Sp. zn. Pl. ÚS 8/09 ve věci návrhu na zrušení čl. IV bodů 3, 5 a vět druhé a poslední bodu 6 zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání 444/2012 účinný od 13.12.2012
| Schválené: | 30.10.2012 |
| Účinnost od: | 13.12.2012 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., LICENCE. LICENČNÍ SMLOUVA. LICENČNÍ PRÁVA., Televize. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 8/09 dne 30. října 2012 v plénu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler (soudce zpravodaj), Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení čl. IV bodů 3, 5 a vět druhé a poslední bodu 6 zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
1. Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") svm nvrhem domhal, aby stavn soud zrušil v zhlav uveden ustanoven. Při předběžnm projednn kasačn stžnosti stěžovatelky MINORITY, a. s., proti žalovan Radě pro rozhlasov a televizn vysln (dle tž jen "Rada"), veden u navrhovatele pod sp. zn. 1 As 101/2008, totiž dospěl k zvěru, že napaden ustanoven citovanho zkona jsou v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. l a 3, čl. 81 a 90 stavy, jakož i s čl. 36 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen "Listina").
2. V vodn čsti svho nvrhu se navrhovatel zabval podstatou vše označenho řzen ve věci stěžovatelky MINORITY, a. s. Uvedl, že rozhodnutm ze dne 26. 2. 2008 sp. zn. 2008/153/řeh/BAR, č. j. mal/1753/08, udělila Rada pro rozhlasov a televizn vysln podle čl. IV bodu 5 zkona č. 304/2007 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s dokončenm přechodu zemskho analogovho televiznho vysln na zemsk digitln televizn vysln, (dle tž jen "napaden zkon") společnosti Barrandov Televizn Studio, a. s., kompenzačn licenci k celoplošnmu zemskmu digitlnmu televiznmu vysln programu Televize Barrandov, a to na zkladě ždosti tto společnosti ze dne 10. 1. 2008. Stěžovatelka MINORITY, a. s., jejž ždosti o udělen licence byly zamtnuty předchozmi rozhodnutmi Rady ze dne 4. 4. 2006 č. j. Ru 25/06 a č. j. Ru/26/06, napadla žalobou u Městskho soudu v Praze jak toto rozhodnut žalovan ze dne 26. 2. 2008, tak i rozhodnut o udělen kompenzačn licence společnosti Prvn zpravodajsk, a. s. Městsk soud usnesenm ze dne 20. 8. 2008 odmtl žalobu stěžovatelky jako podanou osobou zjevně neoprvněnou ve smyslu 46 odst. 1 psm. c) zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn, neboť jedinm častnkem řzen o udělen kompenzačn licence (čl. IV bod 5 zkona č. 304/2007 Sb.) je dle čl. IV bodu 6 zkona č. 304/2007 Sb. žadatel.
3. V kasačn stžnosti proti tomuto usnesen se stěžovatelka domhala zrušen tohoto usnesen městskho soudu. Uvedla, že čl. IV bod 5 zkona č. 304/2007 Sb., kterm městsk soud argumentuje, je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky. Rozhodnut Rady, kter pr bylo vydno bez řdnho licenčnho řzen, podle n bezdůvodně zvhodnilo určitou skupinu žadatelů o licenci a porušilo stavně zaručen prvo žalobkyně-stěžovatelky na rovnost v prvech. V důsledku vydn rozhodnut totiž budou obsazeny voln pozice v budovanch digitlnch stch, což znamen nezkonnou diskriminaci žalobkyně ve prospěch držitelů kompenzačnch licenc. Udělenm kompenzačnch licenc podle citovanho zkona byl podle stěžovatelky rovněž popřen smysl soudnho přezkumu rozhodnut sprvnho orgnu.
4. V dalš čsti svho nvrhu navrhovatel podrobněji rozebral problematiku napadenho zkona č. 304/2007 Sb., činnho od 1. 1. 2008, v kontextu tzv. digitalizace. Jeho ustanoven jednak ukldaj Radě pro rozhlasov a televizn vysln udělit kompenzačn licenci osobě, kter byla přede dnem nabyt činnosti zkona č. 304/2007 Sb. udělena licence k celoplošnmu zemskmu digitlnmu televiznmu vysln rozhodnutm Rady, proti němuž byla podna žaloba, jednak určuj, že častnkem řzen o udělen kompenzačn licence je pouze žadatel, a upravuj nležitosti rozhodnut o jejm udělen.
5. K pochopen problematiky kompenzačnch licenc je podle navrhovatele vhodn nastnit dosud proběhl řzen ve věci licenc k provozovn celoplošnho televiznho vysln prostřednictvm pozemnch vyslačů v systmu DVB-T, tj. licenc k digitlnmu vysln. Licenčn řzen, z nichž měli vzejt historicky prvn provozovatel digitlnho televiznho vysln na zem Česk republiky, byla ukončena vydnm dvou rozhodnut Rady ze dne 4. 4. 2006 č. j. Ru/25/06 (pro tzv. multiplex B) a č. j. Ru/26/06 (pro tzv. multiplex C); v každm z těchto řzen bylo uděleno několik licenc. Nespěšn žadatel o licenci, mezi nimi i stěžovatelka, napadli tato rozhodnut Rady žalobami u Městskho soudu v Praze, nadanmi ze zkona odkladnm činkem ( 66 zkona č. 231/2001 Sb., o provozovn rozhlasovho a televiznho vysln a o změně dalšch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů). Městsk soud žalobcům vyhověl a zrušil obě rozhodnut Rady rozsudky ze dne 30. 3. 2007 sp. zn. 8 Ca 169/2006, ze dne 10. 4. 2007 sp. zn. 7 Ca 165/2006, jakož i sp. zn. 7 Ca 157/2006, ze dne 11. 4. 2007 sp. zn. 10 Ca 157/2006 a ze dne 20. 4. 2007 sp. zn. 10 Ca 156/2006 a vrtil věci Radě k dalšmu řzen, tj. k vydn novch rozhodnut o ždostech o licence. Pro plnost navrhovatel doplnil, že všechny tyto rozsudky městskho soudu byly napadeny kasačnmi stžnostmi u Nejvyššho sprvnho soudu a v kasačnm řzen zrušeny. Stalo se tak však až rozsudky ze dne 11. 3. 2008 č. j. 1 As 21/2005-271 a ze dne 20. 3. 2008 č. j. 1 As 22/2007-337, tedy po činnosti zkona č. 304/2007 Sb., jehož někter ustanoven jsou nyn napadena.
6. Dne 1. 1. 2008, tedy v době, kdy po zrušen obou rozhodnut Rady byla licenčn řzen znovu otevřena, a Rada tak měla o licencch opětovně rozhodovat, nabyl činnosti zkon č. 304/2007 Sb. Jak plyne z důvodov zprvy, jeho clem bylo odstranit někter překžky stojc v cestě digitlnmu vysln. Jednou z těchto překžek byl i fakt, že osoby, jimž Rada udělila licence, nemohly zahjit vysln; to nejprve kvůli odkladnmu činku žalob, kter proti rozhodnut podali nespěšn žadatel, pot v důsledku zrušen rozhodnut o licencch. Zkonodrce se proto rozhodl jednak zastavit původn licenčn řzen, jednak umožnit osobm, jejichž původn licence byla poslze napadena sprvn žalobou, zskat tzv. kompenzačn licence, jejichž obsah měl bt totožn s obsahem původnch licenc. K zskn licence však již nebylo třeba uspět ve vyhlšenm licenčnm řzen. Jedinm častnkem řzen o udělen kompenzačn licence měl totiž bt pouze držitel původn licence, a pokud nepřestal splňovat obecn předpoklady pro čast v licenčnm řzen, měla mu bt kompenzačn licence udělena automaticky.
7. Nejvyšš sprvn soud m za to, že zkonodrce přijetm zkona č. 304/2007 Sb. porušil zsadu rozdělen moc ve sttě a svmi vlastnmi akty vstoupil do sfry vyhrazen moci soudn, přpadně i moci vkonn. Zkon, včetně jeho přechodnho ustanoven v člnku IV, byl přijat rok a půl pot, co byla rozhodnut Rady o udělen licenc napadena sprvnmi žalobami, a půl roku pot, co Městsk soud v Praze obě tato rozhodnut zrušil a věci vrtil Radě k dalšmu řzen. Okamžikem prvn moci rozsudků městskho soudu vznikla Radě povinnost opětovně rozhodnout o tom, komu ze žadatelů budou licence uděleny, a řdit se při tom zvaznm nzorem městskho soudu. Než však Rada tuto povinnost splnila, uložil j zkonodrce v čl. IV bodu 3 zkona č. 304/2007 Sb., aby zastavila licenčn řzen k provozovn zemskho digitlnho televiznho vysln zahjen a pravomocně nedokončen do dne nabyt činnosti tohoto zkona. Zroveň zkonodrce v čl. IV bodu 5 tohoto zkona stanovil, aby Rada, bez jakhokoli vlastnho uvžen, udělila v řzen s jedinm častnkem kompenzačn licenci tomu, komu v takto zastavenm řzen byla již dřve udělena, pokud o to požd. Zkonodrce tak podle nzoru navrhovatele nepřpustnm způsobem zashl do vkonu moci soudn: i když totiž soud k žalobě nespěšnch žadatelů o licenci zrušil obě rozhodnut Rady a přikzal j, aby pokračovala v neskončenm řzen s tmž okruhem žadatelů - tedy aby znovu posoudila všechny ždosti o udělen licence a aby vzala v potaz vtky městskho soudu a napravila sv procesn pochyben - zkon č. 304/2007 Sb. učinil již proběhl soudn přezkum zcela zbytečnm.
8. Vytvořenm novho institutu kompenzačn licence (tj. nhrady za licenci, kterou nelze použt k provozovn digitlnho vysln, protože rozhodnut o n bylo napadeno žalobou) pak zkonodrce podle navrhovatele rovněž narušil vsostnou domnu soudn moci. Žaloba proti rozhodnut, jmž se zamt ždost o udělen (běžn) licence podle 12 až 25 zkona č. 231/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, je totiž ze zkona nadna odkladnm činkem; již samotn zahjen soudnho řzen tak - i když pr poněkud nestandardně - oslabuje činky rozhodnut sprvnho orgnu, ktermu sice nadle svědč presumpce sprvnosti, ovšem prva jm udělen nelze do rozhodnut soudu o žalobě vykonvat. Odkladn činek m podle navrhovatele sv msto i v těch přpadech, kdy se o omezen počet licenc uchz vce žadatelů a rozhodnut o neudělen licence některm žadatelům je tak zpravidla spojeno s udělenm licenc žadatelům jinm. Provozovn rozhlasovho a televiznho vysln je totiž natolik finančně nročn, že by zahjen vysln na zkladě sprvnho rozhodnut, kter soud později shled nezkonnm, zřejmě způsobilo držitelům licenc značn škody, kterch by se pak mohli domhat i na sttu. Odkladn činek žaloby ve spojen se lhůtou devadesti dnů k rozhodnut soudu o žalobě by tak měly za cenu jistho zdržen zabrnit popsanm nepřznivm nsledkům. Zkonodrce přijal obecn pravidlo, podle něhož soudnmu přezkoumn podlhaj zsadně vešker rozhodnut sprvnch orgnů o prvech a povinnostech fyzickch a prvnickch osob v oblasti veřejn sprvy [ 4 odst. 1 psm. a) a 65 odst. 1 soudnho řdu sprvnho]; pro určitou oblast rozhodovn podle zkona č. 231/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, pak s pomoc odkladnho činku sprvn žaloby ze zkona do budoucna stanovil, že samotn fakt aktivace soudn moci převž nad možnost uplatňovat prva z presumovanho sprvnho rozhodnut sprvnho orgnu. Přijetm zkona č. 304/2007 Sb. však podle navrhovatele zkonodrce tato obecn pravidla popřel v zjmu řešen konkrtn situace nastal na trhu digitlnho vysln. Odkladn činek žaloby i vkon soudn pravomoci v konkrtnm přpadě se zkonodrci staly nepohodlnmi; obešel proto pravomocn rozhodnut městskho soudu o zrušen licenc a sm zkonem stanovil, že prvě těm osobm, kter v řzen před soudem neuspěly, se stejně dostane možnosti vyslat, i když nikoli ve standardnm řzen o udělen licence.
9. Zkonodrce podle nzoru navrhovatele tento svůj mysl ani nijak neskrval. Důvodov zprva k zkonu č. 304/2007 Sb. hovoř o "mimořdnm veřejnm zjmu na odblokovn situace na medilnm trhu", jemuž se mus podřdit i nezvisl soudn rozhodovn a prvo nespěšnch častnků původnho licenčnho řzen na spravedliv proces vyplvajc z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Odblokovn situace na medilnm trhu přitom podle navrhovatele patrně nen samo o sobě clem; skutečnou hodnotou, jž zkonodrce hodlal svmi legislativnmi kroky v oblasti digitlnho vysln doshnout, je mj. "zvšen vzdělanosti a informovanosti občanů", jak se o tom zmiňuje programov prohlšen vldy. Ani tyto hodnoty však nemohou podle nzoru navrhovatele ospravedlnit svvoln vstupovn zkonodrn moci do probhajcch soudnch řzen a sprvnch řzen na ně navazujcch.
10. Jak vyslovil stavn soud v nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 24/04 ze dne 28. 6. 2005 [(N 130/37 SbNU 641; 327/2005 Sb.), tzv. "jezy na Labi"] a v nlezu ve věci sp. zn. Pl. S 24/08 ze dne 17. 3. 2009 [(N 56/52 SbNU 555; 124/2009 Sb.), "letiště Ruzyně"], stanovit veřejn zjem v konkrtn věci nlež moci vkonn, nikoli zkonodrci. Zkon č. 304/2007 Sb. sice na rozdl od zkonů zrušench prvě citovanmi nlezy nestanovil, že započet digitlnho vysln do určitho data je veřejnm zjmem; sleduje se jm však stejn cl, a sice doshnout vydn individulnch sprvnch aktů v souladu s pojetm veřejnho zjmu, jak zastv zkonodrce. Podle navrhovatele je tedy zřejm, že formlně bezvadn prvn normy obsažen v čl. IV bodech 3 a 5, resp. tž v ustanoven bodu 6, kter na předchoz body navazuje, nesplňuj jeden z materilnch znaků prvn normy, jmž je obecnost. Navzdory formě tu normativn prvn akt mř k řešen konkrtn situace, totiž k jakmusi vytěsněn soudn moci a k nov pravě poměrů na medilnm trhu bez ohledu na ni.
11. Nepřpustn zsah zkonodrce do sfry působnosti soudn moci nemůže bt podle navrhovatele zhojen ani tm, že zahjen soudn řzen ve věcech žalob proti původnm rozhodnutm o udělen licenc budou, slovy důvodov zprvy, "probhat nerušeně dl". I kdyby totiž soud zrušil rozhodnut Rady, jako to již dřve učinil, nebude mt tento akt pro spěšn žalobce ždn vznam, neboť Rada nebude moci pokračovat v řzen, kter bylo podle čl. IV bodu 3 zkona č. 304/2007 Sb. zastaveno.
12. Jak je již vše uvedeno, navrhovatel spatřuje v postupu zkonodrce - z hlediska subjektivnho - i porušen přstupu žadatelů k soudu. Listina ve svm čl. 36 odst. 2 umožňuje tomu, kdo byl podle svho tvrzen zkrcen na svch prvech rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, aby se obrtil na soud s nvrhem na přezkoumn zkonnosti tohoto rozhodnut. Podle Nejvyššho sprvnho soudu odňal zkonodrce přijetm zkona č. 304/2007 Sb. nespěšnm žadatelům o udělen licence k digitlnmu vysln prvo na přezkoumn sprvnho rozhodnut v řzen před soudem, resp. vyprzdnil jeho materiln obsah. Skutečnost, že kompenzačn licence - kter shodně s původně udělenmi licencemi umožňuje vysln v tzv. multiplexu B či v multiplexu C - byla udělena jen některm z původnch častnků licenčnho řzen, však zasahuje dle navrhovatele do prv zbylch častnků stejnou měrou jako dřvějš rozhodnut o udělen licenc, kter rovněž vyhovělo jen omezenmu počtu žadatelů. To ostatně plyne z textu čl. IV bodu 6 věty posledn, podle nž rozhodnut Rady o udělen kompenzačn licence obsahuje licenčn podmnky pro vysln shodn s podmnkami stanovenmi v rozhodnut o udělen licence, proti němuž byla podna žaloba. Je tedy zřejm, že kompenzačn licence nen rozhodnutm zcela odlišnho charakteru, kter by mělo bt vydvno v jinm typu řzen než "běžn" licence: prvě naopak, po obsahov strnce se jedn o kopii předchozho rozhodnut o licenci, neboť rozdl je pouze v časovm omezen kompenzačn licence. Zjem o vysln v multiplexu B a/nebo v multiplexu C měli všichni žadatel, jichž se tkala rozhodnut Rady ze dne 4. 4. 2006 (vyhotoven dne 12. 5. 2006) č. j. Ru/25/06 a č. j. Ru/26/06; pot, co soud tato rozhodnut zrušil a vrtil věci Radě k dalšmu řzen, založil všem žadatelům veřejn subjektivn prvo na to, aby Rada všechny ždosti znovu posoudila a rozhodla o nich. Proti dalšmu rozhodnut Rady by nespěšn žadatel opět mohli podat sprvn žalobu. Zkonodrce však žadatelům upřel prvo zpochybňovat u soudu rozhodnut Rady o tom, kdo bude provozovat vysln v multiplexu B a v multiplexu C, neboť je v čl. IV bodu 6 větě druh zkona č. 304/2007 Sb. vyloučil z častenstv na řzen ve věc kompenzačn licence, a tm je zbavil i legitimace k podn sprvn žaloby. Tm podle navrhovatele zkonodrce porušil jejich prvo na přstup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny.
13. V doplněn argumentačn čsti nvrhu zaslal navrhovatel stavnmu soudu podn, věcně se tkajc otzky jeho aktivn legitimace ve vztahu ke všem napadenm ustanovenm, kter stavn soud obdržel dne 21. 8. 2012. Uvd se v něm zejmna, že na zkladě napadench ustanoven čl. IV bodu 5 a druh a posledn věty bodu 6 zkona č. 304/2007 Sb. Městsk soud v Praze odmtl žalobu pro nedostatek aktivn legitimace (viz č. l. 56 soudnho spisu); jelikož kasačn stžnost je prvě tento prvn zvěr městskho soudu zpochybňovn (viz č. l. 63-64 soudnho spisu), bude muset Nejvyšš sprvn soud tato ustanoven vyložit a aplikovat. Pokud by stavn soud shledal tuto pravu protistavn a zrušil ji, Nejvyšš sprvn soud by musel kasačn stžnost napaden usnesen městskho soudu zrušit a věc mu vrtit k dalšmu řzen. V tomto řzen by však nutně vyvstaly otzky stavnosti tzv. "kompenzačnch licenc" a řzen o nich, jejichž prava je obsažena opět v citovanm čl. IV bodu 5 a druh a posledn větě bodu 6 (viz žalobu žalobkyně na č. 1. 1-6 soudnho spisu). Jestliže by byla i tato prava shledna protistavn, nezbylo by městskmu soudu než napaden kompenzačn licence zrušit. Současně by však byl konfrontovn s tm, že tento akt nebude mt pro stěžovatelku ždn vznam, jelikož řzen o původnch licencch je Rada pro rozhlasov a televizn vysln povinna zastavit (čl. IV bod 3 zkona č. 304/2007 Sb.). Soudy jsou přitom podle čl. 90 stavy povolny k ochraně prv a sprvn soudy maj poskytovat ochranu veřejnm subjektivnm prvům, kter je efektivn a smyslupln. Z uvedenho - podle nzoru navrhovatele - vyplv, že jednotliv otzky (častenstv žalobkyně ve sprvnm řzen a jej aktivn žalobn legitimace; prava kompenzačnch licenc a řzen o nich; zastaven řzen o licencch ze zkona) jsou spojit ndoby, o nichž nelze uvažovat odděleně.
14. Navrhovatel dle zastv nzor, že "věc" ve smyslu čl. 95 odst. 2 stavy je vymezena předevšm žalobnm řzenm. Prvě v něm vyvstaly všechny otzky, kter Nejvyšš sprvn soud předložil stavnmu soudu k posouzen. Ačkoliv se tedy uveden soud zabv v kasačnm řzen jen určitou čst nadnesen problematiky, zbvajc čst bude muset bt v dalšm řzen tž řešena, ať už Městskm soudem v Praze nebo Nejvyššm sprvnm soudem. Bylo by možn představit si postup, v němž by sprvn soudy předkldaly stavnmu soudu nvrhy na zrušen jednotlivch ustanoven zkona č. 304/2007 Sb. postupně; až by stavn soud rozhodl o prvn otzce, byla by mu předložena druh, až by o n rozhodl, byla by mu předložena třet a tak přpadně dle až do plnho vyčerpn obsahu žaloby. Takov řešen lze sice dle navrhovatele považovat za formlně odůvodniteln, nicmně z pohledu stěžovatelky a dalšch osob zčastněnch na řzen coby "zkaznků justice" se bude jednat pouze o prodlužovn řzen, ačkoliv všechny otzky byly sprvnmu soudu předloženy již na jeho počtku.
15. Navrhovatel je tedy přesvědčen o tom, že všechna napaden ustanoven zkona č. 304/2007 Sb. splňuj podmnky čl. 95 odst. 2 stavy.
16. Proto navrhl, aby stavn soud nlezem rozhodl, že napaden ustanoven zkona č. 304/2007 Sb. se zrušuj dnem, kter stavn soud stanov.
II.
17. stavn soud si k nvrhu Nejvyššho sprvnho soudu vyždal vyjdřen Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky a o stanovisko poždal rovněž Radu pro rozhlasov a televizn vysln.
18. Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky je uvedeno, že nvrh zkona byl předložen Poslaneck sněmovně vldou dne 26. července 2007 a byl rozesln poslancům jako tisk 262. Prvn čten proběhlo na 19. schůzi Poslaneck sněmovny dne 15. srpna 2007, ve kterm byl nvrh zkona přikzn vboru pro vědu, vzděln, kulturu, mldež a tělovchovu a stl komisi pro sdělovac prostředky. Vbor vydal usnesen obsahujc pozměňovac nvrhy; komise však na svm mimořdnm zasedn toto usnesen nepřijala. Lhůta k projednn ve vboru byla zkrcena o 50 dn. Druh čten se uskutečnilo na 21. schůzi dne 25. zř 2007, přičemž lhůta k zahjen třetho čten byla zkrcena na 48 hodin po doručen pozměňovacch nvrhů poslancům. Vešker podan pozměňovac nvrhy byly zpracovny jako tisk 262/2 a byly rozeslny dne 25. zř 2007. Třet čten se uskutečnilo na tže schůzi dne 27. zř 2007 a nvrh zkona byl schvlen; ze 146 poslanců hlasovalo pro 142, nikdo proti. Nvrh zkona byl postoupen Sentu, kter jej dne 1. listopadu 2007 schvlil. Pot byl doručen prezidentovi republiky, kter jej podepsal dne 22. listopadu 2007. Z vše uvedenho vyplv, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen.
19. K věcnmu obsahu nvrhu je ve vyjdřen citovno z důvodov zprvy k napadenmu zkonu. Podle n je nvrh zkona "v souladu s stavou i Listinou zkladnch prv a svobod, včetně čl. 17, kter upravuje prvo na svobodu projevu, a čl. 36, stanovujcho možnost pro každho se domhat svho prva u nezvislho a nestrannho soudu. Navrhovan prvn prava je v souladu s mezinrodnmi smlouvami, ktermi je Česk republika vzna.".
20. Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny se dle odkazuje na důvodovou zprvu vldy, v nž se uvděj tyto argumenty pro navrhovanou prvn pravu: "V přechodnch ustanovench novely zkona o provozovn rozhlasovho a televiznho vysln m bt upravena tzv. kompenzačn licence, kter se m udělovat rovněž tomu, kdo splňuje zkonn předpoklady pro čast v licenčnm řzen a byla mu přede dnem nabyt činnosti navrženho zkona udělena licence k digitlnmu televiznmu vysln, proti jejmuž udělen však byla podna sprvn žaloba. Navrhovan ustanoven zaručuje tomu, komu byla udělena licence rozhodnutm, jež bylo napadeno žalobou, možnost provozovat na zkladě kompenzačn licence digitln televizn vysln již v obdob od činnosti navrženho zkona do dne dokončen přechodu zemskho analogovho televiznho vysln na zemsk digitln televizn vysln, a to bez ohledu na vsledek soudnho řzen. Tento mimořdn postup je odůvodněn mimořdnm veřejnm zjmem na odblokovn situace na medilnm trhu, na zahjen digitlnho televiznho vysln, jak ostatně doporučuje Evropsk unie, a na vytvořen konkurenčnho prostřed v tto oblasti. To lze považovat za jednoznačně formulovan veřejn zjem, kter lze poměřovat s nutnost respektovat nezvislost soudnho rozhodovn, kter ostatně nebude narušena, neboť zahjen soudn řzen budou probhat nerušeně dl. Dle je třeba uvst, že nemožnost vysln je způsobena odkladnm činkem podan žaloby danm ze zkona, což představuje vjimku z pravidla, že pravomocn rozhodnut sprvnch řadů lze vykonvat. Osoby, kterm byla rozhodnutm Rady v původnm řzen udělena ,řdn' licence k zemskmu digitlnmu televiznmu vysln, nabyly z tohoto rozhodnut v dobr vře v jeho zkonnost (viz zsadu presumpce sprvnosti veřejnoprvn aktů) veřejn subjektivn prvo na provozovn televiznho vysln, na čemž nic neměn ani ze zkona plynouc odkladn činek sprvn žaloby, kter pouze znamen, že prva plynouc z tohoto rozhodnut nelze vykonvat; tato prva však de iure existuj až do přpadnho zrušen tohoto rozhodnut soudem. Přpadnm zrušenm takovho rozhodnut soudem by těmto osobm vznikla majetkov jma, jejž kompenzaci by mohly požadovat po sttu, jehož orgnem Rada je. Tomuto potencilnmu riziku se proto navrhovan prvn prava snaž čelit institutem kompenzačn licence udělovan tomu, komu byla přede dnem nabyt činnosti navrženho zkona udělena licence k digitlnmu televiznmu vysln, proti jejmuž udělen byla podna sprvn žaloba. Prvo nespěšnch častnků původnho licenčnho řzen na spravedliv proces vyplvajc z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny tak stoj v kontrapozici s principem ochrany v dobr vře nabytch prv spěšnch častnků licenčnho řzen, tedy s principem, kter odpovd konceptu materilnho prvnho sttu [viz čl. 1 odst. 1 stavy a např. nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 163/02 ze dne 9. 11. 2004 (N 169/35 SbNU 289), v němž stavn soud uvedl, že jednm ze zkladnch atributů prvnho sttu je důvěra jednotlivce v rozhodovac činnost orgnů sttu, ať už se jedn o rozhodovn orgnů moci zkonodrn, vkonn či soudn. Snaha o nastolen stavu, kdy jednotlivec může důvěřovat v akty sttu a v jejich věcnou sprvnost, je zkladnm předpokladem fungovn materilnho prvnho sttu.]."
21. Vyjdřen Poslaneck sněmovny se uzavr tak, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a našm prvnm řdem. Je však na stavnm soudu, aby posoudil jeho stavnost a vydal přslušn rozhodnut.
22. Sent Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen k nvrhu uvedl, že předmětn ustanoven zkona č. 304/2007 Sb. dopadla na prvn vztahy v oblasti provozovn televiznho vysln s činnost od 1. ledna 2008. Obdobn ustanoven se předtm v našem prvnm řdu nevyskytovala a svůj původ maj v řešen situace, jak v oblasti provozovn televiznho vysln nastala v souvislosti s přechodem zemskho analogovho televiznho vysln na zemsk digitln televizn vysln.
23. Sent zkon projednal pot, co mu byl dne 9. 10. 2007 Poslaneckou sněmovnou postoupen jeho nvrh. Tm se zabval vbor pro vzdělvn, vědu, kulturu, lidsk prva a petice a rovněž stl komise Sentu pro sdělovac prostředky; vbor doporučil plnu Sentu nvrh schvlit ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou, komise doporučovala se nvrhem zkona nezabvat. Při projednn nvrhu v plnu Sentu dne 1. listopadu 2007 zstupce navrhovatele umocnil argumentaci stran kompenzačn licence slovy: "Nvrh obsahuje tak princip udlen tzv. kompenzačnch licenc, což byl zřejmě jeden z největšch problmů, kter tento nvrh obsahuje, a hledali jsme způsob, jak při zachovn prvnho řdu Česk republiky umožnit vysln šesti digitlnm televizm, kterm byly uděleny licence, jež nsledně byly napadeny žalobou, a tm konečně rozběhnout digitln vysln v Česk republice". Zpravodaj komise doplnil, že "nvrh zkona řešil tměř neřešiteln propletenec, gordick uzel, kter nastal pot, co v podstatě zkolabovalo vběrov řzen Rady pro rozhlasov a televizn vysln na udělen licenc pro digitln vysln. Aby se tento proces zcela nezastavil, bylo nutno najt řešen a samozřejmě to řešen nemůže bt ideln, protože nevznikalo v idelnm prostřed. Nicmně, proč vlastně potřebujeme tento nvrh zkona? Z toho prostho důvodu, že zkrtka existuje evropsk dohoda o tom, že bude k určitmu datu vypnuto analogov vysln a Česk republika pochopitelně, nechce-li se ocitnout v televizn tmě a v televiznm tichu, tak mus tento problm vyřešit". Tž řečnk dle argumentoval: "Vyřešen zadrhnutho vběrovho řzen tento zkon hled ve dvou věcech. Za prv vodnho vtěze tohoto vběrovho řzen obdařuje kompenzačnmi licencemi a za druh ruš to vběrov řzen. To znamen, určuje Radě pro rozhlasov a televizn vysln, že toto řzen m zrušit. To je samozřejmě nezbytn, udělen nějakho majetku, a licence k vysln samozřejmě je jistou formou majetku, udělen majetku zkonem je problematick. Nicmně je to forma, jakou bylo možno vyjt z tohoto začarovanho kruhu, kdy by nekonečnm sledem soudnch protestů a žalob bylo možno blokovat toto řzen ,donekonečna'. Určit pozitivum, kter zmenšuje tento negativn aspekt, je v tom, že tyto kompenzačn licence maj platnost pouze do switch off, neboli vypnut analogovho vysln, tzn., že budou činn prakticky jenom několik let. Pro jejich držitele to znamen, že sice budou mt jistou vhodu pro rozjezd svho vysln, ale nebudou mt jistotu, že tuto licenci podrž tak dlouho, aby se jejich investice bezpečně vrtily. Čili řekl bych, že i oni ponesou jistou nevhodu z tohoto řešen.".
24. Po proběhl obecn rozpravě Sent přijal usnesen na sv 9. schůzi v 6. funkčnm obdob dne 1. listopadu 2007, jmž nvrh zkona hlasy 60 sentorů z přtomnch 64 schvlil ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou.
25. Dle Sent, obdobně jako Poslaneck sněmovna, citoval obecnou čst důvodov zprvy k tomuto zkonu (viz vše) a doplnil, že ve sv zvlštn čsti potom důvodov zprva k čl. IV, nynějšm bodům 3, 5 a 6 uvd:
K bodu 3 - "Vzhledem k zsadn systmov změně udělovn licenc k zemskmu digitlnmu televiznmu vysln se navrhuje, aby Rada zastavila zahjen a pravomocně nedokončen licenčn řzen veden podle dosavadn prvn pravy. Toto ustanoven se vztahuje i na řzen, v nichž by měla přpadně Rada opětovně rozhodovat, bylo-li původn rozhodnut zrušeno sprvnm soudem. častnci těchto licenčnch řzen mohou zskat licenci k zemskmu digitlnmu televiznmu vysln, pokud o ni poždaj podle novho zněn 25 zkona č. 231/2001 Sb."
K bodu 5 - "Navrhuj se podmnky, za jakch maj bt uděleny kompenzačn licence dalšm subjektům v souvislosti se zastavenm licenčnch řzen vyvolanm zsadn změnou prvn pravy udělovn licenc k zemskmu digitlnmu televiznmu vysln."
K bodu 6 - "Stanov se nležitosti ždosti o udělen kompenzačn licence a postup Rady při jejm udělovn."
26. Sent ještě připomněl, že napadan ustanoven zkona č. 304/2007 Sb. nebyla dotčena ani jedinou novelou tohoto zkona, tj. zkonem č. 302/2011 Sb., kterm se měn zkon č. 483/1991 Sb., o Česk televizi, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony. Tento zkon zrušoval v relevantnm čl. IV toliko bod 12, což se pravy institutu kompenzačn licence nijak nedotklo.
27. Rovněž Sent sv vyjdřen uzavřel s tm, že je na stavnm soudu, aby posoudil stavnost napadench ustanoven.
28. Ve stanovisku Rady pro rozhlasov a televizn vysln je uvedeno, že ustanoven čl. IV zkona č. 304/2007 Sb. byla přechodnmi ustanovenmi, kter sloužila k překlenut obdob do dokončen přechodu zemskho analogovho na zemsk digitln televizn vysln. Konkrtně na zkladě ustanoven čl. IV bodů 3, 5 a vět druh a posledn bodu 6 byla Rada povinna udělit kompenzačn licenci na ždost osoby, kter byla přede dnem nabyt činnosti tohoto zkona udělena licence k celoplošnmu zemskmu digitlnmu televiznmu vysln rozhodnutm Rady, proti němuž byla podna žaloba. Za předpokladu, že osoba žadatele splňovala předpoklady pro čast v licenčnm řzen dle 13 odst. 3 zkona č. 231/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, byl na udělen kompenzačn licence v podstatě prvn nrok a o ždosti bylo rozhodovno v řzen, jehož jedinm častnkem byl žadatel o licenci. Rada pak u podan ždosti posuzovala pouze naplněn formlnch nležitost (zkonnch nležitost ždosti o licenci), nikoliv však obsahovou strnku (pokud jde o programovou skladbu a dalš programov podmnky), neboť zkonodrcem bylo stanoveno, že rozhodnut Rady o udělen kompenzačn licence podle bodu 5 muselo obsahovat licenčn podmnky pro vysln shodn s podmnkami stanovenmi v rozhodnut o udělen licence k celoplošnmu zemskmu digitlnmu televiznmu vysln, proti němuž byla podna žaloba.
29. Tmto způsobem Rada na zkladě ždost udělila kompenzačn licence společnosti Barrandov Televizn Studio, a. s., a společnosti Prvn zpravodajsk, a. s. Dle ustanoven bodu 8 čl. IV zkona č. 304/2007 Sb. kompenzačn licence zanik dnem dokončen přechodu zemskho analogovho televiznho vysln na zemsk digitln televizn vysln. Platnost kompenzačnch licenc, stejně tak jako aplikovatelnost inkriminovanch ustanoven, byla tedy omezena na dobu do dokončen přechodu na zemsk digitln televizn vysln. V čl. IV bodu 1 přechodnch ustanoven zkona č. 302/2011 Sb., kterm se měn zkon č. 483/1991 Sb., o Česk televizi, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, bylo stanoveno, že za den dokončen přechodu zemskho analogovho televiznho vysln na zemsk digitln televizn vysln v Česk republice se považuje 11. listopad 2011. K tomuto datu zanikly mimo jin tak kompenzačn licence udělen podle ustanoven čl. IV bodu 5 zkona č. 304/2007 Sb. Současn prvn prava již neobsahuje společn licenčn řzen s vce častnky, pokud jde o udělen licence k provozovn zemskho digitlnho televiznho vysln. Řzen o udělen tohoto typu licence upravuje 25 zkona č. 231/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, kter mimo jin stanov, že řzen nelze zahjit z vlastnho podnětu Rady a častnkem řzen je pouze žadatel o licenci. Rada licenci k provozovn zemskho digitlnho televiznho vysln neuděl pouze tehdy, pokud žadatel nesplňuje podmnky podle 13 odst. 3 nebo pokud navrhovan programov skladba nesplňuje požadavky podle 31 a 32 odst. 1 nebo by udělen licence bylo v rozporu se zvazky vyplvajcmi z mezinrodn smlouvy, kterou je Česk republika vzna a kter byla vyhlšena ve Sbrce zkonů nebo ve Sbrce mezinrodnch smluv. Na zkladě 25 zkona č. 231/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, tedy každ osobě, kter napln zkonem stanoven podmnky, může bt udělena licence k provozovn zemskho digitlnho televiznho vysln. Osoby, kterm zanikly kompenzačn licence v souvislosti s dokončenm přechodu na zemsk digitln televizn vysln, byly pak nuceny podat ždost o udělen novch licenc k provozovn televiznho vysln v řzen dle 25 zkona č. 231/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, kter již nadle nejsou ždnm způsobem vzny na původn zanikl kompenzačn licence. Ždnmu z provozovatelů zemskho digitlnho televiznho vysln již tedy v současnosti neplynou prva a povinnosti z ustanoven čl. IV bodů 3, 5 a vět druh a posledn bodu 6 zkona č. 304/2007 Sb.
30. Podle stanoviska Rady je tedy nutno konstatovat, že ustanoven čl. IV bodů 3, 5 a vět druh a posledn bodu 6 zkona č. 304/2007 Sb., kter Nejvyšš sprvn soud navrhuje zrušit, nejsou již v současn době aplikovateln, neboť jejich působnost byla z povahy věci omezena na dobu do dokončen procesu přechodu zemskho analogovho na zemsk digitln televizn vysln. Kompenzačn licence udělen na jejich zkladě ze zkona zanikly k datu 11. listopadu 2011. Z uvedench ustanoven již provozovatelům digitlnho televiznho vysln nevyplvaj, a ani z povahy věci nemohou vyplvat, ždn prva a povinnosti. Jedn se tedy o ustanoven obsoletn a jejich zrušen by nemělo do budoucna již ždn prvn činky.
III.
31. stavn soud nejdřve v souladu s 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., zkoumal, zda zkon, u kterho navrhovatel namt protistavnost jeho ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
32. Z vyjdřen Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky, jakož i z přslušnch sněmovnch tisků a dajů o průběhu hlasovn zjistil, že napaden zkon č. 304/2007 Sb., kterm se měn někter zkony v souvislosti s dokončenm přechodu zemskho analogovho televiznho vysln na zemsk digitln televizn vysln, byl přijat při dodržen kvor stanovench v čl. 39 odst. 1 a 2 stavy, řdně podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a vyhlšen ve Sbrce zkonů; byl tedy vydn stavou předepsanm způsobem a v mezch stavou stanoven kompetence.
IV.
33. Dne 21. 8. 2012 byl stavnmu soudu doručen dalš nvrh Nejvyššho sprvnho soudu na zrušen čl. IV bodu 3 zkona č. 304/2007 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že stavn soud v nyn projednvan věci jedn o nvrhu zčsti identickm (napaden je čl. IV body 3, 5 a věty druh a posledn bodu 6 zkona č. 304/2007 Sb.), byl později podan nvrh, veden pod sp. zn. Pl. S 22/12 (usnesen sp. zn. Pl. S 22/12 ze dne 9. 10. 2012, dostupn na http://nalus.usoud.cz), na zrušen uvedenho zkonnho ustanoven (čl. IV bodu 3 zkona č. 304/2007 Sb.) pro překžku litispendence dne 9. 10. 2012 jako nepřpustn ( 35 odst. 2 zkona o stavnm soudu) stavnm soudem podle 43 odst. 2 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, z důvodu uvedenho v 43 odst. 1 psm. e) thož zkona odmtnut. Oprvněn navrhovatel m sice jinak prvo častnit se jednn nyn projednvan věci jako vedlejš častnk ( 35 odst. 2 věta za střednkem zkona o stavnm soudu), jelikož se však jedn o thož navrhovatele, nelze uveden ustanoven použt. Rovněž nvrhu na spojen věc, obsaženmu v poslze podanm nvrhu, nelze z vše uvedench důvodů vyhovět. Předmětn nvrh nelze chpat ani tak, že jde o doplněn argumentace, shora již podrobně vyložen, jelikož i materilně se jedn o tměř totožn argumentačn formulace, obsažen již v původnm nvrhu.
V.
34. Podle nzoru stavnho soudu je dle třeba - z hlediska eventulnho posouzen aktivn legitimace navrhovatele - reagovat na zvěr obsažen nepřmo ve vyjdřench Parlamentu a vslovně ve stanovisku Rady pro rozhlasov a televizn vysln, totiž že z napadench ustanoven již častnkům řzen, resp. provozovatelům digitlnho televiznho vysln nevyplvaj ždn prva ani povinnosti, a jedn se tedy o ustanoven obsoletn a jejich zrušen by nemělo do budoucna již ždn prvn činky. To proto, že ustanoven čl. IV bodů 3, 5 a vět druh a posledn bodu 6 zkona č. 304/2007 Sb., kter Nejvyšš sprvn soud navrhuje zrušit, nejsou (pr) již v současn době aplikovateln, neboť jejich působnost byla z povahy věci omezena na dobu do dokončen procesu přechodu zemskho analogovho na zemsk digitln televizn vysln a kompenzačn licence udělen na jejich zkladě ze zkona zanikly k datu 11. listopadu 2011.
35. stavn soud konstatuje, že napaden přechodn ustanoven zkona č. 304/2007 Sb. již skutečně splnila svůj legislativn čel a situace, pro kterou byla zamšlena, tedy nemůže v budoucnu objektivně nastat. Přesto zůstvaj z prvnho hlediska součst platnho prva, jelikož nedošlo k jejich formln derogaci (srov. tž dle).
36. Clem tzv. konkrtn kontroly prvnch předpisů podle čl. 95 odst. 2 stavy je soudn kontrola stavnosti zkona, resp. jeho jednotlivho ustanoven, jehož m bt obecnm soudem použito při projednn a rozhodnut určit konkrtn věci. Tm je rovněž určen prostor obecnho soudu pro postup dle čl. 95 odst. 2 stavy, jenž je omezen toliko a vlučně na v dan věci relevantn hmotn a procesn prvo; na rozdl od abstraktn kontroly stavnosti je tak konkrtn kontrola vedena v poměrně zkm rmci soudnho rozhodovn, do kterho může stavn soud vstupovat jen za poměrně přsně vymezench podmnek. Procesn podmnkou aktivn legitimace obecnho soudu dle 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, je tudž takov vztah zkona, přpadně jeho jednotlivho ustanoven, jehož zrušen je navrhovno, k předmětu kmenovho řzen, jež zakld k posouzen věci ze strany obecnho soudu rozhodovac důvody.
37. Z vše uveden narativn čsti tohoto nlezu vyplv, že podstata zkoumanho přpadu natolik zce souvis s napadenmi zkonnmi ustanovenmi, že k postupu podle citovanho člnku stavy navrhovatel oprvněn byl; to proto, že bude muset v řzen předmětn ustanoven aplikovat. I když jsou napaden ustanoven pro futuro obsoletn, jsou přesto ještě v některch přpadech soudně aplikovateln; obecn soud se v souladu s stavou obrtil na stavn soud, kter je jedin povoln zvazně posoudit, zda předmětn, formlně stle platn ustanoven, jsou v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky. Proto je za tto situace dna i povinnost stavnho soudu otzku jejich stavnosti posoudit a rozhodnout.
38. Pro plnost stavn soud - v širš souvislosti - dodv, že v rmci konkrtn kontroly stavnosti je za určit situace oprvněn přezkoumat i zkon, kter je již neplatn, ale - ve vztahu k době, kter se konkrtn věci tk - ještě aplikovateln. K interpretaci uveden situace se stavn soud vyjdřil zejmna v nlezu sp. zn. Pl. S 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.), ve kterm podrobně shrnul i veškerou svoji relevantn judikaturu vztahujc se k dan problematice. stavn soud tam, poněkud zjednodušeně vyjdřeno, dospv k zvěru, že v přpadě neexistence explicitnch intertemporlnch ustanoven, tj. za situace, kdy zkonodrce mlč jak k otzce, zda je nrok podle předchoz pravy zachovn, tak k aplikovatelnosti nov pravy, je třeba přijmout takov vklad, kter šetř smysl a podstatu zkladnho prva, v danm přpadě prva na legitimn očekvn. Pokud m obecn soud, kter se obrtil na stavn soud podle čl. 95 odst. 2 stavy, v řzen aplikovat prvn předpis ve zněn před jeho změnou, připoušt se tak možnost, aby stavn soud ve věci rozhodl akademickm, deklaratornm, vrokem konstatujcm protistavnost již zrušenho zkonnho ustanoven.
39. Po uvedench zjištěnch se tedy stavn soud mohl nvrhem zabvat věcně.
VI.
40. Pro přehlednost je namstě zopakovat zněn napadench zkonnch ustanoven, u kterch v rmci tzv. konkrtn kontroly stavnosti přezkoumal stavn soud jejich soulad s stavnm pořdkem Česk republiky.
41. Přechodn ustanoven čl. IV bodů 3, 5 a vět druh a posledn bodu 6 zkona č. 304/2007 Sb., kter navrhovatel požaduje zrušit, zn:
3. Licenčn řzen k provozovn zemskho digitlnho televiznho vysln šřenho prostřednictvm vyslačů zahjen a pravomocně nedokončen do dne nabyt činnosti tohoto zkona Rada pro rozhlasov a televizn vysln (dle jen "Rada") zastav.
5. Kompenzačn licenci uděl Rada na ždost rovněž osobě,
a) kter byla přede dnem nabyt činnosti tohoto zkona udělena licence k celoplošnmu zemskmu digitlnmu televiznmu vysln rozhodnutm Rady, proti němuž byla podna žaloba, a
b) kter splňuje podmnky stanoven v 13 odst. 3 zkona č. 231/2001 Sb.
6. ... častnkem řzen o udělen kompenzačn licence je pouze žadatel. - Rozhodnut Rady o udělen kompenzačn licence podle bodu 5 obsahuje licenčn podmnky pro vysln shodn s podmnkami stanovenmi v rozhodnut o udělen licence k celoplošnmu zemskmu digitlnmu televiznmu vysln, proti němuž byla podna žaloba; program se umst ve stejn sti elektronickch komunikac, pokud se držitel kompenzačn licence nedohodne s podnikateli zajišťujcmi sť elektronickch komunikac jinak.
VII.
42. stavn soud shledal, že nvrh nen důvodn.
43. Shrne-li se ještě jednou stručněji podstata nvrhu, navrhovatel s odvolnm na dajn nesoulad napadench ustanoven s čl. 1, čl. 2 odst. l a 3, čl. 81 a 90 stavy, jakož i s čl. 36 odst. 2 Listiny požadoval zrušit čst přechodnch ustanoven (novelizujcho) zkona č. 304/2007 Sb. (pozn. přechodn ustanoven maj samostatn vznam a novelizujcmi ustanovenmi nejsou), jelikož je (zejmna) toho nzoru, že zkonodrce jejich přijetm porušil zsadu rozdělen moc ve sttě a svmi vlastnmi akty vstoupil do sfry vyhrazen moci soudn; to proto, že zkon byl přijat přibližně rok a půl pot, co byla rozhodnut Rady pro rozhlasov a televizn vysln o udělen licenc napadena sprvnmi žalobami, a půl roku pot, co Městsk soud v Praze napaden rozhodnut zrušil a věci vrtil Radě k dalšmu řzen. Než však Rada povinnost uloženou soudem splnila, uložil j zkonodrce v čl. IV citovanho zkona, aby zastavila licenčn řzen k provozovn zemskho digitlnho televiznho vysln zahjen a pravomocně nedokončen do dne nabyt činnosti tohoto zkona. Zroveň zkonodrce přikzal, aby Rada udělila v řzen s jedinm častnkem kompenzačn licenci tomu, komu v takto zastavenm řzen byla již dřve udělena, pokud o to požd. Zkonodrce tak - podle nzoru navrhovatele - učinil již proběhl soudn přezkum - v zjmu řešen konkrtn situace nastal na trhu digitlnho vysln - zbytečnm, jelikož odkladn činek žalob se mu stal nepohodlnm a tento svůj mysl ani nijak neskrval (viz důvodovou zprvu). Podle navrhovatele jinak formlně bezvadn prvn normy obsažen v napadench ustanovench nesplňuj jeden z materilnch znaků prvnho předpisu, jmž je obecnost, jelikož směřuj k řešen konkrtn situace, totiž k nov pravě poměrů na medilnm trhu, bez ohledu na mněn soudn moci. Tento zsah zkonodrce do sfry působnosti soudn moci nemůže bt podle navrhovatele zhojen ani tm, že zahjen soudn řzen ve věcech žalob proti původnm rozhodnutm o udělen licenc budou moci probhat dle, jelikož ani přpadn opětovn zrušen rozhodnut Rady v těchto řzench nebude mt pro spěšn žalobce ždn vznam; Rada totiž nebude moci pokračovat v licenčnm řzen, kter bylo podle čl. IV bodu 3 zkona č. 304/2007 Sb. zastaveno. Navrhovatel v tomto postupu zkonodrce spatřuje i porušen subjektivnho prva na přstup k soudu s odkazem na čl. 36 odst. 2 Listiny, jenž umožňuje tomu, kdo byl podle svho tvrzen zkrcen na svch prvech rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, aby se obrtil na soud s nvrhem na přezkoumn zkonnosti tohoto rozhodnut; přijetm zkona č. 304/2007 Sb. byla totiž nespěšnm žadatelům o udělen licence k digitlnmu vysln odňata možnost nechat sprvn rozhodnut přezkoumat v řzen před soudem.
44. stavn soud předesl, že pokud by byla dan věc přsně kategoricky posuzovna v " idelnm světě", v přslovečn věži ze slonoviny, měl by navrhovatel ve sv argumentaci do jist mry pravdu, stavn soud však musel přihldnout i k širšm okolnostem přpadu a k jeho povaze (tm spše, že jde o konkrtn kontrolu norem) a vzt mj. v vahu i legislativn vvoj, jakož i pravu předmětn problematiky v současnosti. Nemohl opominout vžn důvody, pro kter zkonodrce přistoupil k přijet opatřen, kter jsou podstatou napaden prvn pravy. Tyto důvody jsou podrobně obsaženy ve shora uvedench vyjdřench častnků řzen a jejich odrazem je i citovan důvodov zprva k napadenmu zkonu.
45. Legislativn vvoj byl nsledujc:
46. Napadenmi ustanovenmi zkona č. 304/2007 Sb., činnho od 1. 1. 2008, bylo Radě pro rozhlasov a televizn vysln uloženo udělit tzv. kompenzačn licenci osobě, kter již byla přede dnem nabyt činnosti tohoto zkona udělena licence k celoplošnmu zemskmu digitlnmu televiznmu vysln rozhodnutm Rady, proti němuž byla podna (sprvn) žaloba (nespěšnmi žadateli o licenci); častnkem novho řzen o udělen kompenzačn licence byl pouze tento žadatel. Podstatnou skutečnost totiž bylo, že žaloby nespěšnch žadatelů o licenci byly nadny odkladnm činkem. Jak konstatuje důvodov zprva k napadenmu zkonu, nemožnost zahjit vysln byla "způsobena odkladnm činkem podan žaloby danm ze zkona, což představuje vjimku z pravidla, že pravomocn rozhodnut sprvnch řadů lze vykonvat. Osoby, kterm byla rozhodnutm Rady v původnm řzen udělena řdn licence k zemskmu digitlnmu televiznmu vysln, přitom nabyly z tohoto rozhodnut v dobr vře v jeho zkonnost (viz zsadu presumpce sprvnosti veřejnoprvn aktů) veřejn subjektivn prvo na provozovn televiznho vysln, na čemž nic neměnil ani ze zkona plynouc odkladn činek sprvn žaloby, kter pouze znamen, že prva plynouc z tohoto rozhodnut nelze vykonvat; tato prva však de iure existuj až do přpadnho zrušen tohoto rozhodnut soudem. Přpadnm zrušenm takovho rozhodnut soudem by těmto osobm vznikla majetkov jma, jejž kompenzaci by mohly požadovat po sttu, jehož orgnem Rada je.".
47. Napaden prvn prava tedy zaručila tomu, komu byla udělena licence rozhodnutm, jež bylo napadeno žalobou, možnost provozovat na zkladě kompenzačn licence digitln televizn vysln již v obdob od činnosti danho zkona do dne dokončen přechodu zemskho analogovho televiznho vysln na zemsk digitln televizn vysln, a to bez ohledu na vsledek soudnho řzen. Tento mimořdn postup byl - podle důvodov zprvy - "odůvodněn mimořdnm veřejnm zjmem na odblokovn situace na medilnm trhu, na zahjen digitlnho televiznho vysln, jak ostatně doporučuje Evropsk unie, a na vytvořen konkurenčnho prostřed v tto oblasti. To lze považovat za jednoznačně formulovan veřejn zjem, kter lze poměřovat s nutnost respektovat nezvislost soudnho rozhodovn, kter ostatně nebude narušena, neboť zahjen soudn řzen budou probhat nerušeně dl.".
48. Tzv. kompenzačn licence přitom platily omezenou dobu - do vypnut analogovho signlu, než došlo k přechodu na digitln televizn vysln. Jak ve svm stanovisku uvedla mj. Rada pro rozhlasov a televizn vysln, v čl. IV bodu 1 přechodnch ustanoven zkona č. 302/2011 Sb., kterm se měn zkon č. 483/1991 Sb., o Česk televizi, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, bylo stanoveno, že za den dokončen přechodu zemskho analogovho televiznho vysln na zemsk digitln televizn vysln v Česk republice se považuje 11. listopad 2011. K tomuto datu zanikly, mimo jin, tak kompenzačn licence udělen podle ustanoven čl. IV bodu 5 zkona č. 304/2007 Sb. Současn prvn prava již neobsahuje společn licenčn řzen s vce častnky, pokud jde o udělen licence k provozovn zemskho digitlnho televiznho vysln. Řzen o udělen tohoto typu licence upravuje 25 zkona č. 231/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, kter mimo jin stanov, že častnkem řzen je pouze žadatel o licenci. Rada licenci k provozovn zemskho digitlnho televiznho vysln neuděl pouze tehdy, pokud žadatel nesplňuje podmnky podle 13 odst. 3 nebo pokud navrhovan programov skladba nesplňuje požadavky podle 31 a 32 odst. 1 nebo by udělen licence bylo v rozporu se zvazky vyplvajcmi z mezinrodn smlouvy, kterou je Česk republika vzna a kter byla vyhlšena ve Sbrce zkonů nebo ve Sbrce mezinrodnch smluv. Na zkladě 25 zkona č. 231/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, tedy každ osobě, kter napln zkonem stanoven podmnky, může bt udělena licence k provozovn zemskho digitlnho televiznho vysln. I osoby, kterm zanikly kompenzačn licence v souvislosti s dokončenm přechodu na zemsk digitln televizn vysln, byly pak nuceny podat ždost o udělen novch licenc k provozovn televiznho vysln v řzen dle 25 zkona č. 231/2001 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, kter již nadle nebyly ždnm způsobem vzny na původn zanikl kompenzačn licence.
49. stavn soud v prv řadě považuje za jeden ze stěžejnch stavněprvnch problmů zkouman věci otzku možn neakceptovateln nerovnosti, jež by mohla spočvat v neodůvodněn vhodě držitelů tzv. kompenzačn licence, tedy spěšnch žadatelů o licenci k celoplošnmu zemskmu digitlnmu televiznmu vysln, ve srovnn s nespěšnmi žadateli o tuto licenci, kteř proti rozhodnut Rady o udělen tto licence podali sprvn žalobu.
50. Při chpn stavnho principu rovnosti se stavn soud zejmna ztotožnil [a to předevšm v nlezech ve věcech vedench pod sp. zn. Pl. S 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), sp. zn. Pl. S 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), sp. zn. Pl. S 5/95 ze dne 8. 11. 1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/1996 Sb.), sp. zn. Pl. S 9/95 ze dne 28. 2. 1996 (N 16/5 SbNU 107; 107/1996 Sb.)] se zvěrem, jak byl vyjdřen již stavnm soudem Česk a Slovensk Federativn Republiky [nlez stavnho soudu ČSFR sp. zn. Pl. S 22/92 z 8. 10. 1992 (nlez č. 11 Sbrky usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR, Praha : Linde Praha, a. s., 2011, str. 49, vyhlšen v čstce 96/1992 Sb.)],: "Je věc sttu, aby v zjmu zabezpečen svch funkc rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin. Ani zde však nesm postupovat libovolně - Pokud zkon určuje prospěch jedn skupiny a zroveň tm stanov neměrn povinnosti jin, může se tak stt pouze s odvolnm na veřejn hodnoty." stavn soud tm odmtl absolutn chpn principu rovnosti, přičemž dle konstatoval: "rovnost občanů nelze chpat jako kategorii abstraktn, nbrž jako rovnost relativn, jak ji maj na mysli všechny modern stavy" (nlez sp. zn. Pl. S 36/93). Obsah principu rovnosti tm posunul do oblasti stavněprvn akceptovatelnosti hledisek odlišovn subjektů a prv. Hledisko prvn spatřuje přitom ve vyloučen libovůle [srov. nlez sp. zn. Pl. S 12/02 ze dne 19. 2. 2003 (N 20/29 SbNU 167; 83/2003 Sb.)]. Hledisko druh vyplv z prvnho nzoru vyjdřenho v nlezu ze dne 7. 6. 1995 ve věci veden pod sp. zn. Pl. S 4/95 (N 29/3 SbNU 209; 168/1995 Sb.): "nerovnost v socilnch vztazch, m-li se dotknout zkladnch lidskch prv, mus doshnout intenzity, zpochybňujc, alespoň v určitm směru, již samu podstatu rovnosti. Tak se zpravidla děje tehdy, je-li s porušenm rovnosti spojeno i porušen jinho zkladnho prva, např. prva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, některho z politickch prv podle čl. 17 a nsl. Listiny - apod." [shodně nlez sp. zn. Pl. S 5/95 (viz vše)]. Hlediskem druhm při posuzovn protistavnosti prvnho předpisu zakldajcho nerovnost je tmto založen dotčen některho (jinho) ze zkladnch prv a svobod. stavn soud ve sv judikatuře tedy interpretuje stavn princip rovnosti ve smyslu akcesorick i neakcesorick rovnosti.
51. V předmětn věci však bylo nutno tato hlediska - podobně jako ve věci veden pod sp. zn. Pl. S 12/02 [transformace sttn organizace Česk drhy na akciovou společnost, viz nlez sp. zn. Pl. S 12/02 ze dne 19. 2. 2003 (N 20/29 SbNU 167; 83/2003 Sb.); str. 167, 189 a nsl.] - vzthnout na posouzen zkona, jenž upravuje jedinečn přpad svho druhu, kter tudž vybočuje i z jednoho ze zkladnch materilnch znaků pojmu zkon, jmž je obecnost. Ve shora citovanm nlezu uvedl stavn soud k dan otzce zejmna: "Argumenty ve prospěch všeobecnosti zkona jsou tyto: dělba moci, rovnost a prvo na vlastnho, nezvislho soudce. Jak předpoklady lze však zformulovat pro vjimky, za splněn jakch předpokladů by bylo lze uvažovat o stavnosti, resp. protistavnosti zkona upravujcho jedinečn (tj. konkrtn) přpad? Za splněn jakch předpokladů lze dospět k zvěru, že zkon tkajc se jedinečnho přpadu představuje porušen principu rovnosti? Hledisko, jež nutno testovat jako prvn, je kritriem posouzen stavnosti stavu založenho neakcesorickou nerovnost: ,princip rovnosti však nenabz nijak skutečn omezen zkonů, tkajcch se jedinečnho přpadu, protože prvě umožňuje, aby se s něčm jedinečnm a vjimečnm zachzelo odpovdajc jeho zvlštnosti. Otzkou ale je, zdali v danm přpadě skutečně existuje takovto zvlštnost, že se zd všeobecn uspořdn svvoln a nařzen pro jedinečn přpad přiměřen. V mře, ve kter je zkon tkajc se jedinečnho přpadu vrazem ratia - ne pouh voluntas - se začleňuje do uspořdan struktury prvnho sttu.' (H. Schneider, Gesetzgebung. 2. Auflage, Heidelberg 1991, s. 31). Pokud přijet zkona tkajcho se jedinečnho přpadu nen vrazem voluntas (libovůle), mus tudž pro ně existovat racionln argumenty. Nen přitom součst pravomoci stavnho soudu posuzovat mru tto racionality. Hledisko druh je představovno kritriem posuzovn stavnosti stavu založenho akcesorickou nerovnost; je jm nepřpustnost nerovnosti, kter m za nsledek dotčen zkladnch stavnch prv a svobod. Zvlštnm argumentem proti zkonům tkajcm se jedinečnch přpadů je princip dělby moci, čili odčleněn zkonodrn, vkonn a soudn moci v demokratickm prvnm sttě: ,Přijmn zkonů tkajcch se jedinečnch přpadů se nejvce brn oblast aplikace prva. Nrok na zkonnho soudce a nezvislost prvn ochrany vylučuj individuln nařzen zkonodrce rovněž v oblastech, kter nejsou chrněny prostřednictvm principu nulla poena sine lege (přičemž tady lex smysluplnm způsobem může bt jenom všeobecn a psan prvn věta).' (tamtž, s. 32). Ustanoven čl. I oddlu 9 stavy USA v tto souvislosti stanovilo: ,Nesm bt vydn ždn zkon, jehož obsahem by byl soudn rozsudek.'."
52. Rovněž mezinrodn instrumenty o lidskch prvech [srov. nlez sp. zn. Pl. S 17/11 ze dne 15. 5. 2012 (vyhlšen pod č. 220/2012 Sb.; vešker citovan judikatura stavnho soudu je dostupn v elektronick databzi na http://nalus.usoud.cz)] a mnoh rozhodnut mezinrodnch kontrolnch orgnů vychzej z toho, že ne každ nerovn zachzen s různmi subjekty lze kvalifikovat jako porušen principu rovnosti, tedy jako protiprvn diskriminaci jedněch subjektů ve srovnn se subjekty jinmi. Aby k porušen došlo, mus bt splněno několik podmnek: s různmi subjekty, kter se nachzej ve stejn nebo srovnateln situaci, se zachz rozdlnm způsobem, aniž by existovaly objektivn a rozumn důvody pro uplatněn rozdln přstup. Určit zkonn prava, jež zvhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jinm, nemůže tedy bt sama o sobě bez dalšho označena za porušen principu rovnosti. Zkonodrce m určit prostor k vaze, zda takov preferenčn zachzen zakotv. Mus přitom dbt o to, aby zvhodňujc přstup byl založen na objektivnch a rozumnch důvodech (legitimn cl zkonodrce) a aby mezi tmto clem a prostředky k jeho dosažen (prvn vhody) existoval vztah přiměřenosti (viz např. rozsudky Evropskho soudu pro lidsk prva ve věcech Abdulaziz, Cabales a Balkandali z r. 1985, 72; Lithgow z r. 1986, 177 a Inze z r. 1987, 41).
53. V dan věci je namstě zvžit i otzku retroaktivity (neprav). Zde stavn soud připomn sv zvěry obsažen v nlezu sp. zn. Pl. S 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.), podle něhož je zrušen star a přijet nov prvn pravy nutně spjato se zsahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v prvo; dochz k němu v důsledku ochrany jinho veřejnho zjmu či zkladnho prva nebo svobody. Rozhodnut zkonodrce o způsobu řešen časovho střetu star a nov prvn pravy nen však z stavnho hlediska věc nahodilou nebo věc libovůle, nbrž věc zvažovn v kolizi stojcch stavněprvnch principů. K zvěru o druhu legislativnho řešen časovho střetu prvnch prav by tak mělo vst posuzovn uvedenho konfliktu hodnot hlediskem proporcionality s ohledem na intertemporalitu. Proprocionalitu lze charakterizovat tak, že vyšš stupeň intenzity veřejnho zjmu, resp. ochrany zkladnch lidskch prv a svobod, odůvodňuje vyšš mru zsahu do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v prvo novou prvn regulac. Omezen zkladnho prva přitom mus ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit jeho podstatu a smysl. Při posouzen způsobu legislativnho řešen uvedenho časovho střetu tak sehrv svou roli nejen mra odlišnosti star a nov prvn pravy, nbrž i dalš skutečnosti, jako společensk nalhavost zaveden poslze přijat prvn pravy. Jak stavn soud uvedl v nlezu ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. Pl. S 17/11 (bod 58), limity stavněprvn přpustnosti neprav retroaktivity jsou překročeny až tehdy, pokud by zkonem založen neprav retroaktivita byla nevhodn nebo nepotřebn k dosažen čelu zkona nebo pokud by trval zjmy dotčench osob převžily nad zkonodrcovmi důvody pro legislativn změny. Všeobecn očekvn občanů, že platn prvo zůstane nezměněno, totiž nen stavněprvně chrněno.
54. Pod zornm hlem shora vyjdřench zkladnch principů a již dřve přijatch zvěrů stavnho soudu bylo tedy v danm přpadě posuzovno, zda napaden prvn prava nen neodůvodněnm projevem legislativn libovůle a zda jde o legitimn snahu o svm způsobem odůvodněn preferenčn přstup, a nikoli o protistavn rozlišovn mezi dotčenmi subjekty, jež by nebylo založeno na objektivnch a rozumnch důvodech a hlediscch.
55. V podmnkch demokratickho prvnho sttu nen totiž zkonodrce suvernem a nemůže postupovat libovolně, ale mus mt pro svou činnost vznamn a racionln důvod; to souvis i s pojetm tzv. racionlnho zkonodrce, jenž m, z povahy věci, i možnost přehodnotit - s ohledem na vvoj situace - podstatu již přijat prvn pravy za dodržen podmnek stavně akceptovateln neprav retroaktivity. Rovněž nelze - samozřejmě - dovodit, že by zkonodrce nikdy nesměl změnit zkon, pokud již na jeho zkladě bylo zahjeno soudn řzen. Tvorba prva přsluš primrně zkonodrci a ani stavn zsadu dělby moci nelze absolutizovat. Znovu je však nutno zdůraznit, že nezbv-li než v takovch přpadech respektovat vůli zkonodrce k přijet jm zvolench opatřen, je přitom rovněž třeba trvat na splněn požadavku legitimnho zkonnho čelu prosazovanho racionlnmi prostředky za současnho vyloučen svvole.
56. S přihldnutm ke shora popsanm specifickm okolnostem dan věci lze podle nzoru stavnho soudu považovat naznačen stavn limity - a to i ve vztahu k vše popsan otzce neprav retroaktivity - za nepřekročen a akceptovat důvodnost speciln pravy vzniku tzv. kompenzačnch licenc, jak jsou obsaženy v citovan důvodov zprvě k nvrhu zkona, jakož i ve vyjdřen častnků řzen a stanovisku Rady pro rozhlasov a televizn vysln.
57. Ačkoliv ve zkoumanm přpadě fakticky došlo k velmi nestandardn změně pravidel "v průběhu hry", nelze podle stavnho soudu přehldnout, co vše bylo v szce. Došlo totiž k velmi specifick situaci, kdy se zkonodrce ocitl v časov tsni, resp. v pasti svho předchozho přijatho řešen; byl veden nutnost urychleně přijmout řešen nov, a to i s ohledem na zvazky, kter stt převzal na evropsk rovni. Jak je citovno ve vyjdřen Sentu z vystoupen zpravodaje stl komise Sentu pro sdělovac prostředky (srov. vše): "nvrh zkona řešil tměř neřešiteln propletenec, gordick uzel, kter nastal pot, co v podstatě zkolabovalo vběrov řzen Rady pro rozhlasov a televizn vysln na udělen licenc pro digitln vysln. Aby se tento proces zcela nezastavil, bylo nutno najt řešen a samozřejmě to řešen nemůže bt ideln .... zkrtka existuje evropsk dohoda o tom, že bude k určitmu datu vypnuto analogov vysln a Česk republika pochopitelně, nechce-li se ocitnout v televizn tmě a v televiznm tichu, tak mus tento problm vyřešit". Sm stavn soud se sice nedomnv, že by nutně musela nastat "televizn tma a ticho", jak vyplv z tohoto poněkud sugestivnho vyjdřen, leč - přinejmenšm - nebezpeč velmi nepřjemnch a komplikovaně řešitelnch důsledků zde bezpochyby existovalo. Proto lze podle nzoru stavnho soudu připustit, že v dan věci existoval siln veřejn zjem na řdnm zahjen digitlnho televiznho vysln, jenž v konfliktu se zjmy nespěšnch žadatelů o licenci, kteř zahjili soudn řzen, převžil.
58. Bylo rovněž nutno zvažovat - z povahy věci - zjmy omezenho počtu žadatelů o licenci versus většiny obyvatel na televiznm vysln, jakož i otzku legitimnho očekvn spěšnch žadatelů o licenci, že mohou skutečně začt vyslat. Nespěšn žadatel o licenci v zsadě o možnost soudnho řešen věci nepřišli, i když domoci se zrušen již udělen licence samozřejmě nemohou, neboť předmětn prvn prava byla už konzumovna; tkala se pouze doby do dokončen přechodu z analogovho na digitln televizn vysln. Jin věc by byla, kdyby se sporn zkon vztahoval na velk množstv potencilnch žalobců; zde však, jak je již řečeno vše, se z povahy věci jednalo o poměrně zk počet subjektů (kdo může bt schopen vyslat), a naopak v protikladu stl zřeteln veřejn zjem na vysln. Zkonodrce se, zjednodušeně řečeno, rozhodl pod tlakem objektivně nahlžen nastal situace favorizovat spěšn žadatele o licenci formou licenc kompenzačnch. Původn licenčn řzen byla zastavena, ale do pravomocně ukončench věc legislativně vstoupeno nebylo.
59. Z uvedench důvodů neshledal stavn soud postup zkonodrce svvolnm a napadenmi ustanovenmi sledovan cl, vedouc k odvrcen možnch negativnch socilně-ekonomickch dopadů, považuje za legitimn. Prostředky, kter byly zvoleny k dosažen tohoto cle, se z toho pohledu jev jako rozumn a přiměřen. Zkouman postup zkonodrce tedy za stavně souladn považovat lze. stavn soud však připoušt, že věc je velmi hraničn a za jinch okolnost by mohlo podobn řešen již hranici stavnosti překročit. Prvě s ohledem na vše vyložen specifick okolnosti věci tak stavn soud nepoměřoval dotčenou prvn pravu podrobnm a zcela striktnm třstupňovm testem principu proporcionality, jenž mj. předpokld, že lze-li zkonodrcem sledovanho čelu doshnout alternativnmi normativnmi prostředky, je pak stavně konformn ten, jenž stavně chrněnou hodnotu omezuje v mře nejmenš. stavn soud nehodl v tto věci poučovat zkonodrce, jednajcho mj. pod časovm tlakem, o přpadnch, teoreticky snad vhodnějšch variantch řešen nastal situace.
60. Pro plnost je nutno uvst, že poukaz navrhovatele na nlezy ve věci sp. zn. Pl. S 24/04 ze dne 28. 6. 2005 (tzv. "jezy na Labi", viz vše) a ve věci sp. zn. Pl. S 24/08 ze dne 17. 3. 2009 ("letiště Ruzyně", viz vše) s odůvodněnm, že stanovit veřejn zjem v konkrtn věci nlež moci vkonn, nikoli zkonodrci, se jev přpadnm jen prima vista. stavnm problmem zkonů přezkoumvanch v uvedench věcech totiž bylo, že přmo slovy zkona byl označen za veřejn zjem rozvoj konkretizovan vodn cesty, resp. stavba vzletov a přistvac drhy; v nyn zkoumanm přpadě napaden zkon takto formulovn nebyl (srov. shora) a zejmna okolnosti vedouc k jeho přijet byly jin.
61. V uvedenm postupu zkonodrce reagujcm na aktuln situaci, jenž vyvrcholil přijetm napadench zkonnch ustanoven, tak nelze podle přesvědčen stavnho soudu shledat prvky neodůvodněn libovůle a lze jej považovat za legitimn a proveden způsobem, jenž je jeho čelu přiměřen.
62. Proto stavn soud nvrh zamtl, jak je zřejm z vroku i z odůvodněn tohoto nlezu.
63. stavn soud usoudil, že k objasněn věci nen třeba nařizovat stn jednn, a proto se souhlasem častnků od něho ve smyslu 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu upustil.