Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění zákona č. 273/1994 Sb., a ustanovení § 7 odst. 3 zákona České národní rady č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník 280/1996 účinný od 01.11.1997
| Schválené: | 09.10.1996 |
| Účinnost od: | 01.11.1997 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Omezení základních práv a svobod., Národní majetek. Vlastnictví státu. Vlastnictví krajů a obcí. Majetek., Převody vlastnictví a práva hospodaření., Vlastnictví bytů a nebytových prostor. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 9. října 1996 v plénu ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění zákona č. 273/1994 Sb., a ustanovení § 7 odst. 3 zákona České národní rady č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, takto:
1. Dnem 1. listopadu 1997 se zrušuje ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb., ve znění zákona č. 273/1994 Sb.
2. Návrh na zrušení ustanovení § 7 odst. 3 zákona České národní rady č. 102/1992 Sb. se odmítá.
Odůvodněn:
I.
Navrhovatel podal stavn stžnost proti rozhodnut Ministerstva obrany Česk republiky (dle jen "Ministerstvo") ze dne 15. listopadu 1995 č. j. 316/4-60/Kr, kterm byla zamtnuta ždost o udělen souhlasu s prodejem bytů ozbrojench složek v domech ve vlastnictv města Kroměřže. V odmtnut souhlasu Ministerstvem ( 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb.) spatřuje jednak porušen stavnho prva na samosprvu podle čl. 8 a 104 stavy Česk republiky (dle jen "stava"), jednak prva vlastnickho garantovanho čl. 11 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"). Poždal zroveň stavn soud, aby neodmtl stavn stžnost z důvodu nevyčerpn všech procesnch prostředků, jež zkon k ochraně prva poskytuje, a to ve smyslu 75 odst. 2 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu. Uveden nvrh stěžovatel zdůvodňuje tm, že tato stžnost se svm obsahem a nvrhem na zrušen ustanoven citovanch zkonů dotk prv všech obc v Česk republice, jež jsou vlastnky domů s byty ozbrojench složek, v důsledku čehož svm vznamem podstatně přesahuje vlastn zjmy stěžovatele.
stavn soud dne 21. nora 1996 vyzval navrhovatele k doplněn stavn stžnosti ve smyslu naplněn podmnek vyžadovanch ustanovenm 75 odst. 2 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb. V přloze svho podn ze dne 22. března 1996 město Kroměřž předložilo stavnmu soudu přpis nčelnka Vojensk ubytovac a stavebn sprvy Brno č. j. 55911 ze dne 23. ledna 1995 adresovan Městskmu řadu v Kroměřži, ve kterm se sděluje, že Ministerstvem bylo přijato opatřen omezujc vydn souhlasu k uzavřen smlouvy o převodu vlastnictv k bytům ozbrojench složek, s vjimkou posdek, kter se ruš a byty jsou uvolňovny ve prospěch civilnho sektoru. K uvedenmu podn ze dne 22. března 1996 stěžovatel dle přikld vyjdřen města Vyškova ze dne 19. března 1996 a vyjdřen města Přerova ze dne 21. března 1996. Vyjdřen obou měst vlastncch rovněž domy s byty ozbrojench složek poukazuj na zsadn vznam vyřešen možnosti dispozice s těmito byty v dalš sprvě bytovho fondu obce. K stavn stžnosti je přiloženo i sdělen zstupkyně starosty města Hodonna ze dne 20. března 1996, ve kterm je obsažen nzor, podle něhož kvalifikace bytů podle 8 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. umožňuje jejich privatizaci bez souhlasu Ministerstva (citovan ustanoven upravuje prvn režim bytů, jež maj charakter služebnch bytů přechodně).
stavn soud si k stavn stžnosti vyždal podle 42 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb. i vyjdřen ministra obrany.
Ministr obrany ve svm vyjdřen ze dne 26. března 1996 v prvn řadě zaujal odmtav stanovisko k možnosti interpretovat souhlas nebo nesouhlas s prodejem či pronjmem bytů ozbrojench složek podle zkona ČNR č. 102/1992 Sb., resp. zkona č. 72/1994 Sb. ve smyslu zsahu orgnu veřejn moci. V uvedenm konn spatřuje dispozitivn chovn adresta prvn normy předvdan zkonem, přičemž poukazuje na čl. 11 odst. 3 Listiny, podle něhož vlastnictv zavazuje, jakož i na 128 občanskho zkonku upravujc podmnky zsahů do vlastnickho prva. Souhlas s převodem, resp. s pronjmem bytů ozbrojench složek se ve vyjdřen považuje za zkonem stanoven omezen vlastnickho prva ve veřejnm zjmu (jmž je zabezpečen obrany sttu), přičemž je upozorňovno na skutečnost, že se tak neděje za nhradu. V souvislosti s naplněnm podmnek, obsažench v 72 odst. 1 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb. tudž ministr obrany dochz ke stanovisku negativnmu, tj. ke stanovisku, podle něhož podmnky uvedenho ustanoven v dan věci splněny nejsou. Dle poukazuje na skutečnost, že v přpadě spěšnosti nvrhu na zrušen ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., a ustanoven 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. bez odpovdajc kompenzace prvn a ekonomick miz z prvn pravy možnost zajistit vojkům z povoln (a občanskm zaměstnancům) odpovdajc bytov standard (přičemž vůči vojkům z povoln jde o povinnost vojensk sprvy upravenou v 28 odst. 3 zkona č. 76/1959 Sb., o některch služebnch poměrech vojků, ve zněn pozdějšch předpisů). Ve stanovisku ministra obrany je odmtna argumentace navrhovatele spatřujc v nesouhlasu s převodem bytů ozbrojench složek omezen prva na samosprvu obc podle čl. 100, 101 a 104 stavy a je akceptovno pouze nahlžen na poskytovn souhlasu s převodem bytů ozbrojench složek ve smyslu omezen vlastnickho prva. Ministr obrany na vslovn dotaz stavnho soudu ve svm vyjdřen uvd, že podobn ždosti obc a měst o povolen privatizace služebnho bytovho fondu nebyly Ministerstvu předloženy.
II.
stavn stžnost města Kroměřže byla podna s odkazem na 72 odst. 1 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb., přičemž v jejm odůvodněn je namtno kromě jinho i porušen prva zemnho samosprvnho celku na samosprvu. Z hlediska obsahu stavn stžnosti lze tudž dovodit, že byla podna i s poukazem na 72 odst. 1 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb.
Podmnkou stavn stžnosti uplatněn podle 72 odst. 1 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb. je zsah orgnu veřejn moci porušujc zkladn prvo nebo svobodu. Otzkou je, zda-li souhlas nebo nesouhlas přslušnho orgnu ozbrojench složek nebo přslušnho ministerstva s převodem vlastnictv bytu ozbrojench složek podle 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, lze považovat za zsah orgnu veřejn moci podle čl. 87 odst. 1 psm. d) stavy a podle 72 odst. 1 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb.
Zsah orgnu veřejn moci podle citovanho ustanoven zkona o stavnm soudu může mt podobu rozhodnut, opatřen nebo jinho zsahu. Ministerstvo je orgnem sttn sprvy (čl. 79 stavy, 16 zkona č. 2/1969 Sb., o zřzen ministerstev a jinch střednch orgnů sttn sprvy Česk socialistick republiky, ve zněn pozdějšch předpisů), a jako takov orgnem veřejn moci (usnesen stavnho soudu ČSFR sp. zn. I S 191/92 publikovan pod č. 3 Sbrky usnesen a nlezů, 1992). Podle 244 odst. 3 o. s. ř. se rozhodnutmi sprvnch orgnů rozum rozhodnut vydan jimi ve sprvnm řzen, jakož i dalš rozhodnut, kter zakldaj, měn nebo ruš oprvněn a povinnosti fyzickch nebo prvnickch osob. Doktrinrn vklad uvedenho ustanoven o. s. ř. v tto souvislosti zdůrazňuje, že "nen důležit, jak je akt sprvnho orgnu označen (rozhodnut, jmenovn, udělen, opatřen, dohoda, usnesen, vměr, rozkaz, zřzen, vnos, potvrzen, oběžnk, upozorněn, vzva, přkaz, vpověď, oznmen, souhlas, stvrzenka, vmaz a jin). Podstatn je, zda sprvn řad takovm aktem autoritativnm a prvn moci schopnm způsobem zashl do prvn sfry fyzick nebo prvnick osoby. Vždy je rozhodujc věcn obsah aktu a nikoli jeho formln označen." (J. Bureš, L. Drpal, M. Mazanec, Občansk soudn řd, Komentř, 2. vydn, Praha 1996, s. 661).
V předmětn věci došlo vyjdřenm nesouhlasu Ministerstva ze dne 15. listopadu 1995 č. j. 316/4-60/Kr, kterm byla podle 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zamtnuta ždost o udělen souhlasu s prodejem bytů ozbrojench složek v domech ve vlastnictv města Kroměřže, k vydn aktu sprvnho orgnu, jmž bylo autoritativnm a prvn moci schopnm způsobem omezeno vlastnick prvo města Kroměřže. Z hlediska svho předmětu tudž stavn stžnost splňuje podmnku vyžadovanou čl. 87 odst. 1 psm. d) stavy a 72 odst. 1 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb., protože směřuje proti pravomocnmu rozhodnut sprvnho orgnu.
Podle 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu je stavn stžnost nepřpustn, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesn prostředky, kter mu zkon k ochraně prva poskytuje. Za takov v předmětn věci nutno považovat rozklad podle 61 zkona č. 71/1967 Sb., o sprvnm řzen (sprvn řd), a až nsledně ( 247 odst. 2 o. s. ř.) žalobu proti rozhodnut sprvnho orgnu podle 247 a nsl. o. s. ř.
Stěžovatel však stavn stžnost opr o 75 odst. 2 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb.
Rozhodnut Ministerstva ze dne 15. listopadu 1995 č. j. 316/4-60/Kr, kterm byla podle 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zamtnuta ždost o udělen souhlasu s prodejem bytů ozbrojench složek v domech ve vlastnictv města Kroměřže, bylo doručeno dne 21. listopadu 1995, přičemž nabylo prvn moci marnm uplynutm 15denn lhůty pro podn rozkladu. stavn stžnost byla stavnmu soudu podna osobně dne 16. ledna 1996.
Při dodržen jednoročn lhůty vyžadovan ustanovenm 75 odst. 2 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb. podmnkou druhou pro přijet stavn stžnosti, kter nesplňuje předpoklady přpustnosti podle odstavce 1 citovanho ustanoven, je skutečnost, že svm vznamem podstatně přesahuje vlastn zjmy stěžovatele. Tuto skutečnost nutno spatřovat v požadavku obecnho dosahu rozhodnut v dan věci, přičemž sama obecnost dosahu nen podmnkou dostatečnou. V zkonn skutkov podstatě obsažen v ustanoven 75 odst. 2 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb. je zakotven i znak podstatnho přesahovn svm vznamem vlastnch zjmů stěžovatele. Posouzen jeho naplněn zvis na akcentu, jejž stavn soud klade na obecn důsledky rozhodnut o dotčenm zkladnm prvu či svobodě.
V posuzovanm přpadě dospěl stavn soud k zvěru o naplněn uvedench znaků ustanoven 75 odst. 2 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb.
Obecnost dosahu posuzovanho přpadu vyplv jednak z nvrhu na zrušen ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., a ustanoven 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb., jednak z přloh doplněn stavn stžnosti ze dne 22. března 1996. Vzhledem k vydn přpisu nčelnka Vojensk ubytovac a stavebn sprvy Brno č. j. 55911 ze dne 23. ledna 1995, ve kterm je sdělovno, že Ministerstvem bylo přijato opatřen omezujc vydn souhlasu k uzavřen smlouvy o převodu vlastnictv k bytům ozbrojench složek, s vjimkou posdek, kter se ruš a byty jsou uvolňovny ve prospěch civilnho sektoru, neodůvodňuje konstatovn ministra obrany ve vyjdřen ze dne 26. března 1996, že ždosti obc a měst o povolen privatizace služebnho bytovho fondu nebyly Ministerstvu předloženy, zvěr opačn. Konečně podstatnost přesahovn stavn stžnosti svm vznamem zjmů stěžovatele spatřuje stavn soud v důležitosti stanoven hranic stavně přpustnho omezen vlastnickho prva v demokratickm prvnm sttě založenm na ctě k prvům a svobodm člověka a občana, a tm v oblasti ekonomick na principu tržnho hospodřstv.
Vzhledem k uvedenm zvěrům, k nimž stavn soud při posuzovn předmětn stavn stžnosti dospěl, jakož i s ohledem na skutečnost, že spolu s stavn stžnost byl navrhovatelem podn, v souladu s 74 zkona č. 182/1993 Sb., i nvrh na zrušen ustanoven prvnho předpisu, stavn soud podle 78 odst. 1 citovanho zkona usnesenm ze dne 24. dubna 1996 řzen o stavn stžnosti přerušil.
III.
Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb. zaslal stavn soud předmětn nvrh Poslaneck sněmovně. Ve svm vyjdřen ze dne 4. června 1996 (stavnmu soudu doručenm dne 10. června 1996) předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky PhDr. Milan Uhde potvrdil, a to v souladu s požadavky obsaženmi v ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., že oba napaden zkony byly schvleny potřebnou většinou poslanců Česk nrodn rady, resp. Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky (zkon ČNR č. 102/1992 Sb. dne 5. března 1992, zkon č. 72/1994 Sb. dne 1. května 1994), byly podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšeny. Ve vyjdřen předsedy Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky je obsaženo stanovisko, že zkonodrn sbor při přijmn napadench zkonů jednal v přesvědčen o jejich souladu s platnou stavou a prvnm řdem. Dle se v něm uvd, že zmněnmi zkony nedošlo k neoprvněnmu zsahu do vlastnickho prva již proto, že podmnku psemnho doporučen orgnů ozbrojench složek a přslušnch ministerstev k uzavřen smlouvy o njmu a podmnku předchozho souhlasu přslušnch orgnů ozbrojench složek nebo přslušnch ministerstev k uzavřen smlouvy o převodu vlastnictv stanovil zkon, což je ve vyjdřen považovno za konformn s platnou stavou a prvnm řdem.
IV.
Nvrhem napaden ustanoven obou zkonů zakotvuj omezen vlastnickho prva k bytům ozbrojench složek za čelem zabezpečen bytovch potřeb osob působcch v rezortech garantujcch obranu sttu a ochranu veřejnho pořdku. Tak podle 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., smlouvu o převodu vlastnictv bytu ozbrojench složek lze uzavřt jen s předchozm souhlasem přslušnch orgnů ozbrojench složek nebo přslušnch ministerstev. Dle ustanoven 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. smlouvu o njmu bytu ozbrojench složek lze uzavřt jen na zkladě psemnho doporučen orgnů ozbrojench složek a ministerstev uvedench v odstavci 1 psm. c) a v 8 tohoto zkona.
Jak bylo již uvedeno, nvrh na zrušen ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., a 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. se opr o nmitku porušen stavnho prva na samosprvu podle čl. 8 a 104 stavy a prva vlastnickho garantovanho čl. 11 Listiny.
Protože podle čl. 11 odst. 1 Listiny m vlastnick prvo všech vlastnků stejn zkonn obsah a ochranu, v kontextu s napadenmi zkonnmi ustanovenmi byla argumentace navrhovatele ohledně dotčen prva na samosprvu podle čl. 8 a 104 stavy shledna stavnm soudem irelevantn.
stavn rmec možnho omezen vlastnickho prva je obsažen v ustanoven čl. 11 odst. 3 až 5 Listiny. Omezen dispozičnho oprvněn vlastnka uvedenmi zkonnmi ustanovenmi nelze podřadit pod odstavce 3 a 5 citovanho ustanoven Listiny, jelikož se nejedn o pravu dan a poplatků a ani o ochranu zkonem chrněnch obecnch zjmů před zneužitm vlastnickho prva. Ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., a 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. je tudž nutno posuzovat s ohledem na čl. 11 odst. 4 Listiny.
K omezen zkladnho prva nebo svobody v demokratickm prvnm sttě může dojt ve dvou přpadech (viz nlez stavnho soudu ve věci sp. zn. Pl. S 4/94).
stavn prava zkladnho prva či svobody v některch přpadech vslovně zmocňuje zkonodrce, aby za určitch podmnek, resp. z hlediska stavně vymezench clů zkonem zkladn prvo či svobodu omezil (např. čl. 12 odst. 3, čl. 14 odst. 3, čl. 16 odst. 4, čl. 17 odst. 4, čl. 19 odst. 2, čl. 20 odst. 3 Listiny) nebo stanovil jeho obsah (čl. 41 odst. 1 Listiny). stavn prostor tohoto postupu zkonodrce je přitom určen požadavkem šetřen podstaty a smyslu omezovanho nebo vymezovanho zkladnho prva, resp. svobody (čl. 4 odst. 4 Listiny).
K omezen zkladnch prv či svobod, i když jejich stavn prava omezen nepředpokld, může dojt v přpadě jejich kolize nebo v přpadě kolize s jinou stavně chrněnou hodnotou, jež nem povahu zkladnho prva a svobody (veřejn statek).
stavn prava postaven jedince ve společnosti obsahuje ochranu individulnch prv a svobod, jakož i ochranu veřejnch statků. Rozdl mezi nimi spočv v jejich distributivnosti. Pro veřejn statky je typick, že prospěch z nich je neděliteln a lid nemohou bt vyloučeni z jeho požvn. Přklady veřejnch statků jsou nrodn bezpečnost, veřejn pořdek, zdrav životn prostřed. Veřejnm statkem se tudž určit aspekt lidsk existence stv za podmnky, kdy nen možno jej pojmově, věcně i prvně rozložit na čsti a tyto přiřadit jednotlivcům jako podly. (K pojmu veřejn statky v ekonomick literatuře viz např. P. A. Samuelson -- W. Nordhaus, Ekonomie, Praha 1991, s. 770 -- 771, 982; v literatuře prvnick např. J. Raz, Right-Based Moralities, in: Theories of Rights, (Ed. J. Waldron), Oxford 1984, s. 187; R. Alexy, Recht, Vernunft, Diskurs. Studien zur Rechtsphilosophie, Frankfurt a. M. 1995, s. 239 a nsl.)
Pro zkladn prva a svobody je, na rozdl od veřejnch statků, typick jejich distributivnost. Aspekty lidsk existence, jakmi jsou např. osobn svoboda, svoboda projevu, čast v politickm děn a s tm spjat volebn prvo, prvo zastvat veřejn funkce, prvo sdružovat se v politickch stranch atd., lze pojmově, věcně i prvně členit na čsti a tyto přiřadit jednotlivcům.
V přpadě kolize je nutn stanovit podmnky, za jejichž splněn m prioritu jedno zkladn prvo či svoboda, a za splněn kterch jin, resp. určit veřejn statek. Zkladn je v tto souvislosti maxima, podle kter zkladn prvo či svobodu lze omezit pouze v zjmu jinho zkladnho prva či svobody nebo veřejnho statku. Vzjemn zvažovn kolidujcch zkladnch prv a svobod nebo veřejnch statků spočv v nsledujcch kritrich:
Prvnm je kritrium vhodnosti, tj. posuzovn toho, zdali institut omezujc určit zkladn prvo umožňuje doshnout sledovan cl (ochranu jinho zkladnho prva nebo veřejnho statku). Druhm kritriem vzjemnho zvažovn zkladnch prv a svobod je kritrium potřebnosti spočvajc v porovnvn legislativnho prostředku omezujcho zkladn prvo, resp. svobodu s jinmi opatřenmi umožňujcmi doshnout stejnho cle, avšak nedotkajcmi se zkladnch prv a svobod, resp. dotkajcmi se jich v menš intenzitě. Třetm kritriem je porovnn zvažnosti obou kolidujcch zkladnch prv nebo veřejnch statků. Tato zkladn prva, resp. veřejn statky jsou prima facie rovnocenn. Porovnvn zvažnosti kolidujcch zkladnch prv, resp. veřejnch statků (po splněn podmnky vhodnosti a potřebnosti) spočv ve zvažovn empirickch, systmovch, kontextovch i hodnotovch argumentů. Empirickm argumentem lze chpat faktickou zvažnost jevu, jenž je spojen s ochranou určitho zkladnho prva. Systmov argument znamen zvažovn smyslu a zařazen dotčenho zkladnho prva či svobody v systmu zkladnch prv a svobod. Kontextovm argumentem lze rozumět dalš negativn dopady omezen jednoho zkladnho prva v důsledku upřednostněn jinho. Hodnotov argument představuje zvažovn pozitiv kolidujcch zkladnch prv vzhledem k akceptovan hierarchii hodnot.
Součst porovnvn zvažnosti kolidujcch zkladnch prv je rovněž zvažovn využit prvnch institutů minimalizujcch argumenty podložen zsah do jednoho z nich.
V přpadě zvěru o opodstatněnosti priority jednoho před druhm ze dvou kolidujcch zkladnch prv, resp. veřejnch statků je nutnou podmnkou konečnho rozhodnut rovněž využit všech možnost minimalizace zsahu do jednoho z nich. Tento zvěr lze odvodit i z ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny, a sice v tom smyslu, že zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno nejenom při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod, nbrž analogicky rovněž v přpadě jejich omezen v důsledku jejich vzjemn kolize.
Při posuzovn nvrhu na kontrolu norem nutno v prvn řadě zodpovědět otzku, zdali omezen vlastnickho prva podle ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., a 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. spad pod nucen omezen, k němuž zkonodrce zmocňuje stavn prava v čl. 11 odst. 4 Listiny (a tudž mus splňovat v něm obsažen podmnky), nebo je nutno jej hodnotit jako omezen na zkladě kolize s jinm stavou chrněnm veřejnm statkem (obranou sttu a ochranou veřejnho pořdku).
Nucen omezen vlastnickho prva, jež mus splňovat podmnky čl. 11 odst. 4 Listiny, je dvojho druhu:
Prvnm je povinnost strpět použit vlastněn věci ve stavu nouze nebo v nalhavm veřejnm zjmu, a to na nezbytnou dobu v nezbytn mře, nelze-li doshnout čelu omezen vlastnickho prva jinak. (Zkonn prava tto prvn alternativy nucenho omezen vlastnickho prva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny je obsažena v 128 odst. 1 občanskho zkonku).
Druhou z možnost nucenho omezen vlastnickho prva dle čl. 11 odst. 4 Listiny je takov jeho omezen, jehož čel je totožn s čely vyvlastněn. [Zkonn prava tto alternativy nucenho omezen vlastnickho prva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny je obsažena v 128 odst. 2 občanskho zkonku a v 109 odst. 1 a v 110 odst. 3 zkona č. 50/1976 Sb., o zemnm plnovn a stavebnm řdu (stavebn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů. Podle citovanho ustanoven stavebnho zkona: "clem vyvlastněn je doshnout přechodu, popřpadě omezen vlastnickho prva k pozemkům a stavbm, nebo zřzen, zrušen, popřpadě omezen prva věcnho břemene k pozemkům a stavbm", přičemž "je-li možno doshnout čelu vyvlastněn pouze omezenm prva, nelze prvo odejmout v plnm rozsahu".]
Omezen vlastnickho prva podle ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., a 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. nen spjato se stavem nouze a jm zamšlen čel zabezpečen veřejnho zjmu nelze posuzovat jako nalhav. Tento čel dle nen shodn s čely vyvlastněn. Z uvedench důvodů nelze omezen vlastnickho prva podle ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., a 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. posuzovat z pohledu čl. 11 odst. 4 Listiny (a tudž v něm obsažench podmnek) a nutno je kvalifikovat z hledisek přpustnosti omezen zkladnho prva, resp. svobody v přpadě jeho, resp. jej kolize s jinm zkladnm prvem, resp. svobodou nebo s veřejnm statkem. Kritrium vhodnosti, tj. posouzen toho, zdali institut omezujc určit zkladn prvo umožňuje doshnout sledovan cl (zabezpečen bytovch potřeb osob působcch v rezortech garantujcch obranu sttu a ochranu veřejnho pořdku) ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., a 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. splňuje.
Kritrium potřebnosti spočvajc v porovnvn legislativnho prostředku omezujcho zkladn prvo, resp. svobodu s jinmi opatřenmi umožňujcmi doshnout stejnho cle, avšak nedotkajcmi se zkladnch prv a svobod, resp. dotkajcmi se jich v menš intenzitě napaden ustanoven nesplňuj. Zabezpečen bytovch potřeb osob působcch v rezortech garantujcch obranu sttu a ochranu veřejnho pořdku lze doshnout i jinmi postupy než postupem podle 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., nebo podle 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. (např. institutem věcnho břemene, adaptac vhodnch nemovitost ve sttnm vlastnictv, koup bytů do sttnho vlastnictv nebo vstavbou bytů pro čely bydlen přslušnků ozbrojench složek atd.).
Jelikož ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., nesplňuje podmnky omezen zkladnho prva, resp. svobody v důsledku jeho kolize s jinm zkladnm prvem, resp. svobodou nebo veřejnm statkem, stavn soud dospěl k zvěru o jeho rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny a rozhodl proto o jeho zrušen.
Za čelem poskytnut času zkonodrci i exekutivě pro stavně konformn řešen problematiky zabezpečen bydlen přslušnků ozbrojench složek, ve shodě s ustanovenm 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., posunul stavn soud den činnosti vroku zrušujcho ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 72/1994 Sb., ve zněn zkona č. 273/1994 Sb., na den 1. listopad 1997.
Protože podle 74 zkona č. 182/1993 Sb. je podmnkou podn nvrhu na zrušen ustanoven zkona, spojenho s stavn stžnost, jeho uplatněn, v důsledku něhož nastala skutečnost, jež je předmětem stavn stžnosti, což v přpadě 7 odst. 3 zkona ČNR č. 102/1992 Sb. nebylo splněno, nezbylo stavnmu soudu, než nvrh na zrušen uvedenho ustanoven odmtnout dle 43 odst. 1 psm. f) zkona č. 182/1993 Sb. jako nepřpustn. V tto situaci je odstraněn rozporu v prvnm řdu, vzniklho zrušenm pouze jednoho ze dvou zkonnch ustanoven, kter jsou v rozporu s stavnmi zkony, resp. mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy, kolem demokratickho zkonodrce.
Práva na uvedení odlišného stanoviska k bodu 1 nálezu v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením svého jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využila soudkyně Ústavního soudu České republiky JUDr. Ivana Janů: Provedeným dokazováním shledal Ústavní soud, že omezení vlastnického práva podle napadeného ustanovení § 22 odst. 4 zák. č. 72/1994 Sb., ve znění zák. č. 273/1994 Sb., nelze posuzovat z pohledu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a nutno je kvalifikovat z hlediska přípustnosti omezení základního práva v případě jeho kolize s jiným základním právem, nebo s veřejným statkem. Z tohoto pohledu považuje Ústavní soud za důležité, že zvolený prostředek omezení nesplňuje kritérium potřebnosti, když zamýšleného cíle bylo možno dosáhnout i jinými postupy. Podle většinového stanoviska Ústavního soudu je prostředek zvolený zákonodárcem v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jsem přesvědčena, že napadené ustanovení vyhovuje i kritériu potřebnosti v pojetí, jak je definováno v odůvodnění nálezu. Veřejný zájem na zabezpečení národní bezpečnosti, obrany země a veřejného pořádku je natolik intenzivní, že musí být zajištěn adekvátními právními prostředky. Pod uvedený veřejný zájem nepochybně spadá i zajištění bytových potřeb osob působících v rezortech garantujících obranu státu a ochranu veřejného pořádku. Nález Ústavního soudu uznává existenci veřejného zájmu na zajištění bytových potřeb pro určitý okruh osob, přiznává mu však nižší intenzitu a navrhuje prostředky k jeho realizaci. V takové situaci se domnívám, že úloha Ústavního soudu by měla také spočívat v hodnocení navržených opatření z ústavněprávního pohledu, tj. ve zkoumání, zda navržené způsoby řešení nebudou znamenat zásah nebo omezení základních práv a svobod (ve stejné míře nebo dokonce ve větším rozsahu) a tak preventivně předcházet případným dalším podáním k Ústavnímu soudu. Postupy navržené v odůvodnění nálezu, jež by měly tento veřejný zájem realizovat, aniž by zasahovaly do ústavně zaručených práv, jsou zčásti ekonomické povahy (adaptace vhodných nemovitostí ve vlastnictví státu), zčásti mají právní charakter (institut věcných břemen). Ani tyto uvažované právní postupy se svojí podstatou a intenzitou zásahu příliš neliší od současného stavu omezení vlastnického práva. Eventuální zákonné věcné břemeno by - na rozdíl od stávajícího omezení dispozičního oprávnění - představovalo podstatně širší zásah, neboť by znemožnilo vlastníkovi výkon práva věc užívat v daleko větší míře než dosud. Většinovým rozhodnutím Ústavního soudu bylo sice odstraněno formálněprávní omezení práva s bytem disponovat (ve smyslu prodat byt dosavadnímu nájemci nebo případně jinému kupujícímu), nicméně realizace doporučeného zákonného věcného břemene by pro vlastníka po dobu jeho trávní a do budoucna redukovala a znesnadňovala možnosti byt vlastnickým způsobem užívat (např. pokud skončí nájem bytu a není uzavřena nová nájemní smlouva). Právo vlastníka věc užívat je jedním z oprávnění tvořících vlastnickou triádu, jako obsah subjektivního vlastnického práva. Vyloučení kteréhokoliv z oprávnění může vést k narušení samotné podstaty vlastnického práva a v nejkrajnějším případě až k vytvoření tzv. holého vlastnictví. Na druhé straně konstrukce, která k realizaci jednoho z oprávnění vyžaduje další právní skutečnost (v tomto případě souhlas třetí osoby s dispozicemi), šetří podstatu tohoto práva, neboť právo zůstává zachováno, je pouze omezena možnost jeho výkonu (udělením souhlasu třetí osobou - přitom není vyloučeno, aby neudělení souhlasu bylo považováno za výkon práva v rozporu s dobrými mravy a tím by neudělení souhlasu nemohlo vyvolat zákonem zamýšlené právní účinky - § 3 odst. 1 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dále nutno vzít v úvahu, že omezení dispozičního oprávnění vlastníka zakotvené v § 22 odst. 4 zák. č. 72/1994 Sb., ve znění zák. č. 273/1994 Sb., se týká pouze situace, kdy se vlastník budovy rozhodne jednotlivé byty (ev. nebytové prostory), jako tzv. jednotky podle zák. č. 72/1994 Sb. Vlastníkovo rozhodnutí je zcela svobodným rozhodnutím (je plně respektován jeden ze základních principů soukromoprávní regulace - autonomie vůle), vyjma bytových družstev neexistuje pro vlastníka zákonem uložená povinnost uzavírat smlouvy o převodu bytů do vlastnictví. Proto má vlastník na výběr, zda se rozhodne disponovat s vlastnickým právem k celé budově, příp. se spoluvlastnickým podílem k této budově (žádné omezení dispozic se neuplatní - nepočítáme-li zákonné předkupní právo při převodu spoluvlastnického podílu), či zda se rozhodne prodávat samostatně jednotky (v tomto případě však musí kalkulovat se zákonnými podmínkami prodeje jednotek do vlastnictví, včetně eventuálního omezení vázaného na souhlas třetích - dotčených subjektů). Veřejný zájem považuji za natolik závažný, že zvolená vazba realizace dispozičního oprávnění na souhlas dotčeného subjektu (stejně jako v dalších případech, které zakotvuje § 22 odst. 5 a odst. 7 zák. č. 72/1994 Sb., ve znění zák. č. 273/1994 Sb.) je adekvátní současné situaci společnosti, která stále prochází transformačním stádiem, kdy se dosud nevytvořil trh s byty a volné byty nejsou běžně dostupné (ani pro rezorty zajišťující obranu státu a ochranu veřejného pořádku). Preference veřejného zájmu je nezbytnou "daní" spojenou s přechodem od totalitního systému ke svrchovanému, jednotnému a demokratickému právnímu státu. Většinové rozhodnutí, které od těchto okolností odhlíží, není konzistentní s nálezem ÚS ČR ve věci Pl. ÚS 37/93 (Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, Praha, C. H. Beck 1994, str. 61 a násl.). Za nepřípustnou považuji argumentaci spočívající v údajném porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Toto ustanovení obsahuje v zásadě tři základní práva: a) právo každého vlastnit majetek, b) právo na zajištění stejného zákonného obsahu a ochrany vlastnického práva všech vlastníků, c) právo na zaručení dědického práva. Napadené ustanovení zjevně neomezuje právo každého vlastnit majetek a porušení základního práva uvedeného sub c) také evidentně nepřichází v úvahu. Proto se lze zabývat pouze námitkami, zda omezení dispozic narušuje stejný zákonný obsah a ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Ústavní soud v nálezu ve věci II. ÚS 190/94 aplikoval konstrukci vlastnické triády a poukázal na kruciální místo práva vlastníka s věcí nakládat. Přitom správně zdůraznil, že dispoziční právo vlastnické je možno výjimečně omezovat zákonem, nicméně se takováto omezení musí vztahovat rovným způsobem na všechny vlastníky (Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, Praha, C. H. Beck 1996, str. 317). Konstatuji, že omezení dispozičního práva založené napadeným ustanovením se dotýká všech vlastníků, tj. jak všech právnických osob, tak všech fyzických osob, kteří se rozhodnou pro postup podle zák. č. 72/1994 Sb., ve znění zák. č. 273/1994 Sb. Proto v uvedeném omezení nespatřuji instrument, kterým by se vytvářela nerovnost v obsahu a ochraně vlastnického práva. Vzhledem k nastalé historické situaci bylo třeba zdůraznit znění a smysl čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, z něhož plyne, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Tento princip měl být podstatným vodítkem při posuzování ústavnosti napadeného ustanovení (srov. nález Pl. ÚS 37/93, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, Praha, C. H. Beck 1994, str. 65). Ze všech výše uvedených důvodů měl podle mého názoru Ústavní soud návrh na zrušení § 22 odst. 4 zák. č. 72/1994 Sb., ve znění zákona č. 273/1994 Sb., zamítnout.