Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 442 odst. 1 a § 449 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 265/2005 účinný od 30.06.2005
| Schválené: | 04.05.2005 |
| Účinnost od: | 30.06.2005 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | OBČANSKÉ PRÁVO., Ušlý zisk (výdělek) v občanském právu. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2005 ve složení JUDr. Stanislav Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Mucha, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Eliška Wagnerová a JUDr. Michaela Židlická rozhodlo o návrhu J. M. na zrušení ustanovení § 442 odst. 1 a § 449 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, takto:
Návrh na zrušení ustanovení § 442 odst. 1 a § 449 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se zamítá.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
stavnmu soudu byla dne 15. července 2003 doručena stavn stžnost stěžovatele J. M., kter směřovala proti rozsudku Krajskho soudu v Brně č. j. 13 Co 338/99-91 ze dne 5. řjna 2000, a po upřesněn, kter bylo doručeno 29. zř 2003, i proti rozsudku Nejvyššho soudu č. j. 25 Cdo 1409/2001-120, ze dne 24. dubna 2003, a kter dle obsahovala nvrh na zrušen ustanoven 442 odst. 1 a 449 odst. 2 zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk. Čtvrt sent stavnho soudu usnesenm ze dne 22. března 2004 sp. zn. IV. S 402/03 řzen o stavn stžnosti podle 78 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "zkon o stavnm soudu") přerušil, a to pot, co konstatoval, že nvrh splňuje podmnky stanoven v ustanoven 74 tohoto zkona, tj., že je napadno ustanoven prvnho předpisu, jehož uplatněnm nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, a že nejde o nvrh zjevně neopodstatněn. Nvrh na zrušen ustanoven 442 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku postoupil plnu stavnho soudu.
V řzen, vedenm u Městskho soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 381/95 se navrhovatel domhal zaplacen čstky 2 000 000 Kč s přsl. proti P. M., a. s., z důvodů, že dne 17. prosince 1993 zahynul jeho syn F. M., nar. 22. června 1979, utonutm pot, co uklouzl do nechrněnho prostoru pod jezem na řece Svratce v k. . Pisrky, na 48,17 km toku řeky v prostoru rekreačn oblasti Rivira v Brně. Zaviněn na straně P. M., a. s., spatřoval v nezabezpečen msta, kde se nehoda stala, přestože v minulosti zde došlo k řadě utonut. Požadoval zaplacen čstky 13 510,60 Kč na nkladech pohřbu a pořzen epitafn desky, a ve zbytku se domhal nhrady nemajetkov jmy, a to pro citovou jmu vyvolanou utrpenm nad nhlm mrtm syna, a dle majetkovou jmu z důvodu, že by mu zemřel syn mohl v budoucnu pomhat v podnikn, eventulně jej nebo svou matku ošetřovat a poskytovat jim podporu v přpadě nemoci nebo bezmoci.
Městsk soud v Brně rozsudkem č. j. 35 C 381/95-68 ze dne 28. ledna 1999 vyhověl žalobě jen v čsti tkajc se nhrady nkladů pohřbu a pořzen epitafn desky a ve zbytku žalobu zamtl. Rozhodnut odůvodnil tak, že ustanoven 442 odst. 1, 448 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku neumožňuj přiznat nhradu škody vznikl z jinch důvodů než zde uvedench. Těmto ustanovenm z uplatněnch nroků odpovdal pouze nrok na nhradu nkladů pohřbu.
Z podnětu odvoln, kter podaly obě strany sporu, o předmětu sporu rozhodoval Krajsk soud v Brně. Ten se, pokud jde o uplatněnou nemajetkovou jmu, plně ztotožnil s nzorem Městskho soudu v Brně. V tto čsti však připustil podle tehdy platn pravy dovoln, kter odůvodnil svm přesvědčenm o tom, že navrhovateli je třeba dt možnost využt všech zkonnch prostředků k posouzen odůvodněnosti jm uplatněnch nroků nemateriln povahy, jejichž odškodněn nen v platn prvn pravě upraveno, konkrtně psychick jmy jako důsledku mrt blzk osoby a budouc vyživovac povinnosti vůči pozůstalm osobm.
Nejvyšš soud rozsudkem ze dne 24. dubna 2003 č. j. 25 Cdo 1409/2001-120 dovoln zamtl. Ztotožnil se se stanoviskem soudu prvnho a druhho stupně, že vedle nroků uvedench v ustanoven 448 a 449 odst. 2 a 3 občanskho zkonku pozůstalm při usmrcen osoby dalš nroky nepřiznv, a uvedl, že takov nrok nelze dovodit ani z ustanoven Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"). Podle jeho zvěru nen ustanoven 448 občanskho zkonku v rozporu s stavnmi předpisy. Dle uvedl, že nrok na nhradu kompenzujc pomoc zemřelho, kter by v budoucnu mohl pozůstalm poskytovat vživu (popř. pomhat mu v zaměstnn, v domcnosti či v pči o jeho osobu), nelze konstruovat ani srovnnm pravy vyplvajc z ustanoven 448 a 449 odst. 2 a 3 občanskho zkonku s ustanovenmi 11 občanskho zkonku (fyzick osoba m prvo na ochranu sv osobnosti, zejmna života a zdrav, občansk cti a lidsk důstojnosti, jakož i soukrom, svho jmna a projevu osobn povahy) a 13 občanskho zkonku [fyzick osoba m prvo se zejmna domhat, aby bylo upuštěno od neoprvněnch zsahů do prva na ochranu jej osobnosti, aby byly odstraněny nsledky těchto zsahů a aby j bylo dno přiměřen zadostiučiněn (odstavec 1), a pokud by se nejevilo postačujcm zadostiučiněn podle odst. 1 zejmna proto, že byla ve značn mře snžena důstojnost fyzick osoby, nebo jej vžnost ve společnosti, m fyzick osoba tž prvo na nhradu nemajetkov jmy v penězch, kter zakldaj nroky při porušen prva na ochranu osobnosti]. Tato ustanoven totiž zakldaj prvo na ochranu osobnosti, jejmž smyslem je ochrana respektovn osobnosti fyzick osoby a jej individuln integrity jako podmnky pro důstojnou existenci a celkov svobodn rozvoj jednotlivce. Nen tedy vyloučeno, že zaviněn smrt blzk osoby může vzhledem ke vzjemnm zkm a pevnm socilnm, morlnm, citovm a kulturnm vazbm představovat natolik vžnou nemateriln jmu pro rozvjen a naplňovn osobnosti pozůstalho, že může bt kvalifikovna jako jma snižujc jeho důstojnost či vžnost ve společnosti. Jde ovšem o nrok odlišn od nroku na nhradu škody ve smyslu ustanoven 448 a 449 občanskho zkonku, kter byl předmětem řzen v posuzovanm přpadě.
Navrhovatel v nvrhu uvedl, že je mu sice zřejm, že současn platn prvn prava nhrady škody v přpadě usmrcen, proveden ustanovenmi 448 a 449 odst. 2 občanskho zkonku, neumožňuje poskytnut jin nhrady než peněžit důchod na vživu pozůstalm, kterm zemřel vživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a na přiměřen nklady pohřbu, m však za to, že tato prava je v zsadnm rozporu s Listinou, zejmna s čl. 6 větou prvou, kter zn: "Každ m prvo na život." a čl. 30 odst. 1, kter zn: "Občan maj prvo na přiměřen hmotn zabezpečen ve stř a při nezpůsobilosti k prci, jakož i při ztrtě živitele.". V konečnch důsledcch je pohrdnm hodnotou lidskho života. Považuje tuto pravu za pozůstatek z dob tvorby socialistickho prvnho řdu, kter preferoval fiskln zjmy sttu. Tento princip zcela přehlž, že zemřelmu, pokud by zůstal naživu, mohly v budoucnu vzniknout dalš vyživovac povinnosti; navrhovatel poukazuje na svoji konkrtn situaci.
V postupu Krajskho soudu v Brně pak dle spatřuje porušen čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť podle jeho nzoru bylo možn vkladem "nevyhovujc" ustanoven občanskho zkonku rozšřit. Na to však navazuje jeho nvrh, že tato ustanoven by měla bt zrušena. M za to, že je to i v zjmu přizpůsoben Česk republiky normm Evropskho společenstv.
Navrhovatel byl stavnm soudem vzvou z 9. zř 2003 vyzvn k odstraněn vad podn, a to konkrtně petitu nvrhu, a zda s ohledem na rozhodnut Nejvyššho soudu nehodl provst nějak změny. Na tuto vzvu reagoval pouze tak, že petit nvrhu rozšřil o nvrh na zrušen rozsudku Nejvyššho soudu ze dne 24. dubna 2003 č. j. 25 Cdo 1409/2001-120. Nvrh na zrušen ustanoven 442 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku ponechal beze změny. Neodstranil tak rozpor mezi obsahem nvrhu, ve kterm napad pro rozpor s stavnm pořdkem ustanoven 448 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku, zatmco v petitu se domh zrušen 442 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku.
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnků řzen
stavn soud zaslal nvrh na zahjen řzen a usnesen o přerušen řzen o stavn stžnosti v souladu s ustanovenm 69 zkona o stavnm soudu častnkům řzen - Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky.
Poslaneck sněmovna po krtk rekapitulaci obsahu stavn stžnosti navrhovatele uvedla, že stavn prvo každ lidsk bytosti na život, zakotven v čl. 6 odst. 1, větě prv Listiny je formulovno obecně, kdežto odstavec 4 thož člnku řk, kter jednn nejsou porušenm tohoto prva, a stanov jeho stavn meze. Stt pak svm působenm mus zajistit, aby prvo na život bylo chrněno proti zsahům nebo tokům kohokoliv, což dle konkretizuje odstavec 2 čl. 6 Listiny. Sankce za porušen takovho zkazu ať myslně či z nedbalosti obsahuje trestn zkon. Navrhovatel se přesto domnv, že ochrana lidskho života trestnm zkonem nen dostatečn. Podle nzoru Poslaneck sněmovny však vychz ze skutečnosti, že při vyšetřovn utonut jeho syna nedospěl přslušn vyšetřujc orgn k zvěru, že došlo k cizmu zaviněn.
Pokud jde o namtan rozpor s čl. 30 odst. 1 Listiny, upozorňuje Poslaneck sněmovna na to, že v odstavci 3 čl. 30 Listiny se stanov, že tato prava může bt ve smyslu čl. 41 odst. 1 Listiny uplatňovna pouze v mezch zkonů, kter je provděj. Z toho dovozuje, že dan zněn nelze obejt přznivějšm vkladem pro navrhovatele, jak to tento uvedl ve svm nvrhu s odkazem na postup Krajskho soudu v Brně.
Poslaneck sněmovna pak dovozuje, že se nelze ztotožnit s nzorem navrhovatele, že jm uveden ustanoven 442 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku jsou protistavn.
Sent ve svm vyjdřen uvedl, že ustanoven 442 odst. 1 bylo ve stvajc podobě zařazeno do občanskho zkonku tzv. velkou novelou občanskho zkonku činnou od 1. ledna 1992 [čl. I bod 109 (sic - pozn. red.; sprvně bod 83) zkona č. 509/1991 Sb., kterm se měn, doplňuje a upravuje občansk zkonk]. Ustanoven 449 odst. 2 bylo do stvajc dikce uvedeno pravou činnou k 1. řjnu 1995 (čl. XXIV. zkona č. 118/1995 Sb., kterm se měn a doplňuj někter zkony v souvislosti s přijetm zkona o sttn sociln podpoře). Obě ustanoven jsou podřazena do oddlů "společn ustanoven o nhradě škody" a ještě žeji do skupiny paragrafů ( 442 - 449) souhrnně opatřench nadpisem "Způsob a rozsah nhrady". Uvedl, že zatmco ustanoven 442 odst. 1 v tomto novm upravenm zněn bylo systmovou změnou v určen toho, jak škoda, resp. jak druh škody se hrad, což souviselo s přechodem k tržnmu hospodřstv v roce 1989, 449 odst. 2 zůstal meritorně konstantn prakticky již z dob obecnho zkonku občanskho a novelou z roku 1995 byl dotčen pouze technicky, z pohledu nvrhu na zrušen nepodstatně.
Sent upozornil, že s ohledem na datum vydn zkonů obsahujcch ustanoven navrhovan ke zrušen se jedn o předpisy, kter byly schvleny v době, kdy Sent nebyl ještě ustaven. Připomn však, že Sent se problematikou nhrady škody při usmrcen zabval, a to při projednvn nvrhu zkona, kterm se měn zkon č. 168/99 Sb., o pojištěn odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některch souvisejcch zkonů (zkon o pojištěn odpovědnosti z provozu vozidla), ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 586/92 Sb., o danch z přjmů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 200/1990 Sb., o přestupcch, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkon č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, ve zněn pozdějšch předpisů.
Uveden nvrh zkona totiž ve sv čsti čtvrt v čl. VIII obsahoval dvě tematicky relevantn změny občanskho zkonku, kter nabyly činnosti 1. května 2004 (zkon č. 47/2004 Sb.). Konkrtně se jednalo o doplněn 444 občanskho zkonku o nov odstavec 3, kterm bylo upraveno jednorzov odškodněn pozůstalch osob při usmrcen blzk osoby, a dle o vložen novho 449a, kter umožňuje budouc nroky podle ustanoven 445 občanskho zkonku odškodnit jednorzově na zkladě psemn dohody o jejm plnm a konečnm vypořdn mezi oprvněnm a povinnm. Tato prava plat i o budoucch nrocch vyplvajcch z ustanoven 446 - 449 občanskho zkonku.
Pokud jde o nvrh na zrušen ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku, Sent uvedl, že v přpadě jeho zrušen by v platnm prvu chyběl pozitivně vymezen prvn zklad pro reparaci škody stejně jako pro tradičn zkladn formln třděn škody na škodu skutečnou a ušl zisk. Tm by se podle jeho nzoru rozpadla koncepce způsobu a rozsahu nhrady škody.
Pokud jde o ustanoven 449 odst. 2 občanskho zkonku, toto ustanoven souvisle navazuje na povinnost hradit nklady spojen s lčenm ( 449 odst. 1 občanskho zkonku), neboť určuje, že v přpadě mrt je škůdce povinen nahradit tž přiměřen nklady spojen s pohřbem. Podle nzoru Sentu zkonodrce neměl nikdy důvod toto ustanoven měnit, neboť jde o zležitost tradičn a zroveň obsahově vyhovujc současnmu společenskmu klimatu jak v Česk republice, tak v evropskm rmci. V přpadě tohoto ustanoven, ale stejně tak i v přpadě ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku, nemůže obstt nmitka navrhovatele ohledně socialistickho původu obou ustanoven. Jde o pravu tradičn, historicky doloženou, funkčn a interpretovatelnou i z pohledu stavně garantovanch zkladnch prv a svobod.
Sent se ve svm vyjdřen zabv i ustanovenm 448 odst. 1 občanskho zkonku, kter je v nvrhu uvděno, i když v petitu nen navrhovno jeho zrušen. Předmětn ustanoven upravuje povinnost ke hrazen nkladů na vživu pozůstalm, kterm zemřel vživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Interpretace tohoto normativnho přkazu je v českm prvu po desetilet konzistentn. Sent odkazuje na Komentř k československmu obecnmu zkonku občanskmu, autoři Rouček F., Sedlček, J., dl V., Praha 1937, a ze strany 926 cituje: "Nrok na nhradu maj osoby v době smrti skutečně vyživovan, ...naproti tomu nen dti nhradu osobm, kter teprve v budoucnu snad by mohly mti nrok na vživu, např. rodiče zabitho dtěte.".
Dle Sent poukzal na to, že pokud je argumentovno porušenm stavnho prva, zaručenho v čl. 6 odst. 1 Listiny, pak bez zevrubnho rozboru je evidentn, že toto ustanoven se mj s ustanovenmi o nhradě škody pozůstalm. Věta prv čl. 6 odst. 1 Listiny je obecnm ustanovenm pro nsledn odstavce 2 - 4, kter jej v stavn rovině rozvděj. Celmu čl. 6 je inherentn ochrana samotn podstaty života. Takto nahlženo, pak interpretace nemůže bt jin, než že clem tohoto stavnho prva je ochrana jednotlivce před jakmkoliv svvolnm zbavenm života. Pokud jde o čl. 30 odst. 1 Listiny, ten vymezuje povinnost sttu, aby prostřednictvm jm vybudovanch socilnch systmů zachoval přiměřenou, důstojnou a zroveň socilně udržitelnou roveň občanů. Garantuje občanům přiměřen hmotn zabezpečen. Tento člnek Listiny proto nem ždnou spojitost s ustanovenmi občanskho zkonku o nhradě škody.
III.
Dikce napadench ustanoven
Ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku zn:
"(1) Hrad se skutečn škoda a to, co poškozenmu ušlo (ušl zisk).".
Ustanoven 449 odst. 2 občanskho zkonku zn:
"(2) Při usmrcen se hrad tž přiměřen nklady spojen s pohřbem, pokud nebyly uhrazeny pohřebnm poskytnutm podle zkona o sttn sociln podpoře.".
IV.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
Nvrh na zrušen ustanoven 442 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku byl podn navrhovatelem J. M. v souvislosti s podnm stavn stžnosti proti rozsudkům Krajskho soudu v Brně ze dne 5.10.2000 sp. zn. 13 Co 338/99, a Nejvyššho soudu ze dne 24. dubna 2003 sp. zn. 25 Cdo 1409/2001. stavn stžnost byla podna ve lhůtě podle 72 odst. 2 zkona o stavnm soudu. Podle 74 tohoto zkona spolu s stavn stžnost může bt podn nvrh na zrušen zkona nebo jednotlivch ustanoven, jestliže podle tvrzen stěžovatele jsou v rozporu s stavnm zkonem. Ustanoven 78 odst. 1 zkona o stavnm soudu, jestliže byl spolu s stavn stžnost podn nvrh na zrušen prvnho předpisu podle 74, sent stavnho soudu řzen přeruš a nvrh na zrušen prvnho předpisu postoup plnu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) nebo b) stavy. Čtvrt sent stavnho soudu usnesenm ze dne 22. března 2004 sp. zn. IV. S 402/03 řzen o stavn stžnosti přerušil a postoupil nvrh na zrušen ustanoven 442 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku plnu stavnho soudu. V předmětn věci na straně navrhovatele lze tudž konstatovat naplněn podmnek aktivn legitimace.
V.
stavn konformita legislativnho procesu
stavn soud je v souladu s ustanovenm 68 odst. 1 zkona o stavnm soudu v řzen o kontrole zkonů nebo jinch prvnch předpisů povinen posoudit, zda napaden zkon byl přijat a vydn stavně předepsanm způsobem.
Původn zněn ustanoven 442 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku bylo předmětem jednn jako 3. bod 24. schůze Nrodnho shromžděn republiky Československ, kter proběhlo dne 26. nora 1964. Napaden ustanoven nebyla předmětem rozpravy a zkon byl jako celek přijat jednomyslně hlasy 271 poslanců. Pokud stavn soud v rmci kontroly norem posuzuje stavnost kompetence normotvornho orgnu a stavnost normotvornho procesu, vychz z ustanoven 66 odst. 2 zkona o stavnm soudu, podle něhož je nvrh v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů nepřpustn, jestliže stavn zkon nebo mezinrodn smlouva, s nimiž jsou podle nvrhu přezkoumvan předpisy v rozporu, pozbyly před doručenm nvrhu stavnmu soudu platnosti. Z uvedenho vyplv, že u prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy Česk republiky č. 1/1993 Sb., je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence. To se tk i novely ustanoven 442 odst. 1 proveden zkonem č. 509/1991 Sb.
Drobn novela ustanoven 449 odst. 2 občanskho zkonku byla provedena zkonem č. 118/1995 Sb., kterm se měn a doplňuj někter zkony v souvislosti s přijetm zkona o sttn sociln podpoře, kdy byla slova "předpisů o nemocenskm pojištěn" nahrazena slovy "zkona o sttn sociln podpoře". Tato prava, projednvan na 31. schůzi prvnho funkčnho obdob Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky, byla přijata dne 26. května 1995. Pro nvrh hlasovalo ze 173 přtomnch poslanců 100, proti bylo 67, a 6 poslanců se zdrželo hlasovn.
Zkon č. 118/1995 Sb. byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen.
stavn soud konstatuje, že zkon č. 118/1995 Sb. byl přijat stavně předepsanm způsobem.
VI.
Obsahov soulad napadenho ustanoven s stavnm pořdkem
Navrhovatel navrhuje zrušit ustanoven 442 odst. 1 a ustanoven 449 odst. 1 občanskho zkonku. V obou přpadech z toho důvodu, že jsou v rozporu s čl. 6 odst. 1, větou prvou Listiny, kter zn: "Každ m prvo na život." a s čl. 30 odst. 1 Listiny, kter zn: "Občan maj prvo na přiměřen hmotn zabezpečen ve stř a při nezpůsobilosti k prci, jakož i při ztrtě živitele.". Tvrd, že jde o pravu z dob tvorby socialistickho prvnho řdu, kter preferovala fiskln zjmy sttu.
Ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku je uvozujcm ustanovenm k marginln rubrice "způsob a rozsah nhrady". Stanov, že se hrad skutečn škoda a ušl zisk. Jde o ustanoven, kter je prakticky v nezměněn podobě zakotveno v českm prvnm prostřed již 200 let. Obecn občansk zkonk v ustanoven 1323 způsob nhrady upravoval takto: "Aby byla dna nhrada způsoben škody, mus bti uvedeno vše do předešlho stavu, nebo nen-li to možn, nahrazena odhadn cena. Tk-li se nhrada toliko utrpěn škody, nazv se vlastně odškodněnm. Pokud se však vztahuje tak na ušl zisk a na shlazen způsoben uržky, nazv se plnm zadostiučiněnm.". Občansk zkonk z roku 1950 v ustanoven 354 tuto problematiku upravoval takto: "Škoda se nahrazuje uvedenm v předešl stav, a nen-li to dobře možn, v penězch. Nahrazuje se nejen škoda skutečn, nbrž i to, co poškozenmu ušlo.". Ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku ve zněn platnm do novely proveden zkonem č. 509/91 Sb. znělo takto: "Hrad se jen skutečn škoda, a to uvedenm v předešl stav; nen-li to dobře možn nebo čeln, hrad se v penězch.".
Nelze tedy akceptovat nzor, že stvajc zněn ustanoven 442 odst. 1 je pozůstatkem "socialistickho prvnho řdu".
Sama okolnost, že tato prava m v českm prvnm prostřed mnohaletou tradici, nemus samozřejmě znamenat, že nen v rozporu s stavnm pořdkem. Proto je namstě posoudit nmitky navrhovatele, kter na prvm mstě tvrd, že je v rozporu s čl. 6 odst. 1 Listiny větou prvou. Zde je třeba řci, že toto ustanoven Listiny je nutn vnmat v kontextu celho člnku, zejmna s odstavcem 2, kter zn "Nikdo nesm bt zbaven života.", a s odstavcem 4, kter zn "Porušenm prva podle tohoto člnku nen, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednnm, kter podle zkona nen trestn.". Smyslem tohoto ustanoven je ochrana života. Je jm garantovno stavn prvo každ lidsk bytosti, že nemůže bt svvolně usmrcena. Nelze z něho dovodit ždn stavn garance ve vztahu k zkonn pravě způsobu rozsahu nhrady škody. Ochrana života před svvolnm usmrcenm nen v zkonn rovině ponechna na pravě odpovědnosti za škodu, ale vlučně na trestněprvn odpovědnosti za usmrcen. To odpovd citovanmu čl. 6 Listiny, kter jinou ochranu lidskho života nekonstruuje. I když tedy lze v obecn rovině připustit, že odpovědnost za škodu sehrv vznamnou roli v prevenci před jednnm vedoucm k usmrcen, nelze z toho dovozovat, že navrhovatelem citovan prvn věta čl. 6 Listiny mř i na zkonnou pravu odpovědnosti za škodu. K takovmu vkladu předmětnho člnku nelze dospět na zkladě ždn z vkladovch metod použvanch při aplikaci prva. Lze tedy učinit zvěr, že ustanoven 442 odst. 1 nen v rozporu s čl. 6 odst. 1, větou prvou Listiny, protože jm garantovan prvo na život nem ždnou vazbu k zkonn pravě odpovědnosti za škodu.
Na druhm mstě navrhovatel tvrd, že toto ustanoven občanskho zkonku je v rozporu s stavnm prvem zakotvenm v čl. 30 odst. 1 Listiny. Toto stavou garantovan prvo je ovšem prvem občana ve vztahu ke sttu. Nem ždn dopad do oblasti zkonn pravy odpovědnosti za škodu, kter se tk vztahů soukromoprvnch subjektů, v nichž se neuplatňuje vrchnostensk postaven sttu. stava tmto garantuje každmu občanovi ve vztahu ke sttu, a nikoliv k jinmu občanovi, přpadně jinm soukromoprvnm subjektům, přiměřen hmotn zabezpečen bez ohledu na to, co bylo přčinou stavu hmotn nouze. I zde lze uzavřt, že ustanoven 442 odst. 2 občanskho zkonku nen v rozporu s stavnm prvem garantovanm v čl. 30 odst. 1 Listiny.
Podstata pravy, kter je obsahem ustanoven 449 odst. 2 občanskho zkonku, m rovněž v prvnm řdu na zem Česk republiky mnohaletou tradici stejně jako principy pravy vyplvajc z ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku. Obecn občansk zkonk v 1327 stanovil, že: "Nastane-li z tělesnho poškozen smrt, mus bti nahrazeny nejen všechny ztrty, nbrž i pozůstalm, o jejichž vživu se měl usmrcen podle zkona starati, vše, co jim tm ušlo.". Občansk zkonk platn od roku 1950 do roku 1964 v ustanoven 356 stanovil: "Vzešla-li z poškozen smrt, je škůdce povinen nahradit nklady lčen a pohřbu tomu, kdo je vynaložil, a osobm odkzanm svou vživou na usmrcenho, co jim ušlo.".
Ani pro toto ustanoven proto neplat, že by šlo o relikt socialistick ry tvorby prva.
Pokud jde o vztah tohoto ustanoven k čl. 6 odst. 1 větě prv a k čl. 30 odst. 1 Listiny, pak zde beze zbytku plat vše, co bylo řečeno v souvislosti s ustanovenm 442 odst. 1 občanskho zkonku.
Obsahem textov čsti nvrhu navrhovatele jsou jeho vhrady k ustanoven 448 odst. 1 občanskho zkonku. Toto zkonn ustanoven považuje za nestavn, i když v petitu nvrhu navrhuje zrušit ustanoven 442, odst. 1 občanskho zkonku, a nikoliv ustanoven 448 odst. 1 občanskho zkonku. Tento zřejm nesoulad mezi obsahem nvrhu a petitem navrhovatel nevysvětluje a přes vzvu stavnho soudu tuto vadu podn neodstranil. Protože jde o otzku, kter m značn lidsko-prvn rozměr, zaujm k n stavn soud stanovisko, i když petit nvrhu tak nezn.
Je opět třeba předeslat, že i prava, kter je obsahem ustanoven 448 odst. 1 občanskho zkonku m v našem prvnm řdu mnohaletou tradici. To vyplv ze shora citovanho ustanoven 1327 obecnho zkonku občanskho i z 356 občanskho zkonku z roku 1950. Platn prava, tak jako i předchoz pravy, přiznv v přpadě smrti nrok na nhradu škody ve formě renty jen osobm skutečně vyživovanm či osobm, k nimž zemřel tuto povinnost měl, a nikoliv osobm, kterm by snad v budoucnu takov nrok vznikl. Navrhovatel svm podnm ve skutečnosti broj předevšm proti tomuto ustanoven. K nmitkm jeho nesouladu s čl. 6 odst. 1 větou prvou a s čl. 30 odst. 1 Listiny je možno odkzat na předchoz vklad, ze kterho vyplynulo, že se obě tato ustanoven Listiny zcela mjej s problematikou nhrady škody, a proto nelze v ždnm přpadě dovodit, že by toto ustanoven bylo s nimi v rozporu.
Nvrhy na zrušen ustanoven 442 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku přitom neřeš podstatu vhrad navrhovatele, v nž spatřuje protistavnost. Neřešil by je ani přpadn nvrh na zrušen ustanoven 448 odst. 1 občanskho zkonku. Z pohledu toho, co je vytkno, nen problm v tom, co je obsahem těchto ustanoven, ale v tom, co v nich nen. Navrhovatel ct nedokonalost stvajc pravy způsobu a rozsahu nhrady škody, že nepřiznv nrok na nhradu nemajetkov jmy. V tom jedině lze spatřovat logiku jeho nvrhu na zrušen ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku, kter vymezuje rozsah nhrady tak, že se hrad skutečn škoda a ušl zisk. Nš občansk zkonk neobsahuje zkonnou definici škody. Ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku škodu definuje jen nepřmo tm, že upravuje, co se nahrazuje. Přitom se jedn o uvozujc ustanoven, na kter navazuje dalš ustanoven, kter vznamně modifikuj zejmna rozsah nhrady. Z nich vyplv, že např. při škodě na zdrav se odškodňuje bolestn a ztžen společenskho uplatněn, což zcela jistě ani v jednom přpadě nen skutečn škoda. Vypuštěnm ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku by se tedy nic nevyřešilo, jen by se z ucelen mozaiky zkonnch ustanoven vymezujcch, co se odškodňuje, a tm nepřmo, co zkon považuje za škodu, vypadlo ustanoven, jehož neexistence by nutně vedla k nefunkčnosti dalšch ustanoven, a tudž k zniku funkčnosti cel zkonn pravy rozsahu a způsobu nhrady škody.
Zrušenm ustanoven 449 odst. 2 občanskho zkonku by se nedoshlo ničeho jinho, než že by z rozsahu poskytovanch nhrad vypadla nhrada nkladů spojench s pohřbem. Totž obdobně plat i pro přpad, že by byl podn nvrh na zrušen ustanoven 448 odst. 1 občanskho zkonku.
Lze tedy uzavřt, že problm, kter nastolil stěžovatel svm nvrhem na zrušen ustanoven 442 odst. 1 a 449 odst. 2 občanskho zkonku, nen v tom, že by tato ustanoven byla v rozporu s stavou, ale spše v tom, co v ustanovench upravujcch nhradu škody explicitně nen vyjdřeno. Podstatou nmitky stěžovatele je, že v těchto ustanovench chyb prava nhrady škody za nemateriln jmu s vjimkou přpadů, kter jsou v zkoně taxativně vypočteny (bolestn, ztžen společenskho uplatněn a nově s činnost od 1.5.2004 jednorzov nhrada při mrt blzk osoby). Nrok na nhradu kompenzujc pomoc zemřelho, kter by v budoucnu pozůstalmu mohl poskytovat vživu, nelze konstruovat ani srovnnm pravy vyplvajc z ustanoven 448 a 449 odst. 2 a 3 občanskho zkonku s ustanovenmi 11 a 13 občanskho zkonku, kter zakldaj prvo na ochranu osobnosti, jejmž smyslem je ochrana respektovn osobnosti fyzick osoby a jej individuln integrity jako podmnky pro důstojnou existenci a celkov svobodn rozvoj jednotlivce.
stavn soud ve svm nlezu ze dne 1.3.2000 sp. zn. II. S 517/99 (Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu, svazek 17, nlez č. 32) vyslovil nzor, že součst soukromho života je nepochybně tž rodinn život, zahrnujc vztahy mezi blzkmi přbuznmi; respektovn soukromho, tedy i rodinnho života mus zahrnovat do určit mry prvo na vytvřen a rozvjen vztahů s dalšmi lidskmi bytostmi, aby tak bylo možno mimo jin tak rozvjet a naplňovat vlastn osobnost. Zaviněn smrt blzk osoby proto může vzhledem ke vzjemnm zkm a pevnm socilnm, morlnm, citovm a kulturnm vazbm představovat natolik vžnou nemateriln jmu pro rozvjen a naplňovn osobnosti pozůstalho, že může bt kvalifikovna jako jma snižujc jeho důstojnost či vžnost ve společnosti. Z tohoto pohledu občansk zkonk dv podmnky pro uplatněn finančn satisfakce za jmu spočvajc v zsahu do osobnostnch prv v důsledku smrti blzk osoby. Z hlediska stvajc legislativn pravy se však jedn o jin nrok, než je nhrada škody.
stavn soud posuzoval, zda lze za použit interpretačnch pravidel vyložit ustanoven občanskho zkonku vymezujc nhradu škody tak, že by bylo možn pod toto ustanoven podřadit i nrok na nhradu imateriln škody spočvajc ve ztrtě blzk osoby. Zde nemohl pominout, že v obdob od podn stavn stžnosti byla do zkona včleněna prava odškodněn pozůstalch novelizovanm ustanovenm 444 občanskho zkonku, do kterho byl vložen nov odstavec 3, kter tuto problematiku řeš jednorzovm plněnm. Tmto ustanovenm zkonodrce upravil způsob a rozsah nhrady za tento druh imateriln škody. Tato prava neumožňuje svoj jednoznačnost ždn prostor pro odlišn vklad. Je však natolik paušln, že ji nelze považovat za vyčerpvajc řešen danho problmu. Proto nevylučuje, pokud jednorzov odškodněn nen dostatečnou satisfakc za vzniklou jmu na osobnostnch prvech, aby se dotčen osoby domhaly dalš satisfakce podle ustanoven na ochranu osobnosti.
stavn soud v tto souvislosti ct potřebu zdůraznit, že z legislativnho hlediska by bylo sprvnějš opustit stvajc pojet škody jako majetkov jmy a pokldat za škodu i jmu vzniklou působenm na tělesnou a duchovn integritu poškozenho. K takovmu pojet se ostatně hls i principy evropskho deliktnho prva, kter definuj škodu jako majetkovou nebo nemajetkovou jmu zkonem chrněnho zjmu. Tyto principy, i když maj zklad v soukrom iniciativě, maj vznamn dopad na legislativy evropskch sttů, kter se postupně tomuto pojet přizpůsobuje, čehož přkladem je např. připravovan novela občanskho zkonku v Rakousku.
S ohledem na všechny uveden důvody proto stavn soud nvrh na zrušen ustanoven 442 odst. 1 občanskho zkonku a ustanoven 449 odst. 2 občanskho zkonku podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamtl.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci JUDr. Stanislav Balík, JUDr. Miloslav Výborný a JUDr. Eliška Wagnerová.