Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) 404/2002 účinný od 06.09.2002
| Schválené: | 13.08.2002 |
| Účinnost od: | 06.09.2002 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Kraje. Vyšší územní samosprávné celky., Národní majetek. Vlastnictví státu. Vlastnictví krajů a obcí. Majetek., Převody vlastnictví a práva hospodaření. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Jménem České republiky Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2002 v plénu o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), takto:
v z. JUDr. Holeček v. r.
Předseda Ústavního soudu
Ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn
Dne 2. ledna 2002 byl stavnmu soudu doručen nvrh sentu 5 A Vrchnho soudu v Praze, jmž se navrhovatel s poukazem na čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") domh zrušen ustanoven 19 odst. 1 zkona č. 129/2000 Sb., o krajch (krajsk zřzen), vyjdřenho slovy "Stt m prvo při bezplatnm převodu či přechodu movitch věc, prv a nemovitost na kraj a při finančn spolučasti na pořzen takovho majetku krajem vyhradit si stanoven podmnek pro dalš hospodařen a nakldn s tmto majetkem.".
Navrhovatel uvedl, že pod sp. zn. 5 A 73/01 vede řzen o sprvn žalobě Plzeňskho kraje (dle tž "kraj") proti žalovanmu Ministerstvu školstv, mldeže a tělovchovy (dle tž "ministerstvo"). Uvedenou žalobou se Plzeňsk kraj domh zrušen sprvnho aktu vydanho podle ustanoven 1 odst. 1 a 2 zkona č. 157/2000 Sb., o přechodu některch věc, prv a zvazků z majetku Česk republiky do majetku krajů, kterm ministerstvo převedlo do působnosti Plzeňskho kraje věci, prva a zvazky, s nimiž hospodař předškoln zařzen, školy a školsk zařzen specifikovan v přloze A1 uvedenho rozhodnut, včetně těchto předškolnch zařzen, škol a školskch zařzen, a to s činnost od 1. dubna 2001. Tmto rozhodnutm současně byly převedeny do vlastnictv Plzeňskho kraje nemovit věci uveden v přloze B čsti I.A a čsti B/1 a B/1b uvedenho rozhodnut a movit věci uveden v přloze B čsti I.B rozhodnut. Plzeňsk kraj v žalobě zejmna namtal, že ministerstvo s odvolnm na 19 zkona o krajch v uvedenm rozhodnut stanovilo čtyři podmnky pro dalš hospodařen a nakldn s převděnm nemovitm majetkem, kter jej jako vlastnka omezuj a jež považuje za nezkonn. Podmnky stanoven ministerstvem jsou natolik širok a restriktivn, že překračuj možnosti dan ministerstvu zkonem, neboť zasahuj do prv kraje jako vlastnka tak, že paralyzuj plnohodnotn vkon vlastnickch prv. Tm je současně zpochybněno i stavou zaručen prvo na samosprvu kraje jako vyššho zemnho samosprvnho celku. Ministerstvo ve svm vyjdřen k žalobě uvedlo, že stanoven podmnky vychzej z ustanoven 19 zkona o krajch a že ministerstvo neporušilo zkon ani nepřekročilo jeho rmec. Uznv, že podmnky jsou omezujc, stt m ovšem odpovědnost za vytvořen přiměřench podmnek pro naplňovn stavnho prva na vzděln, a změna využit majetku určenho ke vzdělvn by mohla vyvolat zvažn problmy.
Vrchn soud v Praze vzal na zřetel usnesen stavnho soudu ze dne 21. 8. 2001 sp. zn. II. S 326/01, jmž byla pro nepřpustnost odmtnuta stžnost Plzeňskho kraje, neboť ten coby stěžovatel nevyčerpal všechny opravn prostředky, kter zkon k ochraně prva poskytuje, resp. podal stavn stžnost za situace, kdy se současně domh přezkoumn rozhodnut ministerstva postupem podle 244 a nsl. zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "o. s. ř."). Při projednvn sprvn žaloby v dan věci dospěl vrchn soud k nzoru, že ustanoven 19 odst. 1 zkona o krajch je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, pokud stanov, že "Stt m prvo při bezplatnm převodu či přechodu movitch věc, prv a nemovitost na kraj a při finančn spolučasti na pořzen takovho majetku krajem vyhradit si stanoven podmnek pro dalš hospodařen a nakldn s tmto majetkem", aniž by zkon současně určil věcn obsah tohoto oprvněn sttu, tj. rozsah a způsob stanoven podmnek, jimiž bude stt (sttn orgn) vzn. Proto řzen o věci sam podle 109 odst. 1 psm. c) o. s. ř. přerušil a věc předložil stavnmu soudu s nvrhem na zrušen předmětnho ustanoven.
Navrhovatel s odkazem na čl. 2 odst. 3, čl. 8, čl. 99, čl. 101 odst. 3 a 4 stavy a čl. 2 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") argumentuje tm, že kraj hospodař se svm majetkem samostatně a prvě hospodařen na vlastn čet a vlastn odpovědnost je atributem samosprvy. Do prva na samosprvu může proto stt zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana zkona, a jen způsobem stanovenm zkonem. Zkon o krajch stanov povinnosti kraje při hospodařen s nm a stanov i způsob kontroly hospodařen v ustanovench 17 a nsl. Nadto, oproti ustanovenm o kontrole hospodařen, zakld zkon ustanovenm 19 uvedenho zkona prvo sttu vyhradit si při bezplatnm převodu či přechodu movitch věc, prv a nemovitost na kraj a při finančn spolučasti na pořzen takovho majetku krajem podmnky pro dalš hospodařen a nakldn s nm. Navrhovatel připoušt zjem sttu na zajištěn vzděln i nutnost hmotnho a finančnho zajištěn uvedenho zjmu a rovněž možnost, aby stt zashl do samosprvy obc a krajů a zavzal je povinnostmi směřujcmi k zajištěn prva na vzděln. Mus ovšem stanovit přpady, meze a způsoby tohoto zsahu. Ustanoven 19 zkona o krajch stanov podle navrhovatelova nzoru pouze přpady, kdy si stt může vyhradit stanoven podmnek, nestanov ovšem meze ani způsoby pro takov stanoven. Stt tak může zavzat kraj jakmikoli podmnkami a jejich neplněn navc i sankcionovat. Navrhovatel považuje tento stav za rozporn s stavnm pořdkem, zejmna s čl. 2 odst. 3 stavy, podle něhož sttn moc slouž všem občanům a lze ji uplatňovat jen v přpadech, mezch a způsoby, kter stanov zkon, a s čl. 101 odst. 4 stavy, podle něhož může stt zasahovat do činnosti zemnch samosprvnch celků, jen vyžaduje-li to ochrana zkona, a způsobem stanovenm zkonem.
Navrhovatel dle s odkazem na uveden rozhodnut stavnho soudu sp. zn. II. S 326/01 uvedl, že mu v dan věci nlež přezkoumat zkonnost žalobou napadenho rozhodnut v mezch vymezench žalobou, tj., zda podmnky č. 2 - 4 [2. nutnost předchozho psemnho souhlasu ministerstva ke změně čelu využit nemovitost nebo jejich čst či součst mimo rmec prvn podmnky, k jejich prodeji, směně, darovn, vkladu do majetku jin osoby nebo zatžen zstavnm prvem, popř. vpůjčce či njmu nemovitost nebo jejich čst či součst na dobu delš jednoho roku; 3. povinnost zpětnho darovn sttu, tj. při nemožnosti využit nemovitost dle podmnky č. 1 a odepřen souhlasu ke změně jejich využit nebo k prodeji, směně, darovn či vkladu do majetku jin osoby povinnost kraje předložit ministerstvu do 90 dnů od odepřen souhlasu nvrh smlouvy o darovn takovch nemovitost do vlastnictv sttu; 4. při neudělen souhlasu k vpůjčce či njmu dle podmnky č. 2 povinnost kraje předložit do 90 dnů po odepřen souhlasu nvrh smlouvy potvrzen krajem jako půjčovatelem o vpůjčce těchto nemovitost ve prospěch ministerstva nebo jin, jm určen osoby] jsou stanoveny v souladu se zkonem. S ohledem na uveden zněn 19 odst. 1 zkona o krajch dospěl navrhovatel k zvěru, že zkonn ustanoven, podle něhož by soud mohl o zkonnosti konkrtně stanovench podmnek rozhodnout, chyb. Za dan situace nem sprvn řad ždn zkonn vymezen pro stanoven podmnek, a neporušuje tedy logicky zkon tm, že stanov podmnky jakkoli, vyjma přpadů podmnek absurdnch, vymykajcch se logice věci atp. Takto chpan absolutn volnost sprvnho řadu je podle navrhovatelova nzoru v rozporu s stavou. Pokud by ovšem navrhovatel coby soudn orgn přistoupil za stavu absence zkonn pravy mez a způsobu stanoven podmnek k přezkumu zkonnosti rozhodnut, posuzoval ji toliko ve vztahu k obecnm ustanovenm zkona, čelu a smyslu zřzen krajů a důvodům převodu či přechodu majetku sttu na tyto veřejnoprvn korporace a vkladem se pokusil nahradit to, co zkonodrce do zkona vslovně nevtělil a čm nezavzal moc vkonnou, přisvojil by si v danm přpadě lohu, jež mu nenlež, totiž lohu zkonodrce, a tm by porušil i princip dělby moci.
Navrhovatel zvěrem uvd, že současn prava, jež umožňuje libovoln stanovovn zcela odlišnch podmnek pro nakldn s převděnm majetkem či v souvislosti s přechodem majetku či finančn spolučast na pořzen takovho majetku, je nejen v rozporu s "předvdatelnost rozhodnut", ale předevšm v rozporu se zsadou rovnosti. S ohledem na čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 3 a 4 stavy nesm zkonn prava vytvřet možnost nejednotnch, ničm neomezench zsahů sttu či libovůle při stanoven podmnek, ale mus bt dn zkonn rmec mez a způsobu takovch zsahů, kter budou platn pro všechny přpady thož druhu stejně, zajist stejn podmnky pro nakldn s předmětnm majetkem u všech krajů, a všechny kraje, pokud jde o omezen jejich činnosti sttem, si budou rovny.
stavn soud si podle 69 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, vyždal od Poslaneck sněmovny a Sentu Parlamentu Česk republiky coby častnků vyjdřen k nvrhu.
Předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky (dle tž "Poslaneck sněmovna") Vclav Klaus k nvrhu uvedl, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem a prvnm řdem. Dle odkzal na důvodovou zprvu k vldnmu nvrhu zkona o krajch, podle nž zkon stanov i podmnky, za kterch bude možn majetek zskan s čast sttu zcizit. Působnost Ministerstva financ umožn provdět i kontrolu zachzen s prostředky sttu poskytnutmi krajům na vkon sttn sprvy. Navrhovatelův vklad považuje za čelov. Navrhovatel nepřihlž k kolům sttu v oblasti zajištěn vzdělvn ani k tomu, že stt mus dbt i o hmotn a finančn zajištěn prva na vzděln. Je proto oprvněn zkonem zashnout do sfry rozhodovn samosprvy obc a krajů. Stt je tž povinen přihlžet ke specifickm podmnkm a potřebm jednotlivch krajů. Původn vldn nvrh vzal nabvn majetku krajem na předchoz souhlas sttu. Verze přijat Poslaneckou sněmovnou dv krajům zruku, že při splněn stanovench podmnek již ždn dalš souhlas sttu pro hospodařen a nakldn s majetkem nebude nutn. Upozorňuje současně, že nvrh na zrušen 19 odst. 1 zkona o krajch je třeba považovat za neodůvodněn i proto, že ustanoven 19 odst. 2 a 3 jsou na něj vslovně vzna a v praxi by byla nečinn. Domnv se, že prvn stav by se zrušenm uvedenho ustanoven nezlepšil. Zvěrem dodv, že zkon o krajch byl schvlen, podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen.
Předseda Sentu Parlamentu Česk republiky (dle tž "Sent") Petr Pithart ve svm stanovisku popsal průběh schvalovn zkona o krajch na půdě Sentu. K obsahu nvrhu pak sdělil, že ustanoven 19 odst. 1 zkona o krajch bylo do zkona vtěleno proto, aby stt při bezplatnm převodu nebo přechodu majetku zajistil užvn majetku pro "veřejně prospěšn" čely, tj. zejmna tam, kde se sttu ukld povinnost zajišťovat některou ze svch působnost. Stt by při realizaci těchto svch oprvněn měl ovšem dbt toho, aby uplatněn omezen nebyla v rozporu s čl. 1 a 4 Listiny, tj., aby bylo šetřeno podstaty a smyslu vlastnickho prva a aby omezen nebyla zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena. Připomněl, že vůči nabyvateli jde o jednostrann akt, kter nemůže nabyvatel svou vůl ovlivnit. Zvěrem předseda Sentu konstatoval, že z nvrhu podanho Vrchnm soudem v Praze vyplv, že Plzeňsk kraj podal nvrh na zrušen "celho" rozhodnut. V přpadě jeho zrušen stt znovu nabude vlastnictv k majetku uvedenmu v rozhodnut a nelze ani vyloučit, že by se přspěvkov organizace kraje staly v důsledku 2 odst. 1 zkona č. 157/2000 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, znovu sttnmi přspěvkovmi organizacemi se všemi důsledky s tm spojenmi.
stavn soud nejdřve v souladu s 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zkoumal, zda zkon, u něhož navrhovatel namt protistavnost jeho ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Z vyjdřen Poslaneck sněmovny a Sentu, jakož i ze zaslanch přslušnch sněmovnch tisků a dle z dajů o průběhu hlasovn stavn soud zjistil, že Poslaneck sněmovna schvlila nvrh zkona o krajch na sv 22. schůzi dne 8. března 2000, když se pro něj z přtomnch 183 poslankyň a poslanců vyslovilo 118 a proti jich bylo 59. Sent schvlil nvrh zkona na sv 18. schůzi dne 12. dubna 2000. Z přtomnch 73 sentorek a sentorů pro něj hlasovalo 45 a 22 jich bylo proti. Zkon o krajch podepsal dne 4. května 2000 prezident Česk republiky. Zkon byl vyhlšen dne 15. května 2000 ve Sbrce zkonů v čstce 38 pod č. 129/2000 Sb. Zkon o krajch byl tak přijat a vydn stavně předepsanm způsobem a v mezch stavou stanoven kompetence při dodržen pravidel stanovench v čl. 39 odst. 1 a 2 stavy.
Navrhovatel se podanm nvrhem domh zrušen ustanoven 19 odst. 1 zkona o krajch. Podle uvedenho ustanoven m stt prvo při bezplatnm převodu či přechodu movitch věc, prv a nemovitost na kraj a při finančn spolučasti na pořzen takovho majetku krajem vyhradit si stanoven podmnek pro dalš hospodařen a nakldn s tmto majetkem.
Při rozhodovn podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy stavn soud zjišťuje - po strnce věcn - zda jsou napaden ustanoven v souladu s stavnm pořdkem (takže jejich zrušen nen nezbytn), nebo zda tato ustanoven stavně konformn nejsou. Nvrhem na zrušen zkona, jinho prvnho předpisu nebo jejich jednotlivch ustanoven se však věcně zabv toliko za předpokladu, že zkon, jin prvn předpis nebo jejich jednotliv ustanoven nepozbyly platnosti před skončenm řzen před stavnm soudem. Pokud takov situace nastane a zkon, jin prvn předpis nebo jejich jednotliv ustanoven platnosti pozbyly, stavn soud v souladu s 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu řzen zastav.
stavn soud si ověřil, že zkon o krajch byl opakovaně novelizovn. Pro posuzovan nvrh je podstatn zejmna novelizace proveden zkonem č. 231/2002 Sb. Touto novelou byl mimo jin zrušen i cel 19 (bod 30). Zrušen odstavce prvnho 19 se domh navrhovatel podanm nvrhem. Tento zkon byl řdně schvlen Poslaneckou sněmovnou dne 26. března 2002. Sent nvrh zkona neprojednal. Dne 17. května 2002 byl zkon doručen prezidentovi Česk republiky a ten jej dne 23. května 2002 podepsal. Byl vyhlšen ve Sbrce zkonů v čstce 87 rozeslan dne 4. června 2002 s ustanovenm, že nabv činnosti 1. ledna 2003 s vjimkou bodů 26 a 79, kter se však napadenho ustanoven netkaj.
Za tto situace byl stavn soud nucen si položit otzku, zda může ve věci rozhodnout, či zda přichz v vahu postup podle 67 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., tedy zastaven řzen, tj., zda ustanoven zkona, jehož zrušen je navrhovno, pozbylo platnosti před skončenm řzen před stavnm soudem.
Důvodem nepřpustnosti nvrhu v řzen o kontrole norem, resp. důvodem pro zastaven takovho řzen je podle platn pravy absence platnosti ke zrušen navrhovanho prvnho předpisu, nikoli tedy absence činnosti. Z tohoto pohledu třeba pohlžet na napaden ustanoven 19 odst. 1 zkona č. 129/2000 Sb. jako na ustanoven, kter je k datu rozhodovn stavnho soudu platn i činn a k jehož derogaci m dojt k 1. lednu 2003. Nvrh vrchnho soudu je tedy třeba považovat za přpustn, a to tm spše, že v nlezu ze dne 10. ledna 2001 sp. zn. Pl. S 33/2000 (vyhlšen pod č. 78/2001 Sb. a publikovn ve Sbrce nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 21, nlez č. 5) vyslovil stavn soud nzor, že předlož-li soud postupem podle čl. 95 odst. 2 stavy k posouzen i zkon již neplatn, je adekvtn vysloven vroku o stavnosti takovho zkona.
Jednm ze zkladnch atributů samosprvy je prvo samosprvnch celků samostatně hospodařit se svm majetkem, a to na vlastn čet a vlastn odpovědnost. Obsah vlastnickho prva tvoř oprvněn vlastnka věc držet, užvat ji, požvat jej plody a užitky, jakož i oprvněn s věc nakldat. Přitom možnost s věc nakldat je považovna za stěžejn. Jak však vyplv z konkrtnho přpadu, během jehož projednvn Vrchn soud v Praze přerušil řzen a předložil ustanoven 19 odst. 1 zkona o krajch k posouzen stavnmu soudu, je na zkladě tohoto ustanoven v některch přpadech, resp. některmi ministerstvy jednostranně toto prvo k nabvanmu majetku omezovno takovm způsobem, kter čin ze samosprvnch krajů spše sprvce cizho majetku nežli vlastnka. Je třeba přisvědčit navrhovateli, že stav, kdy stt se ct bt oprvněn zavzat samosprvn kraje jakmikoliv podmnkami, jejichž neplněn navc sankcionuje citelnmi pokutami, je v rozporu s čl. 101 odst. 4 stavy, podle kterho stt může zasahovat do činnosti zemnch samosprvnch celků jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana zkona, a jen způsobem stanovenm zkonem. Napaden platn a činn zněn 19 odst. 1 zkona o krajch však neobsahuje ždn zkonn vymezen pro stanoven podmnek hospodařen s nabytm majetkem, a zakld tedy absolutn volnost či spše možnost libovůle orgnů sttu při jejich stanoven. Takov stav umožňuje, že ve stejnch přpadech se nemus postupovat stejně, možn budouc rozhodnut orgnů sttu je nepředvdateln, a ve svch důsledcch může zvažnm způsobem porušovat rovnost samosprvnch subjektů, kterm je majetek převděn či na kter přechz. Postup sttu je v tomto přpadě zsadně odlišn od postupu při předn majetku obcm, kter zskaly majetek přechodem přmo ze zkona č. 172/1991 Sb., o přechodu některch věc z majetku Česk republiky do vlastnictv obc, ve zněn pozdějšch předpisů, přičemž tento zkon nestanovil pro hospodařen obc s takto zskanm majetkem ždn dalš podmnky ani nepodmiňoval tento přechod ždnm rozhodnutm střednch orgnů sttn sprvy s možnost vhrady podmnek.
Kromě uvedench vhrad vzbuzuje platn a činn zněn 19 odst. 1 zkona o krajch i pochybnosti z hlediska prvn teorie a vžit prvn terminologie, když pod stejn režim řad jak převeden majetku, tak i jeho přechod. K přechodu majetku dochz na zkladě prvn skutečnosti, v tomto přpadě zkona č. 157/2000 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, čili nezvisle na vůli subjektu. V takovm přpadě může podmnky nakldn s takovm majetkem stanovit pouze zkon, a nikoli sprvn řad. Tento zkon však ždn podmnky spojen s tmto přechodem nestanov. Upravuje pouze formln nležitosti budoucch sprvnch rozhodnut a za jedin ustanoven, kter ex lege do jist mry omezuje budouc vlastnky, lze považovat pouze ustanoven 4, podle kterho tam, kde byl nebo bude uplatněn restitučn nrok, stv se kraj povinnou osobu podle zvlštnch předpisů. Na druh straně k převodu vlastnickho prva dochz smlouvou a v tomto dvoustrannm aktu lze nepochybně sjednat i dalš podmnky. Na toto zmaten pojmů pak navazuj i ustanoven 19 odst. 2 a 3 zkona o krajch, kter sankcionuj porušen povinnost uložench podle odstavce 1 bez rozdlu, ačkoli takov postih by připadal v vahu jen při porušen povinnost či podmnek stanovench při přechodu vlastnictv ex lege, zatmco těžko mohou takov sankce obstt, uzavřel-li kraj jako veřejnoprvn korporace se sttem smlouvu o převodu majetku. V takovm přpadě lze sankce toliko sjednat ve smlouvě.
Těchto problmů si byla zřejmě vědoma i vlda, kter v nvrhu novelizace zkona o krajch navrhovala jin zněn 19, kter však nakonec nebylo zkonodrnm sborem akceptovno, a tento paragraf byl v konečnm zněn ze zkona vypuštěn (s činnost od 1. ledna 2003). Z obecn čsti důvodov zprvy však vyplv, že čelem novely zkona o krajch (č. 231/2002 Sb. ) je mimo jin rozšřit působnost krajů, což je nutn k tomu, aby kraje mohly v pln mře naplňovat sv posln, jež jim podle stavy coby vznamnm orgnům zemn samosprvy nlež. Pokud zkonodrce zkonem č. 231/2002 Sb. cel 19 zkona o krajch zrušil, lze to považovat vzhledem k okolnostem za projev jeho poznn, že ustanoven 19 neodpovdalo svou konstrukc stavnm požadavkům plynoucm z čl. 101 odst. 4 stavy a že svou obecnost a neurčitost nenaplnilo znaky předvdatelnosti, dostatečn preciznosti a jasnosti, jimiž se vyznačuje pojem "zkon" v prvnm sttě. Tm, že 19 nenaplnil uveden znaky, neposkytoval zjevně adrestům (krajům) dostatečnou ochranu proti svvoli či libovůli sttn moci. Napaden ustanoven tak umožnilo, aby nov vlastnci byli ve svch prvech vyplvajcch z čl. 11 Listiny omezeni způsobem, kter nešetř smysl a podstatu těchto prv, a je proto v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny. Uveden stav by nebyl v souladu ani s Evropskou chartou mstn samosprvy, kter byla do prvnho řdu Česk republiky včleněna sdělenm Ministerstva zahraničnch věc č. 181/1999 Sb. s činnost od 1. zř 1999. Podle čl. 8 Evropsk charty mstn samosprvy lze jakkoli sprvn dozor nad samosprvnmi společenstvmi vykonvat jen tak, jak to stanov stava nebo zkon.
Ze všech uvedench důvodů vyhověl stavn soud nvrhu Vrchnho soudu v Praze a ustanoven 19 odst. 1 zkona o krajch zrušil dnem vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů.
stavn soud zvžil i zrušen navazujcch odstavců 2 a 3 19 zkona o krajch, vědom si toho, že v nlezu ze dne 31. řjna 2001 sp. zn. Pl. S 15/01, vyhlšenm pod č. 424/2001 Sb. a publikovanm ve Sbrce nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 24, nlez č. 164, zaujal nzor, kter by takov postup umožňoval i bez nvrhu. V tomto nlezu stavn soud vyslovil, že za situace, kdy v důsledku zrušen určitho zkonnho ustanoven jin ustanoven od zrušenho obsahově odvisl ztrc rozumn smysl, tj. ztrc opodstatněnost sv normativn existence, je dn důvod i pro zrušen tohoto ustanoven, aniž by se jednalo o postup ultra petitum. Vzhledem k tomu, že k tto vlastně technick derogaci došlo uvedenou novelou zkona o krajch, kter nabude činnosti 1. ledna 2003, omezil se stavn soud v tomto přpadě pouze na zrušen klčovho ustanoven, kter vslovně bylo napadeno, tedy 19 odst. 1 zkona o krajch.