Ve věci návrhu na zrušení § 42 odst. 1 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 98/2004 účinný od 04.03.2004
| Schválené: | 28.01.2004 |
| Účinnost od: | 04.03.2004 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic., Práva a rovnost účastníků řízení., Právo na obhajobu. Ostatní práva obviněného v trestním řízení., Obhájce v trestním řízení. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 28. ledna 2004 v plénu o návrhu Okresního soudu v Přerově na zrušení § 42 odst. 1 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto I. Návrh se zamítá. II. Prověřování obhájců v trestním řízení za účelem seznamování se s utajovanými skutečnostmi bezpečnostní prověrkou Národním bezpečnostním úřadem je v rozporu s čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
Okresn soud v Přerově podle čl. 95 odst. 2 stavy a 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, předložil stavnmu soudu nvrh na zrušen ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů. Nvrh na zrušen uveden čsti zkona opr navrhovatel o nsledujc důvody:
Zkonem č. 310/2002 Sb. došlo s činnost od 12. července 2002 ke změně zkona č. 148/1998 Sb. Tmto bylo v čl. I bod 4 novelizovno ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. tak, že z uvedenho ustanoven bylo vypuštěno slovo "advokti", v důsledku čehož, dle nzoru navrhovatele, byli advokti vyňati ze seznamu osob, u nichž se bezpečnostn prověrka neprovd. Citovanm zkonem č. 310/2002 Sb. však již nebyl novelizovn trestn řd, a tudž ustanoven 35 odst. 4 tr. řdu plat v nezměněn podobě zakotven zkonem č. 265/2001 Sb.
Podle 35 odst. 1 tr. řdu obhjcem v trestnm řzen může bt jen advokt. Podle nzoru navrhovatele však novelizovan zněn 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. v konečnm důsledku znamen, že v trestnm řzen, ve kterm jsou probrny utajovan skutečnosti chrněn zvlštnm zkonem, již nadle nepostačuje u obhjců - advoktů toliko poučen ve smyslu 35 odst. 4 tr. řdu, nbrž advokti mus bt odpovdajcm způsobem prověřeni podle zkona č. 148/1998 Sb. Pro tento zvěr svědč i skutečnost, že poučen advoktů podle 35 odst. 4 tr. řdu bylo nezbytn již za předchoz prvn pravy, kdy ještě advokti byli z bezpečnostnch prověrek vyňati. Z uvedenho tedy vyplv, že pokud nyn advokti, kteř maj bt seznmeni s utajovanmi skutečnostmi, mus podstoupit bezpečnostn prověrku podle zkona č. 148/1998 Sb., pak v trestnm řzen, v němž jsou probrny utajovan skutečnosti, chrněn zvlštnm zkonem, nepostačuje již u nich poučen podle 35 odst. 4 tr. řdu. S tmto prvnm nzorem navrhovatele plně koresponduje i stanovisko Nrodnho bezpečnostnho řadu (dle jen "NB"), na č. l. 2275 spisu sp. zn. 1 T 312/2001 Okresnho soudu v Přerově.
Navrhovatel dovozuje, že nyn platn ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., ve zněn zkona č. 310/2002 Sb., je v rozporu s čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), kter garantuj prvo obviněnho na svobodnou volbu obhjce. Rovněž je třeba mt na mysli ustanoven čl. 6 odst. 3 psm. c) mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"), podle něhož každ, kdo je obviněn z trestnho činu, m minimlně prvo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhjce podle vlastnho vběru. Dle navrhovatel poukzal i na průběh legislativnho procesu při projednvn předmětn novely zkona č. 148/1998 Sb., kdy Sent Parlamentu Česk republiky (dle jen "Sent") prvě s ohledem na vynět advoktů z okruhu osob, u nichž se bezpečnostn prověrka neprovd, tuto novelu vrtil Poslaneck sněmovně Parlamentu Česk republiky (dle jen "Poslaneck sněmovna") s pozměňovacmi nvrhy, kter však nsledně Poslaneck sněmovna neakceptovala.
K důvodům podn předmětnho nvrhu navrhovatel dle uvedl, že v posuzovan trestn věci veden pod sp. zn. 1 T 312/2001 obžalovan (V. H. a MUDr. Ch.) využili svho prva a zvolili si vlastn obhjce, na sv volbě trvaj a nehodlaj si volit obhjce jin. Ždn ze zvolench obhjců přitom neprošel přslušnou bezpečnostn prověrkou. Podle nzoru soudu z těchto okolnost, s přihldnutm k platn prvn pravě, vyplv, že ždn ze zvolench advoktů nemůže nadle vystupovat jako obhjce v tomto trestnm řzen. Okresn soud však poukzal na ustanoven 2 odst. 4 tr. řdu, podle něhož se trestn věci mus projednvat co nejrychleji a s plnm šetřenm prv a svobod zaručench Listinou a mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech a zkladnch svobodch. Při rozhodovn je soudce podle čl. 95 odst. 1 stavy vzn zkonem a mezinrodn smlouvou, kter je součst prvnho řdu. Podle čl. 95 odst. 2 stavy dojde-li soud k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu. Člnek 95 odst. 2 stavy je pro trestn řzen dle rozveden v ustanoven 224 odst. 5 tr. řdu, podle něhož soud přeruš trestn sthn, m-li za to, že zkon, jehož užit je v dan trestn věci rozhodn pro rozhodovn o vině a trestu, je v rozporu s stavnm zkonem nebo mezinrodn smlouvou, kter m přednost před zkonem; v tomto přpadě předlož věc stavnmu soudu. Navrhovatel dle doplnil, že v takovch přpadech nezlež na tom, zda se pochybnosti soudu tkaj zkonn normy hmotněprvn či procesněprvn, ani zda jde o normu trestnho prva nebo o zkon z jinho prvnho odvětv. Podle nzoru navrhovatele je přitom v posuzovan věci zcela nepochybn, že zkon č. 148/1998 Sb., ve zněn zkona č. 310/2002 Sb., mus soud aplikovat pro svůj procesn postup, neboť tato prvn prava bezprostředně zasahuje do prva obžalovanch na obhajobu, kter jim garantuje zejmna čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny, čl. 6 odst. 3 psm. c) mluvy a dle pak i ustanoven 2 odst. 13 trestnho řdu. Obžalovan totiž maj prvo na čast svch zvolench obhjců při konech provděnch v rmci trestnho řzen, zejmna při dokazovn provděnm v hlavnm lčen. Citovan zkon však realizaci tohoto stavnho prva obžalovanch fakticky znemožňuje. Pouze pro plnost ještě navrhovatel doplnil, že u jednoho z obžalovanch (V. H.) jsou dny i důvody nutn obhajoby ve smyslu 36 odst. 3 tr. řdu, přičemž v takovm přpadě už vůbec nelze konat hlavn lčen bez přtomnosti obhjce ( 202 odst. 4 tr. řdu).
Navrhovatel dle poukzal na někter širš souvislosti a aspekty předmětn prvn problematiky. Předevšm zmnil skutečnost, že z dnešnho stavu advoktů neprošel bezpečnostn prověrkou zřejmě nikdo, protože tak dosud nemusel činit. Navc nelze přehldnout, že podle ždnho prvnho předpisu nelze advokty přimět k tomu, aby se bezpečnostn prověrce podrobili; to může vst k situaci, že pokud advokti odmtnou podrobit se dobrovolně bezpečnostn prověrce, nebude k dispozici ždn prověřen advokt, kter by mohl poskytovat prvn pomoc ve věcech tkajcch se utajovanch skutečnost. Česk advoktn komora rovněž nevede a ani nemus vst zvlštn seznam advoktů, kteř se mohou seznamovat s utajovanmi skutečnostmi, neboť j takovou povinnost ždn prvn předpis neukld. Z toho pr mimo jin vyplv, že v současn době si nejenže obviněn nemůže v takovch věcech obhjce zvolit, ale ani soud mu nemůže v přpadech tzv. nutn obhajoby ždnho obhjce ustanovit, přestože takovou povinnost ze zkona m. Dle navrhovatel poukzal na to, že advokt poskytuje prvn pomoc i mimo oblast trestnho či občanskoprvnho řzen, a to nejen na zem Česk republiky, ale i v zahranič. Ve všech těchto přpadech může bt klientem seznmen se skutečnostmi, kter podlhaj utajen.
Navrhovatel dodal, že v Česk republice jsou všichni advokti oprvněni vykonvat prvn pomoc bez omezen. V tomto směru jsou srovnateln všechny dostupn evropsk prvn pravy. Navrhovateli nen znma ždn zahraničn prava, kter by stanovila povinnost advoktů podrobovat se bezpečnostn prověrce pro zastupovn ve věcech s utajovanmi skutečnostmi. Zavděn jakchsi zvlštnch seznamů advoktů svm způsobem navozuje nvrat do doby nesvobody, kdy v obdob 2. světov vlky existoval zvlštn seznam advoktů oprvněnch zastupovat před Řšskmi soudy, nebo do dob před rokem 1990, kdy rovněž existoval zvlštn seznam advoktů oprvněnch seznamovat se s utajovanmi skutečnostmi, což je jistě neždouc a neslučiteln s principy demokratickho prvnho sttu. Poskytnut vjimky advoktům, kteř se vedle poslanců a sentorů nemuseli podrobovat bezpečnostn prověrce, bylo faktickm vrazem zsadnch principů vkonu advokacie. Vyzrazen utajovan skutečnosti přitom principilně nehroz již s ohledem na absolutn povinnost mlčenlivosti stanovenou advoktům zkonem a nezrušitelnou pokynem ždn třet osoby s vjimkou klienta samotnho. V tto souvislosti je třeba respektovat i jeden ze zkladnch principů vkonu advokacie, tj. nezvislost advokta na sttu tak, aby advokt mohl advokacii svobodně vykonvat, tedy vystupovat jako prvn zstupce i proti sttu bez obavy ze sankce sttu vůči sobě. Pokud by v těchto přpadech byla projednvna utajovan skutečnost, mohl by bt advokt sttnm zsahem vyřazen z poskytovn prvn služby prvě tm, že by mu přslušn prověrka nebyla udělena. Stt by tak zskal možnost de facto rozhodovat o tom, kdo proti němu bude ve sporu vystupovat. Nyn již zrušen vjimka z bezpečnostnch prověrek tak nebyla neopodstatněnou vsadou či jakmsi nedůvodnm privilegiem advokta, nbrž sloužila k prospěchu spotřebitele prvn služby.
Navrhovatel konečně uvedl, že si je plně vědom skutečnosti, že zkon č. 148/1998 Sb. pozbv platnosti dnem 31.12.2003 a že tudž bude Parlamentem ČR přijata nov komplexn prvn prava v tto oblasti. Dodal, že si je vědom toho, že stavn soud jako negativn zkonodrce může v rmci svch kompetenc rozhodnout pouze o zrušen zkonů nebo jejich jednotlivch ustanoven, jsou-li v rozporu s stavnm pořdkem, a že tudž nemůže rozhodnout o opětovnm včleněn advoktů do okruhu osob, u nichž se bezpečnostn prověrka neprovd. Pokud by tedy stavn soud dospěl po provedenm řzen k zvěru, že nejsou dny důvody ke zrušen ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. a nvrh zamtl, je namstě, aby alespoň v odůvodněn rozhodnut uvedl svůj prvn nzor k nastněn prvn otzce tkajc se bezpečnostnch prověrek advoktů. Zvěrem navrhl, aby stavn soud rozhodl tak, že se ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zrušuje dnem vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů.
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnka řzen
K vzvě stavnho soudu podala podle 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon o stavnm soudu") vyjdřen Poslaneck sněmovna. Ve svm vyjdřen uvedla:
Předmětn ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1988 Sb. doznalo změn v roce 2002, kdy byli zkonem č. 310/2002 Sb. obhjci vyňati z okruhu osob, kter nepodlhaj bezpečnostn prověrce. Diskuse o tom, zda obhjci (a nejen ti) patř mezi tyto osoby, prostupuj histori tvorby zkona od samotnho počtku a byly charakterizovny pornmi střety obou nzorovch skupin, zejmna na půdě Vboru pro obranu a bezpečnost Poslaneck sněmovny. Již v květnu roku 1998 se vžně uvažovalo o vytvořen zvlštnho seznamu advoktů, prověřench NB, kter by byl veden u Česk advoktn komory. Z toho nakonec sešlo dky argumentaci tehdejšho ministra vnitra a skupiny poslanců z vboru stavně prvnho, podle nž povinnost mlčenlivosti, kterou je advokt vzn podle zkona o advokacii a odpovědnost za porušen zkona, jsou dostatečnou zrukou jeho spolehlivosti. Zkonodrn sbor tento nzor při hlasovn podpořil a obhjce ponechal v okruhu osob, nepodlhajcch bezpečnostn prověrce.
Jin situace nastala v březnu roku 2002, kdy v rmci projednvn novely zkona č. 148/1998 Sb. došlo v již zmiňovanm vboru k opětovnmu vznesen požadavku na vyškrtnut obhjců z vše uvedenho okruhu osob. Diskuse se však tkala zejmna nlezu stavnho soudu č. 322/2001 Sb., podle něhož přezkum rozhodnut NB je potřebn a bezpečnostn rizika definovan v 23 mus bt vyjdřena taxativně. Polemika ohledně postaven obhjců tak neprobhala při jednotlivch čtench v Poslaneck sněmovně, nbrž okrajově při jednn vboru, kter tuto změnu Poslaneck sněmovně ke schvlen doporučil. Poslaneck sněmovna ve III. čten dne 27. března 2002 hlasovala o tomto pozměňovacm nvrhu tak, že ze 171 přtomnch bylo 89 pro a 58 proti, takže nvrh byl přijat.
Zkon byl schvlen potřebnou většinou členů Poslaneck sněmovny až 13. června 2002 pot, co byla přehlasovna verze Sentu, kter předtm nvrh zkona Poslaneck sněmovně vrtil.
Zvěrem Poslaneck sněmovna vyjdřila stanovisko, že zkonodrn sbor Česk republiky jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a prvnm řdem Česk republiky. Je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
K vzvě stavnho soudu podal podle 69 zkona o stavnm soudu sv vyjdřen i Sent. V tomto vyjdřen uvedl:
Nvrhem napaden změna předmětnho ustanoven byla Sentem projednvna v rmci přijmn zkona č. 310/2002 Sb., kterm se měn zkon č. 148/1998 Sb. Tento nvrh byl Sentu postoupen Poslaneckou sněmovnou dne 9. dubna 2002 a Sent jej projednval předepsanm způsobem na 17. schůzi 3. funkčnho obdob dne 3. května 2002. Ve vlastnm jednn plna byly projeveny zejmna tyto nzory: ve zpravodajstv stavně prvnho vboru bylo konstatovno, že schvlen změny ustanoven 42 odst. 1 v navrhovan podobě by znamenalo ochromen trestnch řzen, ve kterch dochz k projednvn utajovanch skutečnost. V nvrzch na řešen se vbor nepřiklonil k odložen činnosti dan změny, neboť by to automaticky nezajišťovalo, že by se v takto vytvořenm čase rozhodl dostatečn počet advoktů pro absolvovn bezpečnostnch prověrek. Neexistovala však ani vůle brnit zvyšovn rovně ochrany utajovanch skutečnost v oblastech poskytovn prvn pomoci, kter nejsou spojeny se zajištěnm prva na obhajobu; proto se stavně prvn vbor rozhodl doporučit přechodn řešen, podle něhož se na advokty v postaven obhjce důsledně vzthne režim tzv. určen k seznmen se s konkrtn utajovanou skutečnost (probranou v trestnm řzen) přpad od přpadu a takov přpady budou evidovny u NB.
V rozpravě Sentu byl dle vrazně prezentovn nzor požadujc "plnou eliminaci změny ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb.". Tento nzor vychzel ze zsady kategorick ochrany nejen prva na obhajobu, ale i na všechny dalš druhy advokty poskytovan prvn pomoci ve smyslu svobodn volby poskytovatele prvn pomoci, prva občana na tuto pomoc a nezvislosti advokta na sttn administrativě. Argumentačně se tento nzor shodoval s obsahem odůvodněn předmětnho nvrhu na zrušen citovan čsti zkona. Sent k uvedenmu nzoru dle doplnil, že začleněn advoktů (spolu s poslanci a sentory) mezi osobami, kter nemus bt prověřovny podle zkona č. 148/1998 Sb., je faktickm vrazem zsadnch principů vkonu advokacie. Na prvn straně stoj nezvislost advokta na sttu tak, aby advokt mohl advokacii vykonvat, tedy vystupovat jako prvn zstupce proti sttu, beze strachu ze sankce vůči němu. Na druh straně stoj to, že řada advoktů se věnuje obhajobm nebo prvnm zastupovnm klientů ve věcech, kter jsou pro stt nepohodln. Pokud by byla v takov věci projednvna utajovan skutečnost, mohl by bt velmi jednoduše odstraněn z poskytovn prvn služby pro svou nepohodlnost advokt tm, že by mu prověrka nebyla udělena (resp. oprvněn by mu bylo odňato). Stt by tudž zskal možnost de facto rozhodovat o tom, kdo proti němu bude jako zstupce vystupovat. Všechna prva, kter advokti maj, nejsou ve skutečnosti jejich vsadou, ale vsadou jejich klientů. Klient m prvo na advokta, kter může neomezeně vykonvat prvn službu a poskytovat mu pomoc ve všech oblastech prva, obstarvat důkazy a seznamovat se s nimi. V demokratickm prvnm sttě je tedy vyloučeno, aby povoln advokta bylo sttem regulovno jinak, než požadavky na vzděln a na mravn bezhonnost. Uveden nzor pldujc za neměnnost ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1988 Sb. obsahoval rovněž vahu praktickho rzu; jestliže zkonodrce omezil platnost celho zkona o ochraně utajovanch skutečnost do konce roku 2003, je zde přležitost, jak v rozumnm termnu vyřešit dan problm věcně i prvně kvalifikovaně, bez unhlenosti a za použit komplexnho přstupu.
V jednn Sentu byl konečně prezentovn i nzor (zpravodajstv Vboru pro zahraničn věci, obranu a bezpečnost) ve prospěch schvlen změny ustanoven 42 odst. 1 uvedenho zkona. Tento nzor vychzel prioritně ze zjmu na zvšen rovně ochrany utajovanch skutečnost. V jeho argumentaci bylo zvrazněno, že 6,5 tisce advoktů v Česk republice je přliš vysok počet "osvobozench" osob a dle skutečnost, že řada současnch advoktů byla prověřena bvalou Sttn bezpečnost totalitnho režimu pro sttn tajemstv před rokem 1989.
V Sentu převžil nzor, že nvrh na změnu předmětnho ustanoven nebyl dobře uvžen ve všech věcnch a prvnch souvislostech a je zde tudž důvod vyjdřit se k němu pozměňovacmi nvrhy. Menšinovm zůstal nzor schvlit poslaneckou předlohu. Sent v hlasovn č. 93 schvlil vraznou většinou (ze 65 přtomnch sentorů hlasovalo pro 60 sentorů, proti nebyl ždn) usnesen č. 372 ze dne 3. května 2002, kterm vyhověl doporučen svho stavněprvnho vboru vrtit nvrh zkona Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy. S ohledem na uveden je na stavnm soudu, aby posoudil stavnost nvrhem napadenho ustanoven a aby rozhodl.
III.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen dle 49 zkona č. 182/1993 Sb.
K vzvě stavnho soudu podala vyjdřen i Česk advoktn komora (dle jen "ČAK"), a to dle ustanoven 49 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu. Uvedla, že se plně ztotožňuje s nvrhem Okresnho soudu v Přerově a dodala nsledujc:
Za zcela zsadn otzku je třeba považovat popřen možnosti svobodn volby advokta (vyplvajc z napadenho ustanoven zkona). Svobodn volba advokta je jednm ze zkladnch principů prvnho sttu, kter m odraz v stavnm pořdku Česk republiky. Popřen tto možnosti tm, že buď nebude existovat ždn advokt, kterho by si mohl častnk (obviněn, poškozen) zvolit, maje k němu důvěru, nebo že bude (snad v lepšm přpadě) na vběr několik jednotlivch advoktů, kteř budou moci zastupovat ve věcech tkajcch se ochrany utajovanch skutečnost, je podle mněn ČAK ve flagrantnm rozporu s principy prvnho sttu.
ČAK poukzala na to, že i když se nvrh Okresnho soudu v Přerově logicky tk předevšm řzen trestnho, nelze přehldnout ani dalš prvn oblasti, v nichž "tak zcela markantně vystupuje deficit prvn pravy zejmna v těch oblastech, kter se tkaj tzv. povinnho zastoupen u obecnch soudů" (dovoln, řzen o kasačn stžnosti ve sprvnm soudnictv). V těchto přpadech nejen že m častnk ztženou, ne-li zcela nemožnou, volbu advokta jako zstupce; ve stejn situaci se ocit i soud, m-li častnku advokta jako zstupce ustanovit.
ČAK se současně dovolala ustanoven čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož každ m prvo, aby jeho věc byla projednna bez zbytečnch průtahů. Poukzala na obdobn ustanoven čl. 6 odst. 1 mluvy. V tto souvislosti konstatuje, že - jak je patrno z konkrtn věci Okresnho soudu v Přerově, a jak lze logicky dovodit z ostatnch věc projednvanch v trestnm, občanskm soudnm řzen a řzen ve sprvnm soudnictv - "zbytečn průtahy" či neprojednn rozhodnut "v přiměřen lhůtě" je nutno v těchto přpadech paradoxně přičst zkonodrci.
Na vzvu stavnho soudu doplnila ČAK sv vyjdřen ještě expertzou, vypracovanou Christianem Wisskioschenem, ředitelem mezinrodnch vztahů The Law Society v Londně, k problematice aplikace ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., ve zněn novely č. 310/2002 Sb., na obhjce, ve srovnn s řešenm tto otzky v Anglii a Walesu, a stručnm popisem řešen obdobn situace ve Francii a v Rakousku.
K vzvě stavnho soudu podal vyjdřen tž Nrodn bezpečnostn řad (dle jen "NB"), v němž uvedl:
Je nutno souhlasit s nzorem Okresnho soudu v Přerově, že po novele zkona č. 148/1998 Sb., proveden zkonem č. 310/2002 Sb., již ani u advoktů, kteř vystupuj jako obhjci v trestnm řzen, nepostačuje pouh poučen podle 35 odst. 4 tr. řdu. Toto ustanoven odkazuje na poučen proveden podle zvlštnho zkona, kter upravuje způsob ochrany utajovanch skutečnost, tedy podle zkona č. 148/1998 Sb. Zde je třeba zdůraznit, že zkon č. 148/1998 Sb. chpe poučen zejmna jako institut evidenčnho rzu. Jeho smyslem je předevšm poučit osoby, u kterch dochz ke styku s utajovanmi skutečnostmi a přitom nejsou osobami určenmi, o všech povinnostech, předevšm o povinnosti zachovvat mlčenlivost. Poučen proto nemůže nahradit splněn podmnek pro seznamovn s utajovanmi skutečnostmi podle 17 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. K naplněn smyslu zkona č. 148/1998 Sb. je přitom ždouc, aby činnosti, při kterch je nezbytn se seznamovat s utajovanmi skutečnostmi, provděly osoby, jež splňuj podmnky podle 17 odst. 1 citovanho zkona, tedy předevšm byly držiteli platnho osvědčen a na zkladě něho byly určeny ke styku s utajovanmi skutečnostmi. I při vkonu advokacie totiž mus bt respektovn zjem sttu na ochraně utajovanch skutečnost. Při střetu principu ochrany lidskch prv a svobod s principem ochrany zjmů sttu a mezinrodnch zjmů v bezpečnostn oblasti m stt zejmna zkonem dan prvo a zroveň předevšm mezinrodnmi smlouvami stanovenou povinnost poskytnout určitm informacm, tedy utajovanm skutečnostem, zvlštn ochranu, tedy je povinen s nimi nakldat zvlštnm způsobem a je povinen zabrnit jejich zveřejněn či jinmu vyzrazen. Tato ochrana se realizuje řadou způsobů, předevšm však tzv. personln bezpečnost, tedy tm, že stt sm vol osoby, kter jsou oprvněny se s takovou utajovanou skutečnost seznmit.
Dle NB uvedl, že je v souladu s principem svobodn volby povoln, aby každ jedinec sm rozhodl, zda je ochoten usilovat o vstup mezi vhodn kandidty a zda je ochoten umožnit sttu, aby o jeho vhodnosti či naopak nevhodnosti ve vztahu k přstupu k utajovanm skutečnostem rozhodl. Je tedy rovněž svobodnou volbou každho advokta, zda přistoup na určit profesn "zvšen" sv kvalifikace a bude tedy schopen přijmout i takov zastoupen, v němž bude mt přstup k utajovanm skutečnostem projednvanm v dan věci. Osoby, kter požaduj od sttu, aby mohly bt seznmeny s utajovanmi skutečnostmi - neboť se dobrovolně rozhodly vykonvat takov povoln nebo zastvat takovou funkci, s nž stt možnost přstupu k utajovanm skutečnostem spojuje - se nutně mus podrobit těm omezenm, kter stt pro přstup k utajovanm skutečnostem stanov; je to totiž nejen prvem sttu, ale předevšm jeho povinnost vyplvajc z mezinrodnch smluv.
Pokud by měli mt advokti, kteř vystupuj jako obhjci v trestnm řzen, specifick postaven v přstupu k utajovanm skutečnostem, představovalo by to dle nzoru NB rovněž určitou disproporci vzhledem k požadavkům kladenm na orgny činn v trestnm řzen, a to včetně sttnch zstupců, u kterch je splněn podmnek pro seznamovn s utajovanmi skutečnostmi podle zkona č. 148/1998 Sb. vyžadovno. Ve věci advoktů poskytujcch prvn pomoc v řzen občanskoprvnm a sprvnm je nutno tž poukzat na zkladn zsadu ochrany utajovanch skutečnost, totiž, že přstup osob, kter nejsou držiteli platnho osvědčen, může bt pouze vjimečn a důvodn. Advokti obecně však tuto podmnku "vjimečnosti a důvodnosti" nesplňuj.
K nmitce, že stvajc zněn zkona č. 148/1998 Sb. znemožňuje pokračovn v trestnm řzen, NB uvedl, že pokud ani jeden z advoktů, kteř jsou v pozici obhjců obžalovanho (H.), nesplňuje podmnky, za nichž může bt seznmen s utajovanou skutečnost, měl by Okresn soud v Přerově z moci ředn stanovit ad hoc pro proveden těch konů, v nichž bude projednvna utajovan skutečnost, takovho advokta, kter potřebnou kvalifikaci splňuje. Vystupovat v postaven obhjců ovšem oba zvolen advokti i nadle mohou, pouze nebudou častni t čsti řzen, v nž bude nutn projednvat utajovanou skutečnost. Tmto způsobem nemůže dojt k porušen prv obžalovanho ani k rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.
NB dodal, že sama skutečnost, že Česk advoktn komora nevede zvlštn seznam advoktů, kteř jsou zroveň držiteli platnho osvědčen, nevylučuje, že takov osoby existuj. a mohou bt tedy přslušnm způsobem k zastupovn ustanoveny. Okresn soud v Přerově měl pr předevšm učinit dotaz u NB, zda je možn ustanoven obhjce provst a nikoli pouze vyslovit domněnku, že "zřejmě nikdo z advoktů dosud bezpečnostn prověrkou neprošel".
Vedle toho se lze domnvat, podle mněn NB, že, i kdyby stavn soud vyhověl nvrhu Okresnho soudu v Přerově a zrušil ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., nebylo by tm dosaženo zřejmě zamšlenho cle - totiž doshnout legislativnho stavu před novelou učiněnou zkonem č. 310/2002 Sb. Přpadn zrušen tohoto ustanoven nebude mt totiž ždn vliv na postaven advoktů obecně a tedy ani advoktů, kteř vystupuj jako obhjci v trestnm řzen.
NB si je vědom, že současn prvn prava seznamovn s utajovanmi skutečnostmi v jednotlivch typech soudnho i sprvnho řzen je z hlediska ochrany utajovanch skutečnost nedostatečn a že nerespektuje dostatečně specifika tto oblasti. Budouc prvn prava by proto měla zakotvit, že v řzench, ve kterch budou projednvny utajovan skutečnosti, bude nutno, aby všechny osoby, kter se v takovch řzench budou s utajovanmi skutečnostmi jakkoliv seznamovat, s vjimkou častnka řzen, byly držiteli osvědčen pro přslušn stupeň utajen. Procesn prava by měla v těchto přpadech rovněž stanovit přsnějš pravidla než v řzench, kde se utajovan skutečnosti neprojednvaj. Nen ždouc, aby v zjmu ochrany zkladnch lidskch prv a svobod prvn prava umožňovala - jen na zkladě poučen - prakticky neomezen přstup k utajovanm skutečnostem, kter se budou v řzen projednvat, např. k vsledkům šetřen zpravodajskch služeb.
Zvěrem NB konstatoval, že ani nvrh nov prvn pravy ochrany utajovanch skutečnost nepočt s tm, že by advokti měli bt zahrnuti mezi osoby, u nichž se splněn zkonem stanovench podmnek pro seznamovn s utajovanmi skutečnostmi nevyžaduje. Navrhuje se naopak okruh osob, kter budou mt přstup k utajovanm skutečnostem bez dalšho, pouze s ohledem na zastvanou funkci, zžit, což je rovněž plně v souladu s požadavky NATO. V tto souvislosti NB odkzal i na nlez stavnho soudu zveřejněn pod č. 322/2001 Sb., podle něhož oblast ochrany utajovanch skutečnost je natolik specifick, že je legitimn určit omezen standardnch procesnch prv osob, u nichž stt zkoum, zda splňuj podmnky pro seznamovn s utajovanmi skutečnostmi.
K vzvě stavnho soudu doplnil Nrodn bezpečnostn řad sv vyjdřen, v němž označil a předložil předpisy, kter v rmci Evropskch společenstv upravuj problematiku ochrany utajovanch skutečnost. Jsou to:
- rozhodnut Rady EU č. 2001/264/ES ze dne 19. března 2001, kterm se přijmaj Bezpečnostn směrnice Rady. Podle uvedenho předpisu podmnkou pro přstup k informacm se stupněm utajen EU DŮVĚRN je prověřen osoby vyžadujc přstup k informacm. Obecn pravidla nejsou oslabena ždnmi vjimkami pro osoby, kterm by byl přstup k utajovanm informacm povolen pouze s ohledem na zastvanou funkci. V čsti I čl. 9 Bezpečnostn směrnice je stanoveno, že "všechny osoby, kter vyžaduj přstup k informacm se stupněm utajen EU DŮVĚRN nebo vyššm, mus bt před povolenm přstupu odpovdajcm způsobem prověřeny". Dle pak v čsti II, sekce V., bod 1 je stanoveno, že "přstup k utajovanm skutečnostem EU lze povolit pouze osobm, kter se s nimi musej seznamovat při plněn svch kolů. Přstup k informacm se stupněm utajen EU PŘSNĚ TAJN, EU TAJN a EU DŮVĚRN lze povolit pouze osobm, kter maj odpovdajc bezpečnostn osvědčen";
- rozhodnut Komise EU č. 2001/844/ES ze dne 29. listopadu 2001, kterm se přijmaj Bezpečnostn předpisy Komise. Rovněž podle tohoto předpisu osoby, kter vyžaduj přstup k informacm se stupněm utajen EU DŮVĚRN a vyššm, musej bt před povolenm přstupu odpovdajcm způsobem prověřeny. Ani zde nejsou pravidla přstupu k těmto informac oslabena ždnmi vjimkami. V čsti II, čl. 19 bod 1 je stanoveno, že "přstup k utajovanm skutečnostem EU lze povolit pouze osobm, kter se s nimi mus seznamovat při plněn svch kolů nebo v souvislosti se svm pracovnm zařazenm. Přstup k informacm na rovni EU PŘSNĚ TAJN, EU TAJN a EU DŮVĚRN lze povolit pouze osobm s přslušnm bezpečnostnm osvědčenm".
NB dle dodal, že povinnost dodržet mezinrodn zvazky vyplv i z členstv ČR v Organizaci Severoatlantick smlouvy. Standardy ochrany utajovanch skutečnost jsou obsaženy v předloženm dokumentu C-M (2002) 49 - Bezpečnost v rmci Organizace Severoatlantick smlouvy. Podle pravidel stanovench v tomto dokumentu musej všechny osoby, kter vyžaduj přstup k informacm na rovni "Důvěrn" nebo vyšš, nebo osoby, u nichž může bt z titulu jejich pracovnch povinnost nebo funkc vytvořen prostor pro přstup k těmto informacm, bt předem nležitě prověřeny a poučeny.
IV.
Dikce napadenho zkonnho ustanoven
stavn soud konstatuje, že zněn ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., kter bylo platn a činn do 11. července 2002, bylo nsledujc:
" 42
(1) U poslanců a sentorů s vjimkou členů kontrolnch orgnů podle zvlštnch zkonů12) a u advoktů se bezpečnostn prověrka neprovd."
12) 18 zkona č. 154/1994 Sb.
Předmětn ustanoven bylo dotčeno zkonem č. 310/2002 Sb., kterm se měn zkon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobnch dajů a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 18/1997 Sb., o mrovm využit jadern energie a ionizujcho zřen (atomov zkon) a o změně a doplněn některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 38/1994 Sb., o zahraničnm obchodu s vojenskm materilem a o doplněn zkona č. 455/1991 Sb., o živnostenskm podnikn (živnostensk zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 140/1961 Sb., trestn zkon, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 283/1993 Sb., o sttnm zastupitelstv, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 42/1992 Sb., o pravě majetkovch vztahů a vypořdn majetkovch nroků v družstvech, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon č. 310/2002 Sb."). Zk. č. 310/2002 Sb. s činnost od 12. července 2002 zakotvil v čsti prvn, čl. I, bod 4 nov zněn 42 odst. 1 takto:
"4. 42 odst. 1 včetně poznmky pod čarou č. 12) zn:
"(1) U poslanců a sentorů s vjimkou členů kontrolnch orgnů podle zvlštnch zkonů12) se bezpečnostn prověrka neprovd.
12) 18 zkona č. 154/1994 Sb.
23a zkona č. 67/1992 Sb."
V důsledku uveden novelizace zkona č. 310/2002 Sb. je tedy text nvrhem napadenho ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., v platnm zněn, tento:
" 42
(1) U poslanců a sentorů s vjimkou členů kontrolnch orgnů podle zvlštnch zkonů12) se bezpečnostn prověrka neprovd.
12) 18 zkona č. 154/1994 Sb.
23a zkona č. 67/1992 Sb."
Podle čl. IX zkona č. 310/2002 Sb. zkon č. 148/1998 Sb., o utajovanch skutečnostech a o změně některch zkonů, pozbv platnosti dne 31. prosince 2003.
V zkoně č. 436/2003 Sb., kterm se měn zkon č. 555/1992 Sb., o vězeňsk službě a justičn strži Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, je v čl. VI uvedeno: "V 89 zkona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnostech a o změně některch zkonů, se dosavadn text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, kter zn:
(2) Tento zkon pozbv platnosti dnem 30. června 2004."
Novelou zkona o utajovanch skutečnostech, provedenou čl. VI zkona č. 426/2003 Sb. byla tudž jeho platnost prodloužena do 30. června 2004.
V.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
stavn soud se nejdřve zabval otzkou, zda je navrhovatel - obecn soud - oprvněn nvrh na zrušen napadenho ustanoven podat. Dospěl k nzoru kladnmu. Je totiž zřejm, jak navrhovatel sprvně uvedl, že obecn soud mus napaden ustanoven aplikovat na svůj postup v danm trestnm řzen, a že současn prvn prava přmo zasahuje do prv obžalovanch osob na obhajobu. Uveden nvrh, byť se v podstatě dotk prva procesnho, souvis s rozhodovac činnost obecnho soudu, kter je tedy oprvněnm navrhovatelem (ust. 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů).
VI.
stavn konformita legislativnho procesu
stavn soud v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu dle posoudil, zda bylo napaden ustanoven zkona č. 148/1998 Sb., ve zněn zkona č. 310/2002 Sb., přijato a vydno v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Dospěl k zvěru kladnmu.
stavn soud zjistil z přslušnch těsnopiseckch zprv Poslaneck sněmovny a Sentu, že nvrh zkona, kterm se měn zkon č. 148/1998 Sb., byl přijat na 47. schůzi Poslaneck sněmovny dne 27. března 2002 ve 3. funkčnm obdob, a to usnesenm č. 2201. Při hlasovn o nvrhu bylo přtomno 170 poslanců, pro přijet nvrhu hlasovalo 152 poslanců, proti přijet nvrhu 18 poslanců, nikdo se nezdržel hlasovn. Nvrh byl řdně přijat.
Nvrh byl dle projednvn v Sentu, a to na jeho 17. schůzi ve 3. funkčnm obdob dne 3. května 2002. Usnesenm č. 372 Sent po věcnm projednn rozhodl vrtit nvrh Poslaneck sněmovně ve zněn přijatch pozměňovacch nvrhů. Pro přijet tohoto nvrhu hlasovalo 60 sentorů, proti nikdo. Nvrh vrtit nvrh zkona zpět Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy byl řdně přijat.
Poslaneck sněmovna znovu projednvala nvrh zkona, kterm se měn zkon č. 148/1998 Sb., na sv 51. schůzi dne 13. června 2002 ve 3. funkčnm obdob. Při hlasovn o přijet nvrhu zkona s pozměňovacmi nvrhy Sentu bylo přtomno 182 poslanců, pro přijet se vyslovilo 76 poslanců, proti přijet hlasovalo 98 poslanců. Nvrh zkona ve zněn pozměňovacch nvrhů Sentu nebyl přijat a Poslaneck sněmovna tak potvrdila tento nvrh v původnm zněn přijatm na 47. schůzi dne 27. března 2002 (usnesen č. 2319).
Nvrh zkona byl podepsn prezidentem Česk republiky dne 28. června 2002, předsedovi vldy byl doručen k podpisu dne 2. července 2002. Zkon byl vyhlšen dne 12. července 2002 ve Sbrce zkonů, a to v čstce 114 pod čslem 310/2002.
Vše citovan zkon č. 436/2003 Sb. byl projednn v Poslaneck sněmovně dne 4. listopadu 2003 a schvlen usnesenm č. 750. Přtomno bylo 168 poslanců; pro hlasovalo 149 poslanců, proti 5 poslanců. Zkon byl projednn v Sentu dne 3. prosince 2003 za přtomnosti 58 sentorů; pro hlasovalo 49 sentorů, proti jeden sentor. Prezident republiky zkon podepsal dne 9. prosince 2003. Zkon byl vyhlšen ve Sbrce zkonů dne 16. prosince 2003.
VII.
Vymezen předmětu řzen dle petitu nvrhu
Dikce napadenho ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., o utajovanch skutečnostech, ve zněn pozdějšch předpisů, jak bylo již uvedeno, je nsledujc: "U poslanců a sentorů s vjimkou členů kontrolnch orgnů podle zvlštnch zkonů se bezpečnostn prověrka neprovd". Uveden zněn předmětnho zkonnho ustanoven bylo do zkona o utajovanch skutečnostech vtěleno jeho novelou, provedenou zkona č. 310/2002 Sb., s činnost od 12. července 2002, kdy předchoz zněn uvedenho ustanoven, zakotven novelou zkona o utajovanch skutečnostech, provedenou čl. IX zkona č. 30/2000 Sb., bylo nsledujc: "U poslanců a sentorů s vjimkou členů kontrolnch orgnů podle zvlštnch zkonů a u advoktů se bezpečnostn prověrka neprovd". Původn dikce 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb. pak byla Parlamentem Česk republiky přijata v tomto zněn: "U poslanců a sentorů s vjimkou členů kontrolnch orgnů podle zvlštnch zkonů a u obhjců se bezpečnostn prověrka neprovd."
stavnm soudem posuzovan dikce zkona o utajovanch skutečnostech byla přijata ve zněn pozměňovacho nvrhu poslance Jana Klase k nvrhu poslanců Františka Ondruše, Petra Nečase a Ivana Langera na vydn zkona, kterm se měn zkon č. 148/1998 Sb., o utajovanch skutečnostech a o změně některch zkonů, ve zněn zkona č. 164/1999 Sb., zkona č. 18/2000 Sb., zkona č. 29/2000 Sb., zkona č. 30/2000 Sb., zkona č. 363/2000 Sb. a zkona č. 60/2001 Sb. Uveden pozměňovac nvrh byl přednesen ve druhm čten na 47. schůzi Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky dne 22. března 2003, přičemž jeho čel nebyl předkladatelem explicitně objasněn. Šlo přitom o doplněn pozměňovacho nvrhu garančnho Vboru pro obranu a bezpečnost ze dne 15. března 2002, přijatho usnesenm č. 206, jenž předložil sněmovně nsledujc dikci ustanoven 42 odst. 1 zkona: "U poslanců a sentorů se bezpečnostn prověrka neprovd". V nsledn rozpravě se ždn z poslanců k předmětn problematice nevyjdřil, stejně jak tomu bylo ve třetm čten, konanm v pokračovn 47. schůze Poslaneck sněmovny dne 27. března 2002.
Sent usnesenm č. 372 ze dne 3. května 2002 po věcnm projednn vrtil předmětn nvrh Poslaneck sněmovně ve zněn pozměňovacch nvrhů, mezi něž zařadil i novou dikci ustanoven 38 odst. 7 zkona o utajovanch skutečnostech: "Způsob určen osoby v rozsahu potřeby k seznmen se s utajovanou skutečnost v občanskm soudnm řzen, trestnm řzen a ve sprvnm soudnictv stanov zvlštn předpisy." V poznmce č. 11a) k danmu ustanoven přitom Sent tyto předpisy i označil: "11a) 40a občanskho soudnho řdu, ve zněn zkona č. 30/2000 Sb. 35 odst. 4, 50 odst. 3, 198a a 201 odst. 3 trestnho řdu, ve zněn zkona č. /2002 Sb." Jak plyne z rozpravy ze 17. schůze Sentu dne 3. května 2002, Sent považoval podmněn přstupu advokta, vykonvajcho obhajobu v trestnm řzen, bezpečnostn prověrkou za omezen prva obviněnho na obhajobu ve smyslu jeho prva na svobodnou volbu advokta.
Poslaneck sněmovna na sv 51. schůzi dne 13. června 2002 usnesenm č. 2319 nvrh zkona ve zněn pozměňovacch nvrhů Sentu nepřijala a setrvala na jeho schvlen ve zněn přijatm na 47. schůzi dne 27. března 2002.
VIII.
Ratio decidendi
VIII/a
Posouzen věci z rovně jednoduchho prva
Argumentace, obsažen v nvrhu Okresnho soudu v Přerově na zrušen ustanoven 42 odst. 1 zkona o utajovanch skutečnostech, implicite obsahuje poměřovn veřejnho zjmu na zajištěn ochrany informac (utajovanch skutečnost) na straně jedn a z veřejnho zjmu na zajištěn prva na obhajobu v trestnm řzen, jehož součst je prvo obviněnho na svobodnou volbu advokta na straně druh. Vychz z priority ochrany prva na obhajobu a ze zdůrazněn principu nezvislosti advokta na sttu, čemuž odporuje sttn aprobace způsobilosti přstupu k utajovanm skutečnostem a dle neakceptovateln nerovnost, tj. neakceptovatelnost kategorizace advoktů na skupinu oprvněnou se seznamovat s utajovanmi skutečnostmi a na skupinu, kter toto prvo nem. Pro uveden se v napadenm zkonnm ustanoven spatřuje mezera, v jejmž vyplněn demokratickm zkonodrcem (tj. do podoby zněn zkona před novelou, provedenou zkonem č. 310/2002 Sb.) je spatřovno naplněn uvedench stavnch principů.
Posouzen uveden argumentace ze strany stavnho soudu předpokld rekonstrukci čelů a dikce těch ustanoven jednoduchho prva, jež na problematiku přstupu advoktů k utajovanm skutečnostem v postaven obhjců v trestnm řzen dopadaj.
Dle ustanoven 1 zkona o utajovanch skutečnostech předmětem jeho pravy je vymezen skutečnost, kter je nutno v zjmu Česk republiky utajovat, způsob jejich ochrany, působnost a pravomoc orgnů sttu při vkonu sttn sprvy v oblasti ochrany utajovanch skutečnost, povinnosti orgnů sttu, prva a povinnosti fyzickch a prvnickch osob, odpovědnost za porušen povinnost stanovench tmto zkonem a zakotven postaven Nrodnho bezpečnostnho řadu. Jinmi slovy předmětem pravy předmětnho zkona je normativn vymezen pojmu utajovanch skutečnost, procesn prava postupu stanovovn stupně utajen, podmnky seznamovn se s utajovanmi skutečnostmi, ochrana utajovanch skutečnost, jakož pravomoc sttnch orgnů při vkonu sttn sprvy v dan oblasti.
Dle ustanoven 1 odst. 1 tr. řdu čelem trestnho řzen je upravit postup orgnů činnch v trestnm řzen tak, aby trestn činy byly nležitě zjištěny a jejich pachatel podle zkona spravedlivě potrestni. Mezi zsady trestnho řzen pak patř i zsada prva obviněnho na obhajobu, včetně prva zvolit si obhjce ( 2 odst. 13 tr. řdu). Trestn řd přitom v řadě svch ustanoven reaguje na možnou kolizi veřejnho zjmu na ochraně utajovanch skutečnost s stavnm pořdkem i zkonem garantovanm prvem obviněnho na obhajobu, včetně prva vyjadřovat se ke všem v trestnm řzen provděnm důkazům a prva svobodně si zvolit obhjce. Mezi tato ustanoven patř 35 odst. 4, 50 odst. 3 a 198a tr. řdu, upravujc poučovac a oznamovac povinnost orgnů činnch v trestnm řzen, vztahujc se k otzkm ochrany utajovanch skutečnost, jakož i speciln podmnky přstupu k utajovanm skutečnostem ze strany zmocněnce zčastněn osoby a poškozenho, dle 200 tr. řdu o vyloučen veřejnosti z hlavnho lčen, jestliže by veřejn projednn věci ohrozilo utajovan skutečnosti chrněn zvlštnm zkonem, 8 a 99 tr. řdu o vslechu svědků o okolnostech, tkajcch se utajovanch skutečnost. S označenmi ustanovenmi trestnho řdu pro zajištěn ochrany utajovanch skutečnost v trestnm řzen jsou dle spjata ustanoven 5 a 21 zkona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve zněn pozdějšch předpisů, a 6 zkona č. 36/1967 Sb., o znalcch a tlumočncch, upravujcch povinnost mlčenlivosti advoktů, znalců a tlumočnků, 105, 106 a zejmna 107 tr. zk., zakotvujc trestněprvn pravu ochrany utajovanch skutečnost, a konečně ustanoven 21, 24, 39, 44, 51, 86, 132, 139, 162, 166, 183, 188, 192 instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 1/2002 ze dne 3.12.2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydv vnitřn a kancelřsk řd pro okresn, krajsk a vrchn soudy, jež zakotvuj opatřen k zajištěn ochrany utajovanch skutečnost ve veden soudn agendy.
Toliko nepřmo, a to pro čely vkladu systematickho, dopad na posuzovanou problematiku i ustanoven 38 odst. 7 zkona o utajovanch skutečnostech. Dle něj způsob určen osoby v rozsahu potřeby k seznmen s utajovanou skutečnost v občanskm soudnm řzen a v soudnm řzen sprvnm stanov zvlštn předpis. Tmto předpisem je v občanskm soudnm řzen ustanoven 40a odst. 1 o. s. ř., dle něhož v řzen, ve kterm jsou projednvny utajovan skutečnosti chrněn zvlštnm zkonem, je předseda sentu povinen přsedc, častnky, osoby oprvněn za ně jednat ( 21 až 21b o. s. ř.), zstupce častnků, tedy i advokty, tlumočnky, osoby uveden v 116 odst. 3 a dalš osoby, kter se podle zkona mus častnit řzen, předem poučit podle tohoto zvlštnho zkona o trestnch nsledcch porušen tajnosti utajovanch skutečnost, přičemž proveden poučen se uvede v protokole; podpisem protokolu se poučen osoby stvaj osobami určenmi v rozsahu potřeby k seznmen s utajovanou skutečnost. V soudnm řzen sprvnm je tmto předpisem ustanoven 45 soudnho řdu sprvnho, jež upravuje oprvněn častnka řzen a jeho zstupce nahlžet do čst spisu, jež obsahuj utajovan skutečnosti a jimiž byl nebo bude provděn důkaz soudem. Dle je tmto ustanovenm 64 soudnho řdu sprvnho, jež i ve sprvnm soudnictv zakld přiměřen použit 40a odst. 1 o. s. ř.
V rovině jednoduchho prva pak nutno zodpovědět otzku, zda na problematiku přstupu obhjce k utajovanm skutečnostem v trestnm řzen dopad zkon o utajovanch skutečnostech anebo trestn řd, tj. kter z těchto zkonů je ve vzjemnm srovnn lex generalis a kter lex specialis.
Naznačen komplex norem jednoduchho prva umožňuje dvoj interpretaci:
Dle prvn na problematiku přstupu advoktů v roli obhjců k utajovanm skutečnostem v trestnm řzen dopad ustanoven 38 odst. 7 a 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, dle kterho jelikož dan zkon nezakotvil pro trestn řzen obdobn odkaz jak tak učinil pro občansk soudn řzen a soudn řzen sprvn a dle a contrario, jelikož advokti nejsou zahrnuti do včtu osob nepodlhajcch bezpečnostn prověrce, je podmnkou přstupu advoktů k utajovanm skutečnostem v roli obhjců v trestnm řzen absolvovn bezpečnostn prověrky. Tato interpretace plyne z vkladu jazykovho, tj. z doslovn dikce danch ustanoven.
Plyne-li rovněž z předpokldanho subjektivnho teleologickho vkladu, tj. z rekonstrukce původn intence zkonodrce, nelze tvrdit s jistotou.
Původn intenci Poslaneck sněmovny nelze bez dalšho dovodit ani z odmtnut explicitn argumentace Sentu, brojc proti podmněn přstupu advoktů k utajovanm skutečnostem v trestnm řzen absolvovnm bezpečnostn prověrky a navrhujc v tomto směru doplněn odkazujc normy, obsažen v 38 odst. 7 zk. č. 148/1998 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, kdy o přijet zkona ve zněn změn navrhovanch Sentem Poslaneck sněmovna hlasuje jako o celku (čl. 47 odst. 2, 3 stavy).
Konečně tuto původn intenci nelze dovodit ani postupem a contrario z vypuštěn kategorie osob - advoktů - z dikce ustanoven 42 odst. 1 zkona č. 148/1998 Sb., provedenho zk. č. 310/2002 Sb. Je tomu tak proto, že nahrazen pojmu "obhjců" pojmem "advoktů" v ustanoven 42 odst. 1 zkona o utajovanch skutečnostech, jež zkonodrce provedl čl. IX zkona č. 30/2000 Sb., bylo spjato se současnm zakotvenm novho ustanoven 40a o. s. ř. (čl. I bod 53. zkona č. 30/2000 Sb.), upravujcho seznamovn se častnků občanskho soudnho řzen a jejich zstupců, jakož i dalšch osob, s utajovanmi skutečnostmi, a tm i zakotvenm speciln pravy seznamovn se s utajovanmi skutečnostmi advoktů nejen v roli obhjců v trestnm řzen, nbrž i zstupců v občanskm soudnm řzen. Plynula-li před novelou zkona o utajovanch skutečnostech, proveden zk. č. 30/2000 Sb., vjimka z povinnosti podrobit se bezpečnostn prověrce pro obhjce jak ze zkona o utajovanch skutečnostech, tak i z trestnho řdu, nelze než tuto skutečnost hodnotit jako superfluum a vychzet přitom z interpretačn maximy superfluum noc nocet (viz obdobně nlez sp.zn. Pl. S 6/02).
Bylo-li hypoteticky původn intenc Poslaneck sněmovny novelou zkona o utajovanch skutečnostech, provedenou zk. č. 310/2002 Sb., zaveden bezpečnostnch prověrek obhjců v trestnm řzen, z pohledu druh z možnch interpretac komplexu relevantnho jednoduchho prva mysl zkonodrce nebyl vyjdřen adekvtně, tj. došlo k rozporu mezi intenc zkonodrce a dikc předmětnho zkonnho ustanoven.
Dle interpretace druh ochrana utajovanch skutečnost v trestnm řzen z celho okruhu problematiky ochrany utajovanch skutečnost představuje oblast speciln a tudž jej režim je upraven trestnm řdem a nikoli zkonem o utajovanch skutečnostech, ergo trestn řd je v danm kontextu lex specialis a jeho prava m před zkonem o utajovanch skutečnostech, jako zkonem obecnm - legi generali - přednost. Dan zvěr je dn nejen srovnnm předmětu pravy obou zkonů, nbrž i argumenty dalšmi:
Vztažen zkona o utajovanch skutečnost na předmětnou problematiku argumentem reductionis ad absurdum pak vede ke stěž udržitelnm důsledkům.
Postaven obhjce v trestnm řzen, tj. zejmna jeho procesn oprvněn, se odvj od postaven (prv) obviněnho. Eventuelnm zakotvenm vjimky advoktům zůstv otevřena zkladn otzka, a to přstup obviněnho k utajovanm skutečnostem, jež jsou obsahem důkaznch prostředků v trestnm řzen. Omezen takovho přstupu z pohledu čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 3 psm. c) mluvy je stěž představiteln. Obdobně je stěž představiteln "prověřovn" obviněnho Nrodnm bezpečnostnm řadem k povolen jeho přstupu k utajovanm skutečnostem (hyperbolickm přkladem dovdějcm tyto důsledky ad absurdum by byla představa bezpečnostnch prověrek obviněnho u trestnch činů dle 105 a 106 tr. zk.). Tato interpretace by pak vedla i k dalšmu absurdnmu důsledku: Vedla by totiž k možn situaci, kdy u advokta v trestnm řzen by bylo nutno pro seznmen se s důkaznm prostředkem obsahujcm utajovanou skutečnost vyžadovat absolvovn bezpečnostn prověrky, v občanskm soudnm řzen, přpadně v soudnm řzen sprvnm u stejnho advokta v postaven zstupce častnka řzen by ale absolvovn tto prověrky pro seznmen se s identickm důkaznm prostředkem obsahujcm identickou utajovanou skutečnost vyžadovno nebylo.
Na tomto mstě nutno odkzat na skutečnost, že stavn soud v řadě svch rozhodnut (II. S 315/2001, II. S 326/98, Pl. S 2/99, II. S 221/98) postupoval vkladem per reductione ad absurdum, což představuje formu vkladu teleologickho (teleologick redukce): v přpadě plurality interpretačnch alternativ je dle něj vyloučena ta, jež vede z pohledu smyslu a čelu normy k nepřijatelnm důsledkům.
Argumentem dalšm je pak zvěr plynouc z objektivnho teleologickho vkladu, tj. z principiln odlišnosti rol, jež dle zkona o advokacii a dle procesnch řdů pln advokt: může-li jejm obsahem na straně jedn bt oprvněn advokta spravovat ciz majetek, včetně vkonu funkce sprvce konkurzn podstaty, na straně druh jm může bt prvn zastupovn častnků, a to zpravidla v občanskm soudnm řzen, řzen trestnm anebo v soudnm řzen sprvnm. V tto souvislosti nutno odkzat na novelu zkona, kterm se měn zk. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve zněn pozdějšch předpisů, a zk. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcch (jenž byl přijat dne 9. května 2002 a publikovn pod č. 228/2002 Sb.). Ustanoven 56 tmto zkonem novelizovanho zkona o advokacii zakotvilo totiž oprvněn advokta spravovat ciz majetek, včetně vkonu funkce sprvce konkursn podstaty, když ohledně skutečnost, o nichž se dozvěděl v souvislosti s vkonem funkce sprvce konkurzn podstaty stanovilo pro něj vjimku z povinnosti mlčenlivosti dle 21 zkona o advokacii, při zachovn povinnosti mlčenlivosti sprvce konkurzn podstaty dle ustanoven zvlštnch prvnch předpisů. Oprvněn spravovat ciz majetek, včetně oprvněn vkonu funkce sprvce konkurzn podstaty, je přitom ve vazbě na povahu spravovanho majetku spjato i s eventuln nutnost seznamovat se s utajovanmi skutečnostmi.
Vychzeje z takto naznačenho teleologickho odlišen, lze dospět k zvěru, dle kterho, prvě s ohledem na ustanoven 56 zkona o advokacii ve zněn zk. č. 228/2002 Sb., advokt dle 42 odst. 1 zk. č. 148/1998 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, pro seznamovn s utajovanmi skutečnostmi podlh bezpečnostn prověrce, nestanov-li zvlštn zkon jinak. Tmto zkonem dle odkazujc normy obsažen v 38 odst. 7 zkona o utajovanch skutečnostech je občansk soudn řd a soudn řd sprvn. Nadto zvlštn, od zkona o utajovanch skutečnostech lišc se, podmnky seznamovn se s utajovanmi skutečnostmi advokta, jenž vykonv roli obhjce v trestnm řzen, jsou zakotveny i v trestnm řdu (zejmna 35 odst. 4 a 198a tr. řdu): "Vznik-li konflikt mezi obecnm a zvlštnm pravidlem, lze se domnvat, že zkonodrce se prostřednictvm zvlštnho zkona chtěl od obecnho pravidla odchlit." (Ch. Perelman, Logique Juridique. Paris 1976; cit. dle německho překladu: Juristische Logik als Argumentationslehre. Freiburg-Mnchen 1979, s. 65). Samotn odkazujc norma přitom přednost speciality k obecnosti nezakld, pln toliko funkci informačn (v tto souvislosti je namstě rovněž upozornit na skutečnost, že navzdory zkonodrcem zvolen formulace nejde v přpadě 38 odst. 7 zk. č. 148/1998 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, o delegaci, nbrž jde o odkaz - delegace je totiž pojmově spjata s hierarchi prvn sly normy zmocňovac a normy delegovan). Z absence normy odkazujc v ustanoven 38 odst. 7 zk. č. 148/1998 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, na zvlštn předpis upravujc trestn řzen tudž a contrario přednost obecn pravy v zkoně o utajovanch skutečnostech před zvlštn pravou přstupu advokta v roli obhjce v trestnm řzen k utajovanm skutečnostem, obsaženou v trestnm řdě, dovodit nelze.
Zvěr plynouc z objektivně teleologickho vkladu, jakož i vkladu per reductionem ad absurdum je podpořen i argumentem, jenž vychz z maximy vnitřn bezrozpornosti a konzistentnosti prvnho řdu (jinmi slovy vychz z axiomy racionlnho zkonodrce - při aplikaci aktulnho teleologickho vkladu z teoretick koncepce "racionlnho zkonodrce" vychz např. stavn soud Polsk republiky - viz A. Kozak, Rodzaje wykladni prawa w uchwalach Trybunalu Konstytucyjnego. In: Z zagadnieň wykladni prawa. Red. S. Kažmierczyk, Wroclaw 1997, s. 57-60). Upravil-li by zkonodrce v zkonu o utajovanch skutečnostech povinnost advoktů při seznamovn se s utajovanmi skutečnostmi v roli obhjců v trestnm řzen podrobit se bezpečnostn prověrce, musel by pak konsekventně důsledky tto pravy promtnout ve zvlštn skutkov podstatě zakldajc důvod vyloučen zvolenho obhjce dle 37a tr. řdu a zproštěn ustanovenho obhjce obhajovn dle 40a tr. řdu. Neučinil-li tak, nelze než dedukovat nenaplněn předpokldan premisy.
I na rovni metodologie vkladu jednoduchho prva, a to vychzeje zejmna z argumentu reductionis ad absurdum a maximy vnitřn bezrozpornosti a konzistentnosti prvnho řdu, lze dospět k zvěru o opodstatněnosti druh z naznačench vkladovch alternativ 38 odst. 7 a 42 odst. 1 zk. č. 148/1998 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů. Uveden zvěr se opr i o stanovisko doktrinrn, dle něhož se za rozhodujc hledisko, tertium comparationis, v přpadech konfliktu mezi vklady, koncipovanmi rozličnmi metodami, považuje teleologick redukce (čili vklad per reductione ad absurdum): "Argumentum reductione ad absurdum se použv buď samostatně, nebo tehdy, dovd-li vklad podle několika jinch argumentů k rozpornm (neslučitelnm) zvěrům." (V. Knapp, Teorie prva. Praha 1995, s. 173. Argumentum ad absurdum, neboli teleologickou redukci, nazv pak Neil MacCormick "zlatm pravidlem" vkladu: N. MacCormick, Argumentation and Interpretation in Law. Ratio Juris, No. 1, 1993, s. 26).
Již z takto vyložen rekonstrukce relevantnho platnho jednoduchho prva plyne zvěr, dle něhož seznamovn advokta s utajovanmi skutečnostmi v roli obhjce v trestnm řzen je upraveno trestnm řdem a nikoli zkonem o utajovanch skutečnostech, a tudž podle stvajc platn prvn pravy česk prvn řd pro dan čel, tj. pro seznamovn obhjce v trestnm řzen s utajovanmi skutečnostmi, nevyžaduje bezpečnostn prověrku Nrodnm bezpečnostnm řadem.
VIII/b
Posouzen stavněprvn
stavněprvn posouzen kolize interpretačnch alternativ relevantnho jednoduchho prva je založeno jednak na aplikaci principu proporcionality a jednak principu priority stavně konformnho vkladu před derogac.
Vychzeje ze skutečnosti, že postaven obhjce v trestnm řzen je odvozeno od postaven obviněnho, jdrem rozhodovan věci v rovině stavněprvn je kolize veřejnho statku (k pojmu veřejnho statku viz nlez sp. zn. Pl. S 15/96), jmž je bezpečnost sttu jako prvek jeho svrchovanosti (čl. 1 stavy), jejž komponentem je i zajištěn ochrany utajovanch skutečnost, se zkladnm prvem obviněnho na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 psm. c) mluvy, jeho zkladnm prvem vyjadřovat se ke všem v řzen provděnm důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i jeho zkladnm prvem plynoucm z principu rovnosti "zbran" dle čl. 37 odst. 3 Listiny.
Obdobně jak je tomu u všech demokratickch stavnch soudů, i stavn soud Česk republiky pro řešen kolize zkladnch prv, přpadně stavnm pořdkem chrněnch veřejnch statků, a to v řzen o kontrole norem i v řzen o stavnch stžnostech, aplikuje princip proporcionality (poprv jej komplexně vyložil v přpadě posuzovn stavnosti institutu utajen osobnch dajů svědků v trestnm procesu - Pl. S 4/94).
Princip proporcionality je založen metodologicky na třech krocch:
Prvnm je hodnocen jednoduchho prva hlediskem vhodnosti, jehož obsahem je posuzovn zvolenho normativnho prostředku z pohledu možnho naplněn sledovanho čelu. Nen-li dan normativn prostředek způsobil sledovanho čelu doshnout, jde ze strany zkonodrce o projev svvole, jenž se považuje za rozporn s principem prvnho sttu.
Druhm krokem uplatněn principu proporcionality je posouzen jednoduchho prva hlediskem potřebnosti, jež sleduje analzu plurality možnch normativnch prostředků ve vztahu k zamšlenmu čelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezen stavou chrněn hodnoty - zkladnho prva nebo veřejnho statku. Lze-li zkonodrcem sledovanho čelu doshnout alternativnmi normativnmi prostředky, je pak stavně konformn ten, jenž danou stavně chrněnou hodnotu omezuje v mře nejmenš.
Sleduje-li posuzovan jednoduch prvo na straně jedn ochranu určit z stavně chrněnch hodnot, na straně druh však jinou omezuje, třet hledisko principu proporcionality, jmž je poměřovn, představuje metodologii zvažovn těchto v kolizi stojcch stavnch hodnot.
Pro vyvozen zvěru v přpadě kolize zkladnch prv, přpadně veřejnho dobra, jako principů, na rozdl od přpadu konfliktu norem jednoduchho prva, se stavn soud řd přkazem k optimalizaci, tj. postultem minimalizace omezen zkladnho prva a svobody, přp. veřejnho dobra. Jeho obsahem je maxima, dle nž v přpadě zvěru o opodstatněnosti priority jednoho před druhm ze dvou v kolizi stojcch zkladnch prv, resp. veřejnch statků, je nutnou podmnkou konečnho rozhodnut rovněž využit všech možnost minimalizace zsahu do jednoho z nich. Přkaz k optimalizaci lze normativně odvodit z ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny, dle něhož zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod, tudž analogicky rovněž v přpadě jejich omezen v důsledku jejich vzjemn kolize.
Vychzeje z takto naznačench hledisek stavnho posouzen dan problematiky, nutno konstatovat, že z pohledu postultu vhodnosti, tj. vztahu mezi použitmi prvnmi prostředky a cli zkonodrce, absolvovn bezpečnostn prověrky advoktů představuje efektivn prostředek k dosažen sledovanho cle - veřejnho statku. Z pohledu subsidiarity možnch alternativnch nstrojů, zabezpečujcch dan čel, tj. z pohledu kritria potřebnosti, lze ale dospět k zvěru, že bezpečnostn prověrky nejsou prostředkem přiměřenm, jelikož danho čelu lze v trestnm řzen doshnout sumou dlčch nstrojů (poučenm ze strany soudu o povinnostech plynoucch ze zkona o utajovanch skutečnostech a o trestnch sankcch, dle povinnost mlčenlivosti dle zkona o advokacii, atd.), jež se přitom nedotkaj a nijak neomezuj v danm kontextu v kolizi s veřejnm statkem (bezpečnost sttu) stojc zkladn prvo na obhajobu, na rovnost zbran a prvo vyjadřovat se ke všem důkazům. prava obsažen v trestnm řdu nejen garantuje ochranu zkladnch prv dle čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 psm. c) mluvy, nbrž i řadou svch norem, jakož i řadou dalšch souvisejcch norem jednoduchho prva splňuje požadavek minimalizace omezen ochrany v dan věci v kolizi stojcho veřejnho dobra (zajišťovn bezpečnosti sttu ochranou utajovanch skutečnost), a tm respektuje i stavn přkaz k optimalizaci.
V tto souvislosti lze pravu obsaženou v trestnm řdu považovat i za souladnou s důsledky, jež plynou z interpretace čl. 6 odst. 3 psm. c) mluvy Evropskm soudem pro lidsk prva. Dle prvnho nzoru Soudu ve věci Meftah a dalš proti Francii, 2002: "Soud připomn, že prvo obviněnho na pomoc advokta podle svho vběru (viz zejmna Pakelli proti Německu, 1983) nemůže mt absolutn charakter, a že ho tudž vnitrosttn soudy mohou nedbat, jestliže existuj relevantn a dostatečn důvody k domněnce, že to vyžaduj zjmy spravedlnosti (viz Croissant proti Německu, 1992)". K vkladu pojmu "relevantnch a dostatečnch důvodů vyžadovanch zjmy spravedlnosti, jež vedou k omezen absolutnho charakteru prva obviněnho na vběr advokta", v kontextu věci rozhodovan stavnm soudem se nejblže Evropsk soud pro lidsk prva vyjdřil ve věci Chazal proti Spojenmu krlovstv, 1996, a Tunelky a dalš proti Spojenmu krlovstv, 1998. Připoušt-li anglick prvo v určitch typech řzen ustanoven zvlštnho advokta, jenž m přstup k utajovanm skutečnostem tkajcm se nrodn bezpečnosti, ve vztahu k mandantovi je ale vzn povinnost mlčenlivosti, nalezl Evropsk soud pro lidsk prva v tto okolnosti dotčen v čl. 6 odst. 1 mluvy. Dle doktrinrn interpretace těchto rozhodnut "se však nezd, že by zvlštnm advoktem mohl bt ustanoven jen advokt zapsan do zvlštnho seznamu nebo advokt zvlšť prověřen ze sttobezpečnostnho hlediska" (B. Repk, Advokt ve světle judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva. I. čst, Bulletin advokacie, č. 10, 2002, s. 19).
Vede-li přkaz k optimalizaci dosažen obou v kolizi stojcch stavnm pořdkem garantovanch hodnot k zvěru o stavn neakceptovatelnosti bezpečnostnch prověrek advoktů za čelem přpustnosti seznamovn se s utajovanmi skutečnostmi v roli obhjců v trestnm řzen a zroveň o přijatelnosti těch podmnek seznamovn obhjců s utajovanmi skutečnostmi, jež jsou zakotveny v trestnm řdu a jež neomezuj zkladn prva na obhajobu, rovnost zbran a prva vyjadřovat se ke všem důkazům, pro posouzen stavnosti 42 odst. 1 zk. č. 148/1998 Sb., z uvedenho plyne nutnost aplikovat princip priority stavně konformn interpretace před derogac. stavn soud se k tomuto principu přihlsil v řadě svch rozhodnut. Poprv tak učinil v nlezu Pl. S 48/95, v němž uvedl, že v situaci, kdy určit ustanoven prvnho předpisu umožňuje dvě různ interpretace, přičemž jedna je v souladu s stavnm pořdkem a druh je s nm v rozporu, nen dn důvod zrušen tohoto ustanoven; při jeho aplikaci je kolem soudů interpretovat dan ustanoven stavně konformnm způsobem. Princip priority stavně konformnho vkladu před zrušenm použil pak stavn soud v řadě dalšch rozhodnut v řzen o kontrole norem (např. Pl. S 5/96; Pl. S 19/98; Pl. S 15/98; Pl. S 4/99; Pl. S 10/99; Pl. S 17/99).
Naznačen zvěry o optimalizaci řešen kolize stavnm pořdkem garantovanch hodnot, založen obsahem a čely posuzovanho jednoduchho prva, spolu s metodou priority stavně konformnho vkladu před zrušenm zkona představuj stavn argumenty hodnocen stavnosti 42 odst. 1 zk. č. 148/1998 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, jež plně koresponduj zvěrům plynoucm z metodologie vkladu jednoduchho prva, založenm teleologickou redukci, vkladem objektivně teleologickm a vkladem systematickm, jehož komponentem je i pravidlo lex specialis derogat legi generali. Pro uveden stavn soud nvrh Okresnho soudu v Přerově na zrušen ustanoven 42 odst. 1 zk. č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovanch skutečnost a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zamtl.
stavn soud se v řadě svch rozhodnut vyjdřil k interpretaci čl. 89 odst. 2 stavy, v nejnovějš sv judikatuře pak zejmna v nlezu ve věci Pl. S 2/03, dle něhož "zvazn nen jen vrok nlezu, ale i odůvodněn, resp. ty jeho čsti, jež obsahuj 'nosn' důvody" (obdobně i nlez ve věci sp. zn. III. S 200/2000). Na těchto zvěrech stavn soud i nadle trv.
Specifick situace nastv v tto souvislosti u nlezů v řzen o kontrole norem, jimiž stavn soud nvrh na zrušen zkona, jinho prvnho předpisu, resp. jejich jednotlivch ustanoven, zamt, přičemž ve svm rozhodnut vychz z principu priority stavně konformnho vkladu před zrušenm zkona, jinho prvnho předpisu, nebo jejich ustanoven, dle něhož v situaci, kdy určit ustanoven prvnho předpisu umožňuje dvě různ interpretace, přičemž jedna je v souladu s stavnm pořdkem a druh je s nimi v rozporu, nen dn důvod zrušen tohoto ustanoven; při aplikaci předmětnho zkona, jinho prvnho předpisu, přp. jejich ustanoven, je kolem orgnů veřejn moci, zejmna pak soudů, interpretovat dan ustanoven stavně konformnm způsobem (Pl. S 48/95 a dalš). Odlišn vklad čl. 89 odst. 2 stavy by u nlezů, zamtajcch nvrhy na zrušen prvnch předpisů z důvodů priority stavně konformn interpretace, činil rozhodnut stavnho soudu prvně bezobsažnmi, přpadně i matoucmi, a nutil by zroveň stavn soud k postupu, jenž se jev ve svch důsledcch absurdn a neudržiteln: nespolhat na možnost stavně konformn interpretace, opustit princip judicial self restraint a v přpadě sebemenš možnosti stavně rozporn interpretace napadenho předpisu jej zrušit. Pro uveden v řzen o kontrole norem v přpadě přijet zamtavho vroku s interpretativn argumentac stavn soud z množiny nosnch důvodů plynouc zkladn stavn princip zařadil do rmce vrokov čsti nlezu.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujal k rozhodnutí pléna soudce JUDr. Vojen Güttler.