekuci na mzdu stěžovatelky z ředn povinnosti podle 181 odst. 2 zkona č. 280/2009 Sb., daňov řd, ve zněn zkona č. 458/2011 Sb. Věc je ovšem ve fzi soudnho řzen sprvnho. Navrhovatel m tedy možnost zrušit exekučn vměr podle 110 odst. 2 psm. a) soudnho řdu sprvnho.
24. Tento postup přitom nelze odmtnout jako zjevně neudržiteln jen proto, že nmitky vůči vadm nalzacho řzen (resp. rozhodnut jako jeho vsledku) zsadně nelze přenšet do řzen exekučnho. Jednak je tato zsada navrhovateli nepochybně znma, neboť ji pro oblast daňov exekuce sm judikoval (rozsudkem č. j. 9 Afs 28/2009-124 ze dne 19. 9. 2009, publ. pod č. 1966/2010 Sb. NSS), jednak z tto zsady existuj obecně přijman vjimky, podle nichž je v exekučnm řzen možn hodnotit i zsadn vady exekučnho titulu. Ty jsou předvdny napřklad v 268 odst. 1 psm. h) občanskho soudnho řdu (Vkon rozhodnut bude zastaven, jestliže vkon rozhodnut je nepřpustn, protože je tu jin důvod, pro kter rozhodnut nelze vykonat.). Jinm důvodem podle civilnch soudů jsou takov okolnosti, pro kter dalš provděn vkonu je způsobil založit kolizi s procesnmi zsadami (byť mohou mt podklad v prvu hmotnm). Tento zvěr opakovaně konstatoval i stavn soud s tm, že uveden důvod slouž k odstraněn zjevn nespravedlnosti tak tehdy, kdy by vkon rozhodnut byl v rozporu s principy prvnho sttu. [srov. nlezy sp. zn. II. S 2230/16 ze dne 1. 11. 2016 či sp. zn. IV. S 3216/14 ze dne 17. 12. 2015 (N 218/79 SbNU 503) a tam citovanou civiln judikaturu]. prava daňov exekuce se v tomto od pravy občanskho soudnho řdu přliš neliš: podle 181 odst. 2 psm. i) daňovho řdu sprvce daně na nvrh přjemce exekučnho přkazu nebo z moci ředn daňovou exekuci zcela nebo zčsti zastav, pokud je tu jin důvod, pro kter nelze v daňov exekuci pokračovat. Zvěry k "jinm důvodům" podle civiln procesn pravy tak lze, s přihldnutm k přpadnm zvlštnostem, považovat za přenositeln k "jinm důvodům" podle daňovho řdu.
25. Nelze opomenout ani zvěry setrval judikatury stavnho soudu k exekuci rozhodčch nlezů. I přes existenci zsady "nepropustnosti" nmitek z nalzacho řzen do řzen exekučnho [nlez sp. zn. I. S 466/97 ze dne 13. 8. 1998 (N 88/11 SbNU 279)] je možn v exekučnm řzen hodnotit platnost rozhodč smlouvy jako podmnky pro vydn exekvovanho rozhodčho nlezu, neboť to zkon nevylučuje [srov. nlezy sp. zn. III. S 562/12 ze dne 24. 10. 2013 (N 179/71 SbNU 153), sp. zn. I. S 174/13 ze dne 7. 5. 2013 (N 80/69 SbNU 335) či sp. zn. III. S 1624/12 ze dne 27. 9. 2012 (N 164/66 SbNU 433) a v nich citovanou judikaturu]. Nejvyššm sprvnm soudem navrhovan postup se od tto judikatury liš pouze v tom, že stavnost napadenho ustanoven jako podmnku pro vydn exekučnho titulu sm hodnotit nemůže (na rozdl od civilnho soudu, kter platnost smlouvy hodnotit může). Tak jako stěžovatelka mohla napadnout přmo exekučn titul (odvolnm a přpadně žalobou proti platebnmu vměru), může jej napadnout i povinn z rozhodčho nlezu (nvrhem na zrušen rozhodčho nlezu soudem). Přes tuto možnost obrany stavn soud dospěl k zvěru o přpustnosti nmitek vůči rozhodčmu nlezu i ve fzi exekučnho řzen. Stejně by tomu mělo bt i nyn.
26. Z uvedenho tedy plyne, že i v řzen exekučnm je za určitch podmnek možn uplatnit nmitky vůči nalzacmu řzen a jeho vsledku. Protistavnost exekučnho titulu může za těchto podmnek hodnotit i exekučn soud a vyvodit z toho patřičn důsledky. prava daňov exekuce se liš toliko v tom, že daňov řd upravuje postup sprvce daně, nikoliv "exekučnho sprvnho soudu". Sprvce daně ovšem sv pochybnosti o protistavnosti pravy užit k vydn exekučnho titulu nem jak uplatnit (čl. 95 odst. 2 stavy mř toliko na soudy, ne sprvn orgny). Soudn řzen sprvn jako řzen přezkumn nen exekučnm řzenm v přsnm smyslu tohoto vrazu, jsou to však teprve sprvn soudy, kter mohou vyvodit procesn důsledek ze svho zvěru o protistavnosti prvn pravy. V tto souvislosti stavn soud obecně uznv, že existuje koncepčn a institucionln předěl mezi řzenm před sprvnmi orgny a sprvnmi soudy (např. nlez sp. zn. I. S 3006/15 ze dne 21. 9. 2016). Nepovažuje jej nicmně za předěl nepřekonateln a nad rmec žalobnch bodů a přes koncentraci řzen vyžaduje od sprvnch soudů hodnocen některch otzek ex officio, byť je podle zkona maj z ředn povinnosti hodnotit toliko sprvn orgny [např. nlezy sp. zn. I. S 2486/13 ze dne 1. 10. 2014 (N 184/75 SbNU 39), sp. zn. II. S 2732/15 ze dne 12. 1. 2016], V nedvn době ostatně i samotn Nejvyšš sprvn soud dospěl k zvěru (nad rmec konkrtn pravy stavně zaručench prv a z n plynoucch požadavků judikatury stavnho soudu), že s ohledem na čl. 4 stavy nen teze "sprvn soudnictv nen pokračovnm sprvnho řzen" vždy udržiteln (usnesen rozšřenho sentu NSS č. j. 5 As 104/2013-46 ze dne 16. 11. 2016, publ. pod č. 3528/2017 Sb. NSS).
27. Navrhovatel tedy považuje za možn, aby při přezkumu rozhodnut v rmci daňov exekuce byla přezkoumvna i stavnost původn prvn pravy, podle nž byl exekučn titul vydn (nalzac a exekučn řzen jsou ostatně podle 134 daňovho řdu dlč řzen daňovho řzen). Zda tak učin prostřednictvm vkladu 181 odst. 2 psm. i) daňovho řdu, nebo obdobně jako stavn soud u exekuc rozhodčch nlezů, je přitom otzkou podstavnho prva, kterou stavn soud zsadně přezkoumvat nemůže (role vrcholnho soudnho orgnu zde nlež Nejvyššmu sprvnmu soudu podle čl. 92 stavy ve spojen s 12 odst. 1 soudnho řdu sprvnho). Zsadn je, že tento postup navrhovatele nelze vyloučit. Přpadn prohlšen nestavnosti napadenho ustanoven by vedlo k nevykonatelnosti platebnch vměrů, k vyhověn kasačn stžnosti a zrušen exekučnch přkazů. Napaden ustanoven tedy bude při řešen věci použito a brn vsledku, kter navrhovatel považuje za souladn s stavnm pořdkem. Aktivn procesn legitimace Nejvyššho sprvnho soudu je tedy dna.
28. Protože byly splněny i dalš podmnky řzen, přistoupil stavn soud k věcnmu projednn nvrhu. Podle 44 věty prvn zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, upustil od stnho jednn, neboť nebylo lze od tohoto jednn očekvat dalš objasněn věci.
V.
V. Vlastn posouzen
29. Prvn prava Česk republiky skt obcm celkem tři různ možnosti financovn hospodařen s komunlnm odpadem: a) mstn poplatek za provoz systmu shromažďovn, sběru, přepravy, třděn, využvn a odstraňovn komunlnch odpadů dle 10b zkona o mstnch poplatcch, b) poplatek za komunln odpad dle 17a zkona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některch dalšch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, nebo c) smluvn systm vybrn hrady za komunln odpad dle 17 odst. 6 thož zkona. V projednvan věci byl nezletil Ž. B. vyměřen poplatek za provoz systmu shromažďovn odpadů.
30. Napaden ustanoven 10b odst. 1 psm. a) zkona o mstnch poplatcch v rozhodnm zněn stanovilo, že poplatek za provoz systmu shromažďovn, sběru, přepravy, třděn, využvn a odstraňovn komunlnch odpadů plat fyzick osoba, kter m v obci trval pobyt; za domcnost může bt poplatek odvděn společnm zstupcem, za rodinn nebo bytov dům vlastnkem nebo sprvcem; tyto osoby jsou povinny obci oznmit jmna a data narozen osob, za kter poplatek odvděj.
31. stavn soud se podle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., zabval tm, zda bylo napaden ustanoven přijato v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Vzhledem k vyjdřenm obou komor Parlamentu, dostupnm popisům legislativn procedury přijmn přslušnho zkona i s ohledem na to, že legislativn procedura nen ani navrhovatelem zpochybňovna, lze mt za to, že podmnka stavn konformity legislativnho procesu byla splněna.
Obecn vchodiska stavněprvnho přezkumu daňovch předpisů
32. Listina zkladnch prv a svobod v čl. 11 odst. 5 připoušt zsah do vlastnickho prva, k němuž v souvislosti se stanovenm, vyměřenm a vběrem dan či poplatků dochz [nlez sp. zn. IV. S 29/05 ze dne 1. 6. 2005 (N 113/37 SbNU 463)]. Daň je ukldna ve veřejnm zjmu, kterm je předevšm zskn přjmů sttnho rozpočtu za čely spojenmi s naplňovnm funkc sttu [body 40 a 41 nlezu sp. zn. Pl. S 29/08 ze dne 21. 4. 2009 (N 89/53 SbNU 125; 181/2009 Sb.), bod 170 nlezu sp. zn. Pl. S 53/10 ze dne 19. 4. 2011 (N 75/61 SbNU 137; 119/2011 Sb.)]. Zležitosti optimlnho daňovho zatžen patř mezi otzky, jejichž řešen vyplv ze společenskho konsensu, preferenc, hodnot obyvatelstva, mentality obyvatelstva, tradic atd. Převod politick rozpravy do podoby daňovho zkonodrstv je kolem politick reprezentace vzešl z voleb. Posuzovn dan z hlediska naplněn jejich zkladnch funkc či vhodnosti daňovho systmu nlež do pravomoci demokraticky zvolenho zkonodrce, nikoliv stavnho soudu [bod 78 nlezu sp. zn. Pl. S 18/15 ze dne 28. 6. 2016 (271/2016 Sb.)].
33. Zdrženlivost stavnho soudu při přezkumu daňovch zkonů z pohledu jejich stavn konformity však neplyne toliko ze zjmu na zachovn principu dělby moci a odpovědnosti volench zastupitelskch sborů, ale tak ze samotn povahy dan. Daň je plněn do veřejnho rozpočtu, kter se vyznačuje nečelovost a neekvivalentnost; jej pltce tedy nem nrok na konkrtn protiplněn ze strany veřejn moci (bod 41 vše citovanho nlezu sp. zn. Pl. S 29/08). Jejm čelem je zskn přjmů sttnho rozpočtu. Z hlediska potřebnosti, tj. existence stejně efektivnho, leč mně zatěžujcho prostředku, nelze daně v soudnm řzen hodnotit, neboť neexistuje vhodn kompartor. Posouzen potřebnosti je tak otzkou politick povahy, jejž řešen nlež zkonodrci. Přiměřenost vztahu mezi obět poplatnka v podobě zsahu do jeho stavně zaručench prv a dosaženho užitku se možnosti hodnocen ze strany soudu taktž vymyk. V přpadě daně totiž poplatnk a cel společnost zskv užitek v podobě řdnho fungovn sttu. Racionalitu vyvžen těchto užitků nelze z hlediska stavnosti dost dobře hodnotit. Pokud by k tomu soud přistoupil, nevyhnutelně by vstupoval do pole jednotlivch politik, což mu nenlež (bod 58 nlezu sp. zn. Pl. S 29/08).
34. Pouze zkonodrce tak je oprvněn rozhodnout, zda je stanoven určit daně potřebn, v jak vši a za jakch podmnek, přičemž v tomto směruje oprvněn zohlednit nejrůznějš kritria. Při konstrukci daňovho systmu m širok pole působnosti, nen však zcela vyvzn z povinnosti respektovat požadavky plynouc z stavnho pořdku. Limitem mu jsou předevšm čl. 11 odst. 1 a 5 ve spojen s čl. 4 odst. 4 Listiny v podobě zkazu extrmn nepřiměřenosti (rdouscho efektu) daně, zkaz svvole při stanoven povinnost, resp. při odlišovn subjektů a prv dle čl. 1 Listiny, přkaz rovnosti při uplatňovn zkladnch prv a svobod dle čl. 3 odst. 1 Listiny, přpadně dalš hodnotov rozhodnut stavnho pořdku (např. prvo podnikat a provozovat jinou hospodřskou činnost podle čl. 26 Listiny, ochrana rodičovstv, rodiny, dět a mladistvch podle čl. 32 Listiny).
35. Dopad daně na poplatnky nesm bt ve svch důsledcch konfiskačn či rdousc ve vztahu k majetkov podstatě jednotlivce [nlez sp. zn. Pl. S 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.), čst VIII]. Zkonodrce nesm zashnout do vlastnickch prv způsobem, kter by vedl ke zmařen sam podstaty majetku, resp. ke zničen majetkov zkladny poplatnka [nlez sp. zn. Pl. S 3/02 ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), čst III, či bod 53 nlezu sp. zn. Pl. S 29/08 (viz vše)]. Konfiskačn či rdousc daň omezuje využit podstaty zdaňovanho majetku či pokračovn ve zdaňovan aktivitě takovm způsobem, že se svou thou a činky bude podobat zkazu jinak prvem dovolen činnosti (ta pozbude svho zkladnho opodstatněn). V přpadě takovho dopadu daně je dn rozpor s stavnm pořdkem i tehdy, jestliže se tento činek projev jen u čsti poplatnků daně [body 42 a 48 nlezu sp. zn. Pl. S 31/13 ze dne 10. 7. 2014 (N 138/74 SbNU 141; 162/2014 Sb.)].
36. Daňov povinnost mus obstt nejen z hlediska vyloučen extrmn disproporcionality, nbrž tak stavnho principu rovnosti, ať již v podobě zkazu svvole při stanoven povinnost, resp. při odlišovn subjektů a prv dle čl. 1 Listiny, či v podobě rovnosti při uplatňovn zkladnch prv a svobod dle čl. 3 odst. 1 Listiny (srov. nlezy sp. zn. Pl. S 7/03 a sp. zn. Pl. S 29/08, bod 43). Zsada rovnosti ve vztahu k daňovmu zkonodrstv vyžaduje rovnoměrn zatžen daňovch poplatnků podle jejich hospodřsk vkonnosti. Každ poplatnk by tak měl bt zapojen podle sv způsobilosti (přjmů, majetku a kupn sly) rovnoměrně do financovn všeobecnch kolů sttu (body 38 a 45 nlezu sp. zn. Pl. S 29/08 či bod 125 nlezu sp. zn. Pl. S 18/15). Tento projev rovnosti v daňovm zkonodrstv je ostatně stavnmu prvu znm již dlouhodobě (srov. čl. 13 Deklarace prv člověka a občana z roku 1789 či čl. 134 Vmarsk stavy z roku 1919). Z historickho hlediska lze poukzat tak na nespokojenost a nepokoje ve Velk Britnii způsoben zavedenm tzv. Community Charge, rovn daně z hlavy vnman jako nespravedlivě zatěžujc nzkopřjmov skupiny obyvatel, kter přispěly k odchodu ministersk předsedkyně Margaret Thatcherov.
37. Rovnoměrnost daňovho zatžen neznamen shodnost daňov ztěže pro všechny, ale pouze naplněn požadavku, že s odlišnmi je třeba zachzet odlišně, se stejnmi stejně, přičemž mře odlišnosti subjektů či situac mus odpovdat prvě mra odlišnosti prvn regulace [nlez sp. zn. Pl. S 15/02 ze dne 21. 1. 2003 (N 11/29 SbNU 79; 40/2003 Sb.)]. Rovnoměrn daňov zatžen pak znamen, že zdaněn vyššch přjmů mus bt ve srovnn s daňovm zatženm nižšch přjmů přiměřen (vertikln daňov spravedlnost), resp. že poplatnci, kteř maj relativně stejně vysokou platebn schopnost, by měli platit stejnou daň [horizontln daňov spravedlnost, srov. body 126-127 nlezu sp. zn. Pl. S 18/15 (viz vše)]. Pln rovnoměrnosti daňovho zatžen však nelze prakticky doclit, neboť zkonodrce mus při formulaci daňovch zkonů zvažovat i dalš požadavky. Daňov předpisy by totiž zroveň měly bt dostatečně určit, srozumiteln a uplatniteln v praxi (a to jak daňovmi poplatnky, tak i orgny finančn sprvy). Potřeba praktick uplatnitelnosti těchto předpisů se projevuje v tom, že znaky jednotlivch konstrukčnch prvků daně může zkonodrce přiměřeně typizovat a paušalizovat.
Obecn vchodiska stavněprvnho přezkumu poplatkovch předpisů
38. Napaden ustanoven upravuje peněžn plněn zkonem označen jako poplatek, nikoliv daň. Zkonn označen však pro potřeby přezkumu před stavnm soudem nehraje roli, neboť čl. 11 odst. 5 Listiny předvd jak placen dan, tak i poplatků. Obsah těchto institutů na stavn rovni nadto nelze vykldat pomoc jejich zkonnho vymezen (vklad stavy konformn se zkonem), již jen proto, že thož cle může zkonodrce dosci různmi legislativnmi způsoby (srov. body 178-179 vše citovanho nlezu sp. zn. Pl. S 53/10 ke snžen sttn podpory stavebnho spořen prostřednictvm daňov formy). Poplatek je obvykle chpan v kontrapozici s dan v tom smyslu, že se jedn o peněžit plněn, kter je vybrno jako vyrovnn za individuln vhodu, je tedy vybrn čelově a ekvivalentně [bod 41 nlezu sp. zn. Pl. S 29/08 (viz vše) a contrario či nlez sp. zn. II. S 728/15 ze dne 16. 9. 2015 (N 170/78 SbNU 543), čst III]. Poplatky lze tak obecně vymezit jako jeden z veřejnoprvnch přjmů, kter veřejnoprvn subjekty ukldaj jednotlivcům takovm způsobem, aby se jimi alespoň čstečně kryly nklady spojen s činnostmi, vyvolan aktivitou těchto jednotlivců. Podle Karla Engliše (Finančn věda. Fr. Borov, 1929, str. 74 a nsl.) jsou poplatky i daně autoritativně stanoven přspěvky podřzench hospodřstv, avšak "daně pouze se zřetelem k nosnosti, poplatky tž se zřetelem k individulnmu prospěchu". Proto tak "vrchn čel poplatků nen nikdy vnos". Podobně Milan Bakeš uvd (M. Bakeš a kol. Finančn prvo. 3. vydn. C. H. Beck, 2003, str. 87), že "zatmco daně jsou většinou platby neekvivalentn, za kter nen poskytovna přm protihodnota, a zroveň platby, kter mvaj spše periodick charakter, jsou poplatky většinou vybrny jednorzově, a to v souvislosti s nějakm protiplněnm ze strany sttu či jeho orgnů, kraje, obce apod. Maj tedy většinou povahu určitho ekvivalentu za poskytnut služby, vydn povolen, rozhodnut soudu apod.".
39. Přes tuto koncepčn odlišnost lze vše uveden stavn požadavky na daně vzthnout i na poplatky (bod 43 nlezu sp. zn. Pl. S 29/08) tam, kde to povaha věci dovoluje. Předmětem daně může bt přjem jako vraz přrůstku osobn ekonomick svobody, majetek jako podstata schopn vnosu (podle čl. 11 odst. 3 Listiny zavazuje již samotn vlastnictv) či obrat jako vraz dobrovolnho užit majetku k jeho zhodnocen. Z toho důvodu je pro hodnocen rdouscho či konfiskačnho činku daně vznamn jej dopad na majetek či ekonomickou činnost poplatnka (judikatura viz vše v bodě 35). Poplatky s ohledem na svou konstrukci nemohou mt konfiskačn činek v takov podobě jako daně, neboť jejich předmět nen vztažen k majetku poplatnka (což však nevylučuje jeho zohledněn při konstrukci korekčnch prvků). Poplatek je vybrn ve vztahu ke konkrtnmu protiplněn - k pokryt alespoň čsti nkladů na jeho poskytnut, přpadně s ohledem na dalš čely - typicky regulačn či řdic povahy (např. soudn poplatky, poplatky z provozovn aktivit se socilně nepřznivmi dopady). Nelze tudž plně uplatnit zsadu rovnoměrnho zatžen daňovch poplatnků podle jejich hospodřsk vkonnosti. To by v konečnm důsledku znamenalo, že totž plněn (např. vydn cestovnho pasu či odnět půdy ze zemědělskho půdnho fondu) bude zpoplatněno podle přjmů či majetku poplatnka. Vše poplatku by měla mt vztah spše k poskytnutmu plněn (vhodě) než k možnostem poplatnka. I zde ovšem plat, že ocenit poskytnutou vhodu je obtžn a že je k přslušnm komplexnm vahm lpe vybaven zkonodrce (jak odborně, tak i demokratickou legitimitou). Je-li tak mezi vš poplatku a protiplněnm racionln vztah, může stavn soud přistoupit k hodnocen samotn vše poplatku pouze zdrženlivě, jak čin u dan.
40. Rdousc činek v přpadě poplatku se tak projevuje předevšm ve vztahu k možnosti doshnout zpoplatněnho plněn ze strany veřejn moci či pokračovat ve zpoplatněn aktivitě poplatnka. Regulačn (řdic) funkce poplatku totiž může dojt svho naplněn pouze tam, kde bude požadovan plněn poplatnkovi odepřeno z důvodu jeho neochoty poplatek uhradit, nikoliv z důvodu neschopnosti jej uhradit. To m svůj vznam zejmna při zpoplatněn plněn či činnost prvem zaručench. Uplatněn řady prv je podmněno využitm zkonem stanovenho postupu (např. podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny), kam často patř i zaplacen přslušnho poplatku. Takov požadavek však s ohledem na čl. 4 odst. 4 Listiny nen namstě v přpadech platebn neschopnosti, ve kterch nelze spravedlivě ždat, aby poplatnk nesl jej nsledky (typicky nezaviněn neschopnost, absence přmho vztahu mezi neschopnost uhradit poplatek a uplatňovanm prvem). Zejmna v přpadě zkladnch lidskch prv a svobod, politickch prv a prv na soudn a jinou ochranu totiž plat, že jimi poskytovan vhody a oprvněn jsou ve sv podstatě zaručeny bez ohledu na majetkov možnosti dotčenho.
V. 1
Poplatek za provoz systmu shromažďovn odpadů
41. Ustanoven čl. 11 odst. 5 Listiny stanov, že daně a poplatky lze ukldat jen na zkladě zkona. Podle ustlen judikatury Nejvyššho sprvnho soudu byla podle napadenho ustanoven poplatnkem fyzick osoba, kter měla v obci trval pobyt, a to bez ohledu na jej věk. Jde o jednoznačn vymezen osoby povinn platit poplatek, nikoliv určen počtu osob, za něž m bt poplatek zaplacen (rozsudky č. j. 1 As 116/2014-29 ze dne 12. 11. 2014, publ. pod č. 3191/2015 Sb. NSS, a č. j. 5 Afs 175/2006-116 ze dne 31. 1. 2008, publ. pod č. 2473/2012 Sb. NSS). S navrhovatelem lze souhlasit v tom, že osoby poplatnků byly v 10b odst. 1 psm. a) zkona o mstnch poplatcch vymezeny natolik zřetelně, že nen pochyb o tom, že jm m bt i nezletil Ž. B. Napaden ustanoven tak dostoj požadavku na určitost a zkonnou formu daňovch předpisů podle čl. 11 odst. 5 Listiny zkladnch prv a svobod [bod 46 nlezu sp. zn. Pl. S 31/13 ze dne 10. 7. 2014 (N 138/74 SbNU 141; 162/2014 Sb.), bod 18 nlezu sp. zn. I. S 1611/07 ze dne 2. 12. 2008 (N 211/51 SbNU 639), bod 30 nlezu sp. zn. I. S 531/05 ze dne 6. 2. 2007 (N 24/44 SbNU 293)]. Z požadavku na určitost tž plyne, že nemůže dojt k přenosu platebn povinnosti z nezletilch na jejich zkonn zstupce prostřednictvm extenzivnho vkladu institutu společnho zstupce (zkon jej neurčuje pltcem poplatku, byť tento pojem jinak použv) či institutu rodičovsk odpovědnosti (podrobně viz body 58-61).
42. Poplatek za provoz systmu shromažďovn odpadů byl v rozhodn době konstruovn jako "platba za osobu". Vznik poplatkov povinnosti nen podle napadenho ustanoven nijak vzn na produkci komunlnho odpadu konkrtn osobou či četnost odvozu odpadu. čel danho poplatku je rozpočtov, představuje v podstatě paušalizovan přspěvek obci na provoz systmu nakldn s komunlnmi odpady. Neodpovd tak doktrinrnmu vymezen pojmu poplatek. Slouž ovšem k plnmu či čstečnmu kryt nkladů na provoz veřejn služby, kter poplatnkům zabezpečuje konkrtn plněn (vhodu), jehož poplatnci nemus, ale mohou využt (podobně jako poplatky podle zkona č. 348/2005 Sb., o rozhlasovch a televiznch poplatcch a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů). Navrhovatel již dřve přilhavě uvedl, že tato přspěvkov konstrukce slouž ke zjednodušen administrace vyměřen a vběru povinn dvky zejmna v přpadě, kdy je faktick využit poskytovan veřejn služby obtžně ověřiteln a sprva poplatku by byla neefektivn (rozsudky NSS č. j. 1 As 116/2014-29, odst. 37, přpadně č. j. 6 Afs 24/2016-26 ze dne 27. 4. 2016, odst. 11). Opačn přstup by vedl jak k možnosti bezdůvodně a beztrestně se vyhnout platbě konstruovan jako poplatek, tak k nerovnoměrnmu faktickmu zatžen těch poplatnků, kteř by poplatek platili dobrovolně. Vybrn formou přspěvku tudž legitimuje potřeba efektivn administrace spojen s věcnmi důvody pro zvěr, že všichni poplatnci poskytovanho plněn (vhody) využvaj či využvat mohou [obdobně k stavněprvn problematice přspěvků (Beitrag) přistupuje i německ judikatura, srov. BVerfGE 137, 1, odst. 43, či rozhodnut BVerwG sp. zn. 6 C 6.15 ze dne 18. 3. 2016, odst. 26-29],
43. Zaveden systmu shromažďovn odpadů přispv k ochraně životnho prostřed, ochraně lidskho zdrav a podpoře trvale udržitelnho rozvoje [ 1 psm. a) zkona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některch dalšch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů]. Děje se tak mimo jin uplatněnm pravidel nakldn s odpady podrobně popsanmi v 17 tohoto zkona. Životn prostřed, lidsk zdrav a trvale udržiteln rozvoj jsou chrněny nejen na zkonn rovni (zkon č. 17/1992 Sb., o životnm prostřed, ve zněn pozdějšch předpisů, a řada dalšch složkovch zkonů), ale nabvaj tž stavnho vznamu. Důraz na jejich ochranu se održ ve formulaci preambule stavy (odhodln společně střežit a rozvjet zděděn přrodn a kulturn, hmotn a duchovn bohatstv), formulaci sttnho cle šetrnho využvn přrodnch zdrojů a ochrany přrodnho bohatstv (čl. 7 stavy), v zakotven prva na přzniv životn prostřed (čl. 35 odst. 1 Listiny) či v limitaci vkonu vlastnickch a jinch prv (čl. 11 odst. 3 a čl. 35 odst. 3 Listiny).
44. V rozhodn době poplatek sloužil k zajištěn financovn rozpočtu obce [ 7 odst. 1 psm. e) zkona č. 250/2000 Sb., o rozpočtovch pravidlech zemnch rozpočtů], přičemž vztah mezi provozem systmu shromažďovn odpadů a vš poplatku byl podle 10b odst. 3 zkona o mstnch poplatcch zajištěn konstrukc sazby skldajc se z čstky stanoven na zkladě skutečnch nkladů obce předchozho roku a čstky fakultativn, ani jedna čst však nemohla převyšovat 250 Kč; podle 11 odst. 3 však mohlo dojt k sankčnmu zvšen poplatku či jeho čsti.
45. Z vše nastněnho je zřejm, že poplatek za provoz systmu shromažďovn odpadů slouž k naplněn legitimnho, stavně vslovně předvdanho cle. Je nepochybně vhodnm prostředkem k financovn provozu takovho systmu a v tomto smyslu je protiplněnm za jeho provoz. Vhod spočvajcch ve shromažďovn, sběru, přepravě, třděn, využvn a odstraňovn komunlnch odpadů přitom využvaj (mohou využvat) všichni, nebo alespoň tměř všichni poplatnci tohoto poplatku. Plněn poskytovan ze systmu shromažďovn odpadů totiž spočv nejen v odstraňovn komunlnho odpadu produkovanho jeho jednotlivmi původci (čemuž se lze jen stěž vyhnout, srov. odst. 10 a 11 rozsudku NSS č. j. 6 Afs 24/2016-26), ale tak v tom, že jednotlivci nejsou vystaveni přpadnm škodlivm činkům jimi neprodukovanho neodstraněnho odpadu (srov. rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Di Samo a ostatn proti Itlii č. 30765/08 ze dne 10. 1. 2012).
V. 2
Nezletil jako poplatnk poplatku za provoz systmu shromažďovn odpadů
46. stavněprvn přijatelnost zvolenho způsobu financovn systmu shromažďovn odpadů neznamen absolutn volnost při volbě daňovho subjektu, tedy že poplatnkem mohou bt bez jakhokoliv omezen i nezletil.
47. Podle čl. 32 odst. 1 věty druh Listiny je zvlštn ochrana dět a mladistvch zaručena. Jde o prvo, jehož je možn se podle čl. 41 odst. 1 Listiny domhat pouze v mezch zkonů, kter ho provděj. Tato institucionln garance však nesm bt zkonnou pravou zcela vyprzdněna - podstata a smysl mus zůstat zachovny (čl. 4 odst. 4 Listiny). mluva o prvech dtěte (publikovna pod č. 104/1991 Sb.) v čl. 3 odst. 1 vyžaduje, aby zjem dtěte byl přednm hlediskem při jakkoli činnosti tkajc se dět, ať už uskutečňovan veřejnmi nebo soukrommi zařzenmi sociln pče, soudy, sprvnmi nebo zkonodrnmi orgny. V čl. 3 odst. 2 mluva o prvech dtěte dle zavazuje smluvn stty zajistit dtěti takovou ochranu a pči, jak je nezbytn pro jeho blaho, přičemž maj brt ohled na prva a povinnosti jeho rodičů, zkonnch zstupců nebo jinch jednotlivců prvně za něho odpovědnch a maj pro to činit všechna potřebn zkonodrn a sprvn opatřen.
48. S odkazem na vše uveden stavn soud již dřve dospěl k zvěru, že nen možn nezletilmu zkonem uložit platebn povinnost, nen-li zpravidla schopen ovlivnit, zda využije služeb podlhajcch zpoplatněn. Navc si nezletil v nižšm věku nemus bt takov platebn povinnosti ani vědom [nlez sp. zn. II. S 728/15 ze dne 16. 9. 2015 (N 170/78 SbNU 543)]. stavn soud se proto zabval tm, zda nezletil poplatnci mohou či mus mt ke splněn platebn povinnosti prostředky či zda tyto prostředky mus někdo poskytnout namsto nich.
49. Napaden ustanoven bylo řdnm způsobem přijato a vyhlšeno, v souladu se zsadou formln publikace tak bylo poplatnkům dostatečně oznmeno. Nezletilm, u kterch s ohledem na jejich schopnosti, rozumovou, voln a mravn vyspělost nelze vyžadovat plnou materiln znalost publikovanho prva, je tato znalost zprostředkovna v rmci rodičovsk odpovědnosti jejich zkonnmi zstupci, přpadně zstupci ustanovenmi. V projednvan věci se tak mělo stt nejpozději v rmci nalzacho řzen před sprvcem poplatku [ 25 odst. 1 a 26 odst. 1 daňovho řdu, 10 odst. 1 zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o sprvě dan a poplatků")].
50. Obecně nelze vyloučit, že i nezletil budou mt ke splněn poplatkov povinnosti k dispozici dostatečn majetek (zskan např. darem, dědictvm) či přjem (zskan např. vdělečnou činnost). Takov majetek však mt nemus, přičemž možnost obstarat si přjem vlastnm silm je vzhledem k jejich věku zkonem omezena. K tomuto omezen Českou republiku ostatně zavazuj i jej mezinrodn zvazky [srov. čl. 32 mluvy o prvech dtěte či mluvu o nejnižšm věku pro vstup do zaměstnn (publikovna pod č. 24/2008 Sb. m. s.)].
51. Poplatek za provoz systmu shromažďovn odpadů byl vybrn bez ohledu na to, zda měl nezletil poplatnk nějak přjem či majetek, z něhož jej mohl uhradit. Zroveň byl tento poplatek vybrn jako přspěvek - nezletil tedy neměl možnost se placen poplatku vyhnout tm, že by neždal či nevyužil zpoplatněnho individualizovanho protiplněn. Zroveň neměl možnost svou poplatkovou povinnost ovlivnit ani změnou msta trvalho pobytu [pouze poplatek za provoz systmu shromažďovn odpadů je vybrn na zkladě tohoto evidenčnho kritria; jeho určen se přitom odvj od trvalho pobytu matky či rozhodnut zkonnch zstupců, srov. 10 odst. 3 a 10 zkona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodnch čslech a o změně některch zkonů (zkon o evidenci obyvatel), ve zněn pozdějšch předpisů], V tomto ohledu lze pouze zčsti přisvědčit vldě, kter zastv nzor, že daně a poplatky jsou nedobrovoln plněn, a možnost ovlivnit jejich uložen volbou msta trvalho pobytu je tudž bez vznamu.
52. Nedobrovolnost poplatku zdůrazněn vldou se totiž v projednvan věci projevuje tm, že nezletil poplatnk je povinen poplatek zaplatit bez ohledu na to, zda m či může mt k jeho zaplacen prostředky, nebo zda může jeho vyměřen zabrnit, pokud prostředky nem (a mt ani nemusel). Přilhavm se v takov situaci jev znm anekdotick vrok Benjamina Franklina, podle něhož na tomto světě nemůže bt jist nic, s vjimkou smrti a dan [Smyth, A. H. The Writings of Benjamin Franklin, Vol. X (1789-1790). New York: MacMillian, 1907, str. 69].
53. Kromě těchto dvou jistot by však měla mt msto i jistota třet - ochrana zkladnch prv a svobod ze strany soudn moci (čl. 4 stavy). V přpadě poplatků je obvykl upřednostnit určen jejich vše ve vztahu k poskytnut vhodě či plněn (v přpadě přspěvků ve vztahu k vhodě dan k dispozici) a nelze plně uplatnit zsadu daňov spravedlnosti v podobě rovnoměrnho zatžen daňovch poplatnků podle jejich hospodřsk vkonnosti. To však neměn nic na tom, že alespoň v nějak mře se zatžen podle hospodřsk vkonnosti, byť v typizovan a paušalizovan podobě, uplatnit mus. Daňov zkonodrce totiž nesm snižovat pod určitou mez dalšm zdaňovnm ten majetek, kter funguje jako zklad individulnho formovn života poplatnka daně [bod 45 nlezu sp. zn. Pl. S 29/08 ze dne 21. 4. 2009 (N 89/53 SbNU 125; 181/2009 Sb.)].
54. Ospravedlněn existence nezdanitelnho zkladnho existenčnho minima vychz jednak ze zkladnho prva v podobě lidsk důstojnosti, kter ukld sttu povinnost ponechat, popř. zajistit každmu občanovi zkladn potřeby pro lidskou a důstojnou existenci (čl. 10 odst. 1 Listiny), jednak z požadavku na respektovn autonomn sfry jednotlivce (čl. 2 odst. 3 Listiny). Jde o subjektivn prvo jednotlivce na to, aby veřejn moc respektovala autonomn projevy jeho osobnosti, včetně projevů volnch, kter maj odraz v jeho konkrtnm jednn, pokud takov jednn nen zkonem vslovně zakzno. Jednotlivec a jeho svobodn jednn maj totiž v materilnm prvnm sttě vždy prioritu před sttn moc realizovanou zkonem. Svobodn sfra jednotlivce a jej bezprostředn stavn garance v podobě vymahatelnho subjektivnho prva jsou condiciones sine qua non materilnho prvnho sttu, kter je vystavěn na ctě k zkladnm prvům jednotlivce [nlez sp. zn. I. S 43/04 ze dne 13. 4. 2004 (N 54/33 SbNU 55)].
55. Ochrana autonomnho prostoru jednotlivce zahrnuje tž respekt k uspořdn jeho životnch podmnek, v nichž se může svobodně realizovat mimo jin jakožto bytost sociln a hospodřsk, kter zskv prostředky k životu prac a jinou činnost s ekonomickmi aspekty [nlez sp. zn. I. S 504/03 ze dne 25. 11. 2003 (N 138/31 SbNU 227)]. Svobodn vvoj a rozvoj osobnosti je ovšem v tto oblasti podstatnm způsobem omezen v přpadech, kdy se činnost jednotlivce mus převžně či zcela zaměřit na placen dluhů [v tomto ohledu nabv na vznamu sociln role insolvenčnho prva, srov. usnesen sp. zn. I. S 3271/13 ze dne 6. 2. 2014 (v SbNU nepublikovno, dostupn na http://nalus.usoud.cz), body 30 a 31]. Takov stav lze v zsadě akceptovat, pokud jde o nsledek dobrovolně přijatch nebo vlastnm zaviněnm vniklch zvazků (neboť smlouvy se maj dodržovat, dluhy platit a jma m bt nahrazena).
56. K ochraně autonomnho prostoru v přpadě nezletilch přistupuje požadavek jejich zvlštn ochrany (čl. 32 odst. 1 Listiny). Jeho podstata v tto souvislosti spočv v zruce svobodnho uspořdn vlastnch životnch podmnek při dosažen zletilosti. Veřejn moc tak nezletilm nemůže ukldat povinnosti, kter svou mrou či způsobem zatěžuj nad nosnou mez možnost uzpůsobit si život podle vlastn potřeby. Takov možnost nen zachovna, pokud jsou nezletil do dospělho života vpuštěni se zvažnmi dluhy (dluhov ztěž je ostatně jednm z vznamnch kriminogennch faktorů). Je tedy stavně chrněnm zjmem dtěte, aby do dospělosti nevstupovalo se zvazky, jež mohou mt rdousc efekt (nlez sp. zn. I. S 1775/14 ze dne 15. 2. 2017). To plat tm spše v přpadech, kdy jde o dluhy vrchnostensky určen (neuplatn se tudž zsada pacta sunt servanda) v době, kdy veřejn moc zroveň omezuje možnosti vdělečn činnosti takovch dlužnků. Nelze tak vyloučit, že platebn povinnost je uložena někomu, kdo ždn majetek nem a vlastnm přičiněnm jej zskat nemůže.
57. Zda k ukldn platebnch povinnost nezletilm dochz v konkrtnch přpadech v mře, kter omezuje jejich autonomii při utvřen vlastnch životnch podmnek, neumožnil zkonodrce při konstrukci napadenho ustanoven jakkoliv zjišťovat. I kdyby tak nezletil poplatnk sm prokzal, že nem prostředky k zaplacen poplatku a nem ani možnost si je opatřit (např. vlastn dětskou prac), nemůže to sprvce poplatku zohlednit - možnost prominut daně z důvodu tvrdosti znala prvn prava do 31. prosince 2010 ( 16 zkona č. 565/1990 Sb., o mstnch poplatcch, ve zněn zkona č. 229/2003 Sb.; rozhodnut o prominut daně bylo navc založeno na sprvnm uvžen).
Rodičovsk odpovědnost jako povinnost k placen poplatku
58. Podle stanoviska vldy je ochrana nezletilho dostatečně zajištěna pomoc institutu rodičovsk odpovědnosti. Poplatnkem jako nositelem veřejnoprvn povinnosti je nezletil, jeho rodič by měl nezletilmu odpovdat za splněn tto povinnosti v rovině soukromoprvn. Poplatek tak mus uhradit, a to přpadně i ze svch vlastnch zdrojů, pokud tak neučin nezletil. Nezaplat-li rodič za nezletilho poplatek, odpovd podle nzoru vldy nezletilmu za škodu, kter mu vznikne při vynucen odpovědnosti podle veřejnoprvnch (daňovch) předpisů.
59. Takov zvěr však nem dostatečnou zkonnou oporu. Podle 31 odst. 1 zkona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve zněn zkona č. 91/1998 Sb., (dle jen "zkon o rodině") byla rodičovsk odpovědnost souhrnem prv a povinnost a) při pči o nezletil dtě, zahrnujc zejmna pči o jeho zdrav, jeho tělesn, citov, rozumov a mravn vvoj, b) při zastupovn nezletilho dtěte, c) při sprvě jeho jměn. Z takto vymezen odpovědnosti vyplv, že rodiče jsou povinni spravovat jměn dtěte, kam nepochybně patř i přpadn dluhy dtěte. Podle 37a odst. 1 zkona o rodině měla bt sprva vykonvna s pč řdnho hospodře, tedy takovm způsobem, aby dtě neutrpělo jmu na svch majetkovch zjmech. Stle se však jedn o sprvu jměn dtěte, nikoliv jměn rodičů. Z titulu rodičovsk odpovědnosti tak mohla plynout povinnost rodičů zastupovat dtě v daňovm řzen a platit dlužn daně a poplatky prostředky pochzejcmi ze jměn dtěte [ 31 odst. 1 psm. b) a c) zkona o rodině], nikoliv již vlastnmi prostředky rodičů (napřklad daň z přjmů dtěte). V opačnm přpadě by v rmci rodičovsk odpovědnosti musel za nezletilho platit poplatky napřklad i poručnk podle 81 zkona o rodině (s možnost sporů o to, zda se ještě jedn o přiměřen užit ustanoven o prvech a povinnostech rodičů a dět). Nebyl-li by poručnk povinen tuto povinnost vykonvat, nezletil by nemusel mt vůbec nikoho, kdo by za něj poplatek měl platit ( 78 zkona o rodině).
60. S ohledem na incidenčn povahu řzen lze tak odkzat na konkrtn přpady řešen Nejvyššm sprvnm soudem, v nichž vznikl spor o poplatkovou povinnost nezletilch. Ž. B. je jednostranně osiřel nezaopatřen dtě - matka zemřela a otec podle stěžovatelky nikdy neplatil soudem uložen vživn. J. Ch. byl ve svch osmi letech umstěn do stavn vchovy, neboť jeho rodiče mu dlouhodobě nebyli schopni zajistit dobr vchovn podmnky. B. A. byla do stavn vchovy umstěna ve svch patncti letech, neboť jej matka byla shledna naprosto vchovně nezpůsobilou. Oba posledně uveden poplatnci zůstali v stavn vchově do nabyt zletilosti. Možnost nezletilch poplatnků vymhat po zkonnch zstupcch škodu se nejen z vše popsanch prvnch důvodů, ale tak za dan skutkov situace jev pouze jako teoretick (Spolkov stavn soud ji dokonce označil jako "zpravidla bezcennou", srov. BVerfGE 72, 155, k prvu na bezdluhov nabyt zletilosti). Řešen navržen vldou totiž žd, aby za čelem nhrady škody (představovan vš zkonem předvdanho poplatku a nklady na jeho přpadnou exekuci) nezletil poplatnci žalovali vlastn zkonn zstupce, jsou-li naživu, což s sebou nese jen dalš časov a finančn nklady. To vše za situace, kdy čl. 32 odst. 1 Listiny zaručuje zvlštn ochranu dět a mladistvch. Zjevně tedy nejde o efektivn prostředek ochrany prv nezletilch.
61. Vldou zastvan pozice je tak iracionlně komplikovan: obchz existujc institut daňovho ručen ( 57a zkona o sprvě dan a poplatků, 171 daňovho řdu) a nsledky nesplněn povinnosti zkonnm zstupcem přenš na nezletilho, kter se ochrany svch prv může domoci až nsledně v civilnm řzen, nadto m-li proti komu. Takov přenos poplatkov povinnosti v platebn rovině soukromoprvnm předpisem přitom nem zřetelnou zkonnou oporu. Vlivem interpretace zkona by se tak zde poplatnkem (byť jen v procesn rovině) stal někdo, koho daňov či jin zkon za poplatnka s ždouc mrou určitosti nepředpokld [srov. bod 46 nlezu sp. zn. Pl. S 31/13 (viz vše) a tam citovanou judikaturu]. Vldou navržen řešen proto neobstoj ani z hlediska požadavků na určitost a jasnost daňovch zkonů podle čl. 11 odst. 5 Listiny a čl. 1 odst. 1 stavy či obecnho požadavku na ukldn povinnost na zkladě zkona podle čl. 4 odst. 1 Listiny.
62. Lze souhlasit s navrhovatelem v tom, že cel konstrukce placen poplatku za odpad podle 10b zkona o mstnch poplatcch vychz z implicitnho předpokladu, že za nezletil poplatnky, kteř nemaj dostatek prostředků, tuto jejich povinnost fakticky spln jejich zkonn zstupci. Tento předpoklad ostatně plyne i z vyjdřen vldy, kter důvody ke zvšen nejvyšš možn sazby poplatku na 1 000 Kč od 1. 7. 2012 vid mimo jin ve stanoven nov procesn zruky - dlužnick solidarity poplatnka a jeho zkonnho zstupce. Na rozdl od navrhovatele a vldy se stavn soud ovšem k tto pravě vyjadřovat nemůže, neboť nebyla napadena a nen ani zkonem, jehož m bt ve smyslu čl. 95 odst. 2 stavy použito při řešen věci.
63. Je ovšem třeba zopakovat, že uveden implicitn předpoklad se v rozhodnm obdob neprojevil v činn prvn pravě. Nem-li ždnou oporu v zkoně, nelze jej při respektu k požadavku na určitost při ukldn daňovch povinnost konstruovat soudnm vkladem natolik extenzivnm, že se zcela oprost od zkonnho textu a systematiky prvnho přepisu. kolem soudů je uplatňovat, nikoliv přetvřet dlo zkonodrce. Faktick uhrazen či neuhrazen poplatku rodiči jako zkonnmi zstupci nadto nic neměn na povinnostech nezletilch poplatnků podle daňovch předpisů ( 241 daňovho řdu). Negativn nsledky nesplněn poplatkov povinnosti tedy nesou vlučně nezletil poplatnci, a to předevšm ti, kteř neměli dostatek vlastnch zdrojů či za kter poplatek nezaplatili rodiče jako součst plněn sv zkonn vyživovac povinnosti.
64. Jak plyne z předložench spisů Nejvyššho sprvnho soudu, jde zejmna o přpady, v nichž již dřve musela zashnout sttn moc, aby předešla škodlivm nsledkům nefunkčnch rodinnch vztahů, nebo alespoň zmrnila jejich nsledky. Tato zjištěn přitom nelze bagatelizovat tm, že navrhovatel vede řzen v pouhch třech věcech. Řzen o kasačn stžnosti je mimořdnm opravnm prostředkem, nelze tedy předpokldat, že rozložen agendy Nejvyššho sprvnho soudu věrně održ strukturu otzek řešench sprvnmi orgny. Přstup k prvn ochraně je nadto fakticky omezen u lid v prvu nevzdělanch, chudch či jinak znevhodněnch (nadneseně plat, že nejvc nespravedliv rozsudky jsou ty, kter nemohly bt nikdy vydny). V tomto ohledu tak obsah předložench spisů Nejvyššho sprvnho soudu vypovd spše o pomysln špičce ledovce než o zanedbatelnosti problmu.
Rdousc činek poplatku vůči nezletilm
65. Jelikož stavn soud dospěl k zvěru, že za splněn poplatkov povinnosti nezletilho poplatnka odpovd podle napadenho ustanoven pouze poplatnk sm, nikoliv jeho rodiče, zabval se dle tm, zda nejde o pravu rdousc či diskriminačn.
66. Vymezen rdousc daně dřve stavn soud provedl zejmna ve vztahu k majetku jednotlivce (např. vše citovan nlezy sp. zn. Pl. S 3/02, sp. zn. Pl. S 7/03, sp. zn. Pl. S 29/08): nesm dojt ke zničen či zmařen majetkov zkladny poplatnka. Obdobn zvěr lze učinit i pro daně zatěžujc přjem (důchod) poplatnka či poplatky zatěžujc jeho činnost (srov. vše body 35, 39 a 40). Pokud daň (poplatek) zatěžuje prvem dovolen jednn takovm způsobem, že je pro průměrnho poplatnka prakticky nemožn v něm pokračovat, neboť pozbude svho zkladnho opodstatněn, jde o daň (poplatek) tuto aktivitu rdousc. Totž plat pro přpady, kdy je veřejnoprvn povinnost k peněžnmu plněn uložena zcela bez ohledu na jeho způsobilost poplatnka j dostt z hlediska jeho přjmů, majetku či schopnost.
67. Poplatek za provoz systmu shromažďovn odpadů nezohledňuje ani majetek, ani přjem, ani to, zda poplatnk využv služeb, ke kterm je poplatek vzn. Ukld povinnost nezletilm poplatnkům, kteř zpravidla nemaj ani prostředky k jejmu splněn, ani dostatečnou svprvnost k samostatnmu dobrovolnmu plněn. Nesplněn tto povinnosti bezvjimečně - prominut nen možn - spojuje s negativnmi nsledky, kter se v krajn rovině projev daňovou exekuc kumulovanho dluhu na prahu dospělho života [k tomu došlo ve věci Ž. B., kter byla nezaopatřenm dtětem, a exekvovn j byl přjem z při vdělku při studiu]. Vlda sice uvedla, že vše poplatkovho dluhu mohla doshnout nanejvš 9 000 Kč, což podle jejho mněn nemůže bt pro dospělho likvidačn. Pomj ovšem možnost trojnsobnho sankčnho zvšen podle 11 odst. 3 zkona č. 565/1990 Sb., o mstnch poplatcch, ve zněn pozdějšch předpisů, (jde opět o rozhodnut založen na sprvnm uvžen). Při absenci jakchkoliv zdrojů, z nichž by mohl bt poplatkov dluh uhrazen, ovšem nen ani nedoplatek 9 000 Kč (natožpak 27 000 Kč) zanedbatelnm břemenem, tm spše pokud k němu přistoup i povinnost hradit exekučn nklady.
68. V tto souvislosti je třeba připomenout, že autorita veřejn moci zvis předevšm na jejm rozumnm uplatňovn. Veřejn moc m prvo vyžadovat akceptaci jejho uplatňovn, protože jej rozkazy jsou splniteln a nejsou zjevně nerozumn - je tedy třeba od každho ždat jen to, co může dt. stavn soud proto dospěl k zvěru, že uložen daňov či poplatkov povinnosti nezletilm poplatnkům, kteř ji fakticky nemohou splnit (a v prvn rovině to od nich nelze spravedlivě očekvat), m vůči těmto poplatnkům rdousiv činek. Tento činek se nepochybně projev jen u čsti nezletilch poplatnků. Rozpor s stavnm pořdkem je však dn i tehdy, jestliže se rdousiv činek projev jen u čsti poplatnků [bod 42 nlezu sp. zn. Pl. S 31/13 ze dne 10. 7. 2014 (N 138/74 SbNU 141; 162/2014 Sb.)]. Samotn skutečnost, že k vymhn poplatkovho dluhu dochz typicky až po dosažen zletilosti, na věci nic neměn - jen tm dochz k odsunut činku stavně nevyhovujc prvn pravy do budoucnosti, kde se střetv s ochranou autonomn sfry jednotlivce při utvřen podmnek dospělho života.
Nerovn dopad na někter nezletil poplatnky
69. Bez vznamu je tak tvrzen vldy, že dotčen prvn prava vychz z rovnho přstupu ke všem nezletilm. To Nejvyšš sprvn soud nijak nezpochybnil - dovolval se nepřznivch faktickch dopadů formlně rovn prvn pravy. Dochz-li k odlišnmu zachzen na zkladě zdnlivě neutrlnho kritria, kter však ve svm důsledku specificky znevhodňuje skupinu osob vymezenou prvě některm z uvedench důvodů uvedench v čl. 3 odst. 1 Listiny oproti ostatnm, jde o nepřmou diskriminaci [nlez sp. zn. I. S 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), bod 36; nlez sp. zn. III. S 1136/13 ze dne 12. 8. 2015 (N 143/78 SbNU 209), bod 40; či nlez sp. zn. II. S 1609/08 ze dne 30. 4. 2009 ve zněn opravnho usnesen sp. zn. II. S 1609/08 ze dne 9. 7. 2009 (N 105/53 SbNU 313)].
70. V takovm přpadě tž důkazn břemeno zpočtku navrhovatele, kter mus prokzat, že 1. na prvn pohled neutrln kritrium dopad o poznn silněji na chrněnou skupinu (definovanou podle etnickch, rasovch, pohlavnch či jinch "podezřelch" kritri uvedench v čl. 3 odst. 1 Listiny) a že 2. jeho přpad je možn zařadit do chrněn skupiny. Prokznm těchto dvou podmnek je dn předpoklad nepřm diskriminace s ohledem na všechny přslušnky dan chrněn skupiny. Tm se břemeno tvrzen a důkazn přesouv na protistranu, kter mus buď 3. popřt kterkoliv ze dvou vše uvedench tvrzen (kupř. tm, že nen dn vrazn dopad na chrněnou skupinu, anebo že jeho pravm důvodem je něco jinho než diskriminačn důvod, anebo že žalobce sm do dan skupiny nepatř apod.), anebo 4. prokzat, že pro nepřiměřen znevhodněn chrněn skupiny existuje objektivn a rozumn zdůvodněn, tedy že se jednalo o opatřen sledujc legitimn cl, jež bylo k jeho dosažen vhodn, nezbytn a přiměřen (bod 36 nlezu sp. zn. I. S 2482/13, body 42-46 nlezu sp. zn. III. S 1136/13).
71. Vlda proti nvrhu argumentovala předevšm tm, že nen důvod odlišovat poplatnky podle kritria funkčnosti rodiny či socilnho zzem rodiny (takov kritrium považuje za protistavn), popřela tedy samotnou existenci chrněn skupiny. Dle uvedla, že na ždnho z poplatnků nemůže mt napaden prava vrazn dopad (z důvodu zruk plynoucch z rodičovsk odpovědnosti a zruk v řzen při placen dan). Důvody legitimujc přpadn znevhodněn čsti poplatnků neuvedla.
72. V projednvan věci je rozhodujc neutrln kritrium trvalho pobytu podle 10 zkona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodnch čslech a o změně některch zkonů (zkon o evidenci obyvatel), ve zněn pozdějšch předpisů. Z rozhodovac činnosti Nejvyššho sprvnho soudu však plyne, že prvn prava tž předevšm ty nezletil poplatnky, kteř jsou bez vlastnho majetku či pochz ze socilně znevhodněnho prostřed. To dokumentuj přpady posuzovan Nejvyššm sprvnm soudem, jejichž vyřešen je zvisl na rozhodnut stavnho soudu v nynějš věci.
73. Prvnmu argumentu vldy stavn soud nepřisvědčil. Tak zvanm "podezřelm kritriem" ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny je v předložen věci stavně vslovně předvdan kritrium socilnho původu. Sociln původ v tto souvislosti nelze vykldat optikou počtku 20. stolet, tedy jako otzku rozlišovn mezi urozenmi a neurozenmi jednotlivci, kter byla vyřešena přijetm zkona č. 61/1918 Sb., jmž se zrušuj šlechtictv, řdy a tituly, [srov. rozlišovn mezi socilnm původem a rodem v čl. 2 odst. 1 mluvy o prvech dtěte či čl. 2, 24 a 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech (vyhlšen pod č. 120/1976 Sb.)]. Chrněnou skupinou je tak třeba rozumět ty poplatnky poplatku za provoz systmu shromažďovn odpadů, kteř s ohledem na svůj věk a majetkov možnosti nejsou schopni sami poplatek uhradit (nelze to od nich spravedlivě očekvat) a nemaj ani jin způsob, jak tto veřejnoprvn platebn povinnosti dostt. Tak tomu je zejmna v přpadech nedostatku či nemožnosti hrady poplatku některm ze zkonnch zstupců namsto poplatnka v rmci intern rodinn solidarity. Zjednodušeně tedy lze tuto skupinu označit jako děti ze socilně nefunkčnch rodin.
74. Povinnost ochrany tto skupiny plyne z vše vyjdřen zruky osobn autonomie, kter se v přpadě nezletilch projevuje jako požadavek bezdluhovho nabyt zletilosti, a dle tž ze zvazků přijatch na zkonn rovni: posilovat sociln začleňovn ( 2 odst. 2 zkona č. 108/2006 Sb., o socilnch službch), včetně začleňovn rodin, chrnit prvo dtěte na přzniv vvoj a řdnou vchovu a působit k obnoven narušench funkc rodiny [ 1 odst. 1 psm. a) a c) zkona č. 359/1999 Sb., o socilně-prvn ochraně dět]. Podle preambule stavy m bt Česk republika vlast rovnoprvnch, svobodnch občanů. Je třeba vychzet z toho, že přslušnci zranitelnch či znevhodněnch skupin mohou svou odpovědnost vůči druhm a vůči celku plnit jen tehdy, pokud budou svobodnmi nejen formlně k časti na politickm a socilnm životě, ale tak materilně, tj. svobodnmi od tživ nouze, kter jim takovou čast fakticky znemožn. Za tm čelem ostatně stavn pořdek zaručuje ochranu socilnch prv, byť v čsti s vhradou zkona zohledňujc fiskln možnosti sttu (čl. 41 odst. 1 Listiny).
75. Nelze souhlasit s tm, že napaden prvn prava nemůže mt na uvedenou skupinu nezletilch poplatnků (či jej čst) vrazn dopad pro existenci jednotlivch zruk. Tyto zruky totiž nelze považovat za efektivn. Mezi vznamn prvky potencilně diskriminačnho dopadu patř konkrtn způsob, jakm k aplikaci sporn prvn pravy fakticky dochz, včetně všech souvisejcch zruk, jež maj zamezit aplikaci neutrlnho kritria s nepřpustnm dopadem. Povahu těchto zruk maj typicky podmnky, za nichž může k aplikaci tohoto kritria dojt, dle prostředky, jež m dotčen jednotlivec k dispozici k ochraně svho prva, nebo kontroln mechanismy ze strany jinch subjektů (bod 44 vše citovanho nlezu sp. zn. III. S 1136/13).
76. Jak však stavn soud vše dovodil, napaden prvn prava ždn zruky k zamezen tživho dopadu na nezletil poplatnky neznala (rodičovsk odpovědnost a s n souvisejc možnost domhat se nhrady škody se neuplatn, k řzen při placen daně srov. nže). Z vyjdřen vldy či častnků řzen přitom neplyne ždn důvod, kter by legitimoval negativn dopady na nemajetn nezletil poplatnky, za kter poplatky neuhradili ti, kteř tak měli učinit jako součst plněn sv vyživovac povinnosti. Za takovho stavu stavn soud dospěl k zvěru, že napaden prvn prava nepřihlž k zsadě hospodřsk vkonnosti nezletilch poplatnků a bez přijatelnho důvodu zatěžuje nemajetn nezletil poplatnky jako sociln skupinu ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny.
77. stavn soud se však předevšm zabval tm, zda napaden prava zaručuje zvlštn ochranu dětem a mladistvm ve smyslu čl. 32 odst. 1 věty druh Listiny. Tto ochrany je podle čl. 41 odst. 1 Listiny možn se domhat toliko v mezch zkonů, kter ji provděj. stavn soud však již dřve uvedl, že s ohledem na čl. 4 odst. 4 Listiny nemůže provděc zkonn prava popřt samotn smysl takov zruky [nlez sp. zn. Pl. S 35/93 ze dne 15. 2. 1994 (N 7/1 SbNU 51; 49/1994 Sb.)]. Zvlštn ochranou je přitom v kontextu čl. 32 odst. 1 Listiny třeba rozumět pouze ochranu vyšš.
78. Nezletil poplatnci neměli ždn efektivn prostředky ochrany svch prv v rmci nalzacho řzen, byť na ně uložen poplatkov povinnosti mohlo dopadat s nenosnm (rdousivm) činkem. Jedin prostředek, kter může zmrnit nepřzniv dopady, se tak objevuje až v řzen při placen poplatku - možnost zohlednit tživou situaci nezletilho při vběru či exekuci poplatku, zejmna pak rozhodnutm o posečkn či spltkovn jeho hrady podle 60 zkona o sprvě dan a poplatků či 156 daňovho řdu. Ani zde se však nejedn o prostředek ochrany prva nezletilho. Jednak se jedn o rozhodnut, na něž poplatnk nem nrok (jsou založena na sprvnm uvžen), jednak jsou jeho prva porušena již při vyměřen poplatku v nalzacm řzen. Vlda sama uvd ve svm vyjdřen, že poplatek zsadně nen na nezletilm vymhn do t doby, dokud nem alespoň nějak majetek nebo přjem. Jinmi slovy, veřejn moc nezletilmu ulož platebn povinnost bez ohledu na to, zda ji může ovlivnit či splnit, a nsledně vyčkv, zda a kdy si nezletil prostředky obstar a dluh z nich zaplat. Nezaplat-li dobrovolně, dojde k daňov exekuci. Takov postup je zjevně zaměřen předevšm na zajištěn efektivnho vběru vyměřenho poplatku, nikoliv ochranu prv poplatnka. Nen-li tedy nezletilm poplatnkům k dispozici ždn efektivn ochrana proti přpadnmu rdousivmu činku poplatku, nelze požadavek zvlštn (vyšš) ochrany považovat za splněn.
VI.
Zvěr
79. Z uvedench důvodů stavn soud dospěl k zvěru, že prvn prava, kter zatěžuje nezletil poplatkovou povinnost bez ohledu na to, zda maj prostředky k jejmu splněn (nebo alespoň možnost si takov prostředky obstarat), zatěžuje je bez ohledu na možnost ovlivnit uložen platebn povinnosti (např. zdrženm se zpoplatňovan činnosti) či se j alespoň zprostit (např. uplatněnm tvrdostn klauzule), je v rozporu s čl. 32 odst. 1 větou druhou ve spojen s čl. 4 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod (absence zvlštn ochrany dět a mladistvch), se čl. 3 odst. 1 Listiny (nepřpustn diskriminace na zkladě socilnho původu) a s čl. 11 odst. 1 ve spojen s čl. 4 odst. 4 Listiny (rdousc činek poplatku).
80. Nelze souhlasit s někdy vyslovovanmi obavami vyjdřenmi v odborn literatuře, že prohlšen nestavnosti napadenho ustanoven bude mt za nsledek, že nezletil nebudou mt povinnost platit ždn daně a poplatky, což by vytvřelo cestu k obchzen daňovch povinnost. Zkonodrce m nepochybně pravomoc rozhodnout, že poplatnky určit daně nebo poplatku budou i nezletil. Rozhodne-li se tak ovšem učinit bez ohledu na to, zda m nezletil vůbec nějak zdaniteln majetek nebo přjem, či zda m možnost vyhnout se zpoplatňovanmu jednn (nem-li na ně odpovdajc prostředky), pak zkonodrce mus již v rovině nalzacho řzen zohlednit, že může dochzet k přpadům nadměrn tvrdosti a přijmout odpovdajc řešen. Měl by tak zvažovat, zda je poplatek ukldn za protiplněn ze strany sttu či obce, kterho se nezletilmu poplatnkovi vskutku dostv. V přpadě poplatku za provoz systmu likvidace komunlnho odpadu je však (zejmna v přpadě malch dět) vlučnm producentem odpadu ten rodič, kter pečuje o vživu dtěte faktickm plněnm, při kterm odpad vznik. Vyživovac povinnost rodičů k dtěti totiž zahrnuje veškerou běžně potřebnou pči o dtě, tedy v tomto přpadě nejen zajištěn dodvek potřebnch věc do domcnosti, ve kter dtě žije, ale i likvidaci nsledně vzniklch odpadů. Bylo by racionln zvažovat, zda neuložit poplatkovou povinnost namsto dtěte přmo rodiči, kter požv vhod systmu likvidace komunlnho odpadu.
81. stavn soud proto nvrhu Nejvyššho sprvnho soudu vyhověl. Důvody, kter jej k tomu vedly, se však vztahuj pouze na nezletil poplatnky poplatku za provoz systmu shromažďovn odpadů. Proto soud omezil rozsah svho rozhodnut prvě na tuto skupinu poplatnků [srov. nlez sp. zn. Pl. S 28/13 ze dne 10. 7. 2014 (N 137/74 SbNU 93; 161/2014 Sb.)]. S ohledem na čl. 89 odst. 2 stavy jsou orgny veřejn moci povinny promtnout důsledky shledan protistavnosti do sv rozhodovac praxe, tedy při řešen konkrtnch přpadů zohlednit vše uveden derogačn důvody (srov. důvody nlezu sp. zn. I. S 3599/15 ze dne 3. 2. 2016) a neaplikovat 10b odst. 1 psm. a) zkona č. 565/1990 Sb., o mstnch poplatcch, ve zněn činnm do 30. června 2012, v rozsahu, v němž ukldal povinnosti nezletilm poplatnkům.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Josef Fiala, Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.