Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 4a zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 287/1997 Sb. 320/2000 účinný od 20.09.2000
| Schválené: | 03.07.2000 |
| Účinnost od: | 20.09.2000 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Základní předpisy o mzdách a platech., Mzdy poslanců zastupitelských sborů., Mzdy pracovníků soudů, státních notářství, vězeňství, nápravné výchovy. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 3. července 2000 o návrhu Městského soudu v Brně na zrušení ustanovení § 4a zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 287/1997 Sb., takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
stavn soud obdržel dne 23. zř 1999 nvrh Městskho soudu v Brně na zrušen zkona č. 287/1997 Sb., kterm se doplňuje zkon č. 236/1995 Sb., o platu a dalšch nležitostech spojench s vkonem funkce představitelů sttn moci a některch sttnch orgnů a soudců, ve zněn zkona č. 138/1996 Sb.
Předsedkyně sentu JUDr. Eva Gottwaldov jednajc za Městsk soud v Brně podle 30 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, (dle jen "zkon o stavnm soudu") uvedla, že podle 109 odst. 1 psm. b) druh a třet věty občanskho soudnho řdu přerušila řzen o žalobě soudce Nejvyššho soudu domhajcho se zaplacen 62 000 Kč s přslušenstvm, kter mu měly bt vyplaceny v lednu 1998 jako dalš plat za druh pololet roku 1997 podle 4 zkona č. 236/1995 Sb. V důsledku novelizace zkonem č. 287/1997 Sb. mu tato čstka vyplacena nebyla, přestože mu na ni vznikl nrok.
Protože zkon, kterho mělo bt při řešen věci použito, je podle nzoru navrhovatele v rozporu s stavnm zkonem, podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky, předložil věc po přerušen řzen stavnmu soudu. Městsk soud v Brně vytk napadenmu zkonu jeho retroaktivnost, čmž mělo dojt k porušen principu prvn jistoty a ochrany důvěry občanů v prvo. Vychz při tom z tvrzen žalobce, že mu nrok na dalš plat za druh pololet roku 1997 při splněn podmnek stanovench v 4 odst. 2 zkona č. 236/1995 Sb. vznikl již dne 29. zř 1997 a že nelze ždnm dalšm zkonem rušit již jednou nabyt nrok. Došlo tm k zvažnmu porušen čl. 1, čl. 4 a čl. 28 Listiny zkladnch prv a svobod.
Protože nvrh splňoval formln nležitosti nvrhu na zrušen zkona a byl učiněn podle 64 odst. 4 zkona o stavnm soudu, stavn soud vyždal od obou komor Parlamentu Česk republiky vyjdřen k nvrhu.
Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny podepsanm předsedou prof. Ing. Vclavem Klausem, CSc., je uvedeno: Zkon č. 287/1997 Sb. novelizuje zkon č. 236/1995 Sb. tak, že za 4 upravujc dalš plat představitelů a soudců vkld nov 4a, v němž je stanoveno, že představiteli a soudci dalš plat za druh pololet roku 1997 nenlež. Podle zkona č. 236/1995 Sb. dalš plat představiteli a soudci nlež tehdy, pokud představitel nebo soudce v kalendřnm pololet skutečně svou funkci vykonval alespoň 90 kalendřnch dnů a pokud vkon tto funkce v prvnm pololet kalendřnho roku neskonč představiteli přede dnem 31. května a soudci přede dnem 30. června a ve druhm pololet kalendřnho roku vkon funkce neskonč představiteli přede dnem 30. listopadu a soudci přede dnem 31. prosince. Nrok na dalš plat za kalendřn pololet roku vznik splněnm obou podmnek. Zkon č. 287/1997 Sb. stanovc, že představiteli ani soudci dalš plat za druh pololet roku 1997 nenlež, nabyl činnosti dnem vyhlšen, tj. 28. listopadu 1997, tedy ještě před splněnm druh podmnky. Z toho vyplv, že prvo na dalš plat za druh pololet roku 1997 nevzniklo, a proto tento zkon nemohl zpětně zashnout do nabytho prva. Zkon č. 287/1997 Sb. byl schvlen potřebnou většinou poslanců, podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů. V zvěru svho vyjdřen předseda Poslaneck sněmovny uvedl, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou, stavnm pořdkem Česk republiky a našm prvnm řdem a že je na stavnm soudu, aby posoudil stavnost napadenho zkona.
Předsedkyně Sentu PhDr. Libuše Benešov ve svm vyjdřen zrekapitulovala průběh zkonodrnho procesu. Uvedla, že pokud je u zkona č. 287/1997 Sb. namtna jeho zpětn činnost, v tomto směru nvrh nen opodstatněn. Bude-li rovněž tento zkon posuzovn z hlediska respektovn stavnho principu soudcovsk nezvislosti, je na mstě se k tto otzce vyjdřit již z toho důvodu, že k tomu nebyla možnost v přpadě vyjdřen podvanho k nvrhu na zrušen zkona č. 268/1998 Sb., o odejmut dalšho platu za druh pololet roku 1998 představitelům sttn moci a některch sttnch orgnů, soudcům, sttnm zstupcům a členům prezidia Komise pro cenn papry, v němž byla navrhovatelem rovněž napadena jen jeho zpětn činnost. Nebude zajist zpochybňovno, že princip nezvislosti soudců zahrnuje celou řadu aspektů, mezi něž lze řadit i hmotn zajištěn soudců. Je však na mstě poukzat na to, že toto hmotn zajištěn je realizovno předevšm formou pravidelnho měsčnho platu, jeho vše a podmnek poskytovn a tohoto peněžitho plněn se ždn restrikce nedotkala. Přitom i v hodnotc zprvě Evropsk komise o Česk republice bylo uvedeno, že "platy soudců jsou relativně vysok", přičemž v jinch oblastech, např. pokud jde o policii a sprvn struktury, bylo jako na přetrvvajc problm poukzno na nzkou roveň platů. Tyto aspekty jsou silně vnmny i naš veřejnost.
Dalš plat je podle zkonn pravy jednorzov peněžit plněn poskytovan za stanovench podmnek jednou v kalendřnm pololet, přičemž ze samotnch podmnek nroku, kdy jednou z nich je trvn pracovnho vztahu soudce k poslednmu dni kalendřnho pololet, vyplv, že toto peněžit plněn lze stěž pojmat jako hmotn zajištěn soudců, jehož snžen či odejmut by mohlo mt za důsledek porušen principu nezvislosti soudců. Napaden zkon byl Sentem schvlen všemi přtomnmi sentory. K vyjdřen Sentu byla přiložena i těsnopiseck zprva ze schůze Sentu, kdy při předkldn nvrhu zkona č. 287/1997 Sb. bylo konstatovno, že při přijmn stabilizačnch a ozdravnch opatřen vldy bylo rozhodnuto, aby pracovnkům v rozpočtovch a některch dalšch organizacch a orgnech, kteř jsou odměňovni podle zkona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovn pohotovost v rozpočtovch a některch dalšch organizacch a orgnech, nenležel dalš plat za druh pololet tohoto roku. Obdobn ustanoven bylo schvleno nedvno při schvalovn zkona o platech sttnch zstupců. Navrhovatel tohoto zkona měli za to, že je sprvn, aby obdobn adekvtn prava byla provedena i u těch osob, kter jsou ze sttnch prostředků odměňovny podle zkona č. 236/1995 Sb. Takov prava je morln a jde o to, aby v podstatě všichni, kdo jsou odměňovni ze sttnch prostředků, byli na tom v tomto roce stejně.
stavn soud nen vzn odůvodněnm, leč toliko petitem podanho nvrhu, a proto jej posoudil i z hlediska souladu s dalšmi stavnmi normami a principy. V tto souvislosti zejmna nemohl přehldnout, že nlezem vyhlšenm pod č. 233/1999 Sb. jako protistavn zrušil čst podobnho zkona (č. 268/1998 Sb.), a to prvě ve vztahu k soudcům obecnch soudů, a i v tomto přpadě se proto musel zabvat otzkou, zda napaden zkon nen v rozporu s stavně zaručenmi principy demokratickho prvnho sttu a soudcovsk nezvislosti, jak stavn soud shledal v uvedenm přpadě. Prvě z tohoto hlediska stavn soud dospěl k nsledujcm zvěrům.
Soudcovsk nezvislost představuje jednu ze zkladnch demokratickch hodnot a k naplňovn tto nezvislosti nesporně napomh i materiln zabezpečen soudců. Zejmna je podstatn, aby do soudcovskch nhrad nebylo ze strany jinch složek sttn moci zasahovno svvolně, opakovaně a jakoukoliv formou. Proto se stavn soud zaměřil (v souladu s rozhodovac prax Evropskho soudu pro lidsk prva) na otzku, zda napaden zsah do zaručench prv (tzn. v tomto přpadě odnět tzv. 14. platu soudcům obecnch soudů) 1. byl stanoven zkonem, 2. směřoval k legitimnmu cli a 3. byl nezbytnm v demokratick společnosti.
1. K prvn otzce je možno konstatovat, že zkonn forma zsahu splněna byla. Přitom jsou nedůvodn navrhovatelovy nmitky, že zkon je retroaktivn, neboť v danm přpadě je situace srovnateln s nlezem vyhlšenm pod č. 233/1999 Sb., v němž se stavn soud s nmitkou retroaktivity obdobnho zkona již dostatečně vypořdal, a v danm přpadě mu proto nezbv než na tento nlez odkzat. stavn soud dle konstatuje, že - z stavněprvnho hlediska - nen relevantn skutečnost, že v posuzovan věci došlo k přijet napadenho zkona rozdlnou legislativn formou, tzn. novelizac přslušnho zkona na rozdl od přijet zkona samostatnho. Je totiž sice pravdou, že stavněprvně je vhodnějš, když - prvě v tak "citliv" oblasti, jako je omezovn materilnch požitků soudců - dojde k novelizaci zkona původnho, kter stanov plat a dalš nležitosti soudců, a tedy jedn se o řešen systematick, než když je přijat samostatn zkon, kter svoj materi ad hoc zasahuje do zkona jinho. Nicmně z stavněprvnho hlediska tento rozdl sm o sobě nem rozhodujc vznam.
V tomto směru tedy nvrh na zrušen předmětnho zkona nen důvodn, neboť k napadenmu zsahu došlo zkonnou formou.
2. Druhou otzkou je, zda napaden zkon směřoval k legitimnmu cli, tzn. zda odejmut tzv. 14. platů soudců obecnch soudů bylo v předmětnm obdob legitimn.
V tto souvislosti stavn soud nemohl odhldnout ani od sociln a ekonomick reality Česk republiky, kter se v době přijet tohoto zkona nachzela v obtžn hospodřsk a sociln situaci, což ve svch důsledcch vedlo i ke zrušen tzv. 14. platů sttnch zaměstnanců (byť poněkud jinou formou než u stavnch činitelů) a tak k odnět tzv. 14. platu stavnch činitelů. Z hlediska legitimity cle proto stavn soud zastv nzor, že ani soudci obecnch soudů se nenachzej v jakmsi "prvnm a ekonomickm vakuu", kter by je zcela izolovalo od okoln hospodřsk a sociln reality. Nelze tedy kategoricky tvrdit, že soudci obecnch soudů maj apriorn prvo na takov materiln zabezpečen, kter nemůže bt legislativn formou ždnm způsobem a za ždnch okolnost změněno.
V nlezu vyhlšenm pod č. 233/1999 Sb. stavn soud deklaroval, že stt je povinen vytvřet institucionln předpoklady pro relnou nezvislost soudů a pro stabilizaci jejich pozice ve vztahu k legislativě a exekutivě. Soudy mus plnit sv koly a povinnosti zejmna v oblasti prv a svobod člověka a občana, přičemž tyto principy nesměj bt narušeny ani legislativn formou. stavn soud na tomto zkladnm vchodisku nic nezměnil. V dan věci bylo postupem zkonodrce dotčeno materiln zabezpečen cel veřejn sfry (a to s ohledem na vztah novelizace zkona č. 236/1995 Sb. a novelizace zkona č. 143/1992 Sb.), a nikoli pouze soudců. Odlišn posuzovn pouze jedn skupiny, i když chrněn ve zvšen mře stavnmi kautelami principu nezvislosti, by znamenalo v uvedenm kontextu ztěž přijateln zvhodněn. Při každm legislativnm zsahu i do materilnho zabezpečen soudců je tedy nezbytn důsledně respektovat zkladn principy materilnho prvnho sttu a hodnotovou orientaci stavnho pořdku Česk republiky. Zejmna k tomuto zsahu nesm dojt v důsledku svvole nebo porušenm principu prvn jistoty. V takovmto přpadě by zjevně došlo i k porušen legitimity sledovanho cle.
Nicmně prvě v tomto směru je nutno vidět odlišnost situace obou zmněnch přpadů. Jestliže totiž ve věci nlezu vyhlšenho pod č. 233/1999 Sb. stavn soud rozhodoval za situace, kdy zsah do nezvislosti soudců byl napadenm legislativnm aktem bezprostředn a aktuln, v souzen věci by vyhověn nvrhu ve svm důsledku znamenalo přiznn přslušnch materilnch požitků s vce než dvouletm zpožděnm (kdy i žalobce před Městskm soudem v Brně svůj nvrh podal vce než rok pot, co napaden zkon nabyl činnosti) a zrušen napadenho zkona z důvodu ochrany soudcovsk nezvislosti by bylo z stavněprvnho hlediska nanejvš problematick. stavn soud totiž ve sv činnosti mus usilovat o efektivn ochranu stavnosti a za tto situace by zrušen napadenho zkona bylo zjevně neefektivn a neplnilo by přiměřeně ten čel, kter stavn soud deklaroval v nlezu vyhlšenm pod č. 233/1999 Sb.
stavn soud konstatuje, že v danm přpadě neshledal rozpor mezi legitimitou sledovanho cle a napadenm zsahem a že předmětn zkon nen ani z tohoto pohledu protistavn.
3. Třet aspekt, jmž se stavn soud zabval, bylo posouzen toho, zda napaden zkon byl v demokratick společnosti nezbytnm opatřenm. To znamen, že se stavn soud musel zaměřit na otzku, zda ke sledovanmu legitimnmu cli nebylo možno dospět jinm způsobem než přijetm tohoto zkona. V souzen věci stavn soud shledal, že zvolen řešen - přes vešker uveden vhrady - nelze považovat za protistavn ani z toho důvodu, že by nepředstavovalo opatřen v demokratick společnosti nezbytn. Napadenm zkonem totiž ze všech uvedench důvodů nedošlo k ohrožen institucionlnch předpokladů pro relnou nezvislost soudů a nelze jej charakterizovat ani jako svvoln akt zkonodrce. stavn soud totiž při plněn svch kolů mus zvažovat i intenzitu zsahu do zkladnch principů stavnosti a napaden zkon jako protistavn derogovat až tehdy, dospěje-li k zvěru, že mra nestavnosti napadenho zkona relně porušuje zkladn stavn principy. K takovmu zvěru však stavn soud v posuzovan věci nedospěl.
stavn soud přistupuje ke zrušen prvnho předpisu v přpadě, jestliže shled, že užitek plynouc z derogace převažuje nad neždoucmi důsledky z n plynoucmi, a tedy postupuje podle principu přiměřenosti v materilnm prvnm sttě. Ani v tomto směru stavn soud důvod pro zrušen napadenho zkona neshledal.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaujali k rozhodnutí pléna soudci JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Vlastimil Ševčík a JUDr. Eva Zarembová a k jeho odůvodnění soudci JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Ivana Janů a JUDr. Jiří Malenovský.