Ve věci návrhu na zrušení § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změněa doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 167/2000 účinný od 22.06.2000
| Schválené: | 23.05.2000 |
| Účinnost od: | 22.06.2000 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Náklady zdravotní péče., Zdravotní pojištění. Zdravotní pojišťovny. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 23. května 2000 ve věci návrhu III. senátu Ústavního soudu na zrušení § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se dnem 31. prosince 2000 zrušuje.
Odůvodněn
I.
stavn stžnost se stěžovatel MUDr. H. F. a spol. domhaj zrušen čl. 1 a 8 rozhodnut vldy ze dne 23. června 1999 o hodnotch bodu a vši hrad zdravotn pče hrazen z veřejnho zdravotnho pojištěn, jimiž se ct bt dotčeni ve svch zkladnch prvech a svobodch vyplvajcch z čl. 26 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 a dle z čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), jakož i z čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech (věc je vedena pod sp. zn. III. S 407/99).
Stěžovatel objasňuj svoji aktivn legitimaci poukazem na skutečnost, že jsou fyzickmi a prvnickmi osobami poskytujcmi specializovanou zdravotn ambulantn pči dle zkona č. 160/1992 Sb., o zdravotn pči v nesttnch zdravotnickch zařzench, ve zněn pozdějšch předpisů. stavn stžnost napadaj uveden rozhodnut vldy vydan na zkladě ustanoven 17 odst. 5 zkona č. 48/1997 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, přičemž v něm spatřuj zsah orgnu veřejn moci podle čl. 87 odst. 1 psm. d) stavy Česk republiky (dle jen "stava"). Dle jejich nzoru jak vlda, tak Ministerstvo zdravotnictv, a to i ve smyslu dosavadn judikatury stavnho soudu, v předmětn věci vystupuj v postaven orgnu veřejn moci, když vlda rozhodnutm určila vši plněn ze smluv o poskytovn a hradě zdravotn pče mezi stěžovateli a zdravotnmi pojišťovnami, čmž měla autoritativně a pravomocně zashnout do jejich prvn sfry. Dle dle stěžovatelů uveden rozhodnut vldy nelze v ždnm přpadě považovat za vsledek realizace prvotvorn pravomoci, a tedy za podzkonn prvn předpis, zejmna proto, že nem obligatorn prvn formu podzkonnho prvnho předpisu vydvanho vldou, a to formu nařzen (čl. 78 stavy), nesplňuje tak zkladn obsahov znak prvnho předpisu, protože nem normativn, ale pouze jednorzov charakter. I když v vodu textu rozhodnut je uvedeno, že o něm vlda rozhodla usnesenm, použit termnu usnesen v tto souvislosti však dle přesvědčen stěžovatelů neznamen, že jde pouze o intern rozhodnut nebo rozhodnut tkajc se vnitřn pravy chodu vldnch prac, protože zasahuje do prv třetch osob. Z vše uvedenho stěžovatel ohledně prvn povahy napadenho rozhodnut vldy dovozuj zvěr, dle něhož toto rozhodnut nen ani prvnm předpisem, ani internm usnesenm, nbrž je sprvnm rozhodnutm způsobilm zashnout do jejich stavně zaručench prv, pročež m prvn povahu zsahu orgnu veřejn moci dle čl. 87 odst. 1 psm. d) stavy.
Z hlediska dodržen podmnek podn stavn stžnosti odkazuj stěžovatel na ustanoven 248 odst. 3 a přlohu A občanskho soudnho řdu (dle jen "o. s. ř."), dle kterch rozhodnut o regulaci cen dle zkona č. 526/1990 Sb. o cench, ve zněn pozdějšch předpisů, nepodlhaj soudnmu přezkumu. Nadto jsou stěžovatel přesvědčeni, že stavn stžnost přesahuje svm vznamem jejich vlastn zjmy, když napadenm rozhodnutm vldy maj bt dotčena zkladn prva a svobody vce než 8 500 nesttnch zdravotnickch zařzen, a tedy jsou dny podmnky jejho projednn i dle 75 odst. 2 psm. a) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu.
Protistavnost čl. 1 předmětnho rozhodnut vldy spatřuj stěžovatel v porušen stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami dle čl. 10 stavy garantovan rovnosti v podnikn. Pro naplněn podmnky rozporu s čl. 26 Listiny ve spojen s čl. 41 odst. 1 Listiny odkazuj na jeho rozpor zejmna se zkony č. 20/1966 Sb., o pči o zdrav lidu, ve zněn pozdějšch předpisů, č. 526/1990 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, č. 220/1991 Sb., o Česk lkařsk komoře, Česk stomatologick komoře a Česk lkrnick komoře, ve zněn pozdějšch předpisů, č. 160/1992 Sb., o zdravotn pči v nesttnch zdravotnickch zařzench, ve zněn pozdějšch předpisů, a č. 48/1997 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
Odkazujce na vměr Ministerstva financ 01/99, jmž se vydv seznam zbož s regulovanmi cenami, dle jehož bodu 4 mezi zbož, u něhož se uplatňuj ředně stanoven ceny, patř tak zdravotn pče hrazen zdravotnm pojištěnm, kter je poskytovna častnku veřejnho zdravotnho pojištěn nebo častnku smluvnho zdravotnho pojištěn, považuj stěžovatel napaden rozhodnut vldy za cenovou regulaci podle zkona o cench. Poukazuj přitom na rozpor rozhodnut vldy ze dne 23. června 1999 o hodnotch bodu a vši hrad zdravotn pče hrazen z veřejnho zdravotnho pojištěn s ustanovenmi 2 odst. 3 a 16 odst. 2 zkona o cench, jakož i s 2 vyhlšky č. 580/1990 Sb., kterou se provd zkon o cench, jenž spatřuj v nedodržen struktury regulovan ceny, jež zahrnuje oprvněn nklady a přiměřen zisk. V tto souvislosti upozorňuj na nerovnost ve vztahu ke stanoven maximlnch cen tuzemskch lčiv a prostředků zdravotnick techniky dle vměru Ministerstva financ 6/16/1998.
Stěžovatel dle konstatuj nepřzniv ekonomick dopady tto cenov regulace, jakož i možn snžen dostupnosti zdravotn pče.
Nerovnost spatřuj i ve srovnn vlastnho postaven s postavenm zdravotnch pojišťoven, přičemž i podle judikatury stavnho soudu namtaj absenci zdůvodněn takovhoto odlišovn.
Stěžovatel v stavn stžnosti dle namtaj, že vlda v napadenm rozhodnut překročila rmec vymezen ustanovenm 17 odst. 5 zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn, když kromě stanoven hodnoty bodu a vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn stanovila i dalš limity, a to limit času a limit množstv, a zvazně stanovila i převšen vykzan zdravotn pče. Poukazuj dle na možn absurdn důsledky v rozhodnut obsažen pravy, kdy zdravotnick zařzen v porovnvanm obdob z nejrůznějšch důvodů (dlouhodob pracovn neschopnosti, dlouhodob dovolen apod.) nenaplnilo tehdejš limit a vykzalo pouze velmi mal objem zdravotn pče.
Povinnost poskytovat kvalitn zdravotn pči, např. i s ohledem na ustanoven 11 odst. 1 psm. b) zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn, pak dle nzoru stěžovatelů vede v přpadě stanoven limitů buď k nezbytnosti pracovat zadarmo nebo se posunout do nižš hodnoty bodu a za stejnou prci obdržet o pětinu nižš přjem.
V souvislosti s čl. 8 rozhodnut vldy poukazuj stěžovatel na jeho rozpor s 40 odst. 2 zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn, když při hrazen neodkladn zdravotn pče v nesmluvnch zdravotnickch zařzench vlda stanov nižš hradu, než je vymezena pro přpad smluvnho ujednn mezi zdravotn pojišťovnou a zdravotnickm zařzenm.
Ze všech uvedench důvodů stěžovatel navrhuj zrušen čl. 1 a 8 rozhodnut vldy ze dne 23. června 1999, o hodnotch bodu a vši hrad zdravotn pče hrazen z veřejnho zdravotnho pojištěn.
Na zkladě vzvy stavnho soudu podle 42 odst. 4 a 76 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, podala vlda k stavn stžnosti vyjdřen. Vyjadřuje v něm přesvědčen, že přijetm napadenho usnesen se ždnm způsobem nedotkla a ani dotknout nemohla prva stěžovatelů podnikat vyplvajcho z čl. 26 odst. 1 Listiny, když bylo vydno na zkladě zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn, tj. k zajištěn zkladnho prva plynoucho z čl. 31 Listiny. Vlda se domnv, že zřzen a fungovn veřejnho zdravotnho pojištěn tak, jak vyplv z čl. 31 Listiny, nesouvis s prvem podnikat zaručenm čl. 26 odst. 1 Listiny. Jakkoliv vlda považuje platnou prvn pravu, umožňujc z veřejnho zdravotnho pojištěn hradit zdravotn pči občanům ve sttnch i nesttnch zdravotnickch zařzench, za vyhovujc, nebylo by podle jejho nzoru v rozporu s Listinou, kdyby zkon v krajnm přpadě omezil poskytovn bezplatn zdravotn pče tak, že by byla poskytovna pouze v sti "veřejnch" zdravotnickch zařzen, zcela bez možnosti vytvřet při jejm poskytovn zisk. V tto souvislosti u stnho jednn byla ze strany vldy zdůrazněna skutečnost, že ani ze zkladnho prva na podnikn dle čl. 26 odst. 1 Listiny nevyplv prvo na zisk. Vlda se ve svm vyjdřen dle domnv, že přijetm napadenho usnesen nepostupovala ani praeter legem, když usnesen přijala na zkladě zkonnho zmocněn obsaženho v ustanoven 17 odst. 5 zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn. Vlda je však při svm rozhodovn o hodnotch bodu a vši hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn limitovna nepřmo, a to platebn možnost zdravotnch pojišťoven, jež je zvisl na vši sazeb pojistnho na veřejn zdravotn pojištěn stanovench zkonem č. 592/1992 Sb., o pojistnm na všeobecn zdravotn pojištěn, ve zněn pozdějšch předpisů. Tato pravomoc je dle nzoru vldy vrazem racionln a stavně konformn vahy, že včasn rozhodnut o hodnotch bodu a vši hrad zdravotn pče je nezbytn, protože jinak by byla ohrožena realizace stavně zaručenho prva občanů na bezplatnou zdravotn pči na zkladě veřejnho zdravotnho pojištěn.
Vlda je přesvědčena, že jej usnesen je po strnce procedurln i obsahov v souladu se zkonnm zmocněnm a že z rozsahu tohoto zmocněn nevybočila. V tto souvislosti poukazuje i na nlez stavnho soudu ze dne 25. řjna 1995 vyhlšen pod č. 271/1995 Sb., v němž byly zformulovny i principy, jež by měly bt v podstatě platn i pro dan přpad. stavn soud v uveden věci konstatoval, že je-li akt vldy v souladu s stavou, stavnmi zkony, mezinrodnmi smlouvami podle čl. 10 stavy a tak se zkony, je posouzen věcn sprvnosti a čelnosti rozhodnut vldy mimo kompetence stavnho soudu; jde o akt, kter je "vrazem snahy o sladěn veřejnch zjmů se zjmy partikulrnmi" a "je nesporn, že při řešen těchto složitch otzek může bt těžko nalezeno řešen, kter bude bez jakchkoliv rozporů a připomnek. Je věc exekutivy, aby se zvženm všech pro a proti vydala konečn rozhodnut, a je nepochybn, že stavnmu soudu nepřsluš do tto sfry vkonn moci zasahovat. Odpovědnost vldy za přpadn negativn důsledky takovho rozhodnut je odpovědnost politickou, nikoliv tedy odpovědnost prvn."
S přihldnutm k prvě uveden argumentaci je vlda toho nzoru, že napadenm usnesenm nezashla do stavně zaručench prv stěžovatelů, a nedomnv se tedy ani, že jm způsobila situaci, kter nen slučiteln s principem prvnho sttu zakotvenho v čl. 1 stavy.
Vzhledem k tomu, že dle jejho přesvědčen tm, že v rmci zmocněn danho zkonem o veřejnm zdravotnm pojištěn přijala dne 23. června 1999 usnesen č. 657 ke stanoven hodnot bodu a vši hrad zdravotn pče hrazen z veřejnho zdravotnho pojištěn pro 3. a 4. čtvrtlet 1999, nijak neporušila prva, kter stěžovatelům nlež podle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 26 odst. 1 Listiny a čl. 1 a čl. 2 odst. 4 stavy, vlda navrhuje, aby stavn stžnost proti uvedenmu usnesen vldy byla zamtnuta.
Při stnm jednn ve věci stavn stžnosti, konanm dne 2. prosince 1999, byly stěžovateli předloženy stavnmu soudu jako důkazy Aktuln informace stavu zdravotnickch informac a statistiky ze dne 11. řjna 1999 (č. l. 277, 278) tkajc se nrůstu vnosů zdravotnch pojišťoven v I. pololet 1999 ve srovnn s I. pololetm 1998 a dle vvoje nkladů zdravotnch pojišťoven v roce 1997 a 1998. V replice zstupce vldy, jejho mstopředsedy JUDr. Pavla Rychetskho, byla zdůrazněna skutečnost, že k uvedenm ukazatelům nemohlo bt v napadenm usnesen vldy přihldnuto, jelikož v době jeho přpravy nebyly ještě k dispozici.
II.
III. sent stavnho soudu při projednvn tto stavn stžnosti dospěl k zvěru, že 17 odst. 5 zkona č. 48/1997 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, je v rozporu s čl. 78 stavy. Podle 78 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. proto svm usnesenm ze dne 2. prosince 1999 č. j. III. S 407/99-291 přerušil řzen a předložil plnu stavnho soudu nvrh na zrušen 17 odst. 5 zkona č. 48/1997 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů.
III.
Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud předmětn nvrh Poslaneck sněmovně. Ve svm vyjdřen předseda Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky prof. Ing. Vclav Klaus, CSc., vodem objasňuje důvod přijet předmětn zkonn pravy, jmž byla skutečnost, že prvn prava dohodovacho řzen neobsahovala řešen situace, kdy mezi zdravotnmi pojišťovnami a reprezentanty poskytovatelů zdravotn pče nedojde k dohodě. Za čelem řešen tto situace vlda v předložen novele zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn navrhovala svěřit za těchto okolnost rozhodovn o hodnotě bodu Ministerstvu zdravotnictv, přičemž takovto rozhodnut by bylo vyhlšeno ve Věstnku Ministerstva zdravotnictv. Při projednvn vldnho nvrhu Poslaneck sněmovna určila namsto Ministerstva zdravotnictv za orgn oprvněn rozhodnout za uvedench podmnek o vši bodu vldu, kter tak čin na nvrh Ministerstva zdravotnictv, přičemž toto rozhodnut vldy se vyhlašuje ve Věstnku Ministerstva zdravotnictv. Ve vyjdřen se dle upozorňuje na skutečnost, že zkon o veřejnm zdravotnm pojištěn neupravuje způsob zveřejněn rozhodnut vldy o hodnotě bodu ve Věstnku Ministerstva zdravotnictv, přičemž materie vyhlašovn a zveřejňovn rozhodnut vldy je upravena jinmi prvnmi předpisy, např. stavou a zkonem o Sbrce zkonů. Z uvedenho je pak dovozovn zvěr, dle něhož ustanoven 17 odst. 5 zkona č. 48/1997 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nen v rozporu s čl. 78 stavy, když toto ustanoven toliko zaručuje publikaci buď dohody nebo rozhodnut vldy o hodnotch bodu a vši hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn, avšak neuvd, že konkrtn rozhodnut vldy o cench ve zdravotnictv m bt zveřejněno pouze ve Věstnku Ministerstva zdravotnictv a nedotk se povinnosti vldy, aby souběžně zveřejnila sv rozhodnut formou nařzen ve Sbrce zkonů.
Předseda Poslaneck sněmovny dle potvrdil, a to v souladu s požadavky obsaženmi v ustanoven 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., že zkon č. 2/1998 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 48/1997 Sb., o veřejnm zdravotnm pojištěn a o změně a doplněn některch souvisejcch zkonů, ve zněn zkona č. 242/1997 Sb., byl schvlen potřebnou většinou poslanců zkonodrnho sboru, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a řdně vyhlšen. V zvěru vyjdřen je obsaženo stanovisko, že zkonodrn sbor při přijmn předmětnho zkonnho ustanoven jednal v přesvědčen o jeho souladu s stavou, stavnm pořdkem a prvnm řdem, přičemž je na stavnm soudu, aby podan nvrh posoudil a vydal přslušn rozhodnut.
Podle 42 odst. 3 a 69 zkona č. 182/1993 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zaslal stavn soud předmětn nvrh i Sentu Parlamentu Česk republiky. Ve svm vyjdřen jeho předsedkyně PhDr. Libuše Benešov objasňuje důvod přijet předmětnho zkonnho ustanoven, a to shodně, jak v tto souvislosti učinila Poslaneck sněmovna. častnk řzen dle odůvodňuje roli sttu při určovn hodnoty bodu a vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn. S poukazem na čl. 31 Listiny dovozuje v tto souvislosti zvěr, dle něhož za situace, kdy zjmy občanů při jednn o ceně zdravotn pče zastupuj pouze zdravotn pojišťovny, je třeba umožnit sttu činně zashnout v přpadech, kdy zdravotn pojišťovny z důvodu hjen svch skupinovch finančnch zjmů nejsou schopny zastupovat zjmy pojištěnců a ani zjmov skupina poskytovatelů zdravotn pče nen přstupn dohodě, anebo v přpadě, pokud učiněn dohody odporuj prvnm předpisům nebo veřejnmu zjmu.
Ve vyjdřen se dle konstatuje, že nvrh zkona, kterm se měn a doplňuje zkon o veřejnm zdravotnm pojištěn, Sent projednal na sv 9. schůzi (I. volebn obdob) dne 12. a 13. listopadu 1997 a hlasy 67 sentorek a sentorů, když nikdo ze sentorek a sentorů nebyl proti, přijal usnesen č. 140 vrtit předmětn nvrh Poslaneck sněmovně ve zněn přijatch pozměňovacch nvrhů. Sent přitom neshledal důvody, pro kter by nemohl vyslovit souhlas s navrhovanm zněnm ustanoven 17 odst. 5 zkona č. 48/1997 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, když si plně uvědomoval, že v přpadě, že se smluvn strany dohodovacho řzen nedohodnou na hodnotch bodu a vši hrady, byla by realizace stavně zaručenho prva na bezplatnou zdravotn pči na zkladě veřejnho zdravotnho pojištěn ohrožena. Oprvněn vldy rozhodnout za podmnek stanovench zkonem chpal Sent nikoliv jako rozhodnut vldy majc normativn charakter ve smyslu čl. 78 stavy, ale jako rozhodnut "nezvislho rozhodce", kter ve smluvnm prvu nen ojediněl (např. rozhodovn rozhodce v řzen o uzavřen kolektivn smlouvy, řzen před rozhodci apod.). Jelikož se zroveň jednalo o sttem garantovanou realizaci stavnho prva a o hospodařen s veřejnmi prostředky, Sent se ztotožnil s nzorem Poslaneck sněmovny, že v danm přpadě bude rozhodovat vlda. Ve vyjdřen je dle obsažen nzor, dle něhož, pokud by předmětn zkonn ustanoven mělo bt zrušeno a vlda by měla bt zmocněna k proveden zkona a v jeho mezch vydvat o hodnotch bodu a vši hrady zdravotn pče prvn předpis formou nařzen, nebyla by zroveň možn konstrukce dohodovacho řzen o tchž veličinch, neboť realizaci pravomoci vldy nelze svazovat institutem dohodovacho řzen.
stavn soud si tak vyždal jako listinn důkazy od Poslaneck sněmovny a od Sentu přslušn sněmovn tisky a těsnopiseck zprvy z jednn obou komor Parlamentu.
U stnho jednn, konanho dne 23. května 2000, byli jako svědkov slyšeni prof. MUDr. Bohumil Fišer, CSc., ministr zdravotnictv, Ing. Jiřina Muslkov, ředitelka Všeobecn zdravotn pojišťovny, a MUDr. Jaroslav Henzl, předseda Svazu soukromch lkařů a podnikatelů ve zdravotnictv. Ze svědeckch vpověd k průběhu dohodovacho řzen mezi zdravotnmi pojišťovnami a zstupci smluvnch zdravotnickch zařzen ke stanoven hodnoty bodu a vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn bylo zjištěno nsledujc: Prof. MUDr. Bohumil Fišer, CSc., a Ing. Jiřina Muslkov ve svch svědeckch vpovědch uvedli zejmna zdůvodněn lhůty šesti měsců pro určen hodnoty bodu a vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn, jež plyne z měnc se situace ve vběru pojistnho, dle objasnili způsob interpretace nedohody častnků dohodovacho řzen, jež je dna v přpadě nesouhlasu kterkoli ze zdravotnch pojišťoven, a to v jakmkoli segmentu poskytovan zdravotn pče. K dotazu soudu Ing. Jiřina Muslkov potvrdila, že v průběhu dohodovacho řzen Ministerstvo zdravotnictv nesehrv roli rozhodce. Ve vpovědi MUDr. Jaroslava Henzla byl obsažen zejmna poukaz na nerovn postaven zstupců smluvnch zdravotnickch zařzen ve vztahu ke zdravotnm pojišťovnm v dohodovacm řzen, když pro konstatovn nedohody postačuje nesouhlas jedin zdravotn pojišťovny, na straně smluvnch zdravotnickch zařzen však nesouhlas nejmně jejich jedn třetiny.
IV.
stavn soud nejprve zkoumal, jak mu ukld 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., byl-li napaden zkon přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
Z předložench sněmovnch tisků a těsnopiseckch zprv bylo zjištěno, že schůze, na nž se o zkonu hlasovalo, se zčastnil dostatečn počet poslanců, resp. sentorů. Pot, co Sent vrtil nvrh předmětnho zkona Poslaneck sněmovně, tato na něm ve zněn, ve kterm byl postoupen Sentu, setrvala, a to i opakovaně po jeho vrcen prezidentem republiky. Zkon byl přitom přijat potřebnm počtem hlasů (když dne 23. řjna 1997 v Poslaneck sněmovně z přtomnch 189 poslanců pro něj hlasovalo 128, proti hlasovalo 29 poslanců, dne 13. listopadu 1997 v Sentě z přtomnch 70 sentorů pro vrcen nvrhu Poslaneck sněmovně hlasovalo 67 sentorů, proti nehlasoval nikdo, dne 2. prosince 1997 ze 183 přtomnch poslanců 171 hlasovalo pro nvrh zkona ve zněn, ve kterm byl postoupen Sentu, 9 poslanců hlasovalo proti a dne 13. ledna 1998 ze 192 přtomnch poslanců 114 hlasovalo pro setrvn na prezidentem republiky vrcenm zkoně, 47 poslanců hlasovalo proti). Předmětn zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen v čstce 2/1998 Sb., kter byla rozeslna dne 27. ledna 1998, a tmto dnem nabyl činnosti.
V.
Dikce ustanoven 17 odst. 5 zkona č. 48/1997 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, jehož stavnost je stavnm soudem posuzovna v řzen o kontrole norem, je nsledujc: "Hodnoty bodu a vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn se dohodnou v dohodovacm řzen zstupců
a) Všeobecn zdravotn pojišťovny Česk republiky a ostatnch zdravotnch pojišťoven a
b) přslušnch profesnch sdružen poskytovatelů jako zstupců smluvnch zdravotnickch zařzen.
Vsledek dohodovacho řzen posoud Ministerstvo zdravotnictv z hlediska souladu s prvnmi předpisy a veřejnm zjmem a vyhls jej ve Věstnku Ministerstva zdravotnictv. Nedojde-li dohodovac řzen k vsledku do 15 dnů před skončenm činnosti poslednch vsledků dohodovacho řzen nebo pokud vsledek dohodovacho řzen bude odporovat prvnm předpisům nebo veřejnmu zjmu, vlda Česk republiky rozhodne na nvrh Ministerstva zdravotnictv o hodnotch bodu a vši hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn; rozhodnut se vyhls ve Věstnku Ministerstva zdravotnictv."
Uveden dikce je dna novelou zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn č. 2/1998 Sb., jež nahradila zněn, dle něhož "vsledek dohodovacho řzen o cench ve zdravotnictv bude posouzen z hlediska souladu s prvnmi předpisy a veřejnm zjmem Ministerstvem zdravotnictv a Ministerstvem financ, kter jej pot vyd jako cenov vměr." Přčinou změny, jež je artikulovna v důvodov zprvě k uveden novele, jakož i ve vyjdřench častnka řzen, byla absence mechanizmu rozhodovn o hodnotě bodu v přpadech, kdy mezi častnky cenovch jednn nedojde k dohodě.
Dle 10 zkona č. 526/1990 Sb. zbož, u něhož se uplatňuje regulace cen podle 5 a 6 uvedenho zkona, zařazuj cenov orgny rozhodnutm do seznamu zbož s regulovanmi cenami, přičemž seznam a ceny v jeho rmci stanoven a zbož, u něhož se uplatňuje regulace cen podle 8 uvedenho zkona, uveřejňuj cenov orgny v Cenovm věstnku. Cenovm orgnem přslušnm rozhodovat o regulaci cen je přitom dle 2, 2a a 2b zkona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgnů Česk republiky v oblasti cen, ve zněn pozdějšch předpisů, Ministerstvo financ.
Ustanoven 17 odst. 5 zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn představuje tudž ve vztahu k zkonu o cench lex specialis, když pro oblast regulace cen, jež jsou vyjdřeny hodnotou bodu a vš hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn, stanov zvlštn postup, rozhodovn svěřuje vldě (a nikoli Ministerstvu financ, jak je tomu dle zkona o cench) a odlišnm způsobem upravuje i formu vsledku tohoto rozhodovn (a to jako rozhodnut, jež je publikovno ve Věstnku Ministerstva zdravotnictv).
Nelze dle, a to i z důvodu, jenž vyplynul z průběhu stnho jednn, přisvědčit nzoru Sentu, dle něhož se v přpadě rozhodovn vldy o hodnotě bodu a vši hrad zdravotn pče jedn o rozhodnut "nezvislho rozhodce", kter ve smluvnm prvu nen ojediněl (např. rozhodovn rozhodce v řzen o uzavřen kolektivn smlouvy, řzen před rozhodci apod.). Česk prvn řd zn rozhodč řzen jednak dle zkona č. 216/1994 Sb., o rozhodčm řzen a vkonu rozhodčch nlezů, a jednak dle zkona č. 2/1991 Sb., o kolektivnm vyjednvn, ve zněn pozdějšch předpisů. V přpadě prvnm je podmnkou rozhodčho řzen uzavřen rozhodč smlouvy (dle 2 uvedenho zkona), tudž v něm nedochz k dotčen smluvn volnosti. V přpadě druhm plat dle 13 odst. 1 zkona o kolektivnm vyjednvn rovněž jako princip podmnka dohody smluvnch stran o rozhodčm řzen. Pouze jako vjimka dle 13 odst. 2 dochz k rozhodčmu řzen i v přpadě, jestliže se smluvn strany nedohodnou, a to jde-li o spor o plněn zvazků z kolektivn smlouvy (což nen analogi posuzovan věci) nebo jde-li o spor o uzavřen kolektivn smlouvy vznikl na pracovišti, kde je zakzno stvkovat ( 20 zkona o kolektivnm vyjednvn). I v uvedenm jedinm přpadě rozhodčho řzen prolamujcho zsadu smluvn svobody je však jeho smyslem nahrazen smluvn vůle ( 13 odst. 6), jež podlh soudnmu přezkumu ( 14) a u něhož je upraven přslušn proces ( 13 a 14).
Při posouzen prvn povahy předmětnho rozhodnut vldy se tudž nabz dvoj možnost: Tou prvn je kvalifikace soukromoprvn, dle nž se jedn o rozhodč řzen a postaven vldy je postavenm rozhodce. Druhou je pak kvalifikace veřejnoprvn, dle nž je určen hodnoty bodu cenovou regulac. stavn soud interpretaci prvn odmt, jelikož ustanoven 17 odst. 5 zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn nezakotvuje postaven vldy ve funkci rozhodce, nevyjadřuje s tm spjatou maximu, dle nž rozhodnut rozhodce nahrazuje projev vůle smluvnch stran, rozhodovn vldy nen podmněno souhlasem smluvnch stran, jeho obsahem dle zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn je i uplatněn veřejnho zjmu a konečně nepodlh, jak je tomu v rozhodčm řzen obvykl, soudnmu přezkumu.
Nutno v tto souvislosti zdůraznit, že pouhou interpretac nelze zakldat přtomnost procesně prvnch institutů.
stavn soud dle nesdl nzor Sentu, dle něhož normativn rozhodnut sttnho orgnu nemůže nsledovat po nespěšnm dohodovacm řzen smluvnch stran, jelikož by takovto konstrukce omezovala jeho pravomoc. Pokud tomu odpovdaj zkonem stanoven podmnky, nen důvod nezakotvit cenovou regulaci pouze v postaven subsidirnm, tj. pouze pro přpad, pokud nedojde k dohodě smluvnch stran, a nen rovněž důvod v takovto pravě spatřovat nepřpustn omezen pravomoci sttnho orgnu.
Pokud se jedn o vyjdřen Poslaneck sněmovny, dle kterho vyhlšen rozhodnut vldy ve Věstnku Ministerstva zdravotnictv m pouze informativn charakter, přičemž rozhodnut vldy dle 17 odst. 5 zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn by ve smyslu stavy a zkona o Sbrce zkonů mělo bt přijmno ve formě nařzen a publikovno ve Sbrce zkonů, nutno uvst dvě poznmky: Tou prvn je empirick fakt, že vlda dosud tmto způsobem nepostupovala (a to ani v rozhodnut platnm pro prvn pololet roku 2000), tou druhou pak konstatovn, že uveden interpretace vede k zvěru o neplatnosti doposud přijatch rozhodnut vldy dle uvedenho zkonnho ustanoven s dopadem neplatnosti na všechny uzavřen smlouvy v oblasti veřejnho zdravotnho pojištěn mezi soukrommi lkaři, resp. zdravotnickmi zařzenmi a zdravotnmi pojišťovnami, resp. jejich čsti upravujc cenu přslušnch vkonů zdravotn pče.
Dle čl. 78 stavy jedinou formou prvně normativnho aktu, kterou je vlda oprvněna přijmat, je nařzen, a to s podmnkou publikace ve Sbrce zkonů. V dan věci vznik tudž rozpor mezi prvně normativnm obsahem aktu vldy a absenc tomu odpovdajc prvn formy.
Z pojmu prvnho sttu, jenž nachz sv stavn zakotven v čl. 1 stavy, vyplv princip, dle něhož ani zkonodrce, ani exekutiva nemůže s formami prva, tj. s prameny prva, nakldat libovolně, nbrž se mus řdit hledisky stavodrce, jakož i hledisky dalšmi, zejmna transparentnosti, přstupnosti a jasnosti.
Zkladn otzkou projednvan věci je posouzen prvn povahy rozhodnut vldy o hodnotě bodu. V tto souvislosti nutno v prvn řadě poukzat na nlez stavnho soudu ze dne 17. nora 1999 sp. zn. II. S 53/97 (S, sv. 13, č. 26). V dan věci se jednalo před obecnmi soudy o spor o plněn ze smlouvy o dodvce plynu, když cena byla stanovena cenovm předpisem (vměrem Ministerstva financ). stavn soud v odůvodněn svho rozhodnut reagoval předevšm na argumentaci stěžovatelky, dle nž v dan věci byla obecnmi soudy uložena povinnost dodržovat prvn předpisy nižš prvn sly než zkony, aniž se k tomu smluvně zavzala nebo byla na vznik takovto povinnosti upozorněna: "Povinnost stěžovatelky tak m oporu přmo v zkoně o cench a v občanskm zkonku, nikoli v cenovm vměru. V přpadě stanoven konkrtn vše ceny však třeba uvst, že o prvn předpis nižš prvn sly nejde. V tomto bodě došel stavn soud k jinmu zvěru než stěžovatelka a obecn soudy. Jde o rozhodnut cenovch orgnů, kter musej častnci zvazkovho vztahu respektovat. Nemaj však charakter prvnho předpisu. Třeba odkzat na 3 odst. 2, 7 odst. 2 a 10 zkona o cench. Nevyhlašuj se ve Sbrce zkonů podle 2 zkona č. 545/1992 Sb., o Sbrce zkonů, a 248 odst. 3 o. s. ř. vylučuje (přloha A o. s. ř.) ze soudnho přezkumu v rmci sprvnho soudnictv rozhodnut o regulaci cen podle 3 zkona o cench. Na tomto jejich charakteru nic neměn, že se tkaj značnho počtu subjektů. Ty však nejsou povinny řdit se přmo tmto cenovm rozhodnutm, nbrž zkonem, kter jim tuto povinnost ukld."
stavn soud však v souvislosti s posuzovanou věc považuje za důvodn se od prvnho nzoru obsaženho v uvedenm nlezu odchlit. Dle nzoru obsaženho v nlezu ve věci II. S 53/97 cenov vměr je sprvnm rozhodnutm, a nikoli prvnm předpisem, a to z těchto důvodů:
- cenov vměry se nevyhlašuj ve Sbrce zkonů, a tedy nesplňuj formln znak vyžadovan zkonem o Sbrce zkonů pro prvn předpisy,
- jelikož dle 248 odst. 1 o. s. ř. soudy nepřezkoumvaj obecně zvazn (normativn) akty a jestliže dle 248 odst. 3 ve spojen s přlohou A o. s. ř. ze soudnho přezkumu v rmci sprvnho soudnictv jsou vyloučena rozhodnut o regulaci cen podle 3 zkona o cench, lze z těchto premis dovodit zvěr, dle kterho v přpadě cenovho vměru se jedn o sprvn rozhodnut (a to bez ohledu na obecnost),
- argumentem třetm je koncepce pramenů prva, dle kter v přpadě odkazu obsaženho v zkoně (v danm přpadě je specilnm přpadem normy odkazujc norma zmocňovac) na dobr mravy, obyčej, přpadně prvn akt obecn povahy, jenž nesplňuje podmnku publikace ve Sbrce zkonů, je pramenem prva toliko norma odkazujc.
Dle přesvědčen plna stavnho soudu klasifikaci pramenů prva nutno odvinout v prvn řadě od obsahu prvn normy, jež je vytvřena abstrahovnm z rozdlnch čst jednoho prvnho předpisu, resp. z mnoha prvnch předpisů, nebo i rozdlnch forem pramenů prva [v tto souvislosti lze odkzat na nlez ve věci sp. zn. Pl. S 33/97 (č. 30/1998 Sb.; Sbrka S, sv. 9, č. 163), ve kterm stavn soud přiznal povahu pramenů stavnho prva i prvnm principům]. Rozhodnut vldy dle 17 odst. 5 zkona č. 48/1997 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, nutno považovat za nahrazen projevu vůle smluvnch stran aktem sttnho orgnu, jež je obecn, tj. m prvně normativn obsah. Stupeň obecnosti vlastn prvn normě je přitom vymezen tm, že prvn norma určuje svůj předmět a subjekty jako třdy definičnmi znaky, a nikoli určenm (včtem) jejich prvků.
Pokud obsahov komponent prvn normy je obsažen v pramenu, na kter norma zmocňovac odkazuje, nutno i tento pramen považovat za formu prva. Dle, v danm přpadě došlo k rozporu mezi obecnost prvnho aktu a tomu nekorespondujc formou. Z tohoto pohledu nutno považovat za nesprvnou i konstrukci ustanoven 248 o. s. ř. V situaci takovhoto rozporu stavn soud dv přednost posouzen obsahu před mechanickm akceptovnm formy.
Vychzeje z uveden argumentace, v důsledku rozporu s čl. 78 stavy, stavn soud ustanoven 17 odst. 5 zkona č. 48/1997 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů, zrušil.
Ke stanoven data činnosti derogačnho nlezu dle 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb. na den 31. prosinec 2000 vedla stavn soud nutnost poskytnout Parlamentu Česk republiky dostatek času pro stavně nezbytnou implementaci stvajc zkonn pravy, když soud považoval za nezbytn vzt ohled na nepřzniv dopad okamžit derogace, jež by způsobila absenci mechanizmu rozhodovn o hodnotě bodu a vši hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn v přpadě nedohody častnků dohodovacho řzen, dle v přpadě rozporu takov dohody s prvnm řdem, resp. veřejnm zjmem. Tato okolnost se stala důvodem, pro kter stavn soud nemohl aplikovat ustanoven 70 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., dle kterho, jestliže k zkonu nebo jeho jednotlivm ustanovenm, kter stavn soud ruš, byly vydny provděc předpisy, stavn soud v nlezu současně vyslov, kter provděc předpisy, popřpadě kter jejich jednotliv ustanoven pozbvaj současně se zkonem platnosti. V danm přpadě totiž ke dni 31. prosince 2000 rozhodnut vldy ke stanoven hodnoty bodu a vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn pro prvn pololet roku 2000 vydan dle 17 odst. 5 zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn, kter bylo přijato usnesenm vldy ze dne 22. prosince 1999 pod č. 1374, již nebude platn. Rozhodnut vldy ke stanoven hodnoty bodu a vše hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn pro druh pololet roku 2000, jež bude platn ke dni derogace 17 odst. 5 zkona o veřejnm zdravotnm pojištěn, však nebylo zatm vydno, a nelze je proto rušit. Za těchto okolnost stavnmu soudu nezbv, než apelovat na vldu, aby již před nabytm činnosti derogačnho vroku tohoto nlezu při rozhodovn o hodnotě bodu a vši hrad zdravotn pče hrazen ze zdravotnho pojištěn respektovala čl. 78 stavy, jakož i princip, dle něhož ani zkonodrce, ani exekutiva nemůže s formami prva, tj. prameny prva, nakldat libovolně, nbrž se mus řdit hledisky stavodrce, jakož i hledisky dalšmi, zejmna transparentnosti, přstupnosti a jasnosti.
Nad rmec důvodů tvořcch ratio decidendi považuje stavn soud za potřebn, a to jako obiter dictum, uvst nsledujc: Nezbytnou součst demokratickho prvnho sttu je i ochrana svobody smluvn vůle, jež je derivtem stavn ochrany prva vlastnickho dle čl. 11 odst. 1 Listiny (jehož zkladnm komponentem je ius disponendi). Cenov regulace je proto opatřenm vjimečnm a akceptovatelnm pouze za zcela omezench podmnek.
Jakkoli se zkladnho prva obsaženho v čl. 26 odst. 1 Listiny lze ve smyslu čl. 41 odst. 1 Listiny domhat pouze v mezch provděcho zkona, pro zkonodrce, resp. pro normotvůrce plat i pro tento přpad hranice stanoven čl. 4 odst. 4 Listiny, dle něhož při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu. Sttn (veřejn) regulace, a to vychzejc ze zohledněn důležitch faktorů (v dan oblasti vše vybranho pojistnho, vše nkladů při poskytovn zdravotn pče atd.), mus při stanoven ceny zohlednit i možnost tvorby zisku. Důsledkem absence tto maximy při regulaci cen se může stt znemožněn určit oblasti podnikatelsk aktivity a vytvořen sttnho monopolu, tj. dotčen podstaty a smyslu zkladnho prva plynoucho z čl. 26 Listiny.