Ve věci návrhu na zrušení ustanovení, jež jsou v § 3 odst. 1 písm. b) a v § 30 písm. b) zákona České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, vyjádřena slovy "na právnické fakultě" 225/1995 účinný od 13.10.1995

Schválené: 13.09.1995
Účinnost od: 13.10.1995
Autor: Ústavního soudu
Oblast: ZPŮSOBILOST PRO POVOLÁNÍ, ZAMĚSTNÁNÍ, POSTAVENÍ, FUNKCE, Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic., Právní postavení advokáta.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Ve věci návrhu na zrušení ustanovení, jež jsou v § 3 odst. 1 písm. b) a v § 30 písm. b) zákona České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, vyjádřena slovy "na právnické fakultě" 225/1995 účinný od 13.10.1995
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 225/1995 s účinností od 13.10.1995
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

225/1995 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. září 1995 v plénu o návrhu podaném spolu s ústavní stížností JUDr. J. L., bytem L., U K. 8/444, zastoupeného JUDr. P. R., advokátem se sídlem v L., B. N. 1502/1, na zrušení ustanovení, jež jsou v § 3 odst. 1 písm. b) a v § 30 písm. b) zákona České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, vyjádřena slovy "na právnické fakultě", za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn

I.

Dne 10. zř 1994 podal navrhovatel stavnmu soudu stavn stžnost směřujc proti rozsudku Obvodnho soudu pro Prahu 1 ze dne 19. ledna 1994 sp. zn. 12 C 519/93, ve spojen s rozsudkem Městskho soudu v Praze ze dne 9. června 1994 sp. zn. 22 Co 223/94. Těmito rozsudky byla zamtnuta jeho žaloba proti Česk advoktn komoře se sdlem v Praze 1, Nrodn tř. 16, kterou se domhal zapsn do seznamu advoktnch koncipientů Česk advoktn komory v Praze. Rozsudky obou soudů zamtly jeho žalobu a uznaly prvem nzor Česk advoktn komory, že dle 3 odst. 1 psm. b) a dle 30 psm. b) zkona Česk nrodn rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, lze zapsat do seznamu advoktů, resp. advoktnch koncipientů pouze osoby, jež nezskaly vysokoškolsk vzděln jinde než na prvnick fakultě vysok školy se sdlem v Česk a Slovensk Federativn Republice (nyn v Česk republice, resp. v Slovensk republice).

Protože navrhovatel je absolventem Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti, kter tž složil rigorzn zkoušku na prvnick fakultě a m titul JUDr., m za to, že jde o diskriminaci, kter m svůj zklad ve vše uveden formulaci 3 a 30 zkona Česk nrodn rady č. 128/1990 Sb., požadujc vysokoškolsk vzděln "na prvnick fakultě". Navrhovatel uplatnil nzor, že citovan ustanoven zkona vyjdřen slovy "na prvnick fakultě" jsou protistavn, již v odvolacm řzen. Městsk soud však tehdy nedospěl k zvěru, že zkon, jehož m bt použito, je v rozporu s stavnm zkonem, a proto nepoužil ustanoven čl. 95 odst. 2 stavy, aby věc předložil k rozhodnut stavnmu soudu.

Proto spojil navrhovatel svou stavn stžnost ve smyslu 74 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, s nvrhem na zrušen tohoto ustanoven pro rozpor s čl. 3 a 4 stavy a čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3 Listiny zkladnch prv a svobod. Jde o ustanoven, kter prohlašuj Listinu zkladnch prv a svobod za součst stavnho pořdku, stanov, že zkladn prva a svobody jsou pod ochranou soudn moci, upravuj princip rovnosti v prvech a zakazuj diskriminaci. Protistavnost spatřuje navrhovatel zejmna tž v porušen principu rovnosti ve smyslu čl. 4 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod, podle něhož zkonn omezen zkladnch prv a svobod mus platit stejně pro všechny přpady, kter splňuj stanoven podmnky. Uvd přpad osoby, kter se stejnm vzdělnm jako on sm se mohla stt advoktem.

Svůj nzor pak stěžovatel formuloval do nvrhu na zrušen slov "na prvnick fakultě", a to jak v 3, tak i v 30 zkona Česk nrodn rady č. 128/1990 Sb.

II.

Vzhledem k tomu přerušil sent stavnho soudu na zkladě 78 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. řzen o stavn stžnosti a nvrh na zrušen prvnho předpisu postoupil plnu k rozhodnut podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy.

Na vzvu soudce zpravodaje zaslal k nvrhu předseda Poslaneck sněmovny PhDr. Milan Uhde vyjdřen Parlamentu Česk republiky. V tomto sdělen se uvd, že zkon Česk nrodn rady č. 128/1990 Sb. byl řdnm způsobem schvlen a vyhlšen a je tak obsahově plně v souladu s stavou a Listinou zkladnch prv a svobod. Ustanoven zkona o advokacii požadujc vysokoškolsk vzděln na prvnick fakultě pro zpis do seznamu advoktnch koncipientů je jednoznačn a je přiměřen, že do seznamu advoktnch koncipientů lze zapsat pouze absolventy prvnickch fakult, nikoli jinch vysokch škol, i když svm zaměřenm zčsti, jak tomu bylo u Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti, poskytovaly vzděln obdobn, jako na prvnick fakultě. Předseda Poslaneck sněmovny přitom poukazuje tž na stanovisko Nejvyššho soudu Česk republiky z 18. ledna 1995 (Plsn 1/95), kter neshledalo v rozhodnut obou soudů ždn pochyben.

III.

stavn soud pot, co zjistil, že požadavek vzděln na prvnick fakultě pro činnost v advokacii je v zkoně Česk nrodn rady č. 128/1990 Sb. jednoznačn a formlněprvně nenapadnuteln, zvžil, zda vzděln na Fakultě Veřejn bezpečnosti Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti je, či nen tak obsahově (tj. materilněprvně) shodn se vzdělnm na prvnick fakultě a zda nejde o nerovn hodnocen rovnho, neboť to by odporovalo myšlence materilnho prvnho sttu.

Z hlediska stěžovatelem namtan paralely prvnickho vzděln na prvnickch fakultch a na Vysok škole Sboru nrodn bezpečnosti je třeba ozřejmit jej genezi.

1. Již v průběhu 60. let slily tendence ke zvšen vzděln pracovnků v rezortu Ministerstva vnitra. Požadavek vyšš kvalifikace byl sice zprvu realizovn různmi kurzy prvnickch fakult pro pracovnky tohoto rezortu, ve druh polovině 60. let však již i v rmci dlkovho studia na prvnick fakultě, svm rozsahem a svmi požadavky již blzkho nrokům na posluchače řdnho studia.

2. Tento proces směřujc k rovnohodnotnmu prvnickmu vzděln se však po rusk invazi v době tzv. "normalizace" centrlně-byrokratickho modelu řzen společnosti zřejmě rozchzel s nroky, kter kladla mocensk centrla na kvalifikaci vkonnch apartů. Zkonn opatřen Federlnho shromžděn č. 107/1973 Sb., o zřzen Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti, se stalo vrazem jinch, resp. dalšch hodnotovch a obsahovch nroků na pracovnky v rezortu Ministerstva vnitra než těch, kter mohly bt realizovny řdnm globlnm a univerzlnm prvnickm studiem. Vysok škola Sboru nrodn bezpečnosti se stala oproti prvnickm fakultm jakousi rezortn vysokou školou.

3. Jej zřzen nebylo přitom chpno jako nhrada prvnick fakulty, protože kromě absolventů Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti a těch, kteř z těch či oněch důvodů v rezortu Ministerstva vnitra nepotřebovali vysokoškolsk anebo dokonce vůbec ždn vzděln, přichzeli do tohoto rezortu i nadle tž absolventi prvnickch fakult. Absolvovn prvnick fakulty zůstalo potřebnm předpokladem pro takov pracovn msta v rezortu, jež svou povahou vyžadovala spše univerzln prvnick vzděln (např. v civilně-sprvnm seku).

4. Nově zřzen Vysok škola Sboru nrodn bezpečnosti se naproti tomu stala prostředkem ke zvšen kvalifikace nikoli univerzlně-prvn, ale rezortně-specifick. Vychovvala pracovnky k kolům vyplvajcm z posln Ministerstva vnitra. Česk advoktn komora při zkoumn odbornch předpokladů stěžovatele zjistila z jeho diplomu, že zskal na Fakultě Veřejn bezpečnosti kvalifikaci v oboru prvně-bezpečnostnm. Z vysvědčen o sttn zvěrečn zkoušce pak vyplynulo, že tato zkouška byla zaměřena kromě obecn teorie sttu a prva na marxismus-leninismus, trestn prvo a na kriminalistiku a veřejnou pořdkovou činnost Veřejn bezpečnosti, nikoli však na dalš prvn obory, z nichž musel vykonat zkoušky student prvnick fakulty (zejmna tž obory občanskho a hospodřskho prva).

Vzhledem k tomu, že vyučovan obory se kryly s vukou na prvnickch fakultch jen zčsti a že orientace a dimenze vuky, jakož i studijn požadavky byly vedeny clovmi představami, jež se tak lišily od profilace univerzlnch prvnků, stavn soud nemůže než dospět k zvěru, že navrhovatel jako absolvent Fakulty Veřejn bezpečnosti Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti nejen formlně, ale ani materilně-prvně nevyhovuje nrokům stanovenm v 3 odst. 1 psm. b) a v 30 psm. b) zkona Česk nrodn rady č. 128/1990 Sb.

stavn soud se přitom opr o obsahov zjištěn vyjdřen ve stanovisku Nejvyššho soudu pod Plsn 1/95, v němž se uvd zejmna, že od vzniku Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti až do jejho zrušen byly zřzeny na tto škole různ fakulty: Fakulta Veřejn bezpečnosti, Fakulta Sttn bezpečnosti, Fakulta ochrany sttnch hranic a Fakulta vyšetřovn. Ždn z nich nebyla prvnickou fakultou poskytujc univerzln prvn vzděln ve všech oborech prva. Ze stanovench oborů na Vysok škole Sboru nrodn bezpečnosti a z učebnch plnů tto školy je zřejm, že sice poskytovala tž určit vzděln v některch odvětvch prva, ale jej zaměřen bylo odlišn od prvnickch fakult a odpovdalo specifickm požadavkům na vuku tehdejšch přslušnků bvalho Sboru nrodn bezpečnosti.

5. Ani skutečnost, že navrhovatel později složil rigorzn zkoušku a zskal titul doktora prv, nemůže nahradit prvnick vzděln na prvnick fakultě, a to proto, že rigorzn zkouška se provd pouze v určitm vybranm oboru a nem univerzlně-prvn povahu. Mohlo by se namtnout, že ani na prvnickch fakultch nebylo předpokladem pro udělen titulu JUDr. složen dodatečn rigorzn zkoušky ze všech prvnch oborů, takže když např. v roce 1971 absolvoval student prvnickou fakultu zvěrečnou zkouškou směru justičnho, nebyl např. zkoušen z prva hospodřskho apod. Na rozdl od absolventa Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti však již předtm musel absolvovat prvnick studium ve všech jeho oborech a vykonat všechny předepsan zkoušky, což lze chpat jako nezbytn předpoklad pro to, aby mohl vůbec přistoupit ke zkouškm doktorskm. Prvě tento předpoklad však u absolventů Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti ve srovnateln mře splněn nen.

6. Ze všech uvedench důvodů stavn soud neshledal porušen čl. 3 a 4 stavy, jež stanov, že Listina zkladnch prv a svobod je součst stavnho pořdku Česk republiky a že zkladn prva a svobody jsou pod ochranou soudn moci. Argument o diskriminaci nelze uznat, protože ani materilněprvně nelze dovodit shodnost clů, obsahu a metod vuky, jakož i požadavků kladench na studenty Vysok školy Sboru nrodn bezpečnosti a na studenty prvnickch fakult. Na tom nic neměn ani jednotliv přpady, kter navrhovatel uvedl během jednn. Předmětem tohoto rozhodnut stavnho soudu je totiž obecn zjištěn, zda slova "na prvnick fakultě" v zkoně o advokacii jsou, či nejsou v souladu s stavnmi zkony.

Zkonodrce v 43 zkona Česk nrodn rady č. 128/1990 Sb. stanovil, že advokti, kteř ke dni nabyt činnosti tohoto zkona byli již členy krajskch sdružen advoktů a Městskho sdružen advoktů v Praze, se zapš do seznamu advoktů bez ždosti. Ani tm však nebyl porušen princip rovnosti (čl. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod), neboť jde o opatřen přpustn v zjmu prvn jistoty a stability již existujcch prvnch vztahů, což odpovd principům prvnho sttu.

Nvrh na zrušen slov "na prvnick fakultě" v 3 odst. 1 psm. b) a v 30 psm. b) zkona Česk nrodn rady č. 128/1990 Sb. by kromě toho vytvořil stav, kter by připouštěl jako předpoklad pro vkon advokacie pouze obecně "vysokoškolsk vzděln", aniž by vůbec specifikoval prvnickou povahu tohoto vzděln.

Na zkladě uvedench vah nemohl stavn soud, než dospět k zvěru nvrh na zrušen t čsti ustanoven 3 odst. 1 psm. b) a 30 psm. b) zkona Česk nrodn rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, jež je vyjdřena slovy "na prvnick fakultě", zamtnout.

Načítávám znění...
MENU
Hore