Sp. zn. Pl. ÚS 14/09 ve věci návrhu na vyslovení rozporu § 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném do 31.7.2011, s ústavním pořádkem 22/2012 účinný od 20.01.2012

Schválené: 25.10.2011
Účinnost od: 20.01.2012
Autor: Ústavního soudu
Oblast: TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., SPRÁVNÍ PŘESTUPKY. SPRÁVNÍ DELIKTY., Pokuty. Blokové pokuty.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL

Sp. zn. Pl. ÚS 14/09 ve věci návrhu na vyslovení rozporu § 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném do 31.7.2011, s ústavním pořádkem 22/2012 účinný od 20.01.2012
Přejít na §    
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Nález 22/2012 s účinností od 20.01.2012
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

22/2012 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 14/09 dne 25. října 2011 v plénu ve složení Pavel Rychetský (předseda soudu), Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil (soudce zpravodaj), Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Krajského soudu v Ostravě podaném podle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky na vyslovení rozporu ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném do 31. 7. 2011, s ústavním pořádkem, za účasti 1. Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a 2. Senátu Parlamentu České republiky, takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodněn

I.

Rekapitulace nvrhu a argumentace navrhovatele

1. Nvrhem podanm v souladu s člnkem 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen „stava“), jenž byl stavnmu soudu doručen dne 4. června 2009, splňujcm obsahov i formln nležitosti podle zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen „zkon o stavnm soudu“), se samosoudce Krajskho soudu v Ostravě Mgr. Ondřej Mrkota (dle jen „navrhovatel“) domhal zrušen ustanoven 22 odst. 4 zkona č. 200/1990 Sb., o přestupcch, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen „zkon o přestupcch“).

2. Ustanoven 22 odst. 4 zkona o přestupcch (platn do 31. 7. 2011) znělo:

„Pokuta od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zkaz činnosti od jednoho roku do dvou let se ulož za přestupek podle odstavce 1 psm. c), d), e) bodů 1 a 5, a psm. h).“.

3. Navrhovatel se domnv, že v těch přpadech, v nichž pachatel je v přestupkovm řzen sthn za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemnch komunikacch podle ustanoven 22 odst. 1 psm. e) bodu 1 zkona o přestupcch (ve zněn platnm do 31. 7. 2011), jehož „se dopust ten, kdo v provozu na pozemnch komunikacch - řd motorov vozidlo a - nen držitelem přslušn skupiny nebo podskupiny řidičskho oprvněn,“ jsou sankce předepsan v ustanoven 22 odst. 4 thož zkona v rozporu s stavnmi předpisy.

4. Navrhovatel m za to, že takto zkonem určen sankce odporuj principům prvnho sttu, zakotvenm v preambuli a v člnku 1 stavy. Takto pevně a kogentně stanoven sankce pr porušuj princip proporcionality a jsou v rozporu se zkazem nadměrnosti zsahů do zkladnch prv a svobod.

5. Porušen stavnho principu rovnoprvnosti občanů, zakotvenho v preambuli stavy, spatřuje navrhovatel v tom, že napaden prvn prava přikazuje uložit pachatelům deliktů kvalifikovanch jako přestupek přsnějš sankci než pachatelům skutkově analogickch deliktů kvalifikovanch jako trestn čin; přitom přestupek je typově mně zvažn než trestn čin, a zasluhoval by tudž mrnějš sankci.

6. Tento dajn nepoměr navrhovatel dokumentuje tm, že porovnv ustanoven 22 odst. 1 psm. e) bodu 1 zkona o přestupcch (ve zněn platnm do 31. 7. 2011) s ustanovenm 180d zkona č. 140/1961 Sb., trestn zkon, (ve zněn platnm do 31. 12. 2009), v němž byl upraven trestn čin „řzen motorovho vozidla bez řidičskho oprvněn“. Definice deliktnho jednn, tj. řzen bez řidičskho oprvněn, je pr v obou ustanovench zcela identick. Zjevnou disproporci sankc spatřuje navrhovatel zejmna v tom, že doln hranice peněžit pokuty je v citovanm ustanoven zkona o přestupcch stanovena na čstku 25 000 Kč, zatmco podle 53 odst. 1 trestnho zkona čin spodn hranice peněžitho trestu pouhch 2 000 Kč. Dalš zjevn disproporce m pr spočvat v tom, že zkon o přestupcch přikazuje vždy uložit kumulativně jak pokutu, tak zkaz činnosti, zatmco trestn zkon připoušt tž samostatn uložen toliko jednoho trestu.

7. Navrhovatel pokld za stavně relevantn vadu napaden prvn pravy tak skutečnost, že se j omezuje možnost sprvnho uvžen při vyměřovn sankce. Je tm pr ohrožena individualizace sankce a možnost přihldnout ke konkrtnm okolnostem přpadu, zejmna k zvažnosti deliktu a k vlastnostem pachatele. Tm by mohlo dojt ke krajn nespravedlnosti.

8. Konečně poukazuje navrhovatel na to, že napaden prava, umožňujc uložit zkaz činnosti, může vst k dotčen člnku 26 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod („Každ m prvo na svobodnou volbu povoln a přpravu k němu, jakož i prvo podnikat a provozovat jinou hospodřskou činnost.“). Vysok peněžit pokuta může pr představovat tak intenzivn zsah do majetkovch poměrů jednotlivce, že porušuje stavn ochranu vlastnictv, zaručenou člnkem 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod. Jak uložen pokuty, tak uložen zkazu činnosti pr může mt pro pachatele a členy jeho domcnosti „likvidačn charakter“. Protistavnost takovch „likvidačnch“ sankc dovozuje navrhovatel z argumentace uveden v nlezu stavnho soudu ze dne 13. 8. 2002 sp. zn. Pl. S 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.).

II.

Průběh předchozho řzen, z něhož vzešlo podn nvrhu

9. Z obsahu spisu Krajskho soudu v Ostravě sp. zn. 58 Ca 31/2008, kter si stavn soud vyždal, se zjišťuje, že pan R. V. byl rozhodnutm Magistrtu města Ostravy ze dne 14. května 2008 č. j. DSČ/17918/08/SŘ-KLU uznn vinnm spchnm přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemnch komunikacch podle 22 odst. 1 psm. e) bodu 1 zkona o přestupcch (ve zněn platnm do 31. 7. 2011). Přestupku se měl dopustit tm, že dne 12. 7. 2007 řdil po ulici Ndražn v Ostravě osobn automobil Škoda Favorit, přestože nen držitelem přslušnho řidičskho oprvněn. Řidičsk oprvněn mu bylo předtm odňato rozhodnutm Okresnho řadu Opava ze dne 26. dubna 2001, kterm mu byla uložena sankce zkazu řzen motorovch vozidel na 14 měsců. Tuto dřve uloženou sankci zkazu řzen motorovch vozidel na 14 měsců sice pan R. V. již dnem 18. 6. 2002 vykonal, pot však psemně nepoždal o vrcen řidičskho oprvněn, jak bylo jeho povinnost vyplvajc z ustanoven 102 zkona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemnch komunikacch a o změnch některch zkonů, takže v době silničn kontroly dne 12. 7. 2007 platn řidičsk oprvněn neměl, a řdil tudž bez řidičskho oprvněn. Je třeba dodat, že podmnkou pro vrcen řidičskho oprvněn po vkonu trestu nebo sankce zkazu činnosti (kterou R. V. nesplnil), vyplvajc z ustanoven 102 odst. 5 zkona č. 361/2000 Sb., v tehdy platnm zněn, bylo opětovn prokzn odborn a zdravotn způsobilosti. Za spchn tohoto přestupku mu byla podle 22 odst. 4 zkona o přestupcch uložena pokuta ve vši 25 000 Kč a sankce zkazu činnosti spočvajc v zkazu řzen motorovch vozidel na dobu 12 měsců.

10. Proti rozhodnut Magistrtu města Ostravy ze dne 14. 5. 2008 podal R. V. odvoln, kter bylo rozhodnutm Krajskho řadu Moravskoslezskho kraje ze dne 24. 6. 2008 č. j. MSK 93021/2008 zamtnuto.

11. Žalobou podanou u Krajskho soudu v Ostravě dne 4. 7. 2008 se R. V. domhal zrušen rozhodnut Krajskho řadu Moravskoslezskho kraje ze dne 24. 6. 2008, jakož i zrušen rozhodnut Magistrtu města Ostravy ze dne 14. 5. 2008, popř. zmrněn uložench sankc. V žalobě tvrdil, že k přestupku, jehož spchn nepopr, došlo z jeho strany nevědomky jeho formln chybou spočvajc v tom, že nepoždal o vrcen řidičskho oprvněn. Je si vědom, že vytkanm jednnm se dopustil přestupku, ale souběžn uložen dvou sankc - pokuty ve vši 25 000 Kč a sankce zkazu řzen motorovch vozidel na dobu dvancti měsců - považuje za neadekvtn a nepřiměřen. M za to, že jde o kumulovn nepřiměřeně tvrdch trestů, neproporcionln ke společensk nebezpečnosti přestupku. Poukzal na to, že zkon o přestupcch nerozlišuje, zda pachatel tohoto přestupku dřve vlastnil, či nikdy nevlastnil řidičsk oprvněn, a na to, že vše sankc je nepřiměřen ve srovnn s tresty ukldanmi v trestnch věcech pachatelům dopravnch nehod, v jejichž důsledku došlo k ublžen na zdrav s nsledkem smrti. Poukzal tak na to, že je v současn době evidovn jako nezaměstnan na řadu prce, nem řidičsk oprvněn, což mu snižuje možnost prci zskat; jemu uložen sankce pro něj maj zvažn existenčn důsledky.

12. Za tto procesn situace dospěl Krajsk soud v Ostravě k zvěru, že ustanoven 22 odst. 4 zkona o přestupcch (ve zněn platnm do 31. 7. 2011), jež by mělo bt v jm vedenm řzen aplikovno, je v rozporu s stavnm pořdkem, a proto věc předložil podle člnku 95 odst. 2 stavy stavnmu soudu s nvrhem na zrušen tohoto ustanoven. Usnesenm ze dne 3. 8. 2009 č. j. 58 Ca 31/2008-43 krajsk soud řzen ve věci sp. zn. 58 Ca 31/2008 přerušil.

III.

Vyjdřen častnků řzen a dalšch sttnch orgnů k nvrhu

13. Podle 69 odst. 1 zkona o stavnm soudu byl stejnopis nvrhu zasln oběma častnkům řzen. Předsedov obou komor Parlamentu Česk republiky popsali ve svch vyjdřench postup legislativnho procesu při schvalovn napadench ustanoven zkona. Vyjdřili přesvědčen, že tato ustanoven jsou souladn s stavnmi předpisy. Oba vyslovili souhlas s upuštěnm od stnho jednn před stavnm soudem.

14. Na vzvu stavnho soudu se k nvrhu vyjdřila ministryně spravedlnosti JUDr. Daniela Kovřov. Ve svm vyjdřen ze dne 30. 9. 2009 připoušt, že stanoviska obsažen v nvrhu zčsti koresponduj s nzory obsaženmi v judikatuře obecnch soudů. Zmiňuje zejmna usnesen Nejvyššho soudu ze dne 10. 12. 2008 sp. zn. 7 Tdo 1529/2008, v němž se porovnvaj skutkov podstaty trestnho činu řzen motorovho vozidla bez řidičskho oprvněn dle 180d trestnho zkona (ve zněn platnm do 31. 12. 2009) a přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemnch komunikacch podle 22 odst. 1 psm. e) bodu 1 zkona o přestupcch (ve zněn platnm do 31. 7. 2011) a v němž se uvd, že „rozdl mezi oběma delikty spchanmi v mysln formě spočv jen ve stupni jejich nebezpečnosti pro společnost“. Ministryně spravedlnosti přitakv nzoru, že trestn zkon poskytuje soudům širš možnosti individualizace a diferenciace trestů, než tak čin zkon o přestupcch. Odstraněn tto disproporce by však vyžadovalo hlubš legislativn zsah do zkona o přestupcch; navrhovan zrušen ustanoven 22 odst. 4 zkona o přestupcch tento problm nemůže vyřešit. Ministryně upozorňuje, že nov trestn zkonk (zkon č. 40/2009 Sb., trestn zkonk; činn od 1. 1. 2010) již neobsahuje ždn trestn čin, kter by byl identick s trestnm činem podle 180d dřvějšho trestnho zkona, takže komparace obou ustanoven, o niž se opr argumentace navrhovatele, je již obsoletn.

15. Ministr vnitra Ing. Martin Pecina ve svm vyjdřen, kter stavnmu soudu došlo dne 8. 10. 2010, vyslovuje nesouhlas s argumenty navrhovatele a doporučuje zamtnut nvrhu. Poukazuje na zvažnost jednn spočvajcho v řzen motorovho vozidla bez řidičskho oprvněn; na nebezpečnost tohoto jevu se upozorňuje i v dokumentech Evropsk unie. Sankce předpokldan v napadenm ustanoven zkona o přestupcch pln důležitou preventivn roli.

16. Magistrt města Ostravy, odbor dopravně sprvnch činnost, ve svm vyjdřen ze dne 29. 7. 2009 poukzal na značnou typovou společenskou nebezpečnost danho přestupku a na „alarmujc stav na českch silnicch“. Sankce stanoven v napadenm 22 odst. 4 zkona o přestupcch splňuj požadavky generln a individuln prevence.

17. Krajsk řad Moravskoslezskho kraje, odbor dopravy a silničnho hospodřstv, ve svm vyjdřen ze dne 29. 7. 2009 podpořil nvrh na zrušen ustanoven 22 odst. 4 zkona o přestupcch a ztotožnil se s argumenty navrhovatele. Vyslovuje nzor, že spodn hranice sankce stanoven v napadenm ustanoven nesplňuje požadavek, aby byla „adekvtn pro všechny přpady, na kter bude aplikovna“, a sprvnmu orgnu de facto neumožňuje přihldnout adekvtně ke kritrim pro vměru sankce, uvedenm v 12 odst. 1 zkona o přestupcch. Krajsk řad konstatuje, že „zdejš sprvn orgn se ve sv rozhodovac praxi často setkv s tm, že tyto sankce maj až likvidačn charakter“.

18. Dne 2. 5. 2011 obdržel stavn soud sdělen Nejvyššho sprvnho soudu, z něhož vyplv, že před nm probh pod sp. zn. 9 As 88/2010 jin řzen, jehož předmětem je analogick problematika jako ta, jež je řešena v tto věci před stavnm soudem. Tž v řzen před Nejvyššm sprvnm soudem namt jin pachatel nedbalostnho dopravnho přestupku (jmž bylo způsobeno lehk ublžen na zdrav), že sankce, kter mu byla uložena v přestupkovm řzen, je přsnějš než ta, jak by mu mohla bt uložena za trestn čin ublžen na zdrav z nedbalosti v trestnm řzen. Pot, co se Nejvyšš sprvn soud dozvěděl, že stavn soud v tomto řzen pod sp. zn. Pl. S 14/09 řeš analogickou problematiku, sv řzen ve věci sp. zn. 9 As 88/2010 podle 48 odst. 2 psm. f) zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn, ve zněn zkona č. 127/2005 Sb., přerušil a vyčkv na rozhodnut stavnho soudu.

IV.

Replika navrhovatele a jeho nsledn doplněn nvrhu

19. Vyjdřen zmněn shora v čsti III odůvodněn nlezu zaslal stavn soud navrhovateli k seznmen a k eventuln replice. Sdělenm ze dne 12. 11. 2009 navrhovatel oznmil, že prva repliky nevyužv a vyslovil souhlas s upuštěnm od stnho jednn před stavnm soudem.

20. Přpisem, kter byl stavnmu soudu doručen dne 13. 9. 2011, doplnil navrhovatel petit svho nvrhu. Konstatoval, že v době po podn nvrhu došlo ke změně prvn pravy, neboť s činnost od 1. 8. 2011 bylo ustanoven 22 zkona o přestupcch zrušeno člnkem III bodem 1 zkona č. 133/2011 Sb., kterm se měn zkon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemnch komunikacch a o změnch některch zkonů (zkon o silničnm provozu), ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony. Prakticky v totožnm zněn však bylo zněn zrušenho ustanoven 22 odst. 4 zkona o přestupcch převzato člnkem I bodem 45 zkona č. 133/2011 Sb. do novho zněn 125c odst. 4 psm. a) a odst. 5 zkona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemnch komunikacch a o změnch některch zkonů (zkon o silničnm provozu), ve zněn pozdějšch předpisů, činnho od 1. 8. 2011.

21. Navrhovatel dodv, že podle jeho nzoru z člnku 95 odst. 2 stavy vyplv, že povinnost stavnho soudu je přezkoumat stavnost napadenho ustanoven zkona, i když již bylo zrušeno (změněno), a to za podmnky, že adrestem tvrzenho důvodu protistavnosti je veřejn moc, tedy nikoli subjekt soukromho prva, a za podmnky, že napaden ustanoven zkona m bt při řešen dosud neskončen věci použito obecnm soudem. Domnv se, že tyto podmnky jsou v projednvan věci splněny, a proto navrhuje, aby stavn soud vyslovil protistavnost zrušenho ustanoven 22 odst. 4 zkona o přestupcch, ve zněn platnm a činnm do 31. 7. 2011.

V.

Upuštěn od stnho jednn

22. Projednvan prvn problematika i všechny skutkov okolnosti přpadu byly dostatečně zřejm z listinnch podkladů. Protože se od stnho jednn nedalo očekvat dalš objasněn věci, stavn soud od něj se souhlasem všech častnků upustil podle 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu.

VI.

Přezkoumn důvodů pro eventuln zastaven řzen

23. Vzhledem k tomu, že s činnost od 1. 8. 2011 bylo napaden ustanoven 22 odst. 4 zkona o přestupcch zrušeno člnkem III bodem 1 zkona č. 133/2011 Sb., kterm se měn zkon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemnch komunikacch a o změnch některch zkonů (zkon o silničnm provozu), ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, stavn soud zvažoval, zda nejsou splněny podmnky pro zastaven řzen před stavnm soudem podle 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu, a dospěl k zvěru, že v nynějš věci nen namstě řzen zastavit, nbrž povinnost stavnho soudu je o nvrhu rozhodnout.

24. stavn soud setrvv na zvěrech vyslovench v předchoz judikatuře [viz např. nlez sp. zn. Pl. S 33/2000 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.), dostupn tž na http://nalus.usoud.cz]. Interpretac člnku 95 odst. 2 stavy stavn soud dovodil, že je oprvněn a povinen přezkoumvat soulad zkona s stavnm pořdkem i pot, co zkon pozbyl platnosti před skončenm řzen o kontrole norem v těch věcech, v nichž řzen bylo zahjeno na nvrh soudu a zkon m bt aplikovn v dosud neskončenm řzen před obecnmi soudy. Takov situace existuje tž v nynějš věci.

25. Posouzen souladnosti napaden prvn pravy s stavnm pořdkem je ždouc tž z toho důvodu, že prvn prava obsažen v novm zněn ustanoven 125c odst. 4 psm. a) a odst. 5 zkona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemnch komunikacch a o změnch některch zkonů (zkon o silničnm provozu), ve zněn činnm od 1. 8. 2011, je identick s předchoz (zrušenou) pravou a jej aplikace by mohla vzbuzovat stejn pochybnosti jako prava předchoz.

VII.

stavn konformita legislativnho procesu

26. Podle 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu posuzuje stavn soud nejprve otzku, zda napaden prvn předpis byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Z psemnch podkladů, kter stavnmu soudu předložili předsedov obou komor Parlamentu Česk republiky, stavn soud zjistil, že dotyčn ustanoven napadenho zkona bylo vydno stavně konformnm způsobem.

VIII.

Obsahov posouzen napadench ustanoven zkona

27. Nmitky, jimiž navrhovatel zdůvodňuje dajnou protistavnost napadenho zkonnho ustanoven, lze shrnout do tř bodů:

a) sankce, kter zkon o přestupcch stanov za spchn přestupků, jsou pr za určitch okolnost přsnějš než sankce, kter stanov trestn zkon za spchn skutkově analogickch trestnch činů; přestupkov zkon, na rozdl od trestnho zkona, neobsahuje možnost mimořdnho snžen sankc či upuštěn od potrestn; zatmco trestn řd umožňuje různ varianty odklonů, zkonn prava řzen o přestupcch takovou možnost neobsahuje; to vše pr zakld nerovnost mezi pachateli přestupků a pachateli trestnch činů;

b) pevně stanoven rozpět sankčnch sazeb za spchn přestupku a povinnost uložit kumulativně obě sankce (pokutu a zkaz činnosti) pr znemožňuje spravedlivě diferencovat vši sankc s přihldnutm ke konkrtnm okolnostem skutku a k osobě pachatele; mezi zvažnost deliktu a vš sankce může vznikat neodůvodněn disproporce, ukldan sankce mohou bt nespravedliv;

c) uložen těchto sankc pr může mt pro pachatele a členy jeho domcnosti „likvidačn charakter“.

28. stavn soud konstatuje, že ždn z těchto nmitek nen oprvněn, nem stavněprvn relevanci ani nedokld rozpor napaden prvn pravy s stavnm pořdkem.

29. stavn soud předevšm zdůrazňuje, že prvn prava sankcionovn trestnch činů a přestupků je ve vlučn kompetenci zkonodrce a je obsažena v „obyčejnch“ („podstavnch“) zkonech. Pokud jde o trestn činy, je zsada nulla poena sine lege obsažena explicite přmo v stavnch předpisech (viz čl. 39 Listiny zkladnch prv a svobod: „Jen zkon stanov, kter jednn je trestnm činem a jak trest, jakož i jak jin jmy na prvech nebo majetku, lze za jeho spchn uložit.“). Pokud jde o sankce za přestupky a jin sprvn delikty, v stavnch předpisech takto explicitně formulovan pravidlo nenalezneme. Z ustanoven člnku 2 odst. 3 stavy („Sttn moc slouž všem občanům a lze ji uplatňovat jen v přpadech, v mezch a způsoby, kter stanov zkon.“), jakož i z ustanoven člnku 2 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod („Sttn moc lze uplatňovat jen v přpadech a v mezch stanovench zkonem, a to způsobem, kter zkon stanov.“) a z člnku 4 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod („Povinnosti mohou bt ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch a jen při zachovn zkladnch prv a svobod.“) lze dovodit stavn pravidlo, že rovněž sankce za přestupky může stanovit toliko zkon.

30. stavn předpisy obsahuj jen několik mlo explicitnch ustanoven o sankcch a upravuj spše jen nepřekročiteln limity trestn. Takovou povahu m např. ustanoven člnku 6 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod („Trest smrti se nepřipoušt.“) nebo ustanoven člnku 7 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod („Nikdo nesm bt mučen ani podroben krutmu, nelidskmu nebo ponižujcmu zachzen nebo trestu.“).

31. Podobně sporadick je explicitn prava sankcionovn v mezinrodnch mluvch o lidskch prvech. V mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluva“) nalezneme takov ustanoven v člnku 3 („Nikdo nesm bt mučen nebo podrobovn nelidskmu či ponižujcmu zachzen anebo trestu.“). Stejn ustanoven obsahuje tak Mezinrodn pakt o občanskch a politickch prvech v člnku 7. Protokol č. 6 k mluvě obsahuje v člnku 1 zkaz trestu smrti.

32. Někter kritria pro prvn pravu sankc lze odvodit z obecnch ustanoven stavy (preambule a člnek 1) a Listiny zkladnch prv a svobod (člnek 1), zejmna z principu rovnosti občanů v důstojnosti i v prvech.

33. V souladu s stavnm vymezenm kompetenc stavnho soudu podle člnku 83 stavy („stavn soud je soudnm orgnem ochrany stavnosti.“) může stavn soud podle člnku 95 odst. 2 stavy v dan věci posuzovat toliko to, zda sankce stanoven zkonem za spchn přestupku nejsou rozporn s stavnmi předpisy (eventulně s stavnmi principy).

34. vahy o tom, zda určit zvadn jednn maj bt trestn nebo beztrestn (kriminalizace nebo naopak dekriminalizace jednn), definovn skutkovch podstat deliktů (trestnch činů, přestupků) a stanoven druhu a vše sankc (intenzita trestn a sprvn represe) jsou podmněny mnoha socilnmi determinantami, kter se v průběhu historickho vvoje měn. Nen ničm neobvyklm, že jednn dřve beztrestn prohls zkonodrce novou zkonnou pravou za trestn (kriminalizace jednn), nebo naopak dřve trestn jednn je dekriminalizovno. Nezřdka se měn tak zkonn kategorizace deliktů - dřvějš trestn činy začnou bt novou pravou kvalifikovny jako přestupky nebo naopak dřvějš přestupky se stanou trestnmi činy. Sledovnm vvoje zkonn pravy za delš časov obdob lze snadno zjistit, že tak stanoven druhu a vše sankc za spchan delikty podlh poměrně dynamickm změnm.

35. Legislativn prava všech těchto otzek je ve vlučn kompetenci zkonodrce, kter se řd kriminlně politickmi kritrii, např. hlediskem generln prevence, četnost vskytu deliktů v dan historick době, intenzitou rizika deliktnho jednn a z toho plynoucm stupněm ohrožen spořdanho lidskho soužit („prvnho mru“), proměnami v axiologickm nazrn veřejnosti na vznam individulnch a společenskch hodnot a prvnch statků poškozovanch deliktnm chovnm pachatelů apod.

36. stavn soud, respektujc stavn princip dělby moci, nen povoln k tomu, aby posuzoval vhodnost (čelnost) jednotlivch druhů sankc, zkonem stanoven sazby sankc (jejich vši), možnost alternativnho či kumulativnho ukldn sankc apod. Do zkonn pravy těchto otzek by stavn soud mohl zashnout pouze v přpadě, že by zkonodrce překročil stavněprvn limity. V tto věci však nebyl zjištěn ždn rozpor napaden prvn pravy s stavnm pořdkem.

37. stavn soud nesdl navrhovatelův nzor, že protistavnost napadenho ustanoven lze dovozovat z toho, že sankce stanoven za spchn přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemnch komunikacch podle ustanoven 22 odst. 1 psm. e) bodu 1 zkona o přestupcch (ve zněn platnm do 31. 7. 2011) jsou dajně přsnějš než sankce stanoven za spchn skutkově analogickho trestnho činu řzen motorovho vozidla bez řidičskho oprvněn podle 180d zkona č. 140/1961 Sb., trestn zkon, (ve zněn platnm do 31. 12. 2009).

38. Takov komparace nen korektn již z toho důvodu, že kritrium „přsnosti“ navrhovatel posuzuje toliko podle dlčch elementů zkonem předepsanch sankc, totiž pouze podle spodn hranice peněžit pokuty (2 000 Kč za trestn čin versus 25 000 Kč za přestupek) a podle toho, že zkon o přestupcch přikazuje vždy uložit kumulativně jak pokutu, tak zkaz činnosti, zatmco trestn zkon připoušt tž samostatn uložen toliko jednoho trestu.

39. K vstižnmu srovnn přsnosti sankc je třeba posoudit komplexně cel obsah a rozsah sankčnch ustanoven u obou deliktů:

- za uveden přestupek bylo nutno uložit pokutu od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zroveň zkaz činnosti od jednoho roku do dvou let;

- za uveden trestn čin bylo možno uložit trest odnět svobody až na jeden rok nebo peněžit trest od 2 000 Kč do pěti milionů Kč nebo zkaz činnosti na jeden rok až deset let (přičemž tyto druhy trestů bylo možno uložit buď samostatně, nebo kumulativně).

Takov komplexn porovnn všech elementů sankc ukazuje, že tresty za trestn čin jsou nepochybně přsnějš než sankce za korespondujc přestupek.

40. Systmy trestnho trestn na jedn straně a sprvnho trestn na straně druh spolu sice souvisej, avšak zroveň jsou do značn mry autonomn. Liš se v tom, že chrn do značn mry odlišn druhy socilnch vztahů (u sprvnch deliktů jde zejmna o ochranu řdnho vkonu veřejn sprvy; ochrann funkce trestnch deliktů se vztahuje na mnohem širš okruh společenskch hodnot).

41. I když obecně plat, že stupeň společensk nebezpečnosti (škodlivosti) trestnho činu je zpravidla typově vyšš, než jak je tomu u sprvnho deliktu, nebv tomu tak vždy. Mnoho sprvnch deliktů je vysoce škodlivch, na druh straně existuje mnoho bagatelnch trestnch činů.

42. Kategorizace deliktů na trestn činy a sprvn delikty bv v zkonodrstv ovlivněna tak pragmatickmi a praktickmi zřeteli, přihlž např. ke kapacitm justičnch a sprvnch orgnů, k jejich kvalifikovanosti (odbornosti) pro řešen danho typu delikvence, k nkladnosti procesnho řzen apod.

43. Při posuzovn hlediska přsnosti sankc nelze přihlžet toliko ke kvantitativnmu srovnvn vše sankčn sazby, nbrž je třeba zohlednit tž kvalitativn odlišnost trestnch a sprvnch sankc. Obecně se uznv, že trestn činy a sankce za ně uložen jsou spojeny s tzv. socilněetickm odsudkem a morln zavrženhodnost a maj difamujc činek (v německ nauce je tento atribut trestnho činu označovn jako „die Verwerflichkeit“ - viz Jescheck, H.-H.: Lehrbuch des Strafrechts. Allgemeiner Teil. 5. Aufl. Berlin: Duncker & Humblot 1996, str. 58). U sprvnch deliktů takov odsudek absentuje, jsou nazrny jako eticky neutrln, jejich spchn nen v socilnm prostřed odsuzovno jako morlně zvadn a nevede zpravidla k poklesu sociln prestiže pachatele. Potrestn za trestn čin vyvolv i jin pro pachatele tživ nsledky, zejmna evidovn v evidenci Rejstřku trestů a ztrtu způsobilosti pro vkon některch zaměstnn a činnost, u nichž je vyžadovna bezhonnost. Proto mechanick srovnvn toliko sazeb sprvnch a trestnch sankc nen pro posouzen jejich přsnosti vstižn.

44. Neobstoj ani nmitka dajně „likvidačnho charakteru“ peněžit pokuty od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zkazu činnosti od jednoho roku do dvou let. Uložen těchto sankc nen obecně způsobil (ve standardnch přpadech) způsobit „likvidačn“ nsledky, tj. ohrozit existenci či důstojnost člověka. Je samozřejm, že uložen tto sankce je pro pachatele nepřjemn a korn, avšak takov činek je přirozenou a dokonce ždouc vlastnost jakkoli sankce - pokud by tomu tak nebylo, vytratil by se generlně preventivn smysl sankc.

45. stavn soud při rozhodovn v tto věci vzal v vahu, že ve sv předchoz judikatuře, zejmna v nlezech sp. zn. Pl. S 3/02 (viz vše) a Pl. S 12/03 ze dne 10. 3. 2004 (N 37/32 SbNU 367; 300/2004 Sb.), dospěl k zvěru o protistavnosti zkonem stanoven sazby pokuty (peněžitho trestu) z toho důvodu, že pokuta, byť uložena v minimln přpustn vměře, zasahuje do majetkovch poměrů jedince se značnou intenzitou a m likvidačn charakter, spočvajc např. v tom, že „znič“ majetkovou zkladnu pro dalš podnikatelskou činnost. Tyto zvěry, od nichž nen důvodu se odchlit ani nyn, byly ovšem vysloveny v situaci, kdy tehdy posuzovanm prvnm předpisem byla za spchn stavebnho přestupku stanovena spodn hranice pokuty ve vši 500 000 Kč, resp. 200 000 Kč. V nynějš věci tkajc se sankc za zcela jin delikt čin spodn hranice pokuty 25 000 Kč, tedy čstku, kter je řdově nesrovnatelně nižš než dřve posuzovan. Tž s přihldnutm k současnm cenovm a vdělkovm poměrům nelze stanovenou čstku 25 000 Kč pokldat obecně za „likvidačn“. Nynějš nlez se nedostv s vše citovanmi nlezy do rozporu.

46. Byla posouzena tž otzka, zda stanovenm spodn zkonn hranice pokuty a dlky zkazu činnosti nen zasažen princip sprvnho uvžen, pokud rozhodujc orgn nemůže v konkrtn kauze dostatečně přihldnout k socilnm a majetkovm poměrům pachatele a nležitě diferencovat vměru sankce a nemůže uložit pokutu a zkaz činnosti pod hranic sazby nebo od jejho uložen zcela upustit. Požadavek diferenciace sankc je vysloven např. v nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 38/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 36/32 SbNU 345; 299/2004 Sb.).

47. stavn soud dospěl k zvěru, že napaden prvn norma požadavek diferenciace sankc respektuje již tm, že je stanoveno rozpět pokuty od 25 000 Kč do 50 000 Kč a rozpět zkazu činnosti od jednoho roku do dvou let. stavn předpisy nevyžaduj, aby zkonodrce při zkonnm stanoven sankčn sazby vždy upustil od spodnho ohraničen vměry sankce. Typov zvažnost (škodlivost) deliktnho jednn danho druhu může bt obecně tak vysok, že nepřipoušt ani v individulnm přpadě stanovit „nulovou“ hodnotu vměry sankce. Posouzen spodn hranice sankčn sazby je zsadně věc zkonodrce. stavn předpisy neobsahuj ohledně otzky doln hranice sankčn sazby ždnou direktivu - mus bt ovšem dodržen přkaz proporcionality mezi typovou zvažnost deliktnho jednn a vš sankčn sazby. V posuzovan věci se stavn soud ztotožnil s nzory obsaženmi ve vyjdřen ministra vnitra a Magistrtu města Ostravy - totiž s tm, že současn stav nekzně řidičů v silničnm provozu, projevujc se mj. i ve značnm vskytu řzen bez řidičskho oprvněn a ve znepokojivm stavu dopravn nehodovosti, opravňuje zkonodrce k tomu, aby stanovil přsnějš požadavky na všechny řidiče bez vjimky a aby vyloučil „nulovou“ vměru trestu. Tm lze doshnout i sekundrnch pozitivnch vsledků - totiž omezen interpretačn libovůle policejnch a sprvnch orgnů při praktick aplikaci předpisů a omezen korupčnho jednn při vyměřovn sankc.

48. Ke stejnm zvěrům jako v předchozm bodě dospěl stavn soud tak v otzce, zda princip diferenciace sankc a jejich přiměřenost neporušil zkonodrce tm, že přikazuje kumulativn ukldn dvou druhů sankc - pokuty a zkazu činnosti. Ani v tomto způsobu prvn regulace neshledal stavn soud nic protistavnho. Stanoven několika druhů sankc, ať již alternativně nebo kumulativně, je zcela pravidelnm způsobem prvn pravy sankcionovn jak v oboru trestnho, tak sprvnho prva. Zkonodrce jm zpravidla vhodně kombinuje represivn a preventivn čel sankc: kromě citelnho postihu nedisciplinovanch pachatelů tž např. znemožněn vkonu nebezpečnch a ohrožujcch činnost a ochranu veřejnch zjmů. Ani v tto věci neporušil zkonodrce princip proporcionality.

49. stavn soud se zabval tak otzkou, zda napaden ustanoven 22 odst. 4 zkona o přestupcch (ve zněn platnm do 31. 7. 2011) neporušilo stavněprvn princip proporcionality tm, že stejnou sazbu sankc stanovilo pro pět rozdlnch skutkovch podstat přestupků, popsanch v 22 odst. 1 psm. c), psm. d), psm. e) bodech 1 a 5 a psm. h) zkona o přestupcch (ve zněn platnm do 31. 7. 2011).

Konkrtně jde o tyto skutkov podstaty:

- kdo řd vozidlo nebo jede na zvřeti ve stavu vylučujcm způsobilost, kter si přivodil požitm alkoholickho npoje nebo užitm jin nvykov ltky,

- kdo se přes vzvu podle zvlštnho prvnho předpisu odmtne podrobit vyšetřen, zda při řzen vozidla nebo jzdě na zvřeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou nvykovou ltkou, ačkoliv takov vyšetřen nen spojeno s nebezpečm pro jeho zdrav,

- kdo řd motorov vozidlo a nen držitelem přslušn skupiny nebo podskupiny řidičskho oprvněn,

- kdo pozbyl jako řidič, kter je držitelem řidičskho průkazu Evropskch společenstv, řidičskho průkazu vydanho cizm sttem, mezinrodnho řidičskho průkazu vydanho cizm sttem, prvo k řzen motorovho vozidla na zem Česk republiky,

- porušenm zvlštnho prvnho předpisu způsob dopravn nehodu, při kter je jinmu ublženo na zdrav.

stavn soud konstatuje, že typov zvažnost (společensk nebezpečnost) těchto přestupků je druhově natolik shodn, že stanovenm stejnch sankc neporušil zkonodrce princip proporcionality ani princip rovnosti pachatelů těchto přestupků.

IX.

Obiter dictum

50. stavn soud přitakv navrhovatelově nmitce, že dřvějš zkonn prava trestnho činu řzen motorovho vozidla bez řidičskho oprvněn podle 180d zkona č. 140/1961 Sb., trestn zkon, (ve zněn platnm do 31. 12. 2009) nebyla vhodn zejmna proto, že popis skutkov podstaty tohoto trestnho činu byl fakticky identick s čst skutkov podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemnch komunikacch podle ustanoven 22 odst. 1 psm. e) bodu 1 zkona o přestupcch (ve zněn platnm do 31. 7. 2011). Takov způsob prvn regulace, při nž zkonodrce podv identickou definici dvou skutkovch podstat - jak přestupku, tak trestnho činu - odporuje požadavku prvn jistoty a požadavku určitosti prvn normy a způsobuje zvažn interpretačn potže při aplikaci (hroz nebezpeč aplikačn libovůle). Je pravda, že aplikačn praxe se s tmto problmem uspokojivě vypořdala v judikatuře. Shora citovan usnesen Nejvyššho soudu ze dne 10. 12. 2008 sp. zn. 7 Tdo 1529/2008 zdůraznilo nutnost diferencovat prvn kvalifikaci podle stupně společensk nebezpečnosti, což umožňovalo tehdy platn ustanoven 3 odst. 2 trestnho zkona („Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrn, nen trestnm činem, i když jinak vykazuje znaky trestnho činu.“). Jako relevantn hlediska pro posouzen stupně společensk nebezpečnosti mohly sloužit např. kritrium dlky pchn deliktu (jednorzov nebo dlouhodob trvn), riskantn jzda, paraleln způsoben škodlivho nsledku, důvod ztrty řidičskho oprvněn apod.

51. Předchoz zkonn prava trestnho činu řzen motorovho vozidla bez řidičskho oprvněn podle 180d trestnho zkona byla nevhodn tak proto, že do jedn skutkov podstaty zahrnula různorod jednn rozdlnho stupně zvažnosti. Postihovala stejně jak toho, kdo nikdy nebyl držitelem řidičskho oprvněn, tak toho, kdo řidičsk oprvněn pozbyl rozhodnutm soudu nebo sprvnho orgnu (uloženm trestu nebo sankce zkazu činnosti, pozastavenm řidičskho oprvněn jako předběžnho opatřen), vzdnm se řidičskho oprvněn apod. Tato prvn prava byla v odborn literatuře kritizovna jako přepnn trestn represe, odporujc zsadě subsidirn role trestnho prva. Oprvněnost těchto nmitek se mj. potvrdila tm, že okamžitě po zakotven tto skutkov podstaty do trestnho zkona (zkonem č. 411/2005 Sb., kterm se měn zkon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemnch komunikacch a o změnch některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 200/1990 Sb., o přestupcch, ve zněn pozdějšch předpisů, zkon č. 247/2000 Sb., o zskvn a zdokonalovn odborn způsobilosti k řzen motorovch vozidel a o změnch některch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony; novelizac činnou od 1. 7. 2006) došlo k masivnmu nrůstu počtu sthanch trestnch činů řdově o desetitisce - v roce 2007 bylo pro tento trestn čin sthno 18 098 skutků, v roce 2008 bylo sthno 18 752 skutků (zdroj: Evidenčně statistick systm kriminality Policie Česk republiky). Naštěst nov trestn zkonk tento trestn čin nepřevzal, nově jsou trestn pouze přpady řzen motorovho vozidla pot, co pachateli byl předtm uložen zkaz řzen nebo mu bylo odňato přslušn oprvněn (jako trestn čin mařen vkonu řednho rozhodnut podle 337 trestnho zkonku). Ostatn (mně zvažn) přpady řzen motorovho vozidla bez řidičskho oprvněn jsou dnes sthny jako přestupek podle ustanoven 125c odst. 4 psm. a) a odst. 5 zkona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemnch komunikacch a o změnch některch zkonů (zkon o silničnm provozu), v platnm zněn.

52. stavn soud konstatuje, že takov způsob zkonn pravy, jak byl dřve obsažen v ustanoven 180d trestnho zkona, je krajně neždouc a mohl by vst k zvěru o protistavnosti a k eventulnmu derogačnmu zsahu stavnho soudu. V tomto řzen ovšem nejsou pro takov postup splněny podmnky - jednak proto, že ustanoven 180d trestnho zkona již bylo zrušeno dnem 1. ledna 2010 po nabyt činnosti novho trestnho zkonku (zkona č. 40/2009 Sb.), jednak proto, že toto ustanoven nebylo předmětem nynějšho řzen před stavnm soudem (nebude ani aplikovno navrhujcm krajskm soudem).

53. stavn soud si je dle vědom toho, že současn prvn prava sprvnch deliktů a sprvnch sankc trp mnoha nedostatky, na něž je v odborn literatuře prvem poukazovno [viz např. Prškov, H.: Sprvn trestn. In: Hendrych, D. a kol.: Sprvn prvo. Obecn čst. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009; Prškov, H.: Vchodiska budouc prvn pravy sprvnho trestn. (1. čst). Prvn praxe č. 6/1999; (2. čst) Prvn praxe č. 7/1999; Mikule, V.: Poznmky k českmu trestnmu prvu sprvnmu. In: Pocta prof. JUDr. Otovi Novotnmu k 70. narozeninm. Praha: Codex Bohemia, 1998; Mazanec, M.: Několik poznmek k reformě sprvnho trestn. Sprvn prvo č. 1/2002; Voplka, V.: Cle sprvy a sprvn tresty. Sprvn prvo č. 1/2002]. stavn soud vyslovuje naději, že zkonodrce bude na tuto oprvněnou kritiku reagovat budouc komplexn a dokonalejš pravou sprvnho trestn.

54. Bylo by ždouc, aby zkonodrce brzdil pozorovatelnou legislativn expanzi sprvn deliktn odpovědnosti tm, že trestnost omez toliko na přpady zvažnějšch porušen prvnch povinnost. Toho lze doclit např. tak, že zkonodrce ve skutkov podstatě patřičně vymez materiln znaky svědčc o škodlivosti deliktu, např. respektovnm podmnky, že deliktn odpovědnost nen založena jakmkoliv porušenm jinho prvnho předpisu, nbrž až vyvolnm stavu ohrožen nebo způsobenm škodlivho činku. Ždouc je konkretizace a diferenciace skutkovch podstat sprvnch deliktů a sankc, což umožn přesně rozlišit stupeň zvažnosti deliktnho jednn a podle toho tž diferencovat vši sankc. Takovto způsob prvn pravy lpe vyhovuje hledisku zkonnosti a stavnosti.

55. Zatmco současnou prvn pravu sankc ukldanch za přestupky je možno pokldat za vcelku vyhovujc, prava sankc za jin sprvn delikty je velmi špatn a chaotick; zejmna vše sankčnch sazeb nen často proporcionln ve vztahu k typov zvažnosti deliktu.

56. V současn pravě chyb někter obecn instituty sprvnho trestn, např. prava souhrnnho a hrnnho trestu (sankce) při spchn vce deliktů.

57. stavn soud dv zkonodrci k vaze, zda de lege ferenda neupravit tž v oblasti sankcionovn sprvnch deliktů (včetně přestupků) obecn instituty zmrněn sankc pod spodn hranici sazby a upuštěn od potrestn, kter jsou v trestnm prvu znmy. stavn soud si je ovšem vědom odlišnost institucionlnch a procesnch poměrů ve sprvnm a trestnm řzen (rozdln roveň soudn kontroly a kontroly ze strany veřejnosti, rozdln roveň prvn kvalifikace sprvnch orgnů a orgnů činnch v trestnm řzen, absence časti sttnho zstupce na sprvnm řzen, rozdln opravn prostředky atd.). M-li se zabrnit tomu, aby při aplikaci těchto institutů nedochzelo k libovůli, excesům a k pokusům o korupčn praktiky, musela by se zvolit specifick hmotněprvn a procesn prava, kter by zabrnila jejich zneužit.

X.

Zvěr

58. S ohledem na shora uveden stavn soud neshledal důvody pro vysloven protistavnosti nvrhem napadenho zkonnho ustanoven. Proto byl nvrh podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamtnut.

Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Eliška Wagnerová a Ivana Janů.

Načítávám znění...
MENU
Hore