Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 250f občanského soudního řádu 269/1996 účinný od 01.05.1997
| Schválené: | 24.09.1996 |
| Účinnost od: | 01.05.1997 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | SOUDNÍ PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ JINÝCH ORGÁNŮ., Právo na soudní ochranu. Právo na spravedlivý proces., Správní soud. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. září 1996 v plénu ve věci návrhu IV. senátu Ústavního soudu České republiky na zrušení ustanovení § 250f občanského soudního řádu takto:
Ustanovení § 250f zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem 1. května 1997.
Odůvodněn:
I.
Usnesenm sp. zn. IV. S 252/95 ze dne 13. června 1996 přerušil IV. sent stavnho soudu (dle jen "sent") řzen ve věci stavn stžnosti J. M. Stžnost směřuje proti rozsudku Krajskho soudu v Brně č. j. 29 Ca 393/94 - 24 ze dne 7. 8. 1995. Důvodem přerušen řzen byla skutečnost, že sent po opětovnm a podrobnm zvžen všech skutečnost a zejmna pak s přihldnutm k rozhodnutm Evropskho soudu pro lidsk prva dospěl k zvěru, že ustanoven 250f občanskho soudnho řdu (dle jen "o. s. ř.") je ve sv podstatě nestavn a že tuto nestavnost nelze eliminovat toliko vkladem a apelovnm na jeho přsn a sporadick využvn.
Vše uveden zvěr opr sent zejmna o tu skutečnost, že sprvn soudnictv Česk republiky je koncipovno jako řzen jednoinstančn, bez možnosti jakhokoliv, byť i mimořdnho, opravnho prostředku. K častmu argumentu soudů, že ustanoven čl. 96 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") sice stanov, že jednn před soudem je stn a veřejn, avšak vjimky stanov zkon, zastv sent nzor, že toto oprvněn zkonodrce je nezbytn vykldat ve všech dalšch souvislostech, zejmna se zřetelem k ustanoven čl. 38 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropsk mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"). Uveden ustanoven stavy chpe sent tak, že zkon může vyloučit veřejnost a čast osoby, kter se věc tk, jen v některch stupnch řzen, např. u řzen odvolacho nebo kasačnho. Princip veřejnosti jednn však mus bt respektovn alespoň v jedn instanci. V tto souvislosti poukazuje sent na rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Hakansson z roku 1986 (A - 99) a na někter dalš stanoviska tohoto soudu. Podle nzoru sentu nelze akceptovat častou nmitku soudů, že obdobnm řzenm je např. i řzen podle 243a o. s. ř. a někter dalš, neboť zde se jedn o řzen, kde již nejmně u jedn instance byl častnk řzen vyslechnut.
Pokud platn prvn prava sprvnho soudnictv, konkrtně pak 250f o. s. ř., umožňuje nenařizovat jednn, přestože jsou sprvn senty všech stupňů soudů prvnm a jedinm soudnm tribunlem, u kterho je realizovno prvo na soudn ochranu, je sent toho nzoru, že toto ustanoven je v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy.
V neposledn řadě sent argumentuje tm, že neveřejnm projednnm věci a neexistenc jakhokoliv opravnho prostředku proti rozhodnut vydanmu v takovm řzen je častnk zbaven jakkoli možnosti domhat se respektovn zsad fair procesu, např. namtnout podjatost soudce, požadovat tlumočnka atd. Ze všech vše uvedench důvodů rozhodl sent podle 78 odst. 2 zkona o stavnm soudu o přerušen řzen a podal plnu stavnho soudu nvrh na zrušen ustanoven 250f o. s. ř.
II.
Ve vyjdřen, kter k nvrhu podala Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky dne 22. 7. 1996 a kter je podepsno předsedou sněmovny Milošem Zemanem, se uvd, že řzen podle čsti pt o. s. ř. je koncipovno jako specificky upraven proces, při kterm soud vychz z prvnho stavu, kter tu byl v době vydn rozhodnut sprvnho orgnu. Negativn enumerace v 248 o. s. ř. představuje stavou dovolen průlom do obecnho principu, neboť z pravomoci soudu je zakzno vyloučit jen věci uveden v čl. 36 odst. 2 věta druh Listiny. Podle nzoru Poslaneck sněmovny ustanoven 250f o. s. ř. sice prolamuje zsadu bezprostřednosti a stnosti soudnho procesu, na druh straně však vyhovuje požadavkům kasačnho rozhodovn, kde se dokazovn neprovd a soudu nepřsluš rozhodnut sprvnho orgnu ani měnit, ani potvrzovat. Podmnky pro použit tohoto ustanoven je ovšem třeba vykldat přsně a restriktivně. Cel ustanoven je pak nutn rovněž vykldat v kontextu s ustanovenm 250j odst. 2 o. s. ř. tak, že přpady, kter nejsou kryty tmto ustanovenm, pokrv prvě ustanoven 250f o. s. ř. Podle mněn Poslaneck sněmovny je problm spše v tom, že napaden ustanoven bv zřejmě v řadě přpadů soudy užvno ve snaze zjednodušit a urychlit řzen, že se však nakonec takov postup ukže jako nesprvn. Za nestavn proto považuje Poslaneck sněmovna aplikaci ustanoven 250f o. s. ř., nikoli však jeho vlastn text.
V zvěru vyjdřen se konstatuje, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Federlnho shromžděn dne 5. 11. 1991, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen. V dodatečnm vyjdřen ze dne 6. 9. 1996 pak Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky vyslovila souhlas s tm, aby ve věci bylo rozhodnuto bez stnho jednn, jak to umožňuje ustanoven 44 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu. Ve vyjdřen, kter na ždost stavnho soudu podalo Ministerstvo spravedlnosti Česk republiky dne 22. 7. 1996 a kter je podepsno ředitelem legislativnho odboru JUDr. Milanem Kamlachem, se uvd, že napaden ustanoven vychz z potřeb sprvnho soudnictv jako kasačn kontroly zkonnosti rozhodnut sprvnho orgnu a z podstatnch odlišnost sprvnho soudnictv od občanskho a trestnho řzen. Tato zsadn odlišnost spočv předevšm v tom, že skutkov stav je v době podn žaloby k soudu stabilizovn a nelze jej měnit. Soud je vzn skutkovm stavem tak, jak jej zjistil sprvn orgn, nemůže sm činit nov skutkov zjištěn a na jejich zkladě rozhodovat o věci sam. Byla-li skutkov zjištěn nedostatečn a neumožňuj-li posoudit, zda rozhodnut bylo vydno v souladu se zkonem, m soud takov rozhodnut zrušit i tehdy, budou-li častnci činit nvrhy na doplněn dokazovn. Dle se ve vyjdřen poukazuje na nutnost posuzovat napaden ustanoven v kontextu s ustanovenm 250j odst. 2 o. s. ř., kdy soud rozhoduje po jednn.
Ve vyjdřen Ministerstva spravedlnosti se dle upozorňuje na to, že 250f o. s. ř. se vztahuje nejen na přpady jednoduch, ale i na přpady, kdy napaden rozhodnut je nepřezkoumateln pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů. Pokud jde o "jednoduch přpad", podřazuje soudn praxe pod tento pojem i přpady, kdy je naopak nepochybn, že skutkov stav orgnem veřejn sprvy sprvně zjištěn nebyl. Pokud jde o rušen rozhodnut z důvodů jeho nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost, řad sem soudn praxe různorod spektrum hmotněprvnch a procesněprvnch vad sprvnch aktů, jimž je společn, že z nich nelze spolehlivě zjistit, zda a jak zashly do prv a povinnost žalobců. Do skupiny nepřezkoumatelnch rozhodnut pro nedostatek důvodů pak soudn praxe zahrnuje předevšm přpady, kdy odůvodněn chyb, ačkoliv tuto nležitost v konkrtn věci procesn předpis stanov, jakož i přpady, kdy sprvn orgn mohl a měl užt voln vahy, ale potřebn zjištěn k tto vaze neprovedl.
Podle nzoru Ministerstva spravedlnosti nen smyslem 250f o. s. ř. odnět prva na veřejn projednn věci tam, kde může bt přm čast spornch stran jakkoliv ku prospěchu věci, ale čelem je omezit projednvn věci tam, kde je nepochybn, že jednn by bylo bezčeln a nemohlo by mt ždn vliv na vsledek soudnho řzen. Z tohoto pohledu proto lze toto ustanoven považovat za zkonnou vjimku ve smyslu ustanoven čl. 96 odst. 2 stavy, aniž by bylo v rozporu s čelem prv garantovanch čl. 38 odst. 2 Listiny. Přitom je nepochybn, že systm sprvnho soudnictv Česk republiky nen v plnm souladu s čl. 6 odst. 1 mluvy, kterou je Česk republika jako člensk stt Rady Evropy vzna, neboť přezkum zkonnosti rozhodnut sprvnch orgnů obecnmi soudy podle čsti pt o. s. ř. je nepostačujc, pokud mu nepředchz rozhodovn nezvislho a nestrannho orgnu, kter by měl pravomoc rozhodovat nejen z hlediska prvnho, ale i z hlediska skutkovho. Řešen tohoto problmu je však mimořdně nročn, souvis s fungovnm cel exekutivy, s jej strukturou, s zemnm uspořdnm sttu i s vymezenm působnosti Nejvyššho sprvnho soudu. Je tedy nesporn, že zrušen samotnho ustanoven 250f o. s. ř. by samo o sobě nevedlo k poslen zsad spravedlivho procesu ve sprvnm soudnictv, ale vedlo by často pouze k formlnm konům, kter by však značně zatžily soudy. Ze všech těchto důvodů doporučuje Ministerstvo spravedlnosti pečlivě zvžit nvrh sentu. V přpadě, že stavn soud dospěje k zvěru o nestavnosti napadenho ustanoven, považuje Ministerstvo spravedlnosti za nezbytn poskytnout delš čas pro to, aby bylo možno vytvořit podmnky pro řdn vkon sprvnho soudnictv.
III.
Po vyhodnocen všech vše uvedench stanovisek a vyjdřen dospělo plnum stavnho soudu k zvěru, že nvrh sentu je důvodn. Nestavnost ustanoven 250f o. s. ř. přitom nevyplv z rozboru tohoto ustanoven samotnho, ale zejmna z podstaty existujc pravy sprvnho soudnictv v Česk republice. Sprvn soudnictv je koncipovno jako jednoinstančn řzen, bez možnosti řdnch či mimořdnch opravnch prostředků. Sprvn senty obecnch soudů všech stupňů jsou tedy prvnm, ale tak jedinm soudnm tribunlem, u kterho je realizovno prvo na soudn ochranu. Pokud platn prvn prava, konkrtně 250f o. s. ř., umožňuje při tto organizaci sprvnho soudnictv jednn nenařdit, přičemž zlež jen na vaze soudu, a nzor častnků na potřebnost či nutnost jejich slyšen je prvně bezvznamn, pak takov stav nerespektuje ustanoven čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy.
Na tomto nzoru stavnho soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že ve sprvnm soudnictv soudy přezkoumvaj pouze zkonnost rozhodnut a jsou vzny skutkovm stavem tak, jak byl zjištěn sprvnmi orgny. Ve sprvnm soudnictv nelze odhldnout od skutkovch zjištěn, resp. nelze se omezit jen na zkoumn zkonnosti rozhodnut, aniž by se soud zabval tak otzkami skutkovmi. To vyplv mimo jin i z ustanoven 250j odst. 2 o.s.ř., kter ukld soudu posoudit, zda zjištěn skutkovho stavu je dostačujc k posouzen věci a zda zjištěn skutkovho stavu, ze kterho vychzelo rozhodnut sprvnho orgnu, nen v rozporu s obsahem spisů. Pokud tomu tak nen, je soud povinen napaden sprvn rozhodnut zrušit a věc vrtit sprvnmu orgnu k dalšmu řzen. Při takovm hodnocen a zjišťovn může bt přm čast spornch stran pouze ku prospěchu věci. V tomto směru lze odkzat tž na rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva z roku 1994 ve věci Fredin (A - 280), kde soud přes nmitku sttu, že Nejvyšš sprvn soud může rozhodnut pouze anulovat, nemůže je však nahradit jinm rozhodnutm, a tedy může věc rozhodnout jen na zkladě spisů a bez vyslechnut stěžovatele, jasně uvedl, že je-li Nejvyšš sprvn soud prvnm a jedinm soudnm tribunlem, kter ve věci rozhodoval, je neveřejn projednn věci porušenm čl. 6 odst. 1 mluvy. Soud rovněž konstatoval, že posouzen prvnch otzek nen možn bez toho, aniž by bylo přihldnuto k relevantnm otzkm skutkovm.
Veřejnost řzen chrn strany před tajnou justic vymykajc se kontrole veřejnosti a je tak jednm z prostředků pro vytvořen a zachovn důvěry k soudům (rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Pretto z roku 1983, A - 71). Z hlediska stavnho lze připustit, aby jednn nebylo nařizovno v přpadech, kdy se strany vslovně nebo mlčky tohoto prva vzdaly (viz podobně rozsudek Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Hakansson a Sturesson z roku 1990, A - 171) - např. způsobem, jakm tuto věc řeš zkon č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, v ustanoven 44 odst. 2.
Plnum stavnho soudu se ztotožňuje rovněž s nzorem, kter sent vyslovil v zvěru svho usnesen o přerušen řzen, tj. že neveřejn projednn věci a absence jakhokoli opravnho prostředku proti rozhodnut, kter bylo v takovm řzen vydno, zbavuje častnka možnosti dožadovat se respektovn zsad fair procesu, tedy např. namtnout podjatost soudce, požadovat tlumočen do mateřskho jazyka atd. V tto souvislosti plnum stavnho soudu pouze poznamenv, že tento stavněprvn problm vznik i u neveřejnch jednn v jinch oborech soudnictv.
Na druh straně si je stavn soud vědom toho, že z hlediska dodržovn zkladnch lidskch prv je problematick předevšm existujc systm sprvnho soudnictv v Česk republice, ve kterm neexistence nezvislho orgnu, kter by rozhodoval "o prvu samm", ve spojen s omezenou jurisdikc soudů, je v rozporu se zvazky, kter pro Českou republiku vyplvaj z ustanoven čl. 6 odst. 1 mluvy. stavn soud si je plně vědom, že takovm orgnem se těžko mohou stt sprvn senty obecnch soudů v dnešn podobě. Nedomnv se rovněž, že npravu existujcho stavu může přinst jen samotn zrušen ustanoven 250f či jinho dlčho ustanoven o. s. ř. Je si rovněž vědom toho, že zřejmě bude nezbytn prava pozitivn, když z hlediska stavnho nepochybně obstoj zrušen sprvnho rozhodnut bez jednn ve věcech nepřezkoumatelnch a postrdajcch odůvodněn, stejně jako řzen konan tmto způsobem s vslovnm či jinak vyjdřenm souhlasem častnků. V neposledn řadě pak je zřejm i to, že zrušen napadenho ustanoven bude pro soudy znamenat zvšen jejich zatžen, a to i v přpadě, bude-li doprovzeno uvedenou pozitivn pravou.
Všechny naznačen problmy a souvislosti však jsou podle nzoru stavnho soudu pouze důvodem k odložen vykonatelnosti vroku o zrušen ustanoven 250f o. s. ř. Nic však neměn na zsadnm nzoru, že z důvodů vše uvedench je toto ustanoven jako nestavn třeba zrušit.