Ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 250h odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 232/2000 účinný od 01.08.2000
| Schválené: | 27.06.2000 |
| Účinnost od: | 01.08.2000 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | SPRÁVNÍ ORGÁNY. SPRÁVNÍ ÚŘADY., OBČANSKÉ PRÁVO PROCESNÍ., Správní rozhodnutí., Návrh na zahájení řízení. Žaloba v občanském právu. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 27. června 2000 v plénu o návrhu na zrušení části ustanovení § 250h odst. 1 věty za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
JUDr. Kessler v. r.
Předseda Ústavního soudu
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
Stěžovatel R. K. podal stavn stžnost proti rozsudku Městskho soudu v Praze ze 6. 11. 1998 č. j. 28 Ca 378/97-54, jmž byla zamtnuta jeho žaloba proti rozhodnut ředitele Bezpečnostn informačn služby, kterm byl propuštěn ze služebnho poměru. Spolu s stavn stžnost podal nvrh na zrušen čsti ustanoven 250h odst. 1 věty za střednkem občanskho soudnho řdu (dle jen "o.s.ř.") vyjdřen slovy " ; rozšřit je může jen ve lhůtě podle 250b".
Čtvrt sent stavnho soudu usnesenm z 19. 5. 1999 sp. zn. IV. S 146/99 řzen o stavn stžnosti přerušil, když dospěl k zvěru, že čst ustanoven, jejž stavnost byla spolu s podnm stavn stžnosti napadena, byla v řzen aplikovna.
V odůvodněn napadenho rozsudku je totiž konstatovno, že pokud žalobce (stěžovatel) po uplynut dvou měsců po podn žaloby a uveden žalobnch důvodů ( 250b odst. 1 o.s.ř.) uvedl novou dosud neuplatněnou žalobn nmitku, tj. že v jeho přpadě nebyla dodržena propadn dvouměsčn subjektivn lhůta k rozhodnut o propuštěn ze služebnho poměru stanoven v 40 odst. 3 zkona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostn informačn službě, nelze k tto nmitce přihldnout pro uplynut dvouměsčn lhůty.
Podle navrhovatelova nzoru je napaden ustanoven, resp. jeho čst v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), kter zakotvuje zsadu rovnosti častnků soudnho řzen. Navrhovatel uvedl, že řzen před sprvnm soudem je řzenm přezkumnm a navazuje na řzen sprvn. Žalovanm je sprvn orgn, kter vydal napaden rozhodnut. Do zahjen řzen před soudem maj sprvn orgny nadřazen postaven. Podnm žaloby sprvn orgn jako žalovan sv nadřazen postaven, kter měl v průběhu celho sprvnho řzen, ztrc. Formlně maj tedy častnci v řzen před soudem rovn postaven, podle navrhovatelova nzoru však skutečně jen formlně. Čst ustanoven 250h odst. 1 věty za střednkem o.s.ř. porušuje zsadu rovnosti častnků v materilnm slova smyslu zcela jednoznačně. Toto ustanoven, kter je předmětem nvrhu, představuje omezen pouze pro jednu stranu řzen, a to pro žalobce. V souladu s ustanovenm 249 odst. 2 o.s.ř. mus žaloba obsahovat kromě obecnch nležitost označen rozhodnut sprvnho orgnu, kter napad, vymezen, v jakm rozsahu se toto rozhodnut napad, uveden důvodů, tj. v čem žalobce spatřuje nezkonnost rozhodnut sprvnho orgnu a jak konečn nvrh čin. Dle ustanoven 250h odst. 1 o.s.ř. žalobce může rozsah napaden rozhodnut omezit až do rozhodnut soudu, rozšřit je však může pouze v zkonn dvouměsčn lhůtě pro podn žaloby. Pokud dispozičn prvo s žalobou je ze zkona toliko jednostrann, pak čst ustanoven 250h odst. 1 věty za střednkem o.s.ř. porušuje v Listině zakotvenou zsadu rovnosti častnků řzen v tom, že jednostranně omezuje pouze jednoho z častnků řzen, a to ještě toho častnka, jehož postaven je v průběhu dosavadnho řzen vrazně slabš (bere-li se v potaz i sprvn řzen, kter mus řzen před soudem vždy předchzet). Žalovan (v řzen před sprvnm soudem) je ve sprvnm řzen ve značn vhodě tž tm, že je nositelem informac a potažmo důkazů, ke kterm žalobce nem přstup. To vynik ve stěžovatelově přpadě, kde podstatn čst spisovho materilu sprvnho orgnu podlh utajen. Mnoh důležit informace tedy často nemůže žalobce zskat dřve, než spisov materil žalovanho soud (na zkladě žalobnho nvrhu) vyžd, resp., než je soudu spisov materil žalovanho doručen. V praxi se tak děje ve lhůtch delšch než šedest dnů.
Na svm přpadě pak navrhovatel demonstroval, že napaden čst ustanoven 250h odst. 1 věty za střednkem o.s.ř. v podstatě umožňuje "konzervovat" evidentně protiprvn postup.
Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen k nvrhu poukzala zejmna na to, že řzen podle čsti pt o. s. ř. je koncipovno jako specificky upraven proces. Soud vychz z prvnho stavu, kter tu byl v době vydn sprvnho rozhodnut. Řzen je ovldno dispozičn zsadou, což znamen předevšm, že zahjen řzen a vymezen jeho předmětu je v dispozici pouze oprvněn osoby, tj. toho, kdo tvrd, že byl rozhodnutm sprvnho orgnu zkrcen na svch prvech, nebo toho, kdo tvrd, že s nm nebylo jednno jako s častnkem sprvnho řzen, ačkoliv s nm takto jednno bt mělo. Žalobce se může dovolat ochrany jen těch prv, kter mu nlež, a soud přezkoumv rozhodnut jen v těch směrech, kter jsou vytyčeny žalobou, nejde-li o skutečnosti, k nimž mus přihlžet z ředn povinnosti. Rozšřit rozsah napaden sprvnho rozhodnut může žalobce jen do konce lhůty stanoven zkonem ( 250b o.s.ř.), tj. do dvou měsců od doručen rozhodnut sprvnho orgnu v poslednm stupni, pokud zvlštn zkon nestanov jinak. Zmeškn lhůty nelze prominout. Nedodržen lhůty m za nsledek ztrtu možnosti kon provst. Z toho vyplv, že po uplynut tto lhůty nelze v průběhu řzen vznšet dalš vhrady proti sprvnmu rozhodnut. Žalobce je v tomto přpadě vzn nejen lhůtou pro podn žaloby, ale i lhůtou pro uplatněn vhrad proti napadenmu rozhodnut.
Poslaneck sněmovna dle uvedla, že možnost rozšřen rozsahu napaden sprvnho rozhodnut pouze ve lhůtě podle 250b o.s.ř. je rovněž zrukou pro častnky řzen v tom smyslu, že soudn řzen nemůže bt neustle prodlužovno. Znamen tedy poslen prvn jistoty častnků řzen. V zvěru vyjdřen Poslaneck sněmovna uvedla, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Federlnho shromžděn dne 5. listopadu 1991, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen.
Sent na vzvu k vyjdřen reagoval sdělenm data, kdy začal působit, z čehož dovodil, že mu nepřsluš vyjadřovat se k nvrhu na zrušen ustanoven, kterm byl o.s.ř. doplněn zkonem z roku 1991.
Ministerstvo spravedlnosti ve svm stanovisku k nvrhu uvedlo zejmna, že čst ustanoven 250h odst. 1 věty za střednkem o.s.ř. je rozvedenm tzv. dispozičn zsady. Je-li plně na uvžen žalobce, zda pod žalobu, a zpochybn tak pravomocn rozhodnut orgnu veřejn sprvy, či nikoliv, mus bt v jeho dispozici i stanoven mez přezkumu soudem, a to nejen kvantitativně, označenm vroků, kter napad, ale i kvalitativně, tedy uvedenm žalobnch důvodů, v nichž soustřed sv prvn vtky proti napadenmu rozhodnut. V zjmu prvn jistoty je nezbytn, aby zkonnou cestou byla vymezena doba, v nž lze sprvn rozhodnut zpochybnit žalobou nebo opravnm prostředkem u soudu ve sprvnm soudnictv. O. s. ř. proto v přpadě žalob proti pravomocnm rozhodnutm sprvnch orgnů stanov v 250b obecnou dvouměsčn lhůtu od doručen sprvnho rozhodnut, ve kter je třeba zvžit přpadn podn žaloby, a současně i vytvř prostor pro to, aby pro přpady, kde tato lhůta nen vyhovujc, bylo možno zkonem stanovit lhůtu k podn žaloby odchylně. Pokud by však současně touto lhůtou nebyla omezena oprvněn žalobce rozšiřovat žalobu na dalš vroky napadenho sprvnho rozhodnut a rozšiřovat žalobn důvody, pak by stanoven lhůty k podn žaloby postrdalo smysl, neboť by nebylo jasn, co vlastně m bt předmětem soudnho přezkoumn, vytvřel by se prostor pro neomezen, popřpadě i čelov protahovn soudnho řzen, což by ve svch důsledcch vedlo k prodlužovn stavu prvn nejistoty.
Dle Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že prvo podat žalobu je prvem vlučně spojenm s tm, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm sprvnho orgnu; teprve podnm takov žaloby je zahjeno soudn řzen, pro kter plat zsada rovnho postaven častnků, kterou zkonn prava pravidel platnch pro toto soudn řzen nevymezuje jen formlně, ale naplňuje i v materilnm slova smyslu. Dispozičn prvo žalobce s rozsahem žaloby nen tedy omezenm jedn strany tohoto řzen, ale naopak prvem vlučně spojenm s jednou stranou soudnho řzen - žalobcem. Ministerstvo spravedlnosti proto nepovažuje prvn pravu obsaženou v 250h odst. 1 větě za střednkem o. s. ř. za pravu, kter by porušovala čl. 37 odst. 3 Listiny.
Ve věci sam stavn soud dospěl k těmto zvěrům:
Podle čl. 36 odst. 2 Listiny m každ, kdo tvrd, že byl na svch prvech zkrcen rozhodnutm orgnů veřejn sprvy, prvo obrtit se na soud, aby přezkoumal zkonnost takovho rozhodnut, nestanov-li zkon jinak (tzv. generln klauzule s negativn enumerac). Přitom z pravomoci soudu nesm bt vyloučeno přezkoumn rozhodnut tkajcch se zkladnch prv a svobod podle Listiny. Zkon (o.s.ř.) pak tyto stavn principy rozvd v čsti pt - Sprvn soudnictv. Zkon zejmna stanov, kdo je legitimovn k podn tzv. sprvn žaloby. Ten, kdo je oprvněn žalobu podat, tak mus učinit zcela specifickm způsobem. Zde již nastupuje aplikace napaden čsti ustanoven 250h odst. 1 věty za střednkem o.s.ř., ve kterm, ve spojen s ustanovenm 249 odst. 2 o.s.ř. a dalšmi, je vyjdřena zsada, kter bv, ne zcela přesně, označovna jako zsada dispozičn. Při bližšm rozboru je totiž zřejm, že nejde ani tak o to, kdo určuje, o čem bude jednno, jako spše, o čem bude jednno a v jak lhůtě lze tento rozsah přezkumu vymezit, spše tedy jde o koncentraci řzen.
Lze shrnout, že sprvn soudnictv je založeno na zsadě (ať již ji nazveme jakkoli), že sprvn soud z vlastn iniciativy nepřezkoumv sprvn rozhodnut nad rmec vymezen žalobcem, a nenahrazuje tedy žalobcovu iniciativu. Z nzorů doktrinrnch se d usuzovat, že soud tak snad činit ani nemůže či dokonce nesm, ačkoliv např. ustanoven 250j odst. 1 o.s.ř. pro tak striktn nzor nehovoř ("Dojde-li soud k zvěru, že napaden rozhodnut je v souladu se zkonem,...").
Zvlštnost procesu je dle povinn prvn zastoupen žalobce, zsada vzanosti soudu zjištěnm skutkovm stavem a řada dalšch.
Uveden omezen a specifick proces nastoluj otzku, zda jsou jednotlivě i ve svch souvislostech stavně akceptovateln a podřaditeln pod požadavek vyplvajc z čl. 36 odst. 1 Listiny, tj., že u nezvislho a nestrannho soudu je nezbytn se svch prv domhat stanovenm způsobem. Předevšm pak je v tto souvislosti třeba odpovědět na otzku, zda se dispozičn zsada v některch přpadech nutně prolamuje, zejmna tedy, zda soud mus k něčemu, a pokud ano, k čemu, přihldnout, i když to žalobce nenamt - tedy ex officio.
Z komentře a judikatury k ustanoven 250h o.s.ř. vyplv, že nen pochyb o nutnosti takovho zsahu soudu u sprvnch aktů nulitnch. Připoušt se však, a stavn soud tento nzor sdl, že nen tak zcela jasno, co m bt za takov akty považovno. Komentř k o.s.ř. (Bureš, Drpal, Mazanec, C. H. Beck Praha) připoušt, že praxe bude nachzet i dalš otzky, k nimž budou muset sprvn soudy přihldnout z moci ředn, a že nejde ani tak o principiln nemožnost zkoumat sprvn rozhodnut nad rmec vymezen žalobcem, jako spše o sprvn a stabiln stanoven okruhu otzek důležitch pro rozhodnut, ke kterm soud mus přihldnout, i když to žalobce nenamt. Tak tento nzor stavn soud sdl a pouze považuje za potřebn připomenout, že každ ustanoven, kter tm, že formalizuje řzen ve sprvnm soudnictv, stanov de facto meze přstupu k soudu, tedy meze jednoho ze zkladnch stavnch prv - prva na soudn ochranu. Všechna takov ustanoven, a napaden ustanoven je jednm z nich, je proto nezbytn vykldat v duchu čl. 4 odst. 4 Listiny, tedy při aplikaci takovch ustanoven šetřit podstatu a smysl zkladnch prv a svobod. Jinak řečeno, existuje nepochybně vce situac, nežli jen nulita sprvnho aktu, kter bude muset vzt sprvn soud na zřetel i bez nvrhu, resp. na zkladě pozdnho upozorněn, tedy ex officio nebo spše, lpe vyjdřeno - ex aequo et bono.
stavn soud předpokld, že v naznačenm směru se bude judikatura sprvnch soudů vyvjet. Sm pak bude nucen při projednn stavn stžnosti samotn zaujmout stanovisko k otzce, zda je povinnost soudů přihldnout i bez nvrhu k přpadn prekluzi prva. Přitom je nucen znovu konstatovat, že takovto interpretačn role by nležela předevšm soudu, kter existuje dle stavy, ale nikoliv de facto - Nejvyššmu sprvnmu soudu.
stavn soud, posuzuje napaden ustanoven jako interpretovateln v stavnch mezch, neshledal v něm zakotvenou dispozičn zsadu, resp. princip koncentrace řzen ve sprvnm soudnictv nestavn, neboť, i když může bt kritizovn za to, že se vzdaluje zsadě materiln pravdy, nelze nevidět, že předevšm a zcela nepochybně napomh k naplněn stavnho prva na projednn a rozhodnut věci v přiměřen lhůtě, resp. bez zbytečnch průtahů (čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny).
Na druh straně však považuje stavn soud za svoji povinnost opětovně konstatovat, že sprvn soudnictv, ve kterm napaden ustanoven hraje jen parciln roli, jako celek neodpovd principům zakotvenm v čl. 6 odst. 1 uveden mluvy a je jako systm vytvořen v obdob představnm v rozporu s stavou již samou neexistenc Nejvyššho sprvnho soudu. Nen sporu o tom, že v soudobch vyspělch demokracich je završen soustavy sprvnch soudů společnou nadřzenou soudn instanc standardn a neodmyslitelnou součst řdnho chodu veřejn sprvy a naplněn principů prvnho sttu. Nejsou-li však několikalet apely stavnho soudu pro zkonodrce dostatečnou motivac k naplněn stavy, prohlašuje stavn soud, že bude ve sv rozhodovac činnosti důsledně hledat prostředky a možnosti, jak tento stav změnit.