Ve věci návrhu na zrušení zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), nebo na zrušení některých ustanovení tohoto zákona 4/2003 účinný od 13.01.2003
| Schválené: | 27.11.2002 |
| Účinnost od: | 13.01.2003 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Církve, řeholní řády, kongregace, náboženské společnosti., Svoboda myšlení, svědomí a vyznání. Svoboda projevu náboženství a víry., Právo spolčování a sdružování., Operativní evidence. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu v plénu o návrhu skupiny senátorů na zrušení zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), nebo na zrušení některých ustanovení tohoto zákona, takto:
I. Ustanovení § 6 odst. 2, § 21 odst. 1 písm. b), § 27 odst. 5 věty druhé v části "a dosažený zisk smí být použít jen k naplnění cílů činnosti církve a náboženské společnosti" a § 28 odst. 5 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a o postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), se dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušují.
II. V ostatních částech se návrh zamítá.
Odůvodněn
I.
stavn soud obdržel dne 13. 2. 2002 nvrh skupiny 21 sentorů Sentu Parlamentu Česk republiky na zrušen zkona č. 3/2002 Sb., o svobodě nboženskho vyznn a postaven crkv a nboženskch společnost a o změně některch zkonů (zkon o crkvch a nboženskch společnostech) - (dle jen "zkon č. 3/2002 Sb."). Pokud by stavn soud tomuto nvrhu nevyhověl, navrhuje skupina sentorů zrušen některch ustanoven zkona č. 3/2002 Sb., a to buď ustanoven 6 odst. 1 a 2, 11, 16, 20, 21, 22 odst. 1 psm. d), 26, 27 odst. 4 a 5, 28 odst. 4 a 5 a 29 v čsti "a Rejstřku crkevnch prvnickch osob" (tzv. zrušen v širšm rozsahu), nebo - přpadně i bez odkladu vykonatelnosti zrušujcho vroku - ustanoven 6 odst. 1, 6 odst. 2 v čsti "za čelem organizace, vyznvn a šřen nbožensk vry jako prvnick osoby", 11 odst. 1 psm. b) a c), 16 odst. 2 až 5, 20 odst.1 psm. f), 21 odst. 1 psm. a) a b), 22 odst. 1 psm. d), 26 odst. 1 psm. b) až d), 26 odst. 2, 4 a 5, 27 odst. 4 a 5, 28 odst. 4 a 5 a 29 v čsti "a Rejstřku crkevnch prvnickch osob" (tzv. zrušen v užšm rozsahu). Navrhovatel maj za to, že napaden zkon jako celek, přpadně jeho jednotliv ustanoven, jak byla uvedena, odporuj ustanoven čl. 4 odst. 4, čl. 15 a čl. 16 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), čl. 18 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech (dle jen "Pakt"), čl. 9 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva") a čl. 1 stavy Česk republiky (dle jen "stava").
vodem navrhovatel poukazuj na to, že zkon č. 3/2002 Sb. oproti dosavadn prvn pravě snižuje standard ochrany svobody nboženskho vyznn a vnš do soukrom sfry občanů nadbytečnou sttn ingerenci. Již ve fzi přpravy nvrhu zkona se vyskytla řada vhrad ze strany politickch i crkevnch subjektů a ani přijet zkona v legislativnm procesu neproběhlo hladce, neboť byl zamtnut Sentem a po jeho opakovanm přijet Poslaneckou sněmovnou jej tomuto orgnu vrtil prezident republiky. Napaden zkon v 4 odst. 3 nepřesně parafrzuje čl. 16 odst. 1 Listiny, odkaz na Listinu uvd i v poznmce pod čarou a neposkytuje ždn vacatio legis, ačkoliv značně měn povinnosti a oprvněn sttn sprvy, jakož i prvn status řady subjektů. Touto změnou navc dochz k přerušen prvn kontinuity, což může mt pro tyto subjekty nepřzniv důsledky.
Navrhovatel ve svm nvrhu vychzej z toho, že podle čl. 15 a 16 Listiny stt nemůže omezovat svobodu nboženskho vyznn a zasahovat do n, pokud jej vkon neohrožuje prva druhch, nbrž ji mus pouze chrnit, což představuje typick přklad koncepce statutu negativu, kdy stt nemus realizac těchto prv aktivn činnost napomhat, nesm však do n zasahovat. Z toho vyplv, že prvn nroky na crkve a nbožensk společnosti (dle tak jen "crkve") může stt v zsadě klst jen tehdy, jestliže zroveň crkve a nbožensk společnosti od sttu něco dostvaj. Z tohoto pojet však napaden zkon ne zcela vychz, protože nerespektuje svbytn postaven crkv, jež je odchyln od jinch prvnickch osob soukromho prva, a to s ohledem na historick důvody a celospolečensk vznam crkv a nboženskch společnosti, jejichž činnost nelze redukovat na jednn spojen s vyznvnm určit vry, protože tyto instituce pln řadu dalšch kolů, kter jsou ve svch důsledcch nezadateln a nenahraditeln z hlediska sttu a společnosti, a to i t jej čsti stojc mimo ně. Proto by podle navrhovatelů stt měl crkvm a nboženskm společnostem přiznvat určit privilegovan postaven, což však nečin a naopak je oproti ostatnm prvnickm osobm znevhodňuje. Efektivn činnost crkv a nboženskch společnost vyžaduje různorod organizačn formy, což pojet neformlnch sdružen vyznvajcch společnou vru nesplňuje. Podle nzoru navrhovatelů by tyto instituce měly mt prvo vytvřet různ organizace s prvn subjektivitou, jak vyplv z čl. 16 odst. 2 Listiny, podle kterho si crkve a nbožensk společnosti mohou zřizovat crkevn instituce, kter crkevn prvo vybavuje prvn subjektivitou podle svch pravidel a nikoliv podle pravidel stanovench sttem. Stt nemůže stanovovat, kdy vznik prvn subjektivita crkv nebo kter crkevn instituce mohou mt prvn subjektivitu udělenou jim crkevnmi a nboženskmi společnosti a kter nikoliv. Ustanoven 6 odst. 1 zkona č. 3/2002 Sb. však vslovně stanov, že se crkevn prvnick osoby stvaj prvnickou osobou registrac podle tohoto zkona (nebo obdobně podle 28 zkona č. 3/2002 Sb. fikc, že byly zaregistrovny). I když se hovoř o evidenci těchto prvnickch osob, ve skutečnosti se provd jejich registrace, neboť se zavd rejstřk crkevnch prvnickch osob. A už vůbec nelze podle navrhovatelů připustit, aby stt tyto prvnick osoby mohl zbavovat prvn subjektivity, jak umožňuje 26 odst. 2 zkona č. 3/2002 Sb. Rovněž nelze souhlasit s pravomoc našeho sttu udělovat i v zahranič řdně vzniklm crkvm prvn subjektivitu, protože tato prava je mnohem přsnějš než prava podnikn zahraničnch podnikatelů na zem Česk republiky. To pak ve svm důsledku vede k porušen čl. 16 odst. 2 Listiny, neboť zkon podmiňuje vznik crkevnch prvnickch osob rozhodnutm sttnho orgnu, tedy omezuje zmněnou svobodu daleko nad stavně přpustn rmec.
Skupina sentorů dle argumentuje tm, že z dikce a smyslu čl. 16 Listiny je patrno, že svobodu crkve a nbožensk společnosti vytvřet crkevn instituce nelze redukovat jen na zakldn instituc, kter nedisponuj prvn subjektivitou, nbrž se vztahuje na instituce nadan způsobilost k prvnm konům, což vyplv z posln těchto instituc, jejichž vznam je neporovnateln s vznamem běžnch soukromoprvnch sdružen. Vzhledem k tto skutečnosti je zaržejc srovnn zkona č. 3/2002 Sb. se zkonem č. 83/1990 Sb., o sdružovn občanů, ve zněn pozdějšch předpisů, kter občanskm sdruženm - na rozdl od crkv a crkevnch společnost - umožňuje, aby zřizovala tzv. organizačn jednotky jako vedlejš prvnick osoby, jež disponuj vlastn prvn subjektivitou, i když zvislou na prvn existenci spolku. Ačkoliv čl. 16 odst. 4 Listiny umožňuje omezit crkve a crkevn společnosti při vytvřen crkevnch instituc, zkon č. 3/2002 Sb. z stavnch kautel v tomto člnku uvedench nevychz, neboť pokud by prvn vznik crkevnch instituc nepodlhal evidenci (registraci), nemohla by tm bt ohrožena ochrana veřejn bezpečnosti a pořdku, zdrav a mravnost nebo prva a svobody druhch. Z tohoto důvodu napaden prava je porušenm zkazu svvole ze strany veřejn moci. Nen tm respektovn princip sebeomezen sttu při zsazch do svobody vyznn, podle kterho mus bt při omezen zkladnch prv a svobod šetřena jejich podstata a smysl a omezen nemohou bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny).
Navrhovatel rovněž napadaj 6 odst. 2 zkona č. 3/2002 Sb., kter omezuje crkve a crkevn společnosti zakldat crkevn prvnick osoby jen za čelem organizace, vyznvn a šřen nbožensk vry, protože se touto pravou nepamatuje na celou řadu činnost, jako je činnost charitativn, humanitrn, zdravotnick, atd., kter tyto prvnick osoby dosud vykonvaly. Omezenm rozsahu jejich činnosti se crkve v podstatě vyřazuj ze společnosti. Za protistavn považuje skupina sentorů i prvn pravu obsaženou v 26 odst. 4 zkona č. 3/2002 Sb., podle nž m za zvazky "crkevn prvnick osoby" ručit crkev nebo nbožensk společnost, kter j navrhla k evidenci, neboť vrazně znevhodňuje vytvřen těchto osob oproti zřizovn prvnickch osob podle obchodnho zkonku, jakož i zřizovn odvozench prvnickch osob občanskch sdružen.
Navrhovatel dle poukazuj na 27 odst. 4 a 5 zkona č. 3/2002 Sb., jenž omezuje autonomii crkve a nbožensk společnosti, garantovanou čl. 16 odst. 2 Listiny. Kromě toho je toto ustanoven vnitřně rozporn, neboť podle 27 odst. 5 zkona č. 3/2002 Sb. crkve a nbožensk společnosti mohou podnikat, avšak zroveň se tmto ustanovenm podnikn zamezuje, neboť stanov, že dosažen zisk sm bt použit jen k naplněn clů činnosti crkve a nbožensk společnosti. Vešker odepisovan investičn majetek je možno pořizovat pouze ze zisku prvnick osoby, a proto aby mohla crkev nabvat majetek k podnikn, mus jej pořdit ze zisku. Nemůže tedy dle podnikat a pořizovat si vrobn prostředky, když vešker zisk je nucena použvat k naplněn svch clů a nikoliv tedy k dalšmu podnikn.
Konečně skupina sentorů považuje za protistavn i prvn pravu 11 zkona č. 3/2002 Sb., kter podmiňuje přiznn oprvněn k vkonu zvlštnch prv crkvi a nbožensk společnosti tm, že mus řdně plnit zvazky vůči sttu a třetm osobm a zveřejňuje vročn zprvy, což fakticky zavd sttn dohled nad soukromm financovnm crkve a nbožensk společnosti, a to i v době, kdy nedostvaj ždn sttn přspěvky. Pokud jde o 21 odst. 1 psm. a) a b) zkona č. 3/2002 Sb., kter stanovuje podmnky zrušen tohoto oprvněn, jestliže crkve zvažnm způsobem nebo opakovaně porušuj zvazky vůči sttu či jinm osobm nebo pokud nezveřejňuj každoročně vročn zprvu, navrhovatel takovou pravu považuj za porušen principu přiměřenosti,a to proto, že kvůli finančnm dluhům stt sice může omezit financovn crkve a nbožensk společnosti, nemůže však zakazovat vkon dalšch prv (např. vyučovat nboženstv, uzavrat sňatky) či zrušit jejich prvn subjektivitu. Kromě toho uveden prava zakld možnost libovůle v rozhodovn přslušnho orgnu, neboť k zahjen řzen v těchto věcech postačuje tvrzen sprvnho orgnu o existenci nějakch zvazků, aniž by došlo např. k jejich pravomocnmu přiznn soudem. Tato prava diskriminuje crkve a crkevn společnosti oproti podnikatelskm subjektům a občanskm sdruženm. Obdobn plat i pro ustanoven 22 odst. 1 psm. d) zkona č. 3/2002 Sb., podle něhož zahj ministerstvo řzen o zrušen registrace, pokud nebyly po dobu delš než 2 roky ustanoveny orgny nebo těmto orgnům skončilo funkčn obdob a nedošlo k ustaven novch, protože obchodn nebo občansk zkonk pro takovto porušen ždnou sankci nepředpokld. Na zkladě uvedench důvodů skupina sentorů navrhuje zrušen celho zkona č. 3/2002 Sb., a to vzhledem k jeho celkov koncepci omezujc prva garantovan nadzkonnmi normami a snižujc standard ochrany nbožensk svobody proti předchoz pravě. Pokud by stavn soud tomuto nvrhu nevyhověl, skupina sentorů navrhuje zrušen inkriminovanch ustanoven zkona č. 3/2002 Sb.
II.
stavn soud shledal, že podan nvrh splňuje všechny zkonn procesn nležitosti a předpoklady, a nic nebrn projednn a rozhodnut věci sam. Proto podle 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon č. 182/1993 Sb.") vyzval častnky řzen - Poslaneckou sněmovnu a Sent Parlamentu Česk republiky - aby se k tomuto nvrhu vyjdřili.
Poslaneck sněmovna prostřednictvm svho předsedy ve svm vyjdřen uvedla, že jak lze dovodit z čl. 9 mluvy, čl. 15 odst. 1 a čl. 16 Listiny, stt nemůže jakkoliv zasahovat do vnitřnho přesvědčen a nboženskho vyznn jednotlivce. Stt však může zkonnm způsobem zashnout do projevu (tj. vnějš formy) tohoto přesvědčen či vyznn, pokud je provděn v předepsan formě, tj. bohoslužby, vyučovn provděn nboženskch konů a zachovn obřadů. Forma je vymezena taxativně a ždn jin, jako např. podnikn, charitativn činnost, zdravotnick činnost, však nem se svobodou přesvědčen a nboženskho vyznn nic společnho. V rmci nezasahovn a ochrany uveden svobody je navc stt povinen mimo jin chrnit prva a svobody jinch. Z důvodu ochrany vlastnickho prva či prv z něho odvozench u subjektu, kter vstupuje do soukromoprvnho vztahu, m mt takov subjekt možnost vědět, na zkladě čeho a jak prvnick osoba vznikla, jakou m způsobilost nabvat prva a povinnosti a od kdy m tuto způsobilost, jak je jej nzev, kde m sdlo a kdo je oprvněn za prvnickou osobu jednat. K tomu může dojt v přpadě prvnickch osob, pokud jsou zkonnou formou registrovny. Lze tedy řci, že požadavek registrace v ničem neomezuje vešker prva spojen se svobodou přesvědčen a nboženskho vyznn, neboť je třeba rozlišovat hranici mezi veřejnm zjmem a sfrou soukromoprvnch vztahů. V tto souvislosti poukazuje na rozhodnut Evropsk komise pro lidsk prva ze dne 2. 4. 1990 v obdobn věci (stžnost č. 13712/88 Serbisch-Griechisch-Orientaliche Kirchengemeinde zum Heiligen Sava ve Vdni proti Rakousku).
K jednotlivm nmitkm pak Poslaneck sněmovna uvedla, že nelze obecně konstatovat, že napaden zkon stanovuje přsnějš pravu než zkon předchoz, protože v řadě bodů tomu tak nen. Předevšm však měřtkem pro srovnn může bt pouze stavn pořdek, přp. mezinrodn smlouva podle čl. 10 stavy, a nikoliv dřvějš zkon. Tvrzen o privilegovanm postaven crkv či dokonce dovozovn takovho stavnho principu neodpovd stavu de lege lata, přičemž je nelze prosazovat cestou orgnu soudn kontroly stavnosti. Nen rovněž vyloučeno, že by takovto postaven crkv nebylo v souladu s stavnm pořdkem, zejmna s čl. 2 odst. 1 Listiny.
K nmitce, že je v rozporu s čl. 16 odst. 2 Listiny, pokud zkon dv prvo vybavovat crkevn instituce prvn subjektivitou, podle Poslaneck sněmovny jde o nepochopen vztahu českho prvnho řdu k prvnm předpisům jednotlivch crkv. Toto ustanoven nen recepčn normou, na jejmž zkladě se prvn řdy crkv stvaj autonomn součst prvnho řdu českho. Crkevn prvn řdy představuj pouze intern předpisy crkv, kter jsou z hlediska českho prvnho řdu pouze prvnmi skutečnostmi, kter jsou jm respektovny v rozsahu s nm samotnm slučitelnm. Z čl. 16 odst. 2 Listiny tak vyplv, že je zaměřen na intern aktivity crkv a nboženskch společnost, nikoliv na aktivity zaměřen vně crkv. Naopak z něho nelze dovozovat, že by stt propůjčoval crkvm a jejich institucm bezprostředně postaven prvnickch osob. V souvislosti s tm Poslaneck sněmovna zdůraznila, že orgny sttu neměly a nemaj při nabvn postaven prvnickch osob sui generis ždnou pravomoc volnho uvžen, jedn se o režim registračn a nikoliv povolovac. Zkon č. 3/2002 Sb. vykazuje činky pouze v rmci českho prvnho řdu, nijak se netk prvn subjektivity crkv podle crkevnch předpisů, včetně prvnho řdu katolick crkve jako subjektu mezinrodnho prva sui generis, či podle prvnch řdů cizch sttů. Důvodem, proč česk prvo stanovuje podmnky, je zaručen minima ochrany ostatnch častnků soukromoprvnch majetkovch vztahů. Z tohoto důvodu nemohou crkve samy vybavovat sv instituce prvn subjektivitou v prvnm řdu sttu, nbrž to mus učinit pouze prvn řd. I když je mysliteln jin model prvn pravy, např. přiznn statutu veřejnoprvn korporace crkvm či recepce crkevnch norem do českho prvnho řdu, je věc zkonodrce, jak způsob pravy zvol.
Uvděj-li navrhovatel, že zkon č. 3/2002 Sb. znemožňuje crkvm a crkevnm institucm provozovat zdravotnick zařzen a zařzen socilnch služeb, nen tomu tak, neboť prva tohoto druhu zkon vůbec neupravuje. Crkve a crkevn instituce, kter zskaly postaven prvnickch osob, jsou považovny za korporace soukromoprvn, pro něž plat zsada "dovoleno je vše, co nen zakzno", a tak mohou uveden činnosti realizovat za stejnch podmnek, jak jsou oprvněny jin subjekty. Kromě toho včet činnost registrovanch crkv je podle 6 odst. 3 zkona č. 3/2002 Sb. pouze demonstrativn.
Pokud jde o omezen či znemožněn podnikatelsk činnosti crkv a crkevnch instituc, ustanoven 27 odst. 4 zkona č. 3/2002 Sb. je rovněž demonstrativn, a tak crkve mohou mt i přjmy, kter tam nejsou uvedeny. Ustanoven 27 odst. 5 zkona č. 3/2002 Sb. sice stanovuje, že zisk z podnikn či jin vdělečn činnosti může bt použit k naplněn clů činnosti crkve, což však neznamen, že jej nelze použt k dalšmu podnikn, ale je třeba, aby takto zskan investice byly použity k naplňovn clů činnosti crkve. Ve vztahu k nmitce, že zkon č. 3/2002 Sb. nepřmo - prostřednictvm 11 a 21 odst. 1 psm a) a b) - zavd sttn dohled nad financovnm crkv, Poslaneck sněmovna uvd, že citovan ustanoven se tkaj přiznn oprvněn k vkonu zvlštnch prv, tj. k přiznn privilegovanho postaven vůči ostatnm crkvm a na kor sttu, čemuž odpovdaj zvšen požadavky kladen na přiznn takovho statutu.
Poslaneck sněmovna dle uvd, že čl. 18 Paktu a čl. 9 mluvy pojmaj nboženskou svobodu jako prvo individuln, a proto nen důvodu namtat jejich rozpor se zkonem č. 3/2002 Sb. tam, kde tento zkon upravuje prva crkv jako kolektivnch entit. Kromě toho dnem činnosti stavnho zkona č. 395/2002 Sb. m bt rozpor mezinrodn smlouvy se zkonem napřště řešen pouze překžkou aplikace zkona, nikoliv prvnm důvodem pro jeho zrušen. Na okraj tento častnk řzen připojuje, že nvrhem je napadn i zkon č. 218/1949 Sb., o hospodřskm zabezpečen crkv a nboženskch společnost sttem, ve zněn pozdějšch předpisů, avšak tento zkon nen navržen ke zrušen, a ani nen uvedeno, v čem jeho protistavnost spočv. Dle pokud se poukazuje na to, že odkaz na Listinu se nachz v poznmce pod čarou zkona č. 3/2002 Sb., nem tato poznmka normativn charakter a jejm smyslem je zpřehledněn prvnho řdu. Pokud jde o namtanou nepřesnost citace textu čl. 16 odst. 2 Listiny v 4 odst. 3 zkona č. 3/2002 Sb., jedn se pouze o uveden zjevn skutečnosti, jež vyplv z logiky věci.
Zvěrem Poslaneck sněmovna upozorňuje na to, že v přpadě zrušen zkona jako celku by opětovně začaly platit zrušen zkony č. 308/1991 Sb. o svobodě nbožensk vry a postaven crkv a nboženskch společnost, a č. 161/1992 Sb., o registraci crkv a nboženskch společnost, čmž by došlo k diskontinuitě v registraci crkv. V přpadě vyhověn některmu z nvrhů na zrušen dlčch ustanoven zkona č. 3/2002 Sb., by byl tento zkon deformovn až na hranici použitelnosti, což by znamenalo rozpor s principem prvnho sttu.
Sent se k nvrhu skupiny sentorů vyjdřil prostřednictvm svho předsedy. Uvedl, že při projednvn zkona ve vborech, byla předmětn prvn prava kritizovna zejmna ze strany crkv a nboženskch společnost. Zstupci tzv. tradičnch crkv zastvali nzor, že dochz k omezen rovně ochrany svobody nboženskho vyznn a prva rozhodovat o svch vnitřnch zležitostech ve vztahu k ustanovovn a rušen svch orgnů, a že se zavděnm administrativnch opatřen a kontrol dostvaj crkve do role organizac podřzench sttu. Hlavn vhrady pak směřovaly proti pravě tzv. crkevnch prvnickch osob, pokud jde o jejich činnost v oblasti sociln a charitativn, a pravě podnikatelsk činnosti crkv. Představitel tzv. menšch crkv pak poukazovali na omezen možnosti zskn zvlštnch prv podle 7 zkona č. 3/2002 Sb. Tyto nzory byly uplatňovny i ze strany některch sentorů. Proti uvedenm nmitkm bylo předkladateli zkona argumentovno, že zkonem je plně zachovna vlučn působnost crkv a nboženskch společnost a zaručena svoboda nboženskho vyznn, že zkon řeš pravu tkajc se prvn subjektivity crkv a jimi zřizovanch subjektů formou registrace crkv a nboženskch společnost, přp. evidence crkevnch prvnickch osob v přslušnch rejstřcch, v zjmu zajištěn prvn jistoty třetch osob a že vkon zvlštnch prv, kdy crkve vstupuj do veřejn sfry, muže bt přiznn po určit době po registraci a po splněn stanovench podmnek. Zstupci předkladatele dle poukazovali na to, že zkonn prava se nedotk prv a povinnost, kter maj nebo mohou zskat crkve na zkladě splněn podmnek podle zvlštnch zkonů, podle nichž stanoven podmnky plat pro všechny prvnick či fyzick osoby. Vzhledem k tomu, že při projednvn napadenho zkona v Sentu bylo shledno, že s nm nesouhlas řada vznamnch subjektů, jimž je předmětn prvn prava adresovna, a že dosavadn prava je vhodnějš, převžil nzor, aby byl nvrh zkona zamtnut.
Sent zvěrem poukazuje na to, že v přpadě zrušen zkona stavnm soudem by bylo nezbytn poskytnout dostatečn čas pro přijet nov zkonn pravy, neboť by nebylo např. patrno, kter crkve či nbožensk společnosti jsou registrovny, přičemž z tohoto institutu vychz řada zvlštnch zkonů. Obdobn situace by nastala v přpadě zrušen pouze některch napadench ustanoven bez ohledu na to, zda by šlo o užš či širš variantu, neboť vzhledem k zk provzanosti jednotlivch ustanoven by se stal zkon nefunkčnm a stěž aplikovatelnm.
stavn soud si vyždal tak stanovisko Ministerstva kultury. Tento sttn orgn poukzal na princip svrchovanosti a suverenity sttu ve vztahu k crkvm a nboženskch společnostem, z něhož vyplv, že vnitřn předpis těchto instituc nemůže konkurovat prvnmu řdu sttu. Demokratickm zkladům sttu, přp. zsadě rovnosti a prvnho sttu, by se přčila privilegia udělen některm crkvm, jež nepředstavuj ani většinu obyvatelstva a ostatně ani hledisko většiny neospravedlňuje k udělen těchto privilegi. Ministerstvo kultury v nvaznosti na to upozorňuje na zsadn rozdl mezi ochranou individulnch prv a svobod zakotvench v čl. 15 a 16 Listiny a pravou crkv a nboženskch společnost na zkladě zkona č. 3/2002 Sb. Navc zsahy, resp. kontrola sttu nad crkvemi na zkladě tohoto zkona je na podstatně nižš rovni, než je tomu v jinch sttech zpadn Evropy.
Spatřuj-li navrhovatel ohrožen svobody nbožensk vry v omezen různch aktivit crkevnch instituc, přičemž srovnvaj pravu crkv s postavenm zahraničnch podnikatelskch subjektů, podle Ministerstva kultury zkonodrce nehled na crkve jako na podnikatelsk subjekty pro rozdl v jejich činnostech, a proto je odlišn přstup legitimn. Dle navrhovatel vychzej z chybnho chpn pojmu prvnick osoba, když ztotožňuj vznik crkve s jejm vznikem jako prvnick osoby; přitom vychzej z představy, že existence crkve, jejho orgnu či instituce je zvisl na tom, m-li postaven prvnick osoby. Tomu tak nen a vznik crkve, jej nbožensk činnost a vnitřn organizace nepodlhaj sttn moci, jak vyplv z 4 zkona č. 3/2002 Sb. Oproti tomu prvn subjektivita je institutem soukromho prva majetkovho, jež určitmu společenskmu tvaru umožňuje svm jmnem nabvat prv a povinnost. Přiznn prvn subjektivity, kter je ve vztahu k crkvm maximlně vstřcn, se kromě toho netk pouze takovho subjektu, ale všech častnků soukromoprvnch vztahů, jimž prvn prava mus zaručit minimum prvn ochrany, např. podle čl. 11 Listiny.
Ministerstvo kultury dle upozorňuje, že v nvrhu dochz ke směšovn pojmu "crkevn instituce" s pojmem "crkevn prvnick osoba". Crkevn instituce je podle čl. 16 odst. 2 Listiny instituc vznikajc uvnitř crkve, u kter zkon č. 3/2002 Sb. ani nestanovuje povinnost jejich evidence, jak vyplv z jeho 6 odst. 2. V uvedenm člnku se však neřk nic o tom, že zřzenm instituce v crkvi vznik prvnick osoba podle českho prvnho řdu. Oproti tomu "crkevn prvnick osoba" je pojem zaveden zkonem č. 3/2002 Sb. pro subjekty crkv, kter jsou evidovny na ministerstvu, přičemž touto zvlštn evidenc stt respektuje různ organizačn formy crkve, a vychz vstřc crkvm v tom, že kromě obvyklch prvnch forem podle prvnho řdu umožňuje navc vytvřet dalš prvnick osoby. Nen pravdiv tvrzen, že crkve nemohou za platnosti zkona č. 3/2002 Sb. zřizovat např. nemocnice či charitativn zařzen, pouze se v jejich přpadě podle čl. 16 odst. 2 Listiny a 6 odst. 2 zkona č. 3/2002 Sb. nejedn o crkevn instituce, resp. "crkevn prvnick osoby", protože u nich nen dna přm souvislost s vkonem nbožensk svobody; to tm spše plat pro přpady podnikatelsk činnosti. Pokud tedy jde o činnosti, kter k vkonu prva na svobodu nboženskho vyznn a prva svobodně projevovat svou vru neslouž, mus se uplatnit obecn a shodn prvn režim. Za zvlště nebezpečn je Ministerstvem kultury považovn nzor, že stt nemůže bt oprvněn udělovat prvn subjektivitu podle svho prvnho řdu crkvm vzniklm v zahranič. Je tomu tak proto, že by na zem Česk republiky mohla působit nebezpečn nbožensk uskupen, jejichž činnost naplňuje všechny znaky 5 zkona č. 3/2002 Sb., a stt by proti nim nemohl zashnout, a tak přijet tohoto nzoru ohrožuje suverenitu sttu a může vst k narušen stavnho pořdku Česk republiky.
Ministerstvo kultury poukazuje tak na to, že zkon č. 3/2002 Sb. v pln mře zachovv vysokou mru nbožensk svobody, jež je dna Listinou, a ani sami navrhovatel neuvděj ždn přklad jejho skutečnho omezen. Naopak liberalizuje přstup k registraci pro mlo početn crkve a zajišťuje ochranu prv třetch osob. Z těchto důvodů se Ministerstvo kultury domnv, že by stavn soud měl nvrh zamtnout.
stavn soud si vyždal i stanovisko Ekumenick rady crkv v Česk republice. Z jejho vyjdřen vyplynulo, že nvrh zkona sice povoluje vytvřen určitch instituc, ale současně stt prostřednictvm 6 odst. 2 a 3, 27 odst. 4 a 5 a 26 odst. 1 a 2 zkona č. 3/2002 Sb. může určovat, co crkevn instituce jsou a co mohou a nemohou dělat, v rmci dohledu může stanovit, k čemu mohou crkve použt svůj zisk a dokonce může crkve a jej instituce z podnětu ministerstva rušit. Současně crkve omezuje v tom, že mohou evidovat jako prvnickou osobu jen instituci založenou za čelem organizace, vyznvn a šřen nbožensk vry, čmž vylučuje ta působen crkv, kter od počtků tvoř jejich neoddělitelnou nplň, kter je určena i nečlenům crkve. V důsledku toho je nejasn prvn postaven např. Diakonie evangelickch crkv nebo katolick Charity, na zkladě čehož může bt ohrožena služba potřebnm spoluobčanům. Kromě toho česk prvn řd nenabz jin vhodn prvn formy umožňujc nedělitelnou duchovn a materiln službu neboť pokud by se tyto instituce staly občanskm sdruženm nebo obecně prospěšnou společnost, zkonodrstv neumožňuje crkvm jejich zřzen. Zkon č. 3/2002 Sb. zasahuje do vnitrocrkevn struktury, podle nž byly crkve dosud sttem uznvny, jak je tomu např. u Českobratrsk crkve evangelick, kdy v podstatě dochz k rušen součsti crkve konstituovan svm vnitřnm předpisem. Dle se ve vyjdřen poukazuje na to, že ručen crkve jako celku za zvazky crkevn prvnick osoby představuje nov prvek kolektivn odpovědnosti a tento stav pak přinš problmy tam, kde zkladn jednotkou jsou nbožensk obce, kter se sdružily za čelem vzjemn spoluprce, jak je tomu u Bratrsk jednoty baptistů. Tm je vyloučena možnost organizovat se podle vlastnch vnitřnch předpisů. Za zsah do vnitrocrkevn struktury je třeba považovat i povinnost zapisovat daje a jejich změny členů statutrnch orgnů, což představuje zvšen administrativy, protože za každ z několika set farnch sborů může bt až 24 osob, u nichž se vyžaduje oznamovn, a tyto osoby se navc často měn. V důsledku toho stt nut měnit vnitřn předpisy crkv, podle kterch dosud zkonně pracovaly.
Zkon č. 3/2002 Sb. rovněž oproti předchoz pravě podle nzoru Ekumenick rady crkv v Česk republice snižuje na zkladě svho 2 odst. 1 standard ochrany věřcch, neposkytuje možnost svazům crkv navrhnout k evidenci crkevn prvnickou osobu a neumožňuje existenci svazů crkevnch prvnickch osob na mstn rovni, čmž se omezuje ekumenick spoluprce. Dochz tak k znevhodněn crkv oproti jinm subjektům v důsledku omezen podnikatelsk činnosti, neboť zisk nesm bt použit na investovn do vdělečn činnosti. Ekumenick rada crkv v Česk republice poukazuje i na to, že při vkonu zvlštnch prv je podmnkou zveřejňovn vročnch zprv, jejichž obsah však nen stanoven. Tak sankce podle zkona č. 3/2002 Sb. nemaj obdobu u jinch subjektů, zavd se kontrola nad crkvemi, kdy stt na zkladě svch administrativnch opatřen může způsobit znik crkevn prvnick osoby v přpadě jejho společensky nebezpečnho působen namsto toho, aby to bylo řešeno trestnm prvem. Nedostatečně je vyřešena oblast pracovněprvnch vztahů s ohledem na problematickou vazbu na zkon č. 218/1949 Sb., kurizn je tak prava, kdy ministr může přiznat oprvněn ke zvlštnm prvům podle 7 zkona č. 3/2002 Sb. mimo podmnky uveden v 11 odst. 4, tj. mimo ustanoven č. 3/2002 Sb. zkona. Vzhledem k těmto důvodům Ekumenick rada crkv v Česk republice nvrh skupiny sentorů podporuje.
stavn soud si vyždal i stanovisko Česk biskupsk konference, kter vyjdřila nzor, že napaden prvn prava je oproti předchoz krokem zpět a vede k omezen zkladnch prv a svobod. Podle jejho nzoru neexistuje důvod stavět crkve pod rozshlejš sttn dohled a kontrolu a omezovat jejich působnost při řešen vnitřnch věc. Zkon č. 3/2002 Sb. dokonce brn crkvi působit - pod prvn formou crkevnch osob - v oblasti sociln, charitativn a zdravotnick. Přitom tyto služby byly vždy nedlnou součst života crkve, kdy řada dobrovolnch pracovnků a finančnch drců tyto aktivity podporuje prvě proto, že to jsou aktivity crkevn a nikoliv spolkov či jin. Odnět statutu crkevnch prvnickch osob charitm povede k opadnut zjmu spolupracovat s nimi a podporovat je, a to i proto, že crkve nad nimi ztrat kontrolu, budou-li muset msto nich vzniknout nov obecně prospěšn společnosti nebo občansk sdružen. Tento krok navc charitm jednak odčerp finančn prostředky, kter by mohly bt použity na sociln činnost, jednak snž jejich prestiž v Česk republice i v zahranič. Česk biskupsk konference namt tak, že stt při registraci řmskokatolick crkve akceptoval jej zkladn dokument i Kodex kanonickho prva jako jej vnitřn normu, kter předpokld zakldn charitativnch a jinch organizac. Nov zkon se dostal do přmho rozporu s touto vnitřn normou, jakož i s předchozmi sprvnmi akty Ministerstva kultury.
Zkon č. 3/2002 Sb. dle umožňuje sttn sprvě udlet a odnmat prvn subjektivitu crkevnm prvnickch osobm, což lze pokldat za zbytečnou a neodůvodněnou snahu sttu o nadměrnou regulaci složek občansk společnosti. K otzce postaven kanonickho prva v našem prvnm řdu Česk biskupsk konference uvedla, že crkev pouze požaduje, aby přslušn sttn orgn respektoval vnitřn předpisy crkve, a m-li proti některmu ustanoven těchto vnitřnch předpisů nmitky, pak je m vtělit do připravovan mezisttn smlouvy mezi Českou republikou a Svatm stolcem. Ve vyjdřen se tak poukazuje na to, že legislativu zpadoevropskch sttů nelze přmo přirovnvat k novmu zkonu, neboť se jedn o prvn pravy starš a crkve měly možnost se požadavkům sttu přizpůsobit bez negativnch dopadů na jejich činnost.
Česk biskupsk konference tak uvd, že stt na zkladě zkona č. 3/2002 Sb. může větš měrou zasahovat do života crkve. Jedn se předevšm o povinnost vydvat vročn zprvu při vkonu zvlštnch prv, o zaveden dohlžec a trestajc role sttu při porušen zvazků crkv vůči sttu a třetm osobm, kdy stt může postihovat celou crkev za chyby, kterch se dopust někter z crkevnch prvnickch osob, o odnmn zvlštnch prv, zaveden celocrkevnho ručen za zvazky crkevnch prvnickch osob, což by v kombinaci se sankcemi podle zkona o pamtkov pči mohlo vst ke konkursu mnoha farnost neschopnch financovat opravy svch kostelů a v konečnm důsledku k tlaku cel crkve ekonomickmi sankcemi. Zvyšuje se rovněž administrativn nročnost např. při zapisovn dajů a změn statutrnch orgnů. Dle napaden zkon omezuje crkve při disponovn se ziskem, jenž nesm bt použit na investovn do vdělečn činnosti, což vede k ekonomick diskriminaci a umožňuje sttnmu orgnu kontrolu hospodařen crkve. Vyjdřen zmiňuje i problematick formulovn některch projevů nbožensk svobody ve smyslu 2 odst. 3 zkona č. 3/2002 Sb., diskriminačn oprvněn vldy udělovat podle 27 odst. 8 zkona č. 3/2002 Sb. světovm nboženstvm vjimku ze zkona a problm prvn subjektivity crkevnch škol. Vzhledem k uvedenm skutečnostem Česk biskupsk konference je přesvědčena, že dan situace vyžaduje ochranu ze strany stavnho soudu.
K vyjdřen Česk biskupsk konference bylo připojeno vyjdřen Sdružen Česk katolick charita, kter je čelovm zařzenm řmskokatolick crkve a prvnickou osobou podle Kodexu kanonickho prva a zkona č. 308/1991 Sb. Toto zařzen poskytuje charitativn, humanitrn, zdravotn, vzdělvac a sociln služby ve značnm rozsahu, a o uznn jeho vznamu ze strany sttnch orgnů svědč i skutečnost, že na jeho činnost sttn orgny přispvaj vysokmi dotacemi. Ve vyjdřen se poukazuje na to, že zkon č. 3/2002 Sb. vyžaduje po samostatnch crkevnch prvnickch osobch, kter nejsou zřzeny za čelem uspokojovn nboženskch potřeb věřcch a evangelizace, aby se znovu zaregistrovaly jako občansk sdružen nebo obecně prospěšn společnosti, čmž narušuj jejich zk spojen s crkvemi. Nutnost takovho spojen je pak ve vyjdřen demonstrovna na jednotlivch přpadech. Podle nzoru Charity toto zařzen opr svou činnost o duchovn spojen s crkv vyjdřen zejmna v organizačn struktuře, kter umožňuje tuto specifickou funkci realizovat. Zrukou toho, že bude zachovn duchovn rozměr, je nejen vliv crkve na jmenovn statutrnch orgnů, přp. prezidenta Charity, ale i samotn zasazen organizačnch složek do celkov organizačn struktury, jež umožňuje jak jejich spoluprci na projektech celosttnho rozměru, tak nezvisl postup jednotlivch Charit podle mstnch potřeb. Tato organizačn struktura může bt zkonem č. 3/2002 Sb. narušena a změna prvn formy přinese administrativn a finančn ztěž.
III.
stavn soud nejdřve v souladu s 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. zkoumal, zda zkon, u kterho navrhovatel namtaj jeho protistavnost, eventulně protistavnost jeho jednotlivch ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. V tomto ohledu z těsnopiseck zprvy z 38. schůze Poslaneck sněmovny konan ze dne 21. 9. 2001 vyplv, že Poslaneck sněmovna většinou 107 hlasů ze 172 přtomnch poslanců, přičemž 59 hlasů bylo proti a 6 poslanců se hlasovn zdrželo, schvlila nvrh zkona (usnesen č. 1732). Po zamtnut zkona Sentem, k němuž došlo na 10. schůzi dne 25. 10. 2001 (usnesen č. 190), Poslaneck sněmovna podle těsnopiseck zprvy ze 43. schůze, konan dne 27. 11. 2001 setrvala na nvrhu zkona, když v hlasovn se ze 189 přtomnch poslanců pro nvrh zkona vyslovilo 119 poslanců, proti bylo 61 poslanců a 9 se zdrželo hlasovn (usnesen č. 1861). Poslze byl zkon vrcen prezidentem republiky a Poslaneck sněmovna na sv 43. schůzi, konan dne 18. 12. 2001 zkon opětovně schvlila, když z přtomnch 179 poslanců hlasovalo pro nvrh zkona 121 poslanců, proti bylo 48 poslanců a 10 se zdrželo hlasovn (usnesen č. 1981). Dne 7. 1. 2002 byl zkon vyhlšen ve Sbrce zkonů. Z toho je zřejm, že zkon č. 3/2002 Sb. byl přijat a vydn stavně předepsanm způsobem a v mezch stavou stanoven kompetence při dodržen kvr stanovench v čl. 39 odst. 1 a 2 stavy.
IV.
stavn soud při posuzovn nvrhu skupiny sentorů předevšm pociťuje potřebu nejprve se - v obecn rovině a alespoň ve stručnosti - vyjdřit k jednotlivm stavnm principům nbožensk svobody v stavnm pořdku Česk republiky. V tomto směru vychz zejmna z nsledujcch skutečnost.
Česk republika je založena na principu laickho sttu. Podle čl. 2 odst. 1 Listiny je totiž stt založen na demokratickch hodnotch a "nesm se vzat ani na vlučnou ideologii, ani na nbožensk vyznn." Je tedy zřejm, že Česk republika mus akceptovat a tolerovat nbožensk pluralismus, tzn. předevšm nesm diskriminovat či naopak bezdůvodně zvhodňovat někter z nboženskch směrů. Z citovanho člnku dle vyplv, že stt mus bt oddělen od konkrtnch nboženskch vyznn.
Zsada nboženskho pluralismu a tolerance je dle provedena v čl. 15 odst. 1 a v čl. 16 Listiny. Čl. 15 odst. 1 Listiny stanov, že svoboda myšlen, svědom a nboženskho vyznn je zaručena a že každ m prvo změnit sv nboženstv nebo vru anebo bt bez nboženskho vyznn. Podle čl. 16 Listiny každ m prvo svobodně projevovat sv nboženstv nebo vru buď sm nebo společně s jinmi, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučovnm, nboženskmi kony nebo zachovvnm obřadu (odst. 1). Crkve a nbožensk společnosti spravuj sv zležitosti, zejmna ustavuj sv orgny, ustanovuj sv duchovn a zřizuj řeholn a jin crkevn instituce nezvisle na sttnch orgnech (odst. 2). Vkon těchto prv může bt omezen zkonem, jde-li o opatřen v demokratick společnosti nezbytn pro ochranu veřejn bezpečnosti a pořdku, zdrav a mravnosti nebo prv a svobod druhch (odst. 4). Jak již stavn soud vyslovil v minulosti, na rozdl od svobody svědom a nboženskho vyznn, u nž Listina vslovně nestanov ždn možn podmnky pro jej omezen, lze svobodu vkonu nboženstv nebo vry omezit zkonem z uvedench důvodů. Jde zde však přitom o možnost omezen vkonu těchto prv, nikoliv jejich pravu sttem (usnesen z 8.10.1998 sp. zn. IV. S 171/97, stavn soud: Sbrka nlezů a usnesen, sv. 12, str. 457 a nsl.).
Z toho je zřejm, že nboženskou svobodu lze zsadně vymezit předevšm jako forum internum (čl. 15 odst. 1 Listiny), tzn. jako svobodu každho vyznvat určit nboženstv a vru, do nž nen možno ze strany třetch osob a zejmna veřejn moci zasahovat. Jde o tzv. status negativus, resp. libertatis (G. Jellinek), charakteristickho vymezenm svobodnho prostoru jedince, do něhož veřejn moc nemůže vstupovat. Zroveň však je zřejm, že omezen nbožensk svobody na forum internum je nepostačujc, neboť již pojmovm znakem nbožensk svobody je prvo každho projevovat svoje nbožensk vyznn navenek, přirozeně při respektovn omezujcch kautel stanovench v čl. 16 odst. 4 Listiny.
Z toho, co bylo uvedeno, rovněž přmo vyplv zsada autonomie crkv a nboženskch společnost spočvajc předevšm v tom, že stt do činnosti crkv a nboženskch společnost nesm zasahovat a pokud se aktivita crkv omez na vnitřn zležitosti (zejmna na organizačn členěn), nen principilně možno tato opatřen přezkoumvat před sttnmi soudy (obdobně judikoval německ Spolkov stavn soud, BVerfGE 18/385).
Konečně stavn soud konstatuje, že nbožensk svoboda nen zaručena pouze na rovni vnitrosttnho prva (tedy předevšm citovanch ustanoven Listiny), nbrž je rovněž předmětem ochrany mezinrodněprvn (např. čl. 18 Paktu a čl. 9 mluvy). V tto souvislosti stavn soud zdůrazňuje, že Česk republika je podle čl. 1 odst. 1 stavy demokratickm prvnm sttem založenm na ctě k prvům a svobodm člověka a občana. V danm přpadě z uvedenho principu předevšm vyplv, že stavn soud mus vychzet z t vnitrosttn či mezinrodněprvn pravy, kter poskytuje vyšš standard ochrany zkladnch prv a svobod. Jestliže v danm přpadě zaručuje vnitrosttn prava obsažen v Listině vyšš ochranu prv než jak je upravuj uveden ustanoven mezinrodnch smluv, již z tohoto důvodu mus bt aplikovna přednostně.
V.
K nvrhu na zrušen celho zkona č. 3/2002 Sb. stavn soud uvd, že ani sami navrhovatel v podstatě nepředkldaj relevantn argumenty pro důvodnou domněnku o protistavnosti celho zkona. Jestliže totiž navrhovatel - toliko obecně - konstatuj, že napaden zkon poskytuje nižš standard lidskch prv oproti zkonu č. 308/1991 Sb., kter derogoval, a již v tto skutečnosti spatřuj jeho protistavnost, nezbv stavnmu soudu než připomenout svoji ustlenou judikaturu, podle nž zrušenm napadenho zkona neožv zkon dřvějš, kter byl protistavnm zkonem zrušen či změněn (nlez z 12.2.2002 sp. zn. Pl. S 21/01, vyhlšen dne 11. 3. 2002 pod č. 95/2002 Sb.). I kdyby se stavn soud ztotožnil s prezentovanm nzorem navrhovatelů a (pouze) z tohoto důvodu zrušil zkon č. 3/2002 Sb., nedošlo by k oživen zkona č. 308/1991 Sb. a pouze by zřejmě nastala objektivn potřeba přijet zcela novho zkona upravujcho crkevn materii. Navc je nutno připomenout, že důvodem zrušen prvnho předpisu nemůže bt pouze jeho komparace s předchoz prvn pravou, jak naznačuj navrhovatel, nbrž vhradně zjištěn rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky.
Již z těchto důvodů stavn soud konstatuje, že - blže neodůvodněn - nvrh na zrušen celho zkona č. 3/2002 Sb. neshledal důvodnm a dle se proto zabval toliko nvrhem na zrušen jednotlivch ustanoven zkona č. 3/2002 Sb. resp. nvrhem na zrušen některch jejich čst. Přitom postupoval vždy tak, že se současně věnoval těm ustanovenm, jež obsahově vzjemně bezprostředně souvisej.
VI.
Otzka registrace crkv, nboženskch společnost a evidence crkevnch prvnickch osob:
Text napadench ustanoven:
Ustanoven 6 odst. 1, 2: Registrovan crkve a nbožensk společnosti
(1) Crkev a nbožensk společnost se stv prvnickou osobou registrac (dle jen "registrovan crkev a nbožensk společnost") podle tohoto zkona, pokud tento zkon nestanov jinak.
(2) Registrovan crkev a nbožensk společnost může navrhnout k evidenci orgn crkve a nbožensk společnosti nebo řeholn a jinou crkevn instituci založenou v crkvi a nbožensk společnosti podle jejch vnitřnch předpisů za čelem organizace, vyznvn a šřen nbožensk vry jako prvnickou osobu podle tohoto zkona (dle jen "crkevn prvnick osoba").
Ustanoven 16: Evidence crkevnch prvnickch osob
(1) Nvrh na evidenci orgnu registrovan crkve a nbožensk společnosti nebo řeholn a jin crkevn instituce jako prvnick osoby podv orgn registrovan crkve a nbožensk společnosti k tomu určen v zkladnm dokumentu předkldanm podle 10 odst. 3.
(2) Nvrh na evidenci prvnick osoby podle odst. 1 mus obsahovat
a) doklad o jejm založen k tomu přslušnm orgnem registrovan crkve a nbožensk společnosti podle jejho zkladnho dokumentu,
b) vymezen předmětu jej činnosti a jej stanovy, pokud existuj,
c) jej nzev, kter se mus lišit od nzvu prvnick osoby, kter již vyvj činnost na zem Česk republiky nebo kter již o evidenci poždala,
d) jej sdlo na zem Česk republiky,
e) označen jejho statutrnho orgnu na zem Česk republiky,
f) osobn daje členů jejho statutrnho orgnu.
(3) Nvrh podle odst. 1 pod registrovan crkev a nbožensk společnost do 10 dnů ode dne založen crkevn prvnick osoby. Ministerstvo provede evidenci crkevn prvnick osoby zpisem do Rejstřku crkevnch prvnickch osob do 5 pracovnch dnů ode dne doručen nvrhu. Evidence se provede zpisem ke dni jejho založen v registrovan crkvi a nbožensk společnosti.
(4) Nedodrž-li registrovan crkev a nbožensk společnost lhůtu uvedenou v odst. 3, evidence se provede zpisem ke dni doručen nvrhu podle odst. 1 ministerstvu.
(5) Neobsahuje-li nvrh podle odst. 1 všechny nležitosti podle odst. 2, ministerstvo vyzve nejpozději do 10 pracovnch dnů ode dne doručen nvrhu orgn registrovan crkve a nbožensk společnosti, oprvněn k jeho podn, aby nvrh doplnil, popř. odstranil nedostatky, a to ve lhůtě 30 dnů, a upozorn ho, že nebude-li tato lhůta dodržena, řzen o nvrhu se zastav.
Ustanoven 20: Rejstřk crkevnch prvnickch osob
(1) Do Rejstřku crkevnch prvnickch osob se zapisuj tyto daje a jejich změny:
a) nzev crkevn prvnick osoby s uvedenm dne a čsla evidence,
b) sdlo crkevn prvnick osoby na zem Česk republiky,
c) označen statutrnho orgnu crkevn prvnick osoby,
d) osobn daje členů statutrnho orgnu crkevn prvnick osoby,
e) identifikačn čslo crkevn prvnick osoby,
f) zrušen evidence crkevn prvnick osoby, vstup do likvidace a osobn daje likvidtora, prohlšen konkursu a osobn daje sprvce konkursn podstaty, zamtnut nvrhu na prohlšen konkursu pro nedostatek majetku a zahjen řzen o vyrovnn s uvedenm dne a čsla rozhodnut o těchto skutečnostech,
g) identifikačn daje o prvnm nstupci crkevn prvnick osoby, dojde-li k jejmu zrušen s prvnm nstupcem,
h) znik crkevn prvnick osoby.
(2) Součst Rejstřku crkevnch prvnickch osob je sbrka listin obsahujc dokumenty předkldan v nvrhu na evidenci crkevn prvnick osoby a v nvrzch na jejich změny.
(3) daje podle odstavce 1 psm. d) a jejich změny se na zkladě ždosti registrovan crkve a nbožensk společnosti nahrad označenm orgnu crkve a nbožensk společnosti, kter tyto daje a jejich změny vede a kter je povinen při veden tto čsti Rejstřku crkevnch prvnickch osob dodržovat ustanoven 17 přiměřeně.
Ustanoven 22 odst. 1 psm. d): Zrušen registrace crkve a nbožensk společnosti a svazu crkv a nboženskch společnost
(1) Ministerstvo zahj řzen o zrušen registrace crkve a nbožensk společnosti anebo řzen o zrušen registrace svazu crkv a nboženskch společnost
d) pokud nebyly po dobu delš než 2 roky ustanoveny orgny registrovan crkve a nbožensk společnosti nebo statutrn orgny svazu crkv a nboženskch společnost nebo dosavadnm orgnům a statutrnm orgnům skončilo funkčn obdob před vce než 2 roky a nedošlo k ustanoven novch.
Ustanoven 26: Zrušen evidence crkevn prvnick osoby a jej znik
(1) Ministerstvo zruš evidenci crkevn prvnick osoby
a) na nvrh registrovan crkve a nbožensk společnosti do 5 pracovnch dnů ode dne doručen tohoto nvrhu,
b) z vlastnho podnětu, zjist-li, že crkevn prvnick osoba jedn v rozporu s vymezenm jej působnosti v nvrhu na evidenci podle 15 odst. 4 nebo v rozporu s prvnmi předpisy, a nezjedn-li npravu k tomu přslušn orgn registrovan crkve a nbožensk společnosti po vzvě ministerstva, ke dni nabyt prvn moci rozhodnut o ukončen evidence,
c) z vlastnho podnětu, zanikne-li registrace crkve a nbožensk společnosti, kter crkevn prvnickou osobu navrhla k evidenci, ke dni nabyt prvn moci rozhodnut o zrušen registrace crkve a nbožensk společnosti podle 24 odst. 3,
d) byl-li na majetek crkevn prvnick osoby prohlšen konkurs, zrušenm konkursu po splněn rozvrhovho usnesen nebo zrušenm konkursu z důvodu, že jej majetek nepostačuje k hradě nkladů konkursu, nebo zamtnutm nvrhu na prohlšen konkursu pro nedostatek majetku.
(2) Crkevn prvnick osoba zanik vmazem z evidence v Rejstřku crkevnch prvnickch osob.
(3) Zniku crkevn prvnick osoby předchz jej zrušen s likvidac, anebo zrušen bez likvidace, přechz-li jej majetek a zvazky na crkev a nboženskou společnost nebo jej jinou crkevn prvnickou osobu.
(4) Nepostačuje-li při likvidaci crkevn prvnick osoby jej majetek k hradě zvazků, ruč za tyto zvazky crkev a nbožensk společnost, kter ji navrhla k evidenci
(5) Zanik-li crkevn prvnick osoba bez likvidace a nen-li na ni podn nvrh na konkurs, je datum jejho zrušen totožn s datem jejho vmazu z Rejstřku crkevnch prvnickch osob.
Ustanoven 28 odst. 4 a 5:
(4) Registrovan crkve a nbožensk společnosti podle odstavce 1 jsou povinny ve lhůtě do 1 roku ode dne nabyt činnosti tohoto zkona doplnit ministerstvu daje podle tohoto zkona k jejich registraci nebo evidenci. Nedopln-li registrovan crkev a nbožensk společnost tyto daje, ministerstvo ji vyzve k doplněn dajů v termnu nejmně 30 dnů ode dne doručen vzvy. Nedopln-li li registrovan crkev a nbožensk společnost daje v tomto termnu, ministerstvo může podle povahy nedoplněnch dajů zahjit řzen o zrušen jej registrace.
(5) Registrovan crkev a nbožensk společnost je povinna doplnit ve lhůtě do 1 roku ode dne nabyt činnosti tohoto zkona daje o evidovanch crkevnch prvnickch osobch podle tohoto zkona orgnem k tomu určenm v jejm zkladnm dokumentu. Nejsou-li daje o crkevn prvnick osobě doplněny v tto lhůtě, ministerstvo vyzve registrovanou crkev a nboženskou společnost k doplněn dajů v termnu nejmně 30 dnů ode dne doručen vzvy. Nedopln-li registrovan crkev a nbožensk společnost daje ve stanovenm termnu, ministerstvo může podle povahy nedoplněnch dajů evidenci crkevn prvnick osoby zrušit. U crkevnch prvnickch osob existujcch dle než 50 let lze nahradit doklad o založen podle 16 odst. 2 psm. a) tohoto zkona čestnm prohlšenm přslušn crkve a nbožensk společnosti.
Slova "a Rejstřku crkevnch prvnickch osob" v ustanoven 29: Zmocňovac ustanoven
Ministerstvo stanov vyhlškou podrobnosti a podmnky pro veden Rejstřku registrovanch crkv a nboženskch společnost, Rejstřku svazu crkv a nboženskch společnost a Rejstřku crkevnch prvnickch osob a vzory všech vpisů z registrace nebo evidence podle tohoto zkona.
stavn soud konstatuje, že podstatou citovanch ustanoven zkona č. 3/2002 Sb. je (I.) stanoven principu, že k prvnmu vzniku crkve a nbožensk společnosti dochz okamžikem registrace, kterou provd přslušn ministerstvo. Stejn orgn je oprvněn rovněž registraci zrušit. (II.) Registrovan crkev a nbožensk společnost může ministerstvu navrhnout k evidenci crkevn prvnickou osobu, přičemž zkon podrobně upravuje nležitosti tto evidence, vymezuje Rejstřk prvnickch osob a reglementuje rovněž zrušen evidence tto prvnick osoby a jej znik.
K otzce registrace crkve a nbožensk společnosti uvd stavn soud nsledujc (ad I.):
1. Podle ustanoven 6 odst. 1 zkona č. 3/2002 Sb. se crkev a nbožensk společnost stv prvnickou osobou registrac podle tohoto zkona, pokud tento zkon nestanov jinak. To znamen, že dikce zkona č. 3/2002 Sb., kter je součst vnitrosttnho prva, pozitivně upravuje vznik prvn subjektivity uvedench nboženskch sdružen a že tedy prvn vznik těchto subjektů je odvozen od registrace provděn ministerstvem. Individuln prvn akt, kterm je registrace, m proto konstitutivn činky a svou podstatou představuje akceptaci sttu ve vztahu ke vzniku konkrtnho sdružen.
2. V tto souvislosti stavn soud nemohl přehldnout pravu, obsaženou ve zrušenm zkoně č. 308/1991 Sb., na kter navrhovatel ostatně tak vslovně poukazuj. Podle ustanoven 4 odst. 2 tohoto zkona totiž platilo, že "Crkve a nbožensk společnosti působ na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky na zkladě registrace." Předchoz zkonn prava vychzela v zsadě z toho, že crkve a nbožensk společnosti mohly prvně existovat nezvisle na akceptaci sttn moc, nicmně pokud chtěly prvně relevantně působit na zem sttu, byla vyžadovna k tomu jejich registrace. Jin než registrovan crkve a nbožensk společnosti stt jako prvnick osoby neuznval ( 4 odst. 4 zkona č. 308/1991 Sb.).
3. Je zřejm, že formulace použit v ustanoven 6 odst. 1 zkona č. 3/2002 Sb. je značně odlišn od pravy předchoz. Zatmco zkon č. 308/1991 Sb. upravoval proces registrace crkv a nboženskch společnost vslovně toliko pro čely působen ve vnitrosttnm prostřed a činil tak předevšm z důvodu nutnosti prvn jistoty třetch osob, aspiruje zněn nov zkonn pravy na prvn pohled na konstitutivnost činků registrace těchto prvnickch osob, tzn. vyvolv zdn, že vnitrosttnm sprvnm aktem dochz k prvnmu vzniku crkv a nboženskch společnost, tedy jejich obecn prvn způsobilosti. K tomu je však nutno uvst, že takovto přstup by zjevně nekorespondoval s povahou řady crkv a nboženskch společnost, jejichž prvn existence často vyplv nikoliv ze sttnho, nbrž z kanonickho prva (popř. z prva mezinrodnho) a sttn moc proto nemůže mt ambici tyto instituce prvně regulovat (včetně jejich konstituovn), nbrž pouze omezovat jejich činnost v přpadech stanovench taxativnm způsobem v čl. 16 odst. 4 Listiny.
4. stavn soud dle připomn, že např. vztahy mezi katolickou crkv (Svatm stolcem) a jednotlivmi stty jsou tradičně upravovny mezinrodnmi smlouvami (konkordty). Obsahem těchto smluv je předevšm prava organizace crkevnch instituc uvnitř danho sttu. Je zřejm, že prvn subjektivita katolick crkve je nesporn a vnitrosttn prvn řd do n nemůže nikterak zasahovat a zpochybňovat ji. Potvrzenm tto vahy je např. dikce čl. 1 nvrhu Smlouvy mezi Českou republikou a Svatm stolcem o pravě vzjemnch vztahů, podle něhož jmenovan smluvn strany uznvaj vzjemnou mezinrodněprvn subjektivitu a navzjem se považuj za nezvisl a samostatn subjekty podle mezinrodnho prva a zavazuj se tuto subjektivitu plně respektovat.
5. stavn soud v řadě svch dřvějšch rozhodnut zdůraznil skutečnost, že preferuje princip stavně konformn interpretace prvnch předpisů před jejich derogac. V danm přpadě je zřejm, že zkonodrce rozdlnou formulac citovanho ustanoven - oproti dřvějšmu ustanoven 4 odst. 2 zkona č. 308/1991 Sb. - vytvořil poněkud nepřehlednou prvn situaci, kter zcela nekoresponduje např. s požadavky kladenmi na tvorbu zkonů Evropskm soudem pro lidsk prva a spočvajcmi v respektovn podmnek dostupnosti zkona, jeho srozumitelnosti a předvdatelnosti (prvisibilit, foreseeability) nsledků, kter vyvol. ["Za "zkon" lze tedy považovat pouze normu formulovanou dostatečně přesně na to, aby občanovi umožnila přizpůsobit chovn" (věc Hashman a Harrupov vs. Spojen krlovstv, Přehled rozsudků Evropskho soudu pro lidsk prva č. 1/2000, str. 46).] stavn soud se však domnv, že navrhovateli namtan rozpor ustanoven 6 odst. 1 zkona č. 3/2002 Sb. s uvedenmi stavnmi kautelami lze překlenout stavě odpovdajcm vkladem a že proto nen nezbytn jeho derogace.
6. V tomto směru proto stavn soud uvd, že ustanovenm 6 odst. 1 zkona č. 3/2002 Sb. nemůže bt dotčena prvn subjektivita crkv podle crkevnch řdů či mezinrodnho prva, nbrž jedn se spše jen o stanoven určitch podmnek pro uznn jejich prvn osobnosti zaručujcch tž minimum ochrany ostatnch častnků soukromoprvnch majetkovch vztahů. stavně konformn interpretace ustanoven 6 odst. 1 zkona č. 3/2002 Sb. je tedy předevšm takov, že z tohoto ustanoven nelze dovozovat jakkoliv zpochybněn již existujc obecn subjektivity crkv a nboženskch společnost a prva na jejich existenci nezvisle na akceptaci sttem (Českou republikou). Funkce jejich registrace je tedy stejn jako v přpadě pravy obsažen v zkoně č. 308/1991 Sb., kter však tuto skutečnost co do zvolen dikce reflektoval podstatně věrněji - tedy pouze stanoven podmnek působen a prvně relevantn činnosti crkv a nboženskch společnost na zem Česk republiky, nikoliv vznik jejich obecn prvn způsobilosti.
7. stavn soud dle uvd, že obdobně jako shora uvedenm způsobem je nutno v souladu s stavou interpretovat tž zrušen registrace crkve a nbožensk společnosti (přp. zrušen registrace svazu crkv a nboženskch společnost), obsažen v ustanovench 22 odst. 1 psm. d) a 28 odst. 4 zkona č. 3/2002 Sb. Jestliže totiž stavn soud dospěl k zvěru, že stt je oprvněn stanovit podmnky působen a prvně relevantn činnosti crkv a nboženskch společnost na zem Česk republiky a tyto podmnky formlně vyjdřit v institutu registrace, je nutno konzistentně respektovat rovněž prvo sttu stanovit podmnky pro odnět možnosti tohoto prvně relevantnho působen crkve a nbožensk společnosti na zem Česk republiky v přpadě porušen těchto podmnek.
8. Proto stavn soud dospěl k zvěru, že ustanoven 6 odst. 1, 22 odst. 1 psm. d) a 28 odst. 4 zkona č. 3/2002 Sb. neodporuj čl. 16 odst. 2, 4 Listiny a proto zamtl nvrh na jejich zrušen.
K otzce evidence crkevnch prvnickch osob uvd stavn soud nsledujc:
1. stavn soud předevšm konstatuje, že čl. 16 odst. 2 Listiny upravuje prvo crkv a nboženskch společnost spravovat sv zležitosti, zejmna ustavovat sv orgny, ustanovovat sv duchovn a zřizovat řeholn a jin crkevn instituce nezvisle na sttnch orgnech. Jedn se tedy o zkladn prvo, kterm disponuj crkve a nbožensk společnosti jako specifick prvnick osoby (viz např. usnesen stavnho soudu ČR sp. zn. IV. S 171/97, Sbrka nlezů a usnesen, sv. 12, str. 468; obdobně tž usnesen stavnho soudu SR z 10.10.1995 sp. zn. II. S 128/95, Zbierka nlezov a uznesen stavnho sdu Slovenskej republiky 1995, Košice, 1996, str. 322 a nsl.). Obsahem tohoto prva je prvo na autonomii, tzn. prvo na nezvislost na sttu při sprvě svch zležitost. Garance svobodn organizace a sprvy vlastnch zležitost totiž představuje nezbytn předpoklad pro svobodu nboženskho života a působen crkve, vyžadujc pro zachovn jejch kolů svobodu stanoven organizace, prosazovn norem a sprvy (viz např. nlez německho Spolkovho stavnho soudu BVerfGE 70/138). Rovněž stanovisko odborn literatury vychz z toho, že čl. 16 odst. 2 Listiny nevylučuje a předpokld vykonvn vnějšho sttnho dohledu z hlediska zachovvn zkonů v těchto zvlštnch sdružench, "aby byly chrněny hodnoty uveden v odst. 4 tohoto člnku. Takov zkonn prava vztahu sttu k těmto sdruženm by však nemohla omezit nezvislost crkv a nboženskch společnost pokud jde o zřizovn jejch orgnů a jin otzky vnitřnho života" (V. Pavlček a kol.: stava a stavn řd Česk republiky, 2. dl - Prva a svobody, Linde, 1996, str. 154).
2. Ministerstvo kultury ve svm vyjdřen k nvrhu - v tto souvislosti - uvd, že je nutno odlišovat různ oblasti působen crkv a nboženskch společnost a že tento prvn režim je třeba odlišovat od individulnch prv a svobod občanů, neboť pr "prvn prava crkv a nboženskch společnost nen určena k pravě individulnch prv občanů nebo každho člověka v oblasti vry a nboženskho vyznn." Ministerstvo kultury zroveň zastv nzor, že navrhovatel nesprvně a čelově směšuj pojmy "crkevn instituce" a "crkevn prvnick osoba", kdy pr napaden zkon respektuje prvo crkv a nboženskch společnost zřizovat crkevn instituce bez prvn subjektivity; extenzivn vklad Listiny ve smyslu autonomnho zřizovn crkevnch prvnickch osob však dajně "porušuje stavn princip suverenity sttu."
3. Spornou otzkou v danm přpadě proto je zejmna posouzen toho, zda vytvřen crkevnch prvnickch osob lze podřadit pod čl. 16 odst. 2 Listiny či nikoliv. Vyjdřeno jinmi slovy, zda zřizovn řeholnch a jinch crkevnch instituc je možno chpat buď restriktivně v tom smyslu, že toto stavně chrněn prvo se vztahuje toliko na vnitrocrkevn instituce nedisponujc samostatnou prvn subjektivitou, či zda se naopak - v extenzivnm smyslu - toto ustanoven vztahuje tž na instituce s vlastn prvn subjektivitou.
4. Např. německ Spolkov stavn soud akceptoval, že např. "pojet katolick crkve zahrnuje vkon nboženstv nejen v oblasti vry a bohoslužby, nbrž tak svobodu k rozvoji a působen ve světě, což odpovd jejm nboženskm kolům. K tomu patř obzvlště charitativn působen. Aktivn lska k bližnm je podstatnm kolem křesťanů a křesťanskmi crkvemi je chpna jako zkladn funkce. Nezahrnuje pouze crkevně zajišťovanou nemocničn pči, nbrž obecně je podle zkladnch nboženskch požadavků orientovna na zabezpečen potřebnch lid včetně jejich vchovy a vzděln" (BVerfGE 70/138; 57/220). V tto souvislosti je vhodn rovněž upozornit na čl. 10 nvrhu Smlouvy mezi Českou republikou a Svatm stolcem o pravě vzjemnch vztahů (poznmka: na tuto Smlouvu ve svm vyjdřen k nvrhu odkazuje předevšm ministr kultury), podle něhož si katolick crkev zřizuje v souladu se svmi vlastnmi předpisy prvnick osoby pro organizaci a vyznvn katolick vry "a pro sv působen zejmna v oblastech školstv, zdravotnictv, sociln a charitativn pče." To znamen, že předmětn nvrh smlouvy jednoznačně akceptuje, že (katolick) crkev je oprvněna zřizovat si crkevn prvnick osoby a respektuje jejich působen nejen v oblasti vyznvn vry, nbrž i v dalšch oblastech, kter jsou neoddělitelnou a nepostradatelnou součst každ aktivn crkve a nbožensk společnosti.
5. Jestliže tedy ustanoven 6 odst. 2 zkona č. 3/2002 Sb. omezuje prvo crkve a nbožensk společnosti navrhnout k evidenci crkevn prvnickou osobu toliko "za čelem organizace, vyznvn a šřen nbožensk vry", je takto restriktivně vymezen pojet ve zjevnm rozporu se samotnm clem a smyslem crkv a nboženskch společnost a svědč o jejich zsadnm nepochopen, neboť jejich aktivity se přirozeně neredukuj toliko na prezentaci nbožensk vry, nbrž svoj činnost navenek, překračujc omezen na pouh vkon nboženstv vyzařuj do cel společnosti a představuj tak i nezbytn předpoklad fungovn občansk společnosti. Toto omezen zjevně odporuje čl. 16 odst. 2 Listiny neboť tento člnek garantuje prvo crkv a nboženskch společnost zřizovat řeholn a jin crkevn instituce nezvisle na sttnch orgnech, zatmco ustanoven 6 odst. 2 (stejně jako ustanoven navazujc - 28 odst. 5) podmiňuje prvn vznik crkevnch prvnickch osob evidenc provděnou ministerstvem.
6. Přitom je zřejm, že omezen prvnho vzniku crkevnch prvnickch osob vyplvajc z citovanch ustanoven nekoresponduje ani s taxativně vyjdřenmi důvody, pro kter je možn omezit vkon těchto prv a pozitivně zakotvenmi v čl. 16 odst. 4 Listiny. Tato omezen, kter již s ohledem na jejich povahu je nutno interpretovat restriktivně, totiž mohou nastat pouze tehdy, "jde-li o opatřen v demokratick společnosti nezbytn pro ochranu veřejn bezpečnosti a pořdku, zdrav a mravnosti nebo prv a svobod druhch." S použitm argumentu a contrario je totiž zjevn, že zkonem stanoven omezen zkladnho prva zakotvenho v čl. 16 odst. 2 Listiny stanovenou podmnkou evidence crkevnch prvnickch osob ministerstvem nespad pod ždnou z uvedench stavnch kautel a jedn se proto i z tohoto důvodu o omezen protistavn, nerespektujc autonomii crkv a nboženskch společnost a pluralitu jejich činnosti. Jak ostatně vyplv tž z konstantn judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva, k omezen zkladnch prv mus bt splněny tři zkladn podmnky: mus bt stanoveno zkonem, mus směřovat k legitimnmu cli a mus bt nezbytnm v demokratick společnosti. V posuzovan věci je však zřejm, že je splněna toliko prvn z uvedench podmnek a sttn zsahy při zřizovn crkevnch prvnickch osob nelze označit za směřujc k legitimnmu cli ani za opatřen nezbytn v demokratick společnosti.
7. stavn soud dle uvd, že podle dikce citovanch ustanoven je prvn vznik crkevnch prvnickch osob vzn na evidenci a nikoliv na registraci. Z hlediska prvně teoretickho by tedy pro vznik crkevnch prvnickch osob měl bt stanoven podstatně "volnějš režim" než pro jin prvnick osoby, kter zn česk prvo. Evidence totiž svoj podstatou (na rozdl od registrace) nepředstavuje konstitutivn, nbrž toliko deklaratorn prvn akt. Proto tak může bt k evidenci navrhovna již "založen instituce" a činky evidence se zsadně datuj zpětně, tzn. již ke dni založen crkevn prvnick osoby registrovanou crkv nebo nboženskou společnost a nikoliv až ke dni evidence. Z faktickho a aplikačnho hlediska však nelze přehldnout, že mezi evidenc a registrac tak, jak je upravena v napadenm zkoně, neexistuje vraznějš rozdl, jelikož zkon pro nvrh na evidenci stanov jasn podmnky, při jejichž nesplněn - což je oprvněno posuzovat ministerstvo - k evidenci nedojde (rozuměj: nedojde k prvnmu vzniku tto crkevn instituce) a ministerstvo je v taxativnch přpadech rovněž oprvněno zrušit evidenci crkevn prvnick osoby, pokud kupř. zjist, že crkevn prvnick osoba jedn v rozporu s vymezenm jej působnosti nebo v (blže nespecifikovanm) rozporu s prvnmi předpisy.
8. V prvnm prostřed Česk republiky stavn soud nemohl přehldnout ani fakt, že prvo sdružovat se v crkvch a v nboženskch společnostech představuje zvlštn formu vkonu sdružovacho prva. Přitom však plat, že "běžn" sdružen maj podle zkona č. 83/1990 Sb. prvo zřizovat sv organizačn složky jako tzv. vedlejš prvnick osoby, odvozen od spolku jako celku a disponujc prvn subjektivitou (blže viz např. I. Telec, Spolkov prvo, C.H. Beck, 1998, str. 148 a nsl.) a ke zřzen těchto prvnickch osob v zsadě postačuje prava ve stanovch spolku, tuto možnost připouštějc. Vznik těchto vedlejšch prvnickch osob tedy nen podmněn akceptac ze strany sttu. Za připomenut stoj v tto souvislosti rovněž způsob prvnho vzniku odborov organizace a organizace zaměstnavatelů, k němuž dochz ex lege již dnem nsledujcm pot, co byl ministerstvu doručen nvrh na evidenci ( 9a odst. 1 zkona č. 83/1990 Sb.). Rovněž z tohoto vnitrosttnho komparativnho hlediska je zkonn požadavek na evidenci crkevnch prvnickch osob neopodstatněn. Jinak řečeno, jelikož crkve a nbožensk společnosti jsou svm vznamem nezaměniteln s tzv. běžnmi spolky (sdruženmi) a jestliže běžn spolky mohou bez sttn ingerence zřizovat prvnick osoby, nen odůvodněno zkonn omezen pro vznik crkevnch prvnickch osob evidenc sttnm orgnem.
9. Argumentaci Ministerstva kultury o tom, že autonomn zřizovn crkevnch prvnickch osob porušuje stavn princip suverenity sttu, je nutno odmtnout, a to již z toho důvodu, že koncepce demokratickho prvnho sttu je zce spjata s myšlenkou liberlnho sttu tolerujcho pluralitu společenskch fenomnů a instituc. Princip suverenity sttu proto nen možno chpat natolik extenzivnm způsobem, že mu bude nutně odporovat již jen samotn prvn existence jakchkoliv prvnch subjektů odvozench z jin prvn skutečnosti než je vslovn akceptace sttn moc. Myšlenka liberlnho prvnho sttu totiž vychz z toho, že stt m omezovat svoje sttn zsahy a vliv pouze na takov přpady, kdy je to nezbytn a kdy to jednoznačně koresponduje s veřejnm zjmem. Přebujelost sttnho vlivu a svvoln reglementace společenskch jevů je pak ve zjevnm rozporu s tmto pojetm. V přpadě crkv a nboženskch společnost je navc nutno přihldnout k tomu, že se jedn často o historick instituce existujc kontinulně v různch formch vldy a v rozdlnch sttnch zřzench. Stt by proto k těmto institucm představujcm realizaci nbožensk svobody měl přistupovat obzvlšť citlivě a měl by velmi bedlivě zvažovat sv restriktivn zsahy a omezovat je na skutečně odůvodněn přpady.
10. Na zkladě toho, co bylo uvedeno, stavn soud dospěl - veden zsadou sebeomezovn a minimalizace zsahů (self restraint) - k zvěru o protistavnosti ustanoven 6 odst. 2 a 28 odst. 5 zkona č. 3/2002 Sb. Z těchto ustanoven totiž podle přesvědčen stavnho soudu přmo vyplv podmněnost prvnho vzniku crkevnch prvnickch osob rozhodnutm sttu, tzn. de facto jejich registrace, byť v zkoně formlně označen jako evidence. Protože však stavn soud neshledal přesvědčiv důvody pro zpochybněn samotnho principu evidence těchto subjektů (a to v jejm skutečnm smyslu, nikoliv ve vznamu zastřen registrace, jak tomu je v kontextu derogovanho ustanoven 6 odst. 2 zkona) a zastv nzor, že jejich evidence je přpadn zejmna z hlediska naplněn informačn funkce a funkce ochrany prv třetch osob, zamtl nvrh na zrušen ustanoven 16, 20, 26 a na zrušen citovanch slov v ustanoven 29 zkona č. 3/2002 Sb. Za situace, kdy stavn soud jako protistavn ruš ustanoven 6 odst. 2 zkona, totiž zmněn ustanoven je možno interpretovat a aplikovat stavě odpovdajcm způsobem, takže jejich derogace nen nutn. Tato ustanoven totiž upravuj obsahov nležitosti nvrhu na evidenci ( 16), rejstřk crkevnch prvnickch osob ( 20, 29), zrušen evidence crkevn prvnick osoby a jej znik ( 26) a podle přesvědčen stavnho soudu je možno jejich obsah za současnho zrušen 6 odst. 2 a 28 odst. 5 zkona č. 3/2002 Sb. interpretovat v tom smyslu, že nepodmiňuj prvn vznik a znik crkevnch prvnickch osob konstitutivnm prvnm aktem sttnho orgnu, nbrž že jejich evidence m toliko deklaratorn povahu a uveden funkce informačn a ochrany prv třetch osob.
11. Ze všech uvedench důvodů stavn soud konstatuje, že ustanoven 6 odst. 2 a 28 odst. 5 zkona č. 3/2002 Sb. odporuj čl. 16 odst. 2 a odst. 4 Listiny a z tohoto důvodu je ruš. Nvrh na zrušen ustanoven 16, 20, 26 a na zrušen citovanch slov v ustanoven 29 zkona č. 3/2002 Sb. se zamt.
VII.
Oprvněn k vkonu zvlštnch prv:
Text napadench ustanoven:
Ustanoven 11: Nvrh na přiznn oprvněn k vkonu zvlštnch prv
(1) Nvrh na přiznn oprvněn k vkonu zvlštnch prv může podat registrovan crkev a nbožensk společnost, kter
a) je registrovna podle tohoto zkona nepřetržitě ke dni podn nvrhu nejmně 10 let,
b) zveřejňovala každoročně 10 let před podnm tohoto nvrhu vročn zprvy o činnosti za kalendřn rok,
c) pln řdně zvazky vůči sttu a třetm osobm,
(2) Nvrh na přiznn oprvněn k vkonu zvlštnch prv podv orgn registrovan crkve a nbožensk společnosti.
(3) Nvrh na přiznn zvlštnch prv může bt podn buď pro vkon všech zvlštnch prv podle 7 odst. 1 anebo pouze pro vkon zvlštnch prv podle 7 odst. 1 psm. a) až e).
(4) Nvrh na přiznn oprvněn k vkonu zvlštnch prv podle 7 odst. 1 psm. a) až e) mus obsahovat
a) v originle podpisy tolika zletilch občanů Česk republiky nebo cizinců s trvalm pobytem v Česk republice hlscch se k tto crkvi a nbožensk společnosti, kolik čin 1 promile obyvatel Česk republiky podle poslednho sčtn lidu, s uvedenm jejich osobnch dajů podle tohoto zkona a s uvedenm totožnho textu na každm podpisovm archu, kter uvd pln nzev crkve a nbožensk společnosti, kter sbr podpisy pro čel jej registrace, a z něhož je patrn, že podpisov arch je podepisovn pouze osobou hlsc se k tto crkvi a nbožensk společnosti,
b) prohlšen, že jej dosavadn činnost jako prvnick osoby podle tohoto zkona neodporuje podmnkm stanovenm tmto zkonem a že vyhovuje podmnkm podle odstavce 1 psm. c),
c) texty vročnch zprv podle odstavce 1 psm. b) a četnch zvěrek za dobu 10 let předchzejc podn tohoto nvrhu.
(5) Nvrh na přiznn oprvněn k vkonu všech zvlštnch prv podle 7 odst. 1 mus obsahovat nležitosti podle odstavce 4 a navc dokument potvrzujc, že povinnost mlčenlivosti duchovnch v souvislosti s vkonem zpovědnho tajemstv nebo v souvislosti s vkonem prva obdobnho zpovědnmu tajemstv je tradičn součst učen crkve a nbožensk společnosti nejmně 50 let.
Ustanoven 21: Zrušen oprvněn k vkonu zvlštnch prv
(1) Ministerstvo zahj řzen o zrušen oprvněn k vkonu zvlštnch prv
a) pokud registrovan crkev a nbožensk společnost porušuje zvažnm způsobem nebo opakovaně zvazky vůči sttu nebo třetm osobm,
b) pokud registrovan crkev a nbožensk společnost nezveřejňuje každoročně vročn zprvu podle 7 odst. 3, nebo
c) na zkladě podnětu orgnu sttn sprvy podle jeho působnosti dan zvlštnm prvnm předpisem, v němž je doloženo zvažn nebo opakovan porušovn povinnost pro působen registrovan crkve a nbožensk společnosti podle zvlštnho prvnho předpisu nebo dohody s tmto orgnem sttn sprvy.
(2) Ministerstvo řzen o zrušen oprvněn k vkonu zvlštnch prv registrovan crkve a nbožensk společnosti podle odstavce 1 zastav, zanikne-li důvod zahjenho řzen anebo dolož-li registrovan crkev a nbožensk společnost psemně, že postupem j navrženm dojde v přiměřen lhůtě k odstraněn důvodu zahjenho řzen v dohodě s osobami, kter byly dotčeny jednnm, kter vedlo k zahjen řzen o zrušen oprvněn k vkonu zvlštnch prv.
(3) Rozhodnut ministerstva o zrušen oprvněn k vkonu zvlštnch prv registrovan crkve a nbožensk společnosti se tk všech zvlštnch prv podle 7 odst. 1.
(4) Rozhodnut ministerstva o zrušen oprvněn k vkonu zvlštnch prv registrovan crkve a nbožensk společnosti, kter nabylo prvn moci, zasl ministerstvo na vědom Ministerstvu vnitra.
1. stavn soud konstatuje, že podstatou napadench ustanoven je zkonem stanoven způsob přiznn a zrušen oprvněn registrovan crkve a nbožensk společnosti k vkonu zvlštnch prv. Včet zvlštnch prv je leglně vymezen v ustanoven 7 odst. 1 zkona č. 3/2002 Sb. a spad do něj prvo vyučovat nboženstv na sttnch školch; pověřit osoby k vkonu duchovensk služby v ozbrojench silch a v mstech vkonu vazby, trestu odnět svobody, ochrannho lčen a ochrann vchovy; bt financovn podle zvlštnho předpisu; konat obřady, při nichž jsou uzavrny crkevn sňatky; zřizovat crkevn školy a zachovvat povinnost mlčenlivosti duchovnmi v souvislosti s vkonem zpovědnho tajemstv.
2. stavn soud přitom vychz ze skutečnosti, že podstatou nbožensk svobody je zajištěn možnosti každho svobodně projevovat sv nboženstv bez zsahu sttu. Zroveň však stt, důsledně oddělen od crkv a nboženskch společnost, nemůže bt povinovn k aktivnmu napomhn činnosti jednotlivch crkv a nboženskch společnost (obdobně viz usnesen z 10.4.1998 sp. zn. II. S 227/97, stavn soud: Sbrka nlezů a usnesen, sv. 10, str. 447 a nsl.). Jestliže zkonodrce stanov, že stt bude napomhat činnosti nboženskch subjektů, jedn se o jeho vlastn rozhodnut a pouze stt je proto tak způsobil stanovit podmnky, kter mus tyto subjekty splnit, aby jim vznikl nrok na součinnost sttu. stavn maximou při stanovovn těchto podmnek je vyloučen svvoln diskriminace.
3. Z povahy tzv. zvlštnch prv je zřejm, že se jedn o přpady, kdy stt oprvněnm crkvm a nboženskm společnostem umožn "nadstandardn" nroky na konkrtn plněn, tzn., že se jedn o přpady aktivnho a pozitivnho přstupu sttu. Těmito pozitivnmi plněnmi je např. přstup ke sttnmu financovn, prvo vyučovat na sttnch školch, prvo zřizovat crkevn školy apod. Je proto tak zřejm, že stt je zsadně oprvněn i stanovit podmnky, za jakch jednotliv subjekty budou mt k těmto plněnm přstup. kolem stavnho soudu přitom nen posuzovat a hodnotit vhodnost či čelnost těchto podmnek, nbrž toliko jejich stavnost. To v danm přpadě znamen, že stavn soud se musel zabvat pouze tm, zda někter ze zkonem stanovench podmnek nevykazuje rysy svvole a diskriminace.
4. V tomto směru však stavn soud v napadench ustanovench 11 a 21 zkona č. 3/2002 Sb. neshledal přznaky protistavnosti.
5. Ustanoven 21 odst. 1 psm. b) zkona č. 3/2002 Sb. však podle přesvědčen stavnho soudu zjevn znaky protistavnosti vykazuje. Jeho podstatou je totiž možnost ministerstva zrušit oprvněn k vkonu zvlštnch prv, pokud registrovan crkev a nbožensk společnost nezveřejňuje každoročně vročn zprvu podle 7 odst. 3 zkona č. 3/2002 Sb. Tuto možnost zkon stanov paušlně, tzn. napaden ustanoven umožňuje např. odnět prva crkvi nebo nbožensk společnosti vyučovat nboženstv na sttnch školch, uzavrat crkevn sňatky nebo zachovvat povinnost mlčenlivosti duchovnmi jen z toho důvodu, že registrovan crkev nebo nbožensk společnost každoročně nezveřejňuje vročn zprvu. Tato prava podle nzoru stavnho soudu zjevně nerespektuje princip proporcionality, podle něhož by měla zkonn prava důsledně zachovvat vyvženost vztahu mezi porušenm prva ze strany crkve a nbožensk společnosti na straně jedn a mezi uplatněnou sankc sttem na straně druh. V danm přpadě však zmněn proporcionalita nen zachovna, jelikož za pochyben crkv a nboženskch společnost v oblasti vhradně informačn povinnosti nsleduje sankce, spadajc svoj povahou do oblasti nbožensk činnosti. stavn soud připomn, že podobnm způsobem principilně argumentoval již ve věci veden pod sp. zn. Pl. S 26/94 (stavn soud: Sbrka nlezů a usnesen, sv. 4, str. 113 a nsl.) a proto na tuto argumentaci pro stručnost přiměřeně odkazuje, a to přesto, že se v tomto nlezu jednalo o přpad jin zvlštn formy soukromoprvnch korporac - politickch stran a hnut.
6. Proto stavn soud jako protistavn ruš ustanoven 21 odst. 1 psm. b) zkona č. 3/2002 Sb., a to pro rozpor s čl. 16 Listiny.
VIII.
Přjmy crkv a nboženskch společnost:
Text napadenho ustanoven:
Ustanoven 27 odst. 4 a 5:
(4) Přjmy crkve a nbožensk společnosti tvoř zejmna
a) přspěvky fyzickch a prvnickch osob,
b) přjmy z prodeje a z pronjmu movitho, nemovitho a nehmotnho majetku crkv a nboženskch společnost,
c) roky z vkladů,
d) dary a dědictv,
e) sbrky a přspěvky z čsti vtěžků podle zvlštnho zkona,
f) půjčky a věry,
g) přjmy z podnikn nebo z jin vdělečn činnosti,
h) dotace.
(5) Předmět podnikn a jin vdělečn činnosti mus bt vymezen v zkladnm dokumentu registrovan crkve a nbožensk společnosti. Podnikn a jin vdělečn činnost crkve a nbožensk společnosti mohou bt pouze jej doplňkovou vdělečnou činnost a dosažen zisk sm bt použit jen k naplněn clů činnosti crkve a nbožensk společnosti.
Obsahem napadenho ustanoven je včet přjmů crkv a nboženskch společnost (odst. 4) a vymezen předmětu podnikn crkve a nbožensk společnosti a způsobu využit dosaženho zisku (odst. 5).
1. K tomu stavn soud předevšm uvd, že ani navrhovatel sami nikterak nezdůvodnili, v čem spatřuj protistavnost včtu přjmů crkv a nboženskch společnost v ustanoven 27 odst. 4 zkona č. 3/2002 Sb. Protože tento včet je proveden demonstrativnm a nikoliv taxativnm způsobem (srov. slovo "zejmna"), konstatuje stavn soud, že toto vymezen zsadně koresponduje se soukromoprvn podstatou crkv a nboženskch společnost a i když je lze do určit mry považovat za nadbytečn, nelze v tto skutečnosti spatřovat rysy protistavnosti (superfluum non nocet).
2. Protože tedy ani stavn soud sm neshledal důvod domnvat se, že citovan ustanoven je protistavn, nvrh na jeho zrušen jako nedůvodn zamtl.
3. K nvrhu na zrušen ustanoven 27 odst. 5 zkona č. 3/2002 Sb. stavn soud uvd, že prvn věta tohoto ustanoven, podle nž předmět podnikn a jin vdělečn činnosti crkve a nbožensk společnosti mus bt vymezen v jejm zkladnm dokumentu, nezavdv důvod k domněnkm o jej protistavnosti. Ve svoj podstatě se totiž jedn toliko o informačn povinnost crkve a nbožensk společnosti, kter je legitimovna zjmy ostatnch častnků soukromoprvnch vztahů a nemůže bt proto interpretovna jako nepřpustn omezovn autonomie crkv a nboženskch společnost. Nic takovho ostatně blže netvrd ani sami navrhovatel. Proto čst nvrhu se rovněž jako nedůvodn zamt.
4. Podle druh věty citovanho ustanoven plat, že podnikn a jin vdělečn činnost crkve a nbožensk společnosti mohou bt pouze jej doplňkovou vdělečnou činnost a dosažen zisk sm bt použit "jen k naplněn clů činnosti crkve a nbožensk společnosti." K tomu stavn soud uvd, že crkve a nbožensk společnosti představuj - jakožto zvlštn forma vkonu sdružovacho prva - soukromoprvn korporace, kter mohou zsadně činit vše, co nen zkonem vslovně zakzno (čl. 2 odst. 3 Listiny, čl. 2 odst. 4 stavy). V souladu s čl. 16 odst. 4 Listiny dle plat, že vkon těchto prv lze omezit jen v nezbytnch a Listinou vymezench přpadech. V danm přpadě však zkon stanov, že zisk dosažen z podnikn a jin vdělečn činnosti může crkev a nbožensk společnost použt toliko k naplněn svch clů. Tyto cle přitom vymezuje zkon č. 3/2002 Sb. v ustanoven 3 psm. a), podle něhož čelem crkve a nbožensk společnosti je "vyznvn určit nbožensk vry, ať veřejně nebo soukromě, a zejmna s tm spojenho shromažďovn, bohoslužby, vyučovn a duchovn služby." Je tedy zřejm, že napaden ustanoven znemožňuje crkvm a nboženskm společnostem použt dosažen zisk jinm než leglně vymezenm způsobem. Toto ustanoven je rovněž v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny.
5. Toto omezen však podle nzoru stavnho soudu zjevně nekoresponduje se smyslem a poslnm crkv a nboženskch společnost. Jak je totiž uvedeno na jinm mstě tohoto nlezu, kol těchto subjektů v ždnm přpadě nelze redukovat na pouh vyznvn určit nbožensk vry - jak fakticky stanov napaden ustanoven -, nbrž jejich činnost ve společnosti je podstatně širš a spočv tž ve vyzařovn nboženskch hodnot navenek, a to prostřednictvm nejen religizn činnosti, ale taky např. činnost charitativn, humanitrn a obecně vzdělvac. Omezovn crkv a nboženskch společnost svobodně disponovat svmi leglně nabytmi přjmy toliko na oblast vyznvn nbožensk vry proto představuje svvoln zsah ze strany sttu do soukromoprvn podstaty těchto subjektů, přičemž tento zsah zjevně nen legitimovn ždnm relevantnm veřejnm zjmem, obdobn argumentace, byť ve vztahu k podnikn politickch stran a nikoli crkv a nboženskch společnost, byla stavnm soudem použita ve věci veden pod sp. zn. Pl.S 26/94 (nlez z 18.10.1995, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu ČR, sv.4 str. 129 a nsl.). Vznik tedy rozpor tohoto omezen s čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu a takov omezen nesměj bt zneužvna k jinm čelům než pro kter byla stanovena.
6. Proto stavn soud čst druhou věty ustanoven 27 odst. 5 zkona č. 3/2002 Sb. pro jej rozpor s čl. 4 odst. 4 Listiny ve spojen s čl. 16 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny jako protistavn ruš.