Ve věci návrhu na zrušení části § 80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) 309/2010 účinný od 15.11.2010
| Schválené: | 07.09.2010 |
| Účinnost od: | 15.11.2010 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., SOUDY. SOUSTAVA SOUDŮ. ORGANIZACE SOUDŮ. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2010 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková (soudce zpravodaj), Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího soudu na zrušení ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v textu: „nesmí zastupovat účastníky soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce“, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení takto:
* pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č. 78, str. 273, vyhlášen pod č. 349/2002 Sb.
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Předmět řzen a argumentace navrhovatele
1. Nvrhem, kter byl stavnmu soudu doručen dne 13. srpna 2009 podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen „stava“) a ustanoven 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, se krn sent Nejvyššho soudu, za kter jedn JUDr. Jiř Pcal, předseda krnho sentu, (dle jen „navrhovatel“) domhal zrušen ustanoven 80 odst. 5 psm. b) zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), v textu: „nesm zastupovat častnky soudnho řzen nebo jako zmocněnec poškozenho nebo zčastněn osoby v soudnm nebo sprvnm řzen, s vjimkou zkonnho zastoupen a přpadů, v nichž půjde o zastupovn dalšho častnka řzen, v němž je častnkem i sm soudce“ (dle tž jen „napaden ustanoven“).
2. V nvrhu navrhovatel uvedl, že rozhodnutm krnho sentu Vrchnho soudu v Olomouci ze dne 16. nora 2009 sp. zn. 1 Ds 7/2008 bylo rozhodnuto v krnm řzen proti JUDr. M. N., soudci Krajskho soudu v Brně, (dle jen „krně obviněn“) tak, že krně obviněn je vinen, že v rozporu s napadenm ustanovenm přijal dne 18. května 2007 zmocněn k nahlžen do soudnho spisu (včetně pořizovn opisů dokladů a podn) udělen mu ve věcech vedench u Krajskho soudu v Brně Ing. E. Z., R. N., JUDr. D. N., M. N. a P. K. a nsledně toto nahlženm do spisů realizoval. Tedy zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezvisl, nestrann a spravedliv rozhodovn soudů, čmž spchal krn proviněn podle 87 zkona č. 6/2002 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, za což mu bylo uloženo podle 88 odst. 1 psm. a) tohoto zkona krn opatřen - důtka.
3. Proti rozhodnut krnho sentu Vrchnho soudu v Olomouci podal krně obviněn v zkonn lhůtě odvoln, ve kterm rovněž navrhl zrušen napadenho ustanoven. Krn sent Nejvyššho soudu projednal tuto věc při stnm jednn konanm dne 27. května 2009 a rozhodl tak, že se krn řzen podle 224 odst. 5 zkona č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů, se zřetelem na ustanoven 25 zkona č. 7/2002 Sb., o řzen ve věcech soudců, sttnch zstupců a soudnch exekutorů, ve zněn pozdějšch předpisů, přerušuje a věc se předkld stavnmu soudu, neboť m za to, že napaden ustanoven je v rozporu s ustanovenm čl. 82 odst. 3 stavy, s čl. 44 větou prvn před střednkem Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen „Listina“) a dle s čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 větou prvn a s čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, a to jak ve vztahu k osobm blzkm soudci, tak i ve vztahu k dalšm osobm.
4. Navrhovatel se domnv, že napaden ustanoven nepřpustně a nad rmec prvnch norem vyšš prvn sly (čl. 82 odst. 3 stavy, čl. 44 věta prvn před střednkem Listiny, jež maj stejnou prvn slu) vylučuje soudce z toho, aby v soudnm řzen nebo jako zmocněnci poškozenho nebo zčastněn osoby v soudnm nebo sprvnm řzen mohli v těchto řzench učinit na zkladě pln moci jakkoliv kon při zastoupen jak osob jim blzkch (jak jsou tyto osoby definovny v 116 zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, ve zněn pozdějšch předpisů, za něž zkon považuje přbuzn v řadě přm, sourozence a manžela, partnera, přičemž jin osoby v poměru rodinnm nebo obdobnm se pokldaj za osoby sobě navzjem blzk, jestliže by jmu, kterou utrpěla jedna z nich, druh důvodně pociťovala jako jmu vlastn), tak i dalšch osob. S ohledem na takto formulovan zkaz by se na soudce nevztahovalo ustanoven 44 odst. 1 zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, (dle jen „o. s. ř.“), kter stanov, že častnci a jejich zstupci maj prvo nahlžet do soudnho spisu, s vjimkou protokolu o hlasovn, a činit si z něho vpisy a opisy, a soudce by tak ani na zkladě pln moci udělen mu osobami jemu blzkmi (přpadně jinmi osobami) nemohl nahlžet do soudnho spisu a činit si z něho vpisy a opisy v soudnm nebo sprvnm řzen, v němž jsou tyto osoby častnky řzen.
5. Podle tvrzen navrhovatele nelze v normch vyšš prvn sly (v stavě a Listině) najt oporu pro to, aby zkon činil rozdl mezi přpady, kdy soudce zatupuje dalšho častnka řzen, v němž je častnkem i sm soudce, přpadně jako zkonn zstupce, a přpady, kdy by měl zastupovat častnky soudnho řzen nebo působit jako zmocněnec poškozenho nebo zčastněn osoby v soudnm nebo sprvnm řzen, zejmna pokud jde o osoby blzk, a stanovil pro prvn skupinu povolenou vjimku pro zastupovn soudcem, neboť ani v přpadě tto vjimky ani v ostatnch uvedench přpadech nemůže dojt tmto chovnm soudce k narušen důstojnosti soudcovsk funkce a k ohrožen nebo narušen důvěry v nezvisl, nestrann a spravedliv rozhodovn soudů. Nevykonv-li totiž soudce sttn moc a vystupuje-li jako občan v soudnm nebo sprvnm řzen, nen rozhodujc, zda m postaven častnka řzen, zkonnho zstupce častnka, zstupce dalšho častnka řzen, v němž je častnkem i soudce, vedlejšho častnka či obecnho zmocněnce na zkladě pln moci udělen mu častnkem řzen.
II.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
6. stavn soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny formln předpoklady věcnho posouzen nvrhu, a zabval se tak i otzkou, zda navrhovatel je v danm přpadě aktivně legitimovn k podn tohoto nvrhu.
7. Podle čl. 95 odst. 2 stavy, o kter se nvrh opr, dojde-li soud k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu. stavn soud konstatuje, že v posuzovanm přpadě je nezbytn přm aplikace napadenho ustanoven navrhovatelem. Nvrh byl tedy podn oprvněnm navrhovatelem.
III.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnků řzen a Ministerstva spravedlnosti
8. Podle ustanoven 42 odst. 4 a 69 odst. 1 zkona o stavnm soudu zaslal stavn soud předmětn nvrh Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky.
9. Předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky Ing. Miloslav Vlček ve vyjdřen ze dne 14. zř 2009 podrobně popsal zkonodrnou proceduru přijet zkona o soudech a soudcch a uvedl, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen že přijat zkon je v souladu s stavou a stavnm pořdkem. Je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem posoudil stavnost napadenho ustanoven a vydal přslušn rozhodnut.
10. Předseda Sentu Parlamentu Česk republiky MUDr. Přemysl Sobotka ve vyjdřen ze dne 30. zř 2009 zdůraznil, že napaden ustanoven je součst „novho“ zkona o soudech a soudcch, tj. zkona č. 6/2002 Sb., od samho počtku, s činnost od 1. dubna 2002 a přes vce než dvě destky uskutečněnch legislativnch zsahů do zkona o soudech a soudcch (mj. dvakrt nlezem stavnho soudu) nebylo dosud dotčeno. Nvrh zkona byl v Sentu podroben poctiv a rozshl diskusi, ovlivněn vědomm, že Sent m před sebou nov ucelen legislativn počin, tkajc se institucionln strnky soudcovsk moci (předevšm jejho personlnho substrtu) a vykazujc do určit mry reformn parametry. Podle nvrhu zkona měla cesta ke zlepšen situace v soudnictv vst „přes osobu (osobnost) soudce“, což bylo podmněno nejen přijetm soudcovskho kodexu, nbrž i předevšm uzkoněnm tzv. povinnho celoživotnho vzdělvn soudců a několikastupňovho hodnocen jejich odborn způsobilosti. Prvě posledn dva instituty se staly na 11. schůzi Sentu diskusn zkladnou, kter však nasměrovala sentory spše než k rozpravě nad jednotlivmi instituty či ustanovenmi nvrhu zkona k vahm obecn povahy. Představy řečnků o profilu českho soudce tak přerůstaly v hodnocen stavu česk justice vůbec nebo k otzkm dělby moci, aniž by se blže dotkly kupř. pravidel chovn soudce v osobnm životě, přičemž problematika působen soudce ve funkci rozhodce nebo zprostředkovatele řešen prvnho sporu ani zastupovn soudcem tak, jak byla přijata v napadenm ustanoven, nebyla zmiňovna. Legln zbrana zamezujc soudci působit ve funkci rozhodce či zprostředkovatele řešen prvnho sporu, stejně jako zkaz zastupovat častnky soudnho řzen, popř. vystupovat v roli zmocněnce poškozenho nebo zčastněn osoby, je součst ucelenho bloku ustanoven, vymezujcch prva a povinnosti soudců a přsedcch (79 až 83 zkona č. 6/2002 Sb.). Tato pasž zkona, v prvnickm žargonu znm tž pod souslovm „soudcovsk kodex“, se stala prvnm zkladem pro posuzovn krn odpovědnosti soudce za krn proviněn. Krn odpovědnost soudců se stala v nsledujcch letech několikrt předmětem parlamentnch diskus (jež koneckonců vystily i v legislativn změny), přičemž středem pozornosti zkonodrce byla předevšm krn odpovědnost funkcionřů soudů, popř. jej aspekty organizačně-procedurln. Jinmi slovy, prvn prava obsažen v čsti ustanoven navrhovan ke zrušen byla zkonodrcem dosud implicitně považovna za vyhovujc a stabilizovanou.
11. stavn soud doručil v souladu s ustanovenm 48 odst. 2 zkona o stavnm soudu nvrh Ministerstvu spravedlnosti. Ministryně spravedlnosti JUDr. Daniela Kovřov ve vyjdřen k nvrhu ze dne 26. řjna 2009 uvedla, že nelze dovodit namtanou souvislost čl. 82 odst. 3 stavy a čl. 44 Listiny. Ustanoven čl. 82 stavy pojednv o nezvislosti a nestrannosti soudců při vkonu jejich funkce. Je tedy zřejm, že neslučitelnost vkonu soudcovsk funkce s dalšmi činnostmi může zkon na zkladě čl. 82 odst. 3 stavy stanovit předevšm v zjmu zachovn nezvislosti a nestrannosti soudce, což tak zkon o soudech a soudcch v 85 jednoznačně deklaruje. Stanov-li Listina v čl. 44 obecně, jak prva může zkon soudcům omezit, nelze toto ustanoven posuzovat tak, jako by stanovilo bližš vymezen stavnho zmocněn podle čl. 82 odst. 3 stavy. Ministryně spravedlnosti neshledv ani důvodn rozpor napadenho ustanoven s čl. 37 odst. 2 Listiny, neboť v opačnm přpadě by bylo nutno dovozovat i nestavnost jakhokoliv omezen poskytovn prvn pomoci, kter je obsaženo v procesnch předpisech. Ministryně spravedlnosti je přesvědčena, že zamezen tomu, aby soudce zastupoval v řzench před soudy a sprvnmi orgny, ani skutečnost, že se třet osoba nemůže v řzen dt zastoupit soudcem, nepředstavuje libovůli, ale naopak garanci jeho stavně zakotven nestrannosti a nezvislosti. Zjem na ochraně nezvislosti a nestrannosti soudců m vyšš intenzitu než zjem na rovnosti v přstupu k prvn pomoci. Pokud navrhovatel namt rozpor s čl. 11 odst. 1 větou prvn Listiny, k tomu nelze přisvědčit, neboť bude-li se v řzen jednat o majetku vlastněnm soudcem, měl by bt tento soudce tak častnkem řzen, resp. m možnost se jm stt, a v tomto přpadě na zkladě platn prvn pravy zatupovat může. Zvěrem ministryně spravedlnosti navrhla zamtnut nvrhu a podotkla, že k ohrožen nezvislosti nebo nestrannosti soudce může dojt jak v rmci vkonu funkce soudce, tak v rmci jeho osobnho života, na což pamatuje jak zkon č. 6/2002 Sb. v 80 odst. 1, 4 a 5, tak i stava tm, že stanov, že nestrannost soudce nesm nikdo ohrožovat - bez ohledu na to, zda k tomuto ohrožen dojde ve veřejn či soukrom sfře. Skutečnost, že soudce může zastupovat v řzen, v němž je sm častnkem, je třeba dt do souvislosti s 85 zkona č. 6/2002 Sb., podle kterho soudce může vykonvat sprvu vlastnho majetku.
IV.
Dikce napadenho ustanoven prvnho předpisu
12. Ustanoven 80 odst. 5 zkona č. 6/2002 Sb. zn:
„(5) Soudce je povinen ve svm osobnm životě svm chovnm dbt o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovsk funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezvisl, nestrann a spravedliv rozhodovn soudů. Soudce zejmna
a) nesm umožnit, aby jeho funkce byla zneužita k prosazovn soukromch zjmů,
b) nesm působit jako zmocněnec nebo zprostředkovatel řešen prvnho sporu, zastupovat častnky soudnho řzen nebo jako zmocněnec poškozenho nebo zčastněn osoby v soudnm nebo sprvnm řzen, s vjimkou zkonnho zastoupen a přpadů, v nichž půjde o zastupovn dalšho častnka řzen, v němž je častnkem i sm soudce.“.
V.
stavn konformita legislativnho procesu
13. Podle ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu stavn soud - kromě posouzen souladu napadenho ustanoven s stavnm pořdkem - zjišťuje, zda byl zkon přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
14. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nenamtal vadu legislativnho procesu ani překročen stavou stanoven kompetence zkonodrce, nen s ohledem na principy procesn ekonomie nutn tuto otzku blže zkoumat, a postač, vedle přihldnut k vyjdřenm předloženm Poslaneckou sněmovnou a Sentem Parlamentu Česk republiky, formln ověřen průběhu legislativnho procesu z veřejně dostupnho informačnho zdroje na http://www.psp.cz.
15. Zkon č. 6/2002 Sb. byl schvlen Poslaneckou sněmovnou dne 30. řjna 2001 a Sentem dne 30. listopadu 2001. Prezident zkon podepsal dne 20. prosince 2001 a zkon byl uveřejněn v čstce 4/2002 Sbrky zkonů na str. 162. stavn soud tudž konstatuje, že zkon byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
16. Po tomto zjištěn přistoupil stavn soud k posouzen obsahu napadenho ustanoven z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem Česk republiky [čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy].
VI.
Upuštěn od stnho jednn
17. Podle 44 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. může stavn soud se souhlasem častnků od stnho jednn upustit, nelze-li od něj očekvat dalš objasněn věci. Protože jak navrhovatel, tak i častnci řzen vyjdřili svůj souhlas s upuštěnm od stnho jednn, bylo od stnho jednn v předmětn věci upuštěno.
VII.
Obsahov soulad napadenho zkonnho ustanoven s stavnm pořdkem
18. Pot, co stavn soud posoudil argumenty navrhovatele obsažen v nvrhu a konfrontoval je s napadenm ustanovenm 80 odst. 5 psm. b) zkona č. 6/2002 Sb., konstatuje, že nvrh nen důvodn.
19. Navrhovatel m za to, že napaden ustanoven je v rozporu s čl. 82 odst. 3 stavy, čl. 44 větou prvn před střednkem Listiny a dle s čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 větou prvn a s čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, a to jak ve vztahu k osobm blzkm soudci, tak i ve vztahu k dalšm osobm. Rozpor spatřuje zejmna v tom, že stava v čl. 82 odst. 3 vslovně uvd činnosti, kter jsou neslučiteln s funkc soudce, přičemž zroveň umožňuje, aby zkon okruh neslučitelnch činnost dle rozšřil, a Listina v čl. 44 větě prvn před střednkem stanov, že zkon může soudcům a prokurtorům omezit prvo na podnikn a jinou hospodřskou činnost a prvo uveden v čl. 20 odst. 2 Listiny, tj. prvo zakldat politick strany a politick hnut a sdružovat se v nich. Přitom podle 1 odst. 1 stavnho zkona č. 23/1991 Sb., kterm se uvozuje Listina zkladnch prv a svobod jako stavn zkon Federlnho shromžděn Česk a Slovensk Federativn Republiky, stavn zkony, jin zkony a dalš prvn předpisy, jejich vklad a použvn mus bt v souladu v Listinou.
20. Podle čl. 2 odst. 3 Listiny: „Každ může činit, co nen zkonem zakzno, a nikdo nesm bt nucen činit, co zkon neukld.“.
21. Ustanoven čl. 82 odst. 3 stavy zn: „Funkce soudce nen slučiteln s funkc prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoliv funkc ve veřejn sprvě; zkon stanov, se ktermi dalšmi činnostmi je vkon soudcovsk funkce neslučiteln.“.
22. Ustanoven čl. 3 odst. 1 Listiny zn: „Zkladn prva a svobody se zaručuj všem bez rozdlu pohlav, rasy, barvy pleti, jazyka, vry a nboženstv, politickho či jinho smšlen, nrodnho nebo socilnho původu, přslušnosti k nrodnostn nebo etnick menšině, majetku, rodu nebo jinho postaven.“.
23. Ustanoven čl. 4 odst. 1, 2, 3 a 4 Listiny zn:
„(1) Povinnosti mohou bt ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch a jen při zachovn zkladnch prv a svobod.
(2) Meze zkladnch prv a svobod mohou bt za podmnek stanovench Listinou zkladnch prv a svobod upraveny pouze zkonem.
(3) Zkonn omezen zkladnch prv a svobod mus platit stejně pro všechny přpady, kter splňuj stanoven podmnky.
(4) Při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu. Takov omezen nesměj bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena.“.
24. Ustanoven čl. 10 odst. 2 Listiny zn: „Každ m prvo na ochranu před neoprvněnm zasahovnm do soukromho a rodinnho života.“.
25. Ustanoven čl. 11 odst. 1 věty prvn Listiny zn: „Každ m prvo vlastnit majetek.“.
26. Ustanoven čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny zn: „(2) Každ m prvo na prvn pomoc v řzen před soudy, jinmi sttnmi orgny či orgny veřejn sprvy, a to od počtku řzen. (3) Všichni častnci jsou si v řzen rovni.“.
27. Ustanoven čl. 44 věty prvn před střednkem Listiny zn:
„Zkon může soudcům a prokurtorům omezit prvo na podnikn a jinou hospodřskou činnost a prvo uveden v čl. 20 odst. 2“.
28. Podle 27 odst. 1 o. s. ř.: „častnk se může dt zastoupit tak kteroukoliv fyzickou osobou, kter m způsobilost k prvnm konům v plnm rozsahu. Tento zstupce může jednat jedině osobně.“. Podle odstavce 2 tohoto ustanoven: „Soud rozhodne, že zastoupen podle odstavce 1 nepřipoušt, jestliže zstupce zřejmě nen způsobil k řdnmu zastupovn, anebo jestliže jako zstupce vystupuje v různch věcech opětovně.“.
29. Podle 44 odst. 1 o. s. ř.: „častnci a jejich zstupci maj prvo nahlžet do soudnho spisu, s vjimkou protokolu o hlasovn, a činit si z něho vpisy a opisy.“.
30. V čl. 82 odst. 3 stavy je tedy vslovně uvedeno, že zkon stanov, se ktermi dalšmi činnostmi (mimo funkci prezidenta republiky, člena Parlamentu a jakoukoliv funkci ve veřejn sprvě) je vkon soudcovsk funkce neslučiteln. Listina pak obdobně stanov v čl. 44 větě prvn před střednkem, že zkon může soudcům a prokurtorům omezit prvo na podnikn a jinou hospodřskou činnost a prvo uveden v čl. 20 odst. 2. Ve světle citovanch ustanoven nelze spatřovat protistavnost v tom, že zkon č. 6/2002 Sb. v napadenm ustanoven zakazuje soudci působit jako zmocněnec nebo zprostředkovatel řešen prvnho sporu, zastupovat častnky soudnho řzen nebo jako zmocněnec poškozenho nebo zčastněn osoby v soudnm nebo sprvnm řzen, s vjimkou zkonnho zastoupen a přpadů, v nichž půjde o zastupovn dalšho častnka řzen, v němž je častnkem i sm soudce, tj. omezuje konkrtn prvo soudce v osobnm životě. stava i Listina, prvn normy vyšš prvn sly, vslovně umožňuj, aby zkon stanovil dalš omezen činnosti soudce. Jestliže je tak stanoveno za čelem nenarušovn a neohrožovn důstojnosti soudcovsk funkce a důvěry v nezvisl, nestrann a spravedliv rozhodovn soudů zkonem č. 6/2002 Sb. v napadenm ustanoven, nelze než konstatovat, že tak bylo učiněno v souladu s stavnm pořdkem. Ustanoven 27 odst. 1 a 44 odst. 1 o. s. ř. pak pouze upravuj obecně zastupovn častnků v soudnm řzen na zkladě pln moci a prvo nahlžen do soudnho spisu, a tudž nemohou mt za nsledek tvrzenou protistavnost napadenho ustanoven.
31. Napaden ustanoven m chrnit předevšm nestrannost soudcovskho rozhodovn, zroveň však i důstojnost soudcovsk funkce. Pokud jde o stavně chrněn princip nezvislosti a nestrannosti, kter maj soudci garantovn v čl. 81 a v čl. 82 odst. 1 stavy, tmto principem se stavn soud zabval již v řadě svch rozhodnut, kupř. v nlezu ze dne 18. června 2002 sp. zn. Pl. S 7/02 (N 78/26 SbNU 273; 349/2002 Sb.)* uvedl, že: „Nezvislost a nestrannost jsou neodmyslitelnmi atributy pojmu soud. Pouze nestrann soud je způsobil poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem, přičemž jednm z prostředků nestrannost soudu zaručujcch je soudcovsk nezvislost. Nezvislost soudce stejně jako nezvislost soudn moci souvis a jsou ve vztahu vzjemn podmněnosti, a to i s nestrannost soudce a soudu.“. V souvislosti s materilnm zabezpečenm soudcovsk nezvislosti stavn soud uvedl v nlezu ze dne 11. června 2003 sp. zn. Pl. S 11/02 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.), že: „Princip soudcovsk nezvislosti obsahuje v sobě celou řadu aspektů, z nichž někter jsou i materiln povahy. Nezvislost soudců je rovněž charakterizovna řadou stavnch garanc, jako je jmenovn do funkce bez časovho omezen nebo zkaz přeložen a odvoln proti sv vůli.“. V nlezu ze dne 2. března 2010 sp. zn. Pl. S 13/08 (č. 104/2010 Sb.), pak stavn soud konstatoval, že: „Nezvislost soudců je sice podmněna jejich morln integritou a odbornou rovn, ale je zroveň i spjata s jejich přiměřenm materilnm zajištěnm.“. V nlezu ze dne 21. ledna 2008 sp. zn. III. S 1076/07 (N 14/48 SbNU 145) stavn soud v bodu 36 připomenul, že: „S ohledem na řdn fungovn demokratickho prvnho sttu je třeba, aby funkce soudců vykonvaly pouze osoby s vysokou morln integritou, vědom si vysok mry sv osobn odpovědnosti, jež je s jejich postavenm spjata, a odhodlan vykonvat sv povinnosti vhradně v souladu s principy prvnho sttu a svm svědomm.“.
32. stavn soud se rovněž v mnoha rozhodnutch vyjdřil k principu rovnosti častnků řzen. Např. v nlezu ze dne 19. května 2010 sp. zn. II. S 862/10 (in http://nalus.usoud.cz) v bodu 12 poukzal na jeden z vznamnch aspektů prvnho sttu, tj. na to, že k principu rovnosti častnků řzen neoddělitelně patř hodnota prvn jistoty a z n vyplvajc princip ochrany důvěry občanů v prvo, kter jsou v nejobecnějš podobě obsaženy v čl. 1 odst. 1 stavy. Povaha materilnho prvnho sttu potom vyzařuje rovněž s nm spjatou maximu, podle nž jestliže někdo jedn v (oprvněn) důvěře v nějak zkon (resp. v prvo vůbec), nem bt v tto sv důvěře zklamn [nlez sp. zn. IV. S 215/94 ze dne 8. 6. 1995 (N 30/3 SbNU 227)]. Jak vyplv z rozhodovac praxe stavnho soudu, rozlišovn vedouc k porušen principu rovnosti je nepřpustn ve dvojm ohledu: může působit jednak jako akcesorick princip, kter zakazuje diskriminovat osoby při vkonu jejich zkladnch prv, a jednak jako neakcesorick princip zakotven v čl. 1 Listiny, kter spočv ve vyloučen libovůle zkonodrce při rozlišovn prv určitch skupin subjektů. Jinmi slovy, ve druhm přpadě jde o zkladn prvo rovnosti před zkonem garantovan čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech, kter je součst českho stavnho pořdku [viz nlez sp. zn. Pl. S 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)] a z něhož plyne i požadavek shodn interpretace zkona.
33. Ve sv ustlen judikatuře stavn soud opakovaně dovodil, že sttn moc - ve vztahu k normativnm prvnm aktům zvlště pak moc zkonodrn - je ve sv činnosti vedena přkazem proporcionality (přiměřenosti) a zkazem legislativn svvole. V pochybnostech o stavnosti prvnho předpisu proto stavn soud posuzuje čel (cl) takovho zsahu ve vztahu k použitm prostředkům, přičemž měřtkem pro toto posouzen je zsada přiměřenosti, jež se projevuje zkazem nadměrnosti zsahů do prv a svobod [srov. tž nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 15/96 ze dne 9. 10. 1996 (N 99/6 SbNU 213; 280/1996 Sb.)].
34. Smysl a čel zkazu zastupovn častnků soudnho řzen (a to jak osob blzkch, tak i dalšch osob), kter porušuje podle nzoru navrhovatele tvrzen prva soudce, mus tedy, pro posouzen normativnho prostředku zajišťujcho jedno a omezujcho jin zkladn prvo či svobodu, splňovat hlediska, jež z principu proporcionality plynou.
35. Těmto vahm odpovd přezkum stavnosti podstavnho předpisu, kter je založen metodologicky na třech krocch: Prvnm je hodnocen podstavnho prva hlediskem vhodnosti, jehož obsahem je posuzovn zvolenho normativnho prostředku z pohledu možnho naplněn sledovanho čelu. Nen-li dan normativn prostředek způsobil sledovanho čelu doshnout, jde ze strany zkonodrce o projev svvole, jenž se považuje za rozporn s principem prvnho sttu. Druhm krokem uplatněn principu proporcionality je posouzen podstavnho prva hlediskem potřebnosti, jež sleduje analzu plurality možnch normativnch prostředků ve vztahu k zamšlenmu čelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezen stavou chrněn hodnoty - zkladnho prva nebo veřejnho statku. Lze-li zkonodrcem sledovanho čelu doshnout alternativně normativnmi prostředky, je pak stavně konformn ten, jenž danou stavně chrněnou hodnotu omezuje v mře nejmenš. Sleduje-li posuzovan podstavn prvo na straně jedn ochranu určit z stavně chrněnch hodnot, na straně druh však jinou omezuje, třet hledisko principu proporcionality, jmž je přiměřenost v užšm smyslu, představuje metodologii zvažovn těchto v kolizi stojcch stavnch hodnot.
36. V prvn fzi přezkumu stavn soud testuje napaden ustanoven ve vztahu ke způsobilosti naplněn jeho čelu (vhodnost zvolenho prostředku). stavn soud m za to, že ustanoven, kter omezuje soudce v zastupovn častnků soudnho řzen s vjimkou zkonnho zastoupen a přpadů, v nichž jde o zastupovn dalšho častnka řzen, v němž je častnkem i sm soudce, je jistě legitimnm clem a napaden ustanoven je způsobil dostt požadavkům stanovenm čl. 1 a čl. 4 stavy. Takovto opatřen je totiž schopno doshnout způsobilosti naplněn čelu (zamšlenho cle), jmž je ochrana důvěry v nezvisl, nestrann a spravedliv rozhodovn soudů.
37. Zkoumat je však dle třeba potřebnost zvolenho prostředku z pohledu jeho šetrnosti ve vztahu k zkladnm prvům, kter jsou podle nzoru navrhovatele porušena, tj. k prvu na prvn pomoc v řzen před soudy, k prvu vlastnit majetek a k rovnosti častnků řzen. Z pohledu principu potřebnosti je v předmětn věci dno racionln spojen mezi clem a prostředky vybranmi k jeho prosazen. Prostředky použit k dosažen cle jsou prostředky šetrnmi a nezbytnmi ve vztahu k tvrzenm dotčenm zkladnm prvům a svobodm.
38. Z hlediska třetho kritria, tedy kritria přiměřenosti (v užšm smyslu), jma na zkladnm prvu nesm bt nepřiměřen ve vztahu k zamšlenmu cli, tj. opatřen omezujc zkladn lidsk prva a svobody nesměj, jde-li o kolizi zkladnho prva či svobody s veřejnm zjmem, svmi negativnmi důsledky přesahovat pozitiva, kter představuje veřejn zjem na těchto opatřench. stavn soud neshledal, že by napaden ustanoven v porovnn s jinmi opatřenmi umožňujcmi doshnout stejnho cle nestavnm postupem omezovalo prvo soudce na spravedliv proces, či bylo v rozporu s stavnm pořdkem. Zkonodrce byl povinen dbt na to, aby zvolen postup byl založen na objektivnch a rozumnch důvodech (legitimn cl zkonodrce) a aby mezi tmto clem a prostředky k jeho dosažen (prvn vhody) existoval vztah přiměřenosti. stavn soud uznv, že na osobu soudce jsou kladeny vysok morln nroky a za čelem zabrněn konfliktu zjmů se soudce sm prakticky věnovat pouze odborn soudcovsk činnosti, napaden ustanoven však nen v ždnm přpadě v rozporu s přiměřenost použitch prostředků ve vztahu k požadavku, aby funkce soudce nebyla zneužita k prosazovn jeho soukromch zjmů. Z hlediska třetho principu přiměřenosti (v užšm smyslu) lze konstatovat, že v předmětn věci zvolen opatřen jsou přiměřen ve vztahu k zamšlenmu cli. Napaden ustanoven sleduje legitimn cl, jmž je povinnost soudce ve svm osobnm životě svm chovnm dbt o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovsk funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezvisl, nestrann a spravedliv rozhodovn soudů (srov. 74 odst. 1 a 85 zkona č. 6/2002 Sb.).
39. stavn soud nezjistil, že by napaden ustanoven princip proporcionality ve vztahu ke všem třem posuzovanm komponentům porušovalo, ani že by v důsledku jeho aplikace došlo ke zneužit prva chrněnho stavnm pořdkem. Navrhovatel se ml, když tvrd, že pokud soudce nevykonv sttn moc a vystupuje-li jako občan v soudnm nebo sprvnm řzen, nen rozhodujc, zda m postaven častnka řzen, zkonnho zstupce častnka, zstupce dalšho častnka řzen, v němž je častnkem i soudce, vedlejšho častnka či obecnho zmocněnce na zkladě pln moci udělen mu častnkem řzen. Funkce soudce je veřejnou funkc a pokud by soudce mohl zastupovat byť osoby blzk v soudnm řzen, nelze vyloučit, že k narušen důstojnosti soudcovsk funkce a k ohrožen nebo narušen důvěry v nezvisl, nestrann a spravedliv rozhodovn soudů by mohlo dojt.
40. Z uvedenho plyne, že napaden ustanoven, kter obsahuje zvlštn povinnosti soudců v osobnm životě, nelze pojmat jednostranně tak, jak to čin navrhovatel, ale v kontextu obsahu stavnho principu nezvislosti soudnictv. stavn soud ve svch nlezech [kupř. ze dne 14. července 2005 sp. zn. Pl. S 34/04 (N 138/38 SbNU 31; 355/2005 Sb.), ze dne 14. července 2005 sp. zn. Pl. S 43/04 (N 139/38 SbNU 59; 354/2005 Sb.) a ze dne 11. července 2006 sp. zn. Pl. S 18/06 (N 130/42 SbNU 13; 397/2006 Sb.)] autoritativně vyložil obsah stavnho principu nezvislosti soudnictv: Princip nezvislho soudnictv je jednou z podstatnch nležitost demokratickho prvnho sttu (čl. 9 odst. 2, čl. 81 a čl. 82 odst. 1 stavy). Požadavek nezvisl justice pramen z garance spravedlivho, nestrannho a objektivnho soudnho řzen a ze zajištěn prv a svobod jednotlivců soudcem odčleněnm od politick moci. Nezvislost soudců je garantovna zrukami zvlštnho prvnho postaven (mezi něž nutno zařadit nesesaditelnost, neodvolatelnost, nedotknutelnost), dle zrukami organizačn a funkčn nezvislosti na orgnech reprezentujcch zkonodrnou a zejmna vkonnou moc, jakož i oddělenm soudnictv od moci zkonodrn a vkonn (zejmna uplatněnm zsady inkompatibility). Z hlediska obsahovho je pak soudcovsk nezvislost zajištěna vzanost soudců toliko zkonem, tj. vyloučenm jakchkoli prvků subordinace v soudcovskm rozhodovn. Na rozdl od legislativy a exekutivy je na soudce kladen jasn požadavek dokončenho vysokoškolskho vzděln, složen odborn justičn zkoušky a dalšho odbornho vzdělvn. Nepřehldnutelnm požadavkem na soudce je jejich morln bezhonnost, kterou vyžaduje a předpokld zkon. S pozic soudce je tak spojeno mnoho restriktivnch opatřen, kter zasahuj do osobnho života soudce, včetně omezen vedlejšch přjmů s vjimkou sprvy vlastnho majetku a činnosti vědeck, pedagogick, literrn, publicistick a uměleck, činnosti v poradnch orgnech ministerstva, vldy a v orgnech obou komor Parlamentu, avšak za předpokladu, že takov činnost nenarušuje důstojnost soudcovsk funkce nebo neohrožuje důvěru v nezvislost a nestrannost soudnictv. Prvě proto se stt zavzal soudce důstojně hmotně zabezpečit.
41. Podle čl. 6 odst. 1 věty prvn evropsk mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluva“): „Každ m prvo na to, aby jeho zležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm soudem, zřzenm zkonem, kter rozhodne o jeho občanskch prvech nebo zvazcch nebo o oprvněnosti jakhokoli trestnho obviněn proti němu.“. Podmnkou každho soudnho řzen tak je, aby bylo jako celek spravedliv a zaručovalo princip rovnosti zbran - jeden z aspektů širšho pojet prva na spravedliv řzen, kter vyžaduje, aby každ strana měla možnost hjit svou věc za podmnek, kter j nestav do nevhodn situace v porovnn s protivnkem (Foucher proti Francii, rozsudek ESLP ze dne 18. března 1997, in ASPI).
42. Evropsk soud pro lidsk prva opakovaně uvedl, že je nezbytně nutn, aby soudy v demokratick společnosti vzbuzovaly důvěru u veřejnosti, a proto zdůrazňuje, že soud mus bt nestrann. Nestrannost se ve smyslu čl. 6 odst. 1 mluvy posuzuje ve dvou krocch: prvn spočv ve snaze zjistit osobně přesvědčen dotyčnho soudce v danm přpadě; druh pak směřuje k ujištěn, že osoba soudce nabz dostatečn zruky vyloučen všech důvodnch pochybnost v tomto směru. Soudci jsou pokldni za nestrann, dokud nen prokzn opak. Při objektivnm posuzovn nestrannosti se zjišťuje, zda nezvisle na chovn soudce lze na zkladě určitch ověřitelnch skutečnost zpochybnit jeho nestrannost, přičemž i zdn může mt jist vznam. Z toho vyplv, že při posuzovn, zda je v dan věci dn oprvněn důvod pro pochybnosti o nestrannosti soudce, se zvažuje, zda lze obavy určit osoby považovat za objektivně zdůvodněn (srov. Ferrantelli a Santangelo proti Itlii, rozsudek ze dne 7. srpna 1996, in ASPI; Morel proti Francii, rozsudek ze dne 6. června 2000 č. 34130/96, in databze HUDOC http:/www./echr.coe.int/ECHR; Chmelř proti Česk republice, rozsudek ze dne 7. června 2005, in RoESLP sv. 4, č. 343/2005, str. 181 a in ASPI). Ve shodě s judikaturou Evropskho soudu pro lidsk prva tak považuje stavn soud za validn kritrium tzv. jevovou strnku věci, tedy relnou existenci objektivnch okolnost, kter by mohly vst k pochybnostem, zda existuje legitimn důvod obvat se u určitho soudnho orgnu nedostatku nezvislosti nebo nestrannosti.
43. Vychzeje z naznačench hledisek stavnho posouzen dan věci, stavn soud neshledal rozpor napadenho ustanoven s stavnm pořdkem Česk republiky. Podle nzoru stavnho soudu legislativn prava omezujc zastupovn soudcem a působen soudce ve funkci rozhodce nebo zprostředkovatele řešen prvnho sporu nepřekročila meze respektovn principů prvnho sttu, a proto byl nvrh na zrušen napadenho ustanoven podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu jako nedůvodn zamtnut.