Ve věci návrhu na zrušení § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů 9/2010 účinný od 14.01.2010
| Schválené: | 01.12.2009 |
| Účinnost od: | 14.01.2010 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Azyl. Uprchlíci. Právní postavení utečenců., Lhůty v občanském právu. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2009 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Senátu Parlamentu ČR jako účastníků řízení takto:
Ustanovení § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn:
I.
Vymezen věci, argumentace navrhovatele
1. Dne 1. července 2009 obdržel stavn soud nvrh na zrušen čsti zkona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (zkon o azylu), ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon o azylu"), a to konkrtně 32 odst. 2 psm. a) zakotvujcho sedmidenn lhůtu k podn sprvn žaloby proti rozhodnut Ministerstva vnitra o ždosti o udělen mezinrodn ochrany pro ty přpady, kdy byla tato ždost zamtnuta jako zjevně nedůvodn.
2. Navrhovatel uvedl, že u něho pod spisovou značkou 1 Azs 72/2008 probh řzen o kasačn stžnosti ukrajinskho sttnho přslušnka, směřujc proti usnesen Krajskho soudu v Praze, jmž byla odmtnuta jeho žaloba proti rozhodnut Ministerstva vnitra o zamtnut ždosti o udělen mezinrodn ochrany jako zjevně nedůvodn. Rozhodnut ministerstva bylo kasačnmu stěžovateli doručeno dne 3. 3. 2008. Dne 5. 3. 2008 je napadl žalobou, v nž mimo jin uvedl, že nen schopen ji řdně sestavit sm, a proto žd o ustanoven zstupce pro soudn řzen, kter by jeho podn doplnil. Krajsk soud vyhověl a usnesenm ze dne 1. 4. 2008 stěžovateli ustanovil zstupkyni; oba pak vyzval, aby ve lhůtě do 5 dnů od doručen vzvy žalobu řdně doplnili, a poučil je o nsledcch nesplněn vzvy. Toto usnesen bylo zstupkyni stěžovatele doručeno dne 3. 4. 2008. Dne 10. 4. 2008 byla žaloba doplněna. Dne 23. 4. 2008 krajsk soud žalobu odmtl s tm, že stanoven pětidenn lhůta uplynula již dne 8. 4. 2008. V nsledn kasačn stžnosti stěžovatel namtal, že byla-li zmiňovan vzva doručena jeho zstupkyni ve čtvrtek dne 3. 4. 2008, končila pětidenn lhůta v ter 8. 4. 2008. Vzhledem k tomu, že se ustanoven zstupkyně nemohla během tak krtk doby se stěžovatelem osobně setkat a ani nemohla znt obsah spisu, byla soudem stanoven lhůta k doplněn žaloby nesplniteln.
3. Protože Nejvyšš sprvn soud dospěl k zvěru, že 32 odst. 2 psm. a) nelze vyložit stavně konformně tak, aby stěžovatel nebyl krcen v prvu na soudn ochranu, obrtil se na stavn soud s nvrhem na jeho zrušen.
4. Ačkoliv zkon o azylu neobsahuje kompetenčn vluku, jž by ze soudnho přezkumu rozhodnut o zamtnut ždosti o udělen mezinrodn ochrany pro zjevnou nedůvodnost vyjmal, čin uveden ustanoven vzhledem k velmi krtk lhůtě k podn žaloby dle Nejvyššho sprvnho soudu soudn ochranu nespěšnch žadatelů nečinnou. Zkladn prvo garantovan čl. 36 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen "Listina") je pak přiznvno toliko iluzorně. Lhůta sama o sobě se sice jako stavně nekonformn jevit nemus, ovšem jej stavnost je třeba hodnotit v procesu jej aplikace, v kontextu s normami navazujcmi, jakož i socilnmi souvislostmi, do nichž je zasazena.
5. Nejvyšš sprvn soud upozorňuje, že sprvn soudnictv, v jehož režimu soudn přezkum ždost o udělen mezinrodn ochrany probh, ovld zsada dispozičn a zsada koncentrace řzen. To mimo jin znamen, že rozšřit žalobu na dosud nenapaden vroky rozhodnut nebo ji rozšřit o dalš žalobn body žalobce může jen ve lhůtě pro podn žaloby ( 71 odst. 2 soudnho řdu sprvnho). Jej zmeškn nelze prominout ( 72 odst. 4 soudnho řdu sprvnho). Existence takto striktně pojman koncentrace řzen je ve sprvnm soudnictv kompenzovna obecnou dvouměsčn lhůtou k podn žaloby proti rozhodnut sprvnho orgnu. Žalobce taktž pravidelně prošel dvouinstančnm sprvnm řzenm a napad rozhodnut odvolacho sprvnho orgnu. Zkon o azylu však do takto koncipovanho systmu zasahuje speciln pravou, kter vytvř jednoinstančn sprvn řzen o ždosti o mezinrodn ochranu a stanov podstatně kratš lhůty k podn žalob proti rozhodnutm v těchto věcech. Prvě kombinace tto krtk lhůty a obecnch pravidel sprvnho soudnictv vede v konečnm efektu k omezen prva na soudn ochranu.
6. Nejvyšš sprvn soud dle poukazuje na postaven, v jakm se většina žadatelů nachz. Jde zpravidla o osoby bez znalosti, či jen s minimln znalost českho jazyka a českho kulturnho a prvnho prostřed. Je-li jejich ždost zamtna jako zjevně nedůvodn, vyd Ministerstvo vnitra rozhodnut do 30 dnů od zahjen řzen. Po jeho doručen maj již jen 7 dnů na podn žaloby. V tak krtk době je velmi obtžn žalobu kvalifikovaně zpracovat. Žadatel jsou navc zpravidla odkzni na pomoc nevldnch organizac nebo ex offo ustanovench prvnch zstupců. Každopdně ustanoven zstupce m na rozšřen žaloby již pouze tolik dn, kolik jich ze zkonn sedmidenn lhůty, kter počala běžet doručenm sprvnho rozhodnut, zbv. Tak v konkrtnm přpadě nyn řešenm Nejvyššm sprvnm soudem to bylo jen 5 dn, z toho tři pracovn, ale v přpadech jinch to může bt ještě mně dnů. Přitom je třeba uvžit čas potřebn ke kontaktovn žadatele, přpadně obstarn tlumočnka, nastudovn přpadu a přpravě argumentace. Důsledky pro praxi jsou takov, že žadatel v mnoha přpadech v předepsan lhůtě řdnou žalobu podat nestač, eventulně ano, ale nedostatek času na zpracovn se nutně odraz v jej kvalitě.
7. Situaci nelze s ohledem na vše zmněnou striktně pojmanou koncentračn zsadu napravit vkladem, podle něhož m soud možnost či dokonce povinnost stanovit pro rozšřen žaloby lhůtu delš. Jakkoli benevolentně totiž ve sv judikatuře vykld pojem "žalobn bod", jeho existenci nelze dovozovat např. z blanketnch žalob, kter prvě v přpadě nespěšnch žadatelů o mezinrodn ochranu nejsou vjimečn.
8. Nejvyšš sprvn soud dle konstatuje, že stvajc sporn sedmidenn lhůta byla do azylovho zkona zavedena novelou činnou od 1. 1. 2003. Motivem zaveden restriktivn pravy, jak vyplv z důvodov zprvy, bylo zrychlen azylovho řzen v přpadech, kdy žadatel podmnky zjevně nesplňuje, a dle finančn a bezpečnostn důvody; Nejvyšš sprvn soud se domnv, že dalšm důvodem byla i potřeba reagovat na vrazn nrůst počtu žadatelů o mezinrodn ochranu v letech na přelomu stolet, vyvolvajc obavu ze zahlcen dotčench orgnů. Každopdně podle jeho nzoru nelze zrychlit proceduru na kor procesnch prv častnků. Ke zkrcen lhůty nen navc ani důvod zvlštnho zjmu, jak je tomu napřklad při soudnm přezkumu věc volebnch. Důvodem zkrcen určitě nemohou bt finančn aspekty a taktž nelze žadatele obecně vnmat jako bezpečnostn hrozbu. Navc od roku 2001 již dochz naopak k soustavnmu poklesu počtu žadatelů, dnešn situace je srovnateln s čsly z počtku 90. let. Nejvyšš sprvn soud je toho nzoru, že zefektivněn azylov procedury lze doshnout i jinmi prostředky; jako přklad uvd praxi některch zem, kter požadavek existence prostředku npravy řeš existenc zvlštnch kvazisoudnch tribunlů, složench z odbornků na přistěhovaleckou problematiku. Pokud však česk zkonodrce volil cestu přezkumu těchto rozhodnut v režimu soudnho řdu sprvnho, v němž je hjen prv a zjmů do značn mry zvisl na aktivitě častnka v momentu podn žaloby, pak jej nemůže současně zbavovat možnosti sv prva efektivně hjit stanovenm natolik krtk žalobn lhůty.
II.
Stanovisko častnků řzen a Ministerstva vnitra ČR
9. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen k obsahu nvrhu uvedla, že posuzovan lhůta byla do azylovho zkona zavedena novelou, kterou předložila vlda s tm, že nvrh je plně v souladu s mezinrodnmi zvazky, předevšm mluvou o postaven uprchlků z roku 1951 (pozn. red.: vyhlšena pod č. 208/1993 Sb.), a rovněž zpravodaj přslušn tisk uvedl tm, že navrhovan prava je v souladu s prvem EU. Věc se zabval Vbor pro obranu a bezpečnost a přijal řadu pozměňovacch nvrhů, předmětn lhůta však nijak napadena nebyla. Zkon byl pak řdně schvlen a vyhlšen. Poslaneck sněmovna se předmětnou lhůtou zabvala znovu v souvislosti s projednvnm vldnho nvrhu zkona, jmž se měn někter zkony v souvislosti s přijetm sprvnho řdu. Bylo konstatovno, že předmětn tisk, kter přinesl nov zněn 32 azylovho zkona, je v souladu s Rezoluc o minimlnch zrukch pro azylov řzen a respektuje požadavky ratifikovanch a vyhlšench mezinrodnch smluv o lidskch prvech a zkladnch svobodch, jimiž je Česk republika vzna ve smyslu čl. 10 stavy. stavně prvn vbor přijal komplexn pozměňovac nvrh, do něhož ovšem nepřevzal nov zněn 32 azylovho zkona. Tato nepřevzat čst novely azylovho zkona byla pak předložena v původnm zněn v rmci poslaneckho pozměňovacho nvrhu jinho zkona a takto byla přijata a vyhlšena. Zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkony jsou v souladu s stavnm pořdkem. Posouzen stavnosti pravy nechv na vaze stavnho soudu.
10. Sent Parlamentu Česk republiky je thož přesvědčen, totiž že dotčen čst azylovho zkona je v souladu s stavnm pořdkem i mezinrodnmi zvazky. Ve svm vyjdřen k obsahu nvrhu uvd, že clem několikrt již zmiňovan novely azylovho zkona mělo bt zpřsněn podmnek pro udělen azylu ve smyslu činnějšho vyloučen přpadů zneužit tohoto prva. Procesn nstroje (mimo jin) se tedy měly upravit tak, aby odpovdaly rozmanitmu chovn žadatelů a vedly k rychlmu vyřzen věci. Efektivnějš přstup byl dle předkladatele diktovn i strmm nrůstem počtu ždost (v roce 2000 již 8788 přpadů, vvoj roku 2001 naznačoval dokonce 20.000 přpadů). I proto byl rozšřen počet důvodů "zjevn nedůvodnosti", zkrcena lhůta pro sprvn rozhodnut (z devadesti na třicet dnů) či zredukovn opravn proces vypuštěnm možnosti podat rozklad. Po postoupen nvrhu novely Sentu jej projednaly jeho vbory; někter sice doporučily vrtit nvrh zkona s pozměňovacmi nvrhy, kter by směřovaly ke zmrněn některch zbytečně přsnch podmnek azylovho zkona, nicmně přmo nyn zkouman lhůty se ždn z těchto nvrhů netkal. Taktž Sent ponechv konečn rozhodnut na vaze stavnho soudu.
11. S ohledem na materii nvrhu považoval stavn soud za čeln vyždat navc stanovisko k obsahu nvrhu i od Ministerstva vnitra, kter na danm seku sttn sprvy vykovv svou působnost.
12. Ministr vnitra reagoval na vzvu podrobnm vyjdřenm. Ministerstvo předevšm zastv od samotnho zaveden napadenho ustanoven do prvnho řdu Česk republiky nzor o jeho souladu s stavnm pořdkem a neztotožňuje se s argumentem navrhovatele, že jej nelze vyložit stavně konformnm způsobem. Přpad, z něhož posuzovan nvrh Nejvyššho sprvnho soudu vzešel, nen prvm přpadem řešcm problematiku lhůt dle zkona o azylu, navrhovatel jen nyn zaujal na věc jin nzor. Tak např. v rozhodnut sp. zn. 2 Azs 117/2004 z 26. 10. 2004 Nejvyšš sprvn soud konstatoval, že nesprvnm bylo již odmtnut podn krajskm soudem, pokud tento soud nepřihldl k jeho doplněn po stanoven lhůtě. Ta je totiž lhůtou soudcovskou, a z jejho marnho uplynut tudž automaticky povinnost nepřihlžet k doplněn pozdějšmu dovozovat nelze. Obdobně v rozhodnut sp. zn. 9 Azs 1/2009 z 12. 2. 2009 hodnotil Nejvyšš sprvn soud jako odepřen spravedlnosti postup krajskho soudu, kter odmtl podn pro jeho nedostatky, aniž by zohlednil, že lhůta k jejich odstraněn byla vzhledem ke konkrtnm překžkm u osoby navrhovatele nereln. Judikatura tedy dle ministerstva stavně konformn řešen i bez potřeby do napadenho ustanoven zasahovat nalezla. Z nvrhu pak nelze dovodit, proč se navrhovatel musel od tohoto řešen odchlit.
13. Ve vztahu k prvu na soudn ochranu Ministerstvo považuje za vhodn vyzvednout jako zkladn premisu to, že napaden ustanoven zkona o azylu soudn přezkum označench rozhodnut ve věci mezinrodn ochrany nezvislm soudem nevylučuje a že zkon o azylu dokonce většině podanch žalob přiznv odkladn činek.
14. S odkazem na zvěr stavnho soudu, prezentovan v usnesen sp. zn. IV. S 533/06 ze dne 30. 1. 2007 (N 17/44 SbNU 217)* a nzory prvn teorie, ministerstvo popr v nvrhu vysloven nzor, podle něhož představuje rozhodovn o ždostech o udělen mezinrodn ochrany rozhodovn tkajc se zkladnch prv a svobod.
15. Ministerstvo popr, že sedmidenn lhůta znamen iluzornost prva na soudn ochranu. Tato lhůta se netk všech žalob ve věcech mezinrodn ochrany, ale jen těch, kde m rychlost řzen za cl eliminovat přpady, kter zjevně nemaj azylovou podstatu. Jde o přpady, kter s mezinrodn ochranou nesouvisej, a jen zneužvaj azylovch nstrojů k jinm čelům, předevšm legalizaci pobytu, k čemuž ovšem slouž mechanismy upraven v zkoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů. Jen tedy zatěžuj systm, a krtk lhůta je proto na mstě. Obdobn prava vychzejc z rozdln dlky lhůt pro jednotliv azylov procedury je běžn i v jinch zemch EU, např. Německu, Francii, Velk Britnii, Belgii, apod.; v některch zemch je předmětn lhůta dokonce ještě kratš. Jinak dlka lhůty zapad do kontextu specilně stanovench lhůt v cizineckm prvu; k tomu ministerstvo odkazuje na nlez sp. zn. I. S 609/01 z 5. 3. 2002 (ve SbNU nepublikovno), v němž se stavn soud zabval stavnost zkrcen, 30 denn lhůty pro podn sprvn žaloby proti rozhodnut dle zkona č. 326/1999 Sb. Obdobně Nejvyšš sprvn soud v rozhodnut sp. zn. 5 As 7/2009 z 16. 4. 2009 konstatoval, že zkonn 10 denn lhůta pro podn žaloby proti rozhodnut sprvnho orgnu o vyhoštěn cizince, byť je vrazně kratš než lhůta obecn, cizinci uplatněn prva na soudn přezkum takovho rozhodnut excesvnm způsobem neztěžuje, když zkrcen lhůty vyvažuje poskytnutm odkladnho činku žalobě. Navc stanoven kratš lhůty sleduje legitimn cl v podobě omezen pobytu vyhoštěn osoby jen na dobu nezbytně nutnou. Nen tedy v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny ani čl. 1 Protokolu č. 7 k mluvě o ochraně lidskch prv a svobod (dle tž jen "mluva"). K argumentaci navrhovatele dopady zsady koncentrace řzen na postaven žalobce ministerstvo poukazuje na to, že řešenm je ve smyslu zvěrů nlezu stavnho soudu sp. zn. IV. S 2170/08 z 12. 5. 2009 extenzivn vklad pojmu žalobn bod. Navc pojet zsady koncentrace řzen, jak ji prezentuje v nvrhu Nejvyšš sprvn soud, tedy že prvnmu zstupci lze poskytnout k doplněn žaloby pouze tolik dn, kolik čin zbytek sedmidenn lhůty pro jej podn, je podle nzoru ministerstva přliš restriktivn. Dle ministerstvo nesouhlas s nzorem, že v současn době, kdy počty žadatelů klesaj, je již posuzovan prava zbytečn. Předmětn legislativn změna nebyla motivovna prudkm nrůstem agendy, ale snahou zefektivnit řzen a vyloučit přpady, kdy je azylov systm pouze zneužvn.
16. Zrušenm napadenho ustanoven by dle ministerstva v rozporu se smyslem a čelem prvn pravy došlo k neždoucmu odstraněn rozdlu mezi zamtnutm ždosti jako zjevně nedůvodn a klasickm řzenm. Bylo by to taktž v rozporu se současnm trendem evropskho prva, ktermu stvajc prava azylov procedury odpovd. Ministerstvo tedy doporučuje nvrh zamtnout.
III.
Dikce napadench ustanoven
17. Ustanoven 32 odst. 2 psm. a) zkona o azylu zn: "Ve lhůtě 7 dnů ode dne doručen rozhodnut lze podat žalobu proti rozhodnut o ždosti o udělen mezinrodn ochrany, jmž se tato ždost zamt jako zjevně nedůvodn".
IV.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele, stavn konformita legislativnho procesu
18. Nvrh podal Nejvyšš sprvn soud v souvislosti s řzenm, kter u něho probh, přičemž ke zrušen navrhovan procesn ustanoven zkona o azylu je jedno z těch, kter mus aplikovat. Jeho aktivn legitimace se tak opr o ustanoven 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon o stavnm soudu").
19. stavn soud se ve smyslu ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zabval způsobem přijet a vydn zkona č. 2/2002 Sb., kterm se měn zkon o azylu a někter dalš zkony, jmž bylo napaden ustanoven do zkona o azylu vloženo. Z vyjdřen obou častnků, jakož i přslušnch webovch strnek (www.psp.cz) vyplv, že Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky nvrh projednala jako tisk č. 921. Prv čten proběhlo dne 16. 5. 2001, druh dne 19. 9. 2001 a třet čten dne 21. 9. 2001, kdy byl nvrh zkona schvlen a postoupen Sentu. Ten jej na sv 10. schůzi dne 25. 10. 2001 (usnesen č. 189) vrtil doln komoře s pozměňovacmi nvrhy, když ze 66 přtomnch sentorů hlasovalo 60 pro vrcen, 3 byli proti a 3 se hlasovn zdrželi. Dne 27. 11. 2001 na sv 43. schůzi Poslaneck sněmovna jednala o nvrhu opětovně a schvlila jej ve zněn schvlenm Sentem (usnesen č. 1866); pro hlasovalo z přtomnch 168 poslanců 110, proti nvrhu 53. Prezident republiky zkon podepsal dne 14. 12. 2001 a dne 7. 1. 2002 byl zkon řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů.
20. stavn soud konstatoval, že sledovan zkon byl přijat stavně konformnm legislativnm postupem.
V.
Vlastn přezkum
21. stavn soud posoudil nvrh a z nže uvedench důvodů dospěl k zvěru, že ke zrušen napadench ustanoven zkona o azylu je důvod.
22. Nejprve je třeba připomenout, že stavn soud je orgnem ochrany stavnosti (čl. 83 stavy ČR). V řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů vystupuje v pozici tzv. negativnho zkonodrce a jeho kolem je posoudit stavnost napadench prvnch předpisů či jejich vymezench čst, eventulně posoudit, zda je možno napaden předpisy interpretovat a aplikovat stavně konformnm způsobem. stavn soud přitom nen oprvněn posuzovat vhodnost, čelnost či doktrinln čistotu prvn normy, neboť tato kompetence přsluš vždy jen zkonodrci.
23. Jak tedy vyplynulo z narativn čsti odůvodněn, stoj stavn soud před kolem posoudit, zda sedmidenn žalobn lhůta dv ještě žalobci relnou možnost, aby nechal podrobit rozhodnut o zamtnut ždosti o udělen mezinrodn ochrany jako zjevně bezdůvodn kontrole sprvnho soudu, anebo zda dlka lhůty k iniciaci řzen čin z prva na soudn přezkum toliko przdnou proklamaci.
24. Problematikou lhůt a jejich spojitost s stavnmi garancemi se stavn soud ve sv judikatuře již vcekrt zabval.
25. Tak např. v nlezu sp. zn. Pl. S 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; č. 30/1998 Sb.) stavn soud k pojmu lhůty v obecn rovině konstatoval: "Smyslem prvnho institutu lhůty je snžen entropie (neurčitosti) při uplatňovn prv, resp. pravomoc, časov omezen stavu nejistoty v prvnch vztazch (což hraje zejmna důležitou roli z hlediska dokazovn v přpadech sporů), urychlen procesu rozhodovn s clem relnho dosažen zamšlench clů. Tyto důvody vedly k zaveden lhůt již před tisci lety."
26. Rozsah stavnho přezkumu zkonnch ustanoven zakotvujcch lhůty pak stavn soud vymezil v nlezu sp. zn. Pl. S 46/2000 ze dne 6. 6. 2001 (N 84/22 SbNU 205; č. 279/2001 Sb.), kde uvedl: "Posln stavnho soudu spočv v kontrole stavnosti. V tomto rmci tento soud může pouze rušit nestavn předpisy, přpadně jejich čsti, nen však jeho kolem reparovat nsledky kter nastaly tm, že navrhovatel neuplatnil sv prvo ve stanoven lhůtě. Zrušen lhůt porušuje zsady prvnho sttu, neboť vznamně zasahuje do principu prvnch jistot, kter je jednou ze zkladnch nležitost současnch demokratickch prvnch systmů. Lhůta sama o sobě nemůže bt protistavn. Může se však takto jevit s ohledem na konkrtn okolnosti."
27. Na uveden zvěry pak stavn soud navzal v nlezu sp. zn. Pl. S 6/05 ze dne 13. 12. 2005 (N 226/39 SbNU 389; č. 531/2005 Sb.). Znovu zde konstatoval, že "lhůta prima facie bez dalšho nemůže vykazovat znaky protistavnosti" a že "protistavnost lhůty může bt konstatovna teprve v dialogu s konkrtnmi okolnostmi posuzovan věci". Za konkrtn okolnosti, neboli hlediska kontextulnho posouzen stavnosti lhůty, s ohledem na svou dosavadn judikaturu stavn soud označil:
"1. nepřiměřenost (disproporcionalitu) lhůty ve vztahu k n časově omezen možnosti uplatněn stavně garantovanho prva (nroku), přpadně k n vymezenmu časovmu seku omezen subjektivnho prva". Zde odkzal na nlez sp. zn. Pl. S 5/03 ze dne 9. 7. 2003 (N 109/30 SbNU 499; č. 211/2003 Sb.) rušc ustanoven 3 a 6 zkona č. 290/2002 Sb., jež představovala nepřiměřen omezen vlastnickho prva, porušen čl. 11 odst. 1 ve spojen s čl. 4 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod (za stavně konformn soud považoval v rozhodovanm kontextu takovou prvn pravu, jež by toto omezen zakldala pouze ve zcela nezbytnm časovm rozsahu, kterm lze rozumět toliko minimln časov, a to zřetelně prima facie "přechodn" dob, nikoli ale lhůtu deseti let);
"2. svvoli zkonodrce při stanoven lhůty (jejm zakotven anebo zrušen)". Ve smyslu tohoto hlediska posuzovn stavnosti lhůty postupoval soud ve věci sp. zn. Pl. S 2/02 - nlez ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; č. 278/2004 Sb.), v nž za protistavn označil zrušen ustanoven 879c až 879e občanskho zkonku proveden zkonem č. 229/2001 Sb., jmž zkonodrce zashl do legitimnho očekvn přesně vymezenho okruhu subjektů pouh jeden den před uplynutm lhůty, ve kter by došlo k nabyt vlastnickho prva, v důsledku čehož subjekty, kter jednaly v důvěře v předem sttem stanoven podmnky, byly pouh den před uplynutm zmněn lhůty konfrontovny se svvolnm postupem sttu;
"3. stavně neakceptovatelnou nerovnost dvou skupin subjektů, jež je vsledkem zrušen určit zkonn podmnky uplatněn prva pro jej protistavnost, přičemž se tmto zrušenm pro dotčenou skupinu subjektů v důsledku uplynut lhůt již v důsledku derogace bez dalšho možnost uplatněn prva neotevr". Zde bylo odkzno na nlezy sp. zn. Pl. S 3/94 ze dne 9. 3. 2004 (N 38/1 SbNU 164/1994, č. 164/1994 Sb.) a sp. zn. Pl. S 24/97 ze dne 3. 6. 1998 (N 62/11 SbNU 111; č. 153/1998 Sb.), jimiž byla zrušenm ustanoven stanovujcho počtek lhůty pro uplatněn restitučnho nroku otevřena možnost jejich uplatněn i pro ty oprvněn osoby, kter v důsledku podmnky trvalho pobytu ve lhůtch původnch nroky spěšně uplatnit nemohly.
28. V nvaznosti na tyto v minulosti vysloven teze, kter jsou i nyn použiteln, tedy stavn soud konstatuje, že napaden žalobn lhůta jako takov nemůže bt protistavn. Je věc vahy zkonodrce, zda a jakou lhůtu pro realizaci prva stanov. To ostatně nen ani zpochybňovno, neboť nestavnost lhůty navrhovatel spatřuje vlučně v jej dlce, resp. v tom, že je přliš krtk. Ale ani dlka žalobn lhůty sama o sobě nemůže bt zsadně důvodem pro jej zrušen. Zvěr o jej (ne)stavnosti lze učinit leda po vyhodnocen dalšch kontextulně působcch okolnost. Navrhovatel v tomto smyslu poukazuje na zsady ovldajc sprvn soudnictv, a to zsadu dispozičn a zsadu koncentrace řzen, kter ve spojen s krtkou lhůtou žadateli o udělen mezinrodn ochrany možnost realizovat soudn přezkum značně ztěžuj a v některch přpadech dokonce znemožňuj. Pominout rovněž nelze specifickou životn situaci, v nž se většina žadatelů o mezinrodn ochranu nachz.
29. stavn soud tyto vhrady pečlivě uvžil při hodnocen lhůty z hledisek vše vymezench, tedy zda neakceptovatelně nezvhodňuje některou skupinu žadatelů o mezinrodn ochranu, zda ji zkonodrce nestanovil svvolně a zda nen nepřiměřen.
30. Zbv ještě doplnit, že otzkou stavnosti zvlštn žalobn lhůty se stavn soud již jednou zabval v usnesen sp. zn. I. S 609/01 (dostupn na http://nalus.usoud.cz/). Rozhodoval jm o stavn stžnost spojen s nvrhem na zrušen ustanoven 172 odst. 1 zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky, podle něhož "žaloba proti sprvnmu rozhodnut mus bt podna do 30 dnů od doručen rozhodnut sprvnho orgnu v poslednm stupni nebo ode dne sdělen jinho rozhodnut sprvnho orgnu, pokud nen dle stanoveno jinak. Zmeškn lhůty nelze prominout." Stěžovatel tvrdil, že v důsledku tto pravy dochz k diskriminaci cizinců, pokud jde o jejich prvo na soudn ochranu, neboť stanoven 30 denn lhůta k podn žaloby je - prvě s ohledem na to, že se jedn o cizince často neznal českho jazyka - nepřiměřeně krtk. stavn soud nvrh jako zjevně neopodstatněn odmtl s tm, že napaden ustanoven ždn z stavnch kautel neodporuje. V odůvodněn konstatoval, že "z stavněprvnho hlediska je zsadně v dispozici zkonodrce, zda a v jakch oblastech sprvně prvn regulace stanov zvlštnm zkonem lhůtu pro podn sprvn žaloby, tj. lhůtu odlišnou od obecn lhůty dvou měsců od doručen rozhodnut sprvnho orgnu v poslednm stupni, kter je zakotvena v ustanoven 250b odst. 1 věta prvn o. s. ř. Samotn stanoven speciln lhůty (odlišn od obecn pravy podle citovanho ustanoven o. s. ř.) - se kterou se lze setkat v podobě třicetidenn lhůty napřklad v ustanoven 17 odst. 6 zkona č. 526/1990 Sb., o cench nebo v ustanoven 16 odst. 4 zkona č. 498/1990 Sb., o uprchlcch, ve zněn pozdějšch předpisů - nelze považovat za stojc v rozporu s stavnmi kautelami, neboť z stavně prvnho hlediska je nutno pokldat za určujc pouze to, zda tato zvlštn lhůta pro podn sprvn žaloby respektuje stavně zaručen zkladn prva dotčench osob nebo nikoliv. stavn soud se domnv, že zvlštnm zkonem stanoven odlišn (třicetidenn) lhůta nebrn realizaci zkladnho prva na soudn ochranu v souladu s ustanovenm čl. 36 Listiny. Ani z stavněprvnho hlediska nelze garantovat pouze obecnou lhůtu pro podn sprvn žaloby, neboť by se jednalo o popřen prva sttu na pravu speciln lhůty ve zvlštnm zkoně č. 326/1999, kter se z hlediska předmětu prvn pravy (a osobn působnosti) tk (pobytu) cizinců na zem Česk republiky. Ostatně stěžovatel v stavn stžnosti spojuj tvrzenou diskriminaci cizinců - ve vztahu k jejich prvu na soudn ochranu - s dajně nepřiměřeně krtkou třicetidenn lhůtou pro podn sprvn žaloby těmi, kteř jsou často neznalmi českho jazyka. stavn soud se nicmně domnv, že stanovenm speciln třicetidenn lhůty k podn sprvn žaloby nedochz k tomu, že by veřejn moc nešetřila stavně zaručen zkladn prvo cizince na soudn ochranu, neboť tato lhůta uveden zkladn prvo neruš, neměn ani nečin pro cizince nedostupnm. Naopak, z stavněprvnho hlediska vytvř pro realizaci tohoto zkladnho prva ve vztahu ke všem (tmto zkonem dotčenm) fyzickm osobm stejn podmnky bez diskriminace. stavn soud proto uzavr, že ustanoven 172 odst. 1 o lhůtě pro podn sprvn žaloby je stavně zjevně konformn a nen důvodu je rušit." Teze, podle nž nelze dovodit stavn garanci obecn lhůty k podn sprvn žaloby a podle nž určujcm je pouze to, zda zvlštn lhůta respektuje stavně zaručen zkladn prva, je bez dalšho použiteln i pro nvrh nyn posuzovan. V ostatnm však reagoval stavn soud uvedenm usnesenm na konkrtn souvislosti specilnho ustanoven zkona o pobytu cizinců; usnesen se předevšm tkalo 30 denn lhůty, nyn je přezkoumvna stavnost lhůty sedmidenn, tedy vrazně kratš. Navc řzen podle zkona o pobytu cizinců nen striktně jednoinstančn, jak je tomu v přpadě azylovho sprvnho řzen, což umožňuje hodnotit zpřsněn podmnek přstupu ke sprvnmu soudu oproti pravě standardn do jist mry benevolentněji.
31. Lhůta z hlediska jednotlivch skupin azylantů.
32. Předmětem zkona o azylu je mimo jin i prava řzen o udělen mezinrodn ochrany formou azylu nebo doplňkov ochrany a řzen o odnět azylu nebo doplňkov ochrany [ 1 psm. b) zkona o azylu]. Azylov řzen je sprvnm řzenm, v němž rozhoduje ministerstvo vnitra. Shled-li ministerstvo při svm rozhodovn, že jsou naplněny důvody pro udělen azylu, mezinrodn ochranu ve formě azylu nebo doplňkov ochrany uděl ( 28 odst. 1). V opačnm přpadě, tedy neshled-li důvody k udělen ani jedn z forem mezinrodn ochrany, ždost zamtne ( 28 odst. 2). Zamtav rozhodnut lze rozdělit do dvou kategori. Jednak může jt o přpady, kdy stěžovatel sice uvd důvody, pro kter se azyl uděluje, ovšem v jeho konkrtnm přpadě zjištěny a potvrzeny nejsou. Anebo může ministerstvo ždost zamtnout jako zjevně nedůvodnou, a to v přpadech taxativně vyjmenovanch v 16 zkona o azylu. Jde o přpady, kdy se žadatel snaž obejt či zneužt azylovho prva za čelem legalizace pobytu na zem republiky či z jinch důvodů. Ve vazbě na kvalitativně zcela rozdln charakter důvodů zamtnut ždosti je stanovena i různ dlka lhůty k podn sprvn žaloby. Obecně je to 15 dnů, byla-li ovšem ždost zamtnuta jako zjevně nedůvodn, lze žalobu podat jen ve lhůtě 7 dnů ode dne doručen rozhodnut; shodn režim plat pro přpady, kde se rozhodovalo se o ždosti podan v zařzen pro zajištěn cizinců nebo bylo-li řzen zastaveno z důvodu nepřpustnosti ždosti o udělen mezinrodn ochrany.
33. Z hlediska podmnek pro možnost využit soudn ochrany jsou tedy žadatel děleni do dvou kategori. Vzhledem k obecnmu požadavku zsadně rovnho přstupu k stavnm garancm je proto nutn zabvat se potřebnost a ospravedlnitelnost takovho rozdělen. Dle vyjdřen ministerstva je smyslem tto lhůty eliminovat přpady, kter "zjevně nemaj azylovou podstatu". Zatěžuj systm a rychlost vyřzen je u tohoto typu kauz důležitm aspektem. Mezi těmito argumenty a dlkou žalobn lhůty však stavn soud nevid bezprostředn souvislost. Aspekt rychlosti je vznamn a do azylovho prva byl promtnut mimo jin tm, že byla zkrcena obecn dvouměsčn žalobn lhůta na 15 dnů. Kategorie zjevně nedůvodnch ždost je jistě od ždost ostatnch kvalitativně odlišn a někter procesn zvlštnosti, jako uzavřen včet důvodů, pro kter lze o ždosti takto rozhodnout, a zkrcen lhůty pro vydn sprvnho rozhodnut na 30 dnů ode dne zahjen řzen o udělen mezinrodn ochrany, jsou proto odůvodniteln. Uzavřen včet důvodů pak vede k menšm nrokům na dokazovn a odůvodněn rozhodnut. Toto jsou akceptovateln důsledky uveden kategorizace ždost, kter ve sv podstatě urychluj a usnadňuj řzen v přpadech postrdajcch azylovou podstatu; takto se tak projevuje eliminace těchto přpadů. Ovšem m-li bt soudnmu přezkumu podroben i sm zvěr, že azylov podstata konkrtnmu přpadu skutečně chyb, nemůže bt už pouh přstup k soudu jen pro tuto skupinu žadatelů omezen dalšm zkrcenm žalobn lhůty.
34. Ministerstvo ve svm stanovisku uvd, že praxe rozdlnch lhůt pro tzv. standardn azylov procedury a zrychlen řzen je naprosto běžn i v jinch členskch sttech EU, přičemž lze nalzt i lhůty kratš. K tomu stavn soud konstatuje, že srovnvac argument zahraničnmi prvnmi pravami ponechal stranou, neboť jak bylo řečeno, hodnocen stavnosti lhůty je hodnocenm kontextulnm. Zsadn vznam maj ostatn prvn pravidla, kter předložen věci soudu ovlivňuj, a tedy to, jak se lhůta projevuje v našich českch relich, kde je sprvn řzen v azylovch věcech jednoinstančn a sprvn soudnictv ovldno zsadou dispozičn a koncentrace řzen, což na žalobu klade specifick nroky. Pro přklad budiž v tto souvislosti uvedeny relevantn čsti pravy azylovho řzen a nslednho soudnho přezkumu ve Spolkov republice Německo (viz stať Petra Lavickho a Sylvy Šiškov: Nad novou pravou řzen o kasačn stžnosti v azylovch věcech, Prvn rozhledy 19/2005). Předmětn materie je tam upravena v zkoně o azylovm řzen (Asylverfahrensgesetz, BGBI. I 1992,1126). Řzen je jednostupňov, vede se před Spolkovm řadem pro migraci a uprchlky. Jeho rozhodnut lze napadnout žalobou podanou ke sprvnmu soudu. Žalobn lhůta čin dva tdny od doručen rozhodnut, uvdět skutečnosti a navrhovat důkazy lze ve lhůtě jednoho měsce; soud nemus provdět důkazy a brt v vahu tvrzen učiněn po uplynut tto lhůty, ale to jen pod podmnkou, že by jejich připuštěn způsobilo průtahy v řzen, zpožděn nebylo dostatečně omluveno a častnk byl o nsledcch zmeškn lhůty poučen.
35. K otzce svvole zkonodrce při stanoven lhůty.
36. prava soudnho přezkumu azylovch rozhodnut je kontinuln. Podle zkona č. 498/1990 Sb., o uprchlcch, činnho od 1. 1. 1991, vedlo řzen o přiznn postaven uprchlka Ministerstvo vnitra a proti jeho rozhodnut byl původně připuštěn ve všech věcech rozklad, po 31. 12. 1993 pak toliko v přpadě vyjmenovanch typů rozhodnut. Zkon připouštěl podn nvrhu na přezkoumn rozhodnut soudem, ovšem toliko proti rozhodnutm ministra vnitra vydanm v řzen o rozkladu. Dnem 1. 1. 2000 nabyl činnosti stvajc zkon o azylu. Řzen o udělen azylu podle tohoto předpisu bylo původně dvoustupňov v přpadech rozhodnut o neudělen azylu a rozhodnut o zamtnut nvrhu na zahjen řzen o udělen azylu jako zjevně nedůvodnho, kdy zkon připouštěl podn rozkladu. V přpadě, že byl rozklad připuštěn, tedy statisticky ve většině přpadů, bylo podn sprvn žaloby přpustn až proti rozhodnut o něm; podn žaloby však již nebylo na rozdl od předchoz prvn pravy zvisl na vroku rozhodnut a žalobou bylo možno napadnout vešker rozhodnut. Podan žalobě byl přiznn odkladn činek. Přijetm zkona č. 2/2002 Sb. došlo s činnost od 1. 2. 2002 k plnmu odbourn možnosti přezkumu rozhodnut Ministerstva vnitra v rozkladovm řzen. Na soud se žadatel nadle obraceli nikoliv se žalobou, ale s opravnm prostředkem směřujcm proti nepravomocnmu rozhodnut sprvnho orgnu. Lhůta pro podn opravnho prostředku byla oproti obecn zkrcena na 15 dnů ode dne doručen rozhodnut a v taxativně vymezench přpadech, mimo jin tž prvě v přpadě zamtnut ždosti o udělen azylu jako zjevně nedůvodn, na 7 dnů. Počnaje 1. 1. 2003, kdy nabyl činnosti zkon č. 217/2002 Sb., se zkonodrce vrtil k modelu přezkoumvn pravomocnho rozhodnut ministerstva soudem na zkladě žaloby.
37. Podmnky soudnho přezkumu včetně lhůt k podn žaloby (nvrhu) se tedy sice v čase měnily, ovšem plynule, bez nhlch zvratů či posunů do extrmnch pozic, napřklad od širokho přezkumu dle obecnch pravidel po jeho pln vyloučen. Zkonodrce nyn napadenm ustanovenm nezashl nějakm zsadnm a neočekvanm způsobem do režimu přezkoumvn azylovch rozhodnut, nerozvrtil osvědčen a zažit model. Zkonodrce argumentoval potřebou rychlosti a efektivnosti azylov procedury, odvolval se na (blže neupřesněnou a nerozvedenou) praxi prvnch prav azylu sttů Evropsk unie. Nelze řci, že by posuzovan lhůta byla zakotvena do zkona o azylu postupem vykazujcm znaky zkonodrcovy svvole. prava nen nesrozumiteln ani vnitřně rozporn, zkonodrce nepostupoval nepředvdatelně a nepochybně zavedenm kratš žalobn lhůty pro danou skupinu žadatelů pod zminkou zefektivněn a zrychlen azylov procedury nesledoval primrně jejich faktick vyřazen z okruhu těch, kteř se mohou domoci ochrany svch prv u soudu. Komplikace při jej aplikaci odhalila až praxe (mněna zde informace navrhovatele, že přibv přpadů jako je ten, kter jej vedl k předložen posuzovanho nvrhu, tedy těch, kdy žadatel ve lhůtě stihne jen oznmit svůj změr podat žalobu, doplnit jakkoliv důvody již ale nestač).
38. Přiměřenost lhůty.
39. Napadenm ustanovenm zakotven lhůta k podn žaloby je zkonnou lhůtou, jejž dlka nemůže bt soudem měněna. A nemůže bt ani prominuto jej zmeškn, neboť to vylučuje soudn řd sprvn ( 72 odst. 4). Nepřzniv nsledky zmeškn lhůty k podn žaloby tedy nelze ždnm způsobem odvrtit. Na druhou stranu jsou na zpracovatele žaloby kladeny poměrně značn nroky; vedle obecnch nležitost podn ( 37 odst. 2 a 3 soudnho řdu sprvnho), tedy zejmna uveden toho, čeho se žaloba tk, kdo ji čin, proti komu směřuje a co se j navrhuje, podpisu a data, mus vykazovat i nležitosti zvlštn ( 71 odst. 1 soudnho řdu sprvnho), a to označen napadenho rozhodnut a den jeho doručen nebo jinho oznmen žalobci, označen osob na řzen zčastněnch, jsou-li žalobci znmy, označen vroků rozhodnut, kter žalobce napad, žalobn body, z nichž mus bt patrno, z jakch skutkovch a prvnch důvodů považuje žalobce napaden vroky rozhodnut za nezkonn nebo nicotn, jak důkazy k prokzn svch tvrzen žalobce navrhuje provst, a konečně nvrh vroku rozsudku. Rozšřit žalobu na dosud nenapaden vroky rozhodnut nebo ji rozšřit o dalš žalobn body může žalobce jen ve lhůtě pro podn žaloby ( 71 odst. 2, věty druh soudnho řdu sprvnho). Řzen tedy ovld přsně pojat zsada koncentrace. K zsadm ovldajcm sprvn soudnictv (byť ještě v době před přijetm soudnho řdu sprvnho) se stavn soud vyjdřil v nlezu sp. zn. Pl. S 12/99 ze dne 27.6.2000 (N 98/18 SbNU 355; č. 232/2000 Sb.). Uvedl zde, že "... každ ustanoven, kter tm, že formalizuje řzen ve sprvnm soudnictv, stanov de facto meze přstupu k soudu, tedy meze jednoho ze zkladnch stavnch prv - prva na soudn ochranu. Všechna takov ustanoven ... je proto nezbytn vykldat v duchu čl. 4 odst. 4 Listiny, tedy při aplikaci takovch ustanoven šetřit podstatu a smysl zkladnch prv a svobod. ... stavn soud tedy posuzuje napaden ustanoven jako interpretovateln v stavnch mezch, neshledal v něm zakotvenou "dispozičn zsadu", resp. princip koncentrace řzen ve sprvnm soudnictv nestavn, neboť, i když může bt kritizovn za to, že se vzdaluje zsadě materiln pravdy, nelze nevidět, že předevšm a zcela nepochybně napomh k naplněn stavnho prva na projednn a rozhodnut věci v přiměřen lhůtě, resp. bez zbytečnch průtahů (čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny)." Na tomto zvěru stavn soud setrvv i nyn. Prolomenm principu koncentrace tedy problm řešit nelze.
40. Žalobce je povinen již v žalobě, nejpozději v běhu žalobn lhůty, vymezit rozsah, v jakm sprvn rozhodnut napad, a alespoň zkladnm způsobem vymezit důvody, v nichž nezkonnost rozhodnut spatřuje. Jak nelze zsadně očekvat u žalobců praktick problmy s vymezenm rozsahu napaden, s formulac žalobnch důvodů je tomu jinak. Znamen vymezen skutkovch a prvnch důvodů, pro kter žalobce považuje rozhodnut za nezkonn a nicotn. Prvou obtž je již sama interpretace tto podmnky, jak dokazuje nlez sp. zn. IV. S 2170/08 (dostupn na http://nalus.usoud.cz/ ), v němž stavn soud poukzal na rozdly ve vkladu pojmu žalobn bod v rozhodnutch jednotlivch sentů Nejvyššho sprvnho soudu. Shoda je každopdně v tom, že žaloba ve sprvnm soudnictv mus žalobn bod ve lhůtě pro podn žaloby obsahovat. Pokud tomu tak nen, je podn pouhm oznmenm změru obrtit se na sprvn soud se žalobou, kter ovšem nem i při extenzivnm vkladu pojmu žalobn bod ždn relevantn činky. Od samho počtku jsou tak kladeny požadavky na kvalitu argumentace žalobce. S přihldnutm k tomu, nač poukazuje navrhovatel, tedy že žalobce je jako žadatel o azyl ve specifick situaci, když se zpravidla neorientuje ve zdejšch poměrech a prvnm řdu, nezn jazyk, nem zde ždn zzem, kontakty a je odkzn na vnějš pomoc, nen tento formln požadavek procesnho řdu lehce splniteln. Přistoup-li k tomu ještě sedmidenn lhůta, fakticky nutně krcena nejmně o dalš dva nepracovn dny vkendu, v nž tak mus žadatel - žalobce učinit, vytvř se na něj již nepřiměřen tlak. Je pak celkem pochopiteln, že reakc žalobce na krtkou lhůtu je podn blanketov žaloby za čelem podchycen zkonn lhůty, kter je spojeno s očekvnm vzvy k doplněn argumentace.
41. stavn soud si je vědom možn nmitky, že byť zrušenm napadenho ustanoven se žalobn lhůta v přpadě zjevně nedůvodnch ždost prodlouž ze sedmi na patnct dnů ( 32 odst. 1 zkona o azylu), kombinace socilnch faktorů u žadatelů o azyl a zsad ovldajcch sprvn soudnictv bude nadle působit, že řada žadatelů meritornho soudnho přezkumu fakticky nedocl. Stle bude totiž jistě dochzet k tomu, že žadatel budou sv blanketov žaloby podvat v samm zvěru žalobn lhůty, takže prostor pro možn doplněn nezbytnch nležitost zůstane minimln. Nicmně dosažitelnost soudnho přezkoumn rozhodnut bude při respektovn zsady vigilantibus iura pro tyto žadatele vyšš. Aniž by tm stavn soud deklaroval, že sama patnctidenn lhůta je lhůtou dostatečnou (to by šlo již za rmec nvrhem vymezenho předmětu řzen), konstatuje, že pro osoby v postaven žadatele o azyl je v běhu tto (patnctidenn) lhůty relnějš soudn přezkum řdně iniciovat.
42. Nelze dle přijmout argument, že kratš žalobn lhůtu vyvažuje poskytnut odkladnho činku žalobě. Sprvn soudnictv je koncipovno tak, že stěžejn vznam m prvě počtečn fze řzen, kdy mus žalobce nejen vymezit rozsah, ale mus do n tž soustředit alespoň zkladn nasměrovn argumentace samotn. Žadateli, kter (v důsledku nepřiměřeně krtk lhůty) řdně nezažaloval, dobrodin odkladnho činku nijak neprospěje.
43. Dalš okolnost, k nž bylo nutno při hodnocen přiměřenosti lhůty přihldnout, je to, že žaloba je pro nespěšn žadatele jedinm v vahu přichzejcm procesnm prostředkem npravy. I proto je nutn při konstruovn formlnch překžek jeho uplatněn postupovat zdrženlivě.
44. Konečně zmnit je třeba i problm jazykov. Žadateli je v souladu s ustanovenm 22 zkona o azylu poskytnuta pomoc tlumočnka, ale samozřejmě jen ve sprvnm řzen, sprvn rozhodnut se pak nepřekld, s pomoc tlumočnka je jen seznmen s jeho obsahem. Sprvn žalobu pak mus vypracovat česky. I to jeho procesn postup nutně komplikuje a čin jej zvislm na odborn pomoci, kterou si mus obstarat.
45. stavn soud musel dle zvažovat, zda napaden ustanoven nelze vyložit stavně konformnm způsobem. Dospěl-li k zvěru, že dlka posuzovan lhůty v kombinaci s pravou přezkumu rozhodnut o zamtnut ždosti o udělen mezinrodn ochrany jako zjevně nedůvodn je tak krtk, že žalobu nelze považovat za činn procesn prostředek npravy, pak by napaden ustanoven nerušil jen v přpadě, že dan deficit lze překlenout vkladem. Jm by muselo bt docleno faktickho prodloužen zkouman lhůty.
46. Takovto "prodloužen" přichz technicky do vahy leda tm způsobem, že podn žaloby (a to jakkoliv, tedy i blanketov) bude znamenat zachovn žalobn lhůty a povinnost soudu vyzvat navrhovatele k odstraněn vad, resp. doplněn podn. Dlka lhůty poskytnut soudem k takovto npravě by přitom nemohla bt limitovna sedmi dny, ale soud by poskytoval lhůtu "přiměřenou", tedy takovou, v nž by dle jeho nzoru a zkušenosti nespěšn žadatel relně dokzal kvalifikovaně reagovat. To ovšem stavn soud považuje za nepřpustn a odporujc obecně přijmanmu pojet zsady koncentrace řzen. I kdyby byla takovto možnost fakticky prodloužit krtkou žalobn lhůtu soudcovskou vzvou omezena jen na azylov věci (což samo o sobě je těžko obhajiteln a udržiteln), zsadnm způsobem by to nabouralo samu koncepci sprvnho soudnictv. Tu však nelze obětovat proto, aby byly zmrněny dopady přliš krtk lhůty na častnky jednoho typu sprvnho řzen. Navc rozkolsat principy sprvnho soudnictv by bylo nepřiměřen tomu, jak se projev zrušen napadenho ustanoven.
47. Ministerstvo ve svm vyjdřen upozornilo na postup, kter zvolil Nejvyšš sprvn soud v rozhodnut sp. zn. 2 Azs 117/2004 ze dne 26. 10. 2004; vytkl jm krajskmu soudu, že v rozporu s 37 odst. 5 soudnho řdu sprvnho nepřihldl k doplněn častnkova podn učiněnm sice po soudem stanoven lhůtě, avšak ještě před vydnm rozhodnut ve věci, a podn odmtl. S tm stavn soud nesouhlas. Aplikace ustanoven 37 odst. 5 věta druh soudnho řdu sprvnho stanov důsledky nevyhověn vzvě k odstraněn vad či doplněn podn. I kdyby byla přijata takov interpretace, že sprvn soudy budou přihlžet k opravm a doplněnm podn došlm sice po lhůtě, ale ještě před rozhodnutm o něm, postaven žadatele by zůstalo nejist. To, zda by k takovmu jeho podn bylo či nebylo přihldnuto, by totiž bylo zvisl jen tom, jak rychle po skončen běhu lhůty soud rozhodne.
48. Napaden ustanoven nelze vyložit tak, aby to nespěšnmu žadateli dvalo zruku efektivnho opravnho prostředku.
49. Lze tedy uzavřt, že posuzovan ustanoven zkona o azylu tm, že omezuje prvo žadatele domhat se u soudu ochrany svch prv stanovenm nepřiměřeně krtk lhůty pro podn žaloby, ve sv podstatě čin proklamovanou soudn ochranu pouze iluzorn (obdobně nlez sp. zn. Pl. S 12/07, vyhlšen pod č. 355/2008 Sb.). Je proto v rozporu s člnkem 36 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod, podle něhož se každ, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, může obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak, přičemž z pravomoci soudu nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny, a dle čl. 13 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod garantujcho prvo na činn prostředek npravy před nrodnm orgnem pro každho, kdo byl v prvu přiznanm mluvou dotčen.
VI.
50. Uveden důvody vedly stavn soud k zvěru, že nvrhu je třeba podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu vyhovět.
51. Od stnho jednn bylo podle 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu upuštěno, neboť od něj nebylo možn očekvat dalš objasněn věci a všichni častnci s tmto postupem souhlasili.