Ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb. 291/2008 účinný od 19.08.2008
| Schválené: | 29.01.2008 |
| Účinnost od: | 19.08.2008 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., STÁTNÍ PŘÍJMY. DANĚ, DÁVKY, POPLATKY. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2008 ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb., takto:
I. Ustanovení § 57 odst. 5 věta třetí zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb., bylo v rozporu s čl. 1 , čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a odst. 2, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Ve zbylé části se návrh zamítá.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
1. stavnmu soudu byl dne 5.10.2006 doručen nvrh Nejvyššho sprvnho soudu na vysloven protistavnosti ust. 57 odst. 5 zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 230/2006 Sb. (dle tž jako "napaden ustanoven").
2. Navrhovatel tak učinil pot, co v souvislosti se svou rozhodovac činnost v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") a 48 odst. 1 psm. a) zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen jako " soudn řd sprvn "), dospěl k zvěru, že ustanoven 57 odst. 5 zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 230/2006 Sb., jehož m bt při řešen věci sp. zn. 2 Afs 108/2005 použito, je v rozporu s čl. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina").
3. V uveden věci sp. zn. 2 Afs 108/2005 je Nejvyššm sprvnm soudem rozhodovno o kasačn stžnosti stěžovatele Ing. J. N. proti rozsudku Krajskho soudu v Hradci Krlov ze dne 20.1.2005, sp. zn. 31 Ca 115/2004. Tmto rozsudkem byla zamtnuta jeho žaloba proti rozhodnut Finančnho ředitelstv v Hradci Krlov ze dne 9.3.2004 č. j. 6828/150/2003-Stř., kterm bylo zamtnuto stěžovatelovo odvoln proti rozhodnut Finančnho řadu v Pardubicch ze dne 20.8.2003, č. j. 149179/03/248940/2632. Tmto rozhodnutm byla vzva k zaplacen daňovho nedoplatku ručitelem podle ustanoven 57 odst. 5 zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve vši 274 084 Kč.
4. Nejvyšš sprvn soud přerušil v dan věci řzen a předložil stavnmu soudu nvrh na vysloven protistavnosti napadenho ustanoven. vodem svho nvrhu poukazuje na to, že nvrh na zrušen ustanoven 57 odst. 5 zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 230/2006 Sb., již stavnmu soudu předložil ve věci veden pod sp. zn. 7 Afs 116/2004. Řzen o tomto nvrhu však stavn soud usnesenm plna ze dne 11.7.2006 sp. zn. Pl. S 30/05 (nepublikovno) zastavil s odkazem na ustanoven 67 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., neboť "stavn soud při posuzovn předmětnho nvrhu zjistil, že Parlament Česk republiky přijal dne 25. dubna 2006 zkon č. 230/2006 Sb., kterm se měn zkon č. 89/1995 Sb., o sttn statistick službě, ve zněn pozdějšch předpisů, a dalš souvisejc zkony (dle jen "zkon č. 230/2006 Sb."). Tmto zkonem došlo tak ke změně zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn pozdějšch předpisů. Uveden zkon zrušil i nvrhem napaden ustanoven 57 odst. 5 tohoto zkona (srov. čst pt, čl. V., bod 10, zkona č. 230/2006 Sb. ) a upravil instituci ručen v ustanoven 57a podstatně odlišnm způsobem od napadenho - a zrušenho - ustanoven 57 odst. 5 zkona č. 337/1992 Sb. " Nejvyšš sprvn soud poukazuje nsledně na to, že tmto rozhodnutm stavnho soudu nedošlo ke vzniku překžky věci rozhodnut, neboť ta by nastala toliko v přpadě rozhodnut vydanho formou nlezu. Dle uvd argumentaci na podporu svho zvěru, že stavn soud byl v řzen o tehdejšm nvrhu a tž je v řzen o nynějšm nvrhu oprvněn posoudit stavnost napadenho ustanoven, a to na zkladě přm aplikace čl. 95 odst. 2 stavy.
5. Dle Nejvyšš sprvn soud v nvrhu uvd - s odkazem na argumentaci použitou již v nvrhu vedenm u stavnho soudu pod sp. zn. Pl. S 30/05 - co do merita věci, tj. stran tvrzen protistavnosti, nsledujc.
6. Povinnost ručitele hradit daňov nedoplatek za daňovho dlužnka představuje vžn zsah do jeho subjektivnch prv. Otzku ochrany těchto prv stavn soud již mnohokrt řešil ve svch rozhodnutch a podle jeho konstantn judikatury mus bt vzva podle citovanho ustanoven vždy přezkoumateln přslušnm obecnm soudem v režimu sprvnho soudnictv, neboť odmtnutm soudnho přezkumu by častnk sprvnho řzen zůstal bez soudn ochrany, čmž by došlo k porušen jeho stavně zaručenho zkladnho prva podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny. Ve smyslu stavnm soudem vyslovenho nzoru je předevšm z stavně prvnch hledisek a požadavků plynoucch z ochrany stavnosti třeba rozsahu a způsobu soudn kontroly sprvnch aktů z donucen(pozn. red.: sic) věnovat dostatečnou a vraznou pozornost, stejně jako nezbytn odmtnut jejich soudnho přezkumu v dostatečn mře přesvědčivm způsobem zdůvodnit.
7. Zkon o sprvě dan a poplatků okruh častnků ve srovnn s 14 zkona č. 71/1967 Sb., o sprvnm řzen (sprvn řd), ve zněn pozdějš předpisů, omezuje tak, že ne všechny osoby, kter jsou dotčeny na svch prvech a jsou jim ukldny povinnosti nebo o jejichž prvech se v řzen jedn, resp. jejichž prva mohou bt sprvnm rozhodnutm dotčena, jsou častnky řzen a mohou v něm činně hjit sv prva. Zkon o sprvě dan a poplatků vyjmenovv v 7 osoby zčastněn na řzen, jimiž jsou pracovnci sprvce daně, daňov subjekty a třet osoby. Zatmco prva a povinnosti sprvce daně i daňovch subjektů lze ze zkona seznat, procesn postaven a prva třetch osob v řzen, do něhož vstupuj předevšm ex offo, často až v konečn fzi řzen, jak je tomu v přpadě zkonnho ručitele, nejsou blže upravena. Někter třet osoby mohou bt přmo dotčeny např. ve svm vlastnickm prvu, u jinch přichz přm zsah do jejich prv snad jen v rovině teori a vah (znalec, svědek aj.), neboť nejsou zatženy daňovou povinnost, nbrž maj vlučně povinnosti nepeněžit povahy.
8. Ručitel m ve smyslu 57 odst. 1 zkona o sprvě dan a poplatků v podstatě postaven daňovho dlužnka a sth jej daňov povinnost pod vlastn majetkovou jmou, zatmco ždn jin třet osobě takov postaven zkon nepřiznv. Jedin oprvněn, kter však je podle odst. 5 citovanho ustanoven ručiteli přiznno, je prvo podat v omezenm rozsahu odvoln proti vzvě k zaplacen daňovho nedoplatku, a to ve stdiu, kdy je již o daňov povinnosti pravomocně rozhodnuto. Sprvce daně jedn s ručitelem jako s "osobou zčastněnou na řzen", tzn. že mu ukld povinnosti a přiznv ve velmi omezenm rozsahu prva (prvo odvoln s uvedenm taxativně stanovench důvodů) v řzen, kter s nm nezahjil, v němž mu nepřiznal ždn procesn postaven, v němž s nm nejednal, a kterho do daňovho řzen ex offo přibral až v okamžiku nesplněn daňov povinnosti daňovm subjektem.
9. Ručitel nen častnkem vyměřovacho řzen a teprve pokud poplatnk svou daňovou povinnost nespln, vznik mu povinnost zaplatit daňov nedoplatek, přičemž nelze vyloučit, že mohou nastat přpady, kdy daňov povinnost byla poplatnkovi stanovena v rozporu se zkonem. Možnost ručitele uplatňovat proti tomuto rozhodnut nmitky ve sprvnm řzen a potažmo i v přezkumnm řzen u soudu je však limitovna důvody taxativně stanovenmi v ustanoven 57 odst. 5 věta třet zkona o sprvě dan a poplatků, ačkoliv toto rozhodnut pro něj zakld povinnost plnit msto poplatnka.
10. I když ručitel m v podstatě stejnou povinnost jako poplatnk platit vyměřenou daň, podmnky pro uplatňovn prva m nesrovnatelně omezenějš. Zkon tak, aniž by pro to byly dny věcn důvody, přiznv rozdln prva poplatnkovi a ručiteli, přičemž skutečnost, že se stal ručitelem, nemohl nijak ovlivnit, protože tak stanov zkon. Platn prvn prava ve vztahu k ručiteli zcela opomj procesn pravu jeho postaven v řzen vyměřovacm, neboť mu neumožňuje čast v tomto řzen, jehož zahjen mu nen znmo, a poprv mu ukld povinnosti s minimln garanc prv v řzen vymhacm.
11. Nad rmec Nejvyšš sprvn soud uvd, že nov zkonn prava proveden zkonem č. 230/2006 Sb., nen v zsadnch ohledech stavně prvně kvalitnějš a uvd na podporu takovho zvěru argumenty (arg. srovnvac s napadenm ustanovenm).
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnka řzen
12. Podle 42 odst. 4 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen jako " zkon o stavnm soudu "), zaslal stavn soud předmětn nvrh Poslaneck sněmovně. Ve svm vyjdřen ze dne 4. 1. 2008 předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky Ing. M. V. zrekapituloval proces přijet zkona č. 337/1992 Sb., poukzal na jeho novelizaci zkonem č. 230/2006 Sb. (jehož proces přijet rovněž shrnul) a vyjdřil stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v obou přpadech při projednvn uvedench zkonů ve shodě s prvn procedurou a v přesvědčen, že přijat zkony jsou v souladu s stavnm pořdkem a prvnm řdem Česk republiky. Předseda poslaneck sněmovny vyslovil souhlas s upuštěnm od stnho jednn.
13. Podle 42 odst. 4 a 69 zkona o stavnm soudu zaslal stavn soud nvrh i Sentu Parlamentu Česk republiky. Ve vyjdřen ze dne 3. 1. 2008 jeho předseda MUDr. Přemysl Sobotka přisvědčil nzoru vyslovenmu navrhovatelem, že ani nov prava, kter byla včleněna do zkona o sprvě dan a poplatků na zkladě zkona č. 230/2006 Sb., se nevyrovnala s vše uvedenm problmem dostatečně, zejmna pokud se tk postaven ručitele jako tzv. třet osoby, a pravděpodobně bude v budoucnosti přinšet obdobn problmy jako prava předešl. Teoreticky koncepce kontroly stavnosti tvoř logick celek, neboť nelze jinak, než trvat na tom, že stavn soud, pokud se tk zrušovn prvnch předpisů, může bt formlně prvně nadn pouze pravomoc zrušovat ustanoven či předpis v jeho "poslednm" schvlenm, rozum se platnm zněn. Z praxe však lze dovodit, že aplikace ustanoven 66 a 67 zkona o stavnm soudu v souvislosti s institutem přerušen řzen ve smyslu čl. 95 odst. 2 stavy, resp. podle 109 odst. 1 psm. c) občanskho soudnho řdu, působ čas od času při svm naplňovn obtže, kter je však možn v mnoha přpadech spše přičst překotně přijmanm změnm prvnho řdu. Nicmně tyto okolnosti, kter nemohou dotčen osoby vcemně ovlivnit, by neměly jt na jejich kor.
III.
Dikce napadenho prvnho předpisu
14. Ustanoven 57 odst. 5 zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 230/2006 Sb., zn: "Daňov nedoplatek jsou povinni zaplatit tak ručitel, pokud jim zkon povinnost ručen ukld a pokud jsou k plněn tto platebn povinnosti sprvcem daně vyzvni. Proti tto vzvě se může ručitel odvolat. V odvoln může ručitel namtat pouze skutečnost, že nen ručitelem nebo že ručen bylo uplatněno ve většm než zkonem stanovenm rozsahu nebo že již bylo zaplaceno."
IV.
Posouzen přslušnosti stavnho soudu k projednn podanho nvrhu a podmnky aktivn legitimace navrhovatele
15. stavn soud si musel nejprve zodpovědět otzku, zda mu přsluš meritorně projednvat podan nvrh, neboť navrhovatel se nedomhal zrušen napadenho ustanoven, nbrž pouze konstatovn jeho protistavnosti. Takov petit podanho nvrhu byl logickou konsekvenc skutečnosti, že Parlament Česk republiky přijal dne 25. dubna 2006 zkon č. 230/2006 Sb., kterm se měn zkon č. 89/1995 Sb., o sttn statistick službě, ve zněn pozdějšch předpisů, a dalš souvisejc zkony (dle jen "zkon č. 230/2006 Sb. "), jmž došlo tak ke změně zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn pozdějšch předpisů. Uveden zkon zrušil i nvrhem napaden ustanoven 57 odst. 5 tohoto zkona (srov. čst pt, čl. V., bod 10, zkona č. 230/2006 Sb. ) a upravil instituci ručen v ustanoven 57a ) z čsti odlišnm způsobem od napadenho - a zrušenho - ustanoven 57 odst. 5 zkona č. 337/1992 Sb. Napaden ustanoven ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 230/2006 Sb. však bylo v dan věci aplikovno, tedy i v řzen o kasačn stžnosti bude muset bt aplikace tohoto ustanoven přezkoumna, a proto se Nejvyšš sprvn soud obrtil dle čl. 95 odst. 2 stavy na stavn soud.
16. V tto souvislosti stavn soud odkazuje na nlez sp. zn. Pl. S 38/06 (navazujc na nlez sp. zn. Pl. S 33/2000), kde k nastolen otzce byl vysloven prvn nzor, že stavn soud je dle čl. 95 odst. 2 stavy přslušn meritorně přezkoumat stavnost napadenho ustanoven, i když bylo již zrušeno (změněno), a to za podmnky, že adrestem tvrzenho důvodu protistavnosti je veřejn moc a nikoli subjekt soukromho prva. Vzhledem k tomu, že v dan věci je adrestem tvrzenho důvodu protistavnosti veřejn moc, jsou v kontextu citovanho prvnho nzoru vyjdřenho ve věci sp. zn. Pl. S 38/06 splněny podmnky pro meritorn projednatelnost podanho nvrhu. Pokud se jedn o dřvějš usnesen stavnho soudu sp. zn. Pl. S 30/05, stavn soud konsensulně s Nejvyššm sprvnm soudem konstatuje, že s ohledem na ust. 35 odst. 1 zkona o stavnm soudu netvoř překžku rei iudicatae.
17. Nvrh Nejvyššho sprvnho soudu, jak bylo již vše uvedeno, souvis s jeho rozhodovac činnost, a proto je tento soud oprvněnm navrhovatelem podle čl. 95 odst. 2 stavy; jsou tak rovněž naplněny podmnky aktivn legitimace navrhovatele pro řzen o kontrole norem.
V.
Obsahov soulad napadench zkonnch ustanoven s stavnm pořdkem
18. Nejvyšš sprvn soud v podanm nvrhu napadl - z pohledu tvrzen protistavnosti - ust. 57 odst. 5 zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 230/2006 Sb., jako celek. Napaden ustanoven je strukturovno do tř vět, obsahujcch tři odlišn prvn normy, a jejich stavnost je proto třeba posuzovat vzhledem k jejich obsahu samostatně.
V. A)
19. Věta prvn napadenho ustanoven stanov, že "Daňov nedoplatek jsou povinni zaplatit tak ručitel, pokud jim zkon povinnost ručen ukld a pokud jsou k plněn tto platebn povinnosti sprvcem daně vyzvni."
20. Z argumentace Nejvyššho sprvnho soudu nelze spolehlivě dovodit, v čem je protistavnost tto čsti napadenho ustanoven shledvna. Dokonce lze v jistm smyslu pochybovat, zda je vůbec v nvrhu nějak argumentovno stran protistavnosti věty prv (jakož i věty druh) napadenho ustanoven a zda nen shledvna protistavnost pouze věty třet napadenho ustanoven (to plyne kupř. z obsahu bodu VI. nvrhu). V petitu nvrhu je však vslovně napadeno toto ustanoven jako celek, přičemž stavn soud je při svm rozhodovn vzn petitem nvrhu, nikoli jeho odůvodněnm.
21 stavn soud konstatuje, že prvn norma zakotven ve větě prvn napadenho ustanoven sama o sobě stanov toliko, že daňov nedoplatek jsou povinni zaplatit tak ručitel, pokud jim zkon povinnost ručen ukld a pokud jsou k plněn tto platebn povinnosti sprvcem daně vyzvni, tedy vyjadřuje samotnou podstatu institutu ručen. Tudž ust. 57 odst. 5 věta prvn zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 230/2006 Sb., protistavn nen. Je toliko vystěnm cel zkonn koncepce (kter se skld z vcero leglnch ustanoven), dle nž daňov ručitel nen od počtku daňovho řzen s daňovm subjektem častnkem řzen se stejnmi oprvněnmi a možnostmi procesn obrany, jako m prvě daňov subjekt. Uveden zkonn koncepce před stavnm soudem navrhovatelem napadena nebyla, a proto se jej protistavnost nemohl stavn soud zabvat.
22. Shodn zvěr lze učinit i ve vztahu k tvrzen protistavnosti věty druh napadenho ustanoven "Proti tto vzvě se může ručitel odvolat.", neboť se jedn o prvn normu zakotvujc ochranu prv daňovho ručitele v řzen před sprvnmi orgny, což je i předpokladem pro event. ochranu před sprvnmi soudy.
V. B) 1)
23. Ve vztahu k větě třet napadenho ustanoven, dle nž "V odvoln může ručitel namtat pouze skutečnost, že nen ručitelem nebo že ručen bylo uplatněno ve většm než zkonem stanovenm rozsahu nebo že již bylo zaplaceno", se jedn ve sv podstatě o jin přpad. stavn soud (jenž nen při svm rozhodovn vzn odůvodněnm nvrhu, což nabv na vznamu vzhledem k obsahu odůvodněn nvrhu prvě v dan věci) posuzoval předevšm otzku, zda norma zakotvujc omezujc rozsah skutečnost, kter může ručitel v odvoln namtat, je v rozporu s stavnm pořdkem, konkrtně s čl. 36 odst. 1 Listiny, dle kterho plat, že "Každ se může domhat stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu a ve stanovench přpadech u jinho orgnu."
24. Člnek 36 odst. 1 Listiny zakotvuje prvo každho domhat se ochrany svch prv u soudu či jinho orgnu. Smyslem a čelem tohoto ustanoven je stanoven povinnosti sttu poskytnout ochranu prva každmu, neboť v prvnm sttě nemůže existovat situace, v nž by se nositel prva nemohl domoci jeho ochrany (u soudu či jinho orgnu). Vychz se obecně ze skutečnosti, že stt je zde proto, aby sv občany, ale i osoby zdržujc se na jeho zem, chrnil, aby jim poskytoval zruky, že jejich prva budou chrněna.
25. Odstavec 4 čl. 36 Listiny (na kter v podstatě odkazuje odst. 1 čl. 36 Listiny textac "stanovenm postupem") sice odkazuje na zkon, kter upravuje "podmnky a podrobnosti" v relaci ke všem předchzejcm odstavcům čl. 36 Listiny, nicmně takov zkon, vydan na zkladě stavnho zmocněn, je ustanovenm čl. 36 Listiny vzn, od jeho obsahu se tedy nemůže odchlit (je tak irelevantn argumentace, že klčovm hlediskem pro stavn konformitu takovho zkona je kupř. mra odepřen těchto stavnch prv zkonodrcem apod., jak argumentoval např. Nejvyšš sprvn soud v rozsudku sp. zn. 2 Afs 51/2004: "... stavn kautely vyplvajc z čl. 36 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod a z čl. 1 odst. 1 stavy ovšem nepřipouštěj, aby daňovmu ručiteli bylo v tak rozshl mře ... odepřeno prvo na činnou obranu jeho subjektivnch veřejnch prv ..."). Smyslem a čelem "obyčejnho" zkona dle čl. 36 odst. 4 Listiny je pouze stanovit podmnky a podrobnosti realizace co do svho obsahu (již) stavodrcem v čl. 36 Listiny zakotvench prv, tedy podmnky a podrobnosti čistě procesn povahy (nikoli "materilněprvn").
26. M-li každ dle čl. 36 odst. 1 Listiny prvo domhat se ochrany svch prv u soudu či jinho orgnu, přičemž podmnky a pravidla realizace tohoto prva stanov zkon, pak takov zkon, vydan na zkladě stavnho zmocněn, nemůže nrok každho domhat se ochrany svch prv u soudu či jinho orgnu v t kter situaci zcela negovat, a tm tedy stavně zaručen zkladn prvo, byť i toliko v určitch přpadech, popřt. Člnkem 36 odst. 1 Listiny je každmu stavně garantovna možnost domhat se ochrany svho prva u soudu či jinho orgnu ve všech situacch jeho porušen (neexistuje zde stavn restrikce). Jinmi slovy, ždn osoba nemůže bt zkonem naprosto vyloučena z možnosti domhat se ochrany svho prva, byť pouze v určitm přpadě, neboť jej prvo dle čl. 36 odst. 1 Listiny by bylo anulovno. Opačn vklad by rovněž značil, že zakotven prv každho obracet se na soudn a jin orgny ochrany pro ochranu svch prv stavodrcem, tedy s nejvyšš prvn silou, by v podstatě ztrcelo smysl, neboť by mohlo bt pro tu kterou situaci porušen prva anulovno vůl "obyčejnho", podřazenho zkonodrce.
27. Pokud jde o posuzovan přpad, na prvnm mstě je třeba uvst, že zkon o sprvě dan a poplatků v tehdejšm zněn (tj. ve zněn do novelizace proveden zkonem č. 230/2006 Sb.) stanov primrn povinnost k hradě daně daňovmu subjektu, jemuž je tak doručovn samotn platebn vměr, a až nsledně stanov uhrazovac povinnost ručiteli. Daňov nedoplatek jsou tak povinni zaplatit kromě samotnch poplatnků - dlužnků - i ručitel, pokud jim zkon povinnost ručen ukld, jsou-li k plněn tto platebn povinnosti sprvcem daně vyzvni. Jde o institut zvlštnho zkonnho ručen upravenho veřejnoprvn metodou regulace, k jehož realizaci je za předpokladu, že konkrtn osobě svědč postaven zkonnho ručitele, zapotřeb toliko vzvy ze strany sprvce daně ve vztahu k osobě, jež je zkonnm ručitelem. Daňov ručitel však nen častnkem daňovho řzen již od počtku, se stejnmi oprvněnmi a možnostmi procesn obrany, jak m daňov subjekt (ustanovenm 7 odst. 2 zkona o sprvě dan a poplatků je dokonce začleňovn mezi "třet osoby" na stejnou pozici jako kupř. svědek, znalec aj.). Ručiteli se ani nedoručuje platebn vměr či jin rozhodnut, kterm byla daňov povinnost předepsna k přmmu placen. Teprve doručenm "ručitelsk vzvy" dle napadenho ustanoven začn pro daňovho ručitele daňov řzen, přičemž se však současně jejm doručenm již dostv do postaven subjektu, ktermu je uložena platebn povinnost. "Ručitelsk vzva" je tedy rozhodnutm, kterm je přenesena povinnost zaplatit daňov nedoplatek na ručitele, je rozhodnutm, kter m hmotněprvn důsledky, neboť již najisto určuje, že byly splněny všechny zkonn předpoklady pro to, aby prvě osoba ručitele nastoupila na msto původnho dlužnka a svědč j postaven daňovho poplatnka se všemi důsledky, což znamen, že na n lze dluh i vymhat. Na skutečnm obsahu uveden vzvy (rozhodnut v materilnm smyslu) ničeho neměn ani jej zkonodrcem nepřesně zvolen označen, tj. "vzva" (a nikoli kupř. "rozhodnut").
28. Obdobnm způsobem ostatně argumentuje stavn soud ve sv judikatuře o povaze celnho ručitelstv, což je použiteln i na postaven ručitele v daňovm řzen. stavn soud např. v nlezu sp. zn. II. S 445/2000 (Sbrka rozhodnut, svazek 23, nlez č. 136) konstatoval, že "vzva učiněn celnm orgnem ve smyslu ustanoven 73 odst. 1 zkona č. 337/1992 Sb., určen dlužnkovi, kter nezaplatil splatn celn nedoplatek v zkonn lhůtě a jž se tento vyzv k zaplacen nedoplatku ve lhůtě nhradn, je prvnm procesnm krokem orgnu provdějcho vymhn celnho nedoplatku, a m proto procesn povahu. Až potud lze zcela se zvěry soudu souhlasit. Sprvn soud pak ze shodnho čelu, k němuž směřuje i vzva ručiteli, dovozuje stejnou procesn povahu i tto vzvy určen ručiteli. Uveden zvěr soudu však pomj kogentn ustanoven 32 odst. 1 zkona č. 337/1992 Sb. Podle tohoto ustanoven lze v daňovm a s ohledem na ustanoven 320 celnho zkona i v celnm řzen ukldat povinnosti nebo přiznvat prva jen rozhodnutm. Na rozdl od dlužnka, ktermu již dřve byla rozhodnutm celnho orgnu povinnost zaplatit dluh stanovena, však v poměru k ručiteli takov povinnost rozhodnutm celnho orgnu před uskutečněnm vzvy stanovena nebyla. Samotn prohlšen ručitele v zručn listině, byť bylo jeho přijet celnm orgnem potvrzeno formou rozhodnut, povahu rozhodnut, jmž se ukld povinnost ve smyslu ustanoven 32 shora citovanho zkona, nemůže mt, neboť ručitelova povinnost splnit dluh za dlužnka - čemuž svědč samotn podstata institutu ručen, se aktualizuje teprve tehdy, když sm dlužnk svůj dluh včas a řdně nespln, přitom až vzvou určenou ručiteli se tento dovd o tom, že dlužnk, za splněn jehož povinnosti clo zaplatit převzal ručen, svůj dluh v konkrtn vši nesplnil. Teprve touto vzvou je tak určenmu ručiteli - jak tomu ostatně nasvědčuje i obsah předmětn vzvy - ukldna povinnost k zaplacen nedoplatku ve stanoven lhůtě, v konkrtn vši za dlužnka, kter jej sm v určen lhůtě nezaplatil. Teprve tuto vzvu, a to přes jej označen, je tak možno považovat za rozhodnut, vydan ve smyslu ustanoven 32 odst. 1 zkona č. 337/1992 Sb., kter se tak stv v poměru k ručiteli při vymhn nedoplatku exekučnm titulem, a již z tohoto důvodu je třeba ji hodnotit jako rozhodnut materiln povahy."
29. Teprve doručenm "ručitelsk vzvy" stanovujc uhrazovac povinnost daňovmu ručiteli začn tudž pro daňovho ručitele daňov řzen a až od tto doby může ručitel činně uplatňovat svoje procesn prva, a chrnit tak sv hmotn prva.
30. Nicmně, pokud jde o vlastn obsah těchto prv, klčov je, že napaden ustanoven ve větě třet omezuje věcn rozsah skutečnost, kter může ručitel v odvoln namtat, a to jejich taxativnm včtem; ručitel může v odvoln proti "ručitelsk vzvě" namtat pouze "skutečnost, že nen ručitelem nebo že ručen bylo uplatněno ve většm než zkonem stanovenm rozsahu nebo že již bylo zaplaceno."
31. Na takovm omezen nic neměn ani ve sprvn a soudn praxi často aplikovan extenzivn vklad těchto skutečnost, kter pod ně umožňuje zahrnout i někter okolnosti z doslovnho zněn nedovoditeln; i při aplikovatelnosti rozšiřujc interpretace totiž pořd zůstv omezen v odvoln uplatnitelnch nmitek. Opačn vklad by nemohl bt přijat ani aplikac pravidla stavně konformnho vkladu (v přpadě, že by byla dovozena protistavnost citovanho omezen odvolacch nmitek), neboť - jak ostatně plyne z judikatury stavnho soudu (jakož i odborn nauky) - toto pravidlo je aplikovateln až v situaci dvojho (či vcerho) možnho vkladu prvnho předpisu (jinak by se již logicky nejednalo o vklad prva, ale o tvorbu zkona a derogačn pravomoc stavnho soudu by byla obecně nadbytečn, pokud by každ zkon bylo možn "vyložit" stavně konformně). V posuzovanm přpadě přirozeně nelze dovodit ze skutečnosti, že zkonodrce omezil věcně okruh uplatnitelnch nmitek na tři vslovně uveden, zvěr stojc v kontrapozici, tj. že ve skutečnosti ždn omezen nestanovil. Pak by použvn taxativnho včtu zkonodrcem ztrcelo jakkoli rozumn smysl. Na stanovisku o omezenm věcnm rozsahu skutečnost, kter může ručitel v odvoln namtat, ostatně stoj ustlen praxe sprvnch orgnů, sprvnch soudů (srov. tž vyjdřen Nejvyššho sprvnho soudu v podanm nvrhu), jakož i stavnho soudu.
32. Nutnou logickou konsekvenc je přitom taktž identick omezen věcnho rozsahu uplatnitelnch nmitek v řzen před sprvnm soudem. Sprvnm soudem by nemohlo bt rozhodnut sprvnho orgnu v čsti odmtnut věcně se zabvat nmitkami nepodřaditelnmi pod citovan zkonn ustanoven zpochybněno, neboť by opačn postup sprvnho orgnu byl v rozporu se zkonnm imperativem, a nadto bt nahrazeno věcnm přezkumem těchto nmitek samotnm sprvnm soudem. O tom ostatně svědč i praxe sprvnch soudů (včetně Nejvyššho sprvnho soudu) a dokonce v nvrhu v dan věci je Nejvyššm sprvnm soudem takto argumentovno ("Možnost ručitele uplatňovat proti tomuto rozhodnut nmitky ve sprvnm řzen a potažmo i v přezkumnm řzen u soudu je však limitovna důvody taxativně stanovenmi v ustanoven 57 odst. 5 posledn věta zkona o sprvě dan a poplatků ...").
33. Nelze tak než dovodit, že zkonodrce v napadenm ustanoven věta třet anuloval prvo ručitele domhat se ochrany svch prv u soudu či jinho orgnu ve všech přpadech s vjimkou tř vslovně uvedench, a tm tedy stavně zaručen zkladn prvo v těchto přpadech popřel. V přpadě daňovch ručitelů, kteř by se chtěli domhat ochrany svho prva s tvrzenm, že bylo porušeno jinak, než že by jim byla uložena povinnost zaplatit daňov nedoplatek, ačkoli nejsou ručiteli, ručen bylo uplatněno ve většm než zkonem stanovenm rozsahu nebo již bylo zaplaceno, tak došlo postupem zkonodrce k vyloučen tto kategorie subjektů z prva domhat se ochrany svho prva u soudu či jinho orgnu. Ručitel zjevně nemůže dle ust. 57 odst. 5 věta třet zkona o sprvě dan a poplatků v tehdejšm zněn namtat kupřkladu skutečnosti ovlivňujc podstatu a vši jeho daňov povinnosti, nemůže tedy odporovat - jak sprvně naznačuje Nejvyšš sprvn soud v tomto nvrhu - že daň neměla bt stanovena (daňovmu dlužnku) vůbec, měla bt stanovena jin osobě, byla stanovena v nesprvn vši apod. myslem (protistavnm) zkonodrce evidentně bylo takovm omezenm odvolacch nmitek proti "ručitelsk vzvě" vyloučit, aby rozhodovnm o odvoln podle 57 odst. 5 věta třet zkona o sprvě dan a poplatků v tehdejšm zněn bylo v relaci k daňovmu ručiteli suplovno "daňov nalzac řzen", kter již předtm proběhlo, a aby tak v podstatě neformlně probhalo dvakrt.
34. stavnmu soudu nezbv proto než konstatovat, že takov postup zkonodrce je nesouladn s stavnm pořdkem. Ustanoven 57 odst. 5 věta třet zkona o sprvě dan a poplatků v tehdejšm zněn je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
35. Uveden konstatovn přitom plat zvlště za situace, kdy se ručitel domh odvolnm proti "ručitelsk vzvě" ochrany nikoli jen "obyčejnho" prva, nbrž prva zkladnho, a to prva pokojně užvat majetek (kter je subsumovateln pod čl. 11 odst. 1 Listiny - k tomu srov. kupř. nlez sp. zn. III. S 120/96, Sbrka rozhodnut, svazek 6, nlez č. 92). Povinnost zaplatit daňov nedoplatek představuje zsah do majetkov sfry ručitele, neboť jej ochuzuje o čstku jeho majetku, tj. o čstku, kterou bude povinen zaplatit. Daňov povinnost (resp. samotn vybrn daně) je považovna za zasahovn do prva pokojně užvat majetek (srov. čl. 1 odstavec 1 věta prvn Protokolu č. 1 k mluvě : "Každ fyzick nebo prvnick osoba m prvo pokojně užvat svůj majetek. ") i v judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva (srov. kupř. rozsudek ze dne 9.11.1999 ve věci Špaček proti Česk republice) a znamen tak i porušen zkladnho prva ručitele pokojně užvat majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
V. B) 2)
36. Ustanoven 57 odst. 5 věta třet zkona o sprvě dan a poplatků v tehdejšm zněn stavn soud shledv protistavnm i v kontextu člnku 13 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen jako " mluva "), dle nějž "Každ, jehož prva a svobody přiznan touto mluvou byly porušeny, mus mt činn prvn prostředky npravy před nrodnm orgnem, i když se porušen dopustily osoby při plněn řednch povinnost."
37. Povinnost zaplatit daň (tedy i daňov nedoplatek) je způsobil v tom kterm přpadě bt v rozporu s čl. 1 Protokolu č. 1 k mluvě, a proto v souladu s čl. 13 mluvy mus mt každ, jehož prvo bylo porušeno, tedy i daňov ručitel, činn prvn prostředky npravy před nrodnm orgnem.
38. Prvn řd však s ohledem na napaden ustanoven věta třet neobsahuje činn prvn prostředek npravy ve vztahu k porušen prva daňovho ručitele na pokojn užvn majetku, neboť prostřednictvm odvoln proti "ručitelsk vzvě" je možn věcně posoudit jen obsah tvrzen o porušen prva ručitele tm, že mu byla uložena povinnost zaplatit daňov nedoplatek, ačkoli nen ručitelem, ručen bylo uplatněno ve většm než zkonem stanovenm rozsahu nebo již bylo zaplaceno, a tak lze adekvtně napravit jen takov porušen prva daňovho ručitele dle čl. 1 Protokolu č. 1 k mluvě. Jinmi slovy, prostřednictvm institutu odvoln dle ust. 57 odst. 5 věta třet zkona o sprvě dan a poplatků v tehdejšm zněn nelze doshnout činn npravy všech situac porušen prva ručitele na pokojn užvn majetku, a takov instrument proto nelze považovat za "činn" ve smyslu čl. 13 mluvy, pročež nelze než konstatovat, že napaden ustanoven věta třet je tž v rozporu s citovanm člnkem mluvy.
V. B) 3)
39. stavn soud taktž usuzuje, že napaden ustanoven věta třet je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny, dle kterho "Kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, může se obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak. Z pravomoci soudu však nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny."
40. Ustanoven čl. 36 odst. 2 Listiny přijalo princip všeobecn soudn přezkoumatelnosti sprvnch rozhodnut, kter znamen, že soudně přezkoumateln jsou všechna sprvn rozhodnut, pokud je zkon z takov přezkoumatelnosti nevylučuje; smyslem je efektivnějš zruka zkonnosti činnosti veřejn sprvy (než-li na podkladě principu jmenovitho, a tudž omezenějšho soudnho přezkumu). stavodrce zde reflektoval nezbytnost pravidla kontroly moci vkonn - u kter, byť j přsluš autoritativně zasahovat do prvn sfry fyzickch a prvnickch osob, absentuj prvky nezvislosti aj. - nezvislou moc soudn. Jedn se tedy v podstatě o ochranu subjektivnch veřejnch prv každho (poskytovanou nezvislou soudcovskou moc), tedy o ochranu před (nezkonnm) zsahem veřejn sprvy, čmž se rovněž liš od předchozho obecnho odstavce čl. 36 Listiny, kter zaručuje každmu prvo domhat se ochrany i jinch prv než prv veřejnch subjektivnch, a nejedn se tak v něm o ochranu před zsahem pouze orgnu veřejn sprvy, nbrž i fyzick či prvnick osoby.
41. I když stavodrce ve větě druh citovanho ustanoven deleguje na zkonodrce připuštěn vjimek z přezkoumatelnosti sprvnch rozhodnut soudem, takov stavn zmocněn je omezeno v tom, že z přezkumn pravomoci soudu nesm bt vyloučeno rozhodnut tkajc se zkladnch prv a svobod zaručench Listinou . stavodrce při tom zjevně reflektoval odlišnou relevanci zkladnch prv a svobod a "obyčejnch" prv a svobod; těm vznamnějšm prvům přsluš z jejich rozdln povahy logicky vyšš ochrana.
42. V projednvan věci, jak již bylo shora dovozeno, se rozhodnut o povinnosti zaplatit daňov nedoplatek (tedy v přpadě "ručitelsk vzvy" a rozhodnut o odvoln proti n) tk zkladnch prv ručitele (prva pokojně užvat majetek); uveden legln vjimka z pravidla zde proto nen stavodrcem dovolena.
43. Zvěry uveden k čl. 36 odst. 1 a odst. 4 Listiny plat ve vztahu k čl. 36 odst. 2 Listiny identicky, tj. zkon stanovujc "podmnky a pravidla" dle čl. 36 odst. 4 Listiny se nemůže od obsahu čl. 36 odst. 2 Listiny odchlit. M-li tedy každ dle čl. 36 odst. 2 Listiny prvo na soudn přezkum rozhodnut orgnů veřejn sprvy tkajcch se zkladnch prv a svobod, přičemž podmnky a pravidla realizace tohoto prva stanov zkon, pak takov zkon, vydan na zkladě stavnho zmocněn, nemůže uveden nrok každho, byť třeba i toliko v určitch přpadech, zcela negovat, a tm tedy stavně zaručen zkladn prvo v těchto situacch popřt. Člnkem 36 odst. 2 Listiny nen zkonu dovolena ždn obsahov restrikce prva na soudn přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod.
44. Logickm důsledkem - jak bylo taktž dovozeno vše - omezenho věcnho rozsahu skutečnost, kter může ručitel namtat ve sprvnm řzen dle napadenho ustanoven věta třet, je totožn omezen uplatnitelnch nmitek před sprvnm soudem.
45. Nelze tak než uzavřt, že napaden ustanoven, implikujc i omezen věcnho rozsahu nmitek u sprvnho soudu, je - důsledně vzato - tž v rozporu s čl.36 odst. 2 Listiny. Zkonodrce v ust. 57 odst. 5 věta třet zkona o sprvě dan a poplatků v tehdejšm zněn anuloval prvo ručitele na soudn přezkoumatelnost rozhodnut tkajcch se jeho zkladnch prv ve všech situacch, s vjimkou tř vslovně uvedench, a tm tedy stavně zaručen zkladn prvo v těchto přpadech popřel. U daňovch ručitelů, kteř by se domhali soudn npravy v přpadě, že bylo porušeno jejich zkladn prvo jinak, než že by jim byla uložena povinnost zaplatit daňov nedoplatek, ačkoli nejsou ručiteli, ručen bylo uplatněno ve většm než zkonem stanovenm rozsahu nebo již bylo zaplaceno, tak došlo postupem zkonodrce k vyloučen tto kategorie subjektů z prva dle čl. 36 odst. 2 Listiny .
46. V obdobnm směru je navc ust. 57 odst. 5 věta třet zkona o sprvě dan a poplatků v tehdejšm zněn v rozporu s čl. 6 odst. 1 mluvy, neboť nen splněn požadavek, že každ, o jehož občansk prva nebo zvazky se jedn, mus mt zaručeno prvo na přstup k soudu.
V. B) 4)
47. stavn soud rovněž posuzoval, zda napaden ustanoven nen v rozporu s stavnm principem rovnosti.
stavn princip rovnosti zakotven v čl. 1 Listiny, dle něhož jsou lid svobodn a rovn v důstojnosti i prvech, a komplementrně vyjdřen člnkem 3 Listiny, jakožto princip zkazu diskriminace v přiznanch zkladnch prvech, interpretuje stavn soud ve sv judikatuře z dvojho pohledu [např. nlezy sp. zn. Pl. S 16/93 (Sbrka rozhodnut, svazek 1, nlez č. 25, vyhlšen pod č. 131/1994 Sb.), sp. zn. Pl. S 36/93 (Sbrka rozhodnut, svazek 1, nlez č. 24, vyhlšen pod č. 132/1994 Sb.), sp. zn. Pl. S 5/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 4, nlez č. 74, vyhlšen pod č. 6/1996 Sb.), sp. zn. Pl. S 9/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 5, nlez č. 16, vyhlšen pod č. 107/1996 Sb.) , sp. zn. Pl. S 33/96 (Sbrka rozhodnut, svazek 8, nlez č. 67, vyhlšen pod č. 185/1997 Sb.), Pl. 9/99 a dalš (Sbrka rozhodnut, svazek 16, nlez č. 135, vyhlšen pod č. 289/1999 Sb.)]. Prvn je dn požadavkem vyloučen libovůle v postupu zkonodrce při odlišovn skupin subjektů a jejich prv, druh pak požadavkem stavněprvn akceptovatelnosti hledisek odlišovn, tj. nepřpustnosti dotčen některho ze zkladnch prv a svobod odlišovnm subjektů a prv ze strany zkonodrce.
48. Doručenm vzvy k zaplacen daňovho nedoplatku ručitelem se ručitel dostv do stejnho postaven jako daňov dlužnk, za jehož daňov nedoplatek ruč. Vznik mu povinnost neuhrazen daňov nedoplatek daňovho dlužnka v rozsahu jeho ručen uhradit, tedy totožn povinnost jako daňovmu dlužnkovi, a to i s možnost postižen jeho majetku daňovou exekuc. Lze tak tvrdit, jak uvd Nejvyšš sprvn soud v podanm nvrhu, že ručitel m ve smyslu ust. 57 odst. 1 zkona o sprvě dan a poplatků v podstatě postaven daňovho dlužnka. Na druhou stranu - na rozdl od daňovho dlužnka, kter byl kupř. již častnkem vyměřovacho řzen, ve kterm mohl plně chrnit sv prva, uplatnit jakkoliv nmitky - napaden ustanoven umožňuje ručiteli ochranu jeho prv pouze ve velmi omezenm věcnm rozsahu stanovenm taxativnho včtu v odvoln proti "ručitelsk vzvě" uplatnitelnch nmitek.
49. Z principu rovnosti se však podv, že pokud m mt ručitel totožnou povinnost jako dlužnk - tj. povinnost zaplatit daňov nedoplatek, čmž se u něj zmenš majetkov sfra stejně jako u dlužnka zaplacenm daně - nelze shledat ždn důvod, kter by byl způsobil odůvodnit nerovnost v přstupu k daňovmu dlužnku a ručiteli tak, jak je shora popsna (maj k dispozici diametrlně kvalitativně odlišn prostředky k obraně před totožnou povinnost - rozsah uplatnitelnch nmitek daňovm ručitelem proti rozhodnut o daňov povinnosti v relaci k jeho osobě je věcně dosti omezen). stavn soud tedy dospěl k zvěru, že napaden ustanoven ve svch důsledcch vyvolv neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, kterm je ukldna daňov povinnost. Z postultu rovnosti sice nevyplv požadavek obecn rovnosti každho s každm, plyne z něj však požadavek, aby prvo bezdůvodně nezvhodňovalo ani neznevhodňovalo jedny před druhmi. V danm přpadě je nesporn, že požadavek poskytnut stejnch prv za stejnch podmnek bez neodůvodněnch rozdlů napadenm ustanovenm respektovn nen, neboť zkonodrce bez v stavn rovině akceptovatelnch důvodů vrazně znevhodnil subjekty v postaven daňovho ručitele.
50. Ručen nen přitom institutem, kter by se vyskytoval toliko v daňovm řzen, ale je naopak obecnm institutem celho prvnho řdu, jenž je detailně propracovn předevšm teori a judikaturou soukromho prva, jehož kořeny sahaj hluboko do dvno minulch let a jsou proskl řmskoprvn tradic, uchopenou a zpracovvanou různmi směry a školami v průběhu recepce řmskho prva. Ručen tedy nem původ ve finančnm prvu a už vůbec ne v českm daňovm řdu (srov. např. rozsudek Nejvyššho sprvnho soudu sp. zn. 1 Afs 86/2004). Jednou ze zkladnch zsad soukromho institutu ručen je, že ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny nmitky, kter by měl proti věřiteli dlužnk ( 548 odst. 2 zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk). V tomto smyslu argumentoval i stavn soud ve svm shora citovanm nlezu sp. zn. II. S 445/2000 (viz vše), když hovořil o "podstatě institutu ručen" (v rmci veřejnoprvnho ručen), jakož i v nlezu sp. zn. I. S 429/2001 (Sbrka rozhodnut, svazek 34, nlez č. 134): "Veřejnoprvn režim zvazků z titulu ručen za clo nemůže zcela eliminovat obecn zsady obligačněprvnch vztahů ... Ostatně, zde je třeba připomenout, že v modernm prvnm pojet již nen hranice mezi prvem veřejnm a soukromm chpna tak ostře, jako v době minul, takže soukromoprvn prvky lze mnohdy vysledovat i v prvnm vztahu v zsadě veřejnoprvnm a naopak. " Dle stavn soud konstatoval v nlezu sp. zn. I. S 643/06 (ve Sbrce rozhodnut dosud nepublikovn, v elektronick podobě viz http://nalus.usoud.cz): "z přkazu vnitřn souladnosti a nerozpornosti prvnho řdu plyne požadavek, aby tentž prvn institut (zde ručen) znamenal totž, bez ohledu na to, v jakm odvětv prva je zrovna aplikovn." Z obdobnch principů vychzel Nejvyšš sprvn soud kupř. v rozsudku sp. zn. 2 Afs 81/2004, v němž uvedl, že "prvn řd, založen na principech jednoty, racionality a vnitřn obsahov bezrozpornosti, s sebou nutně přinš imperativ stejnho nhledu na srovnateln prvn instituty, byť upraven v rozdlnch prvnch předpisech či dokonce odvětvch." V rozsudku sp. zn. 5 Afs 138/2004 Nejvyšš sprvn soud konstatoval, že "Nelze přijmout vklad, podle něhož mezi veřejnoprvnm a soukromoprvnm ručenm existuje podstatn rozdl; to ostatně vyplv již z rozhodnut rozšřenho sentu Nejvyššho sprvnho soudu (1 Afs 86/2004, přst. www. nssoud. cz). " Pokud v civilnm prvu, kde se uplatňuje ručen smluvn, nen stanoveno ždn omezen uplatnitelnch nmitek ručitelem, lze dovodit logickm argumentem a maiori ad minus, že tm spše tak vrazn restrikce uplatnitelnch nmitek nem mt msto ve vztahu k ručen zkonnmu.
51. stavn soud tak konstatuje, že pokud napaden ustanoven věta třet zakld protistavn nerovnost, je taktž v rozporu s čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
VI.
52. stavn soud ze shora uvedench důvodů dospěl k zvěru, dle něhož ustanoven 57 odst. 5 věta třet zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 230/2006 Sb. bylo v rozporu s čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a odst. 2, čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 mluvy, pročež nvrhu Nejvyššho sprvnho soudu dle čl. 95 odst. 2 stavy v tto čsti vyhověl. S ohledem na čl. 89 odst. 2 stavy jsou důsledky shledan protistavnosti orgny veřejn moci povinny promtnout do sv rozhodovac praxe, tedy při řešen konkrtnch přpadů citovan ustanoven neaplikovat.
V ustanoven 57 odst. 5 věta prvn a druh zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn před novelizac provedenou zkonem č. 230/2006 Sb., nesoulad s stavnm pořdkem stavn soud neshledal, a v tomto rozsahu proto nvrh zamtl.