Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 44 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v části vyjádřené výrazem "3," 240/2005 účinný od 17.06.2005
| Schválené: | 26.04.2005 |
| Účinnost od: | 17.06.2005 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Památky kulturní a historické. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2005 v plénu ve složení JUDr. Stanislav Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Mucha, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Eliška Wagnerová a JUDr. Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 44 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v části vyjádřené výrazem "3,", takto:
JUDr. Rychetský v.r.
Předseda Ústavního soudu
Ustanovení § 44 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v části vyjádřené výrazem "3," se dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušuje.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
stavnmu soudu byl dne 15. dubna 2004 doručen nvrh Nejvyššho sprvnho soudu na zrušen ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, v čsti vyjdřen vrazem "3,".
Navrhovatel tak učinil dle 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, a to pot, co v souvislosti se svoj rozhodovac činnost v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") dospěl k zvěru, že ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, v čsti vyjdřen vrazem "3," je v rozporu s čl. 2 odst. 3 stavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina").
V uveden věci sp. zn. 6 A 102/2001 je Nejvyššm sprvnm soudem rozhodovno o žalobě O. M., kterou se domh zrušen rozhodnut Ministerstva kultury ze dne 17. zř 2001 č. j. 5381/1998 o prohlšen souboru kreseb a grafickch listů z majetku žalobce za kulturn pamtku. V odůvodněn předmětnho rozhodnut se uvd, že řzen o prohlšen souboru movitch věc za kulturn pamtku bylo zahjeno na zkladě nvrhu Nrodn galerie v Praze, jež označila soubor kreseb a grafickch listů z tzv. M. sbrky za hodnotn dla, kter nelze ohrozit vvozem. Souhlas s prohlšenm za kulturn pamtku vyslovil Magistrt hlavnho města Prahy i Sttn stav pamtkov pče, přičemž žalobce se k nvrhu ve stanoven lhůtě nevyjdřil. Na zkladě předložench listinnch materilů Ministerstvo kultury dospělo k zvěru, že vybran dla ze souboru splňuj kritria kulturn pamtky, jsou reprezentativnmi součstmi historicky vznikl sbrky a vznamnm dokladem vvoje česk a evropsk kresby a grafiky v obdob od 16. do 19. stolet, pročež byly prohlšeny za kulturn pamtku.
V žalobě do uvedenho sprvnho rozhodnut O. M. namtl protistavnost 44 zkona o sttn pamtkov pči, dle něhož se na řzen o prohlašovn věc za kulturn pamtky obecn předpisy o sprvnm řzen nevztahuj. Tuto protistavnost spatřuje v absenci možnosti častnka sprvnho řzen podat odvoln, jakož i v absenci přezkumu nezvislm a nestrannm orgnem v pln jurisdikci, jelikož v době podn žaloby (před nabytm činnosti soudnho řdu sprvnho) mohly soudy přezkoumvat pouze legalitu sprvnch rozhodnut. Nadto žalobce namtl i rozpor zkona o sttn pamtkov pči s čl. 11 Listiny, tj. rozpor s stavně garantovanou ochranou vlastnickho prva. Navrhl dle, aby obecn soud zvžil předložen věci stavnmu soudu, jelikož dle jeho přesvědčen bylo v jeho přpadě rozhodnuto na zkladě zkona, jenž je v rozporu s stavnm pořdkem.
Ministerstvo kultury ve vyjdřen k žalobě poukzalo na nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 35/94 [Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen "Sbrka rozhodnut") svazek 1, nlez č. 36], z něhož dovozuje potvrzen stavn konformity zkona o sttn pamtkov pči. Odkzalo rovněž na rozhodnut Vrchnho soudu v Praze sp. zn. 7 A 13/99, podle něhož nelze dovodit rozpor zkona o sttn pamtkov pči s stavnm pořdkem jen z toho důvodu, že tento zkon neumožňuje dvojinstančnost řzen. Upozorňuje dle na možnost projednn věci nezvislm orgnem podle čl. 6 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva").
Věc O. M. veden u Vrchnho soudu v Praze dle 246 odst. 2 občanskho soudnho řdu, ve zněn činnm před 1. lednem 2003, pak dle 132 soudnho řdu sprvnho přešla na Nejvyšš sprvn soud. V rmci jejho projednn zaujal Nejvyšš sprvn soud nzor, dle něhož ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, jehož je třeba ve věci použt, je v rozporu s stavnm pořdkem pokud stanov, že na řzen o prohlašovn věc za kulturn pamtky se nevztahuj obecn předpisy o sprvnm řzen.
Nejvyšš sprvn soud m zato, že samotn vyloučen obecnch předpisů o sprvnm řzen [jimiž je mněn zkon č. 71/1967 Sb., o sprvnm řzen (sprvn řd)] nelze bez dalšho považovat za nestavn, pokud je toto vyloučen kompenzovno vytvořenm souboru pravidel zvlštnch, pro dan typ řzen vhodnějšch (jak je tomu napřklad v přpadě zkona č. 337/1992 Sb., o sprvě dan a poplatků, ve zněn pozdějšch předpisů). Důvodnost existence zvlštnch prav sprvnho řzen spatřuje pak ve složitosti a rozmanitosti veřejn sprvy. Jestliže ale zkon vylouč obecn pravidla sprvnho řzen, aniž je nahrad jinmi, zakld dle nzoru navrhovatele protistavnost takovto pravy. Důsledkem neexistence jin zkonn procesn pravy, kter by na věc dopadala, pak dle něj je skutečnost, že sprvn orgn nen zkonem vzn chrnit prva a zjmy občanů, nen ani povinen se věc zabvat svědomitě a odpovědně, nen povinen věc vyřdit včas a bez zbytečnch průtahů ani nemus dbt o to, aby rozhodnut vychzelo ze spolehlivě zjištěnho stavu věci; naopak osoba, o jejž prva v řzen jde, nem možnost takov prva sama hjit nebo se vyjdřit k podkladům rozhodnut. Stejně tak v takovm přpadě dle Nejvyššho sprvnho soudu neplat řada dalšch povinnost a pravidel: napřklad v takovm řzen nen ani ždnho častnka řzen, o věci může rozhodovat i takov pracovnk sprvnho orgnu, kter m na vsledku řzen osobn nebo věcn zjem, nikomu nemus bt dovoleno nahlžet do spisu, nikomu nemus bt rozhodnut oznmeno a tm mně doručeno, ba nemus bt ani psemně vyhotoveno, nen tu vzanost rozhodnut prejudiciln otzkou, lhůty pro vydn rozhodnut neexistuj, proti rozhodnut se nelze odvolat, nezkonn rozhodnut nelze zrušit obnovou řzen nebo postupem podle 65 sprvnho řdu a rozhodnut nenabv ani formln prvn moci.
Za tto situace považuje navrhovatel určovn pravidel rozhodovacho postupu zcela v kompetenci přslušnho sprvnho orgnu. Odkazuje v tto souvislosti na stanovisko nauky, dle něhož v takovchto přpadech nezbv než analogicky aplikovat někter instituty sprvnho řdu a přpadně i obecn zsady sprvnho prva (D. Hendrych a kol., Sprvn prvo. Obecn čst. 4. vyd., Praha 2001, s. 247). Argumentaci sprvnho orgnu, kter by se dovolval stavnosti svho postupu, s tm, že jej založil na analogick aplikaci sprvnho řdu a na zsadch sprvnho prva, považuje ale za nedostatečnou. Někter z těchto zsad lze totiž nalzt v vodnch ustanovench sprvnho řdu, dalš mohou vychzet z ustanoven jinch zkonů a opět jin mohou bt zobecněnm sprvnho či soudnho rozhodovn. Jejich včet však nen zvazně stanoven a je tak ponechno na libovůli sprvnho orgnu, kter ze souhrnu obecně uznvanch zsad při svm rozhodovn bude ctt.
V tto souvislosti Nejvyšš sprvn soud poukazuje na nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 14/96 (Sbrka rozhodnut, svazek 6, nlez č. 114; vyhlšen pod č. 3/1997 Sb.), jenž dle jeho přesvědčen plně dopad na předmětnou věc a v němž je mimo jin konstatovno, že vyloučenm použit obecnch předpisů o sprvnm řzen při neexistenci jinch je jednak porušena garance zkonnho podkladu pro vkon sttn moci ve smyslu čl. 2 odst. 3 stavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a jednak je jm založen rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny, kter upravuje prvo každho na stanoven postup při domhn se svch prv.
Pro uveden se Nejvyšš sprvn soud domnv, že naprost vyloučen sprvnho řdu z rozhodovn o prvech a povinnostech fyzickch a prvnickch osob za situace, kdy neexistuje jin použiteln prava, kterou by sprvn orgn byl povinen respektovat, je v rozporu s stavnm pořdkem, konkrtně s čl. 2 odst. 3 stavy a s korespondujcm ustanovenm čl. 2 odst. 2 Listiny, jakož i s čl. 36 odst. 1 Listiny, pročež navrhl ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, v čsti vyjdřen vrazem "3," zrušit.
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnka řzen
Podle 42 odst. 4 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud předmětn nvrh Poslaneck sněmovně. Ve svm vyjdřen ze dne 24. nora 2005 předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky PhDr. Lubomr Zaorlek vodem odkazuje na postup Ministerstva kultury ve věci žalobce O. M., v jehož rmci byl psemně vyrozuměn o podn nvrhu na prohlšen souboru movitch věc za kulturn pamtku a bylo mu umožněno ve smyslu 3 odst. 2 zkona o sttn pamtkov pči se k nvrhu vyjdřit, z čehož častnk řzen před stavnm soudem dovozuje respektovn zkladnch zsad sprvnho řzen. Ve vyjdřen se dle uvd, že zkon o sttn pamtkov pči sice nepřipoušt opravn prostředek při prohlašovn věc za kulturn pamtku, avšak z toho nelze ještě dovodit rozpor s stavou či mezinrodnmi smlouvami, jimiž je Česk republika vzna. Možnost projednat věc nezvislm orgnem přitom dle častnka řzen zkon o sttn pamtkov pči nevylučuje.
Předseda Poslaneck sněmovny odkazuje i na argumentaci Nejvyššho sprvnho soudu poukazem na prvn nzor obsažen v rozsudku Vrchnho soudu v Praze ze dne 30. srpna 2001 č. j. 7 A 13/99-28, tkajc se ustanoven 44 zkona o sttn pamtkov pči a vylučujc použit sprvnho řdu pro řzen o prohlašovn věc za kulturn pamtky, čmž sm Nejvyšš sprvn soud potvrzuje souhlas s nzorem, že sprvn orgn mus v tomto řzen dbt zkladnch zsad sprvnho řzen.
Předseda Poslaneck sněmovny dle potvrdil, že zkon č. 20/1987 Sb. byl schvlen potřebnou většinou poslanců Česk nrodn rady dne 30. března 1987, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a vyhlšen ve Sbrce zkonů.
V zvěru vyjdřen pak konstatuje, že je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem na zrušen ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, v čsti vyjdřen vrazem "3,", posoudil stavnost tohoto zkonnho ustanoven a vydal přslušn rozhodnut.
Podle 42 odst. 4 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud předmětn nvrh i Sentu Parlamentu Česk republiky. vodem svho vyjdřen ze dne 22. nora 2005 jeho předseda MUDr. Přemysl Sobotka uvd, že zkon č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, byl přijat Českou nrodn radou dne 30. března 1987, tedy ještě v době před ustavenm Sentu, ždn z jeho novelizac se netkala napadenho ustanoven 44, pročež Sent nemůže podat vyjdřen, kter by vychzelo z projednvn dotčenho ustanoven zkona v Sentu.
Pokud jde o namtanou nestavnost ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., k argumentaci navrhovatele poukazuje častnk řzen na někter aspekty souvisejc s danou problematikou:
V zležitosti tkajc se prohlšen věci za kulturn pamtky (dle 3 zkona o sttn pamtkov pči) nejde o jednoznačn přpad vyloučen obecnch předpisů o sprvnm řzen bez jakkoli zkonn procesn pravy. Určit procesn pravidla o prohlašovn věc za kulturn pamtky totiž stanov prvě 3 zkona č. 20/1987 Sb., jakož i 1 vyhlšky č. 66/1988 Sb., ve zněn vyhlšky č. 538/2002 Sb. Z tohoto hlediska by proto v dan věci, dle nzoru předsedy Sentu, spše než argumentace o neexistenci jin prvn pravy bylo namstě vypořdn se s obsahem 3 uvedenho zkona, zda a z jakch důvodů lze tuto zkonnou pravu považovat za natolik nedostatečnou, že ve vztahu k n lze ustanoven 44 v čsti vyjdřen čslic "3," zkona o sttn pamtkov pči považovat za protistavn (a to i s ohledem na dřvějš rozhodnut soudů v obdobnch věcech, např. Vrchnho soudu v Praze ze dne 30. srpna 2001 č. j. 7 A 13/99 nebo Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 28. dubna 2004 č. j. 6 A 106/2002). To však dle častnka řzen podan nvrh nečin a cel argumentace je postavena v zsadě na tom, že v dan zležitosti neexistuje jin použiteln prava, kterou by byl sprvn orgn povinen respektovat.
V zvěru svho vyjdřen předseda Sentu konstatuje, že je na stavnm soudu, aby stavnost nvrhem napadenho ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, posoudil a aby ve věci rozhodl.
III.
Upuštěn od stnho jednn
Dle ustanoven 44 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. může stavn soud se souhlasem častnků od stnho jednn upustit, nelze-li od něj očekvat dalš objasněn věci. Vzhledem k tomu, že všichni častnci, tj. navrhovatel v podn ze dne 6. dubna 2005 a častnci řzen ve vyjdřen předsedy Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky ze dne 12. dubna 2005 a předsedy Sentu Parlamentu Česk republiky ze dne 8. dubna 2005 souhlasili s upuštěnm od stnho jednn a dle vzhledem k tomu, že stavn soud m zato, že od jednn nelze očekvat dalš objasněn věci, bylo od stnho jednn v předmětn věci upuštěno.
IV.
Dikce napadenho prvnho předpisu
Dle ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb. "obecn předpisy o sprvnm řzen se nevztahuj na řzen podle 3, 6, 8 a 21 odst. 2 a 4", přičemž ustanovenm 3 předmětnho zkona, ve zněn pozdějšch předpisů, je upraveno prohlašovn věc za kulturn pamtky.
V.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
Nvrh na zrušen ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, v čsti vyjdřen vrazem "3,", byl podn Nejvyššm sprvnm soudem dle ustanoven 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
Jak bylo již uvedeno v naraci, ve věci sp. zn. 6 A 102/2001 je Nejvyššm sprvnm soudem rozhodovno o žalobě O. M., kterou se domh zrušen rozhodnut Ministerstva kultury ze dne 17. zř 2001 č. j. 5381/1998 o prohlšen souboru kreseb a grafickch listů z majetku žalobce za kulturn pamtku. Nejvyšš sprvn soud, pot, co v souvislosti se svoj rozhodovac činnost v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy dospěl k zvěru, že ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, v čsti vyjdřen vrazem "3,", jehož m bt při řešen věci sp. zn. 6 A 102/2001 použito, je v rozporu s čl. 2 odst. 3 stavy, čl. 2 odst. 2, a s čl. 36 odst. 1 Listiny, usnesenm ze dne 5. dubna 2004 č. j. 6 A 102/2001-37 dle 48 odst. 1 psm. a) soudnho řdu sprvnho řzen v dan věci přerušil a stavnmu soudu předložil předmětn nvrh na kontrolu norem.
Procesn podmnkou aktivn legitimace obecnho soudu dle 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, je takov vztah ke zrušen navrhovanho zkona, přp. jeho jednotlivho ustanoven, k předmětu kmenovho řzen, jež zakld pro posouzen věci ze strany obecnho soudu rozhodovac důvody. Dle 75, 76, 78 soudnho řdu sprvnho součst přezkoumn napadenho rozhodnut v řzen o žalobě proti rozhodnut sprvnho orgnu je i přezkum namtanch vad sprvnho řzen, přičemž ustanoven 44 zkona o sttn pamtkov pči je pro takov posouzen v předmětnm řzen zkladnm vchodiskem. Pro uveden lze na straně navrhovatele konstatovat naplněn podmnek jeho aktivn legitimace pro řzen o kontrole norem.
VI.
stavn konformita kompetence a legislativnho procesu
Dle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, stavn soud při rozhodovn v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů posuzuje obsah těchto předpisů z hlediska jejich souladu s stavnm pořdkem, popřpadě zkony, jedn-li se o jin prvn předpis, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydny v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
Pokud stavn soud v rmci kontroly norem posuzuje stavnost kompetence normotvornho orgnu a stavnost normotvornho procesu, vychz z ustanoven 66 odst. 2 zkona o stavnm soudu, dle něhož je nvrh v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů nepřpustn, jestliže stavn zkon, nebo mezinrodn smlouva, s nimiž jsou podle nvrhu přezkoumvan předpisy v rozporu, pozbyly před doručenm nvrhu stavnmu soudu platnosti. Z uvedenho vyplv, že u prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy Česk republiky č. 1/1993 Sb. je stavn soud oprvněn přezkoumvat toliko jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence [viz nlezy sp. zn. Pl. S 9/99 Sbrka rozhodnut, svazek 16, nlez č. 135; vyhlšen pod č. 289/1999 Sb.), Pl. S 10/99 (Sbrka rozhodnut, svazek 16, nlez č. 150; vyhlšen pod č. 290/1999 Sb.), Pl. S 7/2000 (Sbrka rozhodnut, svazek 19, nlez č. 106; vyhlšen pod č. 261/2000 Sb.), Pl. S 40/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 30, nlez č. 88; vyhlšen pod č. 199/2003 Sb.].
V předmětn věci se stavn soud po provedenm zjištěn tudž omezuje na konstatovn, že zkon č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, nabyl činnosti dnem 1. ledna 1988, tedy v době před nabytm činnosti stavy Česk republiky č. 1/1993 Sb., přičemž ždn z jeho novelizac se netkala napadenho ustanoven 44.
VII.
Obsahov soulad napadenho zkonnho ustanoven s stavnm pořdkem (stavnost vyloučen obecnch předpisů o sprvnm řzen)
Prvn nzor k stavnm aspektům problematiky vyloučen obecnch předpisů o sprvnm řzen vyslovil stavn soud v nlezu sp. zn. Pl. S 14/96. Konstatoval, že naplněn stavnho postultu, dle něhož sttn moc lze uplatňovat jen v přpadech, v mezch a způsoby, kter stanov zkon (čl. 2 odst. 3 stavy, čl. 2 odst. 2 Listiny), představuje garanci proti zneužit sttn moci a plyne z něj nutnost zkonnho podkladu pro jej uskutečňovn (v posuzovan věci ať už v podobě sprvnho řdu či jinou samostatnou normou). Vyloučen použit obecnch předpisů o sprvnm řzen při neexistenci jinch zakld současně dle stavnho soudu i rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny, kter upravuje prvo každho na stanoven postup při domhn se svch prv.
Zkon č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, jak bylo již konstatovno, byl přijat Českou nrodn radou dne 30. března 1987, nabyl činnosti dnem 1. ledna 1988, přičemž ždn z jeho novelizac po pdu komunistickho režimu se netkala napadenho ustanoven 44.
Dle důvodov zprvy k 44 vldnho nvrhu zkona Česk nrodn rady o sttn pamtkov pči (tisk č. 8, Česk nrodn rada 1986-1990): "prohlšen věc za kulturn pamtky se nedotk konkrtnch prv jejich vlastnků, a proto nen důvodu k aplikaci sprvnho řdu. Kromě toho jsou zde dny zvlštn zjmy socialistick společnosti na zachovn kulturnch pamtek a na jejich kulturně politickm uplatněn, kter nemohou bt podmněny stanoviskem vlastnků a jejich osobnmi hledisky. Přesto však i při vyloučen obecnch předpisů o sprvnm řzen se v přslušnch ustanovench zkona stanov oprvněn vlastnků věc se k nvrhu nebo k podnětu na jejich prohlšen za kulturn pamtky vyjdřit."
Cel koncepce zkona o sttn pamtkov pči, zrcadlc dobov ideologick axiomy, vychz z naprost prevalence veřejnho (sttnho) zjmu a popřen ochrany prv jednotlivce, v dan souvislosti pak ochrany prva vlastnickho. Z tohoto přstupu pak resultovalo i kontradiktorn stanovisko, dle něhož prohlšen věc za kulturn pamtky, jež je spjato s omezenm dispozičnch i užvacch oprvněn vlastnka, "se nedotk konkrtnch prv vlastnků", pročež tehdejš zkonodrce nespatřoval důvod k aplikaci sprvnho řdu v předmětnm řzen. Dalšm argumentem tehdejš koncepce, jež je pak v kontradikci s argumentem prvnm, dle něhož omezenm dispozičnch a užvacch oprvněn vlastnka nemohou bt dotčena jeho vlastnick prva, je pak argument jednoznačn dominance "zvlštnch zjmů socialistick společnosti", jež "nemohou bt podmněny stanoviskem vlastnků a jejich osobnmi hledisky".
Takto koncipovan čel ustanoven 44 zkona o sttn pamtkov pči nelze než považovat za rozporn s stavn ochranou vlastnickho prva dle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě.
stavn soud je si přitom vědom stavn ochrany kulturnho bohatstv ve smyslu ochrany veřejnho statku (čl. 34 odst. 2 Listiny). V řadě svch rozhodnut vyslovil přitom nzor, dle kterho ke kolizi v rovině stavněprvn dochz nejen mezi zkladnmi prvy a svobodami navzjem, nbrž i mezi zkladnmi prvy a svobodami a jinmi stavně chrněnmi hodnotami - veřejnmi statky [(sp. zn. Pl. S 15/96 (Sbrka rozhodnut, svazek 6, nlez č. 99; vyhlšen pod č. 280/1999 Sb.), sp. zn. III. S 256/01 (Sbrka rozhodnut, svazek 25, nlez č. 37)]. Posouzen tto kolize je vsledkem aplikace zsady proporcionality, jejmž nutnm komponentem je i maxima plynouc z čl. 4 odst. 4 Listiny, dle nž i v přpadě omezen zkladnch prv a svobod plynoucho z priority s nm v kolizi se ocitajcho veřejnho statku mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu.
Z uvedenho plyne, že v 44 zkona o sttn pamtkov pči zakotven vyloučen obecn pravy sprvnho řzen při rozhodovn o prohlšen věc za kulturn pamtky je v rozporu i s důsledky, jež plynou pro posouzen tto zkonn pravy ze zsady proporcionality a z čl. 4 odst. 4 Listiny.
častnk řzen pak ve prospěch stavnosti 44 zkona č. 20/1987 Sb. uvd dva argumenty. Prvnm je poukaz na judikaturu obecnch soudů a stavnho soudu, druhm pak tvrzen, dle něhož vyloučen obecn pravy sprvnho řzen při rozhodovn o prohlšen věc za kulturn pamtky nem za nsledek plnou absenci zkonn procedurln pravy, jelikož ustanoven 3 zkona č. 20/1987 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, jakož i 1 vyhlšky č. 66/1988 Sb., ve zněn vyhlšky č. 538/2002 Sb., v tto souvislosti určit klausule stanov.
Odkazuje-li se ve vyjdřen Sentu na nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 35/94, nutno zdůraznit, že předmětem uvedenho rozhodnut bylo posouzen materilnho souladu institutu prohlšen věci za kulturn pamtku s čl. 11 Listiny, nikoli ale otzka vyloučen obecn pravy sprvnho řzen bez jejho nahrazen pravou speciln.
Vrchn soud v Praze ve svm rozsudku ze dne 30. srpna 2001 sp. zn. 7 A 13/99 dospěl k zvěru, dle něhož "ze skutečnosti, že zkon č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, nepřipoušt při prohlašovn věc za kulturn pamtky opravn prostředek proti takovmu rozhodnut ( 3 a 44 zkona), nelze ještě dovodit rozpor tohoto zkona s stavou či s mezinrodnmi smlouvami, konkrtně s člnkem 6 mluvy", jelikož "možnost projednat věc nezvislm orgnem podle uvedenho člnku 6 mluvy (v podmnkch Česk republiky soudem) ostatně zkon č. 20/1987 Sb. nevylučuje". Obecně pak pro řzen o prohlšen věc kulturn pamtkou soud vyslovil zvěr, dle kterho "i když ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., o sttn pamtkov pči, vylučuje pro řzen o prohlašovn věc za kulturn pamtky ( 3 zkona) užit sprvnho řdu, mus sprvn orgn v takovm řzen dbt zkladnch zsad sprvnho řzen."
Nejvyšš sprvn soud pak ve svm rozsudku ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. 6 A 106/2002 k nmitce žalobce, dle nž prvn prava prohlšen věci za kulturn pamtku je velmi kus a vylučuje použit sprvnho řdu, odkzal na prvn nzor obsažen v rozsudku Vrchnho soudu v Praze ze dne 30. srpna 2001 č. j. 7 A 13/99-28. V souzen věci proto považoval za relevantn nikoliv samotnou skutečnost, zda žalovan (Ministerstvo kultury) postupoval podle sprvnho řdu, nbrž zda respektoval prva vlastnka předmětnho domu (tzn. žalobce), nachzejc oporu prvě v zkladnch zsadch sprvnho řzen. V tomto směru Nejvyšš sprvn soud zjistil, že žalovan žalobce psemně vyrozuměl o podn nvrhu na prohlšen domu za kulturn pamtku ( 3 odst. 2 zkona o sttn pamtkov pči), umožnil mu uplatnit jeho argumentaci a předkldat důkazy, s nimiž se nsledně řdně vypořdal, pročež dovodil zvěr, že žalovan respektoval zkladn zsady sprvnho řzen.
stavn soud se ve sv judikatuře vyjdřil i k otzce stavnosti soustavy opravnch prostředků. V nlezu sp. zn. Pl. S 15/01 (Sbrka rozhodnut, svazek 24, nlez č. 164; vyhlšen pod č. 424/2001 Sb.) v tto souvislosti uvedl: "Soustava přezkumnch instanc je vsledkem poměřovn na straně jedn sil o dosažen panstv prva, na straně druh efektivity rozhodovn a prvn jistoty." stavn soud tudž sdl stanovisko Vrchnho soudu v Praze, dle něhož absence dvou instanc ve sprvnm řzen při danosti soudnho přezkumu bez dalšho nezakld rozpor takovto procesn pravy s kautelami obsaženmi v čl. 6 mluvy a v čl. 36 Listiny (ilustrac tto maximy v oblasti soudnho řzen je protistavnost tzv. překvapivch rozhodnut, jež vyloučenm dvojinstančnosti zbavuj častnky řzen prva skutkově a prvně argumentovat [viz nlezy sp. zn. III. S 139/98, sp. zn. I. S 336/99, sp. zn. III. S 377/01, sp. zn. II. S 532/02, sp. zn I. S 220/04 (Sbrka rozhodnut, svazek 12, nlez č. 106; svazek 25, nlez č. 5; svazek 24, nlez č. 197; svazek 34, nlez č. 129) a dalš]. Ze stanoviska, dle něhož absence dvojinstančnosti sprvnho řzen protistavnost bez dalšho nezakld, neplyne ale zvěr, dle něhož rozpor s stavnm pořdkem v důsledku takovhoto konstatovn nezakld ani vyloučen obecnch předpisů o sprvnm řzen spjat s absenc předpisů specilnch. Důvodem tohoto odlišen je skutečnost, že absence dvojinstančnho řzen bez dalšho nem za nsledek protistavnost v přpadě explicitn pravy sprvnho řzen, přičemž předmětem posuzovan věci je stavnost absence explicitn pravy sprvnho řzen v jej plnosti.
V obou uvedench judiktech je dle vysloven nzor, dle kterho v přpadě absence explicitn pravy sprvnho řzen je sprvn orgn povinen dbt zkladnch zsad sprvnho řzen, přičemž tyto jsou poznateln nejen z doktrny, nbrž i aposteriorně z judikatury přezkumnch rozhodnut v soudnm řzen sprvnm.
Uveden argument vychz z představy nepsan pravy celho komplexu procesnho prva. Tato koncepce je ale rozporn s stavn maximou, dle nž sttn moc lze uplatňovat jen způsobem, kter stanov zkon (čl. 2 odst. 3 stavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Maxima zkonnho podkladu pro vkon sttn moci, resp. psanho procesnho prva nevylučuje jeho dotvřen judikaturou, přp. rozhodnutmi sprvnch orgnů, vylučuje ale stavn akceptovatelnost absence explicitn zkonn procedurln pravy v jej plnosti.
Absenci procesn pravy sprvnho řzen lze rozhodovac činnost sprvnch orgnů a judikaturou soudů kompenzovat použitm analogie. Doktrna zastv ale v tto souvislosti velmi nejednoznačn stanoviska. Petr Průcha analogii v obecnosti odmt: "Pro aplikaci a interpretaci norem sprvnho prva plat, že použit analogie u nich nepřichz v vahu, což svm způsobem vyplv přmo z jejich povahy." (P. Průcha, Sprvn prvo. Obecn čst. Brno 2003, s. 70). Zdrženliv postoj k analogii ve sprvnm prvu zastv i Petr Hajn: "analogie jakožto prvn institut slouž k vykrvn mezer v prvu a uplatn se zejmna v prvu soukromm. Ve veřejnm prvu a ve sprvnm řzen si při použit tohoto institutu musme ukldat značnou rezervovanost." (P. Hajn, Analogie jako prvn institut a jako způsob usuzovn. Několik poznmek k analogii v prvu (nejen) sprvnm. Prvnk, č. 2, 2003, s. 123). S ohledem na čl. 2 odst. 3 stavy a čl. 2 odst. 2 Listiny Milan Kindl formuluje zsadu, dle nž "analogie ve veřejnm prvu nelze použt v neprospěch toho, kdo vykonavatelem veřejn moci nen", z čehož plyne, že "j může bt užito v jeho prospěch" (M. Kindl, Mal vaha o analogii ve veřejnm prvu. Prvnk, č. 2, 2003, s. 133). Obdobn stanovisko zastv i Vladimr Sldeček: "Může se zdt, že prostor pro použit analogie ve sprvnm, resp. veřejnm prvu je beznadějně omezen či spše zcela vyprzdněn zakotvenm stavnch principů - limitů uplatňovn veřejn (sttn) moci (zejm. čl. 2 odst. 3 stavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny)..., to však neznamen holou nemožnost jej aplikace, byť by se patrně nemělo jednat o kaz čast ... použit analogie zkona nebo analogie prva ve sprvnm prvu (ať již hmotnm nebo procesnm) přichz v vahu, jestliže přinese (jednoznačn) prospěch častnku řzen či prvnho vztahu sprvnho prva." (V. Sldeček, Obecn sprvn prvo. Praha 2005, s. 130). Dle Vladimra Voplky "pokud je prava nedostatečn, nezbv než se opřt podle analogie i o někter instituty sprvnho řdu, pokud to ovšem povaha věci nevylučuje, a o obecn zsady sprvnho (procesnho) prva (D. Hendrych a kol., Sprvn prvo. Obecn čst. 5. vyd., Praha 2003, s. 359).
I z takto nastněnho přehledu nzorů doktrinrnch, ve vš jejich mnohoznačnosti, lze dovodit zvěr, dle něhož připoušt-li vůbec doktrna použit analogie v oboru sprvnho řzen, pak toliko za omezujcch podmnek - pouze v omezenm rmci za čelem vyplňovn mezer procesn pravy a dle pouze ve prospěch ochrany prv častnků sprvnho řzen. Nelze z těchto stanovisek ale dovodit zvěr, dle něhož by bylo lze považovat za akceptovateln použitm analogie vytvořit procesn pravu sprvnho řzen v cel jej plnosti.
Prvn nzor stavnho soudu vysloven již v nlezu sp. zn. Pl. S 14/96 se tedy shoduje i s obecnmi důsledky stanovisek doktrinrnch.
častnk řzen konečně namt vůči důvodnosti nvrhu Nejvyššho sprvnho soudu tvrzenm, dle něhož vyloučen obecn pravy sprvnho řzen při rozhodovn o prohlšen věc za kulturn pamtky nem za nsledek plnou absenci zkonn procedurln pravy, jelikož ustanoven 3 zkona č. 20/1987 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, jakož i 1 vyhlšky č. 66/1988 Sb., ve zněn vyhlšky č. 538/2002 Sb., v tto souvislosti určit klausule stanov.
Dle 3 odst. 2 zkona o sttn pamtkov pči Ministerstvo kultury vyrozum psemně vlastnka věci o podn nvrhu na prohlšen věci za kulturn pamtku nebo o tom, že hodl věc prohlsit za kulturn pamtku z vlastnho podnětu a umožn mu k nvrhu nebo podnětu se vyjdřit. V odstavci 4 uvedenho zkonnho ustanoven je upravena povinnost Ministerstva kultury psemně o prohlšen věci za kulturn pamtku jejho vlastnka, krajsk řad, obecn řad obce s rozšřenou působnost a odbornou organizaci sttn pamtkov pče a u archeologickch nlezů tž Akademii věd Česk republiky vyrozumět; tato povinnost pro ministerstvo plat i v tom přpadě, že neshledalo důvody pro prohlšen věci za kulturn pamtku. Nsledujc odstavec 5 zakotvuje pak povinnost součinnosti vlastnka při poskytovn relevantnch informac ministerstvu za čelem prohlašovn věc za kulturn pamtky a poslze odstavec 6 danho ustanoven zkona o sttn pamtkov pči obsahuje odkaz na podrobnějš procedurln pravu obecnm prvnm předpisem. Za takov pak častnk považuje ustanoven 1 vyhlšky č. 66/1988 Sb., ve zněn vyhlšky č. 538/2002 Sb., dle kterho Ministerstvo kultury prohlašuje nemovit a movit věci, popřpadě jejich soubory za kulturn pamtky z vlastnho nebo jinho podnětu, před prohlšenm věci za kulturn pamtku si může kromě vyjdřen podle 3 odst. 1 zkona vyždat i posudek odbornch, vědeckch a uměleckch organizac a dle jsou v něm stanoveny podrobnosti k povinn součinnosti vlastnka dle 3 odst. 5 zkona o sttn pamtkov pči.
Jakkoli ustanoven 3 zkona o sttn pamtkov pči obsahuje někter procesn normy, z pohledu celkovho obsahu pravy sprvnho řzen jde toliko o torso, jde o natolik minimln čst tto pravy, kter si v ždnm přpadě nemůže nrokovat ambici plnosti (s přpadnou přtomnost určitch mezer). Ustanoven 1 vyhlšky č. 66/1988 Sb., ve zněn vyhlšky č. 538/2002 Sb., pak nesplňuje požadavek plynouc z čl. 2 odst. 2 stavy a čl. 2 odst. 2 Listiny ohledně prvn sly prvnho předpisu, jenž stanov způsob uplatňovn sttn moci.
Jelikož tedy ani kus prava obsažen v ustanoven 3 zkona o sttn pamtkov pči neměn nic na zsadn absenci speciln pravy řzen v rozhodovn o prohlšen věc za kulturn pamtky (po vyloučen působnosti obecn pravy sprvnho řzen), nen tato kus zkonn prava s to zvrtit zvěr o rozporu ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., v čsti vyjdřen vrazem "3," s čl. 2 odst. 3 stavy a čl. 2 odst. 2 Listiny.
Vychzeje z takto vyložench důvodů, nutno považovat vyloučen obecn pravy sprvnho řzen při rozhodovn o prohlšen věc za kulturn pamtky za rozpornou s čl. 11 odst. 1 a čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě ve spojen s čl. 4 odst. 4 Listiny, jakož i s čl. 2 odst. 3 stavy a s čl. 2 odst. 2 Listiny.
Pro uveden stavn soud dnem vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů ustanoven 44 zkona č. 20/1987 Sb., v čsti vyjdřen vrazem "3," zrušil.