Ve věci návrhu na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství s ústavním pořádkem 446/2008 účinný od 23.12.2008

Schválené: 26.11.2008
Účinnost od: 23.12.2008
Autor: Ústavního soudu
Oblast: ZÁPADOEVROPSKÁ UNIE. EVROPSKÁ UNIE (EU).

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství s ústavním pořádkem 446/2008 účinný od 23.12.2008
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 446/2008 s účinností od 23.12.2008
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit
446/2008 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická podle čl. 87 odst. 2 Ústavy České republiky o návrhu navrhovatele - Senátu Parlamentu České republiky - na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství s ústavním pořádkem takto:

Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství * v článcích 2 odst. 1 (dříve 2a odst. 1), 4 odst. 2 (dříve 2c), 352 odst. 1 (dříve 308 odst. 1), 83 (dříve 69b odst. 1) a 216 (dříve 188 l), obsažených ve Smlouvě o fungování Evropské unie, * v článcích 2 (dříve 1a), 7 a 48 odst. 6 a 7 obsažených ve Smlouvě o Evropské unii * a Listina základních práv Evropské unie nejsou v rozporu s ústavním pořádkem.

Odůvodněn

I.

1. Sent Parlamentu Česk republiky (dle tž jen „Sent“ nebo „navrhovatel“) podal na zkladě 117b odst. 1 zkona č. 107/1999 Sb., o jednacm řdu Sentu, ve zněn pozdějšch předpisů, a podle 71a odst. 1 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž jen „zkon o stavnm soudu“) nvrh, aby stavn soud podle čl. 87 odst. 2 stavy Česk republiky (dle tž jen „stava“) rozhodl o souladu Lisabonsk smlouvy pozměňujc Smlouvu o Evropsk unii a Smlouvu o založen Evropskho společenstv s stavnm pořdkem Česk republiky.

2. V nvrhu Sent uvedl, že vlda Česk republiky dne 25. ledna 2008 předložila Sentu Lisabonskou smlouvu pozměňujc Smlouvu o Evropsk unii a Smlouvu o založen Evropskho společenstv (dle jen „Lisabonsk smlouva“ nebo „Smlouva“) se ždost o souhlas k jej ratifikaci. Sent se v nvaznosti na sv usnesen z 20. zř 2007, kterm se vyjdřil k pozicm Česk republiky před jednnm summitu hlav sttů a vld v Lisabonu, s přihldnutm k zprvě Vboru pro evropskou integraci Sentu k nvrhu Smlouvy zakldajc stavu pro Evropu z 30. zř 2003 a zprvě Vboru pro zležitosti Evropsk unie Sentu k nvrhu Smlouvy zakldajc stavu pro Evropu z 3. listopadu 2004 a se zřetelem na stanoviska Stl komise Sentu pro stavu a parlamentn procedury z 9. řjna 2003, z 3. listopadu 2004 a z 27. března 2008 se domnv, že někter ustanoven Smlouvy se bezprostředně vztahuj k normm stavnho pořdku Česk republiky. Vzhledem k zsadnm změnm, kter Smlouva přinš a kter se podle nzoru Sentu dotkaj substantivnch prvků sttnosti, se pr jev nezbytnm přezkoumat, zda je Smlouva v souladu s stavn charakteristikou Česk republiky jako svrchovanho, jednotnho a demokratickho prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy) a zda nedochz ke změně podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu, kter je dle čl. 9 odst. 2 stavy nepřpustn.

3. Sent prohlsil, že považuje za nezbytn, aby stavn soud posoudil i soulad mezi dlčmi konkrtnmi ustanovenmi Smlouvy a normami stavnho pořdku, a to předevšm v přpadech, kter blže vymezil pod body nže uvedenmi.

4. a) V souladu s přesvědčenm, že legislativn kompetenčn kompetence nlež členskm sttům Evropsk unie, kter vkon některch pravomoc deleguj na mezinrodn instituce, považuje Sent za klčov ustanoven čl. 10a odst. 1 stavy, podle něhož je možn přenst někter pravomoci orgnů Česk republiky na mezinrodni organizaci nebo instituci. Nov zněn Smlouvy o fungovn Evropsk unie (dřve Smlouva o založen ES) zakld podle nzoru Sentu klasifikaci pravomoc charakteristickou spše pro federln stty, přičemž mj. zavd kategorii vlučnch pravomoc Unie, do nž spadaj komplexn oblasti prvn regulace, v nichž dle čl. 2a odst. 1 Smlouvy o fungovn Evropsk unie mohou člensk stly vytvřet a přijmat prvně zvazn akty „pouze tehdy, jsou-li k tomu zmocněny nebo provděj-li akty Unie“. Navazujc koncept sdlench pravomoc (člnek 2c Smlouvy), kter maj existovat vedle zmněnch pravomoc vlučnch, spolu s pr ne zcela jasnmi hranicemi tvorby norem sekundrnho prva Unie otevr dle Sentu prostor širok, předem obtžně identifikovateln sfry unijn normotvorby, kde se implicitně, v souladu s prohlšenm č. 17 připojenm ke Smlouvě, uplatňuje zsada přednosti unijnho prva. Rozsah přenesen pravomoc tak může bt podle nzoru Sentu nahlžen ve sfře sdlench pravomoc z pohledu čl. 10a stavy jako předem ne zcela určiteln (srov. tž v obecn podobě vod čl. 2c odst. 2 nvrhu Smlouvy o fungovn Evropsk unie - „Sdlen pravomoc Unie a členskch sttů se uplatňuje v těchto hlavnch oblastech:“).

5. b) Sent uvedl, že předmětem přezkumu souladu s čl. 10a stavy by měla bt i povaha navrženho ustanoven čl. 308 odst. I Smlouvy o fungovn Evropsk unie, podle něhož přijme Rada na nvrh Komise jednomyslně opatřen k „dosažen některho z clů stanovench Smlouvami“ za situace, kdy je v rmci unijnch politik nezbytn určit činnost, k nž Smlouva neposkytuje nezbytn pravomoci. Na rozdl od stvajcho zněn zakldacch smluv se navržen ustanoven Smlouvy neomezuje na oblast regulace vnitřnho trhu, nbrž představuje blanketn normu. Umožňuje tak pr přijet opatřen nad rmec unijnch kompetenc, tj. mimo rozsah přenesen pravomoc podle čl. 10a stavy. Takovto opatřen mohou bt podle Sentu nsledně přijmna rovněž v oblasti citlivch otzek spoluprce v trestnch věcech bez dostatečnch procesnch zruk ochrany občanskch prv a svobod při zachovn vkladovho monopolu Evropskho soudnho dvora. Specifick kompetenčn jurisdikce Evropskho soudnho dvora coby konečnho arbitra při přpadně vzniknuvšm sporu může dle Sentu vyvolvat - za situace nevyjasněnho vztahu k stavnm soudům členskch sttů - otaznky nad dodrženm principu prvn jistoty. Zvlštn pozornosti si zaslouž tž absence časovho omezen platnosti takto přijatho opatřen a jeho exekutivn povaha, kter může vzbudit pochybnosti nad relevanc časti nrodnch parlamentů při zvažovn přijet takovhoto opatřen.

6. c) Pojem pravomoci, s nmž pracuje čl. 10a stavy, nem podle nvrhu Sentu pouze materiln rozměr překrvajc se s vymezenm oblasti působnosti, ale tak rozměr institucionln, vztahujc se ke způsobu rozhodovn. V tto souvislosti je dle Sentu zapotřeb přezkoumat soulad navrženho čl. 48 Smlouvy o Evropsk unii s uvedenm ustanovenm stavy. Člnky 48 odst. 6 a 7 totiž zavděj možnost tzv. zjednodušenho postupu pro přijmn změn primrnho unijnho prva prostřednictvm exekutivnho aktu, kterm se měn podoba řdně ratifikovanch zakldacch smluv EU.

7. Jednoznačně je pr v tto souvislosti formulovna obecn přechodov klauzule (passerelle), kter i přes formln zakotven principu oboustrann flexibility v prohlšen č. 18, připojenm k Smlouvě, zůstv nstrojem jednosměrn změny pravomoc. Uplatněn tto klauzule za čelem změny jednomyslnho rozhodovn na rozhodovn kvalifikovanou většinou v určit oblasti či nahrazen zvlštnho legislativnho postupu řdnm legislativnm postupem dle čl. 48 odst. 7 patrně představuje změnu pravomoc ve smyslu čl. 10a stavy, aniž by tato změna byla doprovzena ratifikac mezinrodn smlouvy či aktivnm souhlasem Parlamentu. Ztrtu prva veta přitom lze podle Sentu chpat jako přenos pravomoc na mezinrodn organizaci, kter zroveň fakticky znamen omezen vznamu parlamentnho mandtu udělovanho vldě k rozhodnut, při jehož přijmn by po aplikaci přechodov klauzule mohl bt zstupce vldy jednotlivho členskho sttu přehlasovn.

8. V přpadě navrženho čl. 69b odst. 1 Smlouvy o fungovn EU, kdy sektorov Rada rozhoduje o zařazen dalšch oblast trestn činnosti do sfry unijn regulace, prostor pro vyjdřen nesouhlasu Parlamentu zcela chyb, jakkoli je v jinm přpadě - u navrženho zněn obecn přechodov klauzule (čl. 48 odst. 7 Smlouvy o Evropsk unii) a dlč přechodov klauzule ve sfře justičn spoluprce v občanskch věcech (čl. 65 odst. 3 Smlouvy o fungovn EU) - tato možnost garantovna. Omezen zapojen nrodnch parlamentů do rozhodovn o změně ostatně poměrně široce definovanch pravomoc Unie je doplněno rozšřenm hlasovn kvalifikovanou většinou, nezřdka souvisejcm s celkovou komunitarizac dosavadnho třetho pilře evropskho prva, kde souběžně s implicitnm oslabenm vnitrosttnho parlamentnho mandtu a zrušenm kategorie mluv schvalovanch Parlamentem Česk republiky přebr odpovědnost za parlamentn dimenzi rozhodovn Evropsk parlament. Sent v tto souvislosti položil otzku, zda je vzhledem k charakteru Evropsk unie jakožto společenstv sttů (nikoli spolkovho sttu) tento rozměr parlamentn demokracie postačujc a zda nedochz k faktickmu vyprzdněn čl. 15 odst. 1 stavy („Zkonodrn moc v Česk republice nlež Parlamentu.“).

9. d) Sent pokračoval, že vedle již zmněnch klauzul přechodovch a doložky flexibility se procesn postupy stanoven Smlouvou dotkaj stavnho pořdku ještě v dalšm ohledu. Jedn se o sjednvn mezinrodnch smluv podle navrženho čl. 188l Smlouvy o fungovn Evropsk unie. Zde se totiž tituly k uzavrn mezinrodnch smluv jmnem EU rozšiřuj („ ... stanov-li tak Smlouvy nebo je-li uzavřeni dohody buď nezbytn k dosažen clů stanovench Smlouvami v rmci politik Unie, nebo je stanoveno prvně zvaznm aktem Unie, nebo se může dotknout společnch pravidel či změnit jejich oblast působnosti.“). Smlouvy jsou zvazn pro EU i jej člensk stty, přičemž jsou uzavrny rozhodnutm kvalifikovanou většinou v Radě. Česk republika se tak podle Sentu nemus ke smlouvě souhlasně vyjdřit, a přesto je j vzna; běžn ratifikačn proces vůbec neprobh, odpad tm mj. možnost předběžnho přezkumu souladu takovchto smluv s stavnm pořdkem Česk republiky. Otzkou zůstv, zda se jedn o postup slučiteln s dikc čl. 49 a čl. 63 odst. 1 psm. b) stavy, a je-li zde prostor pro aplikaci těchto smluv na zkladě čl. 10 stavy.

10. e) Sent rovněž uvedl, že poslen pravomoc orgnů Evropsk unie, kter reprezentuj supranacionln roveň rozhodovn, je doprovzeno zavedenm jednotn prvn subjektivity Evropsk unie. Fungovn Evropsk unie tak pr zskv ve sfře dosavadnho druhho i třetho pilře, v oblastech primrně politick spoluprce, zcela nov legislativn rmec. V takovmto rmci, zsadně odbourvajcm ve sfře dosavadnho třetho pilře zsadu jednomyslnho rozhodovn, může ovšem častěji než doposud dochzet ke kolizm s vnitrosttnmi standardy ochrany zkladnch prv. Ačkoli m Evropsk unie dle navrženho čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU přistoupit k Evropsk mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, konstatuje zroveň tž člnek v odstavci 1, že „Unie uznv prva, svobody a zsady obsažen v Listině zkladnch prv Evropsk unie ze dne 7. prosince 2000, ve zněn upravenm dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež m stejnou prvn slu jako Smlouvy.“. Tento nepřm odkaz na Listinu zkladnch prv Evropsk unie může podle Sentu vyvolvat nejasnosti ohledně jejho statusu, stejně jako skutečnost, že tato Listina obsahuje nejen přmo vymahateln prva, ale tak principy či aspirace bez jasn systematiky uspořdn. Za situace, kdy Unie nedisponuje a ani nemůže disponovat specializovanm tělesem, tedy soudem řešcm „stavn stžnosti“, kter by ustanoven Listiny v konkrtnch přpadech porušen občanskch prv vykldal, nen pr loha Listiny zřejm. Sentu nen jasn, zda představuje ochranu prv občanů, nebo spše interpretačn nstroj, v jehož zornm hlu jsou vykldny pravomoci unijnch orgnů č prohlubovn vklad clů, jež Unie sleduje, zda je posilovna či naopak oslabovna autorita vnitrosttnch instituc, kter vykldaj nrodn katalogy lidskch prv vždy v souvislosti se svbytnou tradic politickch nrodů Evropy, jak procesn důsledky (prodloužen či naopak zrychlen vymahatelnosti prva) m tento krok ve vztahu k jurisdikci Evropskho soudu pro lidsk prva a zda může bt v důsledku tto skutečnosti posilovn či nivelizovn standard vnitrosttn ochrany lidskch prv zakotven v Listině zkladnch prv a svobod.

11. f) V neposledn řadě je podle nvrhu Sentu vymezen statusu Listiny a možnost jejho vkladu potřebn rovněž k uchopen nově formulovanho čl. la Smlouvy o EU, kterm dochz k rozšřen hodnot, na nichž je Unie založena, a zroveň k začleněn standardů evropskho společenskho modelu („ve společnosti vyznačujc se pluralismem, nepřpustnost diskriminace, toleranc, spravedlnost, solidaritou a rovnost žen a mužů“). Otzka interpretace tohoto ustanoven vynikne podle navrhovatele tm spše, že zvažn porušen zmněnch hodnot může vst k pozastaven prv vyplvajcch pro dan člensk stt ze Smlouvy. Již pouh nvrh podan 1/3 členskch zem, Evropskm parlamentem či Evropskou komis proti některmu členskmu sttu by pr totiž mohl vytvořit politick tlak vedouc k změnm vnitrosttnho prvnho řdu. Sent proto klade otzku, zda formulace tohoto ustanoven je v souladu se zkladn charakteristikou Česk republiky obsaženou v čl. 1 odst. 1 a tak s čl. 2 odst. 1 (princip suverenity lidu) stavy.

12. S ohledem na vše uveden Sent navrhl, aby stavn soud ve smyslu čl. 87 odst. 2 stavy a 71e zkona o stavnm soudu rozhodl o souladu Smlouvy s stavnm pořdkem.

II.

13. Podle 71c zkona o stavnm soudu jsou častnky řzen o souladu mezinrodnch smluv s stavnmi zkony vedle navrhovatele tž Parlament, prezident republiky a vlda. stavn soud proto zaslal předmětn nvrh Sentu na zahjen řzen Poslaneck sněmovně Parlamentu Česk republiky, prezidentu republiky a vldě Česk republiky ( 69 odst. 1 zkona o stavnm soudu, per analogiam) s tm, že maj možnost se k nvrhu Sentu vyjdřit.

III.

14. Dne 5. 6. 2008 došlo stavnmu soudu vyjdřen prezidenta republiky. Ten v jeho vodu zdůraznil, že nvrh Sentu vt a ztotožňuje se s nm. Prezident uvedl, že Lisabonsk smlouva mimo jakoukoli pochybnost vznamně měn charakter Evropsk unie jako takov, a tm i prvn postaven Česk republiky v jejm rmci. Proto je podle jeho nzoru třeba posouzen souladu všech jejch ustanoven jednotlivě i v jejich celku s stavou Česk republiky, Listinou zkladnch prv a svobod a s stavnm pořdkem Česk republiky věnovat mimořdnou pozornost. Prezident v tto souvislosti poznamenal, že rozhodnut stavnho soudu v tto věci bude jednm z nejvznamnějšch a nejodpovědnějšch v historii českho stavnho soudnictv.

15. Vyjdřen prezidenta je rozčleněno do tř obshlejšch čst označench jako body A, B a C, přičemž tyto čsti jsou dle rozděleny na jednotliv subkapitoly.

16. Bod A je nazvn „K řzen obecně“ a prvn subkapitola se zabv charakterem řzen. V n prezident vyjadřuje nzor, že stavn soud je povoln posoudit nejen ustanoven Lisabonsk smlouvy zmněn v nvrhu Sentu, ale i jej soulad s celm stavnm pořdkem, a to ve všech souvislostech. Prvě to je smyslem řzen o souladu mezinrodnch smluv podle čl. 10a a 49 stavy s stavnm pořdkem. Odůvodněn nvrhu, resp. vyjdřen častnků maj pr z hlediska řzen pouze ten prvn vznam, že je třeba se s jejich tvrzenmi, nměty a pochybnostmi vypořdat v odůvodněn nlezu. Dle z toho prezident dovozuje, že tento druh řzen m charakter řzeni nespornho. Pokud by pr takov vklad neplatil, pak by bylo nutn připustit, že dalš možn navrhovatel podle 71a odst. 1 psm. b), c) nebo d) zkona (tj. skupina poslanců, sentorů anebo prezident republiky) by byl i po kladnm nlezu stavnho soudu oprvněn podat jin nvrh, upozorňujc stavn soud na jin, předchozm navrhovatelem nezmiňovan ustanoven přslušn mezinrodn smlouvy, resp. stavnho pořdku. Takov vklad prezident přitom považuje nejen za absurdn, ale i za mimořdně nepraktick.

17. Dalš pasž vyjdřen prezidenta m nzev „Charakter smluv podle čl. 10a stavy“. Člnek 10 stanov, že vyhlšen mezinrodni smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament a ktermi je Česk republika vzna podle mezinrodnho prva, jsou součst našeho prvnho řdu a maj přednost před zkonem. Toto, ale ani ždn jin ustanoven stavy podle prezidenta nijak nerozlišuje mezi smlouvami podle čl. 10a, k jejichž ratifikaci dvaj obě komory Parlamentu souhlas stavn většinou (čl. 39 odst. 4 stavy), a smlouvami podle čl. 49, k jejchž ratifikaci dvaj obě komory souhlas prostou většinou hlasů (čl. 39 odst. 2 stavy). Z toho pr plyne, že ačkoli se samotn podmnky jejich ratifikace liš, nsledn prvn postaven smluv podle čl. 10a i podle čl. 49 stavy mus bt v českm prvnm řdu stejn. Prezident však považuje za nemožn, aby měly běžn mezinrodn smlouvy podle člnku 49 stavy slu stavnho zkona či dokonce přednost před nm. Jako součst prvnho řdu maj přednost před zkonem, ale jim samotnm je nadřazen stavn pořdek. To pak ale logicky mus platit i pro smlouvy podle čl. 10a, jako jsou Lisabonsk smlouva a naše Přstupov smlouva. Takov vklad podle prezidenta potvrzuje i zněn čl. 112 stavy. Mezinrodn smlouvy nelze jednostranně zrušit a odstoupen nemus vždy bt provediteln okamžitě. Až nsledn kontrola jejich stavnosti by proto byla problematick, a z tohoto důvodu je třeba zjistit jejich soulad s stavnm pořdkem předem. Takov řzen by však nemělo smysl u mezinrodn smlouvy, kter by sama měla mt slu stavnho zkona. Smlouva, kter by byla součst stavnho pořdku, se už ze sam podstaty věci do rozporu s stavnm pořdkem dostat nemůže. V okamžiku, kdy se sama stane jeho součst, implicite jej změn k obrazu svmu v souladu se zkladnm prvnm principem lex posterior derogat legi priori. (Na tomto mstě prezident odkzal na pasž z posudku Stlho dvora mezinrodn spravedlnosti ve věc zachzen s polskmi občany v Gdaňsku z roku 1932 - „Podle všeobecně přijatch zsad ... nemůže stt namtat proti jinmu sttu ani svou vlastn stavu, aby se vyhnul zvazkům, kter mu ukld mezinrodn prvo nebo platn mezinrodn smlouvy.“.) Prezident tuto čst vyjdřen uzavřel tak, že pokud by se stavn soud s tmto vkladem neztotožnil a zaujal stanovisko, že mezinrodn smlouvy podle čl. 10a stavy, resp. jin mezinrodn smlouvy (odkaz na nlez stavnho soudu č. 403/2002 Sb.) jsou součst stavnho pořdku, pak by bylo namstě, aby se předběžn kontrola stavnosti stala pravidlem u všech mezinrodnch smluv, kter by měly bt součst stavnho pořdku, jelikož by se tak předešlo implicitnm, bezděčnm či nechtěnm změnm stavnho pořdku.

18. Nejobshlejš čst vyjdřen prezidenta republiky je čst B, nazvan „K souladu Lisabonsk smlouvy s stavnm pořdkem“.

19. V n se prezident nejdřve věnoval otzce svrchovanosti. Konstatoval, že podle čl. 1 stavy je Česk republika svrchovan stt, kter dodržuje zvazky, vyplvajc pro ni z mezinrodnho prva. Podle prezidenta lze dovodit, že se zde rozum svrchovanost ve smyslu mezinrodnho prva. Česk republika se prohlašuje za plnoprvnho člena mezinrodnho společenstv a za plnoprvn subjekt mezinrodnho prva. Mezinrodn prvo je prvem konsensulnho typu; na rozdl od vnitrosttnch prvnch řdů jeho pramenem nen v nejobecnějšm slova smyslu přkaz (zkon, nařzen, instrukce apod.), ale konsensulně vytvořen nebo samovolně vznikl prvn normy (mezinrodn smlouvy a mezinrodn obyčej). Svrchovanost se pak podle vyjdřen prezidenta rozum vlastnost, kdy subjekt nen a nemůže bt omezen normou, kter by vznikla bez jeho souhlasu, vyjdřenho buď explicitně v přpadě mezinrodnch smluv, nebo implicitně v přpadě mezinrodnho obyčeje. Takov subjekt, kter je zavzn řdit se pokyny jinho subjektu nezvisle na sv vůli nebo dokonce v rozporu s n, nen podle mezinrodnho prva svrchovan. Lisabonsk smlouva v cel řadě oblast nahrazuje rozhodovn konsensuln rozhodovnm na zkladě hlasovn (poukazuje na čl. 9c Smlouvy o Evropsk unii, ve zněn čl. 1 bodu 17 Lisabonsk smlouvy, tj. čl. 16 podle novho konsolidovanho zněn Smlouvy o Evropsk unii, přečslovanho na zkladě čl. 5 Lisabonsk smlouvy; a čl. 205 Smlouvy o fungovn Evropsk unie, ve zněn čl. 2 bodu 191 Lisabonsk smlouvy, tj. čl. 238 podle novho konsolidovanho zněni Smlouvy o fungovn Evropsk unie, až dosud nazvan Smlouva o Evropskch společenstvch, přečslovanho na zkladě čl. 5 Lisabonsk smlouvy). Může se pr proto stt, že Česk republika bude zavzna normou, proti jejmuž přijet se otevřeně postavila. Tk se to dokonce i uzavrn některch mezinrodnch smluv Evropskou uni, tedy norem zavazujcch Českou republiku vůči sttům, kter členy Unie nejsou.

20. Dle se prezident vyjadřoval k problematice přmho činku prvnch předpisů EU. Připomněl přitom, že mezinrodn prvo považuje sebe sama za vlučn systm nadřazen prvnm řdům jednotlivch sttů, a proto vnitrosttn prvn řdy považuje ze svho hlu pohledu za pouh prvn skutečnosti, nikoli za prvn normy; proto tak zsadně nestanov způsob, jakm maj stty provst sv mezinrodněprvn zvazky. Lisabonsk smlouva však podle vyjdřen prezidenta explicitně potvrzuje, že vybran prvn akty EU maj mt v prvnm řdu členskch sttů přm činek (poukazuje na čl. 249 Smlouvy o fungovn Evropsk unie, ve zněn čl. 2 bodu 235 Lisabonsk smlouvy, tj. čl. 288 podle novho konsolidovanho zněn Smlouvy o fungovn Evropsk unie, přečslovanho na zkladě čl. 5 Lisabonsk smlouvy; viz tž str. 6 předkldac zprvy pro Parlament Česk republiky ve sněmovnm tisku č. 407 a sentnm tisku č. 181 v prvě probhajcch volebnch obdobch); oproti tomu stava Česk republiky v čl. 10 stanov, že bezprostředně zvazn jsou Parlamentem schvlen a řdně vyhlšen mezinrodn smlouvy. A contrario lze tedy podle prezidenta dovodit, že ždn jin ciz předpisy než zmněn mezinrodn smlouvy nesměj mt v rmci českho prvnho řdu přm činek.

21. Prezidentovo vyjdřen se pot věnuje podle něj nejasnmu charakteru Listiny zkladnch prv EU. Evropsk unie je podle Lisabonsk smlouvy povinna přistoupit k Evropsk mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod a současně je povinna uznvat prva, svobody a zsady obsažen v Listině zkladnch prv Evropsk unie. Tato Listina m mt navc (čl. 6 Smlouvy o Evropsk unii, ve zněni čl. 1 bodu 8 Lisabonsk smlouvy, tj. člnek 6 podle novho konsolidovanho zněn Smlouvy o Evropsk unii, přečslovanho na zkladě čl. 5 Lisabonsk smlouvy) stejnou prvn slu jako smlouvy zakldajc EU. Podle prezidenta je nezbytn najt odpověď na otzky, jak je vztah naš Listiny zkladnch prv a svobod, kter je součst stavnho pořdku, a Listiny zkladnch prv EU, zda m Listina zkladnch prv EU rovněž prvn status mezinrodn smlouvy podle čl. 10a stavy a z toho titulu přednost před českm zkonem, a je-li Listina zkladnch prv a svobod EU smlouvou podle čl. 10a stavy, zda jsou všechna jej ustanoven v souladu s naš Listinou zkladnch prv a svobod. Prezident doplnil, že za samozřejm považuje, že nemaj stejnou slu jako ona nebo dokonce přednost před n, což plyne již z předchozho odstavce jeho vyjdřen.

22. Pokud jde o přenos pravomoc na EU, prezident poukzal na čl. 10a stavy, podle něhož mohou bt někter pravomoci orgnů Česk republiky přeneseny na mezinrodn organizaci či instituci. Za podstatn považuje v tto souvislosti slovo „mezinrodn“, ze kterho pr zřetelně plyne, že pravomoci orgnů Česk republiky lze přenšet pouze na entitu existujc mezi stty, nikoli vedle nich či dokonce nad nimi. Přm činek prvnch předpisů Evropsk Unie pr nasvědčuje tomu, že se prvn řd Unie ct bt nadřazen prvnm řdům členskch zem a že se emancipoval vůči mezinrodnmu prvu jako samostatn, vedle mezinrodnho prva existujc systm. Mezinrodnmu prvu by však naopak odpovdalo, kdyby evropsk prvo programově svm členům nepředepisovalo způsoby, jak maj plnit zvazky, kter jim (z jejich společn vůle) ukld. Podle vyjdřen prezidenta tm, že se evropsk prvo snaž prorůstat prvnmi řdy členskch sttů, chpe je jako prvn normy - naopak mezinrodn prvo je zsadně vnm jako prvn skutečnosti.

23. Listina prv EU je podle vyjdřen prezidenta sama o sobě zbytečnm dokumentem. Člensk stly maj vlastn, zpravidla pr mnohem propracovanějš listiny prv. Na mezinrodn rovni jsou lidsk prva a svobody zaručeny Evropskou mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod Rady Evropy. Ta je historicky prověřena a zejmna disponuje funkčnm mechanismem soudn kontroly, na rozdl od Listiny prv EU, kter m podle prezidenta smysl pouze tehdy, pokud Unie sama se ct bt sttem sui generis, resp. vznikajcm sttem federlnho typu, kter pak je mezinrodnm prvem sm zavzn dodržovat a chrnit lidsk prva. Tomu, že EU po přijet Lisabonsk smlouvy již nebude mezinrodn organizac, ale - podle prezidenta - nasvědčuj i dalš skutečnosti; občanstv Evropsk unie sice zavedla již tzv. Maastrichtsk smlouva z roku 1991, ale tehdy se nejednalo o občanstv ve smyslu mezinrodnho prva. Šlo o pojem, kter měl s občanstvm v prvnm slova smyslu společn pouze nzev, resp. byla s nm spojena pouze ta „prva“, kter by občan členskch sttů měli i bez něho. Lisabonsk smlouva však podle vyjdřen prezidenta jde dl a spojuje s občanstvm Unie prva, kter občan Unie budou mt navc a kter maj smysl pouze v kontextu EU; např. prvo zkonodrn iniciativy přiznv Lisabonsk smlouva určitmu počtu občanů EU, kteř však musej jako celek „pochzet z podstatnho počtu členskch sttů“. Lisabonsk smlouva tak zde pr již počt s evropskou občanskou společnost existujc vedle občanskch společnost jednotlivch členskch sttů, a konstruuje se zde tedy jaksi evropsk sttn nrod.

24. Dalšm přkladem je podle vyjdřen prezidenta nov vymezen kompetenc, resp. jejich dělba mezi Unii a člensk stty, kter je pr typick pro rozdělen kompetenc v rmci federlnho sttu. Zejmna rozdělen na pravomoci nležejc vlučně Unii, na zbytkov pravomoci nležejc členskm sttům a na možnost Unie i do těchto pravomoc zasahovat na zkladě zsad proporcionality a subsidiarity se přliš neliš od rozdělen působnosti mezi spolek a země podle Zkladnho zkona Spolkov republiky Německo. Rozdl pr spočv pouze v tom, že Zkladn zkon navc vymezuje oblasti, do kterch Spolek zasahovat nesm a kter sm upravovat vlučně zkonodrstv zem. Takov vymezen působnost, do kterch by EU nesměla v ždnm přpadě svm členskm sttům zasahovat, v Lisabonsk smlouvě chyb.

25. Ve vyjdřen je dle uvedeno, že až dosud byla vešker rozhodnut Evropsk Unie činěna Radou EU, resp. Evropskou radou, nebo od nich byla odvozena (Komise EU tvoř sekundrn legislativu, Parlament EU vykonv sv legislativn funkce společně s Radou, Evropsk soudn dvůr tzv. evropsk prvo pouze vykld, ale de iure je nevytvř, jakkoli jeho rozhodnut maj často zsadn dopad); členy Rady EU a Evropsk rady jsou člensk stty a vsledek jejich činnosti tedy dosud je pouhm součtem vůle členskch sttů. Nyn však m vzniknout zcela nov funkce předsedy Evropsk rady; podle prezidenta z Lisabonsk smlouvy nen zcela jasn, ale lze to dovodit, že i on bude mt hlasovac prvo v Evropsk radě. To pak pr bude znamenat, že vůle Evropsk unie už nebude pouhm součtem vůl členskch sttů, ale součtem vůl členskch sttů a fyzick osoby, kter bude v t chvli zastvat funkci předsedy Evropsk rady. Tato osoba tak bude mt fakticky prvo veta, bude-li Evropsk rada rozhodovat konsensem. Oproti shora uvedenm skutečnostem je de iure naopak zcela bezvznamn, že Lisabonsk smlouva nakonec nekodifikuje evropskou symboliku - vlajku, hymnu a motto. Symbolika nepatř k podstatnm znakům sttu podle mezinrodnho prva a nepatř ani k vlučnm znakům sttů. Nadto evropsk symbolika dvno funguje a i nadle jistě bude fungovat na bzi mezinrodnho obyčeje, resp. tzv. sekundrnho prva Unie. Nelze proto podle vyjdřen prezidenta tvrdit, že jej vypuštěn zsadně odlišuje Lisabonskou smlouvu od odmtnutho nvrhu Evropsk stavy. Rozdl mezi nimi spočv pr pouze ve formě; zatmco stava EU stvajc smlouvy nahrazovala, Lisabonsk smlouva m charakter jejich novely a čin tak tzv. primrn prvo Unie ještě nepřehlednějš, než je nyn.

26. Prezident proto zvěrem tto čsti svho vyjdřen zdůraznil, že to vše vzbuzuje zsadn pochybnosti, zda Evropsk unie i po přpadnm vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost zůstane mezinrodn organizac, popř. instituc ve smyslu čl. 10a stavy Česk republiky, anebo zda již nebude spše entitou existujc vedle svch členů a vhledově aspirujc stanout dokonce nad nimi. Je pak pr otzkou, zda na takto se transformujc subjekt člnek 10a vůbec ještě dovoluje přenst jakkoli pravomoci orgnů Česk republiky.

27. Čst C vyjdřen prezidenta republiky se vztahuje ke způsobu ratifikace Lisabonsk smlouvy. Prezident považuje za užitečn, aby stavn soud nalezl cestu, jak se vyjdřit i ke způsobu, jakm sm bt dn souhlas k ratifikaci Lisabonsk smlouvy. Podle čl. 10a stavy je třeba k ratifikaci mezinrodn smlouvy, kterou se přenšej někter pravomoci na mezinrodni organizaci nebo instituci, souhlas Parlamentu; stavn zkon může stanovit, že v konkrtnm přpadě je třeba souhlasu danho v referendu. Podle čl. 1 stavnho zkona č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupen Česk republiky k Evropsk unii a o změně stavnho zkona č. 1/1993 Sb., stava Česk republiky, ve zněn pozdějšch stavnch zkonů, bylo možn rozhodnout o přistoupen Česk republiky k Unii jen referendem. Otzka pro referendum se přmo vzala k tzv. Přstupov smlouvě, když zněla: „Souhlaste s tm, aby se Česk republika stala podle smlouvy o přistoupen Česk republiky k Evropsk unii členskm sttem Evropsk unie?“. Přstupov smlouva je - podle nzoru prezidenta - zjevně myšlena v obecnm slova smyslu, neboť nen v zkoně zmněna celm svm oficilnm nzvem včetně data podepsn; nadto je použito mal „s“ ve slově smlouva. Zřejmě se pr tedy mysl jakkoli smlouva určujc podmnky našeho členstv v Evropsk unii. Jak plyne z předchzejcho textu, Lisabonsk smlouva velmi podstatnm způsobem měn podmnky členstv Česk republiky v Evropsk unii dohodnut Přstupovou smlouvou, resp. měn zkladn smlouvy upravujc fungovn Evropsk unie, tj. smlouvy, na kter se Přstupov smlouva odvolv a kter tak jsou de iure jej součst. Lisabonsk smlouva tedy podle vyjdřen prezidenta vlastně měn i Přstupovou smlouvu, a je proto legitimn otzka, zda i souhlas k ratifikaci Lisabonsk smlouvy nem bt předmětem referenda.

28. Zvěrem svho vyjdřen prezident republiky dodal, že s ohledem na vše uveden považuje za nezbytn, aby stavn soud ještě před ratifikac Lisabonsk smlouvy poskytl jasnou odpověď na to, zda Česk republika zůstane i po vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost svrchovanm sttem a plnoprvnm subjektem mezinrodnho společenstv, způsobilm samostatně a beze zbytku dodržovat zvazky, kter pro něj vyplvaj z mezinrodnho prva, zda je ustanoven Lisabonsk smlouvy o přmm vnitrosttnm činku prvnch předpisů EU v souladu s čl. 10 stavy Česk republiky, zda Listina zkladnch prv EU m prvn status mezinrodn smlouvy podle čl. 10a, resp. čl. 10 stavy, a pokud ano, zda jsou všechna jej ustanoven v souladu s Listinou zkladnch prv a svobod Česk republiky, resp. jinch součst stavnho pořdku, zda Evropsk unie zůstane po vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost mezinrodn organizac, resp. instituc, na kterou čl. 10a stavy dovoluje přenst pravomoci orgnů Česk republiky, a jestliže Lisabonsk smlouva novelizuje, byť nepřmo, Přstupovou smlouvu, zda se pak nevztahuje implicitně i na Lisabonskou smlouvu stavn zkon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupen Česk republiky k Evropsk unii (ve kterm by pak bylo třeba novelizovat zejmna otzku pro referendum) - tedy zda nem bt proto i souhlas k ratifikaci Lisabonsk smlouvy předmětem referenda.

29. Vyjdřen prezidenta republiky obsahuje i resum, ve kterm je uvedeno, že jako zkonn častnk řzen před stavnm soudem považuje zsadn a komplexn posouzen obsahu Lisabonsk smlouvy za naprosto klčov předpoklad jej ratifikace. Z odůvodněn nvrhu Sentu i z obsahu tohoto vyjdřen podle prezidenta vyplvaj zcela evidentn indicie, že Lisabonsk smlouva představuje zsadn změnu našeho stavnho pořdku i mezinrodnho postaven Česk republiky. Prezident nepovažuje za možn, aby k takovm zsadnm změnm v mezinrodnm postaven i vnitřnm fungovn Česk republiky, kter přijet Lisabonsk smlouvy nepochybně přinese, došlo jakoby mimoděk, bez jejich jasnho pojmenovn, pochopen a politickho a společenskho konsensu. stavn soud jakožto nejvyšš prvn autorita našeho sttu je podle prezidenta povinen dt politick reprezentaci i širok veřejnosti jasn a komplexn posouzen Lisabonsk smlouvy ve všech jejch souvislostech tak, aby bylo možn o jej ratifikaci jednoznačně a s plnm vědomm jejch důsledků odpovědně rozhodnout. Lisabonsk smlouva přinš zsadn změnu v charakteru Evropsk unie a prvnho postaven Česk republiky nikoliv pouze jako jejho členskho sttu, ale jako svrchovanho a suvernnho sttu vůbec, jmž až dosud byla a je. Před stavnm soudem proto podle nzoru prezidenta republiky lež nesmrn odpovědnost nejen vůči dnešku, ale i vůči budoucnosti našeho sttu, jehož 90. vroč založen si prvě letos připomnme.

IV.

30. Dne 10. 6. 2008 bylo stavnmu soudu doručeno vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky. Ve vyjdřen je uvedeno, že při projednvn mezinrodnch smluv Parlamentem Česk republiky je v současnosti uplatňovn postup, kdy je vldou předkldna mezinrodn smlouva každ komoře samostatně a projednvn v komorch nen vzjemně nijak procesně podmněno či vzno. Je pr proto možn mluvit o tzv. principu dvoukolejnosti projednvn mezinrodnch smluv. Vzhledem k tomu, že Poslaneck sněmovna nen v tomto přpadě vzna povinnost přerušit projednvn mezinrodn smlouvy do doby, než rozhodne stavn soud, je Smlouva současně projednvna v orgnech Poslaneck sněmovny. Smlouva byla Poslaneck sněmovně předložena 29. ledna 2008 jako tisk 407/0. Text smlouvy byl poslancům rozesln dne 5. nora 2008 a organizačn vbor projednn smlouvy doporučil, určil zpravodaje Jana Hamčka a navrhl přikzat ji k projednn zahraničnmu vboru. Prvn čten probhalo na 28. schůzi Poslaneck sněmovny ve dnech 19. a 20. března a 1. dubna 2008. Během projednvn tisku 407 zazněl nvrh na zamtnut, nvrh na odročen, nvrh na přikzn všem odbornm vborům Poslaneck sněmovny a nvrh na prodloužen lhůty k projednni na 150 dn v přpadě, že s tm bude navrhovatel souhlasit. Bylo tž navrženo přijet doprovodnho usnesen, že Poslaneck sněmovna žd stavn soud podle člnku 87 odst. 2 stavy o posouzen shody Smlouvy s stavnm pořdkem Česk republiky. Z vše zmněnch nvrhů Poslaneck sněmovna 1. dubna 2008 odhlasovala, že přikazuje tisk 407 k projednn stavněprvnmu vboru, vboru pro evropsk zležitosti a zahraničnmu vboru a prodlužuje lhůtu pro jeho projednn ve vborech o 20 dnů, tj. na 80 dnů. Z vborů, kterm bylo projednvn tisku 407 přiděleno, si jej na program schůze zařadil prozatm vbor pro evropsk zležitosti, kter se svm usnesenm na 35. schůzi dne 22. května 2008 rozhodl projednvn danho tisku přerušit. Na pořad schůze dalšch dvou vše uvedench vborů, kterm bylo projednvn Smlouvy přikzno, nebyl podle vyjdřen zatm tisk 407 zařazen.

V.

31. Vlda Česk republiky ve svm vyjdřen ze dne 2. 7. 2008 v vodn čsti informativně uvedla, že 23. července 2007 byla v rmci zasedn Rady pro všeobecn zležitosti a vnějš vztahy formlně zahjena mezivldn konference, během nž měl bt vypracovn na zkladě předloženho nvrhu konečn text tzv. Reformn smlouvy v souladu s mandtem schvlenm na zasedn Evropsk rady ve dnech 21. - 22. června 2007. Nvrh textu Reformn smlouvy byl v nsledujcch měscch projednn a upraven skupinou prvnch expertů z členskch sttů Evropsk unie a finalizovn na neformlnm zasedn Evropsk rady v Lisabonu ve dnech 18. - 19. řjna 2007. Lisabonskou smlouvu tvoř dvě zkladn čsti; jedna čst obsahuje zněn změn Smlouvy o Evropsk unii, druh obsahuje zněn změn Smlouvy o založen Evropskho společenstv, včetně jejho přejmenovn na Smlouvu o fungovn Evropsk unie. Vlda Česk republiky schvlila sjednn Lisabonsk smlouvy usnesenm č. 1367 ze dne 4. prosince 2007 a smlouva byla podepsna zmocněnmi zstupci členskch sttů EU v Lisabonu dne 13. prosince 2007; za vldu Česk republiky podepsali Lisabonskou smlouvu předseda vldy M. Topolnek a ministr zahraničnch věc K. Schwarzenberg. Na zkladě thož usnesen byla Lisabonsk smlouva dne 29. ledna 2008 předložena předsedou vldy Poslaneck sněmovně Parlamentu Česk republiky a Sentu k vysloven souhlasu s jej ratifikac ve smyslu čl. 10a stavy. Oběma komorm Parlamentu byla z důvodu transparentnosti společně s Lisabonskou smlouvou předložena rovněž Listina zkladnch prv Evropsk unie (dle tž jen „Listina EU“), slavnostně vyhlšen Evropskm parlamentem, Radou a Komis dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, přestože formlně se nejedn o součst Lisabonsk smlouvy.

32. Vlda ve svm vyjdřen dle konstatovala, že cesta od smlouvy z Nice k novmu smluvnmu zkladu ztělesněnmu v Lisabonsk smlouvě byla složit a v jejm průběhu vyvstala cel řada otzek souvisejcch s relac primrn prvo EU - prvn řdy, resp. stavn pořdky členskch sttů. Řada problematickch mst byla diskutovna již v Konventu o budoucnosti Evropy, kter připravil nvrh Smlouvy o stavě pro Evropu; vlda opětovně na někter z nich, identifikovan rovněž v nvrhu Sentu (zejmna tzv. přechodov klauzule a Listina EU), narazila i v průběhu vyjednvn o textu Lisabonsk smlouvy. Vlda v tomto smyslu považuje za legitimn, že Sent využil svho stavně zakotvenho prva a podal nvrh, kter umožn rozptlit pochybnosti o souladu Lisabonsk smlouvy s stavnm pořdkem Česk republiky před vlastnm vstupem Smlouvy v platnost.

33. K textu Lisabonsk smlouvy vlda nejdřve - obecně - uvedla, že odpovědně analyzovala jej ustanoven včetně zmněnch problematickch bodů již v průběhu jejho sjednvn a Lisabonskou smlouvu podepsala v přesvědčen, že je v celm svm rozsahu v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky.

34. Z procesnho hlediska vlda při formulovn svho vyjdřen vychzela z prvnho nzoru, že rozhodovn stavnho soudu dle čl. 87 odst. 2 stavy o souladu mezinrodn smlouvy podle čl. 10a s stavnm pořdkem je řzenm nespornm, nikoli kontradiktornm. Vlda tak dovozuje zejmna vkladem přslušnch ustanoven stavy a zkona o stavnm soudu, podle kterch se jedn o řzen o souladu mezinrodn smlouvy s stavnm pořdkem (zejm. 71a odst. 1 a 71d odst. 3 zkona o stavnm soudu). Řzen o souladu mezinrodn smlouvy podle čl. 10a je založeno na principu předběžn kontroly stavnosti a nesporn charakter řzen lze pr dovozovat i z 71e zkona o stavnm soudu, kter stanov nležitosti vroku nlezu stavnho soudu. Vlda se proto domnv, že přezkum stavnosti by se neměl omezit pouze na konkrtn tvrzen formulovan navrhovatelem, nbrž i na dalš otzky souvisejc s Lisabonskou smlouvou; navrhovatel by tak podle nzoru vldy neměl bt zatžen důkaznm břemenem, stejně tak jako vlda by neměla bt v postaven odpůrce, ale častnka se stejnmi procesnmi prvy a povinnostmi jako ostatn častnci řzen, zejmna Poslaneck sněmovna a prezident republiky.

35. Ve vyjdřen je dle zejmna uvedeno, že pokud bude Lisabonsk smlouva posuzovna ve vztahu k formlnm atributům sttu zakotvenm v čl. 1 odst. 1 stavy („Česk republika je svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt“), neshledv zde vlda nesoulad. V důsledku vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost bude sice nově konstituovna Evropsk unie s vlastn prvn subjektivitou a člensk stty na Unii podmněně převedou dalš pravomoci, leč v přpadě Česk republiky se tak stane stavně konformnm způsobem dle čl. 10a stavy; Česk republika při tom ovšem nadle zůstane samostatnm, svrchovanm sttem. Dle přesvědčen vldy je nicmně třeba se zaměřit předevšm na posouzen smlouvy z hlediska tzv. materilnho jdra stavy, tj. podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu dle čl. 9 odst. 2. Vlda je toho nzoru, že teorie imanentnch mez garantujcch identitu stavy, vyjdřen v tomto člnku, sama o sobě postačuje k tomu, aby v Česk republice nemohlo dojt k pln hodnotov přeměně stavnho systmu. Vlda zastv nzor, že existuj nepsan hranice pro změnu stavy; změny a rozšiřovn stavnho pořdku jsou v souladu s materilnm jdrem stavy tehdy, pokud je garantovn systmově konformn vvoj Česk republiky a pokud nedochz k překonn hodnotovho systmu, na němž stava jako celek spočv. S odkazem na čl. 2 Smlouvy o EU („unie je založena na hodnotch cty k lidsk důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, prvnho sttu a dodržovn lidskch prv, včetně prv menšin“) je dle nzoru vldy v obecn rovině zřejm, že jak stavn systm Česk republiky, tak i smluvn systm Evropsk unie jsou založeny a vychzej ze stejnch zsad a principů, kter jsou společn všem členskm sttům Evropsk unie.

36. Vyjdřen se dle věnuje jednotlivm konkrtnm argumentům a vahm vznesenm v nvrhu Sentu.

37. Nejdřve se v tomto směru vlda zabv otzkou vymezen a klasifikace pravomoc EU. V tomto směru vychz z přesvědčen, že legislativn „kompetenčn kompetence“ nlež členskm sttům Evropsk unie, což pr Lisabonsk smlouva jen potvrzuje, a to v čl. 5 odst. 2 Smlouvy o EU. Tento princip považuje vlda ve vztahu k vymezen pravomoc Unie za stěžejn a plně se s nm ztotožňuje. Je přesvědčena, že vymezen a klasifikace pravomoc zaveden Lisabonskou smlouvou neznamenaj, že by tm Evropsk unie zskvala jakkoliv atributy federlnho sttu.

38. Ve vztahu k vlučnm pravomocem Unie vlda uvd, že nejde o nově zavděnou kategorii unijnch pravomoc, neboť tento druh pravomoc již existuje a je uplatňovn Společenstvm dle platnho zněn Smlouvy o založen Evropskho společenstv, třebaže vlučn pravomoci nejsou explicitně vyjmenovny v samostatnm ustanoven. Existence vlučnch pravomoc již podle stvajc Smlouvy o ES jednoznačně vyplv z jejho čl. 5 odst. 2, kter vymezuje zsadu subsidiarity ve vztahu ke sdlenm pravomocem; vymezen pojmu vlučn pravomoc lze nalzt i v ustlen judikatuře Evropskho soudnho dvora. Definice zavděn nyn Lisabonskou smlouvou pojem vlučnch pravomoc podle vldy nijak nerozšiřuje; komplexn oblasti prvn regulace spadaj mezi vlučn pravomoci Společenstv již nyn (jako přklad lze uvst společnou obchodn politiku či pravidla k zajištěn nenarušen hospodřsk soutěže).

39. Pokud jde o kategorii sdlench pravomoc Unie, vlda znovu připomn zsadu svěřen pravomoc, jež je jako obecn princip zakotvena v čl. 5 odst. 1 Smlouvy o EU: „Vymezen pravomoc Unie se řd zsadou svěřen pravomoc. Vkon těchto pravomoc se řd zsadami subsidiarity a proporcionality.“. Od uveden zsady se bude odvjet vkon pravomoc Unie i nadle po vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost. Ve světle zsady svěřen pravomoc je tudž - podle vldy - třeba vykldat vešker dalš ustanoven Smlouvy o EU a Smlouvy o fungovn EU, kter se tkaj pravomoc Unie a vymezen pravomoc mezi Uni a členskmi stty. Vlda zastv nzor, že obava navrhovatele tkajc se předem obtžně identifikovateln sfry unijn normotvorby nen odůvodněn. Nen samozřejmě možn taxativnm včtem zakotvit jednotliv pravomoci tak detailnm způsobem, aby vždy přesně odpovdaly konkrtnmu prvnmu aktu Unie, jmž jsou realizovny. Je však možn, a Lisabonsk smlouva tak jednoznačně čin, zakotvit přesně vymezen oblasti, v nichž může normotvorba Unie probhat. Vlda dle v tto souvislosti upozornila na Protokol o vkonu sdlench pravomoc, připojen ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungovn EU, kter vslovně uvd, že pokud Unie přijala v někter z oblast sdlench pravomoc opatřen, vztahuje se rozsah tohoto vkonu jejch pravomoc pouze na prvky, kter jsou upraveny předmětnm aktem Unie, a nikoliv na celou oblast. Ke kategorii sdlench pravomoc dle vlda znovu poukzala na to, že vedle zsady svěřen působ ke stanoven mez vkonu pravomoc Unie tak zsada subsidiarity zakotven v čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU představujc vznamn nstroj k vyvženmu rozdělen sdlench pravomoc mezi člensk stty a Evropskou unii.

40. Dalš čst vyjdřen vldy se tk tzv. doložky flexibility dle čl. 352 Smlouvy o fungovn EU; z formulace tohoto ustanoven je podle vldy zřejm, že se nejedn o blanketn normu. Aby mohla Unie na zkladě Lisabonsk smlouvy čl. 352 odst. 1 Smlouvy o fungovn EU využt, mus bt ve vztahu k navrhovanmu legislativnmu aktu kumulativně splněny v něm obsažen podmnky. K použvn doložky flexibility se rovněž vztahuj dvě prohlšen připojen k Zvěrečnmu aktu mezivldn konference připravujc Lisabonskou smlouvu, kter pr kladou meze extenzivnmu vkladu a nepřiměřenmu užit tto doložky. Dalš meze rozšřen působnosti doložky flexibility představuj opět zsada subsidiarity, kter působ jako abstraktn mez rozšiřovn unijnch pravomoc, a jej dodržovn je kontrolovno vnitrosttnmi parlamenty (čl. 352 odst. 2 Smlouvy o fungovn EU), a dle vyloučen aplikace doložky flexibility v oblasti společn zahraničn a bezpečnostn politiky a vyloučen harmonizace prvnch předpisů členskch sttů na zkladě doložky flexibility v přpadech, kdy Smlouvy tuto harmonizaci vylučuj. Tm je podle vldy předem vyloučeno použit doložky flexibility k harmonizaci prvnch předpisů v oblastech, ve kterch m Unie pouze podpůrn, koordinačn nebo doplňkov pravomoci.

41. Pokud jde o zjednodušen postup pro přijmn změn Smluv, spatřuje vlda zsadn rozdl v čl. 48 odst. 6 a čl. 48 odst. 7 Smlouvy o EU. Podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o EU totiž změna všech nebo čsti ustanoven čsti třet Smlouvy o fungovn EU, kter se tkaj vnitřnch politik a činnost Unie, podlh kromě jednomyslnho rozhodnut Evropsk rady schvlen všemi členskmi stty v souladu s jejich stavnmi předpisy. Vlda je toho nzoru, že z hlediska stavnho systmu Česk republiky by takov změna, pokud by na jejm zkladě dochzelo k přenosu dalšch pravomoc orgnů Česk republiky na Evropskou unii, podlhala schvlen Parlamentem dle čl. 10a stavy, a vlda je proto přesvědčena o souladu čl. 48 odst. 6 Smlouvy o EU s stavnm pořdkem Česk republiky. Při postupu dle čl. 48 odst. 7 Smlouvy o EU (tzv. přechodov klauzule) může dojt v rmci pravomoc již přenesench na roveň Unie ke změně hlasovac procedury (z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu) či změně legislativnho postupu (od zvlštnho k řdnmu legislativnmu postupu). Přslušn rozhodnut přijm Evropsk rada jednomyslně po obdržen souhlasu Evropskho parlamentu. Předtm, než takov rozhodnut může bt přijato, mus bt nvrh oznmen vnitrosttnm parlamentům. Vyslov-li někter vnitrosttn parlament ve lhůtě do šesti měsců od tohoto oznmen svůj nesouhlas, rozhodnut se nepřijme. Jakkoli podlh tento postup na rovni EU souhlasu ze strany Evropskho parlamentu, tak současně zůstv v platnosti kontrola na rovni členskch sttů ze strany vnitrosttnch parlamentů, což považuje vlda za podstatn.

42. Podle mněn vldy, pokud jde o vztah tzv. přechodov klauzule ve smyslu čl. 48 odst. 7 Smlouvy o EU k čl. 10a stavy Česk republiky, bylo by možn z formlnho hlediska argumentovat, že při jej aplikaci dochz k nepřm změně Smluv bez toho, že by byla takov změna předmětem ratifikace členskmi stty v souladu s jejich stavnmi předpisy, jako je tomu standardně u mezinrodnch smluv. Vlda je však toho nzoru, že ve vztahu k tzv. přechodov klauzuli lze považovat za naplněn čl. 10a stavy Česk republiky v rmci přenosu pravomoc na Evropskou unii v důsledku ratifikace Lisabonsk smlouvy vysloven souhlasu s postupem dle čl. 48 odst. 7 Smlouvy o EU, jenž

pro futuro

umožňuje Evropsk radě se souhlasem Evropskho parlamentu a za stanovench podmnek rozhodnout pro jednotliv přpady nebo oblasti o změně procedury hlasovn v Radě nebo změně legislativnho postupu. Česk republika tak aktem ratifikace dv z pozice svrchovanho členskho sttu souhlas k budoucm modifikacm vkonu přenesench pravomoc v přesně stanovench mezch čl. 48 odst. 7 Smlouvy o EU.

43. Aplikac tzv. přechodov klauzule nedochz tedy podle nzoru vldy k narušen principu svrchovanosti sttů při přijmn mezinrodněprvnch zvazků. Princip svrchovanosti členskho sttu se održ v požadavku jednomyslnosti rozhodovn Evropsk rady a prvu každho vnitrosttnho parlamentu nvrh odmtnout.

44. Vlda považovala rovněž za nezbytn vyjdřit se k čl. 83 Smlouvy o fungovn EU (pozn.: resp. 69b), zakotvujcmu možnost stanoven minimlnch pravidel tkajcch se vymezen trestnch činů a sankc v oblastech mimořdně zvažn trestn činnosti s přeshraničnm rozměrem. Čl. 83 odst. 1 třet alinea Smlouvy o fungovn EU totiž umožňuje Radě přijmout na zkladě vvoje trestn činnosti jednomyslně po obdržen souhlasu Evropskho parlamentu rozhodnut určujc dalš oblasti trestn činnosti, kter splňuj kritria uveden v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungovn EU, nad rmec oblast explicitně stanovench tmto ustanovenm. Dle nzoru vldy postup podle čl. 83 odst. 1 třet alinea Smlouvy o fungovn EU nepředstavuje zjednodušen postup změny smlouvy, obdobn mechanismu podle čl. 48 odst. 7 Smlouvy o EU. Vlda zastv nzor, že Lisabonskou smlouvou dochz k přenesen pravomoci na orgny Unie, aby v rmci stanoven procedury (jednomyslně přijat rozhodnut Rady po obdržen souhlasu Evropskho parlamentu) vymezily na zkladě vvoje trestn činnosti oblasti mimořdně zvažn trestn činnosti s přeshraničnm rozměrem, přičemž někter takov oblasti stanov již přmo Smlouvy o fungovn EU. Podle vldy je třeba zdůraznit, že uveden ustanoven nem bezprostředn vztah k přechodov klauzuli zakotven v čl. 48 odst. 7 Smlouvy o EU.

45. Vlda se dle vyjdřila k otzce vznesen navrhovatelem, zda nedochz k faktickmu vyprzdněn čl. 15 odst. 1 stavy. Vlda je přesvědčena, že nikoliv, neboť podstatou integračnho zmocněn obsaženho v čl. 10a stavy Česk republiky je princip sebeomezen orgnů Česk republiky. Při přenesen pravomoc na mezinrodn organizaci nebo instituci je nevyhnutelnm důsledkem skutečnost, že orgn, jehož pravomoci byly přeneseny, je v tomto rozsahu pozbv. Nadle však vykonv všechny ostatn pravomoci, kter mu v souladu s stavně vymezenou dělbou moci nlež.

46. V otzce sjednvn mezinrodnch smluv považovala vlda za nutn připomenout, že v prvnch fzch vvoje Evropskho hospodřskho společenstv se vychzelo z předpokladu, že v souladu s teori omezench pravomoc přsluš Společenstvm pravomoc uzavrat mezinrodn smlouvy pouze tehdy, jsou-li k tomu vslovně zmocněna v zakldacch Smlouvch. S postupem času však vyšlo najevo, že normativn text zakldacch Smluv neodpovd skutečnm potřebm Společenstv a jeho členskch sttů. Bylo proto nutno hledat cestu, jak zefektivnit činnost Společenstv v relaci ke třetm sttům a jak doshnout většho souladu mezi pravomocemi, jimiž disponuje Společenstv dovnitř, a těmi, jimiž disponuje ve vnějšch vztazch se třetmi stty. Překročit rmec pravidla vslovnho zmocněn v zakldacch smlouvch umožnil na počtku sedmdestch let 20. stolet rozsudek Evropskho soudnho dvora v prvn věci AETR (rozsudek Evropskho soudnho dvora v prvn věci C-22/70 AETR, 1970, ECR 263); v něm Evropsk soudn dvůr dovodil, že existuje-li vnitřn pravomoc Společenstv upravovat přslušnou prvn oblast, vyplv z n v zjmu prosazen clů danch zakldacmi Smlouvami pravomoc jednat jmnem Společenstv ve věcech spadajcch do tto sfry rovněž ve vztahu ke třetm zemm (teorie paralelismu vnitřnch a vnějšch pravomoc, implied powers). Zmocněn EU k uzavřen mezinrodn smlouvy tak - podle vyjdřen vldy - může za současnho prvnho stavu bt založeno jak zakldacmi Smlouvami, tak nižšmi prvnmi akty komunitrnho prva, jež byly vydny k dosažen clů EU, vymezench v současnm čl. 2 Smlouvy o ES. Vlda proto neshledv, že by čl. 216 a nsl. Smlouvy o fungovn EU rozšiřoval stvajc okruh prvnch titulů, na jejichž zkladě bude EU po vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost oprvněna uzavrat mezinrodn smlouvy, a konstatuje, že dotčen ustanoven Smlouvy o fungovn EU ve skutečnosti pouze kodifikuje to, co bylo jako vsledek dlouhodobho vvoje již dřve rozvinuto a ustleno v judikatuře Evropskho soudnho dvora.

47. Pokud jde o hlasovac proceduru v Radě, považuje vlda za nutn uvst, že čl. 216 a nsl. Smlouvy o fungovn EU dopad pouze na sjednvn mezinrodnch smluv za čelem naplňovn clů komunitarizovanch politik. Oblast tzv. druhho pilře, tj. oblast společn zahraničn a bezpečnostn politiky, si zachovv i nadle svůj specifick status a mezinrodn smlouvy sjednvan EU v tto sfře (čl. 37 Smlouvy o EU) budou i po vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost uzavrny jednomyslně (čl. 24 odst. 1 druh alinea ve spojen s čl. 31 odst. 1 prvn alinea Smlouvy o EU). Ani v oblasti komunitarizovanch politik však pr nen kvalifikovan většina uplatňovna paušlně bez zohledněn povahy předmětu sjednvan smlouvy. Čl. 218 odst. 8 alinea 2 Smlouvy o fungovn EU vyjmenovv přpady, kdy Rada EU rozhoduje naopak jednomyslně.

48. K otzce vymezen rozsahu prostoru, jejž Lisabonsk smlouva ponechv členskm sttům k naplněn jejich stavnch požadavků v procesu sjednvn mezinrodnch smluv se třetmi stty, vlda uvd, že identifikace hranic tohoto prostoru nevyplv z ustanoven čl. 216 a nsl. Smlouvy o fungovn EU, nbrž z ustanoven hlavy prvn Smlouvy o fungovn EU pojednvajc o druzch a oblastech pravomoc EU (viz vše). Z těchto ustanoven je zřejm, že v oblasti sjednvn tzv. vnějšch smluv je v zsadě zachovn stvajc koncept, kter rozlišuje dvě kategorie mezinrodnch smluv. Prvn z nich tvoř smlouvy uzavran ve vlučn pravomoci EU, jež nepodlhaj a ani po vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost nebudou podlhat vnitrosttnm schvalovacm procedurm. To proto, že pravomoc Česk republiky uzavrat tento typ mezinrodnch smluv již byla podle čl. 10a stavy orgny Česk republiky přenesena na orgny EU. Druhou kategorii tvoř tzv. smšen smlouvy, kter v současn době Evropsk společenstv uzavr se třetm sttem spolu se svmi členskmi stty (ES a jeho člensk stty stoj vedle sebe a společně tvoř jednu smluvn stranu). Tento společn postup je podle vldy nevyhnuteln, neboť Evropsk společenstv nem ve zvolen prvn oblasti dostatek pravomoc smlouvu sjednat ani nsledně provdět, a proto nezbytně potřebuje součinnost svch členskch sttů. Člensk stty mohou poskytnout Evropskmu společenstv požadovanou součinnost teprve tehdy, až učin zadost svm stavněprvnm předpisům. Byla-li by takov smšen mezinrodn smlouva na vnitrosttn rovni v Česk republice vyhodnocena jako smlouva prezidentsk kategorie ve smyslu čl. 49 stavy (což ostatně bv ten nejčastějš přpad), pak by Česk republika mohla souhlasit se sjednnm smlouvy teprve pot, co tento změr schvl vlda a obě komory Parlamentu Česk republiky a nsledně smlouvu ratifikuje prezident republiky. Na popsanm postupu a materilně prvnm zkladě nemůže podle vyjdřen vldy změnit nic ani fakt, že EU bude napřště nadna vlastn prvn subjektivitou.

49. Vlda dle uvedla, že v nvrhu na posouzen souladu Lisabonsk smlouvy s stavnm pořdkem Česk republiky vznš navrhovatel celou řadu otzek tkajcch se statusu a vznamu Listiny zkladnch prv EU, jakož i jejho vztahu k nrodnm katalogům zkladnch lidskch prv a svobod a k Evropsk mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Z pohledu vldy je Listina EU po formln strnce samostatnm dokumentem nekonsensuln povahy. V tuto chvli m pr povahu prvně nezvaznho, svm charakterem ryze politickho dokumentu obsahujcho katalog lidskch prv a svobod. Dky legislativnmu odkazu obsaženmu v novm čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU, kter stanov, že: „Unie uznv prva, svobody a zsady obsažen v Listině zkladnch prv ze dne 7. prosince 2000, ve zněn přijatm dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež m stejnou prvn slu jako Smlouvy.“, bude Listina EU vstupem Lisabonsk smlouvy v platnost fakticky inkorporovna do smluvnho acquis. V rozsahu sv působnosti bude při současnm zachovn svho svbytnho prvnho charakteru v systmu prva EU vyvjet prvn činky na subjekty členskch sttů bez potřeby recepce jejch norem vnitrosttnm prvnm aktem. K aplikačn přednosti před normami vnitrosttnho prva členskch sttů by však podle vldy nemělo dojt ve vztahu k tzv. materilnmu jdru stav členskch sttů, což vyslovil i česk stavn soud. Vše uveden vlastnosti Listiny EU se navc uplatn vhradně v rozsahu působnosti stanoven Lisabonskou smlouvou v čl. 6 alinea 2 a 3 Smlouvy o EU a horizontlnmi ustanovenmi v hlavě VII samotn Listiny EU. Dle čl. 51 odst. 1 Listiny EU jsou jej ustanoven v prv řadě určena orgnům, institucm a jinm subjektům Unie; členskm sttům naopak vhradně jen potud, pokud uplatňuj prvo Unie.

50. Podle navrhovatele za situace, kdy Unie nedisponuje soudem, kter by jej ustanoven v konkrtnch přpadech porušen občanskch prv vykldal, nen loha Listiny zřejm. K tomu vlda zejmna uvedla, že Listina EU bude inkorporovna prostřednictvm odkazu do smluvnho acquis, a tedy se budou moci některch jejch ustanoven, jež maj povahu subjektivnch vymahatelnch prv, přmo dovolvat jednotlivci jak před soudy členskch sttů (pokud aplikuj prvo EU), tak i před Evropskm soudnm dvorem. K otzce, zda Listina EU představuje ochranu prv občanů nebo spše interpretačn nstroj, v jehož zornm hlu jsou vykldny pravomoci orgnů či prohlubovn vklad clů, jež Unie sleduje, vlda uvedla, že Listina EU je modernm katalogem a m paralelně plnit obě uveden funkce, tedy chrnit jednotlivce a stanovit meze pro vkon pravomoci orgnů EU, eventulně orgnů členskho sttu při aplikaci prva EU. Vlda dovozuje, že Listina EU bude existovat paralelně vedle katalogů zkladnch lidskch prv a svobod, jež jsou součst stavnho prva členskch sttů, aniž by ve vztahu k ryze vnitrosttn materii jakkoli měnila jejich rozsah. Podle přesvědčen vldy nedojde v důsledku aplikace Listiny EU ke snžen standardu vnitrosttn ochrany zkladnch lidskch prv a svobod.

51. V dalš čsti se vlda vyjadřuje k ustanoven čl. 2 Smlouvy o EU, kter by podle navrhovatele mělo bt předmětem přezkumu jeho souladu s čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 stavy. Vlda navrhovatelovy nzory nesdl; připomněla mj., že hodnoty uveden v čl. 2 Smlouvy o EU jsou od počtku devadestch let 20. stol., kdy byl česk prvn řd postupně demokratizovn, jeho imanentnmi substantivnmi komponenty.

52. K možnosti pozastaven prv, kter pro člensk stt vyplvaj ze Smluv, vlda ve svm vyjdřen poznamenala, že tato možnost nemůže znamenat narušen zkladn charakteristiky Česk republiky jako svrchovanho, jednotnho a demokratickho prvnho sttu podle čl. 1 odst. 1 stavy, ani principu suverenity lidu zakotvenho v čl. 2 odst. 1 stavy, neboť se jedn o sankci vůči členskmu sttu v přpadě porušovn hodnot, na nichž je EU založena. Tyto hodnoty patř, jak již bylo uvedeno vše, k zkladnm principům chrněnm tž stavou Česk republiky. Proto vlda nesdl ani obavy navrhovatele ze zasahovn do suverenity Česk republiky prostřednictvm politickho tlaku vedoucho ke změnm vnitrosttnho prvnho řdu v přpadě porušovn těchto hodnot ze strany Česk republiky. Bude-li Česk republika dodržovat svou vlastn stavu, pozastaven prv vyplvajcch pro ni z členstv v EU nepřichz podle nzoru vldy v vahu.

53. S ohledem na shora uvedenou argumentaci je vlda toho nzoru, že všechna ustanoven Lisabonsk smlouvy, na něž odkazuje ve svm podn navrhovatel, jakož i Lisabonsk smlouva v celm svm rozsahu jsou v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky.

VI.

54. Při stnm jednn před stavnm soudem, konanm dne 25. 11. 2008, vystoupili za navrhovatele (Sent Česk republiky) mstopředseda Sentu Jiř Šneberger a sentor Luděk Sefzig. Oba v zsadě zopakovali argumentaci, obsaženou již v původnm nvrhu a ždn nvrhy na přpadn doplňovn dokazovn v dan věci nepředložili.

55. Za Poslaneckou sněmovnu Parlamentu Česk republiky jej předseda Miloslav Vlček v zsadě odkzal na vyjdřen, zaslan již dřve stavnmu soudu.

56. Za vldu Česk republiky mstopředseda vldy pro evropsk zležitosti Alexander Vondra v podstatě zopakoval nzory, obsažen v stavnmu soudu doručenm vyjdřen a znovu zdůraznil, že vlda je přesvědčena o souladu Lisabonsk smlouvy s stavnm pořdkem Česk republiky.

57. Prezident Vclav Klaus při stnm jednn poukzal zejmna i na širš kontext věci. Pokud Lisabonsk smlouva vstoup v platnost, změn se podle jeho nzoru jak mezinrodn postaven, tak i vnitřn poměry našeho sttu a bude oslabena i vha Česk republiky při rozhodovn v Evropsk unii.

58. Pot prezident znovu připomněl ty z jeho otzek, již dřve v jeho vyjdřen položench stavnmu soudu, kter považuje za nejdůležitějš: za prv, zda by Česk republika - po přpadnm vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost - zůstala svrchovanm, demokratickm a prvnm sttem, za druh, zda by Česk republika byla i nadle plnoprvnm členem mezinrodnho společenstv, způsobilm samostatně a beze zbytku dodržovat zvazky, kter pro něj vyplvaj z mezinrodnho prva a za třet, zda by Evropsk unie zůstala mezinrodn organizac, nebo zda by se stala federlnm sttem a zda naše stava dovoluje, aby se Česk republika stala dlč součst sttu tohoto typu.

59. Dle prezident poukzal na vyjdřen vldy a v něm obsaženou argumentaci, oprajc se o prvn doktrnu tzv. materilnho jdra stavy. Na rozdl od vldy je prezident toho nzoru, že Lisabonsk smlouva je nesouladn nejen s stavnm pořdkem jako celkem, ale i se zkladnmi stavnmi principy, kter jsou - prvě podle doktrny materilnho jdra stavy - nedotknuteln a nezměniteln (člnek 9 stavy). V tto souvislosti dle uvedl, že zkladem stavy (a tedy i jejho hypotetickho materilnho jdra) je princip svrchovanosti sttu, což pr před dvěma lety konstatoval i česk stavn soud v kauze tzv. cukernch kvt, jestliže odmtl uznat doktrnu Evropskho soudnho dvora o absolutn přednosti komunitrnho prva. Podle prezidenta jde zejmna o to, komu maj nležet ony tzv. „kompetenčn kompetence“. Toto tma nepovažuje prezident za nov; stava musela bt změněna již před vstupem do Evropsk unie, ale i tehdejš tzv. euronovela musela respektovat člnek 9 stavy. Proto umožnila na orgny Evropsk unie přenst „pouze“ někter konkrtn pravomoci orgnů Česk republiky, ale nedovolila přenst svoji svrchovanost. Bylo tm pr řečeno, že při jakmkoli přenosu pravomoc mus bt přenšen pravomoci explicitně a jednoznačně vymezeny a že nesm existovat možnost, aby orgny EU mohly vykldat rozsah přenosu pravomoc samy či aby dokonce mohly samy na sebe přenšet dalš pravomoci.

60. S principem svrchovanosti sttu je podle nzoru prezidenta v naprostm rozporu koncept sdlench pravomoc podle člnku 4 konsolidovanho zněn Smlouvy o fungovn Evropsk unie, dle přijmn opatřen nad rmec unijnch kompetenc, „je-li to nezbytn k dosažen některho z clů stanovench Smlouvami“ podle člnku 352 odst. 1 konsolidovanho zněn Smlouvy o fungovn Evropsk unie (tzv. zmocňovac doložka, doložka flexibility) a zjednodušen postup pro přijmn změn primrnho prva podle čl. 48 Smlouvy o Evropsk unii, tzv. passerella. Mimořdně sporn je pr i tzv. doktrna implicitnch vnějšch pravomoc zformulovan Evropskm soudnm dvorem v roce 2006, umožňujc sjednvat mezinrodn smlouvy i nad rmec kompetenc EU. Lisabonsk smlouva tak podle prezidenta zahajuje proces, na jehož konci bude suvernem Evropsk unie, kter bude nařzenmi či jinou jednostrannou formou stanovovat normy a pravidla jak jednotlivm členskm sttům, tak i občanům těchto sttů. Toto zsadn omezen svrchovanosti Česk republiky a dalšch členskch sttů Evropsk unie nen navc v textu Lisabonsk smlouvy jasně a otevřeně zformulovno a nen vslovně označeno jako změr a cl uspořdn, kter m tato smlouva přinst.

61. Dalšm vznamnm prvkem tzv. materilnho jdra stavy je podle prezidenta i princip svrchovanosti lidu. Proto je namstě položit si otzku, kdo je zdrojem prvn a politick moci v Evropsk unii. Lid to podle nzoru prezidenta v ždnm přpadě nen, protože „evropsk lid“ neexistuje. Moc se v EU odvozuje od instituc vytvořench na zkladě mezivldnch dohod či smluv. Pokud by Lisabonsk smlouva vstoupila v platnost, by bylo možn jejm prostřednictvm „shora“, z Evropy, exekutivně prosadit i to, co by ždn nrodn parlament nikdy neschvlil. Byla by tm prohloubena možnost obchzet nrodn zkonodrn sbory, což by v členskch sttech, včetně Česk republiky, zsadně oslabilo demokracii. Lisabonsk smlouva je tedy podle nzoru prezidenta v rozporu i s stavnm principem svrchovanosti českho lidu.

62. Dle prezident republiky kritizoval nepřehlednost a mnohoznačnost kompetenčnch ustanoven Lisabonsk smlouvy. Tato ustanoven budou vykldat a provdět orgny Evropsk unie, znm pr tendenc vykldat kompetence Unie v co nejširš možn mře. To je v rozporu s čl. 1 stavy, neboť Česk republika je sttem i prvnm, jehož podstatou je, že pravidla jsou dna a znma předem.

63. V dalš čsti svho vystoupen prezident kritizoval nzor vldy, že Lisabonsk smlouva, bude-li přijata, de facto nepřmo novelizuje stavu, protože se pr automaticky stane jej součst. Tento přstup považuje prezident za chybn, protože člnek 112 stavy taxativně vyjmenovv jako součst stavnho pořdku pouze samotnou stavu Česk republiky, Listinu zkladnch prv a svobod a stavn zkony a nezmiňuje ždn mezinrodn smlouvy; dokonce nezmiňuje ani smlouvy uveden v člnku 10a stavy. Z toho všeho pr plyne, že i když podle člnku 10 všechny Parlamentem schvlen mezinrodn smlouvy maj přednost před zkony, nedosahuj sly zkonů stavnch, čili nevytvřej stavu, a proto nemohou bt jej součst.

64. Ze všech uvedench důvodů považuje prezident republiky Lisabonskou smlouvu za nesouladnou s českm stavnm pořdkem.

VII.

Zkladn daje faktografick

65. Lisabonskou smlouvu (LS) pozměňujc Smlouvu o Evropsk unii (EU) a Smlouvu o založen Evropskho společenstv (ES) předložila vlda Parlamentu Česk republiky se ždost o souhlas s jej ratifikac dne 25. 1. 2008. Sama vlda vyslovila souhlas se sjednnm LS dne 4. 12. 2007. Lisabonsk smlouva byla podepsna v Lisabonu dne 13. 12. 2004. Za Českou republiku ji podepsali předseda vldy Mirek Topolnek a ministr zahraničnch věc Karel Schwarzenberg.

66. Podle bodu č. IV předkldac zprvy vldy se jedn o smlouvu podle čl. 10a odst. 1 stavy Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, neboť na jejm zkladě nabv EU někter nov pravomoci a v některch přpadech se přechz od jednomyslnosti k hlasovn kvalifikovanou většinou. Zroveň se jedn o smlouvu tzv. „prezidentsk“ kategorie, kter vyžaduje ratifikaci prezidentem republiky.

67. Podle čl. 10a odst. 2 stavy je k ratifikaci takov mezinrodn smlouvy třeba souhlasu Parlamentu (nebo alternativně, v přpadě existence stavnho zkona, souhlasu v referendu). Podle čl. 39 odst. 4 stavy k souhlasu k ratifikaci mezinrodn smlouvy uveden v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlas třpětinov většiny všech poslanců a třpětinov většiny přtomnch sentorů.

68. V uveden věci je podle čl. 87 odst. 2 stavy založena pravomoc stavnho soudu rozhodnout o souladu LS s stavnm pořdkem. Jsou splněny i zkonn podmnky tohoto řzen ve smyslu ustanoven 71a a nsl. zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů.

69. Lisabonsk smlouva je publikovna v řednm věstnku EU, řada C 306, česk vydn „Informace a oznmen“, svazek 50, 17. 12. 2007. Listina zkladnch prv EU, vyhlšen Evropskm parlamentem, Radou a Komis, je publikovna v řednm věstnku EU, řada C 303, „Informace a oznmen orgnů a instituc EU“, dne 14. 12. 2007.

VIII.

70. Dřve než stavn soud přistoupil k obsahovmu přezkumu Lisabonsk smlouvy z hlediska jejho souladu s stavnm pořdkem Česk republiky, musel zodpovědět několik zsadnch otzek vztahujcch se k charakteru danho řzen a kritrim samotnho přezkumu.

71. Nejdřve šlo o otzku, do jak mry je stavn soud při svm přezkumu v rmci řzen podle 71a zkona o stavnm soudu vzn nvrhem Sentu (v rozsahu konkrtnch člnků, jejichž přezkum Sent odůvodnil), či zda je oprvněn anebo dokonce povinen přezkoumvat Lisabonskou smlouvu v jej celistvosti, tedy i ve vztahu k člnkům ostatnm, bez ohledu na rozsah a odůvodněn tohoto nvrhu. Dle se jednalo o otzku, zda m stavn soud přezkoumvat pouze ta ustanoven Lisabonsk smlouvy, kter jsou z hlediska svho obsahu normativně nov, tedy zda m takov přezkum provst bez zsadnho rozlišen mezi normativně starmi a novmi ustanovenmi Lisabonsk smlouvy. Konečně je třeba zabvat se v těchto souvislostech tm, jak m bt samo referenčn hledisko přezkumu stavnm soudem, jednoduše vyjdřeno, zda jm je stavn pořdek jako celek, anebo pouze tzv. materiln ohnisko stavy.

72. V prvn fzi se tedy stavn soud zaměřil na zvžen procesn otzky rozsahu přezkumu, kter bylo - alespoň teoreticky - možno (podle navrhovatele a některch vyjdřen) nutno zaměřit buď na celou Lisabonskou smlouvu nebo jen na v nvrhu zpochybňovan ustanoven tto smlouvy. Nvrh je koncipovn tak, že obecně vyzv k přezkumu cel smlouvy, konkrtně však argumentuje pouze proti některm jejm ustanovenm, jak je z přslušn vše uveden pasže zřejm.

73. stavn soud v prv řadě předesl, že v tto souzen věci nehodl rozlišovat, zda se jedn o řzen sporn či nesporn v klasickm pojet civilistickm. Jde totiž o zcela specifick řzen o přezkumu stavnosti mezinrodn smlouvy, kter stavn soud pojal způsobem, jenž je vyložen v nsledujcm textu.

74. stavn soud se zde přiklonil k zvěru (vychzejcmu analogicky z jeho konstantn judikatury v oblasti přezkumu prvnch předpisů), jenž se zaměřuje pouze na v nvrhu kvalifikovaně napaden a odůvodněn ustanoven předmětn mezinrodn smlouvy. Podobn charakter m i řzen o přezkumu stavnosti zkonů ve smyslu 64 odst. 1 zkona o stavnm soudu; tam stavn soud např. vyslovil, že i když je při posuzovn stavnosti prvnho předpisu vzn pouze petitem nvrhu a nikoli jeho odůvodněnm, neplyne z toho zvěr, že navrhovatele v řzen o kontrole norem, argumentuje-li obsahovm nesouladem prvnho předpisu s stavnm pořdkem, nezatěžuje břemeno tvrzen. Broj-li totiž navrhovatel proti obsahovmu nesouladu zkona s stavnm pořdkem, pro čely stavnho přezkumu nepostačuje toliko označen ke zrušen navrhovanho zkona, přp. jeho jednotlivch ustanoven, nbrž je nezbytn uvst i důvod namtan protistavnosti. stavn soud v rmci přezkumu nen tmto důvodem vzn; je vzn toliko petitem, nikoli však rozsahem přezkumu, danm důvody obsaženmi v nvrhu na kontrolu norem (srov. nlez sp. zn. Pl. S 7/03, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 34, nlez č. 113, str. 180-181, vyhlšen pod č. 512/2004 Sb.). Dikce ustanoven 71e zkona o stavnm soudu, hovořc o mezinrodn smlouvě vůbec a nikoliv jen o jejch jednotlivch ustanovench, nen tedy ve vztahu k břemenu tvrzen (navrhovatele) - a se zřetelem k shora uveden argumentaci, obsažen v citovanm nlezu - nepřekonateln, ale je nutno ji v takto vyloženm smyslu interpretovat.

75. stavn soud je rozsahem nvrhu na zahjen řzen, chpanm ve shora uvedenm pojet, tedy oprvněnm navrhovatelem vymezenmi konkrtnmi napadenmi ustanovenmi, vzn a nad jeho rmec nen oprvněn vykročit. Aktivně legitimovan subjekt tedy zatěžuje v uvedenm řzen, kter je zahajovno z jeho iniciativy (tedy fakultativně), břemeno tvrzen, jež je povinen naplnit. Je možn dodat, že pokusu o plnost stavnho přezkumu, nota bene s důsledky překžky

rei iudicatae

, a to zejmna u rozshlch normativnch textů, brn argument noetick (noeticky nesplniteln); argument normativn se pak zakld na tom, že stavn prava i zkonn prava koncipuj stavn soud do postaven soudu, a nikoli „vkladovho msta“. stavn soud Česk republiky je soudnm orgnem ochrany stavnosti, je orgnem rozhodovacm, a nen instituc poskytujc jakkoli stanoviska či dobrozdn. Ostatně, tuto koncepci potvrzuje i vyloučen vldy z okruhu legitimovanch navrhovatelů přezkumu. Přezkum je možn aktivovat až ve chvli, kdy je mezinrodn smlouva předložena ke schvlen Parlamentu a kdy je tedy možn předpokldat, že se v tomto obdob objev oponentn nzory na jej stavnost. Do t doby se mus vlda při sjednvn mezinrodn smlouvy řdit ohledně jej stavnosti vlastnm sudkem a přpadně sama v rmci vyjednvn s ostatnmi smluvnmi stranami jej konkrtn ustanoven korigovat.

76. Dalšm argumentem ve prospěch uvedenho nzoru je celkov koncepce předběžnho přezkumu stavnosti mezinrodnch smluv v rmci 71a a nsl. zkona o stavnm soudu. Posloupnost jednotlivch navrhovatelů, jak ji stanov 71a odst. 1, je vedena myšlenkou umožnit každmu z nich vyjdřit řdnm způsobem svoje pochybnosti o stavnosti projednvan mezinrodn smlouvy. Pokud by stavn soud rozhodoval o souladu Lisabonsk smlouvy, tedy jako o celku (ve vztahu ke všem jejm jednotlivm ustanovenm, tak jak to navrhuje nejen Sent, ale ve svch vyjdřench tak prezident republiky a vlda), v podstatě by tm znemožnil uplatnit nvrh na přezkum skupině poslanců či sentorů, kteř maj samostatnou legitimaci k podn nvrhu podle 71a odst. 1 psm. b) citovanho zkona. Zatmco u vldy či u prezidenta může bt toto omezen do určit mry zhojeno v rmci jejich častenstv v nynějšm řzen (kterou jim zaručuje 71c zkona o stavnm soudu), skupina poslanců či sentorů takovou možnost nem. Přezkoumvn prvnch předpisů nebo mezinrodnch smluv v jejich plnosti, jaksi paušlně, aniž by byly stavnmu soudy předneseny konkrtn skutkov dopady jejich aplikace anebo prvn argumenty, pro kter by konkrtně vymezen a identifikovan ustanoven těchto předpisů měla bt protistavn, proto nelze akceptovat.

77. stavn soud tedy uzavr, že přezkum jm proveden se koncentruje na ta ustanoven Lisabonsk smlouvy, jejichž soulad s stavou navrhovatel vslovně zpochybnil a předložil argumenty, kter jsou v jeho nvrhu obsaženy.

78. Prima vista lze tedy usuzovat, že eventuln nov nvrh na přezkum tto identick Lisabonsk smlouvy by zřejmě byl ve vztahu k dnes napadenm ustanovenm blokovn překžkou rei iudicatae. To však mus posoudit stavn soud teprve tehdy, jestliže bude nov nvrh skutečně podn; lze předeslat, že otzku rei iudicatae je pro takov přpad namstě interpretovat restriktivně. Bude-li však podn nvrh na přezkum novho (jinho) smluvnho dokumentu (byť obsahově zcela či zčsti totožnho s Lisabonskou smlouvou), pak již nepůjde (či nemus jt) o identitu věci, ale o identitu problmu. Obsahově stejn ustanoven takovho novho smluvnho dokumentu se však mohou v novm textu octnout i v jinch funkčnch vazbch apod., než je tomu nyn. Posouzen takov situace, zejmna z hlediska možn překžky rei iudicatae - se zřetelem na nlez stavnho soudu přijat v tomto řzen nyn - bude věc stavnho soudu v budoucnu, jestliže bude nvrh na přezkoumn stavnosti novho (jinho) smluvnho dokumentu skutečně podn.

IX.

79. Dalš otzkou, kterou musel stavn soud předběžně vyřešit, byl okruh ustanoven Lisabonsk smlouvy, kter by měl bt přezkoumvn s ohledem na již ratifikovanou a na zem Česk republiky plně aplikovatelnou Smlouvou o přistoupen Česk republiky k Evropsk unii, sdělen č. 44/2004 Sb. m. s. (Přstupov smlouva). Jedn se o rozsah přezkumu z toho hlediska, zda stavn soud rozhoduje toliko o těch v nvrhu zpochybněnch ustanovench Lisabonsk smlouvy, kter lze in eventum pokldat za normativně nov, nebo o všech napadench a spornch ustanovench.

80. Podle čl. 87 odst. 2 stavy (v platnm zněn) stavn soud (dle) rozhoduje o souladu mezinrodn smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s stavnm pořdkem, a to před jej ratifikac. Do rozhodnut stavnho soudu nemůže bt smlouva ratifikovna. Na rozdl od (nvrhu) Smlouvy o stavě pro Evropu nen Lisabonsk smlouva novou samostatnou smlouvou, kter by nahradila stvajc komplex zakldacch smluv, ale je toliko novelizac stvajcch smluv (Smlouvy o Evropsk unii a Smlouvy o založen Evropskch společenstv, kterou přejmenovv na Smlouvu o fungovn Evropsk unie), podobně jako učinily i jin již dřvějš novelizace zakldacch smluv.

81. V rmci Lisabonsk smlouvy lze - byť velmi problematicky a nedůsledně - rozlišit ze shora vymezenho hlediska tato ustanoven:

a) ustanoven, kter jsou převzata z interpretace dosavadnch smluv Evropskm soudnm dvorem;

b) ustanoven, kter jsou převzata z dosavadnch smluv, u nichž však došlo k dlč modifikaci (ať již směrem k rozšřen kompetenc Unie nebo omezen kompetenc Unie);

c) derogačn ustanoven, kter ruš stvajc smluvn ustanoven;

d) ustanoven, kter jsou zcela nov a nemaj ekvivalent ve smlouvch dosavadnch.

82. Normativně nov jsou zajist ustanoven typu b), c) a d). U ustanoven typu a) to je sporn. Jakkoliv jsou interpretačn důsledky dosavadnch smluv implicite obsaženy v dosavadnch smlouvch, lze konstatovat, že vslovnm začleněnm určitho ustanoven zatm existujcho „toliko“ v judikatuře se za určitch okolnost může jeho normativn vznam změnit. Nvrh Sentu ostatně přsnou dělc čru mezi normativně novmi a starmi ustanovenmi Lisabonsk smlouvy nečin, jeho vhrady však vesměs směřuj proti ustanovenm, kter je možno klasifikovat jako normativně nov.

83. Jak bylo již shora konstatovno, samotn identifikace zjevně novch ustanoven stěž může bt zcela jednoznačn. Z stavn zsady předvdatelnosti, srozumitelnosti a určitosti prva lze pro dan přpad navc dovodit, že i kdyby vznikly pochybnosti, je nutno mt za to, že v konkrtnm přpadě jde o normativně nov ustanoven, a podrobit je přezkumu. Na tom nic neměn ani skutečnost, že určit pozměněn ustanoven jsou někdy již jen interpretačnmi důsledky současnho prvnho stavu podle judikatury Soudnho dvora.

84. Podle mněn stavnho soudu ani ratifikac přstupov smlouvy se normativně vrcholn postaven stavnho pořdku v systmu prva působcho na českm zem zcela nevyprazdňuje. stavn soud již dřve vyslovil, že vjimečně lze dovodit nesoulad mezinrodn smlouvy s stavnm pořdkem nebo lidskoprvnmi smlouvami cestou rozhodnut o stavn stžnosti i ex post. Učinil tak zejmna v nlezu sp. zn. II. S 405/02 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 30, nlez č. 80). Tento nlez odmtl individuln aplikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o socilnm zabezpečen, jež by měla protistavn dopady, a to s ohledem na mimořdnou tvrdost, kterou by v danm přpadě jej aplikace způsobila. Prav se v něm, že stavn soud je povinen se řdit člnkem 88 odst. 2 stavy, podle něhož jsou soudci stavnho soudu při svm rozhodovn vzni pouze stavnm pořdkem a zkonem o stavnm soudu. stavn soud dovodil, že Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o socilnm zabezpečen nen smlouvou, kterou by bylo možno považovat za součst stavnho pořdku a stavn soud proto nemůže akceptovat jako stavně konformn takovou aplikaci některho jejho ustanoven, jež by měla za nsledek stav, kter nen v souladu s Listinou zkladnch prv a svobod či stavou coby součstmi stavnho pořdku. stavn soud si je přirozeně vědom toho, že citovan Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou nen smlouvou podle čl. 10a stavy, leč dovozuje, že vše uveden zvěr je použiteln v oblasti mezinrodnch smluv vůbec. (Poznmka: Obdobn zvěr, tj. že nesoulad mezinrodn smlouvy s stavnm pořdkem lze dovodit i ex post - cestou stavn stžnosti - sdl i čst odborn literatury; srov. Kysela, Khn, Prvn rozhledy 10, 2002, č. 7, str. 301-312.)

85. Na druh straně je jist, že po ratifikaci jakkoli mezinrodn smlouvy je stavn soud povinen zachovvat značnou zdrženlivost a aplikovat (v přpadě evropskch smluv) pravidelně princip eurokonformnho vkladu. Tento princip však nemůže mt povahu jaksi „implicitn euronovely“ stavy. V přpadě jasnho konfliktu mezi domc stavou a evropskm prvem, kter nelze zhojit ždnou rozumnou interpretac, mus mt stavn pořdek Česk republiky, zejmna jeho materiln ohnisko, přednost.

86. stavn soud je soudnm orgnem ochrany stavnosti, vrcholnm interpretem stavnho prva Česk republiky, a nikoliv primrnho evropskho prva; nen jeho kolem a nen ani čelem řzen o souladu mezinrodnch smluv s stavnm pořdkem sofistikovaně od sebe separovat dnešn dajně nov a dřvějš star ustanoven předchozch smluv, neboť pro takov autolimitujc postup přesn a jednoznačn kritrium nalzt ani nelze.

87. stavn soud proto do svho přezkumu zahrnul všechna ustanoven Lisabonsk smlouvy, jejichž soulad s stavou navrhovatel kvalifikovanm způsobem zpochybňuje, neboť (v kontextu předchozch vah) je považuje za ustanoven normativně nov, přestože lze připustit, že mohou, avšak pouze v některch svch aspektech, jen replikovat již existujc normy evropskho prva.

X.

88. Otzkou, kter do značn mry souvis s problematikou možnho rozlišen mezi normativně novmi a starmi ustanovenmi Lisabonsk smlouvy, je určen přslušnho referenčnho hlediska pro přezkum souladu Lisabonsk smlouvy s stavou Česk republiky. stavn soud v danm přpadě použil jako referenčn hledisko stavn pořdek Česk republiky jako celek, nikoliv pouze jeho tzv. materiln ohnisko (viz však nže).

89. stavn soud tedy upřednostnil přezkum komplexn. Zkladnm měřtkem mu byl cel stavn pořdek, i když v jeho rmci stejně hrlo materiln ohnisko stavy - tedy podstatn nležitosti demokratickho prvnho sttu, jejichž změna je nepřpustn - stěžejn a klčovou roli.

90. Přistoupen Česk republiky k nadnrodn organizaci typu Evropsk unie vedlo k vznamn revizi stavnch předpisů (srov. tzv. euronovelu stavy Česk republiky - stavn zkon č. 395/2001 Sb., kterm se měn stavn zkon Česk nrodn rady č. 1/1993 Sb., stava Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů), a došlo tak k zsadn změně českho prvnho řdu. Prvo Evropsk unie, kter se od t doby jako autonomn prvn řd uplatňuje vedle prvnho řdu Česk republiky na zkladě člnku 10a stavy, však zakld (svoji) přednostn aplikaci pouze na existenci platnch a činnch norem, a těmi ustanoven Lisabonsk smlouvy dosud nejsou. Neexistence předchozho přezkumu Přstupov smlouvy stavnm soudem nemůže sama o sobě zakldat domněnku jej stavnosti (srov. kapitola IX. vše). Pokud by byl akceptovn nzor, že vysloven souhlasu s ratifikac mezinrodn smlouvy podle člnku 10a stejnou většinou, jak je požadovna pro přijet stavnho zkona, redukuje nynějš přezkum pouze na oblast tzv. materilnho ohniska stavy a jinak jej vylučuje, znamenalo by to, že by institut předběžn kontroly stavnosti ztratil do značn mry svůj smysl. stava však v tomto směru nerozlišuje mezi „běžnmi“ mezinrodnmi smlouvami podle čl. 49 a mezinrodnmi smlouvami podle člnku 10a a u obou z nich stanov tutž proceduru přezkumu stavnm soudem. Zde nelze přehldnout ani dominantn roli, kterou při sjednvn mezinrodn smlouvy podle člnku 10a hraje exekutiva, na rozdl od procesu přijmn stavnch zkonů, kterho se může Parlament a jeho jednotliv členov aktivně častnit a relně ovlivňovat konečnou podobu přijman normy. Ačkoliv lze samozřejmě vst o jednotlivch ustanovench mezinrodn smlouvy předložen ke schvlen Parlamentu Česk republiky debatu, Parlament m pouze možnost s n jako s celkem buď vyslovit souhlas, nebo ji odmtnout. V tom se rovněž odlišuje od procesu přijmn stavnho zkona, kde demokraticky legitimovan stavodrce může bezprostředně ovlivňovat jeho finln podobu. Přezkum stavnm soudem a přpadn shledn rozporu mezi stavnm pořdkem a mezinrodn smlouvou podle člnku 10a stavy pak vede k nutnosti vyslovit, s kterm ustanovenm stavnho pořdku je mezinrodn smlouva v rozporu; zde se pak stavodrci otevr prostor k aktivnmu podlu na tvorbě prvnch norem zsadnho vznamu pro cel prvn řd Česk republiky.

91. Jak již bylo řečeno, stavn soud je jako soudn orgn ochrany stavnosti nejvyššm orgnem interpretujcm stavn předpisy Česk republiky. Uvedenmu celostnmu přstupu k posouzen otzky, jak mus bt referenčn hledisko pro přezkum Lisabonsk smlouvy, pak odpovd i doslovn zněn čl. 87 odst. 2 stavy, podle kterho stavn soud rozhoduje o souladu mezinrodn smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s stavnm pořdkem před jej ratifikac, a rovněž navazujc pasže zkona o stavnm soudu, kter tak hovoř o stavnm pořdku jako celku, a nikoliv jen o jeho - jakkoliv vznamn - čsti. O tom ostatně svědč i sm text tzv. euronovely stavy (stavn zkon č. 395/2001 Sb.); čl. 89 odst. 3 totiž stanov, že rozhodnut stavnho soudu, kterm byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinrodn smlouvy s stavnm pořdkem, brn ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn. Takov nesoulad lze u multilaterlnch smluv zsadně odstranit změnou stavy, kter je ovšem u materilnho ohniska stavy vyloučena. stavodrce tedy sm počt s celm stavnm pořdkem jako s referenčnm kritriem přezkumu stavnosti mezinrodnch smluv. Soudce stavnho soudu je pak vzn vslovně pouze stavnm pořdkem, zkonem o stavnm soudu a zejmna povinnost chrnit neporušitelnost přirozench prv člověka a prv občana (čl. 88 odst. 2 ve spojen s čl. 85 odst. 2 stavy).

92. Dalšm podstatnm argumentem pro takto zvolen řešen je všeobecně uznvan zsada vkladu stavnho prva, obvykle nazvan jako zsada jednoty stavnho řdu, resp. stavnho pořdku. Znamen, že v vahu je třeba vždy brt všechna ustanoven stavnho pořdku a jejich působen vykldat ve vzjemnch souvislostech, nikoliv je vytrhvat z kontextu působen cel stavy; to plat tm spše, že obecně a namnoze stručně koncipovan stavn texty jsou vznamově spojeny a opraj se o sebe jako jednotliv stavebn elementy celku, jenž vytvř novou kvalitu, někdy odlišnou od jeho jednotlivch součst. Limitem je v každm přpadě zkaz zneužit vkladu, jenž by vedl k odstraněn nebo ohrožen zkladů demokratickho prvnho sttu stanoven čl. 9 odst. 3 stavy. Povinnost všech orgnů interpretujcch prvn řd Česk republiky je použt takovho vkladu, kter vychz z materilnch, stavně konstituovanch hodnot, jež jsou ve sv podstatě nedotknuteln a nezměniteln. Obvyklou metodou, pomhajc potom překlenut eventulnch spornch mst, je zsada stavně konformn interpretace, podle kter pokud zkouman text umožňuje vce vkladů, je nutno použt ten, kter nejvce odpovd stavě, resp. stavnmu pořdku jako celku.

93. Jak již stavn soud vyslovil vše, v rmci aplikovanho referenčnho hlediska, jmž je stavn pořdek Česk republiky, jsou to stejně podstatn nležitosti demokratickho prvnho sttu - jejichž změna je ve smyslu čl. 9 odst. 2 stavy nepřpustn - kter představuj stěžejn kritrium. Podrobněji vymezen obsah těchto podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu, kter maj obvykle povahu obecnch principů, je v konkrtnch přpadech prvě až vsledkem interpretace orgnů aplikujcch stavu. stavn soud Česk republiky již ve svm historicky prvnm nlezu konstatoval, že naše stava nen založena na hodnotov neutralitě, nen pouhm vymezenm instituc a procesů (nlez sp. zn. Pl. S 19/93; Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 1, nlez č. 1, vyhlšen pod č. 14/1994 Sb.); tm se přihlsil k modern koncepci prvnho sttu, jenž je chpn nikoliv jako formln prvn stt, ale jako prvn stt materiln. Vůdčm principem je nepochybně zsada nezadatelnch, nezcizitelnch, nepromlčitelnch a nezrušitelnch zkladnch prv a svobod jednotlivců, rovnch v důstojnosti a prvech; k jejich ochraně je budovn systm oprajc se o zsady demokracie, svrchovanosti lidu, dělby moci, respektujc zejmna zmněn materiln pojet prvnho sttu. Tyto zsady nejsou dotknuteln ani formlněprvně souladně provedenou změnou stavy, protože mnoh z nich jsou zjevně přirozenoprvnho původu, a stt tedy nen jejich poskytovatelem, ale může a mus je - jako stavn stt - pouze zaručovat a chrnit. Ačkoliv stavn soud již mnohokrt - po svm již zmněnm prvnm nlezu v tomto směru - konstatoval nezbytnost zvšenou mrou ochraňovat principy tvořc tzv. materiln ohnisko stavy, jejich konkrtn včet nen v ždnm stavnm ustanoven ani v nlezech stavnho soudu uveden. Ani v tomto řzen však nem stavn soud ambici podobn včtov judikt nebo katalog vytvřet; takov pokus by však zřejmě byl namstě v přpadě, že by stavn soud zvolil jako měřtko svho přezkumu pouze toto materiln ohnisko, protože poměřovn nen určit omezen problm, ale obshl soubor novelizovanho primrnho prva EU, a bylo by nutno tedy přesněji identifikovat, s čm konkrtně je tento soubor poměřovn a s čm (tedy se ktermi zbvajcmi součstmi stavnho pořdku) již nikoliv. Ze shora uvedench důvodů tedy pro čely danho řzen vzal stavn soud v vahu cel systm českho stavnho pořdku, byť předevšm jeho nedotknuteln materiln ohnisko, a to konkrtně ty jeho člnky či součsti, kter se mohou vztahovat k navrhovatelem zpochybňovanm ustanovenm Lisabonsk smlouvy.

94. K tomu lze ještě dodat nsledujc.

stavn soud ve věci tkajc se cukernch kvt (nlez Pl. S 50/04 ze dne 8. 3. 2006, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 40, nlez č. 50, vyhlšen pod č. 154/2006 Sb.), vyslovil, že propůjčen čsti pravomoc Česk republiky orgnům ES je propůjčenm podmněnm a může trvat potud, pokud jsou tyto pravomoci vykonvny těmito orgny způsobem slučitelnm s uchovnm zkladů sttn suverenity Česk republiky a způsobem, jenž neohrožuje samu podstatu materilnho prvnho sttu; tu je ovšem třeba zdůraznit, že v uvedenm přpadě (tzn. u cukernch kvt) byla stavnm soudem posuzovna problematika, spadajc do tzv. sekundrnho prva EU. Pokud šlo o sekundrn komunitrn prvo, vychzel dan nlez z presumpce slučitelnosti tohoto komunitrnho prva a předevšm judikatury Evropskho soudnho dvora s relevantnmi ustanovenmi českho stavnho pořdku, zejmna pak s garantovanmi zkladnmi prvy a svobodami. Proto se přpadn kontrola měla omezovat jen na soulad s čl. 1 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 stavy. V nyn posuzovan věci - odhldnuto i od jinho typu řzen - je však, jak je již vše zdůrazněno, posuzovn obshl soubor novelizovanho primrnho prva EU. I to je dalšm argumentem, proč je namstě použt jako referenčn kritrium stavn pořdek cel.

(stavn soud ve věci „eurozatykače“ - sp. zn. Pl. S 66/04, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 41, nlez č. 93, vyhlšen pod č. 434/2006 Sb. - nevylučuje zsadn přednostn aplikaci prva ES, kter m, jak uvd, sv hranice pouze v materilnm ohnisku stavy, což vymezuje např. nlez o cukernch kvtch. Zroveň však implicitně připoušt možn nesoulad odstraňovat nikoliv pouze přednostn aplikac norem prva evropskho, ale i cestou stavnch změn. Tu je namstě dodat, že aby však jejich nutnost mohl stavodrce rozpoznat, je třeba, aby měl stavn soud možnost přezkoumvat ustanoven evropskho prva z hlediska jejich souladu s stavnm pořdkem jako celkem, nikoliv pouze s jeho materilnm ohniskem. V rmci takovho přezkumu pak může vymezit ta ustanoven stavnho pořdku, kter nelze vyložit za použit domc metodologie vkladu v souladu s požadavky evropskho prva a jež by bylo nutn upravit. Předběžn přezkum mu k tomu dv vhodnou přležitost, neboť nevyvolv problmy na aplikačn rovni. stavn soud tm navc zskv možnost do určit mry posoudit stavnost vkladu již existujcch norem prva EU Soudnm dvorem, aniž by se s nm ocitl v přmm konfliktu.

Lze ještě doplnit, že ani Sent jako navrhovatel ani prezident republiky se vslovně k referenčnmu hledisku pro přezkum Lisabonsk smlouvy nevyslovuj. Ve svm podn však Sent argumentuje i ustanovenmi stavy, kter by zřejmě za jej tvrd jdro považovna ani bt nemohla.)

XI.

Obsahov přezkum - obecn čst (zkladn vchodiska)

95. stavn soud - byť tedy nemn rezignovat na posouzen Sentem zpochybněnch člnků Lisabonsk smlouvy (LS) z hlediska stavnho pořdku jako celku (srov. čl. 87 odst. 2 stavy v platnm zněn) - se zaměřil z hlediska normativnho předevšm na čl. 10a odst. 1, čl. 1 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 a 3 stavy.

96. Člnek 10a odst. 1 stanov, že mezinrodn smlouvou mohou bt někter pravomoci orgnů Česk republiky přeneseny na mezinrodn organizaci nebo instituci. Člnek 1 odst. 1 stanov, že Česk republika je svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt, založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana. Člnek 9 odst. 2 stanov, že změna podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu je nepřpustn. Člnek 9 odst. 3 stanov, že vkladem prvnch norem nelze oprvnit odstraněn nebo ohrožen zkladů demokratickho sttu.

97. Z čl. 10a odst. 1 stavy plyne, že mezinrodn smlouvou lze přenst na mezinrodn organizace nikoli pravomoci všechny, nbrž jen pravomoci někter. Uveden člnek je třeba interpretovat zejmna v souvislosti s citovanmi čl. 1 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 stavy. Přenos pravomoc orgnů Česk republiky tedy nemůže jt tak daleko, aby narušil samu podstatu republiky jako svrchovanho a demokratickho prvnho sttu založenho na ctě prvům a svobodm člověka a občana a aby založil změnu podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu.

98. V tto souvislosti je třeba, aby se stavn soud alespoň stručně vyjdřil k pojmu „svrchovanho sttu“ , byť přirozeně nem ambici vykldat uveden pojem v tomto nlezu formou obshlho rozboru (nebylo by to ani možn; jde o pojem nikoli nesporn a abstraktně stěž definovateln). Svrchovanost sttu je tradičně chpna jako nejvyšš a vlučn moc na sttnm zem a nezvislost sttu v mezinrodnch vztazch. Ždn norma mezinrodnho prva tedy nemůže vzniknout bez vůle samotnch sttů, jednajcch na zsadě svrchovan rovnosti. Normy, k jejichž vzniku ale stty takto přispěly, jsou potom povinny respektovat v souladu se zsadou pacta sunt servanda a plnit je v dobr vře, čmž je chrněna prvn jistota ostatnch subjektů.

99. Po stalet jsou stty uznvanmi aktry v mezinrodnm prvnm systmu, zatmco jednotlivci neměli donedvna přm přstup do tto oblasti, kromě možnosti domoci se svch prv pomoc sttu, ke ktermu přinleželi. V klasick teorii jsou stty subjekty „mezisttnho“ (mezinrodnho) prva, kter pro sebe a sv potřeby vytvřej, ať už přijetm obyčeje, či specifickmi dohodami, jež nachzej vyjdřen nejčastěji v mezinrodnch smlouvch. Stty proto tradičně měly a stle maj vlučnou roli při vytvřen modernho mezinrodnho prvnho systmu.

100. Kromě možnosti sledovn určitch znaků, kter jsou všeobecně přijmny jako konstitutivn prvky sttu („

původn moc vldn opatřen zemn korporace

“ dle Jellinek, J.: Všeobecn sttověda. Nkladem Jana Laichtera, Praha, 1906, str. 187) a jejichž hodnocen indikuje, zda tu stt je či nen, je možno zroveň

u suverna spatřovat volnost k vlastnmu sebeomezen prvnm řdem nebo svobodně přijatmi mezinrodnmi zvazky

, jinmi slovy možnost upravovat sv kompetence (Jellinek, J. op. cit., str. 524). Z toho lze dovodit, že možnost utvořit takovou svobodnou vůli sttu k opakovan pravě určit kompetence tak nen projevem nedostatečnosti suverna, nbrž jeho pln svrchovanosti.

101. Mezinrodn spoluprce a koordinace nrodnch politik se stala nezbytnm požadavkem zvldn globalizace světa. Poprv v historii se nrodn bezpečnost, kter byla vždy jdrem sttnosti, může činně zajišťovat jen společnm postupem suvernnch sttů, sjednocenm zdrojů, technologi, komunikačnch a informačnch toků, moci a autority. V globalizovanm světě dochz k přeskupovn center moci i v zvislosti na jinch faktorech než je pouze moc a vůle jednotlivch suvernnch sttů. Jedn se o spontnn, neřzen proces stle intenzivnějš integrace zem světa v jedinm ekonomickm systmu. Tento proces, za přispěn klčovch komunikačnch technologi masmdi, internetu a televize, nsledně ovlivňuje souvisejc vztahy vně i uvnitř jednotlivch sttů v oblasti politick, kulturn, socilně psychologick a dalšch, včetně oblast prva.

102. Integračn charakter, v tomto ohledu i v přpadě Evropsk unie, může v konečnm důsledku přinst ochranu a poslen suverenity členskch sttů vůči vnějšm, zejmna geopolitickm a ekonomickm faktorům; to např. i vůči nově nastupujcm světovm velmocem, u nichž lze jen těžko odhadovat budouc hodnotov priority, kterm budou ochotny budovn novho řdu globalizovanho světa podřizovat.

103. V jdru evropsk civilizace existuj hodnoty společn všem vyspělm světovm kulturm. Jde o hodnoty, jimiž jsou lidsk svoboda a lidsk důstojnost, kter tvoř zklad sebeurčen lidsk bytosti. Funkčn formy socilnho soužit jsou založeny na vědomm sebeomezovn jednotlivce a akceptovn řdu. Stejn principy vedou i k vyššm formm efektivn lidsk organizace, ať již jde o obec, stt či formy integrace sttů. Z tto praktick potřeby se zrodil i princip subsidiarity, kter může bt vyvženm a funkčnm pouze potud, pokud organizačn stupně, mezi nimiž k přesunu kompetence dochz, obecnou prospěšnost tohoto kroku pociťuj.

104. Evropsk unie pokročila zdaleka nejvce v konceptu sdlen - „slit“ - suverenity (

pooled sovereignty

) a již dnes vytvř entitu sui generis, kter těžko snese zařazen do klasickch sttovědnch kategori. Je spše otzkou jazykovou, zda lze proces integrace označovat za „ztrtu“ čsti suverenity, resp. kompetenc, nebo přilhavěji např. za „propůjčen, postoupen“ čsti kompetenc suverna. Může se jevit jako paradoxn, že klčovm projevem svrchovanosti sttu je i možnost se svou svrchovanost (jej čst) dle nakldat, resp. určit kompetence dočasně či trvale postoupit.

105. Na globln scnu již nen možn hledět pouze jako na svět izolovanch sttů. Všeobecně se m za to, že stt a jeho suverenita prodělvaj proměnu a že ždn stt již nen tak jednotnou oddělenou organizac, jak předpokldaly klasick teorie v minulosti. V globlnm měřtku vznik mezinrodn politick systm, kter postrd institucionalizovan pravidla vlastnho sebeřzen, jakmi dosud disponoval mezinrodn systm tvořen suvernnmi stty. Je bytostnm zjmem integrujc se evropsk civilizace vystupovat v globln soutěži jako vznamn a respektovan sla. Zmněn procesy zcela jasně demonstruj, že i suvernn legitimn moc sttu mus nutně sledovat probhajc vvojov tendence a snažit se jim přiblžit, porozumět jim a postupně podřdit tento spontnn proces globalizace postrdajc hierarchick uspořdn řdu demokratick legitimity (Woodward, R.

An ‚ation‘ not a ‚nation‘: the globalization of world politics

. In Michie, J. (ed.)

The Handbook of globalization.

Edward Elgar Publishing Limited, Cheltenham, UK, 2003, str. 311-316).

106. Je však důležit poukzat na možnost členskho sttu z Evropsk unie vystoupit postupem stanovenm v čl. 50 Smlouvy o EU; explicitn artikulace tto možnosti v Lisabonsk smlouvě je nespornm potvrzenm principu

States are the Masters of the Treaty

a trvajc svrchovanosti členskch sttů.

107. Z modernho stavněprvnho pohledu tedy nemus svrchovanost (suverenita) znamenat pouze „nezvislost sttn moci na jakkoli jin moci, a to jak navenek (v oblasti mezinrodnch vztahů), tak i ve vnitřnch věcech“ (Dušan Hendrych a kol., Prvnick slovnk, C. H. Beck, 2. vydn 2003, str. 1007). Takto dnes již (pravděpodobně) nen suverenita chpna v ždn tradičn demokratick zemi, a

stricto sensu

by pak nesplňoval znaky suverenity ždn stt včetně USA. Např. David P. Calleo upozorňuje, že chpeme-li suverenitu v jejm tradičnm pojet, jakkoliv mezinrodn zvazek zbavuje stt čsti jeho suverenity. V praxi by proto neměla bt suverenita pojmna jen jako rigidn prvn pojem, ale „tak jako pojem s praktickou, morln a existenciln dimenz. V praxi je nrodn suverenita vždy omezena objektivnmi podmnkami, včetně reakc sousednch sttů. Za těchto podmnek nrodn suverenita znamen předevšm legitimn vldu, kter disponuje formln pravomoc vybrat si mezi v vahu připadajcmi variantami, a nikoliv nsledovat variantu přmo diktovanou ciz mocnost. Jinmi slovy, pro nrodn stt, stejně jako pro jednotlivce v rmci společnosti, znamen praktick svoboda bt aktrem, a nikoliv bt objektem. Pro stt, kter se nachz v těsnm navzjem zvislm systmu,

praktick suverenita spočv v tom bt chpn jako hrč, ktermu sousedn stty naslouchaj, s nmž aktivně jednaj, a jehož nrodn zjmy jsou brny v potaz.

“ (David P. Calleo, Rethinking Europe's Future, Princeton/Oxford, str. 141, 2001).

108. Z uvedench vah lze tedy dovodit, že přenesen určitch kompetenc sttu, kter vyvěr ze svobodn vůle suverna a bude nadle vykonvno za jeho časti předem dohodnutm, kontrolovanm způsobem, nen pojmovm oslabenm svrchovanosti, ale může naopak ve svch důsledcch znamenat jej poslen ve společnm postupu integrovanho celku. Integračn proces EU se neděje radiklnm způsobem, kter by obecně znamenal „ztrtu“ nrodn suverenity, nbrž jde o proces evolučn, a - kromě jinho - i o reakci na postupujc globalizaci ve světě.

109. stavn soud dle uvd, že - co se tče česk stavy - lze volit jednoduch jazykov vklad čl. 10a odst. 1 stavy, kter umožňuje delegovat jen „někter pravomoci orgnů Česk republiky“. Z toho plyne, že stava interpretovan jako celek je konzistentn, pokud jde o vztah člnku 10a a čl. 1 odst. 1: čl. 10a nemůže bt zjevně použit k neomezenmu přenosu svrchovanosti; jinmi slovy, na zkladě člnku 10a nelze přenst - jak již bylo uvedeno - takov pravomoci, jejichž přenesenm by byl dotčen čl. 1 odst. 1 stavy v tom smyslu, že by již nebylo možno hovořit o Česk republice jako o svrchovanm sttu. Pojem svrchovanosti interpretovan ve vzjemn souvislosti čl. 1 odst. 1 stavy a čl. 10a stavy tedy jasně ukazuje, že existuj tak určit limity přenosu svrchovanosti, jejichž nedodrženm by byl již dotčen jak čl. 1 odst. 1, tak čl. 10a stavy. Tyto limity by měly bt ponechny primrně na specifikaci zkonodrci, protože jde a priori o otzku politickou, kter poskytuje zkonodrci velk pole uvžen; zsah stavnho soudu by tu měl připadat v vahu jako ultima ratio, tedy v situaci, kdy byla mra uvžen jednoznačně překročena a byl dotčen čl. 1 odst. 1 stavy, neboť došlo k přenosu pravomoc nad rmec čl. 10a stavy. Obdobn přstup zvolil i polsk stavn tribunl ve svm rozhodnut k stavnosti přistoupen Polska k EU z 11. května 2005 (viz nlez K 18/04, OTK ZU (2005) ser. A, nr. 5, pol. 49).

110. Jak plyne z předchozho textu, referenčnm hlediskem přpustnosti přenesen pravomoc z Česk republiky na mezinrodn organizaci je zvlště respektovn materilnho ohniska stavy podle jejho čl. 9 odst. 2. Jedn se zejmna o ochranu zkladnch lidskch prv a svobod, tak jak jsou zakotveny v Listině zkladnch prv a svobod, v (evropsk) mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, v dalšch mezinrodnch smlouvch z tto oblasti a v ustlen judikatuře stavnho soudu Česk republiky a Evropskho soudu pro lidsk prva. Již v tto souvislosti lze předeslat, že vznamn však bude zejmna aplikace Lisabonsk smlouvy, respektive Listiny zkladnch prv Evropsk unie v konkrtnch přpadech, jež mohou napadnout stavnmu soudu Česk republiky cestou individulnch stavnch stžnost souvisejcch s eventulnmi (vjimečnmi) excesy unijnch orgnů a unijnho prva do zkladnch prv a svobod. O tom je ještě řeč na jinm mstě tohoto nlezu.

111. stavn soud řad mezi vznamn vchodiska obsahovho přezkumu Lisabonsk smlouvy i zsadn judikaturu stavnho soudu a - jako inspiraci - i někter důležit rozhodnut jinch stavnch soudů. Tuto judikaturu stavn soud však nechpe jako dogma; jak již bylo uvedeno, stavn soud sice považuje (a chce považovat i v budoucnu u přezkumu eventulnch stavnch stžnost) za referenčn hledisko zejmna materiln (tvrd) jdro stavy, leč to nemůže možnost, že bude přihldnuto k stavnmu pořdku celmu, zcela vyloučit.

112. V judikatuře stavnho soudu lze považovat za zsadn rozhodnut nlez sp. zn. Pl. S 50/04 (ve věci „cukernch kvt“) a nlez sp. zn. Pl. S 66/04 (ve věci „eurozatykače“) - oba viz vše.

113. Ve věci „cukernch kvt (Pl. S 50/04 ze dne 8. 3. 2006) stavn soud mimo jin vyslovil nsledujc teze:

- Přistoupenm Česk republiky k EU došlo na zkladě čl. 10a stavy Česk republiky k přenosu pravomoc vnitrosttnch orgnů na orgny nadnrodn. Okamžikem, kdy se stala smlouva o založen ES ve zněn jejch reviz a ve zněn přstupov smlouvy zvaznou pro Českou republiku, došlo k přenosu těchto pravomoc vnitrosttnch orgnů, kter podle primrnho prva ES vykonvaj orgny ES, na tyto orgny.

- Česk republika propůjčila tyto pravomoci orgnům ES. Toto propůjčen čsti pravomoc je propůjčenm podmněnm; může trvat potud, pokud jsou tyto pravomoci vykonvny orgny ES způsobem slučitelnm s uchovnm zkladů sttn suverenity Česk republiky a způsobem, jenž neohrožuje samu podstatu materilnho prvnho sttu. (Poznmka: Tato teze ovšem nevylučuje, jak se uvd i na jinm mstě /srov. bod 94/ , posouzen LS se zřetelem na stavn pořdek jako na celek.)

- Bezprostředn použitelnost ve vnitrosttnm prvu a přednostn aplikace nařzen (pozn.: šlo o konkrtn nařzen v tam souzen věci) vyplv z vlastn dogmatiky komunitrnho prva, tak, jak byla v minulosti podna v judikatuře ESD. Pokud členstv v ES s sebou nese určit omezen pravomoc vnitrosttnch orgnů ve prospěch komunitrnch orgnů, mus bt nutně jednm z projevů takovho omezen i omezen volnosti členskch sttů určovat vnitrosttn činky komunitrnho prva. Člnek 10a stavy Česk republiky tak vlastně působ obousměrně: tedy tvoř normativn zklad pro přenos pravomoc a současně je tm ustanovenm stavy Česk republiky, kter otevr vnitrosttn prvn řd pro působen komunitrnho prva včetně pravidel tkajcch se jeho činků uvnitř prvnho řdu.

(Nelze však nevidět – srov. bod 94 – že oproti Lisabonsk smlouvě je odlišnost v tom, že ve věci „cukernch kvt“ přezkoumval stavn soud sekundrn komunitrn prvo, zatm co u Lisabonsk smlouvy se jedn o prvo primrn.)

114. Ve věci „eurozatykače“ (Pl. S 66/04 ze dne 3. 5. 2006) stavn soud mimo jin vyslovil nsledujc teze:

- Z člnku 1 odst. 2 stavy Česk republiky ve spojen s principem spoluprce stanovenm čl. 10 Smlouvy ES vyplv stavn princip, podle něhož maj bt domc prvn předpisy, včetně stavy, interpretovny souladně s principy evropsk integrace a spoluprce komunitrnch orgnů a orgnů členskho sttu. Pokud tedy existuje několik interpretac stavnho pořdku, jehož součst je Listina zkladnch prv a svobod, přičemž jen někter z nich vedou k dosažen zvazku, kter převzala Česk republika v souvislosti se svm členstvm v EU, je nutno volit vklad, kter podporuje realizaci tohoto zvazku, a nikoli vklad, kter tuto realizaci znemožňuje.

- stavn princip vkladu domcho prva souladně se zvazky Česk republiky vyplvajcmi z jejho členstv v Evropsk unii je omezen možnm vznamem stavnho textu. Člnek 1 odst. 2 stavy tedy nen ustanovenm způsobilm libovolně měnit vznam jakhokoliv jinho vslovnho stavnho ustanoven. Pokud domc metodologie vkladu stavnho prva neumožňuje vyložit přslušnou normu souladně s evropskm prvem, je pouze na stavodrci změnit stavu. Tuto pravomoc může ovšem stavodrce vykonvat jen za podmnky zachovn podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu (čl. 9 odst. 2 stavy), jež nejsou v dispozici stavodrce, pročež pravomoc měnit tyto nležitosti nelze přenst ani smlouvou podle čl. 10a stavy (srov. Hollnder, P., Materiln ohnisko stavy a diskrece stavodrce, Prvnk č. 5/2005).

- Z toho plyne, že pokud existuje podle domc metodologie vkladu několik možnch interpretac stavy, přičemž jen někter z nich vedou k dosažen zvazku, kter převzala Česk republika svm členstvm v Evropsk unii, je nutno volit vklad, kter podporuje realizaci tohoto člnku 1 odst. 2 stavy.

(Opticky se může jevit určit nesoulad mezi nlezem stavnho soudu ve věci „cukernch kvt“ a ve věci „eurozatykače“. Na to poukzala ve svm odlišnm stanovisku k nlezu stavnho soudu ve věci „eurozatykače“ soudkyně E. Wagnerov s tm, že v uveden věci posunul stavn soud doktrnu stavnho soudu - zformulovanou ve věci „cukernch kvt“ - tvrzenm, že došlo „do jist mry k omezen pravomoc stavnho soudu“ a že „tam, kde česk prvn prava reflektuje zvaznou normu evropskho prva, doktrna přednosti komunitrnho prva neumožňuje stavnmu soudu přezkoumat takovou českou normu z hlediska konformity s stavnm pořdkem Česk republiky.“. stavn soud m nicmně za to, že disonanci mezi oběma uvedenmi nlezy nen třeba vidět přliš ostře a vyhraněně, což lze dovodit jak z prvnch vět uvozujcch nlez Pl. S 66/04 /eurozatykač/, tak i ze zněn jeho bodu 53. Pro čely nynějšho nlezu ve věci posouzen stavnosti LS nepovažuje stavn soud určit rozdly obou citovanch nlezů za rozhodujc.)

115. V dalšm nlezu ve věci přezkumu zkona o konkursu a vyrovnn (Pl. S 36/01 ze dne 25. 6. 2002, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 26, nlez č. 80, vyhlšen pod č. 403/2002 Sb.) stavn soud mimo jin vyslovil nsledujc: z stavn maximy dle čl. 9 odst. 2 stavy neplynou konsekvence toliko pro stavodrce, nbrž i pro stavn soud. V nepřpustnosti změny podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu je obsažen i pokyn stavnmu soudu, dle kterho ždnou novelu stavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejm důsledkem bylo omezen již dosažen procedurln rovně ochrany zkladnch prv a svobod.

116. V judikatuře jinch stavnch soudů - jež může bt inspirativn - lze považovat ze zsadn zejmna rozhodnut německho Spolkovho stavnho soudu (SS) Solange II a Maastrichtsk rozsudek.

117. Ve věci Solange II ze dne 22. 10. 1986 Spolkov stavn soud v podstatě vyslovil, že roveň ochrany lidskch prv poskytovan evropskmi orgny je srovnateln s ochranou, již by mohly poskytovat orgny německ; Spolkov stavn soud dovodil, že nebude vce přezkoumvat slučitelnost norem a aktů Společenstv, pokud Evropsk společenstv a Soudn dvůr Společenstv zvlšť obecně zajist efektivn ochranu zkladnch prv vůči aktům Společenstv; tato ochrana mus v zsadě korespondovat ochraně zkladnch prv poskytovan Zkladnm zkonem (stavou SRN).

118. Ve věci Maastricht ze dne 12. 10. 1993 SS mimo jin vyslovil nsledujc teze.

- Každ vstup k mezisttnmu společenstv m za nsledek, že člen takovho společenstv je vzn jeho rozhodnutmi. Člensk stt - a s nm i jeho občan - ovšem zskvaj možnosti vlivu prostřednictvm časti na tvorbě vůle Společenstv ke sledovn společnch - a tm tak vlastnch - clů, jejichž vsledek je pak zvazn pro všechny člensk stty, a proto tak předpokld uznn vlastnch zvazků. Připravenost k akceptovn zvazků mezinrodnho prva v užšm prvnm svazku mezisttnho společenstv je charakteristick pro demokratick stt, kter se chce jako rovnoprvn člen podlet na prci v mezisttnch institucch a obzvlště při vvoji Evropsk unie.

- Poskytnut svrchovanch oprvněn m za nsledek, že jejich hjen už nezvis vždy na vůli samotnho členskho sttu. Vidět v tto věci porušen stavnho principu demokracie by bylo v rozporu nejen s otevřenost stavy vůči integraci, kterou stavodrce chtěl a vyjdřil v roce 1949; položilo by to rovněž zklad představě o demokracii, kter by činila každ demokratick stt kvůli principu jednomyslnosti neschopnm integrace.

- Princip většiny dle přkazu vzjemnho ohledu vyplvajcho z věrnosti Společenstv (však) m mez v stavnch principech a elementrnch zjmech členskch sttů.

- V oblasti „kompetenčn kompetence“ je zsadn otzka, kdo m pravomoc s konečnou platnost určit, co je a co již nen pravomoc přenesen na Společenstv.

- Spolkov stavn soud si vyhradil pravomoc posoudit otzku, zda někter komunitrn akt překročil hranice, kter dalo Společenstv německ prvo (v podobě zakldacch smluv a jejich změn).

- Spolkov stavn soud si vyhradil konečn slovo při určen toho, kter komunitrn akty jsou ultra vires, tedy nad rmec pravomoci Společenstv; pokud by to pak Spolkov stavn soud dovodil, zakldalo by to jejich neaplikovatelnost na zem Německa.

- Jinmi slovy, pokud by evropsk instituce nebo orgny nakldaly se Smlouvou o Unii nebo ji dle rozvjely takovm způsobem, kter by již nebyl chrněn Smlouvou v takov formě, kter je zkladem německho schvalovacho zkona, pak by z toho vzešl prvn akty nebyly v oblasti německ svrchovanosti zvazn. Německm sttnm orgnům by z stavněprvnch důvodů nebylo dovoleno, aby se tyto prvn akty v Německu aplikovaly. V souladu s tm přezkoumv Spolkov stavn soud, zda se prvn akty evropskch instituc a orgnů drž v mezch svrchovanch prv, kter jim byly poskytnuty, nebo zda je překračuj.

119. Jak již bylo uvedeno, citovan ustanoven stavy a zsadn judikatura stavnho soudu představuj vznamn (byť nikoli zcela vlučn) obsahov vchodiska přezkumu Lisabonsk smlouvy co do jejho vlastnho obsahu.

120. stavn soud - se zřetelem k vše uvedenmu - tedy konstatuje (a opakuje)

- stavn soud obecně uznv funkčnost institucionlnho rmce EU pro zajištěn kontroly rozsahu vkonu přenesench pravomoc; jeho stanovisko se však může v budoucnu změnit, pokud by se ukzalo, že je tento rmec prokazatelně nefunkčn.

- Z hlediska stavnho pořdku Česk republiky - a v rmci něho zejmna se zřetelem na materiln ohnisko stavy - je vznamn nikoli toliko vlastn text a obsah Lisabonsk smlouvy, nbrž i jej budouc konkrtn aplikace.

- I stavn soud Česk republiky bude (může) - byť se zřetelem na předchoz zsady - působit jako ultima ratio a může zkoumat, zda někter akt orgnů Unie nevybočil z pravomoc, kter Česk republika podle čl. 10a stavy na Evropskou unii přenesla. stavn soud však předpokld, že takov situace může nastat jen v přpadech zcela vjimečnch; za ty by bylo možn považovat zejmna opuštěn hodnotov identity a již uveden překročen rozsahu svěřench kompetenc.

XII.

Zvlštn čst

121. stavn soud ještě před posouzenm stavnosti jednotlivch bodů nvrhu Sentu zvažoval - se zřetelem na specifikum věci - formulaci svho vroku, ať již by se jednalo o vrok kladn či zporn.

122. Přesn zněn ustanoven 71e odst. 1 a 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, stanov, že (1) dojde-li stavn soud po provedenm řzen k zvěru, že mezinrodn smlouva je v rozporu s stavnm pořdkem, vyslov tento nesoulad nlezem; v nlezu uvede, se kterm ustanovenm stavnho pořdku je mezinrodn smlouva v rozporu, (2) dojde-li stavn soud po provedenm řzen k zvěru, že mezinrodn smlouva nen v rozporu s stavnm pořdkem, rozhodne nlezem, že ratifikace mezinrodn smlouvy nen v rozporu s stavnm pořdkem.

123. Takovto formulace vroku nlezu je však v tto konkrtn souzen věci stěž přijateln, neboť stavn soud zkoumal (a rozhodoval) stavnost toliko osmi Sentem napadench (a odůvodněnch) člnků Lisabonsk smlouvy, nikoli smlouvy cel.

124. Proto stavn soud zvolil formulaci vroku nlezu tak, že shledal, že Lisabonsk smlouva v člncch uvedench ve vroku tohoto nlezu nen v rozporu s stavnm pořdkem.

XIII.

125. V prvnm bodu svho nvrhu vznš Sent pochybnosti, pokud jde o čl. 2a odst. 1 (nyn čl. 2 odst. 1) a čl. 2c (nyn čl. 4) Smlouvy o fungovn EU.

126. Člnek 2a odst. 1 (nyn člnek 2 odst. 1 ) zn:

1. Svěřuj-li v určit oblasti Smlouvy Unii vlučnou pravomoc, může pouze Unie vytvřet a přijmat prvně zvazn akty a člensk stty tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Uni zmocněny nebo provděj-li akty Unie.

127. Člnek 2c (nyn člnek 4) zn:

1. Unie sdl pravomoc s členskmi stty, pokud j Smlouvy svěřuj pravomoc, kter se netk oblast uvedench v člncch 2b a 2e.

2. Sdlen pravomoc Unie a členskch sttů se uplatňuje v těchto hlavnch oblastech:

a) vnitřn trh;

b) sociln politika, pokud jde o hlediska vymezen v tto smlouvě;

c) hospodřsk, sociln a zemn soudržnost;

d) zemědělstv a rybolov, vyjma zachovn biologickch mořskch zdrojů;

e) životn prostřed;

f) ochrana spotřebitele;

g) doprava;

h) transevropsk stě;

i) energetika;

j) prostor svobody, bezpečnosti a prva;

k) společn otzky bezpečnosti v oblasti veřejnho zdrav, pokud jde o hlediska vymezen v tto smlouvě.

3. Unie m pravomoc vyvjet činnost v oblasti vzkumu, technologickho rozvoje a vesmru, zejmna vymezovat a provdět programy, avšak vkon tto pravomoci nesm členskm sttům brnit ve vkonu jejich pravomoci.

4. Unie m pravomoc vyvjet činnost a provdět společnou politiku v oblasti rozvojov spoluprce a humanitrn pomoci, avšak vkon tto pravomoci nesm členskm sttům brnit ve vkonu jejich pravomoci.

128. V prvnm bodu svho nvrhu žd Sent stavn soud, aby se zabval otzkou charakteru a klasifikace pravomoc přenesench na Evropskou unii. Uvedl přitom zejmna, že nov zněn Smlouvy o fungovn Evropsk unie (dřve Smlouva o založen ES) zakld pr klasifikaci pravomoc charakteristickou spše pro federln stty, přičemž mj. zavd kategorii vlučnch pravomoc Unie, do nž spadaj komplexn oblasti prvn regulace, v nichž dle čl. 2a odst. 1 Smlouvy o fungovn Evropsk unie mohou člensk stty vytvřet a přijmat prvně zvazn akty pouze tehdy, jsou-li k tomu zmocněny nebo provděj-li akty Unie. Navazujc koncept sdlench pravomoc (člnek 2c Smlouvy), kter maj existovat vedle zmněnch pravomoc vlučnch, otevr podle navrhovatele prostor širok, předem pr obtžně identifikovateln sfry unijn normotvorby, kde se implicitně, v souladu s prohlšenm č. 17 připojenm ke Smlouvě, uplatňuje zsada přednosti unijnho prva. Rozsah přenesen pravomoc tak může bt nahlžen ve sfře sdlench pravomoc z pohledu č1. 10a stavy jako předem ne zcela určiteln.

129. Prezident republiky ke klasifikaci pravomoc charakteristickch i podle jeho nzoru spše pro federln stty, dodv mj., že z doslovnho zněn člnku 10a stavy plyne, že pravomoci orgnů Česk republiky lze přenšet pouze na entitu existujc mezi stty, nikoli vedle nich či dokonce nad nimi. Ve sv argumentaci pak poukazuje na to, že Unie takovou „entitou“ nen.

130. stavn soud - k samotnmu vymezen pravomoc Evropsk unie a jejich charakteru - konstatuje, že hranice přenosu pravomoc Česk republiky na mezinrodn organizace nebo instituce primrně upravuje čl. 10a stavy, kter hovoř o přenosu „některch“ pravomoc; zde nelze přehldnout jist vznam, kter člnku 10a určil nlez stavnho soudu tkajc se cukernch kvt (nlez sp. zn. Pl. S 50/04 - viz vše). Z použit slova „někter“ pravomoci vyplv, že na mezinrodn organizaci či instituci nemohou bt přeneseny pravomoci všechny; to však neznamen automatick zvěr o kompatibilitě přenosu pravomoc v přpadě, že by orgnům Česk republiky byly zachovny pravomoci alespoň někter. Vznam slova „někter“ je logicky nutno vykldat s ohledem na dalš ustanoven stavnho pořdku, zejmna však na člnek 1 odst. 1 stavy, podle kterho je Česk republika svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt, založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana. Ve zmněnm nlezu Pl. S 50/04 stavn soud konstatoval podmněnost přenosu pravomoc ve dvou rovinch - formln a materiln. Formln rovina omezuje přenos pravomoc jeho slučitelnost s uchovnm zkladů sttn suverenity Česk republiky. V tomto ohledu se formln rovina poj s ustanovenm člnku 1 odst. 1 stavy. Materiln rovina se tk způsobu vkonu přenesench pravomoc, jenž nesm ohrožovat samotnou podstatu materilnho prvnho sttu; toto omezen vychz z ustanoven člnku 9 odst. 2 stavy, podle něhož je změna podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu nepřpustn. Materiln hranice přenosu pravomoc jsou dokonce, jak stavn soud zdůraznil, mimo dispozice samotnho stavodrce. Z toho však nijak nevyplv, že by přenos pravomoc nesměl zahrnovat „komplexn oblasti prvn regulace“, ani že by organizace či instituce, na kterou se pravomoci orgnů Česk republiky přenšej, nesměla tyto pravomoci vykonvat vlučně, jak se zřejmě domnv navrhovatel. K tomu je ovšem třeba zdůraznit - mimo uveden důvody - že v tto souzen věci se však jedn o přezkum stavnosti novelizovanho primrnho prva EU, jehož referenčnm kritriem nejsou toliko čl. 1 odst. 1 stavy a čl. 9 odst. 2 stavy (byť jsou hlediskem stěžejnm), nbrž stavn pořdek jako celek (srov. bod 88 a nsl.).

131. Komplexně lze řci, že pochopitelně jen svrchovan stt je schopen zavzat se dodržovat a tak činně vynucovat, tedy relně garantovat, nejdůležitějš stavn pravidla a principy materilnho prvnho sttu; zachovn podstatnch atributů suverenity je zde condicio sine qua non, předpokladem, aby zsady přirozenoprvnho původu mohly bt vůbec sttem ochraňovny.

132. Jak ostatně ve svm nvrhu sprvně zdůrazňuje i Sent, sama Lisabonsk smlouva potvrzuje, že legislativn kompetenčn kompetence, tedy oprvněn měnit zkladn předpisy, zůstv členskm sttům. S tm zce souvisej pochybnosti Sentu a prezidenta republiky, tkajc se charakteru EU jako federlnho sttu, respektive klasifikace pravomoc, kter m podle Sentu i prezidenta takov stt připomnat; tu lze stručně dovozovat, že jestliže Unie nedisponuje shora zmněnou kompetenčn kompetenc, nemůže bt pokldna ani za druh federlnho sttu, ani za zvlštn entitu, stojc v každm ohledu a vždy nad jednotlivmi stty. Unie může jednat pouze v rmci pravomoc j vslovně svěřench členskmi stty, kter nesm ani překračovat, ani si sama zakldat pravomoci nov. Samotn člnek 5 odst. 2 Smlouvy o EU totiž stanov: „Podle zsady svěřen pravomoc jedn Unie pouze v mezch pravomoc svěřench j ve Smlouvch členskmi stty pro dosažen clů stanovench ve Smlouvch. Pravomoci, kter nejsou Smlouvami Unii svěřeny, nležej členskm sttům.“

(Toto ustanoven je navc v podstatě přejato z existujcho člnku 5 SES, přičemž je ještě vce zdůrazněna omezenost unijnch kompetenc; srov. prvn pododstavec uvedenho čl. 5: „Společenstv jedn v mezch pravomoc svěřench mu touto smlouvou a clů v n stanovench.“)

133. Za tohoto stavu stavn soud - k nmitce, že Lisabonsk smlouva nově zavd kategorii vlučnch pravomoc Unie - dovozuje, že tato kategorie (jako takov) je znma již dnes (byť vlučn pravomoci nejsou explicitně v samostatnm ustanoven vyjmenovny), a to ve vkladu prva EU soudnm dvorem, i v samotn Smlouvě ES (viz citovan čl. 5 Smlouvy o ES). Ve srovnn s dosavadnm čl. 5 Smlouvy ES jsou však nov ustanoven o pravomocech krokem k větš jasnosti a přehlednosti, což lze i z vnitrosttnho stavnho hlediska nepochybně hodnotit jako přnosn. U zařazen jednotlivch kompetenc přitom ke změnm dochz; jejich rozdělen sice v řadě pravomoc vychz z dělen podle dosavadnch smluv, u některch prvků se však odlišuj, takže je lze v tomto směru chpat jako ustanoven nov.

134. Pokud jde o sfru tzv. sdlench pravomoc, argumentace Sentu v podstatě pomj čl. 2 odst. 6 Smlouvy o fungovn EU (2a odst. 6), podle kterho rozsah a způsob vkonu pravomoc určuj ustanoven smluv tkajcch se jednotlivch oblast. Čl. 4 odst. 2 Smlouvy o fungovn EU (2c) citovan Sentem tedy nezakld nějakou neomezenou kompetenčn klauzuli v oblasti sdlench pravomoc, ale jen deklaruje hlavn oblasti, kde se sdlen pravomoci projev; každ jednotliv pravomoc však mus bt v každm přpadě specifikovna v relevantn čsti přslušn smlouvy. Lze tedy řci, že Smlouva o EU neobsahuje sdlen pravomoci na zkladě čl. 4 odst. 2 Smlouvy o fungovn EU, ale na zkladě jednotlivch zvlštnch smluvnch ustanoven. Pokud nen nějak pravomoc vslovně označena jako unijn, ať již vlučn nebo sdlen, zůstv plně v dispozici členskho sttu. O tom hovoř - jak již bylo uvedeno - již citovan čl. 5 odst. 2 Smlouvy o EU: „Podle zsady svěřen pravomoc jedn Unie pouze v mezch pravomoc svěřench j ve Smlouvch členskmi stty pro dosažen clů stanovench ve Smlouvch. Pravomoci, kter nejsou Smlouvami Unii svěřeny, nležej členskm sttům.“. Přenos pravomoc podle čl. 10a stavy proto nen neomezen, a tento člnek tedy nen v tomto směru porušen. Znovu je tak třeba zdůraznit, že Evropsk unie může jednat pouze v těch oblastech, ve kterch na ni byly, za předpokladů vše vymezench, na zkladě doktrny autolimitace suverna (jednostrann sebeomezujc akt svrchovanho sttu) v souladu s konkrtnm vnitrosttnm prvem, určit pravomoci členskch sttů přeneseny.

135. Z stavněprvnch mez přenosu pravomoc obsažench v člnku 10a stavy však dle vyplv potřeba zřetelnějš ohraničenosti (a tedy i určitosti a rozpoznatelnosti) přenesench pravomoc, spolu s dostatečnou kontrolou, kterou nad přenšenm pravomoc může Česk republika jako svrchovan stt vykonvat.

136. Pokud se tk tto

ohraničenosti

přenesench pravomoc, je tedy nutno si uvědomit, že člnek 2c odst. 2 (nyn čl. 4) Smlouvy o fungovn EU citovan Sentem sm o sobě ještě pravomoci Unie nevymezuje. Ty jsou konkretizovny jednotlivmi ustanovenmi v dalšch čstech Smlouvy o fungovn EU, včetně konkrtnch rozhodovacch procedur a prvnch nstrojů, kter mohou bt při jejich realizaci použity, jak ostatně připomn i vlda ve svm vyjdřen. stavn soud zde tedy souhlas s nzorem vldy, že obava navrhovatele tkajc se předem obtžně identifikovateln sfry unijn normotvorby nen za dan situace namstě a že (ostatně) nen ani možn taxativnm včtem zakotvit jednotliv pravomoci tak detailnm způsobem, aby vždy přesně odpovdaly konkrtnmu prvnmu aktu Unie, jmž jsou realizovny. Je však možn, a Lisabonsk smlouva tak jednoznačně čin, stanovit přesně vymezen oblasti, v nichž může normotvorba Unie probhat.

[Vlda ve svm vyjdřen uvd pouze čst třet Smlouvy o fungovn EU (vnitřn politiky a činnosti Unie), což ovšem pomj kompetenčn ustanoven i v jinch čstech tto smlouvy, např. člnek 18, kter je součst druh čsti Smlouvy o fungovn EU a podle kterho Evropsk parlament a Rada mohou řdnm legislativnm postupem přijmat předpisy zakazujc diskriminaci na zkladě sttn přslušnosti.]

137. Člnek 5 Smlouvy o EU navc upravuje zsady pro vymezen a vkon pravomoc Evropsk unie. Jejich bližš konkretizace je ovldna principem svěřench pravomoc (srov. bod 134). Vkon jinch než vlučnch pravomoc Evropsk unie je pak omezen principy subsidiarity a proporcionality. Podle principu subsidiarity „jedn Unie v oblastech, kter nespadaj do jej vlučn pravomoci, pouze tehdy a do t mry, pokud clů zamšlen činnosti nemůže bt dosaženo uspokojivě členskmi stty na rovni středn, regionln či mstn, ale spše jich, z důvodu jejho rozsahu či činků, může bt lpe dosaženo na rovni Unie“ (čl. 5 odst. 3). Princip proporcionality požaduje, aby ani obsah ani forma činnosti Unie nepřekračovaly rmec toho, co je nezbytn k dosažen clů Smluv (čl. 5 odst. 4). Obsah těchto zsad ještě dle konkretizuje zejmna Protokol o použvn zsad subsidiarity a proporcionality, spolu s Protokolem o vkonu sdlench pravomoc. Tyto zsady, spolu s konkrtnmi ustanovenmi Smlouvy o EU a Smlouvy o fungovn EU, tedy poskytuj dostatečně určit normativn rmec pro určen rozsahu, ve kterm Česk republika sv pravomoci na Evropskou unii přenesla.

138. Otzku

kontroly

přenosu pravomoc ze strany Česk republiky jako svrchovanho sttu je třeba chpat zejmna ve vztahu k ustanovenm smluv vymezujcch pravomoci Unie, se zvlštnm ohledem na člnek 5 Smlouvy o EU. Co se tče institucionlnho rmce pro kontrolu vkonu pravomoc, je

zajist zkladnm

orgnem kontroly mez vkonu pravomoc Evropskou uni Soudn dvůr. Vykonv ji na zkladě člnku 263 Smlouvy o fungovn EU v rmci přm kontroly legality „legislativnch aktů, aktů Rady, Komise a Evropsk centrln banky, s vjimkou doporučen a stanovisek, a rovněž aktů Evropskho parlamentu a Evropsk rady, kter maj prvn činky vůči třetm osobm. Rovněž přezkoumv legalitu aktů instituc a jinch subjektů Unie, kter maj prvn činky vůči třetm osobm“. Jeho kontroln funkce se uplatňuje i při rozhodovn o předběžnch otzkch (tkajcch se vkladu Smluv o platnosti a vkladu aktů přijatch orgny, institucemi nebo jinmi subjekty Unie) předkldanch soudy členskch sttů podle člnku 267 Smlouvy o fungovn EU. Vedle Soudnho dvora jsou navc povinny všechny orgny Unie neustle dbt na dodržovn zmněnch zsad subsidiarity a proporcionality, jak uvd i člnek 1 Protokolu o použvn zsad subsidiarity a proporcionality, k čemuž Protokol stanov konkrtn postupy.

139. stavn soud v tto souvislosti znovu konstatuje, že obecně uznv působen tohoto institucionlnho rmce pro zajištěn kontroly rozsahu vkonu přenesench pravomoc, ačkoliv se jeho stanovisko může v budoucnu změnit, pokud by se snad ukzalo, že je tento rmec prokazatelně nefunkčn. Zde stavn soud odkazuje na sv zvěry v XI. čsti tohoto nlezu (bod č. 120), podle nichž může ve vjimečnch přpadech působit jako ultima ratio a zkoumat, zda někter akt Unie nevybočil z mez, jež Česk republika na EU podle čl. 10a stavy přenesla.

(V tomto ohledu by se tedy jednalo o obdobu rozhodnut Spolkovho stavnho soudu ve věci „Solange II“, vztaženou ale ke kontrole pravomoc, nikoliv k rovni ochrany zkladnch prv a svobod.

Např. polsk stavn Tribunl však vslovně vylučuje pravomoc Soudnho dvora posuzovat meze přenesen pravomoc na EU, jelikož je to podle Tribunlu otzka vkladu vnitrosttnho stavnho prva. Ačkoliv lze z pohledu dogmatiky vnitrosttnho stavnho prva s takovm zvěrem do jist mry souhlasit, je otzkou, zda je nutn jej formulovat tak vyhraněně, jako učinil Tribunl.)

Německ Spolkov stavn soud - jak již bylo uvedeno vše (bod 118) - si zase vyhradil prvo konečnho slova v otzce, zda někter komunitrn akt překročil hranice, kter dalo Společenstv německ prvo a kter komunitrn akty jsou tedy ultra vires, mimo kompetenci EU. Z perspektivy německho prva je tak teoreticky možn, že se překročen působnosti Společenstv dopust i sm Soudn dvůr (např. tm, že jeho vklad již nebude vkladem zakldacch smluv, ale bude naopak nepřpustnou normotvornou). Pokud by Spolkov stavn soud dovodil, že tyto akty jsou ultra vires, zakld to jejich neaplikovatelnost (nikoliv neplatnost či nulitu) v rmci Německa. Maastrichtsk rozhodnut tedy znamenalo kvalitativn posun; lze však zřejmě souhlasit s nzorem, že maastrichtsk doktrna Spolkovho stavnho soudu (kompetenz-kompetenz) m spše povahu potenciln vstrahy, ale nemus bt v praxi ani nikdy použita.

Samotn Soudn dvůr již tak rozhodl, že v konkrtnm přpadě evropsk akt překročil pravomoci, kter m EU na zkladě evropskch smluv, zejmna Smlouvy ES. Poprv se tak stalo v roce 2000, kdy zrušil směrnici Rady o regulaci tabkov reklamy, neboť tato prava již podle něj nebyla v rmci pravomoc, kter EU m na zkladě přenosu pravomoc od členskch sttů (rozsudek ze dne 5. 10. 2000, Německo v. Parlament a Rada, C-376/98, Recueil, s. I-8419).

140. stavn soud dle akcentuje i to, že navc Lisabonsk smlouva rozšiřuje současn rmec - kde byl dominantnm orgnem Soudn dvůr ES (spolu s dalšmi orgny na rovni EU) - zapojenm Parlamentů členskch sttů do procesu kontroly vkonu pravomoc v souladu s Protokolem o loze vnitrosttnch parlamentů v Evropsk unii a Protokolem o použvn zsad subsidiarity a proporcionality. Parlamenty členskch zem tedy mohou hrt vznamnou roli při ochraně limitů kompetenc, jež člensk stty na Unii přenesly. (

Pozn.: Je otzka, zda dosud stěžejn role stavnch soudů již pak nebude natolik vznamn jako za pravy předchoz.

) Kontrola nad respektovnm mez přenosu pravomoc je tak společnm kolem všech zčastněnch orgnů, jak na rovni evropsk, tak i na rovni vnitrosttn.

141. Ze všech uvedench důvodů stavn soud neshledal, že by čl. 2 odst. 1 (2a odst. 1) a čl. 4 odst. 2 (2c) Smlouvy o fungovn EU, zpochybněn navrhovatelem v bodě prvnm jeho nvrhu, byly v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.

XIV.

142. V druhm bodu svho nvrhu vznš Sent pochybnosti, pokud jde o čl. 308 odst. 1 (nyn čl. 352) Smlouvy o fungovn EU (doložka flexibility).

143. Cel člnek 308 (nyn 352) zn:

1. Ukže-li se, že k dosažen některho z clů stanovench Smlouvami je nezbytn určit činnost Unie v rmci politik vymezench Smlouvami, kter však k tto činnosti neposkytuj nezbytn pravomoci, přijme Rada na nvrh Komise jednomyslně po obdržen souhlasu Evropskho parlamentu vhodn ustanoven. Pokud jsou dotyčn ustanoven přijmna Radou zvlštnm legislativnm postupem, rozhoduje rovněž jednomyslně, na nvrh Komise a po obdržen souhlasu Evropskho parlamentu.

2. V rmci postupu pro kontrolu zsady subsidiarity podle čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropsk unii upozorn Komise vnitrosttn parlamenty na nvrhy založen na tomto člnku.

3. Opatřen založen na tomto člnku nesměj harmonizovat prvn předpisy členskch sttů v přpadech, kdy Smlouvy tuto harmonii vylučuj.

4. Tento člnek nemůže sloužit jako zklad pro dosažen clů stanovench v rmci společn zahraničn a bezpečnostn politiky a každ akt přijat na zkladě tohoto člnku respektuje meze stanoven v čl. 40 druhm pododstavci Smlouvy o Evropsk unii.

144. V bodu druhm nvrhu Sentu je tedy uvedeno, že předmětem přezkumu souladu s čl. 10a stavy by měla bt i povaha ustanoven čl. 308 odst. 1 Smlouvy o fungovn Evropsk unie, podle něhož - dle Sentu - přijme Rada na nvrh Komise jednomyslně opatřen k dosažen některho z clů stanovench Smlouvami, a to za situace, kdy je v rmci unijnch politik nezbytn určit činnost, k nž Smlouva neposkytuje nezbytn pravomoci. Na rozdl od stvajcho zněn zakldacch smluv se navržen ustanoven Smlouvy neomezuje na oblast regulace vnitřnho trhu, ale dajně představuje blanketn normu. Umožňuje se tak pr přijet opatřen nad rmec unijnch kompetenc, tj. mimo rozsah přenesen pravomoc podle čl. 10a stavy Česk republiky; opatřen mohou bt nsledně přijmna např. rovněž v oblasti citlivch otzek spoluprce v trestnch věcech. Podle Sentu i specifick kompetenčn jurisdikce Evropskho soudnho dvora coby konečnho arbitra při přpadně vzniknuvšm sporu může vyvolvat - se zřetelem na nevyjasněn vztah k stavnm soudům členskch sttů - otzky tkajc se dodržen principu prvn jistoty. Sent konečně namt, že neexistence časovho omezen platnosti přijatho opatřen a jeho (pr) exekutivn povaha vzbuzuj pochybnosti nad relevanc čast nrodnch parlamentů při zvažovn přijet takovho opatřen.

145. stavn soud považuje před konkrtnm posouzenm dan problematiky - jelikož to s n zce souvis - za vhodn předeslat, že v širšm kontextu jsou pro posouzen samotn prvn povahy EU podle Lisabonsk smlouvy klčov ustanoven o vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost, o nslednch možnch revizch primrnho evropskho prva a o možnosti vystoupen členskho sttu ze smluvnho režimu EU. Jde opět o otzku, kdo m v dan oblasti nejvyšš, stavn kompetenčn kompetenci; pokud by totiž Unie mohla sv pravomoci libovolně měnit nezvisle na signatřskch zemch, porušila by Česk republika ratifikac LS čl. 1 odst. 1 a čl. 10a stavy. (Dle uveden vaha sice souvis s bodem prvnm nvrhu Sentu, leč m vznam i pro bod druh /čl. 308, resp. 352/ jeho nvrhu.)

146. Pokud jde o vstup Lisabonsk smlouvy v platnost, podmnka jejho jednomyslnho přijet všemi signatři je vraznm znakem organizace mezinrodněprvn povahy, kter odlišuje EU od federace nebo jinho sttnho tvaru. Je však nutno posoudit nejen to, jakou formou Lisabonsk smlouva vstupuje v platnost, ale tak to, jakm způsobem lze smlouvy v rmci primrnho prva EU (ať již Smlouvu o EU, tak Smlouvu o fungovn EU) změnit. Systm změny primrnho prva, jak jej zakotvuje Lisabonsk smlouva, je dokladem toho, že všechny jmenovan mezinrodn smlouvy zůstvaj takovmi smlouvami i co se tče jejich vlastnch reviz, a Evropsk unie bude proto i po přpadnm vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost specifickou organizac mezinrodněprvnho charakteru. Ve federativnm sttě je totiž primrně na orgnech federace přijmat novelizaci vlastn stavy; člensk stty mnohačlenn federace, častn- li se vůbec takov stavn změny, nemus s stavn změnou souhlasit všechny, a přesto změna stavy vstoup v platnost. Naopak změna Smlouvy o EU a Smlouvy o fungovn EU bude možn jen za souhlasu všech sttů Unie na mezivldn konferenci, takže role orgnů Unie by byla jen pořdkov, nikoliv decizn; orgny Unie tedy nebudou rozhodovat o navrhovanch změnch, ale jen organizačně zajišťovat revizi smluv, a změny vstoup v platnost po ratifikaci všemi členskmi stty v souladu s jejich stavnmi předpisy (viz čl. 48 odst. 1 až 5 Smlouvy o EU). EU tedy ani po vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost nezsk pravomoc k tvorbě vlastnch novch kompetenc, „pny smluv“ stle zůstanou člensk stty. Lisabonsk smlouva navc nově zavd v čl. 50 Smlouvy o EU možnost vystoupen z tto organizace. Může k němu dojt dohodou vystupujcho sttu s Radou jako reprezentantem členskch sttů (tedy nikoliv s Komis jako reprezentantem zjmů samotn Unie) a nedojde-li k dohodě, ze smlouvy samotn vyplv vpovědn lhůta pro stt vystupujc. I způsob ukončen členstv se jev jako typick pro mezinrodn organizaci, nikoliv pro soudob federativn stt, a svrchovanost členskch zem je touto možnost naopak poslena. Uveden argumenty jsou dalšm důkazem toho, že Lisabonsk smlouva neproměňuje vrazně charakter EU a že nezakld možnost, aby Unie přijmala opatřen nad rmec unijnch kompetenc, tedy mimo rozsah přenesen pravomoc podle čl. 10a odst. 1 stavy.

147. S uvedenm širšm vymezenm prvn povahy EU zce souvis i problematika zmiňovan Sentem v jeho nvrhu; jedn se o tzv. doložku flexibility (čl. 352 Smlouvy o fungovn EU, dřve čl. 308 Smlouvy o ES) a o zjednodušen postup revize primrnho unijnho prva (tzv. passerelly) podle čl. 48 odst. 6 a 7 Smlouvy o EU. Pokud jde o zjednodušen postup revize primrnho unijnho prva, bude o něm pojednno na jinm mstě (kapitola XV., body 156 a nsl. tohoto nlezu), jelikož Sent jej zařazuje jako zvlštn třet bod svho nvrhu.

148. Doložka flexibility podle Lisabonsk smlouvy představuje modifikovan současn čl. 308 Smlouvy o ES (původně čl. 235 Smlouvy o EHS). Ten umožňuje Radě přijmout jednomyslně vhodn opatřen tehdy, jestliže Smlouva ES nedv Společenstv určitou pravomoc, je-li však zroveň takov pravomoc uskutečňovna k dosažen clů Společenstv v rmci vnitřnho trhu, navrhne-li to Komise a je-li konzultovn Parlament; nen možn jej použt, nešlo-li by o dosažen některho z clů společnho trhu. (

Pozn.: Přkladem použit tto pravomoci Rady může bt např. rozhodnut Rady 87/327, kterm byl přijat program mezinrodn vměny studentů Erasmus; srov. rozsudek Soudnho dvora ze dne 30. 5. 1989, Komise v. Rada, 242/87, Recueil, s. 142.

) Ve srovnn s dosavadnm stavem Lisabonsk smlouva aplikovatelnost doložky flexibility rozšiřuje, neboť jej použit je realizovateln na někter z clů jakkoliv politiky vymezen Smlouvami (nikoliv jen vnitřnho trhu), vyjma společn zahraničn a bezpečnostn politiky (odstavec 4 citovanho člnku). V tomto směru dochz k přesunu novch pravomoc na EU. Tomuto rozšřen koresponduje i poslen Evropskho Parlamentu: podle čl. 352 odst. 1 Smlouvy o fungovn EU je použit tohoto člnku vzno na souhlas Parlamentu (pozn.: dnes je nutn jen konzultace); navc však zskvaj důležit pravomoci domc parlamenty, kter kontroluj dodržovn principu subsidiarity.

149. Nelze však přisvědčit tvrzen Sentu, že by člnek 352 Smlouvy o fungovn EU - jak již bylo uvedeno - otevral Unii prostor k přijet opatřen mimo rozsah přenesen pravomoc podle čl. 10a stavy Česk republiky. Možnost přijmout takov opatřen je totiž omezena na cle, kter vymezuje člnek 3 Smlouvy o EU (dřve čl. 2), jenž tak poskytuje i dostatečn vodtko k určen mez přenesench pravomoc, kter orgny Unie nemohou překročit. Třet a čtvrt odstavec dotčenho člnku 352 navc vslovně zužuj pole, ve kterm se může uplatnit. Vedle toho, jak sprvně uvd ve svm vyjdřen vlda Česk republiky, Prohlšen č. 41 a 42, učiněn k dotčenmu člnku (připojen k Zvěrečnmu aktu mezivldn konference připravujc LS) dle zužuj možnosti využit člnku 352 Smlouvy o fungovn EU jako prostředku ke skrytmu rozšiřovn pravomoc orgnů Unie. Ačkoliv tato prohlšen nemaj z prvnho hlediska zvaznou povahu, vyjadřuj přesvědčen smluvnch stran - včetně vldy Česk republiky - co do nležit interpretace dotčenho ustanoven, kterou navc stvrzuje i existujc judikatura Soudnho dvora tkajc se vkladu člnku 308 Smlouvy o ES. Tato prohlšen tedy mohou sloužit jako důležit interpretačn pomůcka při vkladu dotčench ustanoven.

(Prv z uvedench prohlšen konstatuje, že odkaz na cle Unie v čl. 352 odst. 1 Smlouvy o fungovn Evropsk unie se tk clů stanovench v čl. 3 odst. 2 a 3 Smlouvy o Evropsk unii a clů v čl. 3 odst. 5 uveden smlouvy souvisejcch s vnějš činnost na zkladě čsti pt Smlouvy o fungovn Evropsk unie. Je proto vyloučeno, že by činnost založen na člnku 352 Smlouvy o fungovn Evropsk unie sledovala pouze cle stanoven v čl. 3 odst. 1 Smlouvy o Evropsk unii. V tto souvislosti konference konstatuje, že v souladu s čl. 31 odst. 1 Smlouvy o Evropsk unii nemohou bt v oblasti společn zahraničn a bezpečnostn politiky přijmny legislativn akty. Druh z citovanch prohlšen pak zdůrazňuje, že v souladu s ustlenou judikaturou Soudnho dvora Evropsk unie nemůže člnek 352 Smlouvy o fungovn Evropsk unie jakožto nedln součst institucionlnho systmu založenho na zsadě svěřench pravomoc sloužit jako zklad pro rozšřen rozsahu pravomoc Unie nad obecn rmec vymezen ustanovenmi Smluv jako celku, a zejmna ustanovenmi, kter vymezuj koly a činnosti Unie. Člnek 352 nemůže bt v ždnm přpadě použit jako zklad pro přijet ustanoven, jejichž činek by v podstatě znamenal změnu Smluv, aniž by se použil postup, kter pro tento čel Smlouvy stanov).

150. stavn soud se tedy ztotožňuje i s nzorem vldy uvedenm v jejm vyjdřen, že se v přpadě doložky flexibility nejedn o blanketn normu; aby totiž mohla Unie čl. 352 odst. 1 Smlouvy o fungovn EU využt, mus bt ve vztahu k navrhovanmu legislativnmu aktu kumulativně splněny nsledujc podmnky: nezbytnost k dosažen některho z clů EU, přijet aktu mus bt v rmci politik vymezench primrnm prvem EU, mus dojt k jednomyslnmu schvlen v Radě a mus bt zskn souhlas Evropskho parlamentu. Je zřejm, že jde o podmnky značně striktn a omezujc, kter dostatečně uzavraj cestu k tomu, aby byl člnek 352 odst. 1 Smlouvy o fungovn EU aplikovn nepřiměřeně (zneužit).

151. Podle nzoru Sentu však i specifick kompetenčn jurisdikce Evropskho soudnho dvora může vyvolvat - za situace nevyjasněnho vztahu k stavnm soudům členskch sttů - otzky tkajc se dodržen principu prvn jistoty. Tu stavn soud konstatuje, že působen Soudnho dvora je však prvě, pokud jde o řešenou problematiku, poměrně přehledn. Podle stvajc judikatury Soudnho dvora tkajc se člnku 308 Smlouvy o ES (již) ze samotnho zněn člnku vyplv, že jeho použit jako prvnho zkladu aktu je odůvodněno pouze tehdy, pokud ždn jin ustanoven Smlouvy nesvěřuje orgnům Společenstv pravomoc nezbytnou k přijet tohoto aktu. V takov situaci tento člnek umožňuje orgnům jednat za čelem uskutečněn některho z clů Společenstv i přes neexistenci ustanoven, kter by jim k tomu svěřovalo potřebnou pravomoc. K tomu, aby však orgny Společenstv (pozn.: v kontextu posuzovn člnku 352 Smlouvy o fungovn EU rozuměno orgny Unie) mohly takov prvn akt přijmout, mus bt jeho cl spojen s některm z clů, kter Smlouva vytyčuje Unii. (srov. rozsudek Soudnho dvora ze dne 26. března 1987, Komise v. Rada, 45/86, Recueil, s. 1493, bod 13). Za zsadn nzor k doložce flexibility je však nutno považovat posudek Soudnho dvora 2/94 z 28. 3. 1996, Recueil, s. 1759, tkajc se možnosti Společenstv přistoupit k Evropsk mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (stanovisko cituje ještě čl. 235, kter však byl totožn s dnešnm čl. 308 Smlouvy o ES). Soudn dvůr nejprve zdůraznil, že čl. 235 lze využt jen při neexistenci vslovn či implicitn pravomoci; pokračoval, že tento člnek byl vytvořen k vyplněn mezer v přpadech, kdy neexistuje specifick ustanoven Smlouvy, kter by dvalo institucm Společenstv vslovn nebo implicitn pravomoci jednat, pokud jsou takov pravomoci přesto nezbytn k tomu, aby Společenstv mohlo plnit sv funkce se zřetelem na cle vytyčen Smlouvou. Soud vslovně uvedl, že toto ustanoven, kter je integrln čst institucionlnho systmu založenho na principu svěřench pravomoc, nemůže sloužit jako zklad pro rozšiřovn sfry pravomoc Společenstv mimo obecn zklad vytvořen ustanovenmi Smlouvy jako celku, a zejmna těmi, kter definuj koly a činnosti Společenstv. V ždnm přpadě tak nemůže bt člnek 235 použit jako zklad pro přijet ustanoven, jejichž důsledkem by byla v podstatě novelizace Smlouvy bez řdn procedury, kter pro tento čel existuje.

152. Protože ustanoven o doložce flexibility (člnek 352 odst. 1), jak je z vše uvedenho zřejm, představuje modifikovan současn člnek 308 odst. 1, byť je jeho zběr rozšřen, lze nepochybně chpat stanoviska Soudnho dvora jako potvrzen toho, že doložka flexibility nemůže sloužit jako prostředek k novelizaci Smlouvy o fungovn EU. Za pomoci tto doložky - a praxe orgnů EU i zmněn judikatura Soudnho dvora to potvrzuj - tedy nen a ani nebude možn obchzet čl. 10a stavy Česk republiky. Za tohoto stavu považuje stavn soud institucionln rmec kontroly vkonu přenesench pravomoc - i s ohledem na člnek 352 Smlouvy o fungovn EU - za dostatečn, s přihldnutm ke všem důvodům, kter jsou uvedeny shora; znovu však zdůrazňuje, že použit tohoto člnku lze považovat za zcela vjimečn (srov. Soudn dvůr vše).

153. Jak již bylo zmněno, člnek 352 navc vslovně proklamuje, že rozhodnut v rmci doložky flexibility mus respektovat princip subsidiarity, na jehož dodržovn dohlžej domc parlamenty. Lisabonsk smlouva sama nijak prostor pro zapojen vnitrosttnch parlamentů neomezuje a ponechv zcela na stavnch strukturch členskch sttů, jakm způsobem ji zajist. Naopak, oproti člnku 308 Smlouvy o ES zdůrazňuje druh odstavec dotčenho člnku roli, kterou v procesu unijn normotvorby maj hrt vnitrosttn parlamenty, což je opět poslenm pozice členskch sttů. Proto nmitka Sentu, pokud jde o neexistenci časovho omezen platnosti přijatho opatřen a jeho pr exekutivn povahu, nemůže podle přesvědčen stavnho soudu pochybnosti nad čast nrodnch parlamentů vzbudit. Bude však na českm zkonodrci, aby v přpadě vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost přijal v tomto směru v souladu s stavnm pořdkem přslušnou prvn pravu (srov. tž kapitola XV., bod 165-167).

154. Dalš nmitky Sentu o přijman opatřen v oblasti citlivch otzek spoluprce v trestnch věcech a o dajnch nedostatečnch procesnch zrukch ochrany občanskch prv a svobod se dotkaj spše nsledn aplikačn sfry a s odkazem na vše uveden argumenty se jev jako neopodstatněn; ostatně, navrhovatel tyto sv pochybnosti ani blže nekonkretizoval.

155. Z uvedench důvodů stavn soud neshledal, že by byl čl. 352 (čl. 308) Smlouvy o fungovn EU v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.

XV.

156. Ve třetm bodu svho nvrhu Sent uvedl, že pojem pravomoci, s nmž pracuje čl. 10a stavy Česk republiky, nem pouze materiln rozměr překrvajc se s vymezenm oblasti působnosti, ale tak rozměr institucionln, vztahujc se ke způsobu rozhodovn. V tto souvislosti je podle nzoru Sentu zapotřeb přezkoumat soulad čl. 48 odst. 6 a 7 Smlouvy o Evropsk unii s uvedenm ustanovenm stavy Česk republiky (pozn.: čslovn se neměn). Tyto hlnky totiž zavděj možnost tzv. zjednodušenho postupu pro přijmn změn primrnho unijnho prva prostřednictvm exekutivnho aktu, kterm se měn podoba řdně ratifikovanch zakldacch smluv EU. Jednoznačně je pr v tto souvislosti formulovna obecn přechodov klauzule (tzv. passerelle), kter - i přes formln zakotven principu oboustrann flexibility v prohlšen č. 18 připojenm k Smlouvě - zůstv podle navrhovatele nstrojem jednosměrn změny pravomoc. Uplatněn tto klauzule za čelem změny jednomyslnho rozhodovn na rozhodovn kvalifikovanou většinou v určit oblasti či nahrazen zvlštnho legislativnho postupu řdnm legislativnm postupem dle čl. 48 odst. 7 může podle nzoru Sentu představovat změnu pravomoc ve smyslu čl. 10a stavy, aniž by tato změna byla doprovzena ratifikac mezinrodn smlouvy či aktivnm souhlasem Parlamentu Česk republiky. Ztrtu prva veta pr lze přitom chpat jako přenos pravomoc na mezinrodn organizaci, kter zroveň fakticky znamen omezen vznamu parlamentnho mandtu udělovanho vldě k rozhodnut, při jehož přijmn by po aplikaci přechodov klauzule mohl bt zstupce vldy jednotlivho členskho sttu přehlasovn.

157. Člnek 48 odst. 6 zn:

Vlda každho členskho sttu, Evropsk parlament nebo Komise mohou předložit Evropsk radě nvrhy na změnu všech nebo čsti ustanoven čsti třet Smlouvy o fungovn Evropsk unie, kter se tkaj vnitřnch politik a činnost Unie.

Evropsk rada může přijmout rozhodnut o změně všech nebo čsti ustanoven čsti třet Smlouvy o fungovn Evropsk unie. Evropsk rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropskm parlamentem a Komis a, v přpadě institucionlnch změn v měnov oblasti, s Evropskou centrln bankou. Toto rozhodnut vstoup v platnost až po schvlen členskmi stty v souladu s jejich stavnmi předpisy.

Rozhodnut podle druhho pododstavce nesm rozšřit pravomoci svěřen Unii Smlouvami.

158. Člnek 48 odst. 7 zn:

Stanov-li Smlouva o fungovn Evropsk unie nebo hlava V tto smlouvy, že Rada rozhoduje v určit oblasti nebo v určitm přpadě jednomyslně, může Evropsk rada přijmout rozhodnut, kter Radě umožn v tto oblasti nebo v tomto přpadě rozhodovat kvalifikovanou většinou. Tento pododstavec se nepoužije na rozhodnut souvisejc s vojenstvm nebo obranou.

Stanov-li Smlouva o fungovn Evropsk unie, že Rada přijm legislativn akty zvlštnm legislativnm postupem, může Evropsk rada přijmout rozhodnut, kterm umožn přijmat tyto akty řdnm legislativnm postupem.

Každ iniciativa Evropsk rady na zkladě prvnho nebo druhho pododstavce se oznm vnitrosttnm parlamentům. Vyslov-li někter vnitrosttn parlament ve lhůtě do šesti měsců od tohoto oznmen svůj nesouhlas, rozhodnut uveden v prvnm nebo druhm pododstavci se nepřijme. Nen- li nesouhlas vysloven, může Evropsk rada toto rozhodnut přijmout.

Evropsk rada rozhoduje o přijet rozhodnut uvedench v prvnm nebo druhm pododstavci jednomyslně po obdržen souhlasu Evropskho parlamentu, kter se usnš většinou hlasů všech svch členů.

159. Navrhovatelem zpochybňovan člnky upravuj zjednodušen postup revize primrnho unijnho prva. Lze připomenout, že podobn postup zn - s určitmi nepřliš podstatnmi odlišnostmi - již současn evropsk prvo (srov. čl. 137 odst. 2 a čl. 175 odst. 2 Smlouvy ES).

160. Čl. 48 odst. 6 Smlouvy o EU umožňuje zjednodušen postup přijmn změn třet čsti Smlouvy o fungovn Evropsk unie, zahrnujc mj. vnitřn trh, voln pohyb osob a služeb, voln pohyb zbož, kapitlu a plateb, pravidla hospodřsk soutěže, hospodřskou a měnovou politiku apod., kter ovšem podlh schvlen členskmi stty v souladu s jejich stavami a nemůže se dotkat přenosu novch pravomoc na Unii. Odstavec šest třet pododstavec napadenho člnku vylučuje změny v rmci tohoto režimu, kter by se dotkaly pravomoc Unie; tm je vslovně eliminovna jakkoli pochybnost ve vztahu k čl. 10a stavy Česk republiky. Změna podle čl. 48 odst. 6 uskutečněn jednohlasnm rozhodnutm Evropsk rady mus bt schvlena členskmi stty v souladu s jejich stavnmi předpisy. Klčov z stavněprvnho hlediska - jak je zmněno - však je, že podle doslovnho zněn zkoumanho člnku nelze na Unii ždn dalš pravomoci přenšet.

161. Čl. 48 odst. 7 upravuje zjednodušen postup přijmn změn v hlasovn Rady podle Smlouvy o fungovn EU nebo podle hlavy pt Smlouvy o EU, a to z jednomyslnho hlasovn na hlasovn kvalifikovanou většinou, vyjma vojenstv a obrany. Pokud jde o tento odstavec, o změnch rozšiřujcch unijn pravomoci nelze pojmově ani uvažovat, neboť ten se tk - jak je zjevn - jen hlasovn. Změna způsobu hlasovn podle čl. 48 odst. 7, vyžadujc souhlas všech hlav sttů na Evropsk radě, je přitom blokovateln nesouhlasem jakhokoliv z parlamentů členskch sttů.

162. Obecně vzato, šest a sedm odstavec čl. 48 Smlouvy o EU se v zsadě odlišuj pouze mrou autonomie, kterou ponechvaj členskm sttům při schvalovn rozhodnut. Zatmco šest odstavec ponechv členskm sttům absolutn uvžen, pokud se tk způsobu schvlen rozhodnut, sedm odstavec jej omezuje na možnost vyjdřen nesouhlasu ze strany vnitrosttnho parlamentu. Rozhodnut podle těchto člnků jsou tak přezkoumateln Soudnm dvorem co do jejich souladu se samotnou Smlouvou, což prokazuje, že nemaj charakter novelizace Smluv, ale naopak, Smlouvy si nad těmito akty (novelizujcmi formlně deklasifikovan normy) podržuj vyšš prvn slu.

163. Pro plnost lze uvst, že vedle dvou passerell upravench čl. 48 odst. 6 a 7 Smlouvy o EU existuje několik specilnch ustanoven, ktermi může Evropsk rada jednomyslně změnit způsob hlasovn z jednomyslnho na většinov způsob (čl. 31 odst. 3 Smlouvy o EU, čl. 312 odst. 2 a čl. 333 Smlouvy o fungovn EU), eventulně tak může učinit jednomyslně Rada ministrů (čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungovn EU), kter přijm opatřen tkajc se rodinnho prva s mezinrodnm prvkem, jež mohou bt harmonizovna na zkladě většinovho hlasovn; na rozdl od dnešn situace (viz čl. 67 odst. 2 Smlouvy o ES) je nově zakotvena možnost nrodnch parlamentů takovto akt vetovat. O těchto ustanovench plat v zsadě totž, co by uvedeno u vkladu k čl. 48 odst. 6 a 7, tedy akty na jejich zkladě tvořen nemaj formlně podobu novelizace Smluv, ale Smlouvy si nad nimi podržuj vyšš prvn slu, a tyto akty tedy mus bt v souladu s podmnkami, kter jim Smlouvy vymezuj.

164. Z uvedench důvodů stavn soud neshledal, že by čl. 48 odst. 6 a 7 Smlouvy o EU byly v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.

165. V tto souvislosti však nelze nevidět, že zatm neexistuj navazujc ustanoven prvnho řdu Česk republiky, kter by umožnila realizaci rozhodovacch procedur stanovench v šestm a sedmm odstavci čl. 48 na vnitrosttn rovni. Neexistence těchto procedur se sice sama o sobě otzky stavnosti Lisabonsk smlouvy přmo nedotk, poněvadž však Lisabonsk smlouva předpokld ingerenci vnitrosttnch parlamentů, vlda jako předkladatel Lisabonsk smlouvy (a ten, kdo ji na rovni EU vyjednal) by to měla včas a dostatečně nvrhem relevantnch procedur na vnitrosttn rovni reflektovat, měla by zajistit kompatibilitu Smlouvy a jej provzanost s stavnm pořdkem Česk republiky, a to nejen s ohledem na čast Parlamentu, nbrž i s ohledem na možnost předběžnho přezkumu změny Smluv stavnm soudem. Je totiž zřejm, že požadavek určitosti přenesench pravomoc se vztahuje nejen k jednn orgnů EU, ale i orgnů Česk republiky, pokud je jejich součinnost nezbytn k přijet rozhodnut EU, kter se přenesench pravomoc bezprostředně dotk.

166. Za tto situace je třeba jasně vymezit roli, kterou budou hrt jednotliv komory Parlamentu, a jejich vzjemn vztah. Jde zejmna o uplatňovn prva veta nrodnch parlamentů k usnesen Evropsk rady (čl. 48 odst. 7); to je velmi vznamn kontroln pravomoc a odpovědnost, kter je jednm ze zkladnch postultů Lisabonsk smlouvy, a to i s ohledem k dodržovn principu subsidiarity. Na nejasnosti v tomto směru upozorňuje napřklad 7. usnesen Stl komise pro stavu Česk republiky a parlamentn procedury ze 14. schůze, konan dne 27. března 2008, k nvrhu stanoviska ke vztahu Lisabonsk smlouvy pozměňujc Smlouvu o Evropsk unii a Smlouvu o založen Evropskho společenstv a stavnho pořdku Česk republiky v bodu 3.

167. Za druh, je třeba zajistit kontrolu rozhodnut přijatho na zkladě člnku 48 odstavce 6, 2. pododstavce, stavnm soudem Česk republiky z hlediska souladu takovho rozhodnut s stavnm pořdkem. Na rozdl od rozhodnut podle odstavce 7, kde se pouze měn způsob hlasovn (a obsah změny tedy lze posoudit již v tomto okamžiku, kdy jsou pravomoci přenšeny), rozhodnutm podle odstavce 6 se měn substantivn ustanoven Smluv. Je tedy nutn umožnit kontrolu tto změny z hlediska ustanoven stavnho pořdku Česk republiky stavnm soudem, aby byly respektovny limity přenesen pravomoc ve smyslu člnku 10a stavy. Pouze tak lze garantovat, že přenesenm pravomoc, ke ktermu dochz podle člnku 48 odstavce 6 již okamžikem přijet Lisabonsk smlouvy, nedv Česk republika možnost přijmout na zkladě tohoto ustanoven rozhodnut, kter by bylo v rozporu s stavnm pořdkem českho sttu.

168. V dalš nmitce (zahrnut v tomtž bodě jako čl. 48 odst. 6 a 7 Smlouvy o EU) Sent uvedl, že v přpadě čl. 69b odst. 1 Smlouvy o fungovn EU (nyn čl. 83 odst. 1), kdy sektorov Rada rozhoduje o zařazen dalšch oblast trestn činnosti do sfry unijn regulace, prostor pro vyjdřen nesouhlasu Parlamentu zcela chyb, jakkoli je v jinm přpadě - prvě u navrženho zněn obecn přechodov klauzule (čl. 48 odst. 7 Smlouvy o Evropsk unii) a dlč přechodov klauzule ve sfře justičn spoluprce v občanskch věcech (čl. 65 odst. 3 Smlouvy o fungovn EU) - tato možnost garantovna. Sent dodal, že omezen zapojen nrodnch parlamentů do rozhodovn o změně poměrně široce definovanch pravomoc Unie je doplněno rozšřenm hlasovn kvalifikovanou většinou, nezřdka souvisejcho s celkovou komunitarizac dosavadnho třetho pilře evropskho prva, kde souběžně s implicitnm oslabenm vnitrosttnho parlamentnho mandtu a zrušenm kategorie mluv schvalovanch Parlamentem Česk republiky přebr odpovědnost za parlamentn dimenzi rozhodovn Evropsk parlament. Sent zpochybňuje - vzhledem k charakteru Evropsk unie jakožto společenstv sttů (nikoli spolkovho sttu) - zda je tento rozměr parlamentn demokracie postačujc a zda nedochz k faktickmu vyprzdněn čl. 15 odst. 1 stavy Česk republiky. V tto souvislosti prezident republiky kritizuje ve svm vyjdřen hlasovn kvalifikovanou většinou ještě důrazněji, nikoliv však ve vztahu k pochybnostem o nležitm zapojen Parlamentu Česk republiky do rozhodovn Unie, ale se zřetelem k obavm o zachovn suverenity Česk republiky vůbec.

169. Člnek 69b odst. 1 (nyn čl. 83 odst. 1) Smlouvy o fungovn EU prav, že Evropsk parlament a Rada mohou řdnm legislativnm postupem stanovit formou směrnic minimln pravidla tkajc se vymezen trestnch činů a sankc v oblastech mimořdně zvažn trestn činnosti s přeshraničnm rozměrem z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestnch činů nebo kvůli zvlštn potřebě potrat ji na společnm zkladě. Jde o tyto oblasti trestn činnosti: terorismus, obchod s lidmi a sexuln vykořisťovn žen a dět, nedovolen obchod s drogami, nedovolen obchod se zbraněmi, pran peněz, korupce, paděln platebnch prostředků, trestn činnost v oblasti vpočetn techniky a organizovan trestn činnost.

170. Sent však v zsadě polemizuje s třetm pododstavcem, podle něhož na zkladě vvoje trestn činnosti může Rada přijmout rozhodnut určujc dalš oblasti trestn činnosti, kter splňuj kritria uveden v tomto odstavci. Rozhoduje však

jednomyslně

po obdržen souhlasu Evropskho parlamentu. Sent pak navc - kromě uveden garance - v podstatě opomenul ochranu, kterou poskytuje Česk republice čl. 83 odst. 3 Smlouvy o fungovn EU; z něho plyne, že pokud se člen Rady domnv, že by se nvrh směrnice dotkl „zkladnch aspektů (jeho) systmu trestnho soudnictv“, může poždat, aby se nvrhem zabvala Evropsk rada; pak se řdn legislativn postup pozastav a pokud bylo později dosaženo konsenzu - pozastaven řdnho legislativnho postupu se ukonč. Bez souhlasu Česk republiky tedy v podstatě nen možn čl. 83 odst. 1 třet pododstavec na nš prvn řd aplikovat. stavn soud zde souhlas s nzorem vldy, že i v rozsahu působnosti čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungovn EU mohou vnitrosttn parlamenty naplňovat svoji předběžnou kontroln lohu dle přslušnch ustanoven Protokolu o použvn zsad subsidiarity a proporcionality, a že čelem předmětnho ustanoven nen arbitrrn rozšiřovn pravomoc Unie, ale zvšen možnost efektivně reagovat na bezpečnostn hrozby a trestnou činnost mimořdn nebezpečnosti, což lze považovat za zcela legitimn.

171. Z uvedench důvodů stavn soud neshledal, že by byl čl. 83 odst. 1 (69b odst. 1) Smlouvy o fungovn EU v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.

172. Pokud jde o pochybnosti Sentu tkajc se rozšřen hlasovn kvalifikovanou většinou (čl. 48 odst. 7) ve vztahu k čl. 15 odst. 1 stavy („Zkonodrn moc - nlež Parlamentu“), resp. otzky suverenity sttu, lze odkzat na zvěry, vyjdřen již vše (obecně bod 87 tohoto nlezu). Tu je namstě znovu připomenout dvnou mezinrodněprvn zsadu možnho sebeomezen suverna, jenž jedin je oprvněn zvžit samotnou mru omezen, ktermu se v mezinrodnm prostřed při respektovn principu

pacta sunt servanda

vystav. Shodně s vldou je tedy možn konstatovat, že při přenesen pravomoc na mezinrodn organizaci nebo instituci je jeho nevyhnutelnm důsledkem skutečnost, že orgn, jehož pravomoci byly přeneseny, je v tomto rozsahu pozbv, leč nadle však vykonv všechny ostatn pravomoci, kter mu v souladu s stavně vymezenou dělbou moci nlež. stavn požadavek čl. 15 odst. 1 stavy, že zkonodrn moc v Česk republice nlež Parlamentu, tedy nen nijak dotčen, a ani suverenita Česk republiky nen pod nepřijatelnou hranici snžena.

173. Lisabonskou smlouvou dochz k přesunu pravomoc na orgny, kter maj svoji pravidelně kontrolovanou legitimitu, vychzejc ze všeobecnch voleb na zem jednotlivch členskch sttů. Navc Lisabonsk smlouva umožňuje několika způsoby zapojen vnitrosttnch parlamentů (možnost přmho vyjdřen nesouhlasu parlamentem, popřpadě některou z jeho komor, je jednou z forem časti vnitrosttnch parlamentů). Vslovně je vyjmenovv čl. 12 Smlouvy o EU nsledovně:

Vnitrosttn parlamenty aktivně přispvaj k dobrmu fungovn Unie těmito způsoby:

a) jsou informovny orgny Unie a jsou jim postupovny nvrhy legislativnch aktů Unie v souladu s Protokolem o loze vnitrosttnch parlamentů v Evropsk unii;

b) zajišťuj, že zsada subsidiarity je dodržovna, a to v souladu s postupy stanovenmi v Protokolu o použvn zsad subsidiarity a proporcionality;

c) v rmci prostoru svobody, bezpečnosti a prva se podlej na mechanismech hodnocen provděn politik Unie v tto oblasti podle člnku 70 Smlouvy o fungovn Evropsk unie a jsou zapojeny do politick kontroly činnosti Europolu a do hodnocen činnosti Eurojustu podle člnků 88 a 85 uveden smlouvy;

d) podlej se na postupech pro přijmn změn Smluv podle člnku 48 tto smlouvy;

e) jsou jim oznamovny ždosti o přistoupen k Unii podle člnku 49 tto smlouvy;

f) podlej se na meziparlamentn spoluprci mezi vnitrosttnmi parlamenty a Evropskm parlamentem v souladu s Protokolem o loze vnitrosttnch parlamentů v Evropsk unii.

174. stavn soud tedy dovozuje, že vnitrosttnm parlamentům (včetně Parlamentu Česk republiky) je Lisabonskou smlouvou vyhrazena důležit loha, kter ve svm důsledku posiluje roli jednotlivch členskch sttů; zanedbateln rovněž nen zpřehledněn a vyjasněn celho systmu. Je jen nutn znovu připomenout odpovědnou lohu přslušnch orgnů Česk republiky, zejmna vldy, za přpravu a přijet prvn pravy, kter umožn plnou realizaci těchto oprvněn.

175. Z uvedench důvodů stavn soud neshledal, že by se rozšřen hlasovn kvalifikovanou většinou podle čl. 48 odst. 7 stavně nekonformnm způsobem dotkalo čl. 15 odst. 1 stavy či svrchovanosti Česk republiky podle čl. 1 odst. 1 stavy.

XVI.

176. Ve čtvrtm bodě nvrhu Sent konstatoval, že vedle již zmněnch klauzul přechodovch a doložky flexibility se procesn postupy stanoven Lisabonskou smlouvou dotkaj stavnho pořdku ještě v dalšm ohledu. Jedn se pr o sjednvn mezinrodnch smluv podle navrženho čl. 188l Smlouvy o fungovn Evropsk unie (nyn čl. 216). Zde se totiž - podle nzoru Sentu - tituly k uzavrn mezinrodnch smluv jmnem EU rozšiřuj. Smlouvy jsou přitom zvazn pro EU i jej člensk stty, přičemž jsou uzavrny rozhodnutm kvalifikovanou většinou v Radě. Česk republika se tak nemus ke smlouvě souhlasně vyjdřit, a přesto je j vzna; běžn ratifikačn proces vůbec neprobh a tm odpad mj. možnost předběžnho přezkumu souladu takovchto smluv s stavnm pořdkem Česk republiky. Otzkou podle Sentu zůstv, zda se jedn o postup slučiteln s dikc čl. 49 a čl. 63 odst. 1 psm. b) stavy, a je-li zde prostor pro aplikaci těchto smluv na zkladě čl. 10 stavy.

177. Člnek 216 (188l) Smlouvy o fungovn EU zn:

1. Unie může uzavřt dohodu s jednou nebo vce třetmi zeměmi nebo mezinrodnmi organizacemi, stanov-li tak Smlouvy nebo je-li uzavřen dohody buď nezbytn k dosažen clů stanovench Smlouvami v rmci politik Unie, nebo je stanoveno prvně zvaznm aktem Unie, nebo se může dotknout společnch pravidel či změnit jejich oblast působnosti.

2. Dohody uzavřen Uni jsou zvazn pro orgny Unie i pro člensk stty.

178. V uvedenm bodě tedy Sent zpochybňuje sjednvn mezinrodnch smluv podle čl. 216 Smlouvy o fungovn EU (dřve čl. 188l).

179. vodem je třeba zdůraznit, že navržen čl. 216 (188l) Smlouvy o fungovn EU je reakc na to, že Lisabonsk smlouva vslovně přiznv Unii prvn subjektivitu, počtaje v to i způsobilost k uzavrn mezinrodnch smluv (čl. 47 Smlouvy o EU); Unie nahrazuje stvajc Společenstv a Evropskou unii (čl. 1 Smlouvy o EU ve zněn Lisabonsk smlouvy). Je namstě připomenout, že zpochybňovan ustanoven je třeba čst i v souvislosti s člnkem 3 odst. 2 Smlouvy o fungovn EU, kter Sent vslovně nezmiňuje. Ten zn takto: „Ve vlučn pravomoci Unie je rovněž uzavřen mezinrodn smlouvy, pokud je jej uzavřen stanoveno legislativnm aktem Unie nebo je nezbytn k tomu, aby Unie mohla vykonvat svou vnitřn pravomoc, nebo pokud jej uzavřen může ovlivnit společn pravidla či změnit jejich působnost.“ (

Pozn.: Toto ustanoven zřejmě reaguje na nedvn posudek Soudnho dvora - posudek 1/03 ze dne 7. nora 2006, Lugansk mluva, Sb. rozh. s. I-1145 - kterm se vznamně rozšřily pravomoci ES uzavrat mezinrodn smlouvy ve vlučn působnosti.

)

180. Vlda ve svm vyjdřen z historickho hlediska sprvně připomněla, že se v prvnch fzch vvoje Evropskho hospodřskho společenstv vychzelo z předpokladu, že v souladu s teori omezench pravomoc přsluš Společenstvm pravomoc uzavrat mezinrodn smlouvy pouze tehdy, jsou-li k tomu vslovně zmocněna v zakldacch Smlouvch. S postupem času však vyšlo najevo, že normativn text zakldacch Smluv neodpovd skutečnm potřebm Společenstv a jeho členskch sttů; bylo proto zapotřeb hledat cestu, jak zefektivnit činnost Společenstv v relaci ke třetm sttům a jak doshnout většho souladu mezi pravomocemi, jimiž disponuje Společenstv dovnitř, a těmi, jimiž disponuje ve vnějšch vztazch se třetmi stty.

181. V současnosti přitom nen pochyb, že ES maj mezinrodněprvn subjektivitu a vstoupily do stovek mezinrodnch smluv. Za stvajc situace evropsk prvo svěřuje vslovně Společenstv (čl. 300 Smlouvy o ES) a implicitně tak EU (čl. 24 a 38 dnešn Smlouvy o EU) pravomoc uzavrat smlouvy se třetmi stty. Tyto „vnějš“ smlouvy maj duln povahu, neboť jsou jednak součst prva mezinrodnho, jednak - z hlediska Unie - jsou však tak součst prva Společenstv (resp. prva unijnho); jeho součst se stvaj dky evropskmu prvnmu předpisu, v jehož přloze jsou uvedeny; co se tče prva Společenstv, pravidlem bude, že budou takov mezinrodn smlouvy v přloze „nařzen“. V hierarchii pramenů prva EU maj postaven mezi prvem primrnm a sekundrnm, tedy budou mt přednost před prvem sekundrnm, nikoliv však již před primrnm prvem.

182. stavn soud m za to, že hlavn argumenty Sentu v zsadě spočvaj na ne zcela přesnm pochopen stvajc mezinrodněprvn subjektivity ES a EU, prvnho postaven mezinrodnch smluv uzavranch v rmci pravomoci Unie a přenosu samotnch pravomoc jednotlivch sttů na EU. Protože mezinrodn smlouvy v rmci pravomoc unie budou uzavrny na zkladě čl. 216 nsl. Smlouvy o fungovn EU (ve zněn Lisabonsk smlouvy), resp. v současnosti jsou uzavrny na zkladě čl. 300 Smlouvy o ES, nelze uvažovat o konfliktu s čl. 49 a čl. 63 odst. 1 psm. b) stavy Česk republiky, nebo s čl. 10 stavy, jak soud Sent; uveden ustanoven českho stavnho pořdku totiž na sjednvn takovchto Uni uzavranch smluv ani na jejich aplikaci v českm stavnm pořdku nedopadaj. (To je zřejm i z argumentace v nsledujcm odstavci tohoto nlezu.) Tento zvěr se netk pouze tzv. smšench smluv, kde jde o kombinaci pravomoc Unie a členskch sttů (typicky smlouva, kter obsahuje jak věci v oblasti pravomoci Unie, tak věci v oblasti pravomoci členskch sttů); ty se však uzavraj jednak režimem stanovenm Smlouvou o fungovn EU, jednak režimem předpokldanm členskmi stty a v Česk republice tedy vyvolvaj ratifikačn proces v souladu s stavou.

183. V tto souvislosti lze ještě dodat, že čl. 216 nelze vykldat jako kompetenčn normu, kter by extendovala pravomoci Unie; naopak člnek 216 konstatuje jen to, že Unie v rmci svch pravomoc prostě uzavr mezinrodn smlouvy. Pravomoci přitom nejsou definovny tmto čl. 216, ale konkrtnmi ustanovenmi zejmna samotn Smlouvy o fungovn EU. Nejedn se tedy o vraznou změnu proti dosavadnmu prvnmu stavu; jedin podstatnějš rozdl je ten, že Unie zskv možnost uzavrat mezinrodn smlouvy i v oblasti tzv. druhho a třetho pilře, zavedench Maastrichtskou smlouvou.

(Ale i k tomu již v zsadě dochzelo, neboť stvajc Smlouva o EU to implicite předpokld v čl. 24 a 38. Lze tak sdlet nzor expertnho posudku Sněmovny lordů, podle něhož vslovn udělen prvn subjektivity Unii a čl. 216 s tm spojen m spše deklaratorn než normativn charakter. Srov. House of Lords: The Treaty of Lisabon: an impact assesment. Volume I, Report. 13. březen 2008. str. 30 nsl., přstupn na http://www.parliament.the-stationery- office.com/. Na druhou stranu je však možn připustit, že vzhledem k vše citovanmu posudku Soudnho dvora 1/03 je již jasn, že navenek může EU vykonvat vce pravomoc, než kter j nležej dovnitř; v podrobnostech např. Břza, P.: Evropsk soudn dvůr: Posudek k nov Lugansk mluvě značně posiluje vnějš pravomoci Společenstv, Prvn rozhledy č. 10/2006, 385-390, s. 389. V tomto směru by se - v přpadě rigorznějšho přezkumu - jednalo o zvžen kritria ohraničenosti pravomoc přenesench na EU v oblasti vnějšch vztahů a kontroly jejich vkonu.)

184. Evropsk unie tedy může přenesen pravomoci vykonvat jak dovnitř, tak i navenek; samotn dikce ustanoven člnků 49 anebo 63 stavy, kterch se Sent dovolv, nevytvř nepřekonatelnou překžku přenosu pravomoc v oblasti uzavrn mezinrodnch smluv. Ani mezinrodněprvn subjektivita ani rozšřen možnost uzavrat mezinrodn smlouvy netvoř z Unie nějak nov, zvlštn subjekt, nadan nepřiměřenmi kompetencemi na kor členskch sttů; prvn subjektivitou i prvem uzavrat mezinrodn smlouvy ostatně disponuj i mnohem mně vznamn mezinrodn organizace, ať již kooperačnho či integračnho typu. Hranice přenosu pravomoc v tto oblasti stanov limity, kter již stavn soud několikrt určil vše; jde o zachovn stěžejnch atributů sttn suverenity, kter nen ani za danho prvnho stavu, ani po přpadnm vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost ve sv podstatě dotčena, pochopitelně za předpokladu, že přslušn orgny EU budou odpovědně dodržovat rmec touto smlouvou vymezen a nebudou sv kompetence překračovat; to je však otzka až nsledn aplikace Lisabonsk smlouvy v praxi. Jak si povšimla i vlda, Lisabonsk smlouva v tomto směru do značn mry upřesňuje a kodifikuje to, co bylo jako vsledek dlouhodobho vvoje již dřve rozvinuto a ustleno v judikatuře Evropskho soudnho dvora; jako každ kodifikace, i tato m přitom přispět k vyšš prvn jistotě adrestů prvnch norem, tedy nejen orgnů EU, ale i jednotlivch členskch sttů. To je třeba hodnotit kladně i z vnitrosttnho hlediska, konkrtně se zřetelem na zsady, obsažen zejmna v čl. 1 odst. 1 stavy.

185. Z uvedench důvodů stavn soud neshledal, že by byl čl. 216 (188l) Smlouvy o fungovn EU v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.

186. Na druh straně je však třeba zdůraznit, že citovan člnek 216 je pro svou vgnost na hranici slučitelnosti s nroky na normativn vyjdřen prvnho textu, kter plynou z principů demokratickho prvnho sttu. Sm stavn soud - zabvaje se na jinm mstě obsahem přenosu pravomoc ve smyslu čl. 10a stavy - dovodil, že tento přenos mus bt ohraničen, rozpoznateln a dostatečně určit. Prvě „určitelnost“ přenosu pravomoc na mezinrodn organizaci je v člnku 216 Smlouvy o fungovn EU dosti problematick; již na prvn pohled je patrno, že jeho formulace (- „nebo“ - „buď“ - „nebo“ - „nebo“ - „či“ -) jsou „kaučukov“, vgn a nesnadno předvdateln. V tomto směru se lze pro porovnn zmnit např. o obecně znm ustlen judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva, kter - pokud se tk pojmu „zkon“ - vyžaduje, aby byl dostupn, přesn a s předvdatelnmi nsledky. I když si stavn soud uvědomuje, že požadavky na přesnost mezinrodn smlouvy nelze (patrně) vykldat tak striktně jako je tomu u zkona, přesto dovozuje, že zkladn prvky přesnosti, určitosti a předvdatelnosti prvn pravy mus splňovat i mezinrodn smlouva. To je však u člnku 216 Smlouvy o fungovn EU dosti sporn; nicmně to nezachz tak daleko, že by stavn soud mohl a měl vyslovit - toliko pro vše uveden normativn vyjdřen danho textu - že je citovan člnek 216 v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.

XVII.

187. V ptm bodě nvrhu se Sent zabval problematikou Listiny zkladnch prv Evropsk unie. Uvedl, že poslen pravomoc orgnů Evropsk unie, kter reprezentuj supranacionln roveň rozhodovn, je doprovzeno zavedenm jednotn prvn subjektivity Evropsk unie, a jej fungovn tak zskv ve sfře dosavadnho druhho i třetho pilře, v oblastech primrně politick spoluprce, zcela nov legislativn rmec. V takovm rmci (zsadně pr odbourvajcm ve sfře dosavadnho třetho pilře zsadu jednomyslnho rozhodovn) může ovšem častěji než doposud dochzet ke kolizm s vnitrosttnmi standardy ochrany zkladnch prv. Ačkoli m Evropsk unie dle navrženho čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU přistoupit k Evropsk mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, konstatuje zroveň tž člnek v odstavci 1, že „Unie uznv prva, svobody a zsady obsažen v Listině zkladnch prv Evropsk unie ze dne 7. prosince 2000, ve zněn upravenm dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež m stejnou prvn slu jako Smlouvy.“. Tento nepřm odkaz na Listinu zkladnch prv Evropsk unie (dle tž jen „Listina“) může - podle nzoru Sentu - vyvolvat nejasnosti ohledně jejho statusu, stejně jako skutečnost, že Listina obsahuje nejen přmo vymahateln prva, ale tak principy či aspirace bez jasn systematiky uspořdn. Za situace, kdy Unie nedisponuje a ani nemůže disponovat specializovanm tělesem, tedy soudem řešcm „stavn stžnosti“, kter by ustanoven Listiny v konkrtnch přpadech porušen občanskch prv vykldal, nen pr jej loha zřejm. Sent si nen jist, zda Listina představuje ochranu prv občanů nebo spše interpretačn nstroj, v jehož zornm hlu jsou vykldny pravomoci unijnch orgnů nebo prohlubovn vklad clů, jež Unie sleduje, zda je posilovna či naopak oslabovna autorita vnitrosttnch instituc, kter vykldaj nrodn katalogy lidskch prv vždy v souvislosti se svbytnou tradic politickch nrodů Evropy, jak procesn důsledky (prodloužen či naopak zrychlen vymahatelnosti prva) m tento krok ve vztahu k jurisdikci Evropskho soudu pro lidsk prva a zda v důsledku tto skutečnosti může bt posilovn či nivelizovn standard vnitrosttn ochrany lidskch prv zakotven v Listině zkladnch prv a svobod. V dan souvislosti prezident republiky ve svm vyjdřen mj. uvedl, že podle jeho nzoru m Listina prv EU smysl pouze tehdy, pokud se Unie sama ct bt sttem sui generis, resp. vznikajcm sttem federlnho typu, kter je pak mezinrodnm prvem sm zavzn dodržovat a chrnit lidsk prva.

188. Sent tedy v podstatě zpochybňuje samotnou existenci a charakter Listiny zkladnch prv Unie, jakož i problematiku, kter s tmto tmatem blže souvis.

189. Člnek 6 Smlouvy o Evropsk unii stanov:

1. Unie uznv prva, svobody a zsady obsažen v Listině zkladnch prv Evropsk unie ze dne 7. prosince 2000, ve zněn upravenm dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež m stejnou prvn slu jako Smlouvy.

Listina nijak nerozšiřuje pravomoci Unie vymezen ve Smlouvch.

Prva, svobody a zsady obsažen v Listině se vykldaj v souladu s obecnmi ustanovenmi v hlavě VII Listiny, jimiž se řd jej vklad a použit, a s nležitm přihldnutm k vysvětlenm zmněnm v Listině, jež uvděj zdroje těchto ustanoven.

2. Unie přistoup k Evropsk mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Přistoupen k tto smlouvě se nedotkne pravomoc Unie vymezench Smlouvami.

3. Zkladn prva, kter jsou zaručena Evropskou mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod a kter vyplvaj z stavnch tradic společnch členskm sttům, tvoř obecn zsady prva Unie.

190. vodem je namstě konstatovat, že čelem zakotven ochrany lidskch prv na evropsk rovni byla zejmna snaha o kvalitnějš ochranu jednotlivců ve vztahu k činnosti evropskch instituc, kter by měla bt jednotn, přehlednějš a ne vrazně se lišc podle jednotlivch nrodnch stav. Je třeba zdůraznit, že vznikajc Listina byla již na zkladě svho zadn koncipovna nikoliv jako zcela nov dokument, ale spše jako text podrobněji kodifikujc a upřesňujc do značn mry již existujc prvn stav. Odkaz na v současn době nezvaznou Listinu zkladnch prv Evropsk unie ze dne 7. 12. 2000 /ve zněn upravenm dne 12. 12. 2007/ (čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU ve zněn čl. 1 bodu 8 Lisabonsk smlouvy) nen tedy věc natolik revolučn, jak by se snad mohlo při prvotnm zkoumn zdt. Tento katalog lidskch prv je zařazen do primrnho evropskho prva (zmněn čl. 6 odst. 1); Listina přitom nen přmo součst textu zakldacch smluv, ale je na rovinu primrnho prva - jak již uvedeno shora - povyšovna odkazem. Na tom nen nic zvlštnho a již vůbec ne nesouladnho s stavnm pořdkem Česk republiky; jde o možnou, i ve vnitrosttnm prvu užvanou legislativn metodu, a pochybnosti v tomto směru nejsou tedy namstě (srov. člnek 112 odst. 1 stavy Česk republiky).

191. Co se tedy tče samotnho (budoucho) statusu Listiny, je z vše uvedenho textu zřejm, že formulaci obsaženou v člnku 6 odst. 1 Smlouvy o EU, tedy že Listina m stejnou prvn slu jako Smlouvy, je nepochybně třeba vykldat tak, že je Listina jejich nedlnou součst. Listina - v přpadě vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost - by v prv řadě zavazovala unijn orgny a teprve zprostředkovaně, při aplikaci unijnho prva, ať již přm či nepřm, tž orgny česk. Ustanoven Listiny jsou při dodržen zsady subsidiarity určena orgnům, institucm a jinm subjektům Unie, a dle členskm sttům, ovšem vhradně jen tehdy, pokud uplatňuj prvo Unie (čl. 51 odst. 1 Listiny). Tento princip odpovd i současn judikatuře a aplikaci nepsanch lidskoprvnch zsad Soudnm dvorem; stty jsou vzny tmto evropskm standardem lidskch prv tehdy, je-li aplikovno komunitrn prvo (srov. např. rozsudek Soudnho dvora ze dne 13. 4. 2000, Karlsson a dalš, C-292/97, Recueil, s. I-2737, odst. 37, podle něhož požadavky vyplvajc z ochrany zkladnch prv v rmci komunitrnho prvnho řdu jsou zvazn tak pro člensk stty, jestliže implementuj komunitrn pravidla). Z předešlho principu tak logicky plyne, že Listina nerozšiřuje oblast působnosti prva Unie nad rmec pravomoc Unie (čl. 51 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU). Tomu odpovd i recentn judikatura; např. v tzv. „přpadu Rud hvězdy“ (usnesen Soudnho dvora ze dne 6. 10. 2005, Vajnai, C-328/04, Sb. rozh. s. I-8577), kde šlo o předběžnou otzku, zda je v rozporu s evropskmi nepsanmi lidskoprvnmi principy zkaz komunistickch symbolů, podpořen v Maďarsku trestnmi sankcemi, byla tato otzka posouzena jako zjevně nepřpustn, a to nikoliv proto, že by dnešn prvo EU neznalo svobodu projevu, ale proto, že v dan oblasti komunitrn prvo nijak nepůsob, a je tedy plně na Maďarsku, aby upravilo zkaz těch symbolů, kter jsou pro Maďarsko nepřijateln. Obdobně srov. rozsudek ze dne 29. 5. 1997, Kremzow, C-299/95, Recueil, s. I-2629, kde se obviněn z vraždy pokoušel dovolvat komunitrn rovně ochrany lidskch prv a argumentoval tm, že se přpadn trest dotkne jeho „komunitrn“ svobody pohybu. Soudn dvůr tuto argumentaci k předběžn otzce rakouskho soudu rovněž odmtl, neboť evropsk prvo nebylo na danou věc nijak aplikovateln. Na nepřpustnosti takovch předběžnch otzek se nic nezměn ani po eventulnm vstupu Listiny v platnost, neboť jej čl. 11 nen pro obdobn přpady aplikovateln.

192. V tto souvislosti lze toliko připomenout, že v současn době, za neexistence psanho (zvaznho) katalogu lidskch prv v rmci EU, je to Soudn dvůr, kter aplikuje (chrn) na unijn rovni lidsk prva vytvořen, resp. uznvan tmto soudem v podobě nepsanch společnch stavnch principů členskch sttů, tedy s ohledem na domc stavn systmy a na systm ochrany lidskch prv koncipovan Evropskm soudem pro lidsk prva.

Pozn.: Na Listinu odkazuje i sm Soudn dvůr - srov. např. rozsudek ze dne 27. června 2006, Parlament v. Rada, C-540/03, Sb. rozh. s. I-5769, bod 38; rozsudek ze dne 3. května 2007, Advocaten voor de Wereld, C-303/05, Sb. rozh. s. I-3633, bod 46, a dalš.

193. Listina samotn obsahuje katalog zkladnch prv a svobod (soustředěn do hlavy prvn až šest) a obecn ustanoven upravujc jej vklad a aplikaci (hlava sedm). Standard ochrany lidskch prv a zkladnch svobod v Evropsk unii je třeba vedle Listiny EU posuzovat i s ohledem na dalš souvisejc ustanoven evropskho prva. Člnek 6 odst. 2 Smlouvy o EU stanov, že Unie přistoup k Evropsk mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. Podle třetho odstavce thož člnku pak zkladn prva, kter jsou zaručena Evropskou mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod a jež vyplvaj z stavnch tradic společnch členskm sttům, tvoř obecn zsady prva Unie. Tento druh odstavec m vznam předevšm s ohledem na formln strnku standardu ochrany. Materilně jsou totiž zkladn prva zaručen mluvou v systmu unijn ochrany obsažena jednak prostřednictvm jejich prohlšen za obecn zsady prva Unie, jednak jejich rol v judikatuře Soudnho dvora. V důsledku přistoupen k mluvě se orgny Unie - včetně Soudnho dvora - stanou subjektem kontroly se strany Evropskho soudu pro lidsk prva. Z pohledu standardu ochrany založenho na stavnm pořdku Česk republiky lze konstatovat, že zapojen Evropskho soudu pro lidsk prva do institucionlnho rmce ochrany lidskch prv a zkladnch svobod v Evropsk unii je krokem, kter vzjemnou konformitu posuzovanch systmů jen posiluje.

194. Třet odstavec člnku šestho se pak tk materiln složky standardu ochrany lidskch prv a zkladnch svobod. I v tomto ohledu je možn v rmci abstraktnho přezkumu konstatovat, že toto ustanoven reflektuje požadavky standardu vnitrosttnho, jelikož oba vychzej ze stejnho hodnotovho rmce. Tato skutečnost je poslena i samotnou Listinou zkladnch prv EU, jejž člnek 52 odst. 3 a 4 stanov, že „Pokud tato listina obsahuje prva odpovdajc prvům zaručenm mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, jsou smysl a rozsah těchto prv stejn jako ty, kter jim přikld uveden mluva. Toto ustanoven přitom nebrn tomu, aby prvo Unie poskytovalo širš ochranu. Pokud tato listina uznv zkladn prva, kter vyplvaj z stavnch tradic společnch členskm sttům, mus bt tato prva vykldna v souladu s těmito tradicemi.“. V vahu je třeba vzt i hlnek 53 Listiny zkladnch prv EU, podle kterho „Ždn ustanoven tto listiny nesm bt vykldno jako omezen nebo narušen lidskch prv a zkladnch svobod, kter v oblasti sv působnosti uznvaj prvo Unie, mezinrodn prvo a mezinrodn smlouvy, jejichž stranou je Unie nebo všechny člensk stty, včetně Evropsk mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, a stavy členskch sttů.“. Lze toliko poznamenat, že tento princip je klčov, pokud jde o omezen dosahu prva EU, a tedy i omezen přenosu svrchovanosti sttu na EU.

195. Jestliže tedy Listina - jak již bylo uvedeno - uznv zkladn prva, kter vyplvaj z stavnch tradic společnch členskm sttům, mus bt tato prva vykldna v souladu s těmito tradicemi (čl. 52 odst. 4). Zde dochz k jist změně oproti dosavadnmu stavu, kter reflektuje skutečnost, že je nově zaveden psan (zvazn) katalog lidskch prv. Zatmco dnes jsou stavn tradice společn členskm sttům materilnm zdrojem nepsanch lidskch prv, po vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost bude tmto zdrojem text Listiny samotn a stavn tradice dostanou charakter pomocnho interpretačnho zdroje, ve smyslu obligatorn komparativn metody vkladu.

196. Pokud jde o možnost rozporu mezi standardem ochrany lidskch prv a zkladnch svobod, zajištěnm stavnm pořdkem Česk republiky a standardem zajišťovanm v rmci Evropsk unie, je namstě připomenout, že ochrana zkladnch prv a svobod nlež do oblasti tzv. materilnho ohniska stavy, kter je mimo dispozici stavodrce (srov. Pl. S 50/04). Jestliže by byl z tohoto pohledu standard ochrany zajišťovan v rmci Evropsk unie nevyhovujc, orgny Česk republiky by se musely opět ujmout předanch pravomoc, aby jeho respektovn zajistily (srov. vše již zmiňovan nlez ve věci cukernch kvt, sp. zn. Pl. S 50/04).

197. V abstraktn rovině lze však jen těžko posuzovat vzjemn soulad jednotlivch prv a svobod zajištěnch v rmci posuzovanch systmů, pokud nejsou tato prva formulovna naprosto jednoznačně a podrobně. Pouze v tomto přpadě by bylo možn identifikovat jejich přpadn nesoulad a možnosti jeho řešen. Ždn takov ustanoven však v Listině EU zjevně nen obsaženo a ždn pochyby v tomto směru ostatně nevyjadřuje ani Sent jako navrhovatel. Naopak, obsah katalogu lidskch prv vyjdřen v Listině EU je plně srovnateln s obsahem chrněnm v Česk republice již na zkladě vnitrosttn Listiny zkladnch prv a svobod, jakož i mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod. V tomto ohledu je možn konstatovat soulad Listiny EU nejen s materilnm ohniskem stavy, ale i se všemi ustanovenmi stavnho pořdku. Ostatně, většina prv a svobod zajišťovanch soudobmi systmy ochrany je podle převažujcch teoretickch koncepc (k tomu srov. např. Alexy, R.: A Theory of Constitutional Rights, Oxford University Press 2002; srovnn německ, evropsk a americk metodologie nabz např. Kumm, M.: Constitutional Rights as Principles: On the Structure and Domain of Constitutional Justice, 2 International Journal of Constitutional Law 574, 2004) i jejich praktick aplikace nejvznamnějšmi stavnmi soudy otevřena vzjemnmu poměřovn na zkladě analzy proporcionality zsahu do jednoho garantovanho prva ve prospěch prva jinho. Klčov je v tomto směru nikoliv pouze formulace dotčenho prva, ale daleko spše institucionln systm, kter zajišťuje jeho ochranu. V tomto směru lze připomenout i nlez stavnho soudu ve věci lkov vyhlšky (nlez sp. zn. Pl. S 36/05, vyhlšen pod č. 57/2007 Sb.), kde stavn soud vslovně mj. uvedl, že to, jak Evropsk soudn dvůr vykld principy odpovdajc zkladnm prvům a svobodm, nemůže zůstat bez odezvy při vkladu vnitrosttnho prva a jeho souladu s stavně zaručenmi prvy. Obdobně se v nedvn době vyjdřil i Evropsk soud pro lidsk prva v přpadu Bosphorus (rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Bosphorus Hava Yollar Turizm ve Ticaret Anonim Ţirketi proti Irsku č. 45036/98 ze dne 30. června 2005). Z těchto důvodů lze za současnho stavu považovat evropsk institucionln zajištěn standardu ochrany lidskch prv a zkladnch svobod za kompatibiln se standardem zajišťovanm na zkladě stavnho pořdku Česk republiky. Lze ostatně souhlasit s nzorem vldy, že ani po vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost nebude vztah mezi Evropskm soudnm dvorem a stavnmi soudy členskch sttů nějak zsadně hierarchizovn; měl by nadle probhat jako dialog rovnocennch partnerů, kteř se budou ve sv činnosti respektovat a doplňovat, nikoli si vzjemně konkurovat.

198. stavn soud v tto souvislosti konstatuje, že vůdčm principem v oblasti lidskch prv a zkladnch svobod je co nejčinnějš ochrana jednotlivce, spojen s jejich jednoznačnou vymahatelnost přmo na zkladě lidskoprvnch katalogů, obvykle bez zprostředkovn dalšmi prvnmi texty nižš prvn sly. V současn demokratick Evropě bylo dosaženo v obdobch po druh světov vlce a po pdu totalitnch režimů počtkem devadestch let minulho stolet mimořdn rovně v ochraně lidskch prv; Listina prv EU tento systm nijak neproblematizuje, ale naopak - v oblasti sv působnosti - vhodně rozšiřuje, a jednotlivec, v jehož prospěch je cel struktura budovna, z n může jen profitovat. Možn budouc potenciln konflikty a spory o interpretaci, kter se mohou vyskytnout v kterkoli oblasti lidsk činnosti, nejsou z tohoto hlediska zsadn; podstatn je celkov čel, založen na nadčasovch hodnotch, kter jsou stejn nebo obdobn povahy, ať jsou již garantovan na rovni vnitrosttn, evropsk nebo mezinrodn.

199. Na tomto mstě je ještě relevantn poznamenat, že Listina v člnku 51 vslovně stanov, že nerozšiřuje oblast působnosti prva Unie nad rmec pravomoc Unie, ani nevytvř ždnou novou pravomoc či kol pro Unii, ani neměn pravomoc a koly stanoven ve Smlouvch. Jej ustanoven jsou určena (při dodržen zsady subsidiarity) orgnům, institucm a jinm subjektům Unie, a dle členskm sttům, vhradně pokud uplatňuj prvo Unie. Respektuj proto prva, dodržuj zsady a podporuj jejich uplatňovn v souladu se svmi pravomocemi, při zachovn mez pravomoc, kter jsou Unii svěřeny ve Smlouvch. V tto souvislosti stavn soud poznamenv, že na oblasti, kde orgny Česk republiky nepřenesly sv pravomoci na Evropskou unii, tedy Listina EU bezprostředně nedopad a standard ochrany založen na stavnm pořdku Česk republiky je plně autonomn a v tomto směru nezvisl na standardu unijnm.

200. K dalšm nmitkm Sentu nezbv než poznamenat, že nen kolem stavnho soudu hodnotit Listinu z hlediska jinch kritri než těch, kter byla vymezena vše; nen tedy možn vyjadřovat se k vhodnosti zakotven některch prv a svobod (kter Sent označuje za „principy či aspirace“, aniž by blže konkretizoval přslušn ustanoven Listiny EU) či zabvat se jejich pr ne zcela jasnm systematickm uspořdnm. Obdobně lze reagovat na vyjdřen prezidenta republiky, podle kterho m Listina prv EU smysl pouze tehdy, pokud se Unie sama ct bt vznikajcm sttem federlnho typu, kter pak je mezinrodnm prvem zavzn dodržovat a chrnit lidsk prva. K otzce federlnho charakteru Evropsk unie se již stavn soud vyjdřil v jinch bodech tohoto nlezu; zbv jen doplnit, že nen nic neobvyklho na tom, že existuj i jin mezinrodn organizace s vlastnmi katalogy zkladnch prv a svobod. Z nich nejprominentnějš je ta, na kterou dokonce sm prezident poukazuje; to je Rada Evropy se svoj Evropskou mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, kter z n však nepochybně stt federlnho typu sui generis nečin.

201. Sent rovněž nastoluje otzku, zda Listina představuje ochranu prv občanů nebo spše interpretačn nstroj, v jehož zornm hlu jsou vykldny pravomoci orgnů či prohlubovn vklad clů, jež Unie sleduje. Zde stavn soud souhlas s nzorem obsaženm ve vyjdřen vldy, podle kterho je zřejm, že se tyto funkce vzjemně nevylučuj; Listina EU m paralelně plnit obě uveden funkce, tedy chrnit jednotlivce a stanovit meze vkonu pravomoci orgnů EU, popřpadě orgnů členskho sttu při aplikaci prva EU.

202. Sent konečně uvažuje o tom, zda existence Listiny znamen poslen či „nivelizaci“ standardu vnitrosttn ochrany lidskch prv podle Listiny zkladnch prv a svobod. Takov obava však nen namstě. stavn soudy totiž tradičně zastvaj v otzce konfliktů různch pramenů zkladnch lidskch prv a svobod přstup pragmatick vychzejc ze smyslu a čelu toho kterho prvnho institutu, kterm je v oblasti lidskch prv zejmna ochrana jednotlivce vůči protistavnm zsahům sttn moci. V přpadě kolize pramenů upravujcch prva a svobody jednotlivců proto postupuj podle toho z nich, kter přiznv jednotlivci vyšš standard ochrany.

203. V tto souvislosti považuje stavn soud za přpadn připomenout, že většina modernch stav evropskch demokratickch sttů vychz vce mně z přirozenoprvn teorie, a uznvaj proto, že stt nen oprvněn již přiznan prva jednostranně odejmout (srov. tž bod 115). Zde stavn soud pouze doplňuje, že stt ani nen poskytovatelem (drcem) prv přirozenoprvnho původu, kter by snad tato prva „přiznval“, ta m každ jednotlivec bez ohledu na akt sttu, jenž se může pouze přihlsit k jejich dodržovn a garanci; tm však zskv nejdůležitějš kvalitu demokratickho prvnho a stavnho sttu, jenž se skln před hodnotami, kter jsou nezadateln, nezciziteln, nepromlčiteln a nezrušiteln.

204. Ze všech vše uvedench důvodů stavn soud neshledal, že by inkorporace Listiny zkladnch prv EU do oblasti evropskho primrnho prva jakkoli zpochybňovala či problematizovala standard vnitrosttn ochrany lidskch prv a byla tm v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.

XVIII.

205. V šestm bodě nvrhu Sent uvedl, že v neposledn řadě jsou vymezen statusu Listiny a možnosti jejho vkladu potřebn i k uchopen nově formulovanho čl. 1a Smlouvy o EU, kterm dochz k rozšřen hodnot, na nichž je Unie založena, a zroveň k začleněn standardů evropskho společenskho modelu („ve společnosti vyznačujc se pluralismem, nepřpustnost diskriminace, toleranc, spravedlnost, solidaritou a rovnost žen a mužů“). Otzka interpretace tohoto ustanoven vynikne podle Sentu tm spše, že zvažn porušen zmněnch hodnot může vst k pozastaven prv vyplvajcch pro dan člensk stt ze Smlouvy. Již pouh nvrh podan 1/3 členskch zem, Evropskm parlamentem či Evropskou komis proti některmu členskmu sttu by pr totiž mohl vytvořit politick tlak vedouc k změnm vnitrosttnho prvnho řdu. Proto Sent dv ke zvžen, zda je formulace tohoto ustanoven v souladu se zkladn charakteristikou Česk republiky, obsaženou v čl. 1 odst. 1 a tak s čl. 2 odst. 1 stavy (princip suverenity lidu).

206. Člnek 1a (nyn člnek 2) Smlouvy o EU zn:

Unie je založena na hodnotch cty k lidsk důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, prvnho sttu a dodržovn lidskch prv, včetně prv přslušnků menšin. Tyto hodnoty jsou společn členskm sttům ve společnosti vyznačujc se pluralismem, nepřpustnost diskriminace, toleranc, spravedlnost, solidaritou a rovnost žen a mužů.

207. Člnek 7, jehož se Sent obsahově, byť ne vslovně dovolv, zn:

1. Na odůvodněn nvrh jedn třetiny členskch sttů, Evropskho parlamentu nebo Evropsk komise může Rada většinou čtyř pětin svch členů po obdržen souhlasu Evropskho parlamentu rozhodnout, že existuje zřejm nebezpeč, že někter člensk stt zvažně poruš hodnoty uveden v člnku 2. Před přijetm tohoto rozhodnut vyslechne Rada dan člensk stt a může stejnm postupem podat tomuto sttu doporučen. Rada pravidelně přezkoumv, zda důvody, kter ji k takovmu rozhodnut vedly, stle trvaj.

2. Na nvrh jedn třetiny členskch sttů nebo Evropsk komise a po obdržen souhlasu Evropskho parlamentu může Evropsk rada jednomyslně rozhodnout, že došlo k zvažnmu a trvajcmu porušen hodnot uvedench v člnku 2 ze strany členskho sttu, pot co tento člensk stt vyzve, aby se k tto věci vyjdřil.

3. Bylo-li učiněno zjištěn uveden v odstavci 2, může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určit prva, kter pro dotyčn stt vyplvaj z použit Smluv, včetně hlasovacch prv zstupců jeho vldy v Radě, budou pozastavena. Přitom přihldne k možnm důsledkům takovho pozastaven pro prva a povinnosti fyzickch a prvnickch osob. Povinnosti dotyčnho členskho sttu vyplvajc ze Smluv jsou pro tento stt v každm přpadě i nadle zvazn.

4. Rada může později kvalifikovanou většinou rozhodnout, že změn nebo zruš opatřen přijat podle odstavce 3, jestliže se změn situace, kter vedla k přijet těchto opatřen.

5. Pro čely tohoto člnku se v Evropskm parlamentu, Evropsk radě a Radě použij pravidla hlasovn stanoven v člnku 354 Smlouvy o fungovn Evropsk unie.

208. stavn soud konstatuje, že uveden hodnoty jsou v zsadnm souladu s hodnotami, na kterch je vybudovno samotn materiln ohnisko stavnho pořdku Česk republiky; jedn se ve sv podstatě o nejdůležitějš pravidla a principy vesměs přirozenoprvnho původu, jejichž ochrana je nejvlastnějšm kolem sttu, kter se zavzal bt sttem demokratickm a prvnm. Již v preambulch Listiny zkladnch prv a svobod a stavy vyjdřil stavodrce bezvhradnou vzanost těmito hodnotami, na nichž stoj nš konstitucionalismus; mj. uznal neporušitelnost přirozench prv člověka, navazuje na obecně sdlen hodnoty lidstv a odhodln chrnit a rozvjet Českou republiku v duchu nedotknutelnch hodnot lidsk důstojnosti a svobody, spolu s vůl, aby se zařadila mezi stty, kter tyto hodnoty ct, a to vslovně jako součst rodiny evropskch a světovch demokraci. Z hlediska samotnho textu stavy a Listiny zkladnch prv a svobod jsou v tomto smyslu klčov čl. 1 odst. 1 stavy a čl. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, z nichž vyplv, že Česk republika je svrchovan demokratick prvn stt založen na ctě k nezadatelnm, nezcizitelnm nepromlčitelnm a nezrušitelnm prvům a svobodm člověka, svobodnho a rovnho v důstojnosti a prvech. Prva a svobody menšin obecně i z nrodnostnho či etnickho hlediska jsou předmětem čl. 6 stavy (kde je stanovena povinnost dbt jejich ochrany), jakož i hlavy třet Listiny zkladnch prv a svobod. Zkaz diskriminace je zaručen zejmna v čl. 3 Listiny zkladnch prv a svobod, princip pluralitn demokracie v jejm čl. 2 odst. 1, zsada solidarity předevšm v pasži o hospodřskch a socilnch prvech Listiny zkladnch prv a svobod; sm politick systm je podle čl. 5 stavy založen na voln soutěži politickch stran, odmtajcch nsil jako prostředek k prosazovn svch zjmů a respektujcch zkladn demokratick principy. Pro plnost lze připomenout, že tměř stejn ustanoven jako nově formulovan čl. 2 Smlouvy o EU existuje již ve stvajcm čl. 7 Smlouvy o EU, kter odkazuje na zsady obsažen v čl. 6 odst. 1 uveden smlouvy, podle nichž je Unie je založena na zsadch svobody, demokracie, dodržovn lidskch prv, zkladnch svobod a prvnho sttu, zsadch, kter jsou společn členskm sttům. To je jen dalšm důkazem toho, že tyto hodnoty maj pro EU již delš dobu konstitutivn charakter.

209. Podle přesvědčen stavnho soudu je tedy naprosto zřejm, že Lisabonsk smlouva je v tomto směru v souladu s nedotknutelnmi principy chrněnmi českm stavnm pořdkem a že evropsk prvo je založeno na zkladnch lidskch i demokratickch hodnotch, společnch a sdlench všemi stty EU. V tto souvislosti je namstě připomenout, že počnaje 1. květnem 2004, tedy po nabyt platnosti Smlouvy o přistoupen Česk republiky k EU, zskal nov vznam i čl. 1 odst. 2 stavy ve vztahu k dodržovn povinnost, kter pro Českou republiku vyplvaj z jejho členstv v EU. Pokud tedy Sent naznačuje možnost využit režimu Lisabonsk smlouvy v přpadě, že by Česk republika zvažnm způsobem porušila hodnoty vymezen člnkem 2 Smlouvy o EU, nezbv než konstatovat, že takov porušen by muselo současně znamenat i porušen těch hodnot, na kterch spočv samotn materilně chpan stavnost Česk republiky; t by prvotně sm stavn soud, jakož i vnitrosttn obecn soudy v mezch sv jurisdikce, musely poskytnout maximln možnou ochranu. Je třeba tž vidět, že pojem „lid“ jako zdroj vešker sttn moci (čl. 2 odst. 1 stavy) nelze zaměňovat se svrchovanost Česk republiky jako sttu, o kter hovoř člnek 1 odst. 1 stavy, jehož se však navrhovatel zejmna dovolv. Suverenita sttu nen v modernm demokratickm prvnm sttě čelem sama o sobě, tedy izolovaně, nbrž je prostředkem k naplňovn shora uvedench zkladnch hodnot, na kterch konstrukce stavnho prvnho sttu stoj. Lze proto souhlasit s vldou Česk republiky, podle kter možnost pozastaven prv, kter pro člensk stt vyplvaj ze Smluv, nemůže znamenat narušen zkladn charakteristiky Česk republiky jako svrchovanho, jednotnho a demokratickho prvnho sttu podle čl. 1 odst. 1 stavy, ani principu suverenity lidu zakotvenho v čl. 2 odst. 1 stavy, neboť se jedn o sankci jen vůči takovmu členskmu sttu, kter porušuje hodnoty, na nichž je Evropsk unie založena; tyto hodnoty patř, jak již bylo uvedeno vše, k zkladnm principům chrněnm tž stavou Česk republiky. Bude-li Česk republika dodržovat vlastn stavn pořdek, pozastaven prv vyplvajcch pro ni z členstv v EU nepřichz v vahu. Lze proto uzavřt, že existence těchto hodnot na rovni EU, jakož i opatřen k jejich ochraně jsou naopak důkazem posilujcm ty nzory, jež argumentuj vzjemnou kompatibilitou a podpůrnost obou systmů, vnitrosttnho i unijnho, a to v nejdůležitějš oblasti, dotkaj se samotn podstaty prva a spravedlnosti.

210. Z uvedench důvodů stavn soud neshledal, že by čl. 2 a čl. 7 Smlouvy o EU byly v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.

XIX.

211. stavn soud shora uvedenm vkladem reagoval na nejpodstatnějš nmitky a pochybnosti, kter - se zřetelem na česk stavn pořdek - vyslovil vůči konkrtně uvedenm člnkům Lisabonsk smlouvy Sent Parlamentu Česk republiky jako oprvněn navrhovatel. stavn soud však reflektoval i argumentaci prezidenta republiky, byť nen v řzen navrhovatelem, kterou obsahuje jeho vše podrobně citovan vyjdřen. Jde o argumenty dvoj povahy. Někter z nich se shoduj či překrvaj s obsahem nvrhu Sentu, a proto na ně stavn soud reagoval v rmci rozboru jednotlivch bodů sentnho nvrhu. Dalš prezidentovy argumenty znamenaj buď doplněn či odchylku od nvrhu Sentu; pokud jde o ně, stavn soud se o nich zmnil a stručně se jimi zabval. To vše je ostatně dno (mj.) i tm, že jak Sent, tak prezident poměrně přesně identifikovali ta ustanoven Lisabonsk smlouvy, kter by in eventum skutečně mohla bt z hlediska českho stavnho pořdku sporn či problematick.

212. Vyjdřen prezidenta republiky je vraznějš - nad rmec nvrhu Sentu - potud, pokud požaduje, aby stavn soud posoudil sm způsob schvalovn Lisabonsk smlouvy; prezident se přitom klon k nzoru, že mělo bt uspořdno referendum, obdobně jako u tzv. přstupov smlouvy. Ačkoliv prezident republiky - jak již bylo uvedeno - nen v danm řzen navrhovatelem, nebylo by podle mněn stavnho soudu namstě tento podnět ignorovat. Prezidentův požadavek však jde v tomto směru mimo meze možnho přezkumu mezinrodn smlouvy předvdanho člnkem 87 odst. 2 stavy. stavn soud by mohl přezkoumvat způsob schvlen Lisabonsk smlouvy pouze v přpadě, že by tak vslovně stanovilo samostatn ustanoven stavy, kterou by stavodrce musel doplnit obdobně, jako to učinil v přpadě přezkumu referenda o přistoupen Česk republiky k Evropsk unii doplněnm jejho člnku 87 odst. 1 psm. l), m). Jinak by bylo možn konn takovho referenda ad hoc - což byla otzka zcela politick povahy - ke ktermu však Česk republika v přpadě ratifikace Lisabonsk smlouvy nepřistoupila. Proto nelze uvažovat o tom, že pokud Lisabonsk smlouva měnila (nepřmo novelizovala) Smlouvu o přistoupen Česk republiky k Evropsk unii, měl by se stavn zkon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupen Česk republiky k Evropsk unii, implicitně vztahovat i na tuto (Lisabonskou) smlouvu. Referendum v tomto směru tedy nebylo obligatorn a možn přezkum samotnho procesu schvalovn Lisabonsk smlouvy nen v kompetenci stavnho soudu.

213. Prezident republiky při stnm jednn stavnho soudu dne 25. 11. 2008 sv psemn vyjdřen stně doplnil (body 57 až 64). stavn soud konstatuje, že sm - obsahově vzato - na prezidentovy argumenty v podstatě reaguje v předchozch čstech tohoto nlezu.

214. Pro plnost stavn soud uvd, že na vyjdřen vldy Česk republiky nebylo třeba podrobněji reagovat, jelikož vlda v podstatn mře argumentovala ve prospěch souladu Lisabonsk smlouvy s stavnm pořdkem, což byl i zvěr, ke ktermu dospěl stavn soud; jak je však z vše uvedenho patrno, na některch mstech nlezu přesto - nebo prvě proto - považoval stavn soud za vhodn poukzat na obdobn nzor, kter s vldou buď zcela sdl, nebo kter vlda vyjdřila jen poněkud jinmi slovy.

XX.

215. stavn soud tedy shrnuje, že přezkum jm proveden se v dan věci koncentroval na ta ustanoven Lisabonsk smlouvy, jejichž soulad s stavou navrhovatel vslovně zpochybnil a předložil argumenty, kter byly v jeho nvrhu obsaženy a na kter stavn soud shora uvedenm způsobem reagoval. stavn soud zahrnul do svho přezkumu všechna ustanoven Lisabonsk smlouvy, jejichž soulad s stavnm pořdkem navrhovatel kvalifikovanm způsobem zpochybnil - jež stavn soud považuje za normativně nov - byť lze připustit, že v některch aspektech mohla jen replikovat již existujc normy evropskho prva, a to i s ohledem na již ratifikovanou a na zem Česk republiky plně aplikovatelnou Smlouvou o přistoupen Česk republiky k Evropsk unii. Souvisejc otzkou pak bylo určen přslušnho referenčnho hlediska přezkumu souladu Lisabonsk smlouvy s stavou. stavn soud v danm přpadě použil jako referenčn hledisko stavn pořdek Česk republiky jako celek, nikoliv pouze jeho tzv. materiln ohnisko, a to z důvodů, kter rovněž podrobně objasnil vše; upřednostnil přezkum komplexn, i když v rmci stavnho pořdku stejně sehrlo materiln ohnisko stavy - tedy podstatn nležitosti demokratickho prvnho sttu, jejichž změna je nepřpustn - roli stěžejn.

216. Principy stavnho pořdku včetně materilnho ohniska stavy přitom stavn soud vyložil v kontextu stavy jako celku. Přihlsil se tak jednoznačně k ideji evropsk odpovědnosti a sounležitosti, kter vyjdřil česk stavodrce. (To učinila i vlda Česk republiky.) Dospěl přitom mj. k nzoru, že Lisabonsk smlouva nic neměn na zkladn koncepci stvajc evropsk integrace a že Unie i po přpadnm vstupu Lisabonsk smlouvy v platnost zůstane specifickou organizac mezinrodněprvn povahy. Z pohledu našeho stavnho prva zůstv stava (a česk stavn pořdek vůbec) zkladnm zkonem sttu; pokud jde o česk prvn řd a o evropsk prvo, jedn se o relativně samostatn a autonomn systmy. stavn soud zůstv vrcholnm ochrncem česk stavnosti, a to i proti eventulnm excesům unijnch orgnů a evropskho prva, což tak jasně odpovd na zpochybňovanou otzku suverenity Česk republiky; je-li stavn soud vrcholnm interpretem stavnch předpisů Česk republiky, kter maj na českm zem nejvyšš prvn slu, je zřejm, že čl. 1 odst. 1 stavy nemůže bt porušen. Pokud by totiž evropsk orgny vykldaly nebo rozvjely prvo EU takovm způsobem, kter by ohrožoval zklady materilně chpan stavnosti a podstatn nležitosti demokratickho prvnho sttu, kter jsou v souladu s stavou Česk republiky chpny jako nedotknuteln (čl. 9 odst. 2 stavy), potom by takov prvn akty nemohly bt v Česk republice zvazn. V souladu s tm hodl česk stavn soud přezkoumvat jako ultima ratio i to, zda se prvn akty evropskch orgnů drž v mezch pravomoc, kter jim byly poskytnuty. V tomto směru se tedy stavn soud v zsadě ztotožnil s některmi zvěry Spolkovho stavnho soudu, vyjdřenmi v jeho tzv. Maastrichtskm rozhodnut (srov. vše), podle něhož m princip většiny dle přkazu vzjemnho ohledu, vyplvajcho z věrnosti Společenstv, svoji mez v stavnch principech a elementrnch zjmech členskch zem; vkon svrchovan moci svazkem sttů, jmž je Evropsk unie, je přitom založen na zmocněn sttů, kter zůstvaj suvernnmi a kter prostřednictvm svch vld pravidelně jednaj v mezisttn oblasti, a tm řd integračn proces.

217. Nejdůležitějšm zjištěnm pro přezkum stavnho soudu však bylo, že Unie je i nadle založena na hodnotch cty k lidsk důstojnosti, svobodě, demokracii, materilně chpanho prvnho sttu a dodržovn lidskch prv, a že tedy klade důraz na to, co historicky, duchovně i ideově spojuje nrody Evropy při nalzn spravedlnosti v jednotlivch přpadech, i ve prospěch celku. Cle a integračn loha EU jsou v tomto směru formulovny jednoznačnm způsobem a stavn soud jako lidu Česk republiky odpovědn garant stavnosti demokratickho prvnho sttu, pověřen zejmna ochranou nezadatelnch, nezcizitelnch, nepromlčitelnch a nezrušitelnch zkladnch prv a svobod jednotlivců, rovnch v důstojnosti a prvech, neshledal v tomto směru nic, co by ho vedlo k nutnosti zashnout.

XXI.

218. Ze všech uvedench důvodů dospěl stavn soud k zvěru, že Lisabonsk smlouva pozměňujc Smlouvu o Evropsk unii a Smlouvu o založen Evropskho společenstv

* v člncch 2 odst. 1 (dřve 2a odst. 1), 4 odst. 2 (dřve 2c), 352 odst. 1 (dřve 308 odst. 1), 83 (dřve 69b odst. 1) a 216 (dřve 188 l), obsažench ve Smlouvě o fungovn Evropsk unie,

* v člncch 2 (dřve 1a), 7 a 48 odst. 6 a 7 obsažench ve Smlouvě o Evropsk unii

* a Listina zkladnch prv Evropsk unie

nejsou v rozporu s stavnm pořdkem.

Načítávám znění...
MENU
Videonávod k používaniu systému
Hore