Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 386/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů 265/2008 účinný od 18.07.2008
| Schválené: | 22.01.2008 |
| Účinnost od: | 18.07.2008 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., NÁHRADA ŠKODY V HOSPODÁŘSKÉM A OBCHODNÍM PRÁVU., NÁHRADA ŠKODY V OBČANSKÉM PRÁVU., TĚŽEBNÍ PODNIKY., ODPOVĚDNOST ZA DŮLNÍ ŠKODY., SOUDNÍ ZNALCI., Slib odškodnění., Ochrana vlastnictví. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2008 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu ČR, zastoupených JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě, na zrušení části ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horního zákona), ve znění zákona č. 386/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a Senátu Parlamentu ČR jako účastníků řízení, takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a argumentace navrhovatelů
1. Skupina sentorů Sentu Česk republiky doručila stavnmu soud nvrh na zrušen čsti zkona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využit nerostnho bohatstv (dle jen "horn zkon"), a to konkrtně jeho ustanoven 37 odst. 5, věty druh a třet tohoto zkona, obsahujc postup při určovn vše nhrady důlnch škod. Napaden prvn prava ukld v přpadech, kdy se organizace provdějc hornickou činnost s vlastnkem poškozen věci na způsobu odškodněn nedohodne, stanovit vši odškodněn znaleckm posudkem, přičemž vypočtenou vši nelze krtit o koeficient prodejnosti, je-li nižš než jedna. Navrhovatel maj zato, že napaden prvn prava odporuje obsahu Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"). Konkrtně podle nich porušuje princip rovnosti obsažen v čl. 1, a princip stejnho zkonnho obsahu vlastnickho prva obsažen v čl. 11 odst. 1 Listiny, a dle tž nerespektuje pravidla spravedlivho procesu zakotven v čl. 36 a nsl. Listiny.
2. Navrhovateli napadenou podobu zskal 37 odst. 5 hornho zkona v důsledku novelizace proveden zkonem č. 386/2005 Sb., kterm se měnil zkon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využit nerostnho bohatstv (horn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 61/1988 Sb., o hornick činnosti, vbušninch a o sttn bňsk sprvě, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon č. 386/2005 Sb."). Navrhovatel upozorňuj, že napaden zkonn text se do vldnho nvrhu zkona dostal jako poslaneck pozměňovac nvrh a Sent jej kritizoval již v průběhu legislativnho procesu. Zkon č. 386/2005 Sb. proto tak vracel Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy, mimo jin tž nvrhem na vypuštěn nyn napadenho textu. Poslaneck sněmovna ovšem setrvala na původně schvlenm zněn.
3. Nejprve navrhovatel připomnaj nmitky, kter byly proti předmětnmu ustanoven vzneseny v průběhu projednvn nvrhu zkona v Sentu. Sentoři poukazovali na nesystmovost pravy spočvajc v povinnosti stanovit vši odškodněn znaleckm posudkem. Předně byl opomenut odkaz na prvn předpis, podle kterho by měl bt takov posudek vypracovvn, když zkon č. 151/1997 Sb., o oceňovn majetku a o změně některch zkonů (dle jen "zkon o oceňovn majetku"), s ohledem na dikci prvn věty jeho 1, kter zn "Zkon upravuje způsoby oceňovn věc, prv a jinch majetkovch hodnot (dle jen "majetek") a služeb pro čely stanoven zvlštnmi předpisy", použt nelze. Oproti předchoz prvn pravě, kter ohledně způsobu odškodněn předpokldala dohodu organizace provdějc hornickou činnost a vlastnka dotčenho objektu bez eventuln povinnosti znaleckho oceněn, byla opuštěna smluvn volnost, coby zkladn zsada soukromho prva, a to navc tak omezenm možnosti krtit zjištěn ceny koeficientem prodejnosti. Pojem "koeficient prodejnosti" pak dokonce nen v hornm zkoně vůbec definovn. Napaden prvn prava podle Sentu nepřpustně zvyšuje ochranu vlastnickho prva vlastnků, jejichž nemovitosti jsou na zem dobvacch prostorů.
4. Na uveden vhrady nyn navrhovatel navazuj konkrtn stavněprvn argumentac.
5. Zsah do principu rovnosti spatřuj v nsledujc skutečnosti. Původně odškodňovn důlnch škod ždn zvlštn režim nemělo; nedohodl-li se provozovatel důln činnosti s poškozenm, rozhodoval o nhradě škody soud v občanskoprvnm řzen, aniž by ovšem byl omezen ve volbě důkaznch prostředků směřujcch ke zjištěn vše škody a jejich hodnocen, jak je tomu v přpadě napaden prvn pravy nov. Nov prvn prava zavedla privilegovan způsob npravy škod jen pro někter dotčen vlastnky, neboť 37 odst. 5 hornho zkona se tk škod na stavbch nebo zařzench ležcch v zem stavebn uzvěry nebo na zem, kde se mohou i nadle dlouhodobě projevovat vlivy důlnch činnost, a stavbu nebo zařzen proto nelze uvst do předešlho stavu. Tito vlastnci maj vhodnějš postaven oproti těm, jejichž poškozen věci lež mimo stavebn uzvěru nebo na zem, kde se vlivy důln činnosti projevily jen jednorzově či krtkodobě. Nen tak důvod zvhodňovat vlastnky dotčen důln činnost oproti těm, jimž škodu způsobila jin provozn činnost. Protistavn nerovnost vytvř tak vyloučen použvn koeficientu prodejnosti tam, kde by to vedlo ke snžen ceny zničen či poškozen věci. Užit pojem "koeficient prodejnosti" totiž podle navrhovatelů nevyhovuje tradičnmu požadavku na kvalitu zkonů, kter by měly použvat pojmy obecně znmho obsahu a vysvětlit přpadn pojmy neznm. Pojem "koeficient prodejnosti" tomu neodpovd, neboť jen norma nižš prvn sly - vyhlška Ministerstva financ č. 540/2002 Sb. - stanov jeho vši a obsahov zklad, ten navc ještě jen nepřliš jasně. Napaden zkonn ustanoven dle předpokld, že koeficientem se uprav cena vypočten posudkem, ve skutečnosti ale znalec mus ke koeficientu přihlžet již při stanoven ceny věci. Konečně napaden prava přehlž, že koeficient prodejnosti je použiteln jen při oceňovn stavby nkladovm způsobem a nelze ho aplikovat na oceněn provděn způsobem vnosovm či porovnvacm.
6. Obligatorn vyžadovn znaleckho posudku je podle navrhovatelů v rozporu s pravidly spravedlivho procesu. Bez racionlnho důvodu se vyžadovnm znaleckho posudku jako důkazu, kter mus bt v řzen proveden, vylučuje napřklad možnost rozhodnout spor o nhradu škody rozsudkem pro zmeškn, či rozsudkem pro uznn, anebo možnost, aby se soud spokojil pouze s odbornm vyjdřenm o vši škody.
7. Umělm zvyšovnm ochrany vlastnickho prva některch vlastnků (vlastnků věc na zem dobvacch prostorů) došlo k vytvořen rozdlů v obsahu a intenzitě ochrany vlastnictv jednotlivch subjektů. To je v rozporu s tm, jak k institutu vlastnictv a jeho ochraně přistupuje Listina.
II.
A) Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnků řzen
8. stavn soud zaslal nvrh na zahjen řzen v souladu s ustanovenm 69 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon o stavnm soudu"), častnkům řzen - Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky.
9. Sent ve svm vyjdřen připomněl, že již při projednvn nvrhu novely hornho zkona nesouhlasil s modifikac dosavadnho režimu nhrady důlnch škod. Nově navrhovan řešen již tehdy Sent považoval za nesystmov a čelov, kter znamen ve svch důsledcch nepřpustn zvyšovn ochrany vlastnickho prva vlastnků dotčench těžebn činnost. Sent dle poukazoval na to, že novela neřeš způsob odškodněn (peněžit či naturln plněn), ale pouze jeho vši. Vytkal j tak nedůslednost, neboť nen stanoveno, kdo m povinnost zajistit vypracovn znaleckho posudku a na kom je jeho hrada. Uveden vhrady proti napadenmu ustanoven zastv Sent i nadle, přičemž nynějš argumentace navrhovatelů se podle něj s těmito vhradami do značn mry shoduje. Jej posouzen však nechv na stavnm soudu.
10. Poslaneck sněmovna ve vyjdřen po stručn rekapitulaci okolnost projednvn předmětn novely hornho zkona uvedla, že zkon č. 386/2005 Sb. byl řdnm způsobem schvlen, podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen. Clem napadenho ustanoven bylo poslen ochrany vlastnků nemovitost ve specifick situaci. Předkladatel pozměňovac nvrh zdůvodnil tak, že by nemělo nadle trvat nerovnoprvn postaven vlastnka nemovitosti a těžebn soukrom společnosti, kter svou hornickou činnost ohrožuje funkčnost nemovitosti, přičemž v přpadě demolice objektu jako nsledku důln činnosti je vlastnku nabdnuta cena ve vši jen několika destek procent jeho odhadn ceny, neboť se použije koeficient prodejnosti. K vytkanmu zsahu do prva na spravedliv proces Poslaneck sněmovna uvd, že obligatorn vyžadovn znaleckho posudku jej vyvolat nemůže. Nesouhlas ani s tvrzenm, že novela nestavně zasahuje do obsahu a ochrany vlastnickho prva. Naopak, nov prvn prava ochranu vlastnickho prva u všech vlastnků, byť jen v určitch prvnch situacch, zvyšuje. Napaden prvn prava nerozlišuje mezi vlastnky, ale mezi prvnmi situacemi, v nichž se mohou vlastnci stejnch nemovitost ocitnout. Jejm zrušenm by se prvn postaven ždnho vlastnka nezlepšilo, ale u některch by se jen zhoršilo a u ostatnch zůstalo beze změny. Poslaneck sněmovna tedy při projednvn a schvalovn předmětn novely hornho zkona jednala v přesvědčen, že je v souladu s stavnm pořdkem Česk republiky.
B) Stanovisko Českho bňskho řadu
11. stavn soud považoval za vhodn poždat o stanovisko k podanmu nvrhu ještě Česk bňsk řad (dle jen "řad"), jakožto středn orgn sttn sprvy v oblasti hornictv.
12. řad nejprve zdůraznil, že text napadenho ustanoven nenavrhoval, a do hornho zkona byl vložen v důsledku poslaneck iniciativy při projednvn vldnho nvrhu jeho novely. Obecně přisvědčil vhradm navrhovatelů, neboť sm je taktž nzoru, že předmětn ustanoven je v rozporu s Listinou a prvnmi předpisy upravujcmi nhradu škod vyvolanch povahou provozn činnosti. Dle řad ve vyjdřen stručně charakterizoval prvn pravu odpovědnosti za důln škody a pravidla jejich nhrady. Dle jeho nzoru neexistuje ždn stavně konformn důvod k tomu, aby vlastnci majetku vypočtenho v ustanoven 37 odst. 5 hornho zkona měli vhodnějš postaven při vpočtu nhrady škody než jin subjekty. Napaden ustanoven konstruuje nerovnost jednak mezi subjekty poškozenmi důln činnost a subjekty poškozenmi činnost jinou, a jednak jsou podmnky pro vpočet nhrady mně vhodn v přpadech škod vzniklch mimo zem stavebn uzvěry a zemch, kde se vliv důlnch činnost projevuje pouze krtkodobě. K nmitkm proti vyloučen možnosti použt koeficient prodejnosti se připojuje. Stejně tak řad souhlas s navrhovateli, že obligatorn vyžadovn znaleckho posudku je neodůvodněnm zsahem do vkonu soudn moci. V tto čsti považuje zkon za nejasn, poněvadž nen stanoveno, kter ze stran m vypracovn znaleckho posudku zajistit a nst nklady s tm spojen.
13. Celkově řad podpořil nvrh, aby stavn soud označenou čst zkona zrušil.
III.
Dikce napadenho ustanoven
14. Napaden čst ustanoven 37 odst. 5 zkona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využit nerostnho bohatstv, zn:
"Pokud se obě strany nedohodnou na způsobu odškodněn, stanov se jeho vše znaleckm posudkem. Takto vypočten vše odškodněn nesm bt krcena o koeficient prodejnosti, pokud je jeho hodnota nižš než 1."
IV.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele, stavn konformita legislativnho procesu
15. Nvrh na zrušen čsti ustanoven 37 odst. 5 hornho zkona byl podn skupinou sedmncti sentorů Sentu Parlamentu Hesk republiky, a tedy v souladu s podmnkami obsaženmi v ustanoven 64 odst. 1 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon o stavnm soudu"). V předmětn věci lze tudž konstatovat naplněn podmnek aktivn legitimace na straně navrhovatele.
16. stavn soud je v souladu s ustanovenm 68 odst. 1 zkona o stavnm soudu v řzen o kontrole zkonů nebo jinch prvnch předpisů povinen posoudit, zda napaden prvn předpis byl přijat a vydn stavně předepsanm způsobem.
17. Z obsahu nvrhu, obsahu vyjdřen častnků, jakož i webovch strnek obou komor Parlamentu Česk republiky bylo zjištěno, že nvrh novely hornho zkona předložila Poslaneck sněmovně vlda Česk republiky. Původn vldn nvrh text, jehož stavn konformita je nyn napadna, neobsahoval. Byl obsažen v pozměňovacm nvrhu poslance Jaroslava Gongola. Tento pozměňovac nvrh, označen jako D3, přijala doln komora během projednvn nvrhu novely hornho zkona ve třetm čten dne 24. 6. 2005 většinou 92 poslanců ze 167 přtomnch. Usnesenm č. 1753 schvlila thož dne Poslaneck sněmovna i vlastn novelu hornho zkona, a to většinou 160 poslanců ze 167 přtomnch, proti nvrhu nehlasoval nikdo.
18. Sent postoupen nvrh projednal dne 28. 11. 2005 a v usnesen č. 181 se většina 57 ze 66 přtomnch sentorů vyslovila pro jeho vrcen Poslaneck sněmovně s pozměňovacmi nvrhy.
19. Poslaneck sněmovna vrcen nvrh zkona projednala dne 19. 8. 2005. Nvrh zkona ve zněn schvlenm Sentem přijat nebyl, neboť pro něj hlasovalo ze 176 přtomnch poslanců pouze 39, proti nvrhu pak 58. Doln komora pak hlasovala o nvrhu zkona ve zněn postoupenm Sentu, a tak byl nsledně většinou 171 poslanců ze 176 přtomnch přijat; proti nvrhu nehlasoval nikdo.
20. Prezident republiky zkon podepsal dne 9. 9. 2005.
21. Dne 1. 10. 2005 byl zkon vyhlšen ve Sbrce zkonů v čstce 133 pod čslem 386/2005 Sb.
22. stavn soud konstatuje, že k přijet a vydn nvrhem napadenho zkonnho ustanoven došlo předepsanm způsobem.
V.
Vlastn přezkum
23. Před vlastnm hodnocenm prvn pravy je potřeba ještě zmnit nsledujc skutečnost. stavn soud s projednnm nvrhu a rozhodnutm o něm vyčkval s ohledem na sdělen předsedy Poslaneck sněmovny, učiněn v rmci vyjdřen k nvrhu, podle kterho Poslaneck sněmovna aktulně projednvala dalš vldn nvrh novely hornho zkona. K nvrhu byl podn pozměňovac nvrh, jmž se navrhovalo zrušen tchž ustanoven hornho zkona, kter jsou nyn předmětem zkoumn stavnho soudu. O dalšm legislativnm vvoji již doln komora stavn soud neinformovala. Jelikož zůstalo zněn přslušnho ustanoven hornho zkona beze změny, přistoupil stavn soud k vlastnmu přezkumu.
24. Předmětem zkoumn stavn konformity navrhovatel učinili vše citovanou čst ustanoven řešc otzky nhrady, resp. zjišťovn vše důlnch škod.
25. Horn zkon upravuje problematiku důlnch škod a jejich nhrady ve sv devt čsti, v ustanovench 36 a nsledujcch. Důln škody jsou v 36 odst. 1 hornho zkona vymezeny jako škody způsoben na hmotnm majetku vyhledvnm a průzkumem ložisek, pokud se provd důlnmi dly, dobvnm vhradnch ložisek, zřizovnm, zajišťovnm a likvidac důlnch děl a lomů, včetně jejich zařzen, odvalovm, vsypkovm a kalovm hospodřstvm organizac, pravou a zušlechťovnm nerostů, provděnmi v souvislosti s jejich dobvnm, jakož i škody způsoben zvlštnmi zsahy do zemsk kůry. Dle druhho odstavce thož ustanoven se za ně považuje i ztrta povrchov a podzemn vody, podstatn snžen vydatnosti jejich zdrojů a zhoršen jej jakosti, došlo-li k němu v důsledku činnost vše uvedench. Dle odstavce třetho za důln škody zsadně, tedy až na stanoven vjimky, odpovd organizace, jejž činnost byla škoda způsobena; organizac horn zkon rozum prvnickou či fyzickou osobu, kter v rmci sv podnikatelsk činnosti vykonv vyhledvn, průzkum nebo dobvn vhradnch ložisek nebo jinou hornickou činnost ( 5a). Odpovědnost je zde konstruovna jako objektivn, organizace se liberuje pouze prokže-li, že škoda byla způsobena okolnost nemajc původ v někter z činnost vymezench vše v odstavci prvm. Ustanoven 37a hornho zkona pak zakotvuje povinnost organizac vytvřet finančn rezervy k zajištěn vypořdn důlnch škod a stanov podrobnosti tto povinnosti. Materie odškodňovn je soustředěna v 37 hornho zkona. Jeho odstavec prv předně vymezuje pravu vypořdn důlnch škod jako speciln k obecnm předpisům o nhradě škody. Druh odstavec řeš odškodňovn ztrty vody, podstatnho snžen vydatnosti jejho zdroje nebo zhoršen jej jakosti. Odstavec třet se zabv nhradou čelnch preventivnch opatřen, odstavec čtvrt pak přpady a souvislostmi nhrady škody pouze předpokldan. Podle ptho odstavce (jehož čst je navrhovna ke zrušen) je organizace povinna provst prozatmn zajištěn objektu nelze-li stavbu nebo zařzen uvst do předešlho stavu proto, že lež v zem stavebn uzvěry, popřpadě na zem, kde se budou i nadle dlouhodobě projevovat vlivy činnost uvedench v 36. Současně se m organizace dohodnout s vlastnkem objektu, zda se odškodněn provede v penězch nebo poskytnutm nhradnho objektu a o vši odškodněn. Pokud se obě strany nedohodnou na způsobu odškodněn, stanov se jeho vše znaleckm posudkem. Takto vypočten vše odškodněn nesm bt krcena o koeficient prodejnosti, pokud je jeho hodnota nižš než 1. Do nhrady škody se zahrne i movit majetek, kter se stv v důsledku poskytnut nhradnho objektu nepoužiteln. Šest odstavec dv častnkům možnost se na nhradě důlnch škod dohodnout i jinak, nebude-li to v rozporu se zkonem, odstavec sedm vymezuje přpady, kdy organizace odškodněn neposkytuje.
26. Navrhovatel prvn pravě vytkaj v prv řadě to, že zakld nerovnost, a to jak nerovnost mezi subjekty horn činnost poškozenmi, tak i nerovnost odpovědnch organizac ve vztahu k subjektům poskytujcm odškodněn v jinch oblastech lidskch činnost; na nerovnm přstupu k ochraně vlastnictv je postavena i dalš stavněprvn nmitka navrhovatelů, tkajc se principu stejnho obsahu vlastnickho prva.
27. Ideov a prvn zklad kategorie rovnosti vyjdřil stavn soud již v řadě svch nlezů. V nlezu sp. zn. Pl. S 4/95 [Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut"), svazek 3, nlez č. 29, vyhlšen pod č. 168/1995 Sb.], vyjdřil nzor, že kategorie rovnosti, zakotven v člnku 1 Listiny zkladnch prv a svobod, nlež k těm zkladnm lidskm prvům, jež svou povahou jsou socilnmi hodnotami konstituujcmi hodnotov řd společnosti. V socilnm procesu pln tyto hodnoty funkci spše jen idelně typickch kategori vyjadřujcch clov představy, jež se nemohou zcela krt se sociln realitou, a lze je dosahovat jen aproximativnm způsobem. Rovnost by se tedy mohla stt univerzlnm, každho socilnho tvaru a jevu se dotkajcm principem teprve v cli společenskho a historickho vvoje. V rmci tohoto vvoje lze však na jej důsledn dodržovn apelovat jen v určitch mezch. Neexistuje totiž ždn pravidlo na určen, co všechno by mělo bt rovn. Přitom je zřejm, že egalitřsk universalismus by nutně vyvolal hluboce nefunkčn sociln činky. Každ rovnost ve společenskm děn může proto bt jen rovnost "na pochodu", vvojovm tvarem, jehož nepřetržit oscilovn v oblasti kontinua napět mezi silm o totln rovnost a silm o totln nerovnost substituuje vlastn clovou představu. Rovnost se tedy může krt s realitou jen v určitch zkladnch datech, jinak vzhledem k tendencm jejho extenzivnho a intenzivnho nrůstu se sil o jej etablovn může ocitnout na hranici, kterou lze překročit jen za cenu porušen např. svobody. Jako jedna ze zkladnch podmnek socilnho a historickho procesu je tak rovnost uvděna zcela konsekventně do vztahu se svobodou, s nž se vzjemně podmiňuje a ocit na bzi jak vzjemn podpory, tak i konfliktu. Tak jako krajně egalitřsk požadavky ohrožuj samu podstatu svobody, děje se tak i opačně. Proto stavn soud hodnot jako neadekvtn tendence vtěsnat každ sil o dosažen rovnosti do rmce etablovn zkladnch lidskch prv. M-li se nerovnost dotknout zkladnch lidskch prv, mus doshnout intenzity, zpochybňujc alespoň v určitm směru, již samu podstatu rovnosti. Tak se zpravidla děje tehdy, je-li s porušenm rovnosti spojeno i porušen jinho zkladnho prva, např. prva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, některho z politickch prv podle čl. 17 a nsl. Listiny apod. Zatmco totiž svoboda je obsahově dna přmo podstatou jednotlivce, vyžaduje rovnost zpravidla "mezičlnky", relaci k jin sociln hodnotě. Tak z dalšch rozhodnut (např. nlez sp.zn. Pl. S 37/93, Sbrka rozhodnut, svazek 1, nlez č. 9, vyhlšen pod č. 86/1994 Sb., nlez sp.zn. Pl. S 15/02, Sbrka rozhodnut, svazek 29, nlez č. 11, vyhlšen pod č. 40/2003 Sb., a dalš) vyplv, že rovnost nelze chpat jako abstraktn kategorii, nbrž jako rovnost relativn, kter požaduje odstraněn neodůvodněnch rozdlů. Prvn rozlišovn v přstupu k určitm prvům nesm bt projevem libovůle, nelze však učinit zvěr, že by každmu muselo bt přiznno jakkoli prvo. V nlezu sp. zn. Pl. S 5/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 4, nlez č. 74, vyhlšen pod č. 6/96 Sb.), se k otzce rovnosti vyjdřil stavn soud tak, že rovnost jako stavněprvn instituce vždy byla a je kategori nikoli abstraktn (absolutn), ale toliko relativn, a nelze ji chpat mechanicky a egalitřsky. Zdůraznil ve shodě s rozhodnutm stavnho soudu ČSFR, publikovanm pod č. 11/1992 Sbrky usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR (pozn. red.: nlez stavnho soudu ČSFR, sp. zn. Pl. S 22/92, vyhlšen v čstce 96/1992 Sb.), že je věc sttu, aby v zjmu zajištěn svch funkc rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin. Ani zde však nesm postupovat libovolně. Pro posuzovanou věc nen bez vznamu uvst ještě rozhodnut sp. zn. Pl. S 47/95 ((Sbrka rozhodnut, svazek 5, nlez č. 25, vyhlšen pod č. 122/1996 Sb.), ve kterm stavn soud vyslovil nzor, že nelze namtat nerovnost tam, kde zkon stanov pro všechny subjekty, kter lze zahrnout pod osobn rozsah prvnho předpisu, stejn podmnky nroku. To, že zkonodrce mohl postupovat i jinak, nelze samo o sobě považovat za zvhodněn či znevhodněn určit skupiny občanů.
28. Uveden exkurz směřuje stavn soud k zvěru, že určit zkonn prava, jež zvhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jinm, nemůže bt sama o sobě bez dalšho označena za porušen principu rovnosti. Zkonodrce mus mt určit prostor k vaze, zda takov preferenčn zachzen zakotv. Mus přitom dbt o to, aby zvhodňujc přstup byl založen na objektivnch a rozumnch důvodech (legitimn cl zkonodrce), a aby mezi tmto clem a prostředky k jeho dosažen (prvn vhody) existoval vztah přiměřenosti. Aby k porušen principu rovnosti došlo, mus bt splněno několik podmnek: s různmi subjekty, kter se nachzej ve stejn nebo srovnateln situaci, se zachz rozdlnm způsobem, aniž by existovaly objektivn a rozumn důvody pro uplatněn rozdln přstup. Jinak je věc sttu, aby rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin. Mus jen prokzat, že se tak děje ve veřejnm zjmu a pro veřejn blaho. Z tohoto pohledu tak nyn stavn soud napadenou čst hornho zkona zkoumal.
29. Z vše uvedenho vyplv zadn pro vlastn hodnocen zkonnho textu. stavn soud musel zjišťovat, zda napaden prvn prava vůbec někter subjekty zvhodňuje. A pokud ano, zda takto založen nerovnost je stavně opodstatněnou snahou vyrovnat prvn postaven osob postižench negativnmi dopady specifick lidsk činnosti, anebo je jen věcně nepodloženm privilegiem skupiny vlastnků nemovitost. Jinmi slovy řečeno, zda existuje legitimn důvod takovho legislativnho řešen a zda odpovd principu proporcionality. Relativně samostatně je dle naznačench kritri nutno hodnotit oba napaden body; vyžadovn znaleckho oceněn poškozen věci i vyloučen užit koeficientu prodejnosti.
30. Tu čst nvrhu, kter směřuje proti zakotven povinnosti stanovit vši odškodněn, nedohodnou-li se strany na způsobu odškodněn, znaleckm posudkem, vyhodnotil stavn soud jako nedůvodnou.
31. Neshledal totiž, že by toto pravidlo ve svm důsledku jakkoliv zvhodňovalo kategorii osob poškozench důln činnost, či podnikatelů za tyto škody odpovědnch. Vhrady navrhovatelů, kteř hovoř o "elementrnm zsahu do principu rovnosti", rozhodně nejsou na mstě. Předmětn prvn prava reaguje na situaci, kdy se těžebn organizaci nepodařilo s poškozenm vlastnkem dohodnout. Z prvnho hlediska to znamen vznik sporu, kter při obvyklm ději bude povoln rozhodnout obecn soud. Horn zkon jen upravuje, resp. doplňuje obecn pravidla soudnho řzen tak, že ke zjištěn vše škody je nutno vypracovat znaleck posudek. Oceněn poškozen věci znalcem, nota bene jde-li o nemovitost, je při vědom věcnosti, odbornch znalost a zkušenosti znalce v zsadě nejobjektivnějšm postupem. A to navc postupem obecně přpustnm, či dokonce běžnm, i pro spory o nhradu škody mimo oblast hornho prva; učinit přslušn důkazn nvrh za čelem zjištěn vše škody může každ častnk řzen, bez ohledu na to, zda spor vyvolala škoda způsoben důln, či jakoukoliv jinou činnost. V rmci řzen může nespokojen častnk se znaleckmi zvěry polemizovat, může předkldat oponentsk znaleck posudky, či ždat o zpracovn reviznho znaleckho posudku. Tato pravidla plat pro jakkoliv řzen, v němž je třeba zjišťovat vši vznikl škody. Sama okolnost, že odškodněn mus určit znalec, obecně neposouv jeho vši směrem nahoru ani směrem dolů. Jde pouze o jeho přesnějš a autoritativnějš vyčslen. prava pravidel, podle nichž se vyšetřuje vše nhrady, nijak neovlivňuje rozsah ani podmnky ochrany vlastnickho prva. Stanoven postup nen vůči osobm poškozenm horn činnost vstřcnějš a vůči osobm poškozenm jinou než důln činnost naopak mně spravedliv. Nen proto důvod jej rušit.
32. stavn soud si je samozřejmě vědom jist neobratnosti předmětn dikce, kter směšuje způsob odškodněn s jeho vš; namsto důsledku nedohody o způsobu odškodněn, tedy zda v takovm přpadě dostane přednost naturln restituce nebo bude poskytnuta peněžit nhrada, formuluje napaden ustanoven rovnou pravidla postupu vedoucho ke zjištěn vše škody. Stylistick nesrovnalosti či prohřešky vůči pravidlům logiky samozřejmě nejsou a nemohou bt derogačnm důvodem. Zde budiž připomenuto, že stavn soud v rmci řzen o abstraktn kontrole norem ct doktrnu sebeomezen, tedy maximln snahy o minimalizaci zsahů do činnosti jinch orgnů veřejn moci, moc zkonodrnou nevyjmaje. To se održ i ve zdůrazňovn přednosti stavně konformn interpretace prvnho předpisu před jeho derogac. Tedy i v přpadě, že se text prvnho předpisu jev tak stavnmu soudu jako problematick, pokouš se nalzt před jeho rušenm takovou vkladovou alternativu, kter by byla v souladu s stavn pořdkem. Neurčitost zkona však sama o sobě k zvěru o jeho nestavnosti nestač, jak vyplv z nlezu sp. zn. Pl. S 9/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 5, nlez č. 16, vyhlšen pod č. 107/1996 Sb.). Zde stavn soud konstatoval, že "neurčitost některho z ustanoven prvnho předpisu nutno považovat za rozpornou s požadavkem prvn jistoty, a tudž i prvnho sttu (čl. 1 stavy ČR) toliko tehdy, jestliže intenzita tto neurčitosti vylučuje možnost stanoven normativnho obsahu danho ustanoven i pomoc obvyklch interpretačnch postupů." V tomto přpadě je ale interpretace jednoznačn a nen jakkoliv problm v kontextu celho ustanoven 37 odst. 5 hornho zkona legislativn nedůslednost vkladem překonat. I kdyby to totiž nebylo stanoveno vslovně, uplatnil by se obecn způsob relutrn nhrady, což ostatně koresponduje s obecnou občanskoprvn pravou ( 442 odst. 2 občanskho zkonku ve spojen s 37 odst. 1 hornho zkona). I kdyby se však v tomto směru zkouman věta druh 37 odst. 5 hornho zkona jevila stavnmu soudu jako nadbytečn, v souladu s prvn zsadou
superfluum non nocet
by ji zrušit nemohl, neboť nadbytečnost ustanoven prvnho předpisu sama o sobě prvnm důvodem k jeho derogaci nen (srov. nlez sp. zn. Pl. S 43/97, Sbrka rozhodnut, svazek 10, nlez č. 48, vyhlšen pod č. 119/1998 Sb.).33. Shodn, vše popsan měřtka stavn soud uplatnil i při hodnocen stavn konformity pravidla vylučujcho ve vymezench přpadech použit koeficientu prodejnosti nižš hodnoty než jedna.
34. Koeficient prodejnosti je institutem užvanm v oblasti oceňovn. Způsoby oceňovn věc, prv a jinch majetkovch hodnot a služeb upravuje zkon o oceňovn majetku. Nmitka navrhovatelů, že tuto normu na oceňovn škody podle napadenho ustanoven nelze použt, protože neobsahuje přm odkaz na ni, neobstoj. Zkon o oceňovn majetku v prvn větě 1 odst. 1 toliko řk, že se v něm upravuj způsoby oceňovn majetku tam uvedenho "pro čely stanoven zvlštnmi předpisy", tedy nevyžaduje, aby zvlštn prvn předpis obsahoval přm (explicitn) odkaz na zkon o oceňovn majetku, nbrž může obsahovat odkaz nepřm (implicitn), což lze z dikce napadenho ustanoven dovodit. Ostatně zkon obsahuje instrumenty oceňovn, jež jsou i v posuzovanch prvnch vztazch nepochybně použiteln. Věci, prva a jin majetkov hodnoty a služby se oceňuj obvyklou cenou, pokud zkon o oceňovn majetku nestanov způsob jin ( 2 odst. 1). Těmito způsoby jsou nkladov, vnosov, porovnvac, jakož i dalš vyjmenovan způsoby ( 2 odst. 3). Nen-li stanoveno jinak, stavba nebo jej čst se oceňuje nkladovm, vnosovm nebo porovnvacm způsobem nebo jejich kombinac, jejichž použit u jednotlivch druhů staveb stanov vyhlška ( 4 odst. 1). Při oceňovn staveb nkladovm způsobem se ve stanovench cench a postupech zohledňuj i vlivy působc na roveň a relace cen staveb na trhu ( 5 odst. 2). Matematickm vyjdřenm těchto vlivů jsou koeficienty, kromě jinch tž koeficient prodejnosti, s nmž pracuje vyhlška Ministerstva financ č. 540/2002 Sb., kterou se provděj někter ustanoven zkona č. 151/1997 Sb., o oceňovn majetku a změně některch zkonů (zkon o oceňovn majetku); tato vyhlška jej v přloze č. 36 charakterizuje tak, že vyjadřuje vztah cen nemovitost sjednanch podle kupnch smluv a jejich cen zjištěnch podle vyhlšky, upravench na stejnou cenovou roveň. Tatž přloha pak obsahuje tabulku, kde jsou stavbm přiděleny koeficienty prodejnosti podle jejich polohy v rmci zem republiky a počtu obyvatel obce, kde se nachzej.
35. Z uvedenho vyplv, že operuje-li zkonodrce v napadenm ustanoven s pojmem "koeficient prodejnosti", pak tento je jednoznačně a srozumitelně vymezen ve vše zmiňovan provděc vyhlšce, přičemž jeho zakotven do prvnho řdu m oporu v zkoně o oceňovn majetku samotnm. S legislativně technickmi vhradami navrhovatelů (napaden prvn prava nepoužv pojmy obecně znm) se proto ztotožnit nelze.
36. Na druhou stranu je pravda, že na rozdl od vše zkoumanho pravidla zjišťovn vše odškodněn zde o založen nerovnosti vlastnků poškozenho majetku nelze pochybovat. stavn soud je ovšem toho nzoru, že důvod, kter zkonodrce k tto disproporci vedl, je důvodem legitimnm. Snahou zkonodrce evidentně bylo poslit postaven vlastnků dotčench nemovitost vůči organizacm provdějcm těžebn činnost, kter je nepochybně vůči nemovitostem rizikov a nepřtelsk. Vsledkem legislativn pravy je zvhodněn vybran kategorie poškozench vlastnků, nicmně kategorie, kter je podle mněn zkonodrce vkonem specifick důln činnosti ohrožena vce či bezprostředněji, než je tomu u vlastnků nemovitost jinch.
37. Z pohledu stavnho soudu je vznamn, že napaden zkouman ustanoven založilo stav, kdy se roveň garance prv vlastnků majetku nachzejcho se v zem stavebn uzvěry a na zemch, kde se vlivy důlnch činnost budou projevovat i v budoucnu, v jistm ohledu posl, aniž by se to jakkoliv negativně projevilo na postaven poškozench vlastnků jinch. Za nepřpustn by stavn soud naopak považoval, pokud by se obecn standard garance vlastnickho prva snižoval.
38. stavn soud se hls k evropsk prvn kultuře a jejm stavnm tradicm. stavn předpisy, zejmna Listinu zkladnch prv a svobod, interpretuje v duchu obecnch zsad prvnch, kter sice nejsou v psanm prvu vslovně obsaženy, ale v evropsk prvn kultuře se beze zbytku uplatňuj. Jednm z takovchto nepsanch stavnch pravidel, kter ve sv judikatuře stavn soud uplatňuje, je i princip proporcionality (viz např. nlez sp. zn. Pl. S 33/97, Sbrka rozhodnut, svazek 9, nlez č. 163, vyhlšen pod č. 30/1998 Sb.). Takov přstup se promt i do interpretace jednotlivch prvnch předpisů, v danm přpadě napadenho ustanoven hornho zkona. Znamen to posoudit vhodnost, potřebnost a vyvženost pravy, kter narušuje rovn postaven při ochraně vlastnictv. Napaden prvn prava sprvně održ specifika důln činnosti a jejho dopadu do sfry prv jinch subjektů. Jev se jako spravedliv, aby osoby, kter byly negativnmi dopady důln činnosti zasaženy, měly možnost buďto opatřit si alternativn nhradu, či doshnout pln npravy poškozen věci. Nelze pominout ani fakt, že potenciln dotčen důln činnost se projevuje již v samotnm nastaven koeficientu prodejnosti. Vlastnci majetku nachzejcho se v přslušnch zemch by tak byli podnikateli provdějcmi důln činnost poškozeni dvakrt. stavn soud po zvžen těchto faktorů dospěl k zvěru, že prvn vhoda v podobě omezen použitelnosti koeficientu prodejnosti je proporcionln sledovanmu cli, totiž poslen prvn pozice subjektů poškozench důln činnost, kter navc jsou ve slabšm postaven ve vztahu k provozovatelům.
39. Mutatis mutandis totž plat i ve vztahu k organizacm (ve smyslu 5a hornho zkona) povinnm k nhradě škody. Kromě faktorů vše uvedench je potřeba vzt v vahu i to, že důln činnosti vyjmenovan v 36 hornho zkona, kter působ důln škody, jsou již vykonvny s podnikatelskm změrem a cleny vhradně na zisk. Na jejich provděn jako takovm nen veřejn zjem, kter by do jist mry legitimoval zsah do zkladnch prv subjektů, kter z uvedench činnost nemaj ždn prospěch. V tomto směru pokulhv srovnvn navrhovatelů s odškodňovnm vlastnků nemovitost dotčench vstavbou průmyslovch zn, liniovch staveb a podobnch zařzen, kde jde buď o tzv. zjem společnosti (např. u staveb komunikac), nebo o zjem blže neurčenho okruhu osob - veřejnosti (např. obyvatel obce).
40. stavn soud dle odmt, že by ustanoven hornho zkona ve sv napaden čsti zasahovalo do vkonu soudn moci v tom smyslu, že by obligatorn vyžadovn znaleckho posudku bylo v rozporu s pravidly spravedlivho procesu, jak jej garantuje čl. 36 Listiny. V českm prvnm systmu neplat tzv. zkonn teorie průvodn, vyžadujc, aby určit skutečnost byla prokzna prvě jen určitm druhem důkazu. Naopak podle ust. 125 o. s. ř. plat obecn zsada, že "za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci". Podle ust. 132 o. s. ř. "důkazy hodnot soud podle sv vahy, a to každ důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzjemn souvislosti; přitom pečlivě přihlž ke všemu, co vyšlo za řzen najevo, včetně toho, co uvedli častnci". Navrhovateli napaden ustanoven sice operuje se znaleckm posudkem, čmž obrac pozornost stran při mimosoudnm jednn k tomuto prostředku, nicmně v přpadě soudnho sporu je zjevn, že byť lze očekvat, že soud tohoto prostředku rovněž použije, nepochybně vzhledem ke shora řečenmu nen omezen jen na něj. Na druh straně však soud nikterak neomezuje v možnosti provdět dalš důkazy a všechny jm proveden důkazy včetně znaleckho posudku volně hodnotit. Jednoduše řečeno toto ustanoven sice soudu ukld tento důkaz provst, avšak nestanov ždn podmnky, jak ho m hodnotit. Nezasahuje tedy do volnho hodnocen důkazů a nebrn ani aplikaci ustanoven 136 občanskho soudnho řdu v přpadech prokzanho spekulativnho zneužit napaden prvn pravy.
41. Pokud jde o vztah znaleckho posudku ke garanci rovnho přstupu k častnkům řzen, pak lze odkzat na důvody vyložen v bodě 31 odůvodněn.
42. K tomu stavn soud dle uvd, že prvo na spravedliv proces je prvo strukturovan, zahrnujc vce samostatnch subjektivnch zkladnch prv, formulovanch jak konkrtně (např. veřejnost a rychlost řzen, či nezvisl a nestrann soud), tak i obecně (zejmna "prvo na spravedliv projednn věci"). Prvo na spravedliv projednn věci je přitom pojmem neurčitm, otevřenm a přesně neohraničenm. Jeho obsah zahrnuje nejen všechny ostatn zruky v Listině vslovně uveden, ale tak ty, kter v něm vslovně uvedeny nejsou, ale byly vyvozeny judikaturou. Ve vztahu (nejen) k dokazovn tak byly definovny principy, kter jsou nedlnou součst pojet spravedlivho procesu. Jedn se předevšm o principy rovnosti zbran a kontradiktornosti. Znamen to, že spor se odehrv prostřednictvm kontradiktorn diskuse, kde strany sporu musej mt "rovn zbraně", tj. stejnou možnost mluvit a obhajovat "svoji" pravdu. Neznamen to nutně absolutn, matematickou rovnost; jde o pojem relativn, zejmna v tom smyslu, že nemůže zcela setřt rozdl v procesnm a zejmna faktickm postaven stran vyplvajc z jejich rozdlnch možnost. Na rozdl od principu rovnosti zhastnků v řzen před soudem v rovině stavněprvn otzka, kdo v civilnm procesu m nst důkazn břemeno, či jakmi důkaznmi prostředky se maj prověřovat dokazovan skutečnosti, vslovně upravena nen. Dokazovn jako takov, přestože je podstatnou, ne-li nejdůležitějš, čst řzen, na stavn rovni upraveno nen. Nestoj samozřejmě "mimo" stavněprvn rovinu, ale jeho prava je zcela vlučnou zležitost zkona. Pokud tedy zkonodrce usměrn dokazovn pro určit okruh sporů tm, že stanov povinnost, aby se někter ze zjišťovanch skutečnost prokazovala konkrtnm důkaznm prostředkem, rovnost zbran častnků tm nen dotčena. Ostatně stejnou cestu volil zkonodrce napřklad v řzench o způsobilosti k prvnm konům (byť nejde o řzen sporn); v 187 odst. 3 občanskho soudnho řdu je zakotvena povinnost vyslechnout o stavu vyšetřovanho vždy znalce.
43. Nepřijateln je i nmitka, že horn zkon v napaden podobě zasahuje nepřpustně do vkonu soudn moci. Zde stavn soud k vahm vše rozvedenm doplňuje, že stanoven pravidel řzen je v pravomoci zkonodrce, což odpovd principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 stavy Česk republiky). Nen to tedy moc soudn, kter by určovala, jakmi pravidly se bude proces řdit. Nmitka navrhovatelů tak, jak je v tomto směru pojata, by dovedeno ad absurdum musela logicky vst k zvěru, že jakkoliv procesn pravidla nepřpustně zasahuj do vkonu soudn moci.
44. V řzen o abstraktn kontrole norem neplat zsada projednac, a stavn soud tedy nen vzn odůvodněnm nvrhu, ale je naopak povinen zkoumat napaden ustanoven i z hlediska souladu s jinmi stavněprvnmi předpisy, než pro kter je napadaj navrhovatel. Porušen ždnch jinch pravidel ovšem neshledal.
45. Uveden důvody vedly stavn soud k zvěru, že posuzovan nvrh je třeba podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zcela zamtnout.