Ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 23 písm. b) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 355/2008 účinný od 26.09.2008
| Schválené: | 20.05.2008 |
| Účinnost od: | 26.09.2008 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., OSOBNÍ A CESTOVNÍ DOKLADY. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2008 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Nejvyššího správního soudu na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 23 písm. b) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., za účasti 1. Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a 2. Senátu Parlamentu ČR, jako účastníků řízení, se souhlasem účastníků řízení bez ústního jednání, takto:
1 § 23 zákona o cestovních dokladech ve znění zákona č. 559/2004 Sb., účinného od 1.1.2005, zní:
Vydání cestovního dokladu občanovi se odepře nebo vydaný cestovní doklad se odejme na žádost
a) soudu, je-li proti občanovi nařízen výkon soudního rozhodnutí,
b) soudního exekutora, pověřeného soudem provedením exekuce, jestliže zjevně hrozí nebezpečí, že by občan exekuci cestou do ciziny zmařil,
c) orgánu činného v trestním řízení, je-li proti občanovi vedeno trestní stíhání pro trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody nejméně 3 léta, nebo
d) orgánu, který vykonává rozhodnutí nebo jeho výkon zařizuje podle zvláštního právního předpisu, nevykonal-li občan trest odnětí svobody; to neplatí, jestliže mu byl trest prominut nebo byl jeho výkon promlčen.
2 pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 22, usn. č. 13, str. 349, 351
3 pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, nález č. 164, str. 201, 223, vyhlášen pod 424/2001 Sb.
Ustanovení § 23 písm. b) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., bylo v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Odůvodněn
1. stavnmu soudu byl dne 25. června 2007 doručen nvrh Nejvyššho sprvnho soudu na vysloven protistavnosti ustanoven 23 psm. b) zkona č. 329/1999 Sb., o cestovnch dokladech a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn zkona č. 217/2002 Sb. a zkona č. 320/2002 Sb. (dle jen „zkon o cestovnch dokladech ve zněn platnm a činnm do 31.12.2004“). Navrhovatel tak učinil pot, co v řzen o kasačn stžnosti J. Ch. (dle jen „stěžovatel“), veden pod sp. zn. 2 As 52/2004, dospěl k zvěru, že napaden ustanoven, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s čl. 14 odst. 2 a odst. 3 a čl. 36 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“) a že tento rozpor nelze překlenout ani stavně konformnm vkladem.
I.
Okolnosti přpadu
2. V označen věci Městsk řad Slan rozhodnutm ze dne 25.3.2003 č.j. CP 02/03 vyhověl ždosti policejnho rady Policejnho prezidia Česk republiky, řadu kriminln policie a vyšetřovn, odboru hospodřsk kriminality Praha 9, a odňal stěžovateli, proti ktermu bylo vedeno trestn sthn pro pokus trestnho činu zkrcen daně, poplatku a podobn povinn platby podle 8 odst. 1, 148 odst. 1, odst. 4 trestnho zkona a pro trestn čin časti na zločinnm spolčen podle 163a odst. 1 trestnho zkona, cestovn pasy č. 330 33 205 a č. 330 33 206. Odvoln stěžovatele Krajsk řad Středočeskho kraje zamtl a rozhodnut sprvnho orgnu prvnho stupně potvrdil rozhodnutm ze dne 22.4.2003 č.j. Vnitř. 3055/03. Obranu stěžovatele založenou na tvrzen, že trestn sthn jeho osoby je nedůvodn a odebrn pasů čelov, sprvn orgny neakceptovaly a odkzaly na ustanoven 23 zkona o cestovnch dokladech v tehdy platnm zněn, obsahujc taxativn důvody, při jejichž splněn je sprvn orgn povinen ve sprvnm řzen odebrat cestovn doklad - v přpadě psm. b) citovanho ustanoven je to tehdy, obdrž-li ždost orgnu činnho v trestnm řzen na odnět cestovnho dokladu občanovi, proti ktermu vede trestn sthn pro mysln trestn čin. Žalobu stěžovatele Městsk soud v Praze rozsudkem ze dne 5.5.2004 č.j. 7 Ca 138/2003-30 zamtl jako nedůvodnou s poukazem na vzanost sprvnch orgnů prvn pravou, při kter sprvn orgn nem možnost sprvnho uvžen a mus cestovn doklad odejmout; dokazovn vede jen v tom směru, zda byla podna ždost o odnět cestovnho dokladu, zda ji podal orgn činn v trestnm řzen a zda tento orgn vede proti občanovi, jemuž m bt cestovn dokad odňat, trestn sthn pro mysln trestn čin. Dokazovn v jinm směru nen prvně relevantn, a proto subjektivn postoj stěžovatele k vycestovn do ciziny či nmitku o absenci důvodů pro uvalen vazby z důvodu 67 psm. a) trestnho řdu považoval za bezvznamnou. V kasačn stžnosti stěžovatel namtl nezkonnost rozsudku sprvnho soudu a poukzal na to, že sprvn orgny nevedly ždn dokazovn o nezbytnosti odnět cestovnho dokladu a nevzaly v vahu ani stanovisko Okresnho soudu Praha-vchod, kter nevyhověl nvrhu orgnu činnho v trestnm řzen na vzet stěžovatele do vazby. Při řdnm dokazovn by sprvn orgn musel zjistit, že odnět cestovnch dokladů po vce než půl roce od zahjen trestnho sthn bylo nedůvodn, neboť stěžovatel, jehož podnikn je spojeno s častm cestovn do zahranič, opakovaně pobval mimo zem Česk republiky, o čemž policejnho radu informoval a ten mu vycestovn nezakzal; rovněž nebyla provedena tzv. blokace jeho průjezdu na hranicch. Aplikaci a interpretaci shora citovanho ustanoven zkona o cestovnch dokladech, jak je provedly sprvn orgny, stěžovatel označil za nesprvnou.
II.
Argumentace navrhovatele
3. Nejvyšš sprvn soud přerušil v dan věci řzen a předložil stavnmu soudu nvrh na vysloven protistavnosti shora citovanho ustanoven, neboť dle jeho nzoru je vzanost rozhodujcho sprvnho orgnu podanm nvrhem bez vslovnho svěřen jakkoliv možnosti sprvnho uvžen o důvodech, přiměřenosti a nezbytnosti učinit tak zvažn zsah, kterm je odnět cestovnch dokladů a tedy i omezen svobody pohybu, v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky. Navrhovatel připustil, že nvrh na odejmut cestovnho dokladu a učiněn opatřen m sloužit k zajištěn čelu trestnho sthn a že orgn v něm činn může ve vztahu ke konkrtn trestn činnosti a konkrtn osobě nejlpe posoudit nezbytnost takovho omezen. Pokud je však sprvn orgn, kter věcně rozhoduje, zbaven možnosti posoudit vahy policejnho orgnu, vst dokazovn o podmnkch pro odnět cestovnho dokladu (vyjma ověřen existence zkonnho důvodu pro podn nvrhu), vžit argumentaci častnka řzen a na zkladě toho učinit vlastn zvěr (přpadně od nvrhu odlišn), nastv nepřijateln situace, neboť v ždnm stdiu tohoto řzen nen dn prostor pro ochranu prv častnka takovho řzen, protože dan zprava vrazně limituje i soudn přezkum na pouh posouzen existence nvrhu a trestnho řzen. Sprvn orgn i sprvn soud tak mohou toliko zkoumat, zda je dn někter z relativně široce vymezench a s čl. 14 odst. 3 Listiny jen volně korespondujc důvod podle 23 zkona o cestovnch dokladech; pokud je dn, mus sprvn orgn cestovn doklad vždy odejmout či odepřt jeho vydn, aniž by se mohl zabvat tm, zda je takov zsah do prv danho občana nevyhnuteln pro ochranu prv třetch osob. Takov posouzen by provděl pouze ždajc subjekt, avšak neformlně, bez jakkoliv procedury a zruk přezkoumatelnosti, což je postup, kter lze jen stěž považovat za spravedliv proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle tž jen „mluva“); navc za tto situace nen zajištěn činn soudn přezkum rozhodnut orgnu veřejn sprvy o zkladnm prvu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny.
4. Nejvyšš sprvn soud rovněž zvažoval, zda dan ustanoven nelze vyložit stavně konformnm způsobem, a dospěl k zvěru, že nikoliv. Tento způsob přichz v vahu jen tam, kde určit ustanoven prvnho předpisu umožňuje různ interpretace, přičemž jedna je v souladu s stavnmi normami a jin jsou s nimi v rozporu. V projednvanm přpadě by vklad napadenho ustanoven musel spočvat v tom, že sprvn orgn je povinen vedle zkonem vslovně stanovench podmnek zkoumat, zda v konkrtnm přpadě jsou splněny podmnky omezen zkladnho prva zakotvenho v čl. 14 Listiny, tzn. musel by zajistit řdn proces odpovdajc zkladnm zsadm sprvnho řzen, zjistit skutečn stav věci a v rozhodnut se v důvodech s těmito skutečnostmi vypořdat. Takov vklad by však byl v přmm rozporu se zkonnm textem. Nemožnosti takovho vkladu nasvědčuje i důvodov zprva k zkonu o cestovnch dokladech (sněmovn tisk 272), z nž je patrno, že myslem zkonodrce bylo vyloučen diskrečn pravomoci sprvnho orgnu. Nejvyšš sprvn soud doplnil, že je mu znmo, že stavn soud se danou problematikou zabval v usnesen ze dne 26.3.2003 sp. zn. I. S 52/03, kterm odmtl stavn stžnost podanou v obdobnm přpadě s odůvodněnm, že dan ustanoven přeneslo sprvn uvžen ze sprvnho orgnu na orgny činn v trestnm řzen. K tomu navrhovatel poznamenal, že uvžen proveden orgnem činnm v trestnm řzen, tj. uvžen o tom, zda nvrh na odnět cestovnho odkladu bude podn, se zcela vymyk soudnmu přezkumu; nvrh nen rozhodnutm sprvnho orgnu a nejde ani o zsah sprvnho orgnu přezkoumateln podle ustanoven 82 a nsl. soudnho řdu sprvnho.
III.
Vyjdřen častnků řzen
5. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve vyjdřen k nvrhu ze dne 14. srpna 2007, podepsanm předsedou sněmovny Ing. Miloslavem Vlčkem, zrekapitulovala stěžejn argumenty nvrhu a vyjdřila s nm nesouhlas. Předseda Poslaneck sněmovny uvedl, že zněn napadenho ustanoven bylo koncipovno tak, aby v souladu s čl. 14 odst. 3 Listiny byla v taxativně uvedench důvodech omezena svoboda pohybu a pobytu, přičemž vaha, zda je toto omezen nezbytn, byla ponechna na orgnu, kter o odejmut (nebo odepřen vydn) žd, což je v přpadě napadenho ustanoven orgn činn v trestnm řzen. Logickm dopadem takov pravy bylo vyloučen diskrečn pravomoci sprvnho orgnu, kter o takovm konu rozhoduje. Vznikl omezen prv častnků sprvnho řzen bylo v souladu s čl. 14 odst. 3 Listiny považovno za nevyhnuteln pro udržen veřejnho pořdku.
6. Poslaneck sněmovna uvedla, že projednala zkon ve 3. volebnm obdob a během projednvn ve Vboru pro veřejnou sprvu, regionln rozvoj a životn prostřed a ve druhm čten nebyl k ustanoven 23 podn ždn pozměňovac nvrh. Nvrh zkona byl schvlen dne 21. řjna 1999 a postoupen Sentu Parlamentu ČR. Sent nvrh zkona projednal a dne 12. listopadu 1999 jej s pozměňovacmi nvrhy, kter se však ustanoven 23 netkaly, vrtil zpět do Poslaneck sněmovny; ta o jeho verzi hlasovala dne 30.11.1999 a přslušnou většinou všech poslanců ji hlasovnm schvlila. Prezident republiky zkon podepsal dne 14.12.1999 a dne 27.12.1999 byl vyhlšen ve Sbrce zkonů pod č. 329/1999 Sb. Zkon byl tedy přijat předepsanm způsobem a předseda Sněmovny vyjdřil stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou Česk republiky (dle jen "stava"), stavnm pořdkem a prvnm řdem Česk republiky. Rozhodnut o stavnosti nvrhem napadenho rozhodnut Poslaneck sněmovna ponechala na stavnm soudu.
7. Sent Parlamentu Česk republiky ve vyjdřen k nvrhu ze dne 31. července 2007, podepsanm předsedou Sentu MUDr. Přemyslem Sobotkou, uvedl, že zkon byl projednn ve vborech a na jejich doporučen byl s pozměňovacmi nvrhy schvlen dne 12. listopadu 1999 vraznou většinou; z přtomnch 62 sentorů a sentorek hlasovalo pro nvrh 56 a 6 se zdrželo hlasovn. Přijat pozměňovac nvrhy nesměřovaly k napadenmu ustanoven, avšak při projednvn ve vborech bylo zstupcům navrhovatele vytknuto, že vlda nevyužila možnosti změnit dosavadn konstrukci prvn pravy, podle kter sprvn orgn rozhoduje o odnět cestovnho dokladu na ždost různch sttnch orgnů z důvodů zapsanch věcně neorganicky do zkona o cestovnch dokladech. Ve vborech bylo konstatovno, že důvody nevydn nebo odnět cestovnho dokladu měly bt zapsny v těch prvnch předpisech, ve kterch by tento nstroj navazoval na pravu vztahů, pro něž je svm čelem určen (kterm slouž). Pravomoc k rozhodnut o nevydn nebo odnět cestovnho dokladu by měly mt sttn orgny, jejichž působnost je pro tyto vztahy zkonem vymezena, neboť v rmci takov prvn pravy je rovněž vytvořen režim přslušnch garanc řdnho věcnho projednn věci, včetně standardnch prv častnka řzen a možnosti nslednho přezkumu. Např. v občanskm soudnm řdu by mohla bt upravena pravomoc soudu rozhodnout o zadržen cestovnho dokladu v přpadech nařzen vkonu soudnho rozhodnut pro neplněn finančnch zvazků, v trestnm řdu by mohlo jt o pravomoc orgnů činnch v trestnm řzen zadržet cestovn doklad v rmci pravy zajištěn osob a věc při sthn občana pro určit trestn čin apod. Rozhodnut orgnu činnho v trestnm řzen by bylo možn napadnout stžnost podle pravidel trestnho procesu obdobně jako je tomu např. u vazby či jinch zajišťovacch zkonů. Trestn řd však působnost orgnů činnch v trestnm řzen ve směru uplatněn ždosti vůči sprvnmu orgnu pasovmu nezakld.
8. Kromě uvedenho popisu projednvn předmětn problematiky ve vborech se Sent vyjdřil i k některm navazujcm souvislostem a předestřel vahy, kter by stavn soud mohl vzt při posuzovn stavnosti napadenho ustanoven v potaz. Připomněl, že prvn prava nevydn nebo odnět cestovnch dokladů z důvodů pramencch z nejrůznějšch oblast regulace společenskch vztahů m svůj dobově podmněn původ. V počtcch pasovho prva šlo primrně o nstroj politicky motivovanch omezen vycestovn, ktermu korespondovalo zakotven v policejnm prvu a rozhodovn v rmci libovůle sttu, s vvojem jinch veřejně legitimovanch potřeb omezen vycestovn byly k tomuto legislativnmu zkladu pouze připojovny dalš důvody. Sent připojil přehled dosavadn pravy pasovch omezen v zkonech z roku 1928, 1948 a 1965, kdy zvlště posledně dva jmenovan zvraznily pasov omezen z důvodu zjmů sttn bezpečnosti a absolutizovaly libovůli v rozhodovn o odepřen pasu. Sent vyzdvihl, že teprve zkon o cestovnch dokladech z roku 1991 (č. 216/1991 Sb., o cestovnch dokladech a cestovn do zahranič) byl oproti svm předchůdcům podstatně jin. Respektoval stavně založen předpoklad, že občan m prvo svobodně opustit zem sttu a zžil přpady, pro kter bylo možn odepřt vydn cestovnho dokladu, na přpady prvně definovan. Politick důvody odepřen prva na vycestovn se staly minulost, avšak legislativn konstrukce zkona o cestovnch dokladech zůstala zachovna. Setrvačnost formy způsobila, že o odepřen cestovnho dokladu stle rozhoduje sprvn orgn pasov msto těch orgnů, v jejichž působnosti vznik potřeba omezit vycestovn občana pro prevenci mařen vznamnch rozhodnut ve veřejnm zjmu. Sent uvedl, že platn zkon o cestovnch dokladech č. 329/1999 Sb. dle akcentuje neuspořdanost dan pravy, neboť nově deklaruje vzanost rozhodovn a rozhodnut sprvnho orgnu pasovho ve věci odepřen cestovnho dokladu „ždost“ věcně přslušnch justičnch orgnů. prava se tak absurdn oklikou hls k modelu, ve kterm nen mysliteln, aby o „ždosti“ (fakticky však rozhodnut) soudu [v přpadě psm. a) citovanho ustanoven - poznmka stavnho soudu] rozhodoval, byť jen formlně, sprvn orgn pasov.
9. Sent podmněně přisvědčil navrhovateli v tom, že dobov ustanoven 23 psm. b) zkona o cestovnch dokladech, resp. aktulně platn (obsahově tměř shodn) ustanoven 23 psm. c), znemožňuje věcn projednn přpadů nevydn či odnět cestovnch dokladů a v jistm ohledu je tak omezeno prvo dotčench osob na soudn ochranu před zsahem do jejich prva volně vycestovat z zem sttu, kter nlež k zkladnm prvům a svobodm. Pravou podstatou nevydn či odnět cestovnho dokladu je zabraňovat přpadům ztěžovn či mařen trestnho sthn, což je funkce organicky nležejc k čelu trestnho řzen. Tto podstatě maj legislativně odpovdat i prostředky a intenzita zkonem přiznan obrany trestně sthan osoby. Podle Sentu by řešen danho problmu mohlo bt dosaženo napřklad způsobem, kter byl naznačen v rozpravě vborů Sentu, tj. vahu o nezbytnosti omezen svobody pohybu a pobytu (vycestovn ze země) z důvodu veřejnho pořdku a ochrany prv druhch ve smyslu čl. 14 odst. 3 Listiny svěřit orgnům činnm v trestnm řzen. Do budoucna by mohla bt zvžena i forma možnho zajišťovacho konu zamezujcho vycestovn, neboť podmněnost vycestovn občana drženm cestovnho dokladu se alespoň pro cesty do členskch sttů Evropsk unie stv překonanou.
10. Sent připomněl, že se v předmětn věci již vyjdřil k nvrhu navrhovatele vedenho pod sp. zn. Pl. S 48/05 (viz dle), ve kterm navrhovatel požadoval zrušen nyn platnho ustanoven 23 psm. c) zkona o cestovnch dokladech, ve zněn zkona č. 559/2004 Sb. Věcn změna ustanoven 23 psm. b) citovanho zkona platnho do 31. prosince 2004 spočvala pouze v tom, že podmnkou nevydn či odnět cestovnho dokladu nemělo bt trestn sthn pro jakkoliv mysln trestn čin, ale pro trestn čin, za kter lze uložit trest odnět svobody nejmně tři lta. V zvěru svho vyjdřen Sent uvedl, že projednal předmětn nvrh zkona o cestovnch dokladech v mezch stavou stanoven kompetence a stavně stanovenm způsobem a usnesl se k tomuto nvrhu ve většinovm přesvědčen, že nvrh zkona je v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky a mezinrodnmi zvazky sttu. Rozhodnut o stavnosti napadenho ustanoven ponechal na stavnm soudu.
IV.
Upuštěn od stnho jednn
11. Podle ustanoven 44 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o stavnm soudu“), může stavn soud se souhlasem častnků od stnho jednn upustit, nelze-li od něj očekvat dalš objasněn věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel ve svm nvrhu, tak i častnci řzen ve vyjdřen předsedy Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky a předsedy Sentu Parlamentu Česk republiky vyjdřili svůj souhlas s upuštěnm od stnho jednn a dle vzhledem k tomu, že stavn soud měl za to, že od jednn nelze očekvat dalš objasněn věci, bylo od stnho jednn v předmětn věci upuštěno.
V.
Dikce napadenho prvnho předpisu
12. Ustanoven 23 zkona o cestovnch dokladech ve zněn platnm a činnm do 31. prosince 2004, a jeho rmci i ustanoven psm. b) použitho v době rozhodovn přslušnch orgnů veřejn moci, znělo:
"Vydn cestovnho dokladu se odepře nebo vydan cestovn doklad se odejme na ždost
a) soudu občanovi, proti ktermu je nařzen vkon soudnho rozhodnut pro neplněn vyživovac povinnosti nebo finančnch zvazků,
b) orgnu činnho v trestnm řzen občanovi, proti ktermu je vedeno trestn sthn pro mysln trestn čin, nebo
c) orgnu, jenž vykonv rozhodnut nebo jeho vkon zařizuje podle zvlštnho prvnho předpisu občanovi, kter nevykonal trest odnět svobody za mysln trestn čin, jestliže mu trest nebyl prominut nebo vkon trestu nebyl promlčen."
VI.
Aktivn legitimace navrhovatele a posouzen podmnek řzen
13. V tže prvn věci se navrhovatel obrtil na stavn soud již v řjnu 2005, kdy podal nvrh na zrušen ustanoven 23 psm. c) zkona o cestovnch dokladech ve zněn zkona č. 559/2004 Sb.1) stavn soud nvrh podle ustanoven 43 odst. 1 psm. c) a odst. 2 psm. b) zkona o stavnm soudu odmtl usnesenm ze dne 25.4.2007 sp. zn. Pl. S 48/05 (ve Sbrce nlezů a usnesen stavnho soudu nepublikovno, v elektronick podobě viz http://nalus.usoud.cz), neboť navrhovatel navrhl zrušen ustanoven, kter nemohlo bt při řešen věci použito. stavn soud poukzal na to, že zkonem č. 559/2004 Sb. bylo původn ustanoven 23 zrušeno a nahrazeno novm, takže ustanoven 23 psm. c) zkona o cestovnch dokladech ve zněn citovan novely činn od 1.1.2005 nemohlo bt ve stěžovatelově věci použito, neboť v době rozhodovn orgnů veřejn moci nebylo platnou a činnou součst prvnho řdu. Na tomto zvěru nezměnilo nic ani navrhovatelovo tvrzen, že po novele zkona o cestovnch dokladech byl text dosavadnho 23 psm. b) obsažen pod psm. c). stavn soud připomněl nutnost odlišen situace, v nž nedochz ke změně zkonnho ustanoven, od situace, kdy napaden ustanoven bylo zrušeno a nahrazeno ustanovenm (přpadně prvnm předpisem) novm, a to i v přpadě jejich identickho zněn, neboť normativn existence prvnho předpisu (platnost) je utvřena jednotou normotvůrcovy vůle a jejho projevu (publikace projevu), a proto nen u dvou obsahově identickch a v čase po sobě nsledujcch prvnch předpisů dna i jejich identita normativn (identita platnosti) [srov. usnesen sp. zn. Pl. S 20/99 ze dne 18.4.2001 (U 13/22 SbNU 349, 3512), nlez sp. zn. Pl. S 15/01 ze dne 31.10.2001 (N 164/24 SbNU 201, 223, ; 424/2001 Sb.)3]. Navc obě ustanoven, ač se shoduj v tom, že vydn cestovnho dokladu se odepře nebo vydan cestovn doklad se odejme na ždost orgnu činnho v trestnm řzen, vykazuj materiln rozdl v tom, že podle dřvějšho zněn 23 psm. b) se tak stane vůči občanovi, proti ktermu je vedeno trestn sthn pro mysln trestn čin, zatmco podle současnho zněn 23 psm. c) je dotčen občan, proti ktermu je vedeno trestn sthn pro (i nedbalostn) trestn čin, za kter lze uložit trest odnět svobody nejmně tři lta.
14. Nyn projednvanm nvrhem navrhovatel splnil podmnky čl. 95 odst. 2 stavy, neboť se jm domh vysloven protistavnosti ustanoven 23 psm. b) zkona o cestovnch dokladech, ve zněn platnm a činnm do 31.12.2004, kter bylo v předmětn věci aplikovno a v řzen o kasačn stžnosti bude navrhovatel sprvnost tto aplikace přezkoumvat.
15. Podle 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu je sice dn důvod zastaven řzen, jestliže zkon, jin prvn předpis, nebo jejich jednotliv ustanoven, jejichž zrušen je navrhovno, pozbudou platnosti před skončenm řzen před stavnm soudem; jak však stavn soud uvedl již v nlezu ze dne 6.2.2007 sp. zn. Pl. S 38/06 (vyhlšen pod č. 84/2007 Sb. a dostupn na http://nalus.usoud.cz) podle prvnho nzoru plynoucho z nlezu sp. zn. Pl. S 33/2000 ze dne 10.1.2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.), na kter se odkazuje i v odůvodněn nlezu sp. zn. Pl. S 42/03 ze dne 28.3.2006 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.), dojde-li soudce obecnho soudu k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito - tedy nikoli pouze v t době platn, ale tak v t době již neplatn, avšak ještě aplikovateln - je v rozporu s stavnm zkonem, je povinen předložit věc stavnmu soudu. Odmtnut poskytnout pomoc obecnmu soudu svm rozhodnutm o stavnosti či protistavnosti aplikovatelnho zkona považuje stavn soud za důvod vzniku neřešiteln situace umělho prvnho vakua; rozhodnut obecnho soudu samotnho o protistavnosti aplikovanch ustanoven by pak kvalifikoval jako postup v rozporu s stavou, a to v rozporu se zsadou koncentrovanho stavnho soudnictv. V nlezu sp. zn. Pl. S 38/06 se stavn soud zabval otzkou, zda postup podle čl. 95 odst. 2 stavy, kter otevr prostor pro posuzovn dřvějšch prvnch jednn (přpadně prvnch udlost) dle pozdějš, avšak již stavně konformn prvn pravy, vykazujc znaky prav retroaktivity, je souladn s principem prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy); rozlišil přpady vertiklnho a horizontlnho působen zkladnch prv a zformuloval zvěr, podle kterho prav retroaktivita v přpadě vysloven protistavnosti již zrušenho zkona a posouzen předchozch skutkovch jednn stavně konformn prvn pravou s činky ex tunc na straně veřejn moci nezakld porušen principu ochrany důvěry občanů v prvo, přpadně zsah do prvn jistoty, resp. nabytch prv. stavn soud je tedy podle čl. 95 odst. 2 stavy povinen meritorně přezkoumat stavnost napadenho ustanoven, i když bylo již zrušeno, za podmnky, že adrestem tvrzenho důvodu protistavnosti je veřejn moc. Tak tomu je i v projednvanm přpadě, a proto v kontextu citovanch prvnch nzorů vyjdřench ve shora uvedench nlezech jsou splněny podmnky pro meritorn projednatelnost podanho nvrhu. S ohledem na ustanoven 35 odst. 1 zkona o stavnm soudu netvoř dřvějš usnesen stavnho soudu sp. zn. Pl. S 48/05 (viz vše) překžku věci rozhodnut.
VII.
Judikatura stavnho soudu k odnět cestovnho dokladu občanu Česk republiky
16. Do přijet zkona č. 329/1999 Sb. platilo ustanoven 17 psm. b) zkona č. 216/1991 Sb. zkona o cestovnch dokladech, podle kterho mohlo bt vydn cestovnho dokladu odepřeno nebo vydan cestovn doklad mohl bt odňat občanu, proti ktermu bylo vedeno trestn sthn. Tehdejš prvn prava nestanovila ždn dalš kritria či podmnky, kter musely bt splněny pro založen diskrečn pravomoci sprvnch orgnů, a z hlediska zkona postačilo, ověřil-li si sprvn orgn relevantnm způsobem existenci trestnho sthn určit osoby, napřklad sdělenm vyšetřovatele, kter trestn sthn vedl. stavn stžnosti napadajc rozhodnut sprvnch soudů stavn soud odmtal jako zjevně neopodstatněn s odůvodněnm, že čel trestnho řzen zcela odpovd přpustnmu omezen svobody pohybu podle čl. 14 odst. 3 Listiny a jde o postup v mezch stavn vjimky. V usnesen ze dne 7.9.1999 sp. zn. II. S 95/98 (nepublikovno, dostupn na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že je třeba zkoumat, zda aplikac přslušnho ustanoven zkona o cestovnch dokladech nedochz k nepřiměřenm zsahům do zkladnch prv a svobod jednotlivce, neboť sama prava to a priori nevylučuje; nepřiměřenost zsahu označil za svvoli, kterou však nelze shledat tam, kde mohl bt dn těžš zsah, tj. omezen osobn svobody namsto omezen svobody pohybu, a to pouze dočasně a mimo zem republiky. K rozsahu přezkumn činnosti sprvnho soudu stavn soud uvedl, že soud „nemohl přezkoumvat důvody trestnho sthn, a tedy i samotn zklad pro zsah do svobody pohybu.“
17. Po přijet zkona č. 329/1999 Sb. postupoval stavn soud při přezkumu rozhodnut založench na aplikaci nvrhem napadenho ustanoven obdobně; zkon o cestovnch dokladech označil za zkon, kterm se provd omezen svobody pohybu uveden v čl. 14 odst. 3 Listiny a kter dv možnost orgnům činnm v trestnm řzen poždat o omezen svobody pohybu trestně sthan osoby pro mysln trestn čin odnětm cestovnho dokladu. Ve věci sp. zn. I. S 52/03, zmiňovan navrhovatelem, ve kter byl na ždost sttnho zstupce odebrn trestně sthan osobě cestovn doklad po roce a půl po sdělen obviněn, přičemž tato osoba tvrdila, že se trestnmu sthn nikdy nevyhbala ani nemařila vyšetřovn, stavn soud nepochyboval o tom, že pouze orgny činn v trestnm řzen mohou na zkladě stavu a vvoje trestnho sthn určit osoby uvžit, zda je nezbytn omezit uvedenm způsobem jej svobodu pohybu (usnesen ze dne 26.6.2003, nepublikovno, dostupn na http://nalus.usoud.cz).
18. Lze tedy shrnout, že stavn soud ve sv dosavadn rozhodovac praxi v předmětn otzce naznačil limity, ve kterch je třeba poměřovat omezen svobody pohybu jednotlivce. Otzku činnho přezkumu rozhodnut orgnu činnho v trestnm řzen za čelem ověřen, zda přijat opatřen nevylučuje možnost svvole v přpadě, kdy přeshne pozitiva, např. veřejn zjem na těchto opatřench, ponechal dosud otevřenou. V tto souvislosti je však třeba mt na paměti, že předmětem stavně prvnho přezkumu byla rozhodnut sprvnch sentů obecnch soudů rozhodujcch podle pt čsti občanskho soudnho řdu ve zněn do 31.12.2002, tedy za existence prvn pravy, jež v tehdejš době vykazovala vžn stavně prvn deficity, na něž stavn soud reagoval zsadnm způsobem nlezem sp. zn. Pl. S 16/99 ze dne 27.6.2001 (N 96/22 SbNU 329, 276/2001 Sb.).
VIII.
stavn limity svobody pohybu
19. Svoboda pohybu je jednm ze zkladnch lidskch prv a podle čl. 4 stavy je pod ochranou soudn moci.
Podle čl. 14 Listiny
"1. Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
2. Každ, kdo se oprvněně zdržuje na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky, m prvo svobodně je opustit.
3. Tyto svobody mohou bt omezeny zkonem, jestliže je to nevyhnuteln pro bezpečnost sttu, udržen veřejnho pořdku, ochranu zdrav nebo ochranu prv a svobod druhch a na vymezench zemch tž z důvodu ochrany přrody.
4. Každ občan m prvo na svobodn vstup na zem Česk a Slovensk Federativn Republiky. Občan nemůže bt nucen k opuštěn sv vlasti.
5. Cizinec může bt vyhoštěn jen v přpadech stanovench zkonem."
Podle člnku 2 Protokolu č. 4 k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „Protokol č. 4“ nebo jen „Protokol“)
"1. Každ, kdo se prvoplatně zdržuje na zem některho sttu, m na tomto zem prvo svobody pohybu a svobody zvolit si msto pobytu.
2. Každ může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastn.
3. Ždn omezen nemohou bt uvalena na vkon těchto prv kromě těch, kter stanov zkon a jsou nezbytn v demokratick společnosti v zjmu nrodn bezpečnosti, veřejn bezpečnosti, udržen veřejnho pořdku, předchzen zločinnosti, ochran zdrav nebo morlky nebo ochrany prv a svobod jinch.
4. Prva uveden v odstavci 1 mohou v určitch oblastech podlhat omezenm stanovenm podle zkona a odůvodněnm veřejnm zjmem v demokratick společnosti."
20. Prv plynoucch ze svobody pohybu (čl. 14 Listiny) se lze domhat přmo, bezprostředně (čl. 41 odst. 1 Listiny a contrario), nikoliv prostřednictvm zkonů, kter by toto ustanoven provděly. stavn zruky však nejsou neomezen, svoboda pohybu je limitovna stavnmi mezemi. Obecně lze tato omezen shrnout tak, že mus bt stanovena zkonem z důvodů taxativně uvedench v odst. 3 člnku 14 Listiny, a to tehdy, „je-li to nevyhnuteln“. mluva v Protokolu č. 4 zaručuje svobodu pohybu občanům přslušnho sttu a cizincům odlišnm způsobem (srov. „kdo se prvoplatně zdržuje“) a jejich omezen stanov pro přpady v odst. 3 Protokolu stanovench za podmnky, „je-li to nezbytn v demokratick společnosti.“ Ždn jin limity Listina či Protokol nestanov, a proto je třeba svobodu pohybu chpat jako prvo, kter zahrnuje nejen prvo volně se pohybovat a usazovat kdekoliv na zem Česk republiky, ale i prvo svobodně vycestovat do zahranič a vrtit se zpět.
21. Ve vztahu k občanům Česk republiky stavn prava připoušt, aby vkon jejich svobody pohybu byl omezen zsahem veřejn moci. Aby mohl bt tento zsah považovn za stavně přpustn, mus splňovat tři podmnky:
- mus bt stanoven zkonem,
- mus směřovat k legitimnmu cli,
- mus bt nevyhnuteln, resp. nezbytn v demokratick společnosti.
VIII.1)
Posouzen, zda omezen je v souladu se zkonem a zda je ospravedlněno odůvodněnm veřejnm zjmem
22. Podle ustanoven 2 a 3 zkona o cestovnch dokladech platnho v době rozhodn pro stěžovatele mohl občan Česk republiky opustit jej zem pouze přes hraničn přechod s platnm cestovnm dokladem (cestovnm pasem), kter mu mohl bt odebrn rozhodnutm orgnů veřejn moci v přpadech uvedench v ustanoven 23, podle jehož psm. b) bylo čelem odnět cestovnho dokladu zajistit, aby občan, proti ktermu bylo vedeno trestn sthn pro mysln trestn čin, byl v zjmu řdnho průběhu trestnho řzen k zastižen. Omezen pohybu občana Česk republiky při cestch do zahranič bylo definovno zkonem a napaden ustanoven tak odpovd podmnce prvn.
23. Podmnkou druhou je, aby zsah směřoval k legitimnmu cli. Tyto cle jsou v Listině i mluvě definovny tzv. „neostrmi pojmy“ - bezpečnost sttu, nrodn bezpečnost, veřejn pořdek, veřejn bezpečnost, předchzen zločinnosti, ochrana zdrav nebo morlky, ochrana prv a svobod druhch, ochrana přrody. Někter z těchto pojmů jsou definovny zkonem, někter z nich, byť hojně použvan, např. pojem „veřejn pořdek“, prvn řd jednoznačně nevymezuje, a proto jsou interpretovny judikaturou soudů, resp. rozhodnutmi jinch orgnů veřejn moci. Z stavně prvnho hlediska je nepodstatn, zda jsou tyto pojmy naplněny zkonodrcem či interpretovny judikaturou, rozhodn je, že nesm bt dle rozšiřovny. Napadenm ustanovenm bylo možn omezit svobodu pohybu jednotlivce mimo zem Česk republiky v důsledku jeho trestnho sthn pro mysln trestn čin. Trestn řzen vedouc k nležitmu zjištěn trestnch činů a spravedlivmu potrestn jejich pachatelů ( 1 odst. 1 trestnho řdu) za čelem ochrany zjmů společnosti, stavnho zřzen Česk republiky, prv a oprvněnch zjmů fyzickch a prvnickch osob ( 1 trestnho zkona) jsou obecně legitimnm veřejnm zjmem. Odnět cestovnho dokladu na zkladě napadenho ustanoven zkona o cestovnch dokladech umožňujc omezit svobodu pohybu jednotlivce v zjmu jednoho z legitimnch clů tak splňuje požadavky podmnky druh.
VIII.2)
Posouzen nevyhnutelnosti či nezbytnosti omezen
24. Podmnka třet stanov, že zsah do prv mus bt nevyhnuteln, resp. nezbytn v demokratick společnosti. Ani tyto pojmy nejsou v Listině či mluvě blže definovny, je však zřejm, že obnš jistou nalhavou společenskou potřebu, jejž konkretizace představuje prostor pro voln uvžen a zdůvodněn zkonodrcem. Nen-li tak stanoveno zkonem, lze charakteristick rysy tto potřeby odvodit z judikatury.
25. stavn soud v souvislosti s hodnocenm nezbytnosti zsahu orgnu veřejn moci do prv a svobod jednotlivce judikoval, že „připoušt-li stavn pořdek Česk republiky průlom do ochrany prv, děje se tak pouze a vlučně v zjmu ochrany demokratick společnosti, přpadně v zjmu stavně zaručench zkladnch prv a svobod jinch; sem patř předevšm nezbytnost dan obecnm zjmem na ochraně společnosti před trestnmi činy a na tom, aby takov činy byly zjištěny a potrestny. Přpustn je tedy pouze takov zsah sttn moci do zkladnho prva nebo svobody člověka, kter je zsahem nezbytnm v uvedenm smyslu. K tomu, aby nebyly překročeny meze nezbytnosti, mus existovat systm adekvtnch a dostatečnch zruk, skldajc se z odpovdajcch prvnch předpisů a činn kontroly jejich dodržovn.“ (srov. nlez sp. zn. II. S 502/2000 ze dne 22.1.2001 (N 11/21 SbNU 83). Rovněž z judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva vyplv, že při hodnocen zsahu vedoucho k porušen svobody pohybu jednotlivce si tento soud v rmci principů stanovench čl. 2 Protokolu č. 4 všm např. vsledku vyšetřovn, či vvoje konkrtnho přpadu a v těchto souvislostech zvažuje, zda zsah byl přiměřen ve vztahu k zamšlenmu cli [srov. např. věc Baumann v. Francie, stžnost č. 33592/96, věc Iletmis v. Turecko, stžnost č. 29871/96, http://www.echr.coe.int, věc Luordo v. Itlie, stžnost č. 32190/96, Soudn judikatura, Přehled rozsudků ESLP, č. 6/2003, str. 317 (324) a dalš].
26. čelem napadenho ustanoven bylo odejmut či odepřen vydn cestovnho dokladu, aby se osoba sthan pro mysln trestn čin nemohla vyhbat trestnmu sthn, ztěžovat ho nebo mu zcela uniknout. Je tedy zřejm, že přiměřenost tohoto opatřen z hlediska jeho nevyhnutelnosti, resp. nezbytnosti, lze učinit pouze na zkladě stavu a vvoje trestnho sthn osoby dotčen tmto opatřenm a že toto posouzen přsluš orgnu činnmu v trestnm řzen. Trestn řd však neposkytuje sthan osobě procesn prostředek, kterm by doshla činnho přezkumu přiměřenosti navrženho opatřen, neboť o ždosti orgnu činnho v trestnm řzen o odnět cestovnho dokladu sthan osobě se rozhoduje v jinm než trestnm řzen.
27. stavn soud tedy posuzoval předevšm otzku, zda norma zakotvujc omezujc rozsah skutečnost, za kterch může bt omezena svoboda pohybu držitele cestovnho dokladu, je v rozporu s stavnm pořdkem, konkrtně s čl. 36 odst. 1 Listiny, dle kterho plat, že „Každ se může domhat stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu a ve stanovench přpadech u jinho orgnu.“ Smyslem a čelem tohoto ustanoven je stanoven povinnosti sttu poskytnout ochranu prva každmu, neboť v prvnm sttě nemůže existovat situace, v nž by se nositel prva nemohl domoci jeho ochrany (u soudu či jinho orgnu). Obecně plat, že stt je zde proto, aby sv občany (ale i osoby zdržujc se na jeho zem) chrnil a aby jim poskytoval zruky, že jejich prva budou chrněna. Jak stavn soud vyložil již v nlezu ze dne 29.1.2008 sp. zn. Pl. S 72/06 (vyhlšen pod č. 291/2008 Sb. a dostupn na http://nalus.usoud.cz), odstavec 4 čl. 36 Listiny (na kter v podstatě odkazuje odst. 1 čl. 36 Listiny textac „stanovenm postupem“) sice odkazuje na zkon, kter upravuje „podmnky a podrobnosti“ v relaci ke všem předchzejcm odstavcům čl. 36 Listiny, nicmně takov zkon, vydan na zkladě stavnho zmocněn, je ustanovenm čl. 36 Listiny vzn, od jeho obsahu se tedy nemůže odchlit. Smyslem a čelem „obyčejnho“ zkona dle čl. 36 odst. 4 Listiny je pouze stanovit podmnky a podrobnosti realizace co do svho obsahu (již) stavodrcem v čl. 36 Listiny zakotvench prv, tedy podmnky a podrobnosti čistě procesn povahy. M-li každ dle čl. 36 odst. 1 Listiny prvo domhat se ochrany svch prv u soudu či jinho orgnu, přičemž podmnky a pravidla realizace tohoto prva stanov zkon, pak takov zkon, vydan na zkladě stavnho zmocněn, nemůže nrok každho domhat se ochrany svch prv u soudu či jinho orgnu v t kter situaci zcela negovat, a tm tedy stavně zaručen zkladn prvo, byť i toliko v určitch přpadech, popřt. Člnkem 36 odst. 1 Listiny je každmu stavně garantovna možnost domhat se ochrany svho prva u soudu či jinho orgnu ve všech situacch jeho porušen (neexistuje zde stavn restrikce). Jinmi slovy, ždn osoba nemůže bt zkonem naprosto vyloučena z možnosti domhat se ochrany svho prva, byť pouze v určitm přpadě, neboť jej prvo dle čl. 36 odst. 1 Listiny by bylo anulovno. Opačn vklad by rovněž značil, že zakotven prv každho obracet se na soudn a jin orgny ochrany pro ochranu svch prv učiněn stavodrcem - nadan nejvyšš prvn silou - by v podstatě ztrcelo smysl, neboť by mohlo bt pro tu kterou situaci anulovno vůl toliko zkonodrce.
28. V posuzovanm přpadě napaden ustanoven zkona o cestovnch dokladech neposkytovalo (a ani nyn platn ustanoven zkona neposkytuje) sprvnmu orgnu rozhodujcmu o odnět cestovnho dokladu k ždosti orgnu činnho v trestnm řzen jakoukoliv možnost vahy v rmci třet podmnky, neboť byl-li splněn zkonn důvod - ždost orgnu činnho v trestnm řzen, kter vedl proti dotčen osobě trestn sthn pro mysln trestn čin - neměl sprvn orgn vůbec ždn prostor pro sprvn uvžen o nezbytnosti či přiměřenosti takovho opatřen a cestovn doklad odejmout musel. Z stavně prvnho hlediska nen klčov (avšak současně nen bezvznamn - srov. dle odst. 33.), zda pravomoc uvžit nevyhnutelnost či nezbytnost použit prostředku, jmž dochz k omezen zkladnho prva či svobody jednotlivce v zjmu ochrany jin stavně chrněn hodnoty, je nadn ten či onen orgn veřejn moci (sprvn orgn pasov nebo orgn činn v trestnm řzen), rozhodn je, že jeho rozhodnut nesm bt vyňato z efektivn soudn kontroly. Napaden rozhodnut zkona o cestovnch dokladech sprvnmu orgnu ždnou vahu neposkytovalo, což ve svch důsledcch vrazně limitovalo možnosti jeho přezkumu sprvnm soudem. Jinmi slovy, sprvn soud nemohl zpochybnit rozhodnut sprvnho pasovho orgnu v t čsti, ve kter se odmtl zabvat nmitkami nepodřaditelnmi pod napaden zkonn ustanoven, neboť opačn postup sprvnho pasovho orgnu by byl s touto normou v rozporu. stavn soud tedy dovozuje, že zkonodrce v napadenm ustanoven omezil prvo držitele cestovnho dokladu domhat se u soudu či jinho orgnu ochrany svch prv takovm způsobem, že stavně garantovan posouzen zsahu do prv z hlediska nevyhnutelnosti či nezbytnosti omezen svobody pohybu soudem zcela vyloučil.
29. Stručně řečeno, stavn soud nepopr, že odepřen vydn či odejmut cestovnho dokladu stanoven zkonem a ospravedlněn odůvodněnm veřejnm zjmem (legitimnm clem) může bt nevyhnutelnm (nezbytnm) opatřenm; rozhodnut o takovm opatřen nemůže však bt vyňato ze skutečn soudn ochrany nahrazen soudn ochranou jen iluzorn.
30. stavn soud se ve shora citovanm nlezu Pl. S 72/06 vyjdřil rovněž k vjimkm z principu všeobecn soudn přezkoumatelnosti sprvnch rozhodnut soudem, neboť podle čl. 36 odst. 2 Listiny: „Kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, může se obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak. Z pravomoci soudu však nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny.“ stavn soud poukzal na to, že i když stavodrce ve větě druh čl. 36 odst. 2 Listiny deleguje na zkonodrce připuštěn vjimek z přezkoumatelnosti sprvnch rozhodnut soudem, je toto stavn zmocněn omezeno v tom, že z přezkumn pravomoci soudu nesm bt vyloučeno rozhodnut tkajc se zkladnch prv a svobod zaručench Listinou. stavodrce přitom zjevně reflektoval odlišnou relevanci zkladnch prv a svobod a „obyčejnch“ prv a svobod; těm vznamnějšm prvům přsluš z jejich rozdln povahy logicky vyšš ochrana.
31. V projednvan věci se rozhodnut o odejmut cestovnho dokladu tk zkladnho prva na svobodu pohybu; uveden legln vjimka z pravidla zde proto nen dovolena. Zvěry uveden k čl. 36 odst. 1 a odst. 4 Listiny plat ve vztahu k čl. 36 odst. 2 Listiny identicky, tj. zkon stanovujc „podmnky a pravidla“ dle čl. 36 odst. 4 Listiny se nemůže od obsahu čl. 36 odst. 2 Listiny odchlit. M-li tedy každ dle čl. 36 odst. 2 Listiny prvo na soudn přezkum rozhodnut orgnů veřejn sprvy tkajcch se zkladnch prv a svobod, přičemž podmnky a pravidla realizace tohoto prva stanov zkon, pak takov zkon, vydan na zkladě stavnho zmocněn, nemůže uveden nrok každho, byť třeba toliko v určitm rozsahu, zcela vyloučit. Člnkem 36 odst. 2 Listiny nen zkonu dovolena ždn obsahov restrikce prva na soudn přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod. Napaden ustanoven tak sice nevylučuje, aby rozhodnut sprvnho pasovho orgnu o odnět cestovnho dokladu bylo podrobeno soudnmu přezkumu, ten je však ve vztahu k rozhodnut sprvnho pasovho orgnu limitovn a přezkum postupu (ždosti) orgnu činnho v trestnm řzen nezahrnuje.
IX.
stavněprvn konsekvence de lege ferenda
32. Z uvedenho ovšem vyplv, že vyslovenm rozporu přezkoumvanho zkonnho ustanoven s ustanovenmi garantujcmi zkladn prva zvěr stavnho soudu zpochybňuje - a to předevšm prvě pro absenci efektivnho soudnho přezkumu - samu kompetenci přslušnho sprvnho řadu rozhodovat o tom, zda vydn cestovnho dokladu odepře či vydan cestovn doklad odejme. Je přitom zřejm, že řečen plat nejen ve vztahu k nvrhem dotčenho ustanoven zkona o cestovnch dokladech, ale i ve vztahu k dnes platn a činn prvn pravě.
33. Nen na stavnm soudu, aby zkonodrci detailně naznačoval, jakou prvn pravu m ohledně posuzovan problematiky přijmout. Před jejm přijetm však bude na zkonodrci, aby důkladně a konzistentně uvžil, zda je nosn, aby o odepřen vydn či odnět cestovnho dokladu rozhodovaly sprvn řady a sprvn soudy. Ve svch důsledcch jde totiž o zajišťovac institut; rozhodnut o tom, že ho je třeba použt, by měly spše činit orgny veřejn moci, jež řzen, v němž m bt takovto zajišťovac prostředek použit, vedou; přezkoumn takovho rozhodnut soudem v tmže řzen nese s sebou řadu nespornch vhod. Nejde jen o operativnost a větš znalost důvodů, pro něž přslušn orgn veřejn moci považoval za nezbytn k zajištěn přistoupit, ale předevšm - a dle uveden zahrnuje v sobě i možn aspekt stavněprvn - o odstraněn neždoucho prolnn různch procesů vedench různmi orgny. Na to ostatně upozornil i Sent ve vyjdřen k podanmu nvrhu. Vyslovenm protistavnosti napadenho ustanoven zkona o cestovnch dokladech proto stavn soud v ždnm přpadě nehodl přisvědčit mněn, dle něhož prvě širok diskrečn pravomoc sprvnho řadu, doplněn soudnm přezkumem v pln jurisdikci sprvnmi soudy, je tou cestou, kterou by se zkonodrce měl a musel vydat.
X.
Zvěr
34. stavn soud pro uveden uzavr, že ustanoven 23 psm. b) zkona č. 329/1999 Sb., o cestovnch dokladech a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn zkona č. 217/2002 Sb. a zkona č. 320/2002 Sb., neumožňovalo obecnm soudům dostt svm povinnostem při ochraně zkladnch prv a svobod jednotlivce při přezkoumn ždosti orgnu činnho v trestnm řzen na odejmut cestovnho dokladu osobě, proti kter vede trestn sthn pro mysln trestn čin, z hlediska limitů třet podmnky, což představuje nerespektovn principů zakotvench v čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Tm bylo upřeno dotčenmu jedinci prvo na činnou soudn ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny, což v konečnm důsledku vedlo k porušen čl. 14 odst. 1 a čl. 2 Protokolu č. 4. stavn soud proto nvrhu navrhovatele podle čl. 95 odst. 2 stavy vyhověl s tm, že s ohledem na čl. 89 odst. 2 stavy jsou důsledky shledan protistavnosti orgny veřejn moci povinny promtnout do sv rozhodovac praxe, tedy při řešen konkrtnch přpadů citovan ustanoven neaplikovat.