Ve věci návrhu na zrušení § 400 odst. 1 a § 398 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 90/2008 účinný od 12.03.2008
| Schválené: | 29.01.2008 |
| Účinnost od: | 12.03.2008 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | ZÁKLADNÍ ZÁSADY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ., Právo na soudní ochranu. Právo na spravedlivý proces., Vyžádání obviněného z ciziny., Zajištění osoby obviněného. Vazba. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové o návrhu II. senátu Ústavního soudu na zrušení § 400 odst. 1 a § 398 odst. 6 trestního řádu, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu, a Senátu Parlamentu, jako účastníků řízení, takto:
1. Ustanovení § 398 odst. 6 věty prvé a § 400 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se ruší dnem 31. prosince 2008. 2. Návrh na zrušení § 398 odst. 6 věty druhé zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
1. stavn stžnost podanou k poštovn přepravě dne 29. prosince 2005 se S. H. (dle jen „stěžovatel“) domh zrušen usnesen Městskho soudu v Praze sp. zn. Nt 449/2004 ze dne 9. zř 2005, kterm nebyla přijata jeho nabdka peněžit zruky ve vši 100 000 Kč, nebyla přijata nabdka jeho psemnho slibu, a byla zamtnuta jeho ždost o propuštěn z vazby na svobodu, a usnesen Vrchnho soudu v Praze sp. zn. 1 To 43/2005 ze dne 4. listopadu 2005, kterm byla jeho stžnost zamtnuta. Tvrd, že jimi byla porušena jeho zkladn prva podle čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“).
2. Z připojenho spisu Městskho soudu v Praze sp. zn. Nt 449/2004 stavn soud zjistil, že ředn soud v Hofu (Spolkov republika Německo) vydal na stěžovatele dne 8. listopadu 2004 pod sp. zn. 1 Gs 1914/04 přkaz k zatčen. Důvodem bylo obviněn, že měl v devti přpadech platně napomoci jinm cizincům, aby v rozporu se zkonem přicestovali v obdob od srpna 2003 do srpna 2004 na zem Spolkov republiky Německo, a to ku prospěchu vce cizinců a jako člen organizovan skupiny, a ve dvou přpadech se o totž jednn v tže době měl pokusit. Tm se měl dopustit trestnho činu podle 92 odst. 1 čslo 1, čslo 6, 92a odst. 1 čslo 1, čslo 2, 92a odst. 3, a 92b odst. 1 cizineckho zkona Spolkov republiky Německo, a podle 22, 23, 53 trestnho zkona Spolkov republiky Německo. Byl u něj shledn těkov důvod vazby.
3. Na zkladě tohoto přkazu k zatčen byl stěžovatel od 27. prosince 2004 omezen na svobodě a usnesenm předsedkyně sentu Městskho soudu v Praze č. j. Nt 449/2004-23 ze dne 29. prosince 2004 byl vzat do předběžn vazby. Usnesenm Vrchnho soudu v Praze, č. j. 1 To 3/2005-97, ze dne 3. znora 2005 byla jeho stžnost jako nedůvodn zamtnuta. Přpisem ze dne 14. března 2005 stěžovatel souhlasil se svm vydnm k trestnmu sthn do Spolkov republiky Německo a tentž souhlas zopakoval i při svm vslechu, konanm u Městskho soudu v Praze dne 22. dubna 2005, kdy bylo pot usnesenm č. j. Nt 449/2004-217 rozhodnuto o přeměně vazby předběžn na vazbu vydvac. Dne 29. dubna 2005 navrhla sttn zstupkyně Městskho sttnho zastupitelstv v Praze, aby ministr spravedlnosti povolil vydn stěžovatele k trestnmu sthn do Spolkov republiky Německo.
4. Rozhodnutm ministra spravedlnosti č. j. 2352/2004-MO-M/13 ze dne 12. května 2005 bylo jednak povoleno vydn stěžovatele k trestnmu sthn do Spolkov republiky Německo, a současně byla realizace vydn odložena do doby skončen trestnho řzen, kter je proti němu vedeno u Okresnho soudu v Děčně pod sp. zn. 6 T 93/2003, resp. do doby po skončen přpadnho vkonu trestu odnět svobody. O tomto rozhodnut byl Městsk soud informovn přpisem Ministerstva spravedlnosti doručenm dne 17. května 2005. Přpisem, doručenm dne 11. srpna 2005, byl Městsk soud v Praze informovn o tom, že rozhodnut ministra spravedlnosti ze dne 12. května 2005 bylo nahrazeno rozhodnutm ministra spravedlnosti č. j. 2352/2004-MO-M/25 ze dne 5. srpna 2005, když změna spočvala v pravě spisov značky řzen, vedenho u Okresnho soudu v Děčně na sp. zn. 6 T 93/2002. Telefaxem doručenm dne 19. zř 2005 byl konečně Městsk soud v Praze informovn o tom, že rozhodnut ministra spravedlnosti ze dne 5. srpna 2005 bylo nahrazeno rozhodnutm ministra spravedlnosti č. j. 3352/2004-MO-M/31 ze dne 12. zř 2005, jmž bylo odložen realizace vydn rozšřeno o dobu do skončen řzen vedenho Polici Česk republiky, Službou kriminln policie a vyšetřovn, tvarem pro odhalovn organizovanho zločinu pod ČTS: OOZ-148/V7-2003-E2, resp. do doby po skončen přpadnho vkonu trestu odnět svobody.
5. Podnm ze dne 15. června 2005 poždal stěžovatel o propuštěn z vydvac vazby, a přitom nabdl peněžitou zruku ve vši 100 000 Kč a psemn slib. Usnesenm Městskho soudu v Praze č. j. Nt 449/2004-264 ze dne 9. zř 2005 nebyla přijata nabdka peněžit zruky a nabdka psemnho slibu a nvrh na propuštěn z vydvac vazby byl zamtnut. Usnesenm Vrchnho soudu v Praze č. j. 1 To 43/2005-282 ze dne 4. listopadu 2005 byla stžnost stěžovatele jako nedůvodn zamtnuta.
6. V stavn stžnosti stěžovatel poukazuje na to, že v řzen vedenm Okresnm soudem v Děčně pod sp. zn. 6 T 93/2002 dochz k průtahům, že v tto věci figuruje třinct spoluobžalovanch a konečn rozhodnut lze tedy očekvat spše v horizontu let. Ohledně nově zahjenho trestnho sthn namt, že ohledně osmi z devti vytkanch skutků je sthn ve Spolkov republice Německo v řzen, pro něž se nachz ve vydvac vazbě. Obv se proto, že může bt na zem obou sttů souběžně odsouzen pro identickou trestnou činnost. Toto trestn sthn přitom mělo bt zahjeno „jen pro jistotu“, kdyby trestn sthn ve Spolkov republice Německo bylo zmařeno. Zroveň je toho nzoru, že od zahjen poslednho trestnho sthn pominuly důvody vydvac vazby a paradoxně orgny Spolkov republiky Německo čekaj na jeho vydn a orgny činn v trestnm řzen čekaj na ukončen trestnho sthn ve Spolkov republice Německo. Stěžovatel se tak již dle než rok nachz ve vazbě, aniž by v jeho řzench nastal jakkoliv pokrok. Setrvvnm ve vydvac vazbě je mu znemožňovna obhajoba v trestnm řzen vedenm proti němu ve Spolkov republice Německo, přestože prvě pro možnost jejho efektivnho vykonvn souhlasil se svm vydnm. K samotn obavě z těku uvd, že se před několika lety oženil s občankou Česk republiky, se kterou m nyn čtyřletou dceru, o kterou se řdně star a nem v myslu Českou republiku opustit. Přitom řzen před Okresnm soudem v Děčně probh již několik let, aniž by se pokusil kvůli tomu utci.
7. stavn soud vyzval častnky řzen, aby se vyjdřili k stavn stžnosti. Městsk soud v Praze, kter se jedin vyjdřil, odkzal na odůvodněn svho rozhodnut. M zato, že vzhledem k zvažnosti trestn věci, pro kterou Spolkov republika Německo o vydn žd, je nepochybně dna obava z těku a tm i ze zmařen vydn. Upozorňuje, že stěžovatel s vydnm souhlasil a prva podat stžnost proti rozhodnut o přeměně vazby předběžn na vydvac se vslovně vzdal. Pokud stěžovatel neobdržel rozhodnut ministra spravedlnosti, kterm bylo povoleno vydn, je třeba, aby se obrtil přmo na Ministerstvo spravedlnosti.
8. V replice stěžovatel zdůraznil, že je nyn policejnm orgnem sthn pro identickou činnost, pro kterou se nachz ve vydvac vazbě. V t souvislosti opakovaně bezvsledně ždal, aby proti němu policejn orgn zahjil trestn sthn i pro dalš skutky, pro kter je sthn rovněž ve Spolkov republice Německo. Domnv se, že vydvac vazba ve skutečnosti nahrazuje vazbu vyšetřovac, pro kterou však nen ždn zkonn důvod, neboť vazba trv již vce než šestnct měsců.
9. Na vzvu stavnho soudu ministr spravedlnosti sdělil, že s ohledem na skutečnost, že realizace vydn byla odložena z důvodu dosud pravomocně neukončenho trestnho sthn, nebylo uvažovno o ždnm konkrtnm časovm omezen tohoto odložen. Nedomnv se, že by zkonn prava byla na jmu zkladnch prv osoby, o jejž vydn jde, a to zejmna s ohledem na skutečnost, že m prvo poždat o propuštěn z vydvac vazby. K odložen proveden vydn došlo s ohledem na informace o trestnch řzench, kter jsou proti stěžovateli vedena v tuzemsku.
10. Na vzvu stavnho soudu sdělil Okresn soud v Děčně, že pod sp. zn. 6 T 93/2002 je proti stěžovateli a dalšm osobm vedeno trestn řzen pro trestn činy zločinnho spolčen podle 163a odst. 1 trestnho zkona a nedovolenho překročen sttn hranice podle 171a odst. 1 a 2 psm. b) a c) trestnho zkona, spočvajc v organizovn nedovolenho převeden osob do Spolkov republiky Německo. Stěžovatel byl nepravomocně odsouzen rozsudkem Okresnho soudu v Děčně ze dne 15. listopadu 2002 pro jeden tok vytkanho trestnho činu k trestu odnět svobody v trvn osmi měsců, podmněně odloženho na zkušebn dobu v trvn osmncti měsců. Stěžovatel byl v tto věci ve vazbě od 26. června 2001 do 12. listopadu 2002. O odvoln proti rozsudku doposud nebylo věcně rozhodnuto a prognza časovho průběhu dalšho řzen byla dna tmto soudem do horizontu měsců s ohledem na to, že se jedn o trestnou činnost spchanou ve čtyřiceti dlčch skutcch kladenou za vinu celkem patncti osobm. stavn soud k tomu připomn, že se nejedn o věcně a časově identick skutky jako ty, pro něž je sthn ve Spolkov republice Německo.
11. Policie Česk republiky sdělila stavnmu soudu, že ve věci dalšho sthn stěžovatele byly kony trestnho řzen ve věci podezřen ze spchn trestnho činu nedovolenho překročen sttn hranice podle 171a odst. 1 a 2 psm. c) trestnho zkona stěžovatelem zahjeny již dne 7. července 2003. Po zahjen trestnho sthn v srpnu 2005 byl stěžovatel vyslechnut a od nora 2006 proběhly vslechy pěti osob (z toho na vpovědch dvou z nich je založen zatkac rozkaz, pro nějž je stěžovatel ve vydvac vazbě), kter musely bt předvolvny opakovaně. Dalš kony provděny nebyly.
12. II. sent stavnho soudu dospěl k zvěru, že neexistuje důvod pro odmtnut stavn stžnosti podle 43 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o stavnm soudu“). Podstatou stavn stžnosti je nesouhlas stěžovatele s odkladem jeho vydn k trestnmu sthn, o kterm podle 400 odst. 1 trestnho řdu rozhodl ministr spravedlnosti. Ministr spravedlnosti je formlně součst moci vkonn, tedy zcela vně moci soudn, aniž by v jeho pozici bylo možn shledat nezbytn materiln podmnky soudnho orgnu. Obecn soudy přitom podle tohoto a navazujcch ustanoven trestnho řdu nezkoumaj oprvněnost trvn omezen osobn svobody vydvac vazbou z jinch důvodů, než je existence důvodu vydn. V neposledn řadě nen v podstavnm prvu obecně u vydvac vazby, tedy ani v přpadě odložen vydn, stanovena maximln možn dlka trvn tto vazby, jako je tomu v přpadě vazby podle 67 a nsl. trestnho řdu. II. sent stavnho soudu proto dospěl k zvěru, že ustanoven 400 odst. 1 trestnho řdu evidentně stoj v rozporu s čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny, resp. čl. 5 odst. 1 psm. c) a odst. 3 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluva“).
13. Nsledně dospěl II. sent k zvěru, že zkonn meze soudnho přezkumu ve zkrcenm vydvacm řzen k ždosti o propuštěn z vazby na svobodu, kter vylučuj mimo jin i přezkum všech rozhodnut navazujcch na rozhodnut o vzet do vazby podle 398 odst. 5 trestnho řdu, tedy včetně rozhodnut o odkladu vydn podle 400 odst. 1 trestnho řdu, jsou vslovně zakotveny v 398 odst. 6 trestnho řdu. Proto rozšřil nvrh i o nvrh na zrušen 398 odst. 6 trestnho řdu.
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnků řzen
14. Předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu po rekapitulaci zkonodrnho procesu uvedl, že zkladnm pramenem extradičnho řzen je Evropsk mluva o vydvn sjednan 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb.). Ta v čl. 19 odst. 1 stanov možnost doždan strany odložit předn vyždan osoby, aby ji mohla trestně sthat nebo na n vykonat trest za jin trestn čin, než pro kter je ždno vydn. Předkladatel nvrhu zkona č. 539/2004 Sb. provdějcho toto ustanoven odůvodnil nvrh novho ustanoven potřebami praxe s tm, že by odklad neměl znemožnit cizm orgnům ukončit jejich trestn řzen v přiměřen době. čelem předmětnho ustanoven je nalzt rovnovhu mezi plněnm mezinrodnch zvazků na straně jedn a požadavkem na objasněn trestn činnosti a spravedlivm potrestn pachatelů těchto činů spchanch na zem Česk republiky na straně druh. Zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s s stavnm pořdkem a prvnm řdem Česk republiky. Zvěrem nechal na stavnm soudu, aby posoudil stavnost zkona.
15. Předseda Sentu uvedl, že nov prava extradičnho řzen byla koncipovna jako tměř pln recepce zvazků Česk republiky z mezinrodnch smluv a z prvnch aktů Evropsk unie v dan oblasti. Předchoz prvn prava se v zsadě nelišila, avšak obešla se bez vslovnho popisu odkladu vydn a možnosti dočasnho předn, kter byly obsaženy pouze v čl. 19 Evropsk mluvy o vydvn. Tato smluvn pravidla byla přmo provděna, i když nebyla zkonem explicitně stanovena působnost sttnch orgnů k rozhodovn. Městsk soud v Praze v t době judikoval, že oprvněn k odložen předn vyždan osoby je v pravomoci ministra spravedlnosti (sp. zn. 1 Nt 120/92 in Sb.NS 96, 2: 85). Proto při projednvn novely byla akcentovna problematika zcela novch „evropskch“ prvnch nstrojů a univerzln prava byla vnmna jako pouh legislativn redakce dosavadn pravy, kter je svm dlouhodobm užvnm prověřena co do funkčnosti i stavn konformity.
16. Uvedl, že ač to zkon nevyžaduje, lze předpokldat, že k odkladu vydn dochz po posouzen a na nvrh přslušnch orgnů činnch v trestnm řzen, kter jsou na rozdl od ministra spravedlnosti schopny navrhnout a posoudit čelnost odložen. S odkazem na judikaturu Nejvyššho soudu a Evropskho soudu pro lidsk prva nepovažuje rozhodnut ministra spravedlnosti o odložen vydn za rozhodnutm o zbaven svobody, kter by představovalo odnět věci soudu bez jeho vědom.
17. Konstatoval, že důvodem vydvac vazby je nepochybně zabezpečit vydn samo, a proto soud nen při vzet do tto vazby podle 397 odst. 3 vzn zkonnmi vazebnmi důvody. K vydn m totiž dojt co nejrychleji, a proto absentuje i limit maximlnho trvn tto vazby. Přitom pokud odklad vydn nen podložen argumentem, že ukončen tuzemskho trestnho řzen je finalizac v zsadě skončen věci, pak se takov odklad jev bt ve zřejmm rozporu se smyslem mezinrodnho zvazku k extradici. Proto důvodov zprva k 400 odst. 1 trestnho řdu uvedla, že by mělo jt o přpady, kdy dobu na ukončen tuzemskho trestnho řzen lze odhadnout velmi přesně, a to spše v řdu tdnů než měsců. I zde plat, že takovmu trestnmu sthn mus bt dna přednost před sthnm osob, kter jsou na svobodě, jak dovodil Evropsk soud pro lidsk prva ve věci Wemhoff proti Německu (rozsudek č. 2122/64 ze dne 27. června 1968). Proto se klade otzka, zda se v problematickch přpadech odkladu vydn do ciziny spše nejedn o vady zkonnosti postupu než o rozpor prvn pravy s stavnm pořdkem. Hypoteticky lze uvažovat o tom, že rozhodnut ministra spravedlnosti je přezkoumateln v režimu sprvnho soudnictv.
18. Dodal, že vydvac vazba nen vazbou absolutn, ale podlh standardnm procesnm garancm a i pro ni je v souladu s mluvou vyžadovna kontrola trvajc leglnosti zbaven svobody (rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Weeks proti Spojenmu krlovstv č. 9787/82 ze dne 2. března 1987). Je tedy podle 396 odst. 6 trestnho řdu možn i po odložen vydn do ciziny uplatňovat periodick ždosti o propuštěn a navrhovat jej nahrazen podle 73 nebo 73a trestnho řdu. Ze schmatu Huga Grotia
aut dedere aut punire
přitom nelze uspokojivě dovodit absolutn zbaven svobody osoby, o jejž vydn jde, a to bez alternativy jinho způsobu zajištěn nebo alternativy očekvn vydn na svobodě (nejspše v přpadech odložen vydn z důvodu dokončen tuzemskho trestnho sthn), i když alternativa pobytu vyžadovanch osob na svobodě nebude přliš častou.19. Zvěrem uvedl, že Sent Parlamentu projednal předmětn nvrh novely ve většinovm přesvědčen, že je v souladu stavnm pořdkem a mezinrodnmi zvazky. Ponechal na stavnm soudu posouzen stavnosti napadenho ustanoven.
20. Po rozšřen nvrhu předseda Poslaneck sněmovny opětovně poukzal na legislativn proces, kter vystil v přijet zkona č. 539/2004 Sb., s tm, že institut zkrcenho vydvacho řzen byl zaveden již zkonem č. 150/1997 Sb., a nsledn prava 398 odst. 6 trestnho řdu byla brna jako zpřesněn, s ohledem na dosavadn problmy spojen s určovnm přslušnosti soudu rozhodujcho o ždostech a stžnostech osoby ve vydvac vazbě. Poukzal přitom na rozhodnut sp. zn. III. S 534/06 (ze dne 3. ledna 2007 in http://nalus.usoud.cz/), a sp. zn. III. S 383/04 (in U 52/35 SbNU 615), s tm, že obligatornost vydvac vazby je projevem vůle sttu dodržovat mezinrodn zvazky. Poukzal rovněž na zkonn podmnky institutu zkrcenho vydvacho řzen a uzavřel, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen o souladu přijatho zkona s stavnm pořdkem.
21. Předseda Sentu po rozšřen nvrhu poukzal na sv vyjdřen k původn čsti nvrhu s tm, že jeho poznmky jsou přiměřeně použiteln i nadle. Ve vztahu k vvodům na tto poznmkov rovni nově připustil, že zabezpečen soudnho přezkumu trvn vydvac vazby prostřednictvm vce mně kompetenčnho ustanoven 73b odst. 3 trestnho řdu (viz normativn odkaz v 398 odst. 6 trestnho řdu) vzbuzuje pochybnosti o možnosti vyhovět navrhovatelem namtanm stavnm požadavkům. Uzavřel, že Sent projednal nvrh zkona obsahujc kritizovan ustanoven v mezch a způsobem stanovenm stavou ve většinovm přesvědčen, že je v souladu s stavnm pořdkem a mezinrodnmi zvazky.
III.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
22. Nvrh byl podn II. sentem stavnho soudu v rmci posuzovn stavn stžnosti, kter došel zvěru, že 400 odst. 1 trestnho řdu ve spojen s 398 odst. 6 trestnho řdu, jejichž uplatněnm nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, je v rozporu s čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny, resp. čl. 5 odst. 1 psm. c) a odst. 3 mluvy. Jedn se tedy o nvrh podan v souladu s 64 odst. 1 psm. c) zkona o stavnm soudu. Jsou proto splněny podmnky aktivn legitimace.
IV.
stavn konformita legislativnho procesu
23. stavn soud je v souladu s 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu v řzen o kontrole norem nejprve povinen posoudit, zda napaden zkonn ustanoven bylo přijato a vydno v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Legislativn proces přijet zkona č. 539/2004 Sb., kterm byl do trestnho řdu doplněn 400 odst. 1 a 398 odst. 6 byl však stavnm soudem shledn stavně konformnm již v nlezu sp. zn. Pl. S 66/04 (ze dne 3. května 2006 - č. 434/2006 Sb.). Na tomto zvěru stavn soud nem důvod nic měnit ani v nyn posuzovanm přpadě.
V.
Dikce napadenho ustanoven trestnho řdu
24. Ustanoven 398 odst. 6 trestnho řdu zn:
„Na řzen o ždosti osoby o propuštěn z vazby se přiměřeně použij ustanoven 72 odst. 2 a 73b odst. 3. Pro rozhodovn o ždostech obviněnho o propuštěn z vazby je přslušn soud, kter rozhodl o vydvac vazbě podle odstavce 5.“
Ustanoven 400 odst. 1 trestnho řdu zn:
„Jestliže je přtomnost osoby, o jejž vydn jde, nezbytn v Česk republice pro čely ukončen trestnho sthn anebo vkonu trestu odnět svobody v souvislosti s jinm trestnm činem, než kter je předmětem ždosti o jej vydn do cizho sttu, ministr spravedlnosti po rozhodnut o povolen vydn může odložit vydn tto osoby do dožadujcho sttu.“
VI.
Obsahov soulad napadench ustanoven s stavnm pořdkem
25. Prvu na osobn svobodu nlež v katalogu zkladnch prv a svobod předn msto. To je dno mimo jin tm, že v přpadě jeho porušen může mt reparačn a satisfakčn funkce prvn odpovědnosti vždy pouze omezen činek. Z toho důvodu již na rovni stavnho pořdku existuje vslovn omezen možnosti do tohoto prva zashnout, kter je dle rozvedeno dky principům, kter nalezla jurisprudence ve spojen s teori. Omezen či dokonce zbaven osobn svobody je možn jen z důvodů a způsobem, kter je zkonem stanoven (čl. 8 Listiny), přičemž aplikace přslušnch zkonnch ustanoven zejmna mus bt zdrženliv a nastupovat jen pokud jejich legitimnho čelu nelze doshnout jinak (viz např. Klma, K. a kol.: Komentř k stavě a Listině. Plzeň: Vydavatelstv a nakladatelstv Aleš Čeněk, 2005. str. 652). Na tom nic neměn skutečnost, že prava podstavnho prva m relativně širok pole působnosti při konkretizaci důvodů a způsobů, jakmi lze do tohoto stavně zaručenho prva zashnout (viz např. Pavlček. V. a kol.: stava a stavn řd Česk republiky. 2. dl: Prva a svobody. Praha: Linde Praha, 1995. str. 83). Mezi zkladn principy omezen osobn svobody vazbou (kter mus podstavn prvo reflektovat) patř nezbytnost uvalen vazby a držen v n jen pro určit legitimn čel, proporcionalita mezi osobn svobodou jednotlivce a zjmem společnosti na omezen tto svobody, nezbytnost omezen osobn svobody pro absenci jinho prostředku k dosažen totožnho cle, vyvažovn přnosů omezen osobn svobody s ohledem na z toho vyplvajc ztrty, a konečně vhradn pravomoc soudu rozhodovat. Lze tedy uzavřt, že možnost zashnout do prva na osobn svobodu dan na rovni stavnho pořdku m povahu vjimek z pravidla, podle něhož do tto svobody nen přpustn zasahovat. Vjimky je pak vždy nutn vykldat vhradně restriktivnm způsobem.
26. Podstatou extradice je akt justičn spoluprce, jejmž clem je odevzdn osoby sttem, na jehož zem se nachz, tedy sttem o vydn osoby doždanm, sttu vydn vyžadujcmu, tedy sttu, kter je přslušn k trestnmu sthn neboli na jehož zem byla tato osoba obviněna pro trestn čin (srov. Růžička, M. Zezulov, J.: Zadržen a vazba v českm trestnm procesu. 1. vydn. Praha: C. H. Beck, 2004. str. 598). Justičn spoluprce je v posuzovanm přpadě opřena o Evropskou mluvu o vydvn, kterou je Česk republika vzna (čl. 1 odst. 2 stavy Česk republiky). V souladu s tuzemskou prvn tradic je vkon sttn suverenity při extradičnm řzen na rovni podstavnho prva rozdělen mezi soud a ministra spravedlnosti, jde tedy o princip sdlen pravomoci. Soud rozhoduje o tom, zda existuje nějak prvn překžka extradice (srov. Jelnek, J. a kol.: Trestn prvo procesn. 4. aktualizovan vydn. Praha: Eurolex Bohemia, 2005. str. 712; usnesen Nejvyššho soudu sp. zn. Tcnu 17/95 in Sb.NS 1996, 5 : 151). Nsledn rozhodnut ministra spravedlnosti o povolen či nepovolen vydn ( 399 trestnho řdu) představuje politick rozměr projevu sttn suverenity v extradičnm řzen (srov. Madar, Z. a kol.: Slovnk českho prva. 3. rozšřen a podstatně přepracovan vydn. II. dl. Linde Praha, 2002. str. 1510). Důsledkem rozhodnut ministra spravedlnosti může bt „jen“ bezodkladn vydn doždan osoby dožadujcmu sttu nebo jej propuštěn z vazby na svobodu ( 399 odst. 5 trestnho řdu). V tto souvislosti je možn zmnit, že speciln prvn prava extradičnho řzen na zkladě evropskho zatkacho rozkazu ( 411 a nsledujc trestnho řdu) princip sdlen pravomoci soudu a ministra spravedlnosti opustila, a to ve prospěch vlučn pravomoci soudu.
27. V rmci řzen o extradici po rozhodnut o přpustnosti vydn ( 397 trestnho řdu) nebo po kvalifikovanm souhlasu osoby, o niž se jedn ( 398 trestnho řdu), mus bt tato osoba vzata do vydvac vazby. Jejm čelem je zajištěn přtomnosti tto osoby pro dalš postup ve vydvacm řzen, resp. pro realizaci vydn (srov. in Šmal, P. a kol.: Trestn řd. Komentř. II. dl. 5. vydn. Praha: C. H. Beck 2005. str. 2564-5), coby jin formy předveden před přslušn soudn orgn dožadujcho sttu pro důvodn podezřen ze spchn trestnho činu [čl. 5 odst. 1 psm. c) mluvy]. Z pohledu zněn podstavnho prva i podle teorie, kter se k němu vztahuje, se tedy jedn o vazbu obligatorn, jž se realizuj mezinrodn zvazky sttu, dan multilaterlně zejmna podle čl. 1 Evropsk mluvy o vydvn (srov. tž Jelnek, J. a kol.: Trestn zkon a trestn řd s poznmkami a judikaturou a předpisy souvisc v plnm zněn. 24. aktualizovan vydn podle stavu k 1. 10. 2006. Linde Praha: 2006. str. 848). Rozhodovac činnost obecnch soudů přitom v danm kontextu logicky nepočt s tm, že by bylo možn vydvac vazbu nahradit jinm opatřenm (usnesen Vrchnho soudu v Praze, sp. zn. 1 To 41/95, in Sb.NS 1996, 5: 158). I z důvodov zprvy k nvrhu zkona č. 539/2004 Sb. vyplv, že na rozdl od vydvac vazby lze (jen) předběžnou vazbu (podle 396 trestnho řdu) nahradit zrukou ve smyslu 73 a 73a trestnho řdu (str. 59).
28. prava podstavnho prva v přpadě omezovn osobn svobody vazbou v rmci vydvacho řzen nen dokonal. Nen upraveno řešen konkurence předběžn vydvac vazby, tj. vazby před rozhodnutm soudu o přpustnosti vydn, a vydvac vazby, tj. vazby po rozhodnut soudu o přpustnosti vydn na jedn straně a na straně druh jinch omezen osobn svobody dotčench osob, tj. vazby v rmci trestnho řzen vedenho v tuzemsku, vkonu trestu odnět svobody či vyhošťovac vazby, jakož i vydvac vazby k jin ždosti o vydn, resp. předvac vazby na zkladě evropskho zatkacho rozkazu (srov. Šmal, P. a kol.: Trestn řd. Komentř. II. dl. 5. vydn. Praha: C. H. Beck, 2005. str. 2564, bod 6). Dalš osud omezen osobn svobody vazbou se vže na řzen, v němž byla vazba uvalena (srov. Jelnek, J., Sovk, Z.: Trestn zkon a trestn řd s poznmkami a judikaturou, zkon o soudnictv ve věcech mldeže s poznmkami a předpisy souvisc. 20. aktualizovan vydn podle stavu k 1. 1. 2004. Linde Praha, str. 53; resp. Šmal, P., Pry, F., Rizman, S.: Trestn zkon. Komentř. I. dl. 6. doplněn a přepracovan vydn. Praha: C. H. Beck, 2004. str. 336 bod 2; a tam uveden judikatura obecnch soudů). Nen tedy vyřešeno započtn doby odložen vydvac vazby pro trestn sthn v tuzemsku, což m praktick důsledek zejmna v situaci, kdy k vydn do ciziny (a odsouzen v cizině) nakonec nedojde napřklad pro zpětvzet ždosti o vydn odůvodněn nslednm tuzemskm trestnm sthnm pro totožn skutek. Na rovni podstavnho prva nen konečně ani řešena nepřekročiteln časov hranice vydvac vazby, jako je tomu v přpadě „vyšetřovac“ vazby podle 71 odst. 8 trestnho řdu.
29. Podobnou nedokonalost lze spatřovat i v (ne)definovn toho, co je prvnm a co politickm aspektem v extradičnm řzen, resp. se sladěnm prvnho řešen kompetenčnch hranic s stavnm pořdkem. Přitom prvě toto rozdělen m vznam pro rozsah kompetenc soudu a ministra spravedlnosti na straně jedn, a stavně oprvněnm omezenm osobn svobody vydvac vazbou na straně druh. V posuzovan věci jde o vymezen kompetenc pro odklad vydn. Jde jinmi slovy o to, zda okolnost, že je proti osobě, o jejž vydn jde, vedeno v tuzemsku (jin) trestn sthn, překžkou vydn, kter je rzu ryze prvnho či politickho.
30. Ohledně kompetence ministra spravedlnosti v extradičnm řzen je v tto souvislosti třeba zdůraznit, že ministr spravedlnosti je orgnem moci vkonn, kter nesplňuje ani kritria soudu v materilnm smyslu (srov. rozsudky Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Bouamar proti Belgii č. 9106/80 ze dne 29. nora 1988, ve věci Lauko proti Slovensk republice č. 26138/95 ze dne 2. zř 1998, aj.). V rmci pravy podstavnho prva neexistuje možnost přezkumu jakhokoliv rozhodnut ministra spravedlnosti v trestnm řzen ze strany soudů (rozsudek Nejvyššho soudu sp. zn. 11 Tz 117/2005 ze dne 22. srpna 2005). Z povahy věci podporovan i zněnm 4 soudnho řdu sprvnho je rovněž vyloučeno, aby rozhodnut ministra spravedlnosti v trestnm řzen mohlo bt předmětem přezkumu sprvnho soudu. Tento deficit nen vůbec problematick, pokud ministr spravedlnosti vydv rozhodnut politick povahy, kter nejsou způsobil zashnout do prv jinch. V řzen o extradici nen tedy vůbec problematick rozhodnut o povolen vydn, jehož důsledkem je vydn v souladu s rozhodnutm soudu, stejně jako rozhodnut o nepovolen vydn, jehož důsledkem je propuštěn z vydvac vazby na svobodu. Uveden deficit je však stavněprvně nepřpustn v situaci, kdy m ministr spravedlnosti (spolu)rozhodovat o prvech a tm spše o zkladnch prvech a svobodch (srov. rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Albert a Le Compte č. 7299/75 a č. 7496/76 ze dne 10. nora 1983, aj.), a to i kdyby rozhodoval o faktickm prodloužen vydvac vazby tak, aby neznemožnil cizm orgnům ukončit jejich trestn řzen v přiměřen době, tj. v souladu s důvodovou zprvou (str. 60).
31. Z čl. 8 odst. 5 Listiny (čl. 5 odst. 4 mluvy) vyplv nejen vhradn pravomoc soudu rozhodovat o omezen osobn svobody, ale rovněž i o jeho trvn. Vlučně soud je tedy oprvněn rozhodovat nejen o nezbytnosti uvalen vazby pro určit legitimn čel a o důvodnosti jejho trvn. Na vydvac vazbu se přitom vztahuj naprosto stejn kritria, jako na jakkoliv jin omezen osobn svobody, jak bylo uvedeno vše. I vydvac vazba mus bt tedy vždy pod efektivn kontrolou nezvislho soudu (srov. sp. zn. Pl. S 29/98 in N 83/14 SbNU - č. 138/1999 Sb.). Tato kontrola je v přpadě vydvac vazby na rovni podstavnho prva obecně diskutabiln.
32. Ustanoven 398 odst. 6 věty prv trestnho řdu, upravujc ždost o propuštěn z vazby, totiž nelze považovat za prostředek efektivn soudn kontroly, neboť vslovně omezuje přezkum na okolnost, zda nepominul důvod vazby, nebo zda je zřejm, že vzhledem k osobě obviněnho a k okolnostem přpadu trestn sthn nepovede k uložen nepodmněnho trestu odnět svobody, a vazebně sthan nemařil sthn ( 72 odst. 2 trestnho řdu), resp. dv možnost nahradit vazbu zrukou, slibem, dohledem probačnho řednka nebo peněžitou zrukou ( 73b odst. 3 trestnho řdu). Dlužno dodat že posledně uveden jde proti principu obligatornosti vydvac vazby, jak byl popsn vše. Stejně tak vaha o tom, zda osobě ve vydvac vazbě hroz podmněn či nepodmněn trest odnět svobody je prakticky nemožn, protože zvis na vkonu justice v zahranič a nikoliv v tuzemsku. Proto jedinm kritriem vslovně vyplvajcm ze zkona, kter je soud oprvněn k ždosti o propuštěn z vazby vslovně zkoumat, je existence důvodu pro vydn. K obdobnmu zvěru ostatně dospěla i doktrna (Šmal, P. a kol.: Trestn řd. Komentř. II. dl. 5. vydn. Praha: C. H. Beck, 2005. str. 2561 - bod 12), což je alarmujc s ohledem na absenci zkonnho vymezen maximln doby jejho trvn, jak bylo uvedeno vše. Tato prvn prava přitom zcela zapad do koncepce, podle nž je role soudu omezena na přezkum formlnch nležitost ždosti o vydn, resp. jejho dalšho trvn, a přezkum prvnch existence překžek vydn taxativně vymezench v 393 trestnho řdu s tm, že o všech ostatnch otzkch fakticky rozhoduje ministr spravedlnosti. Takovto omezen soudn moci na kor moci vkonn nelze považovat za nezbytn a nen ani vhodn prvě s ohledem na princip dělby moci a z n plynouc vhradn pravomoc soudu rozhodovat o omezen osobn svobody jednotlivce. Jinak řečeno nen možn, aby byly kladeny vysok nroky na rozhodnut o přpustnosti vydn (srov. nlez sp. zn. III. S 534/06), a nikoliv již na rozhodnut, kter na ně navazuj.
33. Z textu ustanoven 400 odst. 1 trestnho řdu je zřejm, že při konkurenci trestnho sthn, pro kter m bt extradice provedena, s trestnm sthnm pro jin trestn čin, než kter je předmětem ždosti o vydn, resp. s vkonem trestu odnět svobody v tuzemsku, je v pravomoci ministra spravedlnosti (a nikoliv soudu) rozhodnout o tom, kter z uvedench procesů m přednost. Tato prvn prava navazuje na Evropskou mluvu o vydvn a m racionln jdro v tom, že doždanmu sttu nemůže bt v důsledku ždosti o vydn komplikovn nebo dokonce znemožněn vkon vlastn trestn justice.
34. Na rovni podstavnho prva přitom nen upraveno, zda a kdo by měl k takovmu rozhodnut ministra spravedlnosti dt podnět, a je tedy formlně přpustn, aby ministr rozhodl i bez jakhokoliv podnětu, jak se to zřejmě stalo i v přpadě, kter byl podkladem pro nvrh v tto věci. Stejně tak nen na rovni podstavnho prva upraveno, jakmi kritrii by se měl ministr spravedlnosti řdit a nic takovho nevyplv ani z důvodov zprvy k zkonu č. 539/2004 Sb. Ministrovi spravedlnosti je tedy na rovni podstavnho prva dna libovůle v otzce, zda je pro jin trestn řzen veden proti vyždan osobě v tuzemsku natolik zsadn, aby byla tato osoba i přes ždost o vydn osobně v tuzemsku. Jinmi slovy ministr spravedlnosti je o tto otzce oprvněn rozhodnout i navzdory všem orgnům činnm v trestnm řzen, kter takov trestn řzen vedou, tedy včetně soudu a sttnho zastupitelstv, kter je (na rozdl od ministra spravedlnosti) stavně povolno hjit zjmy sttu v trestnm řzen. Je třeba vidět i to, že jak ministr spravedlnosti rozhodujc o odkladu vydn, tak i soud rozhodujc předtm o přpustnosti vydn, se o konkrtnch souvislostech danho vydn může poprv dozvědět až pot, co je mu věc předložena. Ani ministr spravedlnosti totiž nedisponuje a ani nemůže disponovat detailnmi informacemi o tom, proti komu se v tuzemsku vede trestn řzen, kolik jich je a v jakm jsou stdiu. To je dno mimo jin i tm, že policejn orgny, kter provděj přpravn řzen trestn, nespadaj do jeho rezortu. Jedn se tudž o obdobnou situaci, jako když orgny činn v trestnm řzen podle ustlen praxe zejmna pro čely veden společnho řzen ve smyslu 20 trestnho zkona a pro přpadn uložen hrnnho nebo souhrnnho trestu podle 35 trestnho zkona zjišťuj, zda proti obviněnmu nen vedeno jin trestn sthn, a to v prv řadě tm, že se samotnho obviněnho zeptaj. V tto souvislosti je možn opětovně poukzat na prvn pravu evropskho zatkacho rozkazu, kdy je to podle 411 odst. 9 trestnho řdu vlučně soud, kter rozhoduje i o odložen předn do vyžadujcho sttu „je-li to nezbytn ke splněn čelu trestnho sthn nebo vkonu trestu odnět svobody uloženho osobě, kter m bt předna, za jin trestn čin než ten, kter je uveden v evropskm zatkacm rozkazu“.
35. Rozhodnutm ministra spravedlnosti o odložen vydn je přitom fakticky derogovn, resp. upozaděn, čel vydvac vazby ve prospěch důvodu odložen. V jeho důsledku je extradičn řzen fakticky přerušeno do doby skončen určitho jinho nebo jinch trestnch sthn, resp. určitho vkonu trestu odnět svobody.
36. Protože po dobu odložen vydn nemůže dojt k realizaci vydn, nemůže bt ani dn legitimn důvod omezen osobn svobody vydvac vazbou podle 397 odst. 3 trestnho řdu, o kterm bylo rozhodnuto soudem. Vydvac vazba a jej dlka totiž nemůže bt odůvodněna něčm jinm než realizac vydn (srov. napřklad rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Chahal proti Spojenmu krlovstv, rozsudek č. 22414/93 ze dne 15. listopadu 1996, ve věci Slivenko proti Lotyšsku, č. 48321/99 ze dne 9. řjna 2003, a ve věci Singh proti Česk republice č. 60538/00 ze dne 25. ledna 2005,). Přestože je tedy odložen vydn legitimnm krokem podle čl. 19 odst. 1 Evropsk mluvy o vydvn, odpad v jeho důsledku důvod omezen osobn svobody vydvac vazbou, jmž je nepochybně proveden extradice, ačkoliv v určit (upozaděn) podobě je důvod k extradici nadle dn. Na rovni podstavnho prva konečně ani nen řešeno ukončen či přerušen vydvac vazby z důvodu nařzen vkonu trestu odnět svobody v tuzemsku, jak bylo uvedeno vše.
37. Při posuzovn odložen vydn je tak nutn zvžit, že v rmci jinho trestnho sthn v tuzemsku sice může bt dna potřeba přtomnosti sthan osoby, kter však nemus nutně bt ve formě omezen tto osoby vazbou, resp. že omezen osobn svobody vazbou může bt v trestnm sthn v tuzemsku nahrazeno jinm institutem. Pokud je dn důvod, aby pro řdn proveden tohoto jinho trestnho sthn byla sthan osoba ve vazbě, je tedy stavněprvně nezbytn, aby o tom bylo v přslušnm řzen rozhodnuto soudem v souladu s 67 a nsl. trestnho řdu. Z stavněprvnho pohledu nen možn, aby toto rozhodnut soudu, byť nikoliv prima facie zřejmě, nahrazoval ministr spravedlnosti, coby reprezentant moci vkonn, kter disponuje omezenmi pravomocemi v trestnm řzen, nota bene pokud takov rozhodnut nepodlh ždn soudn kontrole. Přitom ten, koho se toto rozhodnut tk, tedy vydvan osoba, se o tomto rozhodnut ani nedozv a fakticky tedy nemůže proti němu brojit ani v ždosti o propuštěn z vazby podle 398 odst. 6 trestnho řdu, coby jedinm procesnm prostředku, kterm disponuje. To je dno tm, že ministr spravedlnosti nen podle 12 odst. 1 trestnho řdu orgnem činnm v trestnm řzen a nevztahuje se tedy na něj povinnost doručovat sv rozhodnut, obecně vymezen v 62 a nsl. trestnho řdu. V logice čl. 2 odst. 3 stavy Česk republiky tedy nelze ministru spravedlnosti vyčtat, že v posuzovanm přpadě o svm rozhodnut uvědomil pouze soud. Nejedn se tedy o situaci srovnatelnou s rozhodovnm sttnho zstupce o dalšm trvn vazby podle 71 odst. 2 a 3 trestnho řdu, kter je z stavněprvnho pohledu (srov. čl. 5 odst. 4 mluvy) možn prvě s ohledem na bezprostředn možnost soudnho přezkumu (srov. sp. zn. I. S 573/02 in N 41/32 SbNU 397, aj.). Za současnho stavu však nen soud oprvněn rozhodnut ministra přezkoumvat ex officio, ani nen povinen toto rozhodnut doručovat osobě, kter se ve vazbě nachz, a konečně nen oprvněn toto rozhodnut přezkoumvat ani v rmci ždosti posledně uveden osoby o propuštěn z vazby.
38. stavn soud zaujm stanovisko, že shora naznačen otzky souvisejc s konkurenc extradičnho řzen s jinmi trestnmi řzenmi jsou vsostně otzkami prvnmi, jakkoliv v nich hraje svoji roli i kol sttu na ochraně svch zjmů, kter jsou ryze politickho charakteru. Jejich prvn charakter je však dn tm, že politick reprezentace v rmci zkonodrn činnosti jasně definovala obecn podmnky fungovn trestnho řzen a s tm souvisejc otzky, přičemž rozhodovn plně svěřila v souladu s stavnm pořdkem moci soudn. Tak tomu je ostatně i v přpadě evropskho zatkacho rozkazu, jak bylo uvedeno vše.
39. Je přitom třeba zvžit i otzku, zda i přes shora uveden deficity nen možn danou situaci překonat stavně konformnm vkladem dan problematiky. V tto souvislosti je tak nutno konstatovat, že čl. 19. odst. 1 Evropsk mluvy o vydvn vslovně neřeš, kdo m za doždanou stranu rozhodnout o odkladu vydn a s jakmi vnitrosttnmi důsledky a nezn ani princip sdlen pravomoci v extradičnm řzen. stavn soud zejmna v tto souvislosti nepřehldl, že po nabyt činnosti Evropsk mluvy o vydvn neexistovala vnitrosttn prava, kter by ji provděla, a proto byla tato mluva aplikovna obecnmi soudy přmo. Při absenci konkrtn provděc prvn pravy bylo tedy v pravomoci obecnch soudů vyložit Evropskou mluvu v souladu se všemi stavnmi principy, neboť nebyly tak jako nyn podrobně vzny zkonem (čl. 2 odst. 3 stavy Česk republiky). Nejpozději usnesenm Městskho soudu v Praze sp. zn. 1 Nt 120/92 (in Sb. NS 1996, 2: 85; Rt 12/96), byla zavedena praxe svěřujc rozhodovn o odložen vydn do pravomoci ministra spravedlnosti bez toho, že by jeho rozhodnut byla soudem jakkoliv přezkoumvna. Tuto praxi obecnch soudů lze přitom chpat jako nepřpustn sebeomezen obecnch soudů a jako faktickou rezignaci na vlastn pravomoci s důsledky nejen v oblasti dělby moci, ale i v oblasti zkladnch prv a svobod (viz čl. 4 stavy Česk republiky). Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že tato praxe mohla bt v určitch přpadech procesně ekonomick. Současn prvn prava podstavnho prva, kter zcela zřetelně obecnm soudům v rmci řzen o ždosti o propuštěn z vydvac vazby na svobodu vyhrazuje pouze kontrolu existence extradičnho důvodu, jak bylo uvedeno vše, tedy pouze petrifikovala stavně nekonformn vklad Evropsk mluvy o vydvn, tak jak k němu předtm dospěly obecn soudy.
40. Bylo by snad možn dovodit implicitn povinnost ministra spravedlnosti doručovat rozhodnut o odkladu vydn osobě, o jejž vydn jde, jakož i povinnost soudu přezkoumvat toto rozhodnut v rmci k ždosti o propuštěn z vazby. V tto souvislosti je však vznamn, že jedinm procesnm prostředkem k iniciaci soudnho přezkumu vydvac vazby je prvě ždost o propuštěn z vazby. Předmětem řzen v rmci tto ždosti je pouze otzka, zda m bt osoba, o niž jde, nadle držena ve vydvac vazbě anebo zda m bt z tto vazby propuštěna. Soudu přitom nen ponechn vůbec ždn prostor, aby v rmci tto ždosti rozhodoval o čemkoliv jinm. Do tohoto rmce tedy vůbec nezapad možnost, že by se soud v rmci řzen o tto ždosti zabval zkonnost rozhodnut ministra spravedlnosti o odkladu ydn a aby přpadně toto rozhodnut zrušil. Důsledek, že by v přpadě nezkonnosti rozhodnut ministra spravedlnosti o odkladu vydn byla osoba, o niž jde, propuštěna na svobodu, by neodpovdal stavnmu pořdku. Ve svm důsledku by se totiž jednalo o popřen čl. 1 odst. 2 stavy Česk republiky ve spojen s Evropskou mluvou o vydvn. Takov důsledek však nen oprvněn vyvodit ani stavn soud, jako jeden ze sttnch orgnů, kter je rovněž povinen uveden stavněprvn souvislosti zachovvat. Ostatně k takovmu důsledku přpadn přezkum zkonnosti rozhodnut o odkladu vydn logicky ani nem vst, neboť v důsledku přpadn nezkonnosti rozhodnut o odkladu vydn m naopak dojt k bezodkladnmu proveden extradice, s čmž obligatorn vydvac vazba nen v rozporu.
41. Za tto situace podstavn prvo v souladu s čl. 2 odst. 3 stavy Česk republiky vslovně nedv obecnm soudům možnost zkoumat, zda byl dn a nadle trv důvod, pro nějž bylo vydn odloženo, a to ani s ohledem na princip proporcionality mezi zjmem osoby, o niž se jedn, na osobn svobodě, zjmem vyžadujcho sttu na proveden trestnho řzen a tuzemskm zjmem na proveden trestnho řzen a vkonu trestu. Tyto otzky jsou totiž vlučně svěřeny ministru spravedlnosti, coby orgnu moci vkonn, jak bylo rovněž uvedeno vše. Obecn soudy přitom samy nedaly podnět k přezkumu stavnosti současn prvn pravy a tato vslovn prvn prava jim tedy evidentně vyhovuje. Lze tedy uzavřt, že obecn soudy možnost stavně konformnho vkladu Evropsk mluvy promarnily a zkonodrce přijetm zkona č. 539/2004 Sb. zabrnil, aby na tto situaci mohl něco za použit interpretačnch metod napravit stavn soud.
42. stavn soud proto konstatuje, že podle čl. 8 odst. 5 Listiny nen možn, aby ministr spravedlnosti, coby orgn moci vkonn, rozhodoval o omezen osobn svobody jednotlivce a o jeho dalšm trvn, aniž by toto rozhodnut mohlo bt nsledně přezkoumvno soudem, ani k nvrhu toho, koho se toto rozhodnut tk. Rozhodnut o odložen vydn nen s ohledem na jeho důsledky ničm jinm, než rozhodnutm o dalšm trvn vydvac vazby (tedy obdobně jako rozhodnut sttnho zstupce o dalšm trvn vazby podle 72 odst. 3 a 4 trestnho řdu) nota bene z jinho důvodu, než je extradice. Mus se tedy jednat o rozhodnut spadajc pod efektivn kontrolu soudu.
43. Z takto vyložench důvodů stavn soud podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu, zrušil ustanoven 398 odst. 6 věty prv trestnho řdu, a 400 odst. 1 trestnho řdu a to s činnost k 31. prosinci 2008, aby tak měl zkonodrce možnost v mezidob lpe upravit tuto problematiku. V souladu s principem minimalizace zsahů byl podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamtnut nvrh na zrušen 398 odst. 6 věty druh trestnho řdu, neboť v tto čsti dotčenho ustanoven nebyly shledny shora uveden důvody ke zrušen.
44. stavn soud na zvěr ještě jednou upozorňuje, že prava podstavnho prva vztahujc se k extradici je i jinak nedokonal a vyžaduje podstatně pozornějš pči zkonodrce. Tato nedokonalost spočv v tom, že nen legislativně vyřešeno vše podstatn (maximln limit trvn vydvac vazby, iniciativa k aktivitě ministra spravedlnosti, aj.), a nejsou vyřešeny ani systmov souvislosti (vztah vydvac vazby k vazbě v rmci trestnho sthn a k vkonu trestu, aj.), o nichž bylo pojednno vše (zejmna body 28 a 36). Proto stavn soud apeluje na zkonodrce, aby co možn nejdřve provedl komplexnějš pravu tto problematiky, jež zasahuje podstatnm způsobem do osobn svobody jednotlivce a jeho zkladnch procesnch prv.
45. Podle 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu bylo upuštěno od stnho jednn, neboť od něj nebylo možn očekvat dalš objasněn věci a oba častnci s tmto postupem vslovně souhlasili.