Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 146 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 45/2005 účinný od 24.01.2005
| Schválené: | 30.11.2004 |
| Účinnost od: | 24.01.2005 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Řádné opravné prostředky v trestním právu., Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2004 v plénu složeném z předsedy soudu JUDr. Pavla Rychetského a soudců JUDr. Stanislava Balíka, JUDr. Františka Duchoně, JUDr. Vojena Güttlera, JUDr. Pavla Holländera, JUDr. Ivany Janů, JUDr. Dagmar Lastovecké, JUDr. Jiřího Muchy, JUDr. Jana Musila, JUDr. Jiřího Nykodýma, JUDr. Miloslava Výborného, JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické o návrhu IV. senátu Ústavního soudu na zrušení ustanovení § 146 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se souhlasem účastníků bez nařízení ústního jednání takto:
Ustanovení § 146 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem 30.9.2005.
Odůvodněn
Usnesenm ze dne 10. března 2004 sp. zn. IV. S 403/03 přerušil IV. sent stavnho soudu (dle tž "sent") řzen ve věci stavn stžnosti Ing. J. N., zastoupenho JUDr. J. H., advoktem. Stžnost směřuje proti usnesen sttnho zstupce Okresnho sttnho zastupitelstv ve Zlně ze dne 25.6.2003, č.j. Zn 2415/2003-5 a usnesen policejnho orgnu Policie Česk republiky, Služby kriminln policie a vyšetřovn ve Zlně, ze dne 27.5.2003 ČTS: ORZL-1212/KPV-233-2003. Důvodem přerušen byla skutečnost, že IV. sent stavnho soudu po opětovnm a podrobnm zvžen všech skutečnost, a zejmna pak s přihldnutm k řadě rozhodnut Evropskho soudu pro lidsk prva, dospěl k zvěru, že ustanoven 146 odst. 2 trestnho řdu (dle tž "tr. řd") je ve sv podstatě nestavnm a že tuto nestavnost nelze eliminovat toliko vkladem a apelovnm na jeho stavně konformn vklad.
I.
Okolnosti přpadu
Stěžovatel byl jednm ze dvou jednatelů M., spol. s r.o.
Policejn orgn Policie Česk republiky, Okresn ředitelstv Zln, služba kriminln policie a vyšetřovn, odbor hospodřsk kriminality, (dle jen "policejn orgn") zznamem ze dne 19.3.2003 ČTS: ORZL-1212/KPV-233-2003 o zahjen konů trestnho řzen podle 158 odst. 3 tr. řdu zahjil prověřovn skutečnost nasvědčujcch tomu, že byl spchn trestn čin kvalifikovan podle 126 odst. 2 tr. zkona. V popisu skutku policejn orgn uvedl, že ke dni 28.1.2003 nepodali stěžovatel Ing. J. N. a Ing. H. N., ač k tomu jako statutrn zstupci firmy M., spol. s r.o., byli povinni, nvrh na prohlšen konkursu, i když firma je předlužen, m vce věřitelů, kterm dlouhodobě nen schopna plnit sv splatn zvazky a nachz se v padku podle 1 odst. 2 zkona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnn, ve zněn pozdějšch předpisů, a tmto svm jednnm způsobili oznamovateli - V. z. p. ČR, OP Z. - škodu na nezaplacenm zdravotnm pojištěn ve vši 1 549 185 Kč.
Vzvou ze dne 9.4.2003 k vydn věci podle 78 odst. 1 tr. řdu policejn orgn stěžovatele vyzval k vydn kompletnho četnictv firmy od 1.1.1999 s tm, aby je předal osobně nejpozději do 11.4.2003 do 13.00 hod. Současně stěžovatele poučil, že nevyhov-li vzvě, může mu bt uložena pořdkov pokuta podle 66 tr. řdu do vše 50 000 Kč.
Usnesenm ze dne 27.5.2003 policejn orgn stěžovateli podle 66 odst. 1 tr. řdu uložil pořdkovou pokutu ve vši 20 000 Kč s odůvodněnm, že i přes jeho vzvu podle 78 odst. 1 tr. řdu požadovan četn doklady nevydal, sv jednn ždnm způsobem neodůvodnil, ačkoliv dodn četnch dokladů přislbil již v podanm vysvětlen ze dne 19.3.2003. Přpisem policejnho orgnu z thož dne byl stěžovatel opětovně vyzvn k vydn věci podle 78 odst. 1 tr. řdu s přslušnm poučenm.
Proti usnesen policejnho orgnu ze dne 27.5.2003 o uložen pořdkov pokuty stěžovatel podal dne 17.6.2003 stžnost podle 141 tr. řdu. V n namtl, že nelze po něm jako podezřelm vyžadovat, aby sm předkldal policejnmu orgnu materily, kter by přpadně mohly vst k jeho usvědčen ze spchn trestnho činu. Uvedl, že kompletn četnictv nem doposud k dispozici, a navrhl, aby usnesen bylo zrušeno.
Usnesenm sttnho zstupce Okresnho sttnho zastupitelstv ve Zlně ze dne 25.6.2003 č.j. Zn 2415/2003-5 byla stžnost podle 148 odst. 1 psm. c) tr. řdu zamtnuta jako nedůvodn. V odůvodněn svho rozhodnut sttn zstupce uvedl, že stěžovatel na předchoz vzvu nijak nereagoval. Poukaz stěžovatele na zkladn prvo neobviňovat se považoval za bezpředmětn, neboť podle 78 odst. 1 tr. řdu je povinen každ, kdo m u sebe věc důležitou pro trestn řzen, ji vydat, tedy i podezřel. Rovněž nen pochyb o tom, že četnictv společnosti je věc důležitou pro posouzen, zda byl či nebyl spchn trestn čin porušen povinnost v řzen o konkursu podle 126 odst. 2 tr. zkona. K nmitce nedostupnosti kompletnho četnictv stěžovatele uvedl, že o přpadnch problmech s vydnm kompletnho četnictv stěžovatel policejn orgn neinformoval. Poukzal na zkon č. 563/1991 Sb., o četnictv, ve zněn pozdějšch předpisů, podle něhož je četn jednotka povinna čtovat o jednotlivch četnch přpadech průběžně.
K dotazu stavnho soudu policejn orgn sdělil, že stěžovatel na zkladě opětovn vzvy ze dne 27.5.2003, doručen dne 14.6.2003, četnictv firmy M., spol. s r.o., dobrovolně vydal (dle protokolu o vydn věci ze dne 21.7.2003) a dne 12.9.2003 mu bylo vrceno.
Ustanoven 66 tr. řdu zn:
"Pořdkov pokuta
66
(1) Kdo přes předchoz napomenut ruš řzen nebo kdo se
k soudu, sttnmu zstupci nebo policejnmu orgnu chov uržlivě
nebo kdo bez dostatečn omluvy neuposlechne přkazu nebo nevyhov
vzvě, kter mu byly dny podle tohoto zkona, může bt předsedou
sentu a v přpravnm řzen sttnm zstupcem nebo policejnm
orgnem potrestn pořdkovou pokutou do 50 000 Kč.
(2) Dopust-li se jednn uvedenho v odstavci 1 přslušnk
ozbrojench sil nebo ozbrojenho sboru v činn službě, může se
přenechat přslušnmu veliteli nebo nčelnku ke kzeňskmu
potrestn. Dopust-li se takovho jednn osoba, kter je ve
vazbě nebo ve vkonu trestu odnět svobody, může se přenechat
řediteli věznice k uložen pořdkovho opatřen nebo ke kzeňskmu
potrestn. Přslušn velitel, nčelnk nebo ředitel je povinen
o vsledku vyrozumět orgn činn v trestnm řzen.
(3) Dopust-li se jednn uvedenho v odstavci 1 obhjce nebo
v řzen před soudem sttn zstupce, před se přslušnmu orgnu
ke krnmu postihu. Tento orgn je povinen o vsledku vyrozumět
orgn činn v trestnm řzen.
(4) Proti rozhodnut podle odstavců 1 až 3 je přpustn
stžnost, jež m odkladn činek."
II.
Argumentace IV. sentu v usnesen o přerušen řzen
Pokud jde o předmět stžnosti, dospěl sent k nzoru, že pravomocn rozhodnut o uložen pořdkov pokuty ve vši 20 000 Kč bylo, s ohledem na svoji povahu (finančn sankce) a zvažnost hrozcho nsledku (pokuta do maximln vše 50 000 Kč), rozhodnutm o trestnm obviněn ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"), byť skutkov podstata deliktu nespad do oblasti trestnho prva hmotnho ani do oblasti prva přestupkovho. Z toho pak sent dovodil dalš zvěr, že totiž stěžovatel měl a m v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 mluvy stavně zaručen zkladn prvo na to, aby oprvněnost jemu uložen pořdkov pokuty byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm tribunlem, zřzenm zkonem.
Jak Evropsk soud pro lidsk prva (dle jen "ESLP") uvedl při mnoha přležitostech, čl. 6 odst. 1 mluvy zaručuje každmu prvo na to, aby jakkoliv jeho stžnost vztahujc se k jeho trestnmu obviněn byla projednna nezvislm a nestrannm tribunlem. Tm toto ustanoven zakotvuje "prvo na soud", přičemž prvo na přstup k soudu, tj. prvo iniciovat soudn řzen, je pouze jednm z jeho aspektů; je to ovšem aspekt, kter fakticky čin možnm požvat dalšch zruk uvedench v čl. 6 odst. 1 mluvy. (Kreuz proti Polsku, 2001, ESLP 3/2002).
Podle čl. 13 mluvy pak "Každ, jehož prva a svobody přiznan touto mluvou byly porušeny, mus mt činn prvn prostředky npravy před nrodnm orgnem, i když se porušen dopustily osoby při plněn řednch povinnost.". Tento člnek zaručuje existenci prostředku npravy ve vnitrosttnm prvu, kterm lze vymhat prva a svobody přiznan mluvou, ať jsou ve vnitrosttnm prvu zakotveny jakmkoliv způsobem. Důsledkem tohoto ustanoven tedy je, že vyžaduje vnitrosttn prostředky npravy zmocňujc k posouzen obsahu "hjitelnho tvrzen" (grief dfendable) založenho na mluvě a umožňujc nabdnout adekvtn npravu. Dosah povinnosti, kterou čl. 13 mluvy ukld smluvnm sttům, se měn v zvislosti na povaze stžnosti. Nicmně prostředek požadovan čl. 13 mluvy mus bt "činn" jak po prvn strnce, tak v praxi. "činnost" "prostředku npravy" ve smyslu čl. 13 však nezvis na jistotě přznivho vsledku pro stěžovatele (Čonka proti Belgii, 2002, ESLP 3/2002).
Sent je toho nzoru, že v čl. 6 odst. 1 mluvy jsou zahrnuta zkladn prva obsažen ve zbvajcch citovanch člncch Listiny a mluvy; z toho důvodu nadle odkazoval pouze na čl. 6 odst. 1 mluvy (viz např. rozsudek ESLP ve věci Lauko proti Slovensku, 1998, odstavec 61.).
Procesn prostředky npravy poskytovan tr. řdem
" 146
Řzen před orgnem, proti jehož
usnesen stžnost směřuje
(1) Orgn, proti jehož usnesen stžnost směřuje, může j sm
vyhovět, nedotkne-li se změna původnho usnesen prv jin strany
trestnho řzen. Jde-li o usnesen policejnho orgnu, kter bylo
vydno s předchozm souhlasem sttnho zstupce nebo na jeho
pokyn, může policejn orgn sm stžnosti vyhovět jen s předchozm
souhlasem sttnho zstupce.
(2) Jestliže lhůta k podn stžnosti již všem oprvněnm
osobm uplynula a stžnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1,
předlož věc k rozhodnut
a) policejn orgn sttnmu zstupci, kter vykonv nad
přpravnm řzenm dozor, a jde-li o stžnost proti usnesen,
k němuž tento sttn zstupce dal souhlas nebo pokyn, jeho
prostřednictvm nadřzenmu sttnmu zstupci,
b) sttn zstupce nadřzenmu sttnmu zstupci nebo soudu,
c) předseda sentu okresnho soudu nadřzenmu krajskmu soudu,
předseda sentu krajskho soudu nadřzenmu vrchnmu soudu
a předseda sentu vrchnho soudu Nejvyššmu soudu; přitom
doruč, je-li to potřebn, opis stžnosti sttnmu zstupci
a osobě, kter by mohla bt rozhodnutm o stžnosti přmo
dotčena,
d) sttn zstupce Nejvyššho sttnho zastupitelstv nejvyššmu
sttnmu zstupci."
Z citovan prvn pravy lze dle nzoru sentu dovodit nsledujc:
- Osoba, kter byla pořdkov pokuta podle 66 tr. řdu uložena předsedou sentu, m k dispozici řdn opravn prostředek (stžnost), o němž rozhoduje nadřzen stžnostn soud (krajsk soud, vrchn soud nebo Nejvyšš soud), a to vždy v sentě složenm ze tř soudců [ 19 odst. 2, 27, 31 odst. 2 psm. b) zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), v platnm zněn], tedy orgny splňujc kritria nezvislho a nestrannho tribunlu ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy. Těmto osobm ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu tudž zajišťuje možnost uplatit sv stavn procesn prvo na soudn ochranu.
- Osoba, kter byla pořdkov pokuta podle 66 tr. řdu uložena v přpravnm řzen policejnm orgnem nebo sttnm zstupcem, m tak k dispozici řdn opravn prostředek (stžnost). Stžnostnm orgnem však v těchto přpadech nen soud, nbrž sttn zstupce, kter vykonv nad přpravnm řzenm dozor (byla-li pokuta uložena policejnm orgnem), přpadně nadřzen sttn zstupce. Uveden stžnostn orgny však v tomto přpadě nelze považovat za splňujc kritria nezvislho a nestrannho tribunlu ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy. Osobm takto postiženm tudž 146 tr. řdu nezaručuje možnost uplatit stavn procesn prvo na soudn ochranu zakotven v čl. 6 odst. 1 mluvy. Tyto osoby navc jsou v stavně neakceptovatelnm nerovnm procesnm postaven z hlediska praktickho uplatněn zkladnho prva zakotvenho v čl. 6 odst. 1 mluvy, ve srovnn s osobami, kterm byla pořdkov pokuta podle 66 tr. řdu uložena předsedou sentu, což lze považovat za porušen rovnosti v prvech zakotven v čl. 1 Listiny.
V tomto rozsahu sent považuje citovan ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu za nestavn z důvodů uvedench vše.
Dle nzoru sentu proti stvajc prvn pravě v ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu, pokud stanov, že stžnost proti usnesen o pořdkov pokutě předlož policejn orgn sttnmu zstupci, kter vykonv nad přpravnm řzenm dozor, resp. sttn zstupce nadřzenmu sttnmu zstupci, z hlediska zkho pohledu samotnho zněn tohoto ustanoven zkona nelze nic namtat. Je věc zkonodrce, jak uprav procesn zruky zkonnosti usnesen o pořdkov pokutě, resp. kolik opravnch prostředků umožn. Z pohledu širšho, z hlediska existence činnch procesnch zruk či prostředků npravy, však je sent nucen konstatovat, že citovan ustanoven trp ve shora uvedenm rozsahu stavnm deficitem, jehož podstata spočv v absenci takov prvn pravy, jež by splňovala požadavky čl. 6 odst. 1 mluvy.
K nestavnm mezerm v zkoně sent poukzal na člnek Vojtěcha Šimčka, "Opomenut zkonodrce jako porušen zkladnch prv" ve sbornku "Deset let Listiny zkladnch prv a svobod v prvnm řdu Česk republiky a Slovensk republiky", Brno 2001, a tam citovanou judikaturu německho Spolkovho stavnho soudu, a dle tž na nlez stavnho soudu ve věci sp. zn. Pl. S 36/01 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 26, nlez č. 80; vyhlšen pod č. 403/2002 Sb.). V takovch přpadech Spolkov stavn soud ve vroku svho rozhodnut může toliko vyslovit, že existujc zkonn prava porušuje čl. 6 odst. 1 mluvy tm, že určit skupině osob neumožňuje realizovat sv stavn procesn prvo.
S ohledem na nezbytnost npravy stvajcho nestavnho stavu je však sent toho nzoru, že pouh konstatovn nestavnosti přslušnch ustanoven trestnho řdu v tom smyslu, že obsahuj nestavn mezery, nepostač. Dle jeho nzoru ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu by mělo bt zrušeno buď zcela nebo jen zčsti s tm, že zkonodrci bude poskytnut přiměřen časov prostor k takov pravě čsti prvn, hlavy sedm - Stžnost a řzen o n ( 141 - 150) trestnho řdu, kter by odpovdala požadavkům čl. 6 odst. 1 mluvy.
Při čstečnm zrušen ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu byla by derogovna v psmeni a) citovanho ustanoven slova "....sttnmu zstupci, kter vykonv nad přpravnm řzenm dozor, ...jde-li o stžnost proti usnesen, k němuž tento sttn zstupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvm nadřzenmu sttnmu zstupci ...", v psmeni b) slova: "b)" a "...nadřzenmu sttnmu zstupci nebo...", a cel psmeno d), takže ustanoven 146 odst. 2 tr.řdu by pak znělo:
"(2) Jestliže lhůta k podn stžnosti již všem oprvněnm osobm uplynula a stžnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předlož věc k rozhodnut
a) policejn orgn a sttn zstupce soudu,
c) předseda sentu okresnho soudu nadřzenmu krajskmu soudu, předseda sentu krajskho soudu nadřzenmu vrchnmu soudu a předseda sentu vrchnho soudu Nejvyššmu soudu; přitom doruč, je-li to potřebn, opis stžnosti sttnmu zstupci a osobě, kter by mohla bt rozhodnutm o stžnosti přmo dotčena."
Sent dle uvedl, že dle jeho nzoru konstatovanou mezeru v zkoně nelze překlenout jakoukoliv podpůrnou aplikac civilnch či sprvnch procesnch předpisů, zejmna vzhledem k jejich odlišnmu čelu, v nich stanoven působnosti soudů a s tm souvisejc zsadě obsažen v čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze sttn moc uplatňovat jen v přpadech a v mezch stanovench zkonem, a to způsobem, kter zkon stanov. Je zřejm, že civiln ani sprvn procesn předpisy se soudnm přezkumem zkonnosti pořdkovch pokut uložench v trestnm řzen, a tudž ani s relnm vlivem civilnch či sprvnch soudů na trestn řzen, nepočtaj.
Obdobně je třeba odmtnout i možnost přezkoumvat rozhodnut o pořdkov pokutě stavnm soudem v rmci řzen o stavn stžnosti. V opačnm přpadě by se stavn soud dostal do pozice odvolac instance, ačkoliv dalš instanc v systmu všeobecnho soudnictv nen a nemůže bt.
Ze všech vše uvedench důvodů rozhodl sent ve smyslu 78 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, v platnm zněn, o přerušen řzen a o podn nvrhu plnu stavnho soudu na pln, přpadně čstečn, zrušen ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu.
III.
Vyjdřen častnků a Ministerstva spravedlnosti
Ve vyjdřen, kter k nvrhu podala Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky dne 27.4.2004 a kter je podepsno předsedou tto sněmovny PhDr. Lubomrem Zaorlkem, se uvd, že pro posouzen dan věci je třeba se nejprve zabvat otzkou, zda čl. 6 odst. 1 mluvy dopad na rozhodovn o stžnostech proti usnesen. Je konstatovno, jak je pojem "trestn obviněn (criminal charge)" chpn v judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva, např. ve věci Engel a dalš proti Nizozemsku. Dle je poukzno na nlez stavnho soudu ve věci sp. zn. Pl. S 28/98 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 16, nlez č. 161, str. 185 a nsl.; vyhlšen pod č. 2/2000 Sb.), v němž stavn soud dospěl k zvěru, že pokuty v prvnm řdu Česk republiky představuj sankci za deliktn jednn ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy. Současně je poukzno na skutečnost, že stavn soud se v minulosti již zabval přpadem skutkově obdobnm, přičemž v rozhodnut ze dne 28.1.2003 ve věci sp. zn. II. S 118/01 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 29, nlez č. 13) uvedl, že neshledal důvod k posuzovn stavnosti aplikovanho hmotnho a procesnho prva. S ohledem na judikaturu ESLP a stavnho soudu je třeba přisvědčit nzoru, že sttn zstupce nen orgnem splňujcm kritria nezvislho a nestrannho tribunlu ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy. Zvěrem uvedl, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a prvnm řdem Česk republiky. Je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
Ve vyjdřen, kter k nvrhu podal Sent Parlamentu Česk republiky dne 26.4.2004 a kter je podepsno předsedou Sentu doc. JUDr. Petrem Pithartem, se uvd, že ustanoven 146 odst. 2 je součst trestnho řdu ode dne přijet tohoto zkona Nrodnm shromžděnm, tj. dne 29.11.1961. Do současnosti nedoznalo z hlediska sledovanho stavnho problmu ždn změny. Několik novelizac danho ustanoven přineslo pouze formln změny dikce v souvislosti se změnami struktury a pojmenovn jednotlivch orgnů činnch v trestnm řzen. Sent Parlamentu Česk republiky byl ustaven a zahjil sv stavn působen v prosinci roku 1996. Vyjdřen k věci, kter by vychzelo z přmho projednvn a přijet předmětnho ustanoven trestnho řdu, resp. celho institutu řzen o stžnosti, nemůže sent stavnmu soudu poskytnout, neboť dan legislativn udlosti se uskutečnily před jeho ustavenm.
Za dobu existence Sentu se předmětnho tmatu dotkla jen tzv. "velk novela trestnho řdu" (zkon č. 265/2001 Sb.), kter přinesla jednak doplněn ustanoven 146 odst. 2 o pravidlo, že o stžnosti proti usnesen sttnho zstupce Nejvyššho sttnho zastupitelstv rozhoduje nejvyšš sttn zstupce, což znamen jist potvrzen kritizovanho modelu, jednak rozšřen ustanoven 146a, kterm se stanov seznam stžnost proti rozhodnutm sttnho zstupce a policejnho orgnu ve věcech zajištěn osob a majetku, o kterch mus rozhodovat vhradně soud. V rozpravě komory k nvrhu "velk novely trestnho řdu" nebyla problematika rozhodovn o stžnostech jmenovitě dotčena.
Ve stanovisku, kter na ždost stavnho soudu podalo Ministerstvo spravedlnosti dne 22.4.2004 a kter je podepsno ministrem spravedlnosti JUDr. Karlem Čermkem, se uvd, že z hlediska zruk, jež by měly bt v řzen o uložen pořdkov pokuty poskytnuty osobě, jež je pokuta ukldna, je klčovm pojmem pojem "trestn obviněn" podle čl. 6 mluvy. Ministerstvo poukzalo na člnek JUDr. J. Kmece "K některm aspektům zsady ne bis in idem ve světle judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva", Trestn prvo 1/2004, str. 24, v němž je citovn rozsudek ESLP ve věci Engel a ost. proti Nizozem, a uvedlo, že v dan oblasti je judikatura ESLP velmi kasuistick, a nen proto snadn určit, na řzen o kterch deliktech podle vnitrosttnho prva se vztahuj zruky čl. 6 mluvy.
Dle ministerstvo poukzalo na nedvn rozhodnut ESLP o přijatelnosti stžnosti Tibora Jurka proti Slovensk republice, jež se tk uložen pořdkov pokuty v trestnm řzen, z jehož odůvodněn vyplv, že čl. 6 mluvy se nevztahuje na řzen o uložen pořdkov pokuty v rmci trestnho řzen a na řzen o uložen pořdkov pokuty se nevztahuj zruky kladen na řzen, ve kterm se rozhoduje o trestnm obviněn. Z uvedenho rozhodnut pak ministerstvo dovodilo, že prava řzen o uložen pořdkov pokuty a prava řzen o stžnosti v trestnm řdu netrp stavnm deficitem a zaručuje častnkům dostatečn prva. Navrhlo, aby ustanoven 146 odst. 2 trestnho řdu bylo ponechno ve stvajc podobě.
IV.
Judikatura stavnho soudu ve vztahu k pořdkovm pokutm
stavn soud se pořdkovmi pokutami v civilnm, sprvnm i trestnm řzen vcekrt zabval.
Ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 28/98 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 16, nlez č. 161, str. 185; vyhlšen pod č. 2/2000 Sb.) dospěl k zvěru, že pořdkov pokuty ukldan ve sprvnm prvu a při kontroln činnosti jsou svou povahou obecně způsobil zashnout do zkladnch prv a svobod fyzick osoby s ohledem na jejich vši a možnost opakovanho ukldn. Mohou bt přitom vydvny na zkladě volnho uvžen, takže nen vyloučen ani diskriminačn efekt jejich ukldn vůči různm subjektům. Jsou sankc za deliktn jednn ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy. Jsou stanoveny zkonem a zamšleny jako preventivn a současně represivn opatřen veřejn moci. Jejich vši je proto třeba srovnat s povahou trestnch činů, za kter je možno rovněž uložit peněžit trest. Takovch trestnch činů zn nš trestn zkon destky a souvisej s problematikou veden určitch prvnch procesů a kontrol (jako blzk povahou např. 124a až 124c, 125, 129, 145a, 148a, 169b, 171, 175, 176, 255, 257a trestnho zkona). Podle 53 trestnho zkona spočv peněžit trest v povinnosti zaplatit sttu od 2 tisc do 5 milinů Kč. Prvo na spravedliv proces je v jejich přpadě zaručeno. Jestliže tedy u těchto trestnch činů je sankce v podobě peněžitho trestu (často nižš než pořdkov pokuta) v režimu čl. 6 odst. 1 mluvy, nen rozumn důvod, proč by tomu nemělo bt v přpadě pořdkovch pokut, u kterch se často ani nevyžaduje zaviněn.
Obdobně ve svm nlezu sp. zn. I. S 211/99 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 20, č. 152) stavn soud uvedl, že pořdkov pokuty ukldan v rmci občanskho soudnho řzen jsou rovněž způsobil zashnout do zkladnch prv a svobod, a stavn soud proto nevid ždn racionln a stavně prvně akceptovateln důvod pro odlišn posuzovn pořdkovch pokut ukldanch v rmci jednotlivch typů řzen, o to vce, že čelem občanskho soudnho řzen je zajištěn spravedliv ochrany prv a oprvněnch zjmů častnků.
Pořdkovmi pokutami uloženmi podle 66 tr. řdu se stavn soud zabval mj. v nlezu ve věci sp. zn. IV. S 13/99 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 15, nlez č. 120). stavn soud zrušil usnesen vyšetřovatele řadu vyšetřovn Česk republiky a usnesen okresnho sttnho zastupitelstv, jmž byla stěžovatelce-fyzick osobě uložena pořdkov pokuta 20 000 Kč za nevyhověn vzvě. Důvodem pro kasaci napadench usnesen bylo zjištěn, že stěžovatelka nebyla oprvněna disponovat s požadovanmi daji, a že tudž bylo na mstě uložit pořdkovou pokutu obchodn společnosti, a nikoli jej zaměstnankyni. Otzkou absence soudnho přezkumu se sent stavnho soudu nezabval.
Obdobně nlezem ve věci sp. zn. II. S 118/01 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 29, nlez č. 13) stavn soud zrušil usnesen okresn sttn zstupkyně a usnesen policejnho orgnu o pořdkov pokutě 15 000 Kč. stavn stžnosti bylo vyhověno předevšm proto, že jednak nedospělo trestn řzen v danm přpadě do stadia řzen přpravnho, takže (podle tehdejš pravy trestnho řzen) nemohla bt vzva k vydn peněžnho denku učiněna, a nemohla bt tudž ani pořdkov pokuta uložena, a jednak z toho důvodu, že v danm přpadě uložen pořdkov pokuty nutilo stěžovatele k součinnosti spočvajc k předložen důkazu, kter jej mohl usvědčovat. Ani v tto věci se sent stavnho soudu otzkou absence soudnho přezkumu nezabval.
Usnesenm ve věci sp. zn. III. S 315/03 (nepublikovno) stavn soud odmtl stavn stžnost proti rozhodnut Police Česk republiky a usnesen okresnho sttnho zastupitelstv o pořdkov pokutě 5 000 Kč uložen podle 66 tr. řdu s odůvodněnm, že postup orgnů veřejn moci byl v souladu s trestnm řdem. Otzkou absence soudnho přezkumu se sent stavnho soudu nezabval.
Ve všech třech posledně uvedench přpadech bylo předmětem stavn stžnosti pravomocn rozhodnut o pořdkov pokutě uložen podle 66 tr. řdu. V prvnm stupni byla rozhodnut vydna policejnm orgnem. Nsledn stžnosti byly zamtnuty sttnm zstupcem. Všechny uveden stavn stžnosti byly senty stavnho soudu pojednny věcně. Otzkou, zda platn prvo dostatečně naplňuje stavn zruky zakotven v čl. 6 mluvy, se ovšem ždn z rozhodujcch sentů stavnho soudu nezabval.
V.
Judikatura ESLP ve vztahu k pořdkovm pokutm
Judikatura ESLP je při posuzovn tto otzky do značn mry kazuistick a nejednotn, jak lze dovodit z rozhodnut ESLP např. ve věcech Engel a dalš proti Nizozemsku, 1976, Otztrk proti Německu, 1984, Weber proti Švcarsku, 1990, Ravnsborg proti Švdsku, 1994, Putz proti Rakousku, 1996, Lauko proti Slovensku, 1998, Jurk proti Slovensku, 2003.
Test, kter ESLP aplikuje při posuzovan, zda určit sankce je "trestn", byl formulovn v rozsudku ESLP ve věci Engel a dalš proti Nizozemsku, 1976. Předevšm je nezbytn zjistit, zda ustanoven definujc delikt nlež podle prvnho systmu žalovanho sttu do oblasti trestnho prva, disciplinrnho (kzeňskho) prva nebo obou současně. To ovšem představuje pouze vchodisko a skutečnosti takto zskan maj pouze formln a relativn hodnotu. Větš vznam m sama podstata deliktu, zejmna však přsnost sankce, jež hroz dotčen osobě. Tato kritria bere Soud (ESLP - pozn. red.) v vahu při hodnocen, zda stěžovatel byl subjektem "trestnho obviněn" ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy.
Z vše uvedench rozhodnut ESLP však lze dovodit, že test aplikovan ESLP nen zcela vyhovujc, zejmna při posuzovn, zda určit disciplinrn (kzeňsk) trest stanoven v nrodnm prvu je "trestnm obviněnm" ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy.
Napřklad ve věci Weber proti Švcarsku, 1990, byla stěžovateli soudem uložena pořdkov pokuta 300 švcarskch franků za porušen důvěrnosti trestnho vyšetřovn. ESLP dospěl k zvěru, že pořdkov pokuta uložen soudem byla trestnm obviněnm podle čl. 6 odst. 1 a 3 mluvy.
Naopak ve věci Ravnsborg proti Švdsku, 1994, byly stěžovateli uloženy 3 pořdkov pokuty soudy různch stupňů za nevhodn vyjdřen v psemnch podnch. ESLP dospěl k zvěru, že čl. 6 odst. 1 mluvy se na dan porušen nevztahuje. Uvedl, že pravidla umožňujc soudu sankcionovat neřdn chovn v řzen před nm jsou společnm znakem prvnch systmů smluvnch sttů. Takov pravidla a sankce se odvozuj z nezbytn pravomoci soudu zajistit řdn a spořdan průběh soudnch řzen. Opatřen nařzen soudem podle takovch pravidel se vce podobaj vkonu kzeňskch pravomoc než ukldn trestů za způsoben trestnho činu.
Na stejnm zkladě jako ve věci Ravnsborg spočv odůvodněn rozsudku ESLP ve věci Jurk proti Slovensku, 2003 a rozsudku ve věci Putz proti Rakousku, 1996 (viz nže).
Proti panu Putzovi bylo v roce 1985 vedeno rakouskmi soudy trestn řzen (v souvislosti s bankroty). Během řzen u Krajskho soudu ve Welsu mu byly uloženy dvě pokuty za rušen soudnho řzen. Třet pokutu uložil Odvolac soud v Linci. Stěžovatel namtl mj. porušen čl. 6 a čl. 13 mluvy s tm, že neměl spravedliv proces před nestrannm tribunlem ani ždn efektivn prostředek npravy z hlediska rozhodnut o pořdkovch pokutch. ESLP dospěl k zvěru, že k porušen mluvy nedošlo, což odůvodnil tak, že předevšm ustanoven tkajc se rušen soudnho řzen nejsou součst rakouskho trestnho prva. Pokud jde o povahu deliktu, pravidla umožňujc soudu sankcionovat nikoliv řdn chovn v řzen před nm jsou společnm rysem prvnch systmů smluvnch sttů. Takov pravidla a sankce se odvozuj od vlastn pravomoci soudu zajistit nležit a ukzněn průběh svch řzen. Opatřen nařzen soudy podle takovch pravidel se vce podobaj vkonu kzeňskch pravomoc než ukldn trestů za spchn trestnho činu. Z toho ESLP dovodil, že druh nezkonnho jednn, za kter byla stěžovateli uložena pokuta, spad mimo dosah čl. 6 mluvy. Pokud jde o povahu a stupeň přsnosti sankce ESLP byl toho nzoru, že to, co bylo v danm přpadě v szce, nebylo dostatečně vznamn, aby si zasloužilo klasifikaci deliktu jako "trestn".
K posledně uvedenmu rozsudku ESLP ve věci pana Putze připojil nesouhlasn stanovisko soudce de Meyer, zejmna pokud jde o přliš zkou interpretaci pojmu "trestn obviněn" obsaženho v čl. 6 odst. 1 mluvy.
Dle jeho nzoru zkušenosti ukazuj, že test obsažen v rozsudku Engel a dalš proti Nizozemsku a kritria v něm aplikovan, nejsou přliš uspokojujc. Již v samotnm citovanm rozsudku je vslovně uvedeno, že znaky poskytovan prvnm kritriem, tj. klasifikace deliktu v nrodnm prvu, "maj pouze formln a relativn hodnotu" Z tohoto pohledu nemělo mt ždn vznam, že "peněžn pokuty uložen panu Putzovi byly založeny" nikoliv na trestnm zkoně ale na trestnm řdu, zkonu o soudech a zkonu o civilnm řzen. Nic z toho nemůže ospravedlnit vjimku ze zvazku vyhovět principům fair procesu.
Vznam druhho kritria - povaha deliktu - z hlediska rozlišovn trestnho prva od pořdkovch ustanoven ESLP ozřejmil v rozsudku Weber proti Švcarsku, 1990, když uvedl, že pořdkov sankce jsou obecně stanoveny k zajištěn, aby členov zvlštnch skupin dodržovali zvlštn pravidla upravujc jejich chovn (odst. 33). Pokud jde o řzen před soudy, ESLP v tomtž rozsudku řekl, že "strany .... se pouze častn řzen jako osoby podřzen pravomoci soudů" a že "z toho důvodu nespadaj do pořdkov sfry soudnho systmu". Je proto dle nzoru jmenovanho soudce de Meyera těžk pochopit, v jakm směru se přpady Ravnsborg a Putz (na kter podle nzoru ESLP se čl. 6 mluvy nevztahoval, neboť opatřen proti přijat těmto dvěma stěžovatelům byla "vce podobn vkonu pořdkovch pravomoc než uložen trestu za spchn trestnho činu") (Ravnsborg, odst. 33 a 34), mohou lišit od rozsudku ve věci pana Webera. Stejně jako pan Weber, tak i pan Putz a pan Ravnsborg neučinili nic vc než "častnili se řzen jako osoby podřzen jurisdikci soudů" a ustanoven, kter byla na ně aplikovna, stejně jako ta aplikovan na pana Webera, se vztahovala "potencilně ... na celou populaci".
Stejně tak aplikace třetho kritria, jmž je stupeň přsnosti trestu kter dotčen osobě hroz, v uvedench přpadech, vedla k rozdlnm zvěrům, což jasně prokazuje jeho nedostatečnost. Lze akceptovat, že osoba nem prvo na řdn zachzen, když mu hroz jenom mal pokuta nebo krtk doba uvězněn? A pokud ano, kde lež prh přsnosti, kter zakld toto prvo? Jak vše? Kolik dn? Přsnost trestu může bt brna v vahu za čelem posouzen, zda byl spravedliv, zvlště ve světle principu proporcionality, nebo zkoumn postupu, ve němž byl uložen, nebo opět k určen, zda vyžaduje existenci npravnch opatřen.
Zvěrem soudce de Meyer vyjdřil nzor, že každ sankce uložen někomu za určit chovn, kterou lze považovat za odstrašujc, je "trest", proto tedy, svoj vlastn "povahou" spad do trestn sfry. To mus zvlště platit pro jakkoliv peněžn sankce či omezen svobody. Takov sankce mohou bt uloženy někomu pouze soudn autoritou nebo pod jejm dohledem, kter dotčen osobě umožn zruky stanoven vce či mně dokonale v čl. 6 mluvy. Je věc sttů, aby to zajistily, pod dohledem ESLP.
Nicmně tam, kde jde napřklad o pořdek v ozbrojench silch nebo o pravidla chovn v rmci profesn organizace, soudn povaha, nezvislost a nestrannost autority ukldajc sankci nemus nezbytně bt posouzeny stejně, jako v přpadě, když je věc upravena běžnm trestnm prvem. Při vkonu pořdkovch (kzeňskch) pravomoc hierarchicky nadřzen nebo profesn rada nemus bt považovna apriori jako tribunl mně nezvisl nebo mně nestrann než "běžn" soud nebo porota ve vztahu k deliktu podle běžnho prva. Ale ve všech přpadech, v oblastech zahrnutch specifickmi sankčnmi systmy, stejně jako podle obecnho trestnho prva, řzen mus bt fair. Aby takovm mohlo bt, je nezbytn, mezi jinm, aby sankce byla rozumně proporcionln k deliktu a aby bylo k dispozici přiměřen odvoln proti němu, pokud přesahuje určit prh přsnosti.
Přpad pana Putze nespad ani tak do oblasti udržovn pořdku v řzen, jako spš se tk obviněn soudce, zahjen akce proti soudci pro zneužit jeho autority nebo na zkladě odůvodněnho podezřen ze zaujatosti. Tento aspekt přpadu, brn dohromady s faktem, že stěžovatel nem opravn prostředek proti danm rozhodnutm, soudce vedl k zvěru, že pan Putz neměl fair proces. Protože neměl k dispozici ani prostředky npravy, došlo tž dle jeho nzoru k porušen čl. 13 mluvy.
VI.
Posouzen plnem stavnho soudu
Po vyhodnocen všech vše uvedench stanovisek a vyjdřen dospělo plnum stavnho soudu k zvěru, že nvrh IV. sentu na zrušen celho ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu je důvodn.
Skutečnost, že plnum stavnho soudu považuje pořdkov pokuty svoj povahou za obecně způsobil zashnout do zkladnch prv a svobod s ohledem na jejich vši a možnost opakovanho ukldn, zřetelně vyplv již z jeho nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 28/98. stavn soud neshledal důvod se od tam vyslovenho nzoru odchlit. Pořdkov pokuty jsou sankc za deliktn jednn. Jsou stanoveny zkonem a zamšleny jako preventivn a současně represivn opatřen veřejn moci. Mohou bt přitom vydvny na zkladě volnho uvžen, takže nen vyloučen ani diskriminačn efekt jejich ukldn vůči různm subjektům. Jsou tudž zpravidla rozhodnutm o trestnm obviněn ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy.
Z uvedenho konstatovn nutno dle dovodit, že osoba postižen pořdkovou pokutou mus mt k dispozici stavn procesn zruky předpokldan v čl. 6 odst. 1 mluvy, dle něhož "Každ m prvo na to, aby jeho zležitost byla spravedlivě (...) projednna (...) soudem (.), kter rozhodne (...) o oprvněnosti jakhokoliv trestnho obviněn proti němu. (...)".
Plnum stavnho soudu proto akceptovalo shora uveden nzor IV. sentu, dle něhož stvajc zněn 146 odst. 2 tr. řdu z hlediska existence činnch procesnch zruk či prostředků npravy trp stavnm deficitem, jehož podstata spočv v absenci takov prvn pravy, jež by splňovala požadavky čl. 6 odst. 1 mluvy ve vztahu k osobm, kterm byla pořdkov pokuta podle 66 tr. řdu uložena v přpravnm řzen policejnm orgnem nebo sttnm zstupcem. Osobm takto postiženm tudž 146 odst. 2 tr. řdu nezaručuje možnost uplatit stavn procesn prvo na soudn ochranu zakotven v čl. 6 odst. 1 mluvy. Tyto osoby navc jsou v stavně neakceptovatelnm nerovnm procesnm postaven z hlediska praktickho uplatněn zkladnho prva zakotvenho v čl. 6 odst. 1 mluvy, ve srovnn s osobami, kterm byla pořdkov pokuta podle 66 tr. řdu uložena předsedou sentu, což lze považovat za porušen rovnosti v prvech zakotven v čl. 1 Listiny.
Zvlšť vrazně se přitom protistavnost dosavadnho ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu projevuje v přpadech (obdobnch cause, kter předchzela nvrhu IV. sentu stavnho soudu), v nichž je pořdkov pokuta ukldna sice již po zahjen přpravnho řzen, avšak ještě předtm, než je zahjeno trestn sthn. stavn soud konstatuje, že při možnosti zahjit přpravn řzen trestn nikoliv zahjenm trestnho sthn, nbrž tm, že policejn orgn sepše zznam, ve kterm uvede skutkov okolnosti, pro něž trestn řzen zahajuje a způsob, jak se o nich dozvěděl ( 158 odst. 3 tr. řdu), v ždnm přpadě nemůže z hlediska stavnho v tomto seku trestnho řzen obstt prvo policejnho orgnu ukldat, nota bene bez možnosti soudnho přezkumu, pořdkov pokuty. Otzka, zda možnost zahjen přpravnho řzen zznamem policejnho orgnu je stavně souladn, nemohla bt vzhledem k obsahu nvrhu IV. sentu stavnho soudu v tomto řzen stavnm soudem řešena.
Většinov nzor plna stavnho soudu nepřiklonil se k možnosti zrušit napaden ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu jen zčsti, neboť by tm - de facto v roli pozitivnho zkonodrce - zkonem stanoven systm opravnch prostředků proti usnesen o pořdkov pokutě (ale nejenom o n) změnil (nehledě na skutečnost, že samy o sobě nejsou tyto čsti ustanoven 146 odst. 2 nestavn; nestavn je mezera v zkoně), a to ačkoliv přirozenou vhodou uplatněn takovho postupu je okamžit napraven stavně nesouladnho ustanoven zkona.
Nestavnost ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu přitom nevyplv z rozboru tohoto ustanoven samotnho, ale zejmna z v n obsažen stavn mezery, kterou stavn soud konstatuje. S ohledem na nezbytnost npravy stvajcho nestavnho stavu je stavn soud toho nzoru, že k odstraněn nestavnch mezer v zkoně je nezbytn pozitivn akce zkonodrce, jejmž impulsem může bt toliko zrušen jednotlivho ustanoven zkona, jež svoj podstatou nestavn mezeru obsahuje, v danm přpadě tedy ustanoven 146 odst. 2 tr. řdu, s tm, že zkonodrci bude poskytnut přiměřen časov prostor k takov pravě čsti prvn, hlavy sedm - Stžnost a řzen o n ( 141 - 150) trestnho řdu, kter by odpovdala požadavkům čl. 6 odst. 1 mluvy.
Bude tedy věc zkonodrce, aby v intencch tohoto nlezu včas přijal stavně konformn pravu rozhodovn o opravnm prostředku (prostředcch) proti rozhodnut policejnho orgnu či sttnho zstupce o uložen pořdkov pokuty podle 66 tr. řdu. Vyloučeno nen přijet takov pravy, kter ponech rozhodovn o takovchto otzkch v rukou sttnho zstupce, na jehož rozhodnut bude navazovat rozhodovn soudu (takže tm založ rozhodovn trojinstančn) nebo zda - podobně jako je tomu v pravě rozhodovn o stžnosti proti rozhodnut o zajištěn osob a majetku ( 146a tr. řdu) - uprav pravomoc soudu přezkoumvat rozhodnut o pokutch bezprostředně.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci JUDr. Stanislav Balík, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Nykodým a JUDr. Eliška Wagnerová.