Ve věci návrhu na zrušení ustanovení položky č. 14a bodu 2 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 269/2008 účinný od 01.08.2008
| Schválené: | 29.01.2008 |
| Účinnost od: | 01.08.2008 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Poplatky soudní. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2008 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová o návrhu Městského soudu v Praze na zrušení ustanovení položky 14a bodu 2 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeného slovy: „Za žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení ve věcech správního soudnictví a) proti rozhodnutí správního orgánu Kč 2 000,-“, takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
stavnmu soudu byl dne 21. zř 2006 doručen nvrh Městskho soudu v Praze na zrušen ustanoven položky 14a bodu 2 psm. a) přlohy zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřenho slovy: "Za žalobu nebo jin nvrh na zahjen řzen ve věcech sprvnho soudnictv a) proti rozhodnut sprvnho orgnu Kč 2 000,-".
Navrhovatel tak učinil dle 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb. , ve zněn pozdějšch předpisů, a to pot, co v souvislosti se svoj rozhodovac činnost v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") a 48 odst. 1 psm. a) soudnho řdu sprvnho (dle jen "s. ř. s.") dospěl k zvěru, že ustanoven položky 14a bodu 2 psm. a) přlohy zkona o soudnch poplatcch, jehož m bt při řešen věc sp. zn. 9 Ca 52/2006, 9 Ca 53/2006, 9 Ca 54/2006, 9 Ca 55/2006 a 9 Ca 56/2006 použito, je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen " Listina ") a čl. 1 stavy.
V uvedench věcech sp. zn. 9 Ca 52-56/2006 je Městskm soudem v Praze rozhodovno o pěti žalobch obchodn společnosti FAD, a. s. , se sdlem Vclavsk nm. 1/846, Praha 1, proti Finančnmu ředitelstv pro hlavn město Prahu, jimiž se domh zrušen 162 rozhodnut žalovanho, ktermi byla zamtnuta odvoln proti platebnm vměrům na daň z převodu nemovitost, vydanm Finančnm řadem pro Prahu 5. Uvedenmi rozhodnutmi nebylo žalobkyni v daňovm řzen uznno prvo na osvobozen od daně z převodu nemovitost podle 20 odst. 7 psm. a) , psm. b) zkona č. 357/1992 Sb., o dani dědick, darovac a o dani z převodu nemovitost, kter uplatnila z převodu bytovch a nebytovch jednotek v přesně označen nemovitosti, přitom kupn smlouvy s přslušnmi nabyvateli - fyzickmi a prvnickmi osobami - jsou různho data a prvn činky vkladu vlastnickho prva vzešlho z uvedench smluv rovněž nastaly vždy k jinmu časovmu okamžiku (datu). Sprvn rozhodnut o vyměřen daně, jakož i rozhodnut odvolac ve sprvnm řzen, byla finančnmi orgny vydna jako samostatn rozhodnut, skutkově i prvně posuzujc konkrtn přpad převodu. Žalobkyně v rmci dispozičn volnosti napadla 162 sprvnch rozhodnut 5 žalobami, směřujcmi proti těm sprvnm rozhodnutm, kter odpovdaj určitmu předmětu převodu (např. bytu s nebytovm prostorem) nebo jen nebytovmu prostoru určitho charakteru (např. sklep, garž).
vodem odůvodněn nvrhu na zrušen předmětnho zkonnho ustanoven Městsk soud v Praze vychz z poukazu na jednu z podmnek uplatněn žalob před sprvnm soudem, jž je splněn poplatkov povinnosti podle zkona č. 564/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn pozdějšch předpisů. Podle 1 psm. a) uvedenho zkona se soudn poplatky vybraj za řzen před soudy Česk republiky, a to z konů uvedench v sazebnku soudnch poplatků, přičemž ve věcech sprvnho soudnictv dle položky 14a bodu 2. psm. a) sazebnku soudnch poplatků, jenž tvoř přlohu zkona o soudnch poplatcch, je soudn poplatek ve vši 2 000,- Kč stanoven jako poplatek za žalobu proti rozhodnut sprvnho orgnu. Ve věcech, v nichž žalobce napad vce sprvnch rozhodnut, je pak dle navrhovatele otzkou, jak kon je vlastně žalobou ve smyslu položky 14a bodu 2. psm. a) sazebnku soudnch poplatků. Jinmi slovy vyjdřeno, je-li tmto konem ryze formlně bez přihldnut k obsahu a k okolnostem vedoucm k vydn sprvnho aktu jen psemn podn označen jako žaloba, nebo je jm každ žalobn nvrh uplatněn v takovm psemnm podn, neboť ten, směřuje-li vždy proti jinmu rozhodnut, mus bt tak žalobou. Navrhovatel v tto souvislosti připomn, že ve sprvnm soudnictv je řzen před sprvnm soudem vymezeno nejen okruhem častnků řzen, jimiž jsou žalobce a sprvn orgn, kter ve sprvnm řzen rozhodl ve 2. stupni, nbrž i předmětem řzen, kterm je autonomně vždy jednotliv, samostatn sprvn rozhodnut, neboť jde o posouzen zkonnosti takovho rozhodnut po strnce materiln i procesn.
Městsk soud ke zdůvodněn sv aktivn legitimace pro řzen o kontrole norem připomn, že zkonn ustanoven položky 14a bodu 2 psm. a) sazebnku soudnch poplatků m bt v uvedench prvnch věcech aplikovno jako předpoklad projednn podanch žalob.
Určen vše soudnho poplatku v předmětnch řzench odvis ale od přklonu k jedn ze dvou naznačench vkladovch alternativ položky 14a bodu 2. psm. a) sazebnku soudnch poplatků. Při jejich zvažovn navrhovatel uvd, že vše poplatku stanoven podle počtu psemnch podn by neodpovdala počtu a rozsahu skutečně dle obsahu žaloby a dle 65 a nsledujcch soudnho řdu sprvnho vedench řzen a zviselo by pouze na vůli žalobce, v kolika žalobch - psemnch podnch - uplatn sv prvo na soudn ochranu proti určitmu počtu vydanch sprvnch rozhodnut, pročež by zahjen řzen byla zpoplatněna čstkou z vůle žalobce bez ohledu na předmět řzen. V rmci sv voln dispozice s nvrhem by si žalobce rozvrhem nvrhů do jednotlivch žalob určil vši soudnho poplatku sm. Takov důsledek dispozičnho oprvněn žalobce považuje navrhovatel za porušen stavnho principu rovnosti (s poukazem na čl. 4 odst. 1 Listiny ), protože by dle něj vytvřel nerovnost v prvu na přstup k soudu. Z uvedenho důvodu Městsk soud v Praze v analogickch přpadech vychzel z toho, že pro vznik poplatkov povinnosti nen rozhodn, jak je podna žaloba, zda věci spolu souvisej, zda se tkaj shodnch častnků řzen, zda budou soudem projednny a rozhodnuty na zkladě shodnho skutkovho a prvnho posouzen a zda napaden rozhodnut sprvnch orgnů byla či nebyla vydna stejnho data, nbrž podle položky 14a bodu 2 psm. a) sazebnku soudnch poplatků ve spojen s 1 psm. a) zkona o soudnch poplatcch vybral poplatek z každho žalobnho nvrhu, směřujcho proti jednomu samostatnmu sprvnmu rozhodnut.
Uveden postup soudu však nebyl shledn stavně konformnm nlezem stavnho soudu sp. zn. I. S 664/03 [Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 40, nlez č. 56]. Po reprodukci obsahu danho nlezu, jakož i reprodukci tomuto nlezu odpovdajcch rozsudků Nejvyššho sprvnho soudu č. j. 2 As 53/2004-76 a č. j. 1 Afs 127/2005-105 Městsk soud v Praze konstatuje, že se z důvodu naprost souměřitelnosti procesnho postupu v otzce poplatkov povinnosti a věcn podstaty sporu ct bt ve shora uvedench věcech, v souvislosti s nimiž podv tento nvrh na zrušen ustanoven položky 14a bodu 2 psm. a) přlohy zkona o soudnch poplatcch, vzn nzorem stavnho soudu, dle něhož neobstoj interpretace, podle kter je častnk řzen povinen platit soudn poplatek za žalobu proti každmu jednotlivmu sprvnmu rozhodnut.
Jestliže tedy ve sprvnm soudnictv nen stavnm soudem považovno za stavně konformn vybrn soudnho poplatku ve vši 2 000, - Kč ze žaloby proti každmu sprvnmu rozhodnut a jin prava vybrn soudnho poplatku ve věcech sprvnho soudnictv ze zkona nevyplv, nelze pak dle městskho soudu jinak, než dovodit, že samo ustanoven položky 14a bodu 2 psm. a) sazebnku soudnch poplatků, kter mus bt aplikovno jedině ve spojen s 1 psm. a) zkona o soudnch poplatcch, je protistavn. Uveden zvěr dle navrhovatele plyne i z argumentace stavnho soudu v nlezu sp. zn. I. S 664/03, dle nž postupem aplikovanm městskm soudem došlo k disproporčn vši poplatku ve vztahu k vši vyměřen daně (40 % celkov vyměřen daně). Ve srovnn s rozhodovanou věc navrhovatel ale s danm argumentem polemizuje, neboť v n se mu celkov vše soudnho poplatku (324.000,- Kč) v poměru k celkov čstce vyměřench dan, určen součtem jednotlivě vyměřovanch dan (každ daň ve vši desetitisců, tak statisců a milinu) jev velmi přiměřen. Hledisko disproporce mezi vš soudnho poplatku a možnm vsledkem řzen nelze dle navrhovatele uplatnit např. v řzen o přezkumu sprvnch rozhodnut ve věcech přestupků, neboť vzhledem k vši pokuty dle zkona č. 200/1990 Sb., o přestupcch, představuje tato nižš čstku než soudn poplatek. Městsk soud v Praze na okraj merita srovnvanch věc poukazuje na odlišn pohled stavnho soudu na předmět řzen ve sprvnm řzen, pokud se v nlezu sp. zn. I. S 664/03 argumentuje hlediskem "obchodnho přpadu", přičemž dle uvd, že měl původně za jednoznačn, že z dosavadnho zněn položky 14a bodu 2. psm. a) sazebnku soudnch poplatků lze jako měřtko zaplacen soudnho poplatku dovodit jen sprvn rozhodnut, jelikož tato sazebn položka se tk sprvnho soudnictv, v němž je předmětem přezkumnho řzen individuln sprvn akt a soudem je posuzovna zkonnost nejen materiln, ale i formln znaky vydanho sprvnho aktu. Z uvedenho důvodu jednotliv daňov rozhodnut projednv procesně v samostatnm řzen jako sprvn přpad, resp. přpad vydn individulnho sprvnho aktu, což je důvodem, proč z hlediska soudnho poplatku žalobu proti vce rozhodnutm neposuzuje jako jeden obchodn přpad podle skutkov a prvn problematiky podstaty vztahů, kter byly zkladem pro vydn daňovch rozhodnut. Platebn vměry jsou sprvci daně vydvny samostatně a jsou samostatnm exekučnm titulem.
Z pohledu prvnho nzoru obsaženho v nlezu sp. zn. I. S 664/03 ale dle navrhovatele předmětn zkonn prava ve sv dikci stavnm soudem naznačen hlediska nevyjadřuje. Situace vznikl po přijet nlezu sp. zn. I. S 664/03 dle přesvědčen Městskho soudu v Praze nedovoluje v dan věci pěti žalob proti 162 sprvnm rozhodnutm vyměřit soudn poplatek ze žaloby proti každmu sprvnmu rozhodnut, neboť takov postup by byl protistavn. Městsk soud však dle svho přesvědčen nem možnost vyměřit žalobkyni soudn poplatek ani z formlnho hlediska dle počtu žalob, neboť nese odpovědnost za vybrn soudnho poplatku ve sprvn vši a tato vše nemůže bt určena vůl žalobce a jm zvolenho způsobu podn žalob, přičemž jin kritria vybrn soudnho poplatku ze zkona č. 549/1991 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nevyplvaj. Soud zroveň vyslovuje vzanost prvnm nzorem stavnho soudu ohledně posuzovn vazby vše soudnho poplatku k předmětu řzen, tj. ohledně nutnosti rozhodovat o vši poplatku přpad od přpadu, což by ale znamenalo možn rozpor se zsadou rovnosti a předvdatelnosti prva, jakož i zsadou hospodrnosti řzen (vzhledem k nutnosti v takovm přpadě zevrubnho seznmen se s posuzovanou věc v okamžiku zahjen řzen).
S ohledem na uveden důvody navrhovatel vyslovuje stanovisko, dle něhož by zkonn prava soudnch poplatků ve sprvnm soudnictv měla přesně určit pravidla, za jak kon či za jak řzen a v jak vši lze soudn poplatek od žalobce vybrat tak, aby soud při aplikaci přslušnho ustanoven zkona nebyl vystaven různm interpretačnm alternativm. Jelikož se Městsk soud v Praze dle svho přesvědčen na zkladě uvedenho nlezu stavnho soudu ocitl v procesn situaci, v nž nem na jisto postaveno, v jak vši m vst žalobkyni k zaplacen soudnho poplatku z podanch žalob tak, aby splnil svoji zkonnou povinnost vybrat soudn poplatek dle ustanoven položky 14a bodu 2. psm. a) sazebnku soudnch poplatků ve spojen s 1 psm. a) zkona č. 549/1991 Sb. a je-li dle čl. 95 odst. 2 stavy vzn zkonem a zroveň přkazem postupovat stavně konformnm způsobem, dospěl pro uveden k zvěru, že prvn prava ustanoven položky 14a bodu 2 psm. a) sazebnku soudnch poplatků je nejednoznačn, neboť umožňuje různ interpretace vše soudnho poplatku ze žaloby proti rozhodnut sprvnho orgnu, a tm ve svch důsledcch zakld nerovn postaven častnků řzen v jejich stavně zaručenm prvu na přstup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny a současně porušuje jeden ze zkladnch principů prvnho sttu, a to princip prvn jistoty a důvěry v prvo dle čl. 1 odst. 1 stavy, jenž je garantovn zsadou předvdatelnosti zkona, jeho srozumitelnosti a zsadou jeho vnitřn bezrozpornosti.
Pro takto vyložen důvody Městsk soud v Praze navrhuje, aby stavn soud po provedenm řzen nlezem rozhodl, že ustanoven položky 14a bodu 2 psm. a) přlohy zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřen slovy: "Za žalobu nebo jin nvrh na zahjen řzen ve věcech sprvnho soudnictv a) proti rozhodnut sprvnho orgnu Kč 2 000, -", se zrušuje dnem, kter stavn soud v nlezu stanov.
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnka řzen jakož i repliky navrhovatele
Podle 42 odst. 4 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud předmětn nvrh Poslaneck sněmovně. vodem svho vyjdřen ze dne 1. listopadu 2006 předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky Ing. Miloslav Vlček konstatuje, že položka 14a, včetně napadenho ustanoven bodu 2 psm. a), byla do sazebnku soudnch poplatků vložena doprovodnm zkonem k soudnmu řdu sprvnmu, jenž byl publikovn pod č. 151/2002 Sb., přičemž nvrh zkona byl předložen do Poslaneck sněmovny vldou dne 4. řjna 2001, projednn pak jako tisk 1081. K otzce souladu napadenho zkonnho ustanoven s stavnm pořdkem se pak ve vyjdřen odkazuje na důvodovou zprvu k danmu nvrhu, dle nž "navrhovan prava je v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky a mezinrodnmi smlouvami, jimiž je Česk republika vzna". Prvn čten, jak se dle ve vyjdřen uvd, se konalo dne 25. řjna 2001 na 39. schůzi Poslaneck sněmovny, v hlasovn č. 234 byl nvrh přikzn stavněprvnmu vboru, přičemž se pro něj z přtomnch 117 poslanců vyslovilo 109 a nikdo nebyl proti. Tisk 1081 projednal stavněprvn vbor na sv 97. schůzi dne 18. ledna 2002, přičemž na rozdl od původnho zněn vldnho nvrhu obsahujcho čstku 5 000, - Kč, stavněprvn vbor v přijatm usnesen navrhl tuto čstku snžit na vši 2 000, - Kč (usnesen vboru č. 235 bylo nsledně projednno jako tisk 1091/1). Druh čten se konalo na 46. schůzi Poslaneck sněmovny, obecn rozprava k nvrhu proběhla ve dnech 30. ledna a 8. nora 2002, 8. nora pak nsledovala rozprava podrobn. Pozměňovac nvrhy z n plynouc byly shrnuty do tisku 1081/2. Třet čten se uskutečnilo na tže - tj. 46. schůzi Poslaneck sněmovny dne 15. nora 2002, zvěrečn nvrh usnesen, kterm Poslaneck sněmovna vyslovila souhlas s přijatm nvrhem zkona, a to podle tisku 1081, ve zněn pozměňovacch nvrhů, byl přijat, když se pro něj z přtomnch 159 poslanců vyslovilo 149 a nikdo nebyl proti. Nsledně byl nvrh zkona postoupen Sentu, kter se jm nezabval. Prezident republiky zkon podepsal dne 28. března 2002.
Na zkladě uvedenho předseda Poslaneck sněmovny konstatuje, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli, a byl řdně vyhlšen.
S ohledem na Poslaneckou sněmovnou přijat pozměňujc nvrhy, jež se napadenho ustanoven dotkly pouze ve vši navržen čstky, a s ohledem na důvodovou zprvu se ve vyjdřen konstatuje, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen o souladu přijatho zkona s stavou i prvnm řdem, a že je na stavnm soudu, aby v souladu s "podanou stavn stžnost Městskho soudu v Praze" (sic!) a jeho nvrhem na zrušen ustanoven položky 14a bodu 2 psm. a) sazebnku soudnch poplatků zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn zkona č. 151/2002 Sb., a to v čsti vyjdřen slovy: "Za žalobu na zahjen řzen ve věcech sprvnho soudnictv a) proti rozhodnut sprvnho orgnu Kč 2 000. -", posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
Zvěrem předseda Poslaneck sněmovny upozorňuje na ne zcela přesně formulovan nvrh Městskho soudu v Praze, v němž se navrhuje zrušen slov "Za žalobu na zahjen řzen ve věcech sprvnho soudnictv a) proti rozhodnut sprvnho orgnu Kč 2 000.-", přičemž v Položce 14a bodě 2. nvět zn: "Za žalobu nebo jin nvrh na zahjen řzen ve věcech sprvnho soudnictv", a dle je text členěn na psmena a) až d). Vypuštěnm vše uvedench slov by dle častnka řzen v Položce 14a bodě 2. zůstala v nvět pouze slova "nebo jin nvrh", a dle text psmen b) až d), což by v praxi vedlo ke zmatečnosti a neaplikovatelnosti tohoto ustanoven.
Podle 42 odst. 4 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud předmětn nvrh i Sentu Parlamentu Česk republiky.
vodem svho vyjdřen ze dne 7. listopadu 2006 jeho předseda MUDr. Přemysl Sobotka, shodně s vyjdřenm předsedy Poslaneck sněmovny, upozorňuje na nesprvnou formulaci nvrhovho petitu, poukazuje přitom na gramatick nesrovnatelnosti zůstavš dikce po přpadn derogaci (očividně by např. přebvala slova "nebo jin"), dle na nesrovnatelnosti legislativně technick [navrhuje se zrušit psmeno a) položky 14a bodu 2 mj. ve slovech "Za žalobu na zahjen řzen ve věcech sprvnho soudnictv", ač tato slova vůbec psmeno a) neobsahuje], a konečně i na nesrovnalosti obsahov [vypuštěnm slova "žaloba" by nebylo z hlediska dalš interpretace zcela pokryto psmeno d) bodu 2. položky 14a, tj. "ostatn přpady", kter dosud zahrnuje např. žaloba na nečinnost]. K obsahu svho vyjdřen pak častnk dodv, že se bude tkat varianty nvrhu na zrušen psmene a) bodu 2 položky 14a sazebnku poplatků.
Ke genezi napadenho zkonnho ustanoven se ve vyjdřen uvd, že přijet položky 14a sazebnku poplatků připadlo do obdob legislativnho projednvn reformy sprvnho soudnictv v roce 2002 [s vjimkou nově vloženho ustanoven bodu 2 psm. d), kter bylo do dan položky zařazeno zkonem č. 159/2006 Sb., o střetu zjmů]. Bylo provedeno zkonem č. 151/2002 Sb. Nvrh uvedenho zkona byl Sentu postoupen dne 25. nora 2002, pod č. 224 byl předmětn nvrh organizačnm vborem Sentu přikzn stavněprvnmu vboru, jako vboru garančnmu, a dle vboru pro zemn rozvoj, veřejnou sprvu a životn prostřed. Oba vbory usnesenmi č. 83 ze dne 6. března 2002, resp. č. 94 ze dne 12. března 2002, doporučily Sentu nvrh schvlit ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou. Dne 21. března 2002 nvrh zkona projednalo na sv 15. schůzi třetho funkčnho obdob plnum Sentu a usnesenm č. 327 vyjdřilo vůli se jm nezabvat. V hlasovn č. 95 bylo 38 ze 43 přtomnch sentorů pro nvrh, jeden byl proti nvrhu.
Dle vyjdřen napaden ustanoven nebylo co do obsahu v průběhu legislativnho projednvn v Sentu nikterak problematizovno, což dokazuje i forma přijet nvrhu zkona, kter je de facto schvlenm nvrhu zkona Sentem v plnu bez rozpravy. Z uvedenho pak častnk řzen čin zvěr, dle něhož Sent nvrh zkona projednal v mezch stavn pravomoci a rozhodl, jak bylo již uvedeno.
Ve stanovisku k věci sam pak častnk řzen vychz z interpretace 1 zkona o soudnch poplatcch. Uvd, že jeho dikce prima facie umožňuje důsledně rozlišovat mezi poplatkem za řzen, poplatkem za kon soudu a poplatkem za kon sprvy soudu, přičemž v reakci na nejednotnou aplikačn praxi se vznamem tto distinkce zabval Nejvyšš soud ve stanovisku ze dne 4. července 1996 sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95. V dalšm rekapituluje vvoj prvn pravy soudnch poplatků počnaje csařskm nařzenm č. 279/1915 ř. z., přes zkon č. 173/1950 Sb., nařzen ministra financ č. 3/1951 Sb., resp. č. 22/1959 Sb., dle zkon č. 116/1966 Sb. , zkon č. 147/1984 Sb. až po zkon č. 549/1991 Sb. a jeho novelizaci zkonem č. 255/2000 Sb. Byla-li dle častnka pro prvn z uvedench prav charakteristick srozumitelnost a relativně vysok konkrtnost, pro pravy z doby po roce 1948 byla pak přznačn vyšš mra obecnosti, nejednoznačnost a směšovn různch prvnch institutů (např. v prvn pravě z let 1951 a 1959 směšovn poplatků za žalobu či nvrh s poplatky za různ vpisy, osvědčen apod.).
Ve vazbě na ustanoven 1 zkona č. 549/1991 Sb., ve zněn zkona č. 255/2000 Sb., se ve vyjdřen předsedy Sentu konstatuje, že položka 14a, jejž součst je dotčen ustanoven, je v sazebnku řazena mezi poplatky vybran za řzen, přičemž ani z dikce 1 psm. a), podle kter se poplatky za řzen vybraj "z konů uvedench v sazebnku poplatků", ani z uvozovac věty bodu 2. položky 14a sazebnku poplatků znějc "za žalobu nebo jin nvrh na zahjen řzen ve věcech sprvnho soudnictv", ani ze spojen obou nelze dovozovat, že by nemělo bt zpoplatněno řzen jako celek. Zkonodrce dle přesvědčen častnka specifikoval sazbu poplatku podle požadavku dostupnosti soudn ochrany, povahy posuzovan věci i podle nročnosti na rozhodujc orgn - soud. Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel ve svm podn zvažuje pojmy řzen, žaloba a žalobou napaden sprvn rozhodnut, častnk zastv nzor, dle něhož prvn konstrukce poplatkovho prva zůstv přes proměnliv vrazov prostředky v čase ve sv podstatě neměnn, přičemž jejm zkladem je rozčleněn na poplatky za řzen a poplatky za kony při zohledněn rozdlu mezi kony soudu a kony justičn sprvy. Z uvedenho důvodu formuluje nsledujc interpretaci dotčenho ustanoven: v soudnm řzen před sprvnm soudem proti rozhodnut sprvnho orgnu je zpoplatněn vkon soudnictv v jedn instanci, a to čstkou 2 000, - Kč splatnou při podn žaloby.
častnk řzen zdůrazňuje volnost projevu prvnho subjektu, pročež považuje za sprvn vzat soudn poplatek na žalobu (dispozičn kon žalobce), a nikoli jej chpat jako ekonomick přspěvek na vdaje sttu za ředn činnost. Součst dispozičn volnosti žalobce je jeho prvo svm podnm vymezit předmět řzen (kupř. jednou žalobou ke sprvnmu soudu ždat o přezkoumn několika sprvnch rozhodnut). Na straně druh častnk (s poukazem na rozsudky Nejvyššho sprvnho soudu č. j. 2 As 53/2004-76 a č. j. 1 Afs 127/2005-105) upozorňuje na oprvněn soudu věci spojit ke společnmu projednn nebo vce napadench sprvnch rozhodnut pojatch do jedn žaloby vyloučit k samostatnmu projednn, nen-li společn řzen možn nebo vhodn ( 39 odst. 2 s. ř. s.). Z uvedenho rozboru se ve vyjdřen vyvozuje zvěr, dle něhož ve věci, v nž je napadno vce rozhodnut sprvnch orgnů jedinou sprvn žalobou, rozhodnut jsou skutkově a prvně identick a tkaj se tchž častnků, mus bt vedeno jedno řzen, zpoplatněn jednou sazbou - jednm poplatkem za řzen dle sazebnku. V tto souvislosti je kladen důraz na vzjemnou vazbu splněn poplatkov povinnosti a garantovn přstupu k soudu.
Vychzeje z analogickch prvků mezi občanskm soudnm řzenm a sprvnm soudnictvm se častnk ztotožňuje s doktrinrnm stanoviskem k čelu soudnch poplatků (V. Hora, Československ civiln prvo procesn. Dl II., Praha 1923, s. 71), dle něhož soudnictv na straně jedn "nesm bt podnikem vdělečnm", na straně druh nem dochzet "k sudičstv, ku zneužvn soudu a řzen soudnho a tm i ku škodě celku". Jinmi slovy vyjdřeno, na potencilnho žalobce m soudn poplatek působit motivačně (nezneužvat soudnictv), z hlediska společnosti pln poplatek roli čsti ekonomickho ekvivalentu za činnost soudu (vkon soudnictv). Uveden prvn zvěr dle častnka plyne i z judikatury Evropskho soudu pro lidsk prva (Buffalo, s. r. o. v likvidaci proti Itlii). Vychzeje z proporcionality vztahu uvedench čelů považuje předseda Sentu za přiměřenou i vši soudnho poplatku (tj. 2 000,- Kč).
K nmitce nejednoznačnosti ze strany navrhovatele pak častnk řzen konstatuje, že dle jeho nzoru jsou zkonn pravidla v předmětn věci nastavena dostatečně jasně, srozumitelně a natolik obecně, aby soudu umožňovala aplikovat danou normu přpad od přpadu, přičemž ponechvaj dostatečn prostor pro uvžen. Domnv se dle, že nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 664/03, dle něhož "interpretace zkona č. 549/1991 Sb. , podle nž častnk řzen je povinen platit soudn poplatek za každ sprvn rozhodnut, kter jsou skutkově a prvně zcela identick, tkaj se tchž častnků a jsou vydna tž den, stejnm sprvnm orgnem, je nejen disproporčn, ale tak protistavn", představuje jasn a srozumiteln vchodisko pro řešen přp. vkladovch pochybnost. Vychzeje z uvedenho poukazuje na zsadu stavně konformn interpretace jednoduchho prva, jež by měla bt vchodiskem pro postup navrhovatele v dan věci.
Zvěrem se ve vyjdřen konstatuje, že je zcela na stavnm soudu, aby "posoudil stavnost nvrhu na zrušen napadench ustanoven".
V replice k vyjdřen Poslaneck sněmovny, doručen stavnmu soudu dne 17. ledna 2008, navrhovatel zdůrazňuje, že ve svm nvrhu vychz z čl. 11 odst. 5 Listiny, podle kterho lze poplatky ukldat pouze na zkladě zkona a z čl. 37 odst. 3 Listiny, podle něhož jsou si všichni častnci v řzen rovni, z čehož dovozuje zvěr, dle něhož i v přpadě žaloby proti vce rozhodnutm mus bt vše finančnch nkladů sporu určena bez zvislosti na sudku soudce vyvozenm z prostudovn skutkov podstaty věci. Argumentaci zsadou rovnosti častnků řzen Městsk soud v Praze ilustruje v replice i přklady z vlastn praxe. Klade si dle otzku, zdali v přpadě, zvis-li určen vše soudnho poplatku od vahy soudu, neměla-li bt dna ve smyslu 34 odst. 1 s. ř. s. Ministerstvu financ, jako osobě zčastněn na řzen, možnost se ke každ vši soudnho poplatku vyjdřit. K formulaci petitu pak navrhovatel podotk, že je v pravomoci stavnho soudu dle 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. rozhodnout, že zkon nebo jin prvn předpis nebo jejich jednotliv ustanoven se zrušuj dnem, kter v nlezu urč, čmž je dn nstroj zamezen vzniku neždouc disproporce. Zvěrem repliky pak konstatuje, že na svm nvrhu trv, což čin i s poukazem na novějš judikaturu stavnho soudu (usnesen sp. zn. III. S 464/06 - v elektronick verzi viz http://nalus.usoud.cz, ve Sbrce rozhodnut nepublikovno).
III.
Upuštěn od stnho jednn
Dle ustanoven 44 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, může stavn soud se souhlasem častnků od stnho jednn upustit, nelze-li od něj očekvat dalš objasněn věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel v podn ze dne 22. ledna 2008 tak i častnci řzen v přpise předsedy Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky ze dne 8. ledna 2008 a předsedy Sentu Parlamentu Česk republiky ze dne 7. ledna 2008 vyjdřili svůj souhlas s upuštěnm od stnho jednn a dle vzhledem k tomu, že stavn soud m za to, že od jednn nelze očekvat dalš objasněn věci, bylo od stnho jednn v předmětn věci upuštěno.
IV.
Petit nvrhu a dikce napadenho prvnho předpisu
stavn soud je při svm rozhodovn rozsahem podanho nvrhu vzn a ve svm rozhodnut z jeho hranic (ultra petitum) vykročit nemůže [viz např. rozhodnut ve věci sp. zn. Pl. S 16/94 (Sbrka rozhodnut, svazek 2, usn. č. 14), Pl. S 8/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 4, nlez č. 83, vyhlšen pod č. 29/1996 Sb.), Pl. S 5/01 (Sbrka rozhodnut, svazek 24, nlez č. 149, vyhlšen pod č. 410/2001 Sb.), Pl. S 7/03 (Sbrka rozhodnut, svazek 34, nlez č. 113, vyhlšen pod č. 512/2004 Sb.), Pl. S 10/03 (Sbrka rozhodnut, svazek 36, nlez č. 9, vyhlšen pod č. 86/2005 Sb.)]. Navrhuje-li Městsk soud v Praze zrušit ustanoven položky 14a bodu 2 psm. a) přlohy zkona č. 549/1991 Sb. , o soudnch poplatcch, ve zněn pozdějšch předpisů, vyjdřenho slovy: "Za žalobu nebo jin nvrh na zahjen řzen ve věcech sprvnho soudnictv a) proti rozhodnut sprvnho orgnu Kč 2 000, -", ačkoli celm svm obsahem nvrh směřuje vůči psmenu a) bodu 2 položky 14a sazebnku poplatků, považuje stavn soud vymezen petitu za zřejm omyl a pokud ve svch vahch z něj vybočil, nejde o postup ultra petitum, nbrž o odstraněn zjevnho rozporu mezi obsahem a citac prvnho předpisu, označujc petit nvrhu (viz obdobně v nlezu sp. zn. Pl. S 38/06, vyhlšen pod č. 84/2007 Sb. ). V opačnm přpadě by totiž v přpadě derogace navrhovatelem označenho zkonnho ustanoven zbvajc čst položky 14a bodu 2. sazebnku poplatků pozbyla rozumnho smyslu.
Ustanoven psmene a) bodu 2. položky 14a sazebnku poplatků, jenž tvoř přlohu zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn pozdějšch zkonů, zn: "a) proti rozhodnut sprvnho orgnu Kč 2 000, -".
V.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
Nvrh na zrušen ustanoven psmene a) bodu 2 položky 14a sazebnku poplatků, jenž tvoř přlohu zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn pozdějšch zkonů, byl podn Městskm soudem v Praze dle ustanoven 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
Jak bylo již uvedeno v naraci, v uvedench věcech sp. zn. 9 Ca 52-56/2006 je Městskm soudem v Praze rozhodovno o pěti žalobch obchodn společnosti FAD, a. s. , se sdlem Vclavsk nm. 1/846, Praha 1, proti Finančnmu ředitelstv pro hlavn město Prahu, jimiž se domh zrušen 162 rozhodnut žalovanho, ktermi byla zamtnuta odvoln proti platebnm vměrům na daň z převodu nemovitost, vydanm Finančnm řadem pro Prahu 5. Uvedenmi rozhodnutmi nebylo žalobkyni v daňovm řzen uznno prvo na osvobozen od daně z převodu nemovitost podle 20 odst. 7 psm. a) , psm. b) zkona č. 357/1992 Sb., o dani dědick, darovac a o dani z převodu nemovitost, kter uplatnila z převodu bytovch a nebytovch jednotek v přesně označen nemovitosti.
Městsk soud v Praze tak učinil dle 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, a to pot, co v souvislosti se svoj rozhodovac činnost v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy a 48 odst. 1 psm. a) s. ř. s. dospěl k zvěru, že ustanoven psmene a) bodu 2. položky 14a sazebnku poplatků, jenž tvoř přlohu zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn pozdějšch zkonů, jehož m bt při řešen věc sp. zn. 9 Ca 52-56/2006 použito, je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 stavy.
Procesn podmnkou aktivn legitimace obecnho soudu dle 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb. , o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, je takov pozice zkona, přp. jeho jednotlivho ustanoven, jehož zrušen je navrhovno, k předmětu kmenovho řzen, jež zakld pro posouzen věci ze strany obecnho soudu rozhodovac důvody.
Jelikož zaplacen soudnho poplatku je podmnkou projednn věci ( 9 zkona o soudnch poplatcch), lze na straně navrhovatele konstatovat naplněn podmnek jeho aktivn legitimace pro řzen o kontrole norem.
VI.
stavn konformita kompetence a legislativnho procesu
stavn soud v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, je v řzen o kontrole norem povinen posoudit, zda napaden zkon, jeho jednotliv ustanoven, přp. jin prvn předpis nebo jeho jednotliv ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
Ze sněmovnch tisků a těsnopiseckch zprv, jakož i vyjdřen častnka řzen bylo zjištěno, že Poslaneck sněmovna schvlila nvrh předmětnho zkona, tj. zkona č. 151/2002 Sb., ve 3. čten na sv 46. schůzi dne 15. nora 2002 usnesenm č. 2106, kdy z přtomnch 159 poslankyň a poslanců se pro jeho přijet vyslovilo 149 poslankyň a poslanců a nikdo nebyl proti.
Dne 21. března 2002 nvrh zkona projednalo na sv 15. schůzi třetho funkčnho obdob plnum Sentu a usnesenm č. 327 vyjdřilo vůli se jm nezabvat. V hlasovn č. 95 bylo 38 ze 43 přtomnch sentorů pro nvrh, jeden byl proti nvrhu.
Předmětn zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl pod č. 151/2002 Sb. řdně vyhlšen v čstce 61 Sbrky zkonů, kter byla rozeslna dne 17. dubna 2002, a dle čl. XXVII pro rozhodovn stavnho soudu relevantn ustanoven čl. X bodu 18. nabylo činnosti dnem 1. ledna 2003.
VII.
Obsahov soulad napadench zkonnch ustanoven s stavnm pořdkem
Nejobecnějš vyjdřen čelu a smyslu soudnch poplatků je obsaženo v důvodov zprvě k vldnmu nvrhu zkona o soudnch poplatcch (tisk 476), přijatho Českou nrodn radou dne 5. prosince 1991 a vyhlšenho pod č. 549/1991 Sb. : "kolem prvnch předpisů upravujcch vyměřovn a vybrn soudnch poplatků je tž odpovdajcmi sazbami poplatků zabezpečit z čsti hradu nkladů, kter vznikaj sttu vkonem soudnictv a zroveň omezovat podvn některch neutvřench nvrhů na zahjen soudnch řzen. Jejich kolem je současně působit na to, aby povinn dobrovolně plnili sv povinnosti vůči spoluobčanům a ostatnm subjektům."
Z pohledu komparativnho akcentuje prvn z uvedench čelů soudnho poplatku Spolkov stavn soud SRN (BVerfGE 50, 217 [226]). Dle něj je "poplatek veřejnoprvnm peněžitm plněnm, jež je poplatkovmu dlužnku z důvodu veřejnho plněn vůči jednotlivci jednostranně uloženo (veřejnoprvn normou anebo obdobnm vsostnm aktem) a je určeno k tomu, aby v nvaznosti na toto plněn jeho nklady zcela anebo zčsti pokrylo".
Smyslem a čelem ustanoven psmene a) bodu 2 položky 14a sazebnku poplatků, jenž tvoř přlohu zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn zkona č. 151/2002 Sb., je promtnut přijet soudnho řdu sprvnho i do pravy soudnch poplatků.
Zkladn nmitkou protistavnosti uvedenho zkonnho ustanoven ze strany navrhovatele je existence jeho několika interpretačnch alternativ a nejasnost a neurčitost hledisek jejich vběru. Nadto navrhovatel nepřijm argumentaci obsaženou v nlezu stavnho soudu sp. zn. I. S 664/03, dle nž určenm vše soudnho poplatku dle psmene a) bodu 2. položky 14a sazebnku poplatků zpoplatněnm nvrhu ve vztahu ke každmu napadenmu sprvnmu rozhodnut došlo k disproporčn vši poplatku ve vztahu k vši vyměřen daně a uvd přklady, ve kterch k takovto disproporci nedochz.
Otzkou stavně konformn interpretace ustanoven psmene a) bodu 2. položky 14a sazebnku poplatků se zabval stavn soud komplexně v nlezu sp. zn. I. S 664/03 (viz vše). vodem v něm navzal na svoji předchoz judikaturu k poplatkov povinnosti (sp. zn. IV. S 162/99, Sbrka rozhodnut, svazek 15, nlez č. 104), v nž zdůraznil, že "prava poplatkov povinnosti či osvobozen od n, proveden zkonem č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn pozdějšch předpisů, představuje jeden ze zkladnch momentů podmiňujcch prvo na soudn ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny ". Z uveden teze vyvodil pak v danm nlezu sp. zn. I. S 664/03 zvěr, dle něhož "exces obecnho soudu při rozhodovn o vši poplatku podle zkona č. 549/1991 Sb. může doshnout takov mry, že zashne i do zkladnho prva podle čl. 36 odst. 1 či odst. 2 Listiny". Interpretačn alternativu umožňujc kumulaci soudnho poplatku při aplikaci psmene a) bodu 2. položky 14a sazebnku poplatků proto jako stavně rozpornou vyloučil: "Interpretace zkona č. 549/1991 Sb., podle nž častnk řzen je povinen platit soudn poplatek za každ sprvn rozhodnut, kter jsou skutkově a prvně zcela identick, tkaj se tchž častnků a jsou vydna tž den, stejnm sprvnm orgnem, je nejen disproporčn, ale tak protistavn. Listina zkladnch prv a svobod stanov v čl. 36 odst. 2 zsadu, podle nž, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, může se obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut. Ve světle tohoto člnku Listiny měl postup městskho soudu charakter podstatnho omezen stěžovatelky v přstupu k soudu."
Uveden stanovisko stavn soud potvrdil i ve sv dalš judikatuře. V nlezu sp. zn. II. S 745/06 (dosud nepublikovno, v elektronick verzi viz http://nalus.usoud.cz) uvedl, že "stavně konformnm vsledkem interpretace zkona č. 549/1991 Sb. nemůže bt takov interpretace, podle nž je častnk řzen povinen platit soudn poplatek za každ sprvn rozhodnut, pokud jde o rozhodnut, kter jsou skutkově a prvně zcela identick, tkajc se tchž častnků a jsou vydna tž den stejnm sprvnm orgnem. " V dalšm nlezu, tkajcm se dan problematiky, sp. zn. I. S 43/07 (dosud nepublikovno, v elektronick verzi viz http://nalus.usoud.cz) pak konstatoval nsledujc: "Pokud napadenm usnesenm městsk soud na zkladě interpretace přslušnch ustanoven zkona č. 549/1991 Sb. vyměřil stěžovateli soudn poplatek 2 000,- Kč za každ jednotliv, sprvn žalobou napaden sprvn rozhodnut, byť se všechna tato rozhodnut tkala jednoho jedinho přpadu (odvoln proti platebnmu vměru na penle), řešila stejnou prvn otzku, tkala se pouze stěžovatele, byla vydna ve stejn den jednm a tmž sprvnm orgnem a obsahovala totožnou prvn argumentaci, měl takov postup dle stavnho soudu charakter podstatnho omezen stěžovatele v přstupu k soudu, resp. ve světle čl. 36 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod omezil prvo stěžovatele na soudn přezkum rozhodnut orgnu veřejn sprvy. " Argumentuje-li navrhovatel usnesenm sp. zn. III. S 464/06 (viz vše), nelze než konstatovat, že ve smyslu 23 zkona č. 182/1993 Sb. nebylo toto rozhodnut způsobil založit změnu prvnho nzoru stavnho soudu na posuzovanou problematiku.
Otzkou interpretace ustanoven psmene a) bodu 2 položky 14a sazebnku poplatků se ve sv judikatuře zabval i Nejvyšš sprvn soud. Z povahy žaloby jako dispozičnho konu, jmž se žalobce obrac na soud se ždost o poskytnut soudn ochrany a vymezuje jm předmět soudnho řzen, vyvodil v rozsudku č. j. 1 Afs 127/2005-105 povinnost soudu respektovat, zda žalobce žalobou napadl jedno rozhodnut nebo rozhodnut několik, ledaže by takov procesn jednn žalobce bylo v rozporu s procesnmi předpisy. Jinmi slovy vyjdřeno, je-li objektivn kumulace přpustn, nen soud oprvněn činky dispozičnho konu zmařit tm, že vylouč věci k samostatnmu projednn (v rozporu s podmnkami dle 39 odst. 2 s. ř. s.) a poruš tm dispozičn zsadu (na nž je sprvn soudnictv vybudovno), subjektivn veřejn prvo jedince na respektovn autonomie jeho vůle, jakož i princip procesn ekonomie. Z takto vyložench důvodů nepřpustnho postupu soudu Nejvyšš sprvn soud v rozsudku č. j. 2 As 53/2004-76 vyvodil kromě jinho i nsledujc, pro posuzovanou otzku relevantn důsledek: "Tento postup tam, kde nen odůvodněn, zatěžuje - strany soudnho sporu (napřklad nezdůvodněnou multiplikac soudnho poplatku)."
V řzen o přezkumu souladu ustanoven psmene a) bodu 2. položky 14a sazebnku poplatků s stavnm pořdkem stavn soud neshledal ždn důvod se od sv předchoz judikatury k dan věci odchlit. Toliko k jejmu doplněn dodv nsledujc:
K zkladnm argumentačnm metodm postupu stavnho soudu v řzen o kontrole norem patř princip priority stavně konformn interpretace před derogac, podle něhož v situaci, kdy určit ustanoven prvnho předpisu umožňuje dvě různ interpretace, přičemž jedna je v souladu s stavnm pořdkem a druh je s nm v rozporu, nen dn důvod zrušen tohoto ustanoven. Při aplikaci danho prvnho předpisu je pak kolem všech sttnch orgnů interpretovat jej stavně konformnm způsobem. Tato metoda vychz z principu dělby moci a s n spojenho principu zdrženlivosti, tj. z principu, dle něhož, lze-li zajištěn stavnosti doshnout alternativnmi prostředky, stavn soud vol ten, jenž moc zkonodrnou omezuje v mře nejmenš.
stavn soud se k tomuto principu přihlsil v řadě svch rozhodnut. Poprv tak učinil v nlezu sp. zn. Pl. S 48/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 5, nlez č. 21, vyhlšen pod č. 121/1996 Sb.). Princip priority stavně konformnho vkladu před zrušenm použil pak i v řadě dalšch rozhodnut v řzen o kontrole norem [např. sp. zn. Pl. S 5/96 (Sbrka rozhodnut, svazek 6, nlez č. 98, vyhlšen pod č. 286/1996 Sb.), Pl. S 19/98 (Sbrka rozhodnut, svazek 13, nlez č. 19, vyhlšen pod č. 38/1999 Sb.), Pl. S 15/98 (Sbrka rozhodnut, svazek 13, nlez č. 48, vyhlšen pod č. 83/1999 Sb.), Pl. S 4/99 (Sbrka rozhodnut, svazek 14, nlez č. 93, vyhlšen pod č. 192/1999 Sb.), Pl. S 10/99 (Sbrka rozhodnut, svazek 16, nlez č. 150, vyhlšen pod č. 290/1999 Sb.), Pl. S 41/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 32, nlez č. 10, vyhlšen pod č. 98/2004 Sb.), Pl. S 92/06 (usnesen ve Sbrce rozhodnut nepublikovn, v elektronick podobě viz http://nalus.usoud.cz)].
Nejvyšš sprvn soud ve shodě s tradic, doktrnou i stavnm principem ochrany svobody v citovanch rozsudcch akcentoval důležitost zsady dispozičn v soudnm řzen sprvnm, v jejm rmci oprvněn žalobce vymezit předmět řzen, tj. i formou kumulace napadench sprvnch rozhodnut. Kromě momentu ochrany svobody a autonomie vůle upozornil v tto souvislosti i na racionalitu takovho postupu, na princip procesn ekonomie. S takto vyloženm chpnm obou uvedench zsad, tj. zsady dispozičn a zsady procesn ekonomie, se stavn soud plně ztotožňuje.
Přpustnost objektivn kumulace v petitu nvrhu odpovd rovněž čelu prvnch institutů spojen, resp. vyloučen věci ( 39 s. ř. s. ). Je-li tedy na straně jedn chrněna autonomie vůle navrhovatele promtajc se v uplatněn zsady dispozičn, na straně druh je rovněž chrněna homogenita soudnho řzen, a to institutem vyloučen věci dle 39 odst. 2 s. ř. s., dle něhož směřuje-li jedna žaloba proti vce rozhodnutm, může předseda sentu usnesenm každ takov rozhodnut vyloučit k samostatnmu projednn, nen-li společn řzen možn nebo vhodn. Společn řzen přitom je možn a vhodn, jde-li o věci skutkově a prvně buď identick anebo obdobn a tkaj-li se tyto věci tchž častnků. Argumentace Nejvyššho sprvnho soudu v rozsudku č. j. 1 Afs 24/2005-70 v tto souvislosti nesměřuje vůči nepřijatelnosti postupu dle 39 odst. 2 s. ř. s., nbrž vůči nedodržen kautel, jež dan ustanoven zakotvuje.
Uplatňuje-li navrhovatel vůči nlezu sp. zn. I. S 664/03 jako nmitku přklad, v němž kumulativnm vpočtem soudnho poplatku nedochz k jeho disproporčn vši, stavn soud v tto souvislosti toliko poznamenv, že v uvedenm nlezu pouze upozornil na eventuln negativn důsledky interpretace ustanoven psmene a) bodu 2 položky 14a sazebnku poplatků, předestřen Městskm soudem v Praze.
Vklad ustanoven psmene a) bodu 2 položky 14a sazebnku poplatků, jenž tvoř přlohu zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn zkona č. 151/2002 Sb., obsažen v citovan judikatuře stavnho soudu a Nejvyššho sprvnho soudu považuje stavn soud tudž za stavně konformn, tj. souladn jak s čl. 36 Listiny, tak i čl. 1 stavy. Tato skutečnost zakld opodstatněn aplikovat princip priority stavně konformn interpretace před derogac i v posuzovan věci.
Pro uveden byl nvrh Městskho soudu v Praze na zrušen ustanoven psmene a) bodu 2 položky 14a sazebnku poplatků, jenž tvoř přlohu zkona č. 549/1991 Sb., o soudnch poplatcch, ve zněn zkona č. 151/2002 Sb., zamtnut [ 70 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb.].