Sp. zn. Pl. ÚS 23/11 ve věci návrhu na zrušení § 171 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., respektive na vyslovení protiústavnosti § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 31.12.2010 234/2012 účinný od 04.07.2012
| Schválené: | 24.04.2012 |
| Účinnost od: | 04.07.2012 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | OSOBNÍ A CESTOVNÍ DOKLADY., CIZINECKÝ REŽIM., Azyl. Uprchlíci. Právní postavení utečenců., Hlášení pobytu. Kočující osoby. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 23/11 dne 24. dubna 2012 v plénu složeném z místopředsedy soudu Pavla Holländera a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení § 171 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., respektive na vyslovení protiústavnosti § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2010, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:
Návrh na zrušení § 171 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., se odmítá. Návrh na vyslovení protiústavnosti § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2010, se zamítá.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci, argumentace navrhovatele
1. Na stavn soud se obrtil prvn sent Nejvyššho sprvnho soudu s nvrhem na zrušen čsti zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, (dle tž jen "zkon o pobytu cizinců"), ve zněn zkona č. 427/2010 Sb., a to konkrtně ustanoven 171 psm. a) vylučujcho soudn přezkum rozhodnut o neudělen vza. Pro přpad, že by stavn soud nemohl o protistavnosti ustanoven rozhodovat, neboť jeho nyn platn zněn nen na věc řešenou před Nejvyššm sprvnm soudem aplikovateln, žd navrhovatel vyslovit protistavnost 171 odst. 1 psm. a) zkona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, ve zněn do 31. 12. 2010.
2. U navrhovatele pod spisovou značkou 1 As 85/2010 probh řzen o kasačn stžnosti, s nž se na něj obrtila pan S. R., sttn přslušnice Irku, a kter směřuje proti usnesen Krajskho soudu v Brně ze dne 28. 4. 2010 č. j. 36 Az 39/2008-27. Krajsk soud tmto usnesenm odmtl jako nepřpustnou jej žalobu proti rozhodnut sprvnho orgnu - Policie Česk republiky, Oblastnho ředitelstv služby cizineck policie Brno, Inspektortu cizineck policie Brno, jmž nebylo stěžovatelce uděleno vzum. Krajsk soud vyšel z ustanoven 171 odst. 1 psm. a) zkona o pobytu cizinců, jež soudn přezkum vylučuje, přičemž odkzal na rozhodnut stavnho soudu a Nejvyššho sprvnho soudu, podle nichž vyloučen ze soudnho přezkumu se nedotk ždnho stavně zaručenho zkladnho prva či svobody, protože subjektivn stavně zaručen prvo cizinců na pobyt na zem Česk republiky neexistuje.
3. Prv sent Nejvyššho sprvnho soudu se zcela ztotožňuje s nzorem pan R. prezentovanm v jej kasačn stžnosti, že pobv-li již cizinec na zem Česk republiky, přichz v vahu i reln ohrožen jeho stavnch prv, a rozhodnut o neudělen vza proto nelze ze soudnho přezkumu vyloučit. Jelikož sporn ustanoven zkona o pobytu cizinců nelze vyložit stavně konformně tak, aby stěžovatelka nebyla krcena v prvu na soudn ochranu, řzen o kasačn stžnosti přerušil a obrtil se na stavn soud s nvrhem na jeho zrušen.
4. Nvrh je podpořen obshlou argumentac. Navrhovatel nejprve poukazuje na skutečnost, že dle 51 odst. 2 zkona o pobytu cizinců, ve zněn zkona č. 427/2010 Sb., na udělen dlouhodobho vza nen prvn nrok. Ustanoven je vnmno jako vraz sttn suverenity, kdy stt zcela autonomně rozhoduje o tom, komu z cizch sttnch přslušnků povol vstup a pobyt na svm zem. Tak tak konstantně judikuje stavn soud [zejm. nlez sp. zn. Pl. S 26/07 ze dne 9. 12. 2008 (N 218/51 SbNU 709; 47/2009 Sb.)] i sm Nejvyšš sprvn soud. Otzka udělovn vz je ponechna na uvžen přslušnch sprvnch orgnů. Byť s tm obecně navrhovatel souhlas, automaticky to dle něj neznamen stavnost předmětn vluky ze soudnho přezkumu. Jak opakovaně připomněl ve svch rozhodnutch stavn soud, podmnky připuštěn pobytu cizinců na zem Česk republiky mus bt nediskriminujc. To plat jak v rovině obecnch zkonnch norem, tak i v rovině rozhodovac praxe sprvnch orgnů. Dle navrhovatele však nen zřejm, jak zkaz diskriminace a svvole rozhodovn vynutit bez podroben rozhodovac praxe kognici sprvnch soudů, a to alespoň co do přpadnch excesů ze sprvnho uvžen. Dokonce i tam, kde sprvn orgn disponuje absolutn volnou vahou co do vsledku svho rozhodovn (což přpad rozhodovn o udělen vz nen), m soudn přezkum vznam v přpadě překročen rmce danho stavnm pořdkem, jak tak konstatoval stavn soud v nlezu sp. zn. IV. S 49/04 ze dne 16. 3. 2006 (N 62/40 SbNU 607). Ve věcech, kde sprvn orgn disponuje širokm uvženm či aplikuje neurčit prvn pojmy, bude zsah sice spše vjimečnm, ovšem samotn možnost soudn kontroly eventuln svvoli zamez.
5. Nejen češt občan, ale i jin osoby, kter se na zem Česk republiky oprvněně zdržuj, maj legitimn očekvn na ochranu ze strany sttu. I když tedy cizinci nemaj subjektivn stavně zaručen prvo zde pobvat, maj přinejmenšm prvo na řdn procesn postup ze strany sprvnch orgnů, kter jim hodlaj dalš pobyt znemožnit. Tento postup mus bt prost jakkoliv diskriminace či svvole. Před novelou provedenou zkonem č. 427/2010 Sb., kterm se měn zkon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (zkon o azylu), ve zněn pozdějšch předpisů, a dalš souvisejc zkony, se podvala ždost o udělen vza k pobytu nad 90 dnů na zastupitelskm řadu Česk republiky, nestanovil-li zkon jinak. Jinak zkon o pobytu cizinců stanovil v přpadě vza k pobytu nad 90 dnů za čelem strpěn, kdy se ždost podvala na našem zem Policii Česk republiky. Ta v přpadě kladnho vyřzen vzum vyznačila do cestovnho dokladu. Nebylo-li vzum uděleno a cizinec již na zem pobval, byla mu stanovena lhůta k opuštěn zem a udělen vjezdn přkaz. Podnm žaloby proti vsledku řzen o ždosti se cizinec brnit nemohl a nemohl se taktž brnit vjezdnmu přkazu. Zkon o pobytu cizinců neposkytoval ždnou možnost přezkumu dokonce ani v těch markantnch přpadech, kdy bylo rozhodnut Policie Česk republiky vzhledem k existenci zvlštnch okolnost [např. zvaznho stanoviska Ministerstva vnitra (dle tž jen "ministerstvo") o nemožnosti vycestovn cizince do země původu jako v přpadě pan R.] zjevně nezkonn. Sprvn orgny tak vytvř pro cizince neřešiteln situace, když na jedn straně uznaj nemožnost jeho vycestovn, na druh ale odmtnou legalizovat jeho pobyt. Po novele proveden zkonem č. 427/2010 Sb. je popsan procedura u vz nad 90 dnů za čelem strpěn pobytu bez většch odchylek stejn, jen přešla kompetence na Ministerstvo vnitra. V reakci na legislativu Evropsk unie (vzov kodex) se však zavedla dalš změna, a to specifick opravn prostředek nazvan "nov posouzen důvodů neudělen vza", kdy ve vymezench přpadech rozhoduje zvlštn komise. Ta ovšem podmnky nezvislho orgnu soudnho typu nesplňuje. Soudn přezkum neudělen vza ani nadle možn nen. Stvajc prava naopak dle navrhovatele ve svch důsledcch znamen, že v procesu rozhodovn o vzech dochz ke značn koncentraci moci u jedinho orgnu exekutivy; lze proto přiměřeně aplikovat logiku nlezu sp. zn. Pl. S 11/2000 ze dne 12. 7. 2001 (N 113/23 SbNU 105; 322/2001 Sb.). Povinnost opustit zem Česk republiky přitom pravidelně představuje vrazn a obtžně napraviteln zsah do soukromho, resp. rodinnho života.
6. Navrhovatel poukazuje na přstup Evropskho soudu pro lidsk prva (dle jen "ESLP"), kter ve sv judikatuře zohledňuje extrateritoriln činky čl. 8 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"). ESLP připustil, že mluva sice nezakazuje sttům regulovat vstup a pobyt cizinců, ale přijat omezujc opatřen by měla bt proporcionln ke sledovanmu cli. Konstatoval tak, že neprodloužen vza k pobytu a vyhoštěn může mt za nsledek vžn zsah do rodinnho života. ESLP se tak zabval souladem zsahu do rodinnho života s prvem a tm, zda toto prvo poskytovalo ochranu před svvolnm zsahem, přičemž zrukou proti němu je mimo jin existence přezkumu rozhodnut nezvislm orgnem. Dle navrhovatel v tto souvislosti znovu připomn nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 26/07 (viz vše) o zrušen 171 odst. 1 psm. c) zkona o pobytu cizinců, ve zněn zkona č. 161/2006 Sb., tkajc se vyloučen přezkumu rozhodnut o sprvnm vyhoštěn cizince, kter se na zem Česk republiky zdržoval neoprvněně. Prvn prava by neměla činit neodůvodněn rozdly mezi osobami ve srovnatelnm postaven.
7. Pro posouzen, zda bylo zasaženo někter ze zkladnch prv cizince, je dle navrhovatele rozhodujc, kde se cizinec v době podn ždosti nachz. Žd-li o vzum na zastupitelskm řadě v zemi svho původu, jeho neudělen mu ždnou jmu způsobit nemůže, leda by měl na zem ždanho sttu rodinnho přslušnka, s nmž by společn rodinn život nemohl realizovat jinde než na zem tohoto sttu. Jin je ovšem situace, kdy cizinec na zem přijmajcho sttu leglně pobv. Pak je pravděpodobn a logick, že si zde mohl rodinn zzem a soukrom život vytvořit. Ten je nucenm vycestovnm v přpadě neudělen vza vžně narušen, přičemž v přpadě tvrzen o dotčen zkladnho prva mus stt soudn kontrolu přslušnho sprvnho rozhodnut zajistit. Navc v konkrtnm přpadě pan R. pravděpodobně došlo k porušen zkona o pobytu cizinců, neboť vzum pro strpěn j vzhledem k existenci stanoviska Ministerstva vnitra o nemožnosti vycestovat do země původu uděleno bt mělo.
8. Dle navrhovatele nelze ve prospěch stavnosti napadenho ustanoven argumentovat tm, že cizincům se může dostat soudn ochrany v nvaznosti na negativn vsledek azylovho řzen či řzen o sprvnm vyhoštěn. Rozhodnut o neudělen vza bez dalšho aktivuje vydn vjezdnho přkazu, kdy je cizinec ve stanoven lhůtě povinen z Česk republiky vycestovat. Azylov řzen může cizinec zahjit při splněn dalšch podmnek. Každopdně nsledn soudn přezkum azylovch rozhodnut je vymezen předmětem sprvnch řzen a rozhodnut o neudělen vza se v něm již přezkoumvat nebude. Obdobn plat i při přezkumu rozhodnut o sprvnm vyhoštěn; podmnkou ovšem je, že cizinec nebude respektovat vjezdn přkaz a bude na českm zem pobvat neleglně, k čemuž jej nelze nutit. Každopdně ani zde nebudou přezkoumny důvody neudělen vza.
9. Navrhovatel dle připomn nzory doktrny, kter neexistenci soudnho přezkumu vzovch rozhodnut kritizuje. Poukzal taktž na to, že Česk republika patř k menšině evropskch sttů, kter neposkytuj ždnou soudn ochranu proti neudělen vza; prvn řdy Rakouska, Litvy, Německa, Francie, Švdska, Finska, Velk Britnie, Polska či Nizozem soudn přezkum tohoto typu rozhodnut v různch podobch znaj.
II.
Stanovisko častnků řzen a Ministerstva vnitra
10. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen zrekapitulovala průběh legislativnho procesu a hlasovn, kter schvlen napaden prvn pravy předchzely. Zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat prvn prava je v souladu s stavnm pořdkem. Posouzen stavnosti pravy nechv na vaze stavnho soudu.
11. Sent Parlamentu Česk republiky taktž popsal proceduru přijmn dotčenho pravidla s tm, že předmětnm napadenm ustanovenm zkona o pobytu cizinců měl možnost se zabvat opakovaně, rozprava ani pozměňovac nvrhy přmo k němu nikdy nesměřovaly. Kontinulně s vldnmi nvrhy se tak usnšel ve většinovm přesvědčen, že dosavadn dlouhodobě užvan koncept prvnho řešen vyloučen rozhodnut o neudělen vza ze soudnho přezkumu je v souladu s stavnm pořdkem i mezinrodnmi zvazky. Taktž Sent ponechv konečn rozhodnut na vaze stavnho soudu.
12. S ohledem na materii nvrhu považoval stavn soud za čeln vyždat stanovisko k obsahu nvrhu navc tž od Ministerstva vnitra, kter na danm seku sttn sprvy vykovv svou působnost. Ministr vnitra reagoval na vzvu sdělenm, že současn prvn prava nen v rozporu s stavou Česk republiky (dle jen "stava"), Listinou zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") ani mezinrodnmi zvazky, a ke zrušen napadenho ustanoven zkona o pobytu cizinců proto nejsou dny důvody. Sv stanovisko zdůvodnil nsledujcm způsobem.
13. Nejprve se vyjdřen věnuje konkrtnmu přpadu pan R., z něhož projednvan nvrh vzešel. Jmenovan přicestovala do Česk republiky dne 14. 2. 2007 na zkladě vza k pobytu, jehož platnost končila dne 1. 3. 2007. Od 2. 3. 2007 zde pobvala na zkladě vza za čelem strpěn s platnost od 2. 3. 2007 do 29. 2. 2008. Dne 26. 10. 2007 bylo zahjeno sprvn řzen ve věci sprvnho vyhoštěn z zem Česk republiky, v rmci tohoto řzen vydalo dne 29. 10. 2007 Ministerstvo vnitra zvazn stanovisko k možnosti vycestovn cizinky, podle něhož vycestovn do země původu nen možn. Řzen o sprvnm vyhoštěn bylo tedy pro odpadnut důvodu dne 7. 11. 2007 zastaveno. Dne 12. 3. 2008 ždala pan R. o trval pobyt z důvodů zvlštnho zřetele; ždost byla hodnocena jako nepřpustn a řzen zastaveno. Dne 19. 3. 2008 poždala o přechodn pobyt rodinnho přslušnka občana EU; ždost byla pro nedoložen nležitost zamtnuta (Ministerstvu vnitra ždn rodinn přslušnk z EU nebyl znm), jmenovan podala proti rozhodnut žalobu, o nž v době zpracovn vyjdřen ještě nebylo rozhodnuto. Dne 18. 8. 2008 podala jmenovan ždost o vzum za čelem strpěn, kter byla dne 16. 9. 2008 zamtnuta (pozn.: prvě proti tomuto rozhodnut se pan R. pokoušela brnit před sprvnmi soudy, což vystilo v nvrh nyn projednvan). Dne 10. 10. 2008 podala dalš ždost o vzum za čelem strpěn pobytu, kter byla opět zamtnuta. Dne 16. 10. 2008 podala pan R. ždost o mezinrodn ochranu, kteržto řzen dosud probh. Popis ministerstvo konč konstatovnm, že platn prvn prava poskytovala cizince v rmci všech vedench řzen dostatečn prvn zruky pro činnou ochranu jejch prv. V danch souvislostech ministerstvo ještě zmnilo okolnosti, za kterch pan R. v roce 2007 vycestovala a pobvala ve Spolkov republice Německo; již to samo o sobě mohlo mt za nsledek znik platnosti prvho vza za čelem strpěn, každopdně to znevěrohodnilo tvrzen o snaze žt v Česk republice se svou rodinou. K tomu pak dodv, že rodinu v pojet stěžovatelky a argumentace nvrhu tvoř otec a tři bratři, bez nichž však žila v Irku dlouhou dobu a kteř ve smyslu zkona o pobytu cizinců nejsou nositeli oprvněn ke sloučen rodiny. Naopak manželu stěžovatelky v obdobnm řzen povolen pobyt na zem Česk republiky nebyl, když přslušn řzen skončilo odmtnutm jeho stavn stžnosti. Dle ministerstva z popisovanho přpadu vyplv, že stěžovatelka mohla na zem Česk republiky původně pobvat nerušeně cel jeden rok. Měla pak možnost ždat o povolen k dlouhodobmu pobytu za čelem strpěn ( 43 odst. 1 zkona o pobytu cizinců, ve zněn pozdějšch předpisů), přpadně v budoucnu za jinm čelem ( 42 odst. 2 zkona o pobytu cizinců, ve zněn zkona č. 165/2006 Sb.); rozhodnut o povolen k dlouhodobmu pobytu ze soudnho přezkumu vyloučeno nen. Anebo měla cizinka ždat o udělen mezinrodn ochrany, čemuž by ostatně důvod podvn ždost - obava z nvratu do Irku kvůli špatn bezpečnostn situaci - napovdal. Tak zvazn stanovisko k možnosti vycestovn předpokld dalš pobyt cizince na zem Česk republiky v režimu zkona o azylu. Při zkoumn, zda je cizincům poskytovna dostatečn zruka ochrany jejich prv v přpadě obavy z nvratu do země původu, je třeba sledovat prvn pravu v oblasti vstupu a pobytu cizinců na zem Česk republiky v širšm smyslu, tedy nejen zkon o pobytu cizinců, ale tž zkon o azylu, kter prvě pro tento čel slouž primrně. Dvojkolejnost systmu, tedy řešen thož pobytovho statusu cizinců nachzejcch se v konkrtnm postaven v obou předpisech, nen čeln. Vzum za čelem strpěn dle 33 odst. 1 psm. a) zkona o pobytu cizinců, ve zněn pozdějšch předpisů, je pak jen doplňkovm institutem, kter m bt užit v přpadech krtkodobch překžek vycestovn v řdu měsců.
14. Soudn přezkum rozhodnut o neudělen vza je napadenm ustanovenm vyloučen změrně, neboť jde o ždosti cizinců, kterm na zem Česk republiky nesvědč ždn pobytov oprvněn. Principilně nejde o nutnost cizince vycestovat, ale otzku splněn podmnek pro udělen určitho typu pobytovho oprvněn. Neudělen vza za čelem strpěn samo o sobě nen způsobil zashnout prva cizince na ochranu života a zdrav či prvo na rodinn život. Tak se může stt teprve navazujcm rozhodnutm o sprvnm vyhoštěn. Na rozdl od navrhovatele se ministerstvo domnv, že v řzen podle zkona o pobytu cizinců je diskrečn pravomoc sprvnho orgnu přnosem, neboť umožňuje větš individualizaci a chrn před rigidnm uplatňovnm zkonnch podmnek. Umožňuje jednak ochrnit cizince, jejichž přpad se od ostatnch liš, ale předevšm zabrnit, aby rozhodnut sprvnho orgnu bylo v rozporu se zjmy Česk republiky, což je prvem chrněn hodnota stojc nad zjmem na ochranu soukromho a rodinnho života cizince. Ministerstvo taktž nesouhlas, že soudn přezkum je jedinou možnou garanc zachovn podmnek nediskriminace cizinců a zkazu svvole při rozhodovn, a přpadnou vadu lze napravit i při využit opravnch a dozorčch prostředků v rmci veřejn sprvy. Pokud jde o Komisi pro rozhodovn ve věcech pobytu cizinců (dle tž jen "komise"), jž byl svěřen přezkum sprvnch rozhodnut o neudělen vza, ta je sice součst organizačn struktury ministerstva, ovšem jej členov jsou na něm ve svm rozhodovn nezvisl. Fakt, že neexistuje všeobecn přesvědčen o nutnosti soudnho přezkumu, dokld i nařzen Evropskho Parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenstv o vzech (vzov kodex), podle něhož maj nespěšn žadatel prvo na odvoln (člnek 32 odst. 3), ovšem na jak typ opravnho řzen, zda soudn či sprvn, nařzeno nen.
III.
Dikce napadenho ustanoven, petit nvrhu
15. Ustanoven zkona o pobytu cizinců, jehož tučně zvrazněn čst je nvrhem napadena, zn:
- ve zněn činnm do 31. 12. 2010 (tj. ve zněn aplikovatelnm na stěžovatelčinu věc):
Soudn přezkum
171
(1) Z přezkoumn soudem jsou vyloučena
a) rozhodnut o neudělen vza,
b) rozhodnut o odepřen vstupu,
c) zrušeno
d) rozhodnut o ukončen pobytu, pokud se cizinec před zahjenm řzen o ukončen pobytu zdržoval na zem nebo v tranzitnm prostoru mezinrodnho letiště neoprvněně,
e) rozhodnut o nevydn zelen karty.
(2) Jde-li o občana Evropsk unie nebo jeho rodinnho přslušnka, jsou z přezkoumn soudem vyloučena rozhodnut o odepřen vstupu nebo o sprvnm vyhoštěn po dobu platnosti předchozho rozhodnut o jeho sprvnm nebo soudnm vyhoštěn.
- v platnm zněn (ve zněn zkona č. 427/2010 Sb.):
Soudn přezkum
171
Z přezkoumn soudem jsou vyloučena
a) rozhodnut o neudělen vza; to neplat, jde-li o neudělen vza rodinnmu přslušnkovi občana Evropsk unie,
b) rozhodnut o odepřen vstupu; to neplat, jde-li o odepřen vstupu občanu Evropsk unie nebo jeho rodinnmu přslušnkovi,
c) zrušeno
d) rozhodnut o ukončen pobytu, pokud se cizinec před zahjenm řzen o ukončen pobytu zdržoval na zem nebo v tranzitnm prostoru mezinrodnho letiště neoprvněně,
e) rozhodnut o nevydn zelen karty. Ve lhůtě 7 dnů ode dne doručen rozhodnut lze podat žalobu proti rozhodnut o ždosti o udělen mezinrodn ochrany, jmž se tato ždost zamt jako zjevně nedůvodn.
IV.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele, stavn konformita legislativnho procesu
16. Jak bylo uvedeno vše, ke zrušen je navrhovno ustanoven 171 psm. a) zkona o pobytu cizinců, ve zněn zkona č. 427/2010 Sb. stavn soud nejprve zkoumal, zda vůbec je podle ustanoven 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž jen "zkon o stavnm soudu") navrhovatel oprvněn takov nvrh podat. Podle dikce citovanho ustanoven je nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven oprvněn podat tž soud v souvislosti se svou rozhodovac činnost podle člnku 95 odst. 2 stavy. Předpokladem aktivn legitimace soudu je, že v řzen, kter u něho probh, mus ke zrušen navrhovan ustanoven aplikovat. Tento předpoklad zde naplněn nen, neboť v předmětnm řzen m Nejvyšš sprvn soud použt předpis ve zněn do novely proveden zkonem č. 427/2010 Sb. Beze zbytku zde plat, co stavn soud vyslovil v usnesen sp. zn. Pl. S 3/07 ze dne 22. 8. 2007 (dostupn na http://nalus.usoud.cz/): "I když se z pohledu navrhovatele může jednat o změnu, kter nen zsadn, stavn soud za takto nastal procesn situace nen oprvněn se autoritativně vyjadřovat k stavn konformitě ustanoven 708 občanskho zkonku, ve zněn po novele učiněn zkonem č. 107/2006 Sb., a to ani z pohledu nzorů vyjdřench stavnm soudem v nlezu sp. zn. Pl. S 33/2000 ze dne 10. 1. 2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.), eventulně nzorů k tomuto nlezu prezentovanch v odlišnch stanoviscch šesti soudců stavnho soudu [viz např. nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 75/04 ze dne 13. 6. 2006 (N 119/41 SbNU 485; 452/2006 Sb.)]. K tomu, aby mohl soud zpochybnit stavnost jakhokoliv zkona či jeho čsti, je nezbytn jeho nevyhnuteln aplikace ve zněn na dan přpad dopadajcm. Tak tomu však v projednvan věci nen". Protože odpověď na předestřenou otzku stran oprvněn soudu podat takov nvrh je negativn (byť si je stavn soud vědom, že se změnila pouze struktura napadenho ustanoven a jeho obsah zůstal plně stejn), musel nvrh v tto čsti hodnotit jako podan někm zjevně k tomu neoprvněnm a podle ustanoven 43 odst. 2 psm. b) zkona o stavnm soudu jej z důvodu uvedenho v 43 odst. 1 psm. c) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 77/1998 Sb., odmtnout. V opačnm přpadě by uplatňoval sttn moc mimo meze stanoven zkonem (srov. čl. 2 odst. 3 a čl. 87 stavy, čl. 2 odst. 2 Listiny).
17. Pro přpad, že by stavn soud nemohl o protistavnosti ustanoven rozhodovat, neboť jeho nyn platn zněn nen na věc řešenou před Nejvyššm sprvnm soudem aplikovateln, žd navrhovatel vyslovit protistavnost 171 odst. 1 psm. a) zkona o pobytu cizinců, ve zněn do 31. 12. 2010. stavn soud se již k otzce možnosti přezkumu prvnch předpisů, kter pozbyly platnosti, ve sv judikatuře vyslovil opakovaně. Obecně tuto možnost připustil v nlezu sp. zn. Pl. S 33/2000 ze dne 10. 1. 2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.), kde konstatoval, že "soudce obecnho soudu je při rozhodovn vzn zkonem a posuzuje soulad jinho prvnho předpisu se zkonem. Dojde-li však k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito (tedy nikoli pouze v t době platn, ale tak v t době již neplatn, avšak ještě aplikovateln zkon), je v rozporu s stavnm zkonem, je povinen předložit věc stavnmu soudu (čl. 95 odst. 2 stavy). Z tohoto ustanoven pak stavn soud dovodil svou povinnost o nvrhu rozhodnout.". Toto pravidlo později zpřesnily např. nlezy sp. zn. Pl. S 42/03 ze dne 28. 3. 2006 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.) či sp. zn. Pl. S 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.) tak, že stavnost zrušenho či změněnho zkona přezkoum stavn soud za podmnky, že adrestem tvrzenho důvodu protistavnosti je veřejn moc, a nikoliv subjekt soukromho prva. V nyn posuzovan věci jde o vluku ze soudnho přezkumu, adrestem tvrzen protistavnosti je tedy sttn moc. V tomto zněn do 31. 12. 2010 bylo, respektive m bt napaden ustanoven aplikovno. Předpoklady pro přezkoumn druh čsti petitu jsou tedy splněny.
18. stavn soud se dle ve smyslu ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., zabval způsobem přijet a vydn zkona o pobytu cizinců, resp. zkona č. 427/2010 Sb., jmž byla relevantn čst zkona o pobytu cizinců novelizovna. Z vyjdřen obou častnků, jakož i přslušnch webovch strnek (www.psp.cz) vyplv, že Poslaneck sněmovna projednala jako tisk č. 204 vldn nvrh zkona o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů. Prv čten proběhlo dne 8. 6. 1999, druh dne 13. 10. 1999 a třet čten dne 21. 10. 1999, kdy byl nvrh zkona schvlen většinou 177 poslanců ze 179 přtomnch a postoupen Sentu. Ten jej na sv 11. schůzi dne 11. 11. 1999 (usnesen č. 179) vrtil doln komoře s pozměňovacmi nvrhy, když z 66 přtomnch sentorů hlasovalo 59 pro vrcen, 1 byl proti a 6 se hlasovn zdrželo. Napadenho ustanoven se pozměňovac nvrhy netkaly. Dne 30. 11. 1999 na sv 43. schůzi Poslaneck sněmovna jednala o nvrhu opětovně a schvlila jej ve zněn schvlenm Sentem (usnesen č. 605); pro hlasovalo 171 z přtomnch 172 poslanců. Prezident republiky zkon podepsal dne 14. 12. 1999 a dne 23. 12. 1999 byl zkon řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů. Jako tisk č. 70 pak Poslaneck sněmovna projednala vldn nvrh zkona, kterm se měn zkon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na zem Česk republiky a o změně některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zkona č. 283/1991 Sb., o Policii Česk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů, (zkon o azylu), ve zněn pozdějšch předpisů, a dalš souvisejc zkony. Prv čten proběhlo dne 21. 9. 2010, druh dne 29. 10. 2010 a třet čten dne 9. 11. 2010, kdy byl nvrh zkona schvlen většinou 104 poslanců ze 169 přtomnch a postoupen Sentu. Ten jej na sv 2. schůzi dne 8. 12. 2010 (usnesen č. 25) vrtil doln komoře s pozměňovacmi nvrhy, když ze 73 přtomnch sentorů hlasovalo 71 pro vrcen a ždn nebyl proti. Napadenho ustanoven se pozměňovac nvrhy netkaly. Dne 21. 12. 2010 na sv 11. schůzi Poslaneck sněmovna jednala o nvrhu opětovně a schvlila jej ve zněn schvlenm Poslaneckou sněmovnou (usnesen č. 260); pro hlasovalo 109 z přtomnch 192 poslanců, 9 hlasovalo proti nvrhu. Prezident republiky zkon podepsal dne 23. 12. 2010 a dne 30. 12. 2010 byl zkon řdně vyhlšen ve Sbrce zkonů.
19. stavn soud konstatoval, že sledovan zkon byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
V.
Vlastn přezkum
20. stavn soud posoudil nvrh a z nže uvedench důvodů dospěl k zvěru, že k vysloven protistavnosti napadenho ustanoven zkona o pobytu cizinců nen důvod.
21. Nejprve je třeba připomenout, že stavn soud je orgnem ochrany stavnosti (čl. 83 stavy). V řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů vystupuje v pozici tzv. negativnho zkonodrce a jeho kolem je posoudit stavnost napadench prvnch předpisů či jejich vymezench čst, eventulně posoudit, zda je možno napaden předpisy interpretovat a aplikovat stavně konformnm způsobem. stavn soud přitom nen oprvněn posuzovat vhodnost, čelnost či doktrinrn čistotu prvn normy, neboť tato kompetence přsluš vždy jen zkonodrci.
22. Problematikou rozhodovn o neudělen vza, eventulně o neprodloužen vza ve vazbě na zkladn prva, se stavn soud v minulosti již zabval v řadě přpadů. Vešker jeho dosavadn rozhodnut stoj na tezi, že na udělen vza (a rovněž tak prodloužen doby platnosti vza) nen prvn nrok. Proto ani nen důvod tato rozhodnut vyjmat z dosahu pravidla vylučujcho jejich soudn přezkum. Tmto způsobem postupně judikovaly všechny senty stavnho soudu.
23. O stavnch stžnostech proti rozhodnutm vydanm ve věcech (ne)udělen či (ne)prodloužen vza rozhodoval stavn soud v řzench skončench usnesenmi sp. zn. II. S 33/11 (stěžovatelem v tto věci byl manžel pan R.) ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. III. S 2819/10 ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. III. S 2909/09 ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. I. S 394/06 ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. I. S 38/04 ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. I. S 17/04 ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. I. S 65/04 ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. I. S 417/04 ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. III. S 219/04 ze dne 23. 6. 2004 (U 39/33 SbNU 591), sp. zn. III. S 260/04 ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. I. S 290/04 ze dne 26. 5. 2004 (U 34/33 SbNU 539), sp. zn. IV. S 85/04 ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. I. S 602/03 ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. III. S 99/04 ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. II. S 345/2000 ze dne 19. 12. 2000; usnesen, stejně jako všechna dalš v nlezu zmněn rozhodnut stavnho soudu jsou dostupn na http://nalus.usoud.cz. Všechny stžnosti odmtl s tm, že neexistuje subjektivn stavně zaručen prvo cizinců na pobyt na zem Česk republiky. Každ stt si může sm rozhodnout, za jakch podmnek připust pobyt cizinců na svm zem. Ždn z prv zakotvench v Listině nezakld nrok cizinců na pobyt na zem Česk republiky. Ustanoven čl. 14 odst. 4 Listiny takov prvo garantuje pouze občanům Česk republiky (a nyn tž unijnm občanům), zatmco ostatn cizinci maj pouze prvo svobodně zem Česk republiky opustit (čl. 14 odst. 4 Listiny). Tž zvěr vyslovil stavn soud i v dalšch obdobnch řzench dotkajcch se cizineckho prva, v nichž přezkoumval dalš kategorie rozhodnut. Šlo přinejmenšm o usnesen sp. zn. II. S 2336/10 ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. II. S 2332/10 ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. II. S 2345/10 ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. I. S 2318/10 ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. III. S 2954/09 ze dne 17. 12. 2009 a zejmna nlez sp. zn. Pl. S 10/08 ze dne 12. 5. 2009 (N 115/53 SbNU 427; 229/2009 Sb.), bod 117: "stavn soud se v minulosti jednoznačně vyjdřil k tomu, že Listina poskytuje soudn ochranu pouze tomu prvu, kter prvn řd garantuje [nlez sp. zn. Pl. S 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), usnesen sp. zn. IV. S 85/04 ze dne 13. 5. 2004]. stavn soud ve sv judikatuře opakovaně vyslovil, že subjektivn stavně zaručen prvo cizinců na pobyt na zem Česk republiky neexistuje, neboť je věc suvernnho sttu, za jakch (nediskriminujcch) podmnek připust pobyt cizinců na svm zem - Na udělen vza nen dle vslovnho zněn zkona prvn nrok (ustanoven 51 odst. 2 zkona o pobytu cizinců). Ždn z prv zakotvench v Listině nezakld nrok cizinců na pobyt na zem Česk republiky. Takov prvo je dno pouze občanům Česk republiky (po vstupu Česk republiky do Evropsk unie tž unijnm občanům), a to čl. 14 odst. 4 Listiny, zatmco odstavec 2 thož člnku, kter se vztahuje na ostatn cizince, zakld pouze jejich prvo svobodně zem Česk republiky opustit.".
24. Ve vztahu k soudnmu přezkumu rozhodnut o neudělen vza stavn soud konstatoval (viz zejmna vše již zmněn usnesen sp. zn. II. S 33/11, sp. zn. III. S 2909/09 či sp. zn. I. S 394/06), že "- ochrana veřejnch subjektivnch prv se uskutečňuje za podmnek stanovench zkony, přičemž však plat, že některm veřejnm subjektivnm prvům soudn ochrana poskytnuta nen; jak soudn řd sprvn formou kompetenčnch vluk ( 70 zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn) tak i zvlštn zkony identifikuj ,někter kony sprvnho orgnu', jež jsou z přezkumu ve sprvnm soudnictv vyloučeny, a tak tomu je i v přpadě sprvnho rozhodnut, jmž bylo rozhodnuto o neudělen vza [ 171 odst. 1 psm. a) zkona o pobytu cizinců]. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny nesm sice bt z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny, avšak o takov prvo v dan věci nejde, -".
25. Dokonce již dvakrt (viz usnesen sp. zn. I. S 394/06 a sp. zn. I. S 602/03) se stavn soud zabval nvrhem na zrušen předmětnho ustanoven o kompetenčn vluce spojenm s stavn stžnost. Dospěl k zvěru, že vzhledem k nzorům vše rekapitulovanm nelze dovodit protistavnost 171 odst. 1 psm. a) zkona o pobytu cizinců.
26. Nlezem sp. zn. Pl. S 26/07 (viz vše) stavn soud pro rozpor s člnkem 36 odst. 2 Listiny zrušil ustanoven 171 odst. 1 psm. c) zkona o pobytu cizinců, ve zněn zkona č. 161/2006 Sb., kter vylučovalo ze soudnho přezkumu rozhodnut o sprvnm vyhoštěn, pokud se před zahjenm řzen o tomto vyhoštěn cizinec zdržoval na zem nebo v tranzitnm prostoru mezinrodnho letiště neoprvněně. V odůvodněn konstatoval: "stavn soud se nejprve zabval souladem napadenho ustanoven s čl. 36 odst. 2 Listiny, podle kterho nesm bt z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny. Toto prvo je formulovno obecně, nen omezeno na občany Česk republiky. Pokud by tedy stavn soud dospěl k zvěru, že je sprvnm vyhoštěnm možn zashnout do zkladnch prv a svobod cizinců, bylo by nutn napaden ustanoven, kter jeho soudn přezkum vylučuje, zrušit. - Ačkoliv subjektivn stavně zaručen prvo cizinců na pobyt na zem Česk republiky neexistuje, Listina cizincům nepochybně zaručuje prva, kter mohou bt vyhoštěnm dotčena. Jsou jimi napřklad prvo na život a zkaz mučen a krutho, nelidskho nebo ponižujcho zachzen (ustanoven čl. 6 a 7 Listiny), jež chrn cizince před vyhoštěnm do země, kde by tato jeho prva byla ohrožena, anebo prvo na ochranu před neoprvněnm zasahovnm do soukromho a rodinnho života (člnek 10 odst. 2), kter může vyhoštěn brnit, pokud by do něho bylo zasaženo nepřiměřenm způsobem - Listina přitom nijak nerozlišuje mezi tm, zda se cizinec zdržuje na zem Česk republiky oprvněně, či nikoliv, -".
27. Shodně, pokud jde o přstup k vluce předmětnch rozhodnut ze soudnho přezkumu, dosud judikoval i Nejvyšš sprvn soud. Z řady rozhodnut lze jako přklad uvst rozsudek sp. zn. 2 As 87/2010 (www.nssoud.cz), podle něhož zkonn vyloučen soudnho přezkumu rozhodnut o neudělen vza vychz z předpokladu, že jm nedochz k zsahu do zkladnch prv a svobod. Ždn z člnků Listiny nezakld nrok (subjektivn prvo) cizince na pobyt na zem Česk republiky, neboť to je dno pouze jejm občanům (člnek 14 odst. 4). Rovněž ždn katalog mezinrodně chrněnch lidskch prv neobsahuje prvo cizince na vstup a pobyt na zem cizho sttu; jist mezinrodn garance jsou zachovny pouze v přpadech sttem ukončenho pobytu cizince. Nejvyšš sprvn soud nepřisvědčil stěžovateli, že rozhodnutm o neudělen vza k pobytu nad 90 dnů mohlo dojt k zsahu do jeho prva na život a do prva na rodinn a soukrom život, že by proto toto rozhodnut mělo bt podrobeno soudnmu přezkumu. Podmnky pro věcn přezkum žalobou napadenho rozhodnut o neudělen vza tedy v danm přpadě nebyly dny, neboť stěžovatel nem prvn nrok na udělen vza. "Vluka rozhodnut o neudělen vza ze soudnho přezkumu nen v rozporu s stavnm pořdkem, Nejvyšš sprvn soud proto neshledal důvod k předložen nvrhu stavnmu soudu na zrušen předmětnho ustanoven zkona o pobytu cizinců". Podobně prvn věta rozsudku sp. zn. 9 As 95/2008 (č. 1955/2009 Sb. NSS) zn: "Zamtnut vstupu na zem Česk republiky v podobě rozhodnut o neudělen vza k pobytu nad 90 dnů za čelem zaměstnn představuje vkon diskrečn moci sttu, a pokud v danm přpadě nen cizinci garantovan soudn ochrana, nelze to považovat za rozporn s čl. 36 odst. 2 Listiny. Cizinci stavně zaručen prvo vstupu a pobytu na zem Česk republiky nesvědč, a proto samotn neudělen vza nemůže bez dalšho porušit jeho prvo na rodinn život." V zvěru odůvodněn tohoto rozsudku Nejvyšš sprvn soud konstatoval, že "- s ohledem na budouc vvoj zejmna komunitrn prvn pravy nevylučuje, že pro futuro bude namstě se předmětnou soudn vlukou (a zejmna jejmi dopady) zabvat a hledat nov řešen.". Stejně se k povaze vzovch rozhodnut a jejich přezkumu soudy vyjdřil tž v rozsudku schvlenm k publikaci sp. zn. 2 As 29/2003 (č. 224/2004 Sb. NSS).
28. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každ může domhat stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu a ve stanovench přpadech u jinho orgnu. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny se může ten, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnu veřejn sprvy, obrtit na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak. Z pravomoci soudu však nesm bt vyloučeno přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny. Podle čl. 4 stavy jsou zkladn prva a svobody pod ochranou soudn moci. Do stejn oblasti směřuje i čl. 6 odst. 1 mluvy zaručujc prvo každho, aby jeho zležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřen lhůtě projednna nezvislm a nestrannm tribunlem zřzenm zkonem, kter rozhodne o jeho občanskch prvech nebo zvazcch nebo o oprvněnosti jakhokoli trestnho obviněn proti němu. stavn soud v prvn řadě konstatuje, že citovan člnek 36 odst. 2 Listiny (a obdobně rovněž čl. 6 odst. 1 mluvy) představuje obecnou garanci prva na spravedliv proces, a tedy i soudnho přezkumu rozhodnut orgnů veřejn sprvy, leč zroveň poskytuje zkonodrci prostor, aby soudn přezkum zkonnosti rozhodnut orgnu veřejn sprvy zkonem vyloučil. Ani formou zkona však nen možno vyloučit přezkoumvn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny.
29. Podstatn pro rozhodnut o nvrhu tedy je odpověď na otzku, zda může rozhodnut o neudělen vza zashnout do některho zkladnho prva či svobody garantovan Listinou, resp. stavnm pořdkem. Pro vklad kompetenčn vluky představujc meze subjektivnho veřejnho prva na soudn přezkum rozhodnut orgnu veřejn sprvy ve smyslu citovanho člnku Listiny a při jejich použvn mus bt šetřeno jeho podstaty a smyslu a nesměj bt zneužvny k jinm čelům, než pro kter byly stanoveny. Nelze je interpretovat extenzivně, ale restriktivně, přičemž v pochybnostech o tom, zda určit kon může bt předmětem přezkumu, či nikoliv, je vždy zapotřeb se přiklonit k zvěru, že jej přezkoumat lze. Procesn prvo ostatně nem klst častnkům řzen překžky, ale m poskytovat spravedlivou ochranu jejich subjektivnm prvům [viz nlez sp. zn. III. S 2556/07 ze dne 22. 7. 2009 (N 164/54 SbNU 93)].
30. Jak plyne ze shora nastněnho přehledu relevantn judikatury, po celou dobu činnosti zkona o pobytu cizinců je rozhodovac praxe stavnho soudu i Nejvyššho sprvnho soudu ustlena na tom, že z Listiny ani z mezinrodnch smluv o lidskch prvech neplyne cizincům prvo na pobyt na zem Česk republiky. Nemaj tudž ani nrok na udělen pobytovho vza. V citovanm nlezu sp. zn. Pl. S 26/07 (viz vše) stavn soud dovodil, že Listina garantuje cizincům prva, do nichž lze zashnout rozhodnutm o sprvnm vyhoštěn. Tomu odpovdal i vrok nlezu rušc přslušnou kompetenčn vluku. Oproti věci nyn posuzovan je zde ovšem zsadn odlišnost odpovdajc rozdlnosti obou typů řzen. Podstatn je totiž odlišnost mezi důsledky rozhodnut o sprvnm vyhoštěn a důsledky rozhodnut o neudělen pobytovho oprvněn, kter jsou v přpadě sprvnho vyhoštěn přkřejš. Zatmco v přpadě sprvnho vyhoštěn se jedn o ukončen pobytu cizince na zem, kter je spojeno se stanovenm doby vycestovn z zem a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na zem ( 118 odst. 1 zkona o pobytu cizinců, ve zněn pozdějšch předpisů), neudělen pobytovho oprvněn (vza, včetně vza pro strpěn) takov důsledky prima facie nem. Nucen vycestovn cizince, kter by mohlo bt spjato s porušenm zkladnch prv a svobod cizince, dějc se na podkladě rozhodnut o sprvnm vyhoštěn podlh soudnmu přezkumu, a to po čincch nlezu sp. zn. Pl. S 26/07 (viz vše) bez omezen kritriem oprvněnosti pobytu. Přmm důsledkem neudělen vza nen nucen nvrat do domovskho sttu a s nm spojen riziko špatnho zachzen či jmy v domovskm sttě. K tomu směřuje až rozhodnut o sprvnm vyhoštěn. Bez vydn tohoto rozhodnut nelze cizince vydat do domovskho sttu. Bude-li tak v budoucnu rozhodnuto, m cizinec zajištěn přstup k soudn ochraně prostřednictvm žaloby proti rozhodnut o sprvnm vyhoštěn. Žaloba proti rozhodnut o vyhoštěn cizince m navc - s vjimkou vyhoštěn z důvodu ohrožen bezpečnosti sttu - odkladn činek na vykonatelnost rozhodnut ( 172 odst. 3 zkona o pobytu cizinců, ve zněn zkona č. 161/2006 Sb.). S navrhovatelem lze souhlasit, že řzen o sprvnm vyhoštěn a řzen u udělen vza jsou řzen s různm předmětem a v řzen o sprvnm vyhoštěn se primrně nebudou přezkoumvat důvody neudělen vza. Ze zkona o pobytu cizinců, ve zněn pozdějšch předpisů, však nevyplv (zejm. ustanoven 171 a 172), že by byl žalobce nějak omezen v nmitkch stran okolnost neudělen vza, a i zjištěn pochyben sprvnho orgnu při neudělen vza může založit procesn spěch žalobce.
31. Je pravda, že opuštěn zem může bt nepřmm důsledkem rozhodnut o neudělen vza, neboť cizinec nedisponuje titulem, na zkladě kterho by zde pobval, a povinnost opustit zem tedy vyplv přmo z dikce samotnho zkona o pobytu cizinců, ve zněn pozdějšch předpisů, (ustanoven 17 a 65 a contrario). Plat ale, co bylo řečeno vše, tedy že ze strany sttu dochz k donucen opustit zem až v důsledku vydn rozhodnut o sprvnm vyhoštěn. Při komplexnm pohledu na vztah cizince a sttu, resp. možnosti cizince brnit se administrativnmu postupu sttu, je podstatn, že finln akt, kter je skutečně relně způsobil - jak již stavn soud v opakovaně zmněnm nlezu dovodil - zashnout někter prvo z kategorie zkladnch prv, může nechat podrobit kontrole nezvislho soudu. Sice tedy ne všechny dlč kroky sttn moci, ale ten klčov ano. V rovině těchto vah se pak jev jako adekvtn a dostačujc, proběhlo-li dan řzen v rovině administrativn. Takov procesn prava nutně neznamen nepřijatelnou koncentraci moci u Ministerstva vnitra, resp. jeho organizačn čsti. V nlezu sp. zn. Pl. S 11/2000 (viz vše) stavn soud konstatoval, že: "Nynějš prvn prava totiž ve svch důsledcch znamen, že v procesu provděn bezpečnostn prověrky dochz ke značn koncentraci moci u jedinho orgnu exekutivy, přičemž jeho rozhodnut může citelně zashnout do individuln sfry prověřovan osoby. řad provdějc bezpečnostn prověrku, jehož kolem je ověřen podmnek pro vydn osvědčen - a kter tedy v tomto směru realizuje určitou ,službu' sttu a jednoznačně reprezentuje jeho zjmy - totiž zroveň rozhoduje o vydn sprvnho rozhodnut i o opravnm prostředku proti němu. Za situace, kdy neexistuje přezkum nezvislm a nestrannm orgnem, je prověřovan osoba prakticky podrobena vůli jedin instituce, kterou již z povahy věci nelze považovat za nezvislou či nestrannou. - Je proto zřejm, že napaden zkonn prava (tj. 73 odst. 2 zkona č. 148/1998 Sb.) v zsadě odporuje samotnmu smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny". Ve zkouman problematice cizineckho prva totiž předpoklad uvedenho zvěru - neexistence přezkumu zsahu do individuln sfry nezvislm a nestrannm orgnem - při komplexnm pohledu na řzen splněn nen. Nad rmec uvedenho lze dodat, že počnaje 1. 1. 2011 byl přezkum sprvnch rozhodnut o neudělen vza svěřen Komisi pro rozhodovn ve věcech pobytu cizinců. Ta sice je organizačn součst ministerstva a ministr vnitra jmenuje a odvolv předsedu a ostatn členy komise ( 170a odst. 1 a 3 zkona o pobytu cizinců, ve zněn zkona č. 427/2010 Sb.), ovšem jej členov jsou ve svm rozhodovn na ministerstvu nezvisl (odstavec 9 thož ustanoven). Nezvislost rozhodovn je poslena i organizačnm uspořdnm komise; ta jedn a rozhoduje v třčlennch sentech, přičemž většina členů sentu mus bt odbornci, kteř nejsou zařazeni v ministerstvu ( 170b zkona o pobytu cizinců, ve zněn zkona č. 427/2010 Sb.).
32. Pokud jde o argument, že rozhodnut o neudělen vza může vst k porušen prv zaručench čl. 10 odst. 2 Listiny, neboť pobv-li cizinec na zem delš dobu, může si zde vytvořit rodinn pouto, lze tž navzat na vše uveden. Do soukromho a rodinnho života může fakticky zashnout až rozhodnut bezprostředně vedouc k nucenmu opuštěn země, kter teprve vytvořen vazby přetne. Samotn neudělen vza tento efekt nem. Dokladem toho je i podkladov přpad pan R., kter přicestovala na zem Česk republiky začtkem roku 2007, a od t doby bylo k jejm ždostem opakovaně rozhodnuto o neudělen vza. Přesto zde stle pobv, a negativn rozhodnut tudž na jej soukrom vazby zde vytvořen neměla vliv.
33. Konkrtn kontrola stavnosti se sice tk ustanoven prvnho předpisu použitho v určitm řzen, při přezkumu se však stavn soud zabv jeho obecnmi dopady na prvn vztahy, bez omezen reliemi podkladovho přpadu. Ty ale samozřejmě mohou, byť se v obecnch souvislostech ustanoven nestavnm bt nejev, jeho vadu odhalit. V podkladovm přpadě pan R. nic takovho zjištěno nebylo. Naopak popis jejho přpadu a včet řzen, kter v jeho rmci proběhla, dokld, že zruky poskytnut jejm prvům jsou dostatečně činn. Platnost poslednho udělenho vza za čelem strpěn skončila dne 29. 2. 2008. A to je navc vzum za čelem strpěn pouze jakmsi doplňkovm institutem, kter m bt užit zpravidla tehdy, deklaruj-li osoby krtkodob překžky brnc vycestovn do země původu (viz 33 odst. 1 zkona o pobytu cizinců, ve zněn pozdějšch předpisů; důvodov zprva za takov překžky přkladmo označila dlouhodob upoutn na lůžko či čekn na dopravn spoj). Přesto se jmenovan na zem Česk republiky stle zdržuje a svůj pobyt se pokouš legalizovat cestou škly institutů nabzench j zkonem o pobytu cizinců či zkonem o azylu. O všech těchto ždostech je vedeno přslušn řzen. Řzen o sprvnm vyhoštěn bylo v samm počtku vzhledem ke stanovisku Ministerstva vnitra o nemožnosti vycestovn z důvodu bezpečnostn situace v domovsk zemi zastaveno. Nic tedy nenaznačuje, že by nastaven model selhval a že by v podkladovm přpadě byla již ve fzi předchzejc řzen o sprvnm vyhoštěn dotčena zkladn prva cizinky. stavn soud tedy uzavr, že na dosud traktovanm zvěru, dle něhož v přpadě rozhodnut o neudělen vza nemůže dojt k zsahu do zkladnch prv a svobod, trv. Je tudž v kompetenci zkonodrce toto řzen vyloučit ze soudnho přezkumu, aniž by se tm dostal do rozporu s dikc čl. 36 odst. 2 Listiny.
34. Taktž nebylo možno zcela odhldnout od skutečnosti, že vysloven nestavnosti napadenho ustanoven by dopadlo i na vza neudělen cizincům ždajcm o ně v zahranič, kteržto rozhodnut ovšem nejsou způsobil zashnout zkladn prva cizinců ani dle mněn navrhovatele.
35. Uveden důvody vedly stavn soud k zvěru, že nvrh je třeba podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamtnout.
36. Od stnho jednn bylo podle 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu upuštěno, neboť od něj nebylo možn očekvat dalš objasněn věci a všichni častnci s tmto postupem souhlasili.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujal k rozhodnutí pléna soudce Miloslav Výborný.