Ve věci návrhu na zrušení ustanovení, jež je v § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeno slovy "od 25. února 1948" 79/1998 účinný od 10.04.1998
| Schválené: | 25.03.1998 |
| Účinnost od: | 10.04.1998 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Právo vlastnit majetek., Zmírnění následků majetkových křivd. "Restituce". |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 25. března 1998 v plénu o návrhu A. P. na zrušení ustanovení, jež je v § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeno slovy "od 25. února 1948", takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
stavnmu soudu byla dne 12. června 1997 doručena stavn stžnost, doplněn podnm doručenm dne 19. zř 1997, kter směřuje proti rozsudku Městskho soudu v Praze ze dne 26. března 1997 č. j. 28 Ca 381/96-17, jmž bylo potvrzeno rozhodnut Okresnho řadu Louny - okresnho pozemkovho řadu ze dne 3. zř 1996 č. j. 1508/96-R/4668/93/Ver. Z těchto rozhodnut vyplv, že stěžovatelkou v rmci restituce požadovan nemovitosti nelze vydat, neboť k přechodu majetku na stt došlo dne 13. srpna 1947, tedy před rozhodnm obdobm vymezenm od 25. nora 1948 do 1. ledna 1990.
Spolu s touto stavn stžnost podala stěžovatelka nvrh na prohlšen neplatnosti zkona č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictv majetku hlubock větve Schwarzenbergů na zemi Českou, pro rozpor s čl. 1, čl. 3 a čl. 11 Listiny zkladnch prv a svobod, čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech (dle jen "Pakt") a čl. 14 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Dle bylo navrženo zrušen čsti ustanoven 4 odst. 1 zkona č. 229/1991 Sb., o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o půdě") v čsti věty in fine "od 25. nora 1948", a to s obdobnou argumentac o porušen zsady rovnosti a zkazu diskriminace. Obdobn nvrhy spojila stěžovatelka s dalšmi vce než dvaceti stavnmi stžnostmi.
Pokud jde o nvrh na zrušen zkona č. 143/1947 Sb., dospěl soudce zpravodaj ke stejnmu zvěru jako soudkyně zpravodajka ve věci sp. zn. Pl. S 43/96, tj. že napaden zkon v ždnm řzen, kter předchzelo podn stavn stžnosti, přmo aplikovn nebyl. S odvolnm se na důvody usnesen stavnho soudu sp. zn. Pl. S 43/96 ze dne 13. května 1997 proto nvrh odmtl jako nvrh podan osobou zjevně neoprvněnou [ 43 odst. 1 psm. d) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu], a to usnesenm sp. zn. IV. S 207/97 ze dne 25. listopadu 1997.
Pokud jde o nvrh na zrušen čsti ustanoven 4 odst. 1 zkona o půdě, a to v čsti vyjdřen slovy "od 25. nora 1948", je nesporn, že toto ustanoven v předchozm řzen bezprostředně aplikovno bylo a podmnky 74 zkona č. 182/1993 Sb. splněny jsou. Přesto, že ve vše uveden obdobn věci sp. zn. Pl. S 43/96 bylo, i pokud jde o tento nvrh, vydno odmtav usnesen a nvrh byl podle ustanoven 43 odst. 1 psm. c) zkona č. 182/1993 Sb. odmtnut jako zjevně neopodstatněn, IV. sent řzen přerušil usnesenm sp. zn. IV. S 207/97 ze dne 25. listopadu 1997 a předložil věc k posouzen plnu.
II.
V odůvodněn svho nvrhu na zrušen čsti ustanoven 4 odst. 1 zkona o půdě navrhovatelka zdůrazňuje, že dr. Adolf Schwarzenberg (od něhož navrhovatelka sv nroky odvj) byl postižen svvolnmi akty jak nacistů, tak i povlečnch československch orgnů. Poukazuje na politick pozad, kter vedlo k přijet zkona č. 143/1947 Sb., jehož vydn bylo motivovno touhou čsti česk vldy postihnout majetek hlubock větve Schwarzenbergů, a rozvd podrobně argumenty, pro kter by měl bt tento zkon jako protistavn zrušen. Uveden zkon tak podle jejho nzoru představuje v historii českho zkonodrstv vjimečn akt tm, že nebyl aplikovn obecně, ale byl a je svvolnm a diskriminačnm aktem přmo namřenm proti jedn větvi jedn rodiny, aniž by se vůbec snažil předstrat, že byl vydn ve veřejnm zjmu nebo jako spravedliv trest. Uvd dle, že v porovnn se zkonem č. 142/1947 Sb., o revizi prvn pozemkov reformy, byl tak mnohem tvrdš, přsnějš a vce diskriminačn, neboť odnmal v podstatě bez nhrady vlastnkům vešker majetek, nikoliv tedy jen majetek nemovit. V tto souvislosti pak navrhovatelka uvd, že zkon č. 142/1947 Sb. mohl bt použit i v přpadě hlubock větve Schwarzenbergů, přesto však jejich majetek byl zabrn samostatnm zkonem. Ačkoliv osoby, kterm byl majetek vyvlastněn na zkladě zkona č. 142/1947 Sb., jsou oprvněny k restituci na zkladě 6 odst. 1 psm. b) zkona o půdě, navrhovatelce jako dědičce dr. Adolfa Schwarzenberga je stle odprn restitučn nrok na majetek dr. Adolfa Schwarzenberga, kter byl vyvlastněn zkonem č. 143/1947 Sb. činek ustanoven 4 odst. 1 zkona o půdě je vůči n diskriminačn, neboť mezi zkonem č. 142/1947 Sb. a zkonem č. 143/1947 Sb. je činěn neopodstatněn rozdl.
Poukazuje dle na zkon Česk nrodn rady č. 243/1992 Sb., kterm se upravuj někter otzky souvisejc se zkonem č. 229/1991 Sb., o pravě vlastnickch vztahů k půdě a jinmu zemědělskmu majetku, ve zněn zkona č. 93/1992 Sb., kter rozšřil restituce majetku na občany Česk republiky, kteř ztratili svůj majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., a v těchto souvislostech se dovolv člnků 2, 14 a 26 Paktu. Zdůrazňuje, že aplikace zsady nediskriminace, obsažen v čl. 26 Paktu, nen omezena pouze na prva uvedenm Paktem zaručen. Navrhovatelka se dovolv rovněž rozhodnut Vboru pro lidsk prva v Ženevě (dle jen "Vbor") ve věci "Šimůnek". V uveden věci, ve kter byli navrhovatel postiženi vylučujc podmnkou sttnho občanstv v zkoně č. 87/1991 Sb., o mimosoudnch rehabilitacch, Vbor mimo jin konstatoval, že prvo vlastnit majetek jako takov nen sice pod ochranou Paktu, nicmně uvedl, že konfiskace osobnho majetku nebo odmtnut sttu platit nhradu za takovou konfiskaci může znamenat porušen Paktu, jestliže přslušn chovn či opomenut chovn bylo založeno na diskriminačnch podkladech v rozporu s čl. 26 Paktu. Při posuzovn, zda podmnky pro restituci či nhradu jsou v souladu s Paktem, posuzoval Vbor všechny relevantn skutečnosti, včetně původnho vlastnickho titulu k dotčenmu majetku, jakož i povahu konfiskace. Zdůraznil pak, že speciln zkon upravujc formy restituc nesm rozlišovat mezi oběťmi předchoz konfiskace, jelikož všechny oběti jsou oprvněny k nhradě bez rozdlu. V označen věci Vbor dospěl k zvěru, že zkon č. 87/1991 Sb. porušil prva navrhovatelů zaručen čl. 26 Paktu. Těchto nzorů Vboru se v zvěru svho nvrhu navrhovatelka dovolv a uvd, že požadavek čsti napadenho ustanoven a z něho plynouc vyloučen navrhovatelky jako dědičky dr. Adolfa Schwarzenberga z prva na přslušnou nhradu m pro ni diskriminačn činek v porovnn s ostatnmi oběťmi konfiskac a porušuje tak jej prva zaručen čl. 26 Paktu. Navrhuje proto, aby požadavek stanoven v 4 odst. 1 zkona o půdě, kter stanov, že oprvněnou osobou je osoba, jejž majetek byl převeden na stt v době od 25. nora 1948 do 1. ledna 1990, byl zrušen, přpadně, aby nebyl v přpadě navrhovatelky uplatňovn.
III.
Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen k nvrhu odkzala na vyjdřen, kter k obdobnmu nvrhu učinila dne 11. nora 1997 ve věci Pl. S 45/96.
V tomto vyjdřen Poslaneck sněmovna předevšm poukazuje na čel zkona o půdě, kterm je provst restituci neprvem zabranho majetku tam, kde jej původn vlastnk pozbyl v důsledku protiprvnch aktů nebo pod tlakem vyvolanm celkovm bezprvnm společenskm klimatem v obdob časově ohraničenm dobou od 25. nora 1948 do 1. ledna 1990. Obecn zsada restituc, tj. že den 25. nora 1948 je nepřekročitelnm meznkem, byla zde uplatněna shodně s ostatnmi restitučnmi zkony, jejichž smyslem je odstraněn nebo alespoň zmrněn nsledků pouze některch majetkovch a jinch křivd, neboť provst plnou rehabilitaci nebo pln odškodněn těch, kteř byli v minulosti poškozeni, nen možn. Ve vyjdřen se dle potvrzuje, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Federlnho shromžděn Česk a Slovensk Federativn Republiky dne 21. května 1991, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen. V zvěru je pak vyjdřeno stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou Česk republiky a našm prvnm řdem a je na stavnm soudu, aby posoudil stavnost napadenho ustanoven a vydal přslušn rozhodnut.
IV.
Podstatou nvrhu je tvrzen o porušen zsady rovnosti, resp. porušen zsady zkazu diskriminace, kterho se podle nzoru navrhovatelky zkonodrce dopustil tm, že vymezenm rozhodnho obdob neumožnil odškodněn majetkovch křivd osobm a jejich nstupcům postiženm na majetku zkonem č. 143/1947 Sb. tak, jak to učinil v poměru k osobm, u nichž došlo ke ztrtě vlastnickho prva podle zkona č. 142/1947 Sb., popřpadě jak to učinil zkonem ČNR č. 243/1992 Sb.
Člnek 26 Paktu, kterho se navrhovatelka vslovně dovolv, stanov, že všichni jsou si před zkonem rovni a maj prvo na stejnou ochranu zkona bez jakkoliv diskriminace. Zkon zakže jakoukoliv diskriminaci a zaruč všem osobm stejnou a činnou ochranu proti diskriminaci z jakchkoliv důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlav, jazyka, nboženstv, politickho nebo jinho přesvědčen, nrodnho nebo socilnho původu, majetku a rodu. Vbor, kter podle Paktu rozhoduje, citovan člnek vykld tak, že prvo, kter tento člnek zaručuje, je v rmci Paktu prvem nezvislm a jeho působen se neomezuje pouze na prva upraven Paktem. Z tohoto pohledu je tedy nerozhodn, že navrhovatelkou tvrzen diskriminace se tk nroků restitučnch. Samotnou diskriminaci pak Vbor vykld obdobně jako evropsk orgny rozhodujc podle mluvy o lidskch prvech a zkladnch svobodch, totiž jako odlišovn, kter se neopr o "rozumn a objektivn" důvody.
Československ stt, kter se po listopadu 1989 rozhodl odčinit majetkov i jin křivdy, k nimž došlo v předchzejcm obdob v důsledku nedemokratickch postupů předchozho režimu, musel vyřešit způsob, jak to učin. Rozhodl se vyjt z principu alespoň čstečnho zmrněn vzniklch křivd, vědom si toho, že provst plnou rehabilitaci nebo pln odškodněn těch, kteř byli v minulosti poškozeni, nen možn. Z několika možnch koncepc pak byla zkonodrcem v restitučnch předpisech zvolena ta, kter vslovně neruš prvn předpisy, na jejichž zkladě ke ztrtě vlastnictv došlo, ale naopak předpokld v rmci zvlštnho řzen zjistit, zda jsou naplněny všechny podmnky stanoven zkonodrcem ve zvlštnch restitučnch předpisech pro npravu majetkov křivdy.
Zkladn zkonnou podmnku představuje prvě přechod věc na stt v tzv. rozhodnm obdob, kter v napadenm ustanoven zkonodrce vymezil. Jeho počtek určil datem 25. nora 1948, tedy datem nstupu režimu, kter již zcela vědomě, programově a trvale porušoval principy prvnho sttu. Stanoven tohoto data nelze vykldat tak, že by zkonodrce považoval "přednorov" režim zcela a bezvjimečně za režim respektujc principy prvnho sttu, ale pouze za vraz politick shody v otzce, zda k restitucm (ke kterm jin postkomunistick země nepřistoupily vůbec) přistoupit, a pokud ano, jakm způsobem. V tom je nepochybně zkonodrce suvernem. Navrhovatelce lze přisvědčit v tom, že počtkem procesu zniku demokracie u ns byl již mnichovsk diktt a že demokracii do určit mry negoval i povlečn režim Nrodn fronty. Ostatně tento nhled na obdob tzv. třet republiky je obsažen i v některch nlezech stavnho soudu.
V rmci tzv. rozhodnho obdob byly v zkonech sledujcch majetkovou restituci -- tedy i v posuzovanm zkoně o půdě -- vymezeny tzv. restitučn tituly, tj. restitučn skutkov podstaty zakldajc (při splněn dalšch podmnek) nrok oprvněnch osob na restituci majetku. O diskriminačn pojet procesu npravy majetkovch křivd by mohlo jt za situace, kdy by mezi přpady zjevně spadajc do rozhodnho obdob byly zařazeny takov restitučn tituly, kter by intenzitou zsahu do vlastnickho prva byly, ve srovnn s tituly nezařazenmi, zsahy mrnějšmi. Riziko takov situace však zkonodrce vyloučil zařazenm tzv. "generlnch skutkovch podstat" -- 6 odst. 1 psm. p) a r) v zkoně o půdě, resp. 6 odst. 2 v zkoně č. 87/1991 Sb. (ztrta majetku v důsledku politick perzekuce nebo postupu porušujcho obecně uznvan lidsk prva a svobody a dle ztrta majetku bez prvnho důvodu). Takto široce koncipovan restitučn tituly umožňuj, aby v každm jednotlivm přpadě tvrzen majetkov křivdy, ke kterm došlo v rozhodnm obdob a kter by jinak nebyly podřaditeln pod pojmenovan skutkov situace, byly zvženy a bylo o nich individulně rozhodnuto.
Zsadn otzkou v projednvan věci bylo posouzen tvrzen diskriminačn povahy počtku tzv. rozhodnho obdob na zkladě srovnn postaven navrhovatelky jako dajn prvn nstupkyně osoby postižen zkonem č. 143/1947 Sb. ve vztahu k osobm, kter pozbyly majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., u nichž došlo ke ztrtě vlastnickch prv ex lege ke dni činnosti těchto dekretů, tedy před tzv. rozhodnm obdobm. I když připustme, že ve vztahu k těmto přpadům ztrty majetku došlo k určitmu prolomen rozhodnho obdob, třeba uvst, že se tak stalo metodou specilně vymezench znaků oprvněn osoby v 2 zkona ČNR č. 243/1992 Sb., přijatho na zkladě zmocněn obsaženho v 7 odst. 2 zkona o půdě. Již sama skutečnost, že restitučn "vstup" před datum 25. nora 1948 nem povahu novelizace ustanoven 4 odst. 1 zkona o půdě - zakotvujcho tzv. rozhodn obdob jako princip - ale dochz k němu vydnm zkona ČNR č. 243/1992 Sb., naznačuje, že zkonodrce chpal tento předpis jen jako vjimku souvisejc se specifikem dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., jakož i s pravou podmnek nabvn a pozbvn sttnho občanstv, tedy předpis reagujc na zvlštn situaci osob, kterm bylo v padestch letech navrceno československ sttn občanstv, jejichž majetkov nroky však, vzhledem k politickm změnm, kter v mezidob nastaly, již nikdo neřešil. Připuštěn takov vjimky je třeba chpat jako manifestn projev politick vůle zkonodrce, kter však nic nezměnil na zsadě principilně podmiňovat restitučn nroky i nadle existenc tzv. rozhodnho obdob.
Po zvžen všech vše uvedench skutečnost dospělo plnum stavnho soudu k zvěru, že v ustanoven 4 odst. 1 zkona o půdě nelze spatřovat nic, co by nasvědčovalo protistavn povaze tohoto ustanoven. stavn soud ostatně již ve svm nlezu sp. zn. I. S 59/93 konstatoval, že po listopadu 1989 řešil tehdejš československ stt prostřednictvm svho nejvyššho zastupitelskho sboru otzku odčiněn majetkovch křivd, kter nastaly po 25. noru 1948, a že se nepostavil na stanovisko, že budou odčiněny všechny křivdy, nbrž pouze křivdy někter, a to v rozsahu a za podmnek, kter stanov zkon. Bylo věc suvernnho rozhodnut sttu, zda vůbec, a pokud ano, v jakm rozsahu budou majetkov křivdy odčiněny.
Lze konstatovat, že stanoven tzv. rozhodnho obdob, konkrtně pak jeho počtku, se opr o "rozumn a objektivn důvody", když zkonodrce byl nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou v zsadě již nelze jt bez nebezpeč dalšho řetězen odškodněn až do doby předmnichovsk republiky či ještě dle. Z pohledu legislativně-technickho třeba konečně zmnit i to, že vyhověn nvrhu by znamenalo, bez pozitivn pravy, neexistenci jakkoli spodn časov hranice pro uplatněn restitučnch nroků.
Ze všech uvedench důvodů plnum stavnho soudu nvrh zamtlo.