Sp. zn. Pl. ÚS 43/10 ve věci návrhu na zrušení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002., soudní řád správní 130/2011 účinný od 20.05.2011
| Schválené: | 13.04.2011 |
| Účinnost od: | 20.05.2011 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., ŘÍZENÍ VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ., Účastníci řízení. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 43/10 rozhodl dne 13. dubna 2011 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení takto:
* pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 223, str. 353
Ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, se zrušuje ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn
I.
Předmět řzen a argumentace navrhovatele
1. stavnmu soudu byl dne 12. řjna 2010 podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen „stava“) a ustanoven 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž jen „zkon o stavnm soudu“) doručen nvrh Nejvyššho sprvnho soudu (dle tž jen „navrhovatel“), za kter jedn předseda rozšřenho sentu JUDr. Josef Baxa, na zrušen ustanoven 33 odst. 3 věty prvn zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn.
2. V nvrhu navrhovatel uvedl, že pod sp. zn. 4 Ads 93/2009 vede řzen o kasačn stžnosti žalobce S. M. (dle jen „žalobce“), zastoupenho opatrovnkem JUDr. P. J., advoktem, proti usnesen Krajskho soudu v Ostravě (dle jen „krajsk soud“) ze dne 19. května 2009 č. j. 38 Cad 15/2005-162. Tmto usnesenm krajsk soud ustanovil žalobci pro řzen o žalobě proti žalovanmu Krajskmu řadu Olomouckho kraje (dle jen „žalovan“), a to proti rozhodnut žalovanho ze dne 2. května 2005 č. j. KUOK/9881/05/OSV-DS/7025/SD-80, opatrovnkem advokta. Vyšel přitom z ustanoven 33 odst. 3 věty prvn zkona č. 150/2002 Sb. (dle tž jen „napaden ustanoven“), neboť žalobce byl rozsudkem Okresnho soudu v Olomouci ze dne 16. zř 1987 č. j. Nc 1565/86-42 (17 Sen 16/87) omezen ve způsobilosti k prvnm konům tak, že je „schopen samostatně činit vešker prvn kony, kromě prvnch konů v oblasti pracovně-prvn, kde nen schopen samostatně uzavrat pracovn smlouvy a vykonvat zaměstnn, ve kterm by odmtnut přkazu z chorobnch přčin mohlo vst k ohrožen vlastnho nebo cizho zdrav, nebo ke značnm hmotnm škodm“.
3. Toto usnesen krajskho soudu o ustanoven opatrovnka napadl žalobce jako stěžovatel kasačn stžnost, v nž označil ustanoven opatrovnka za hrubou uržku sv osoby s tm, že usnesen bylo vydno nezpůsobilou osobou bez prvnickho vzděln a je v rozporu s stavou, a proto by věc měla bt předložena stavnmu soudu.
4. Ze spisu krajskho soudu sp. zn. 38 Cad 15/2005 vyplynulo, že rozhodnutm Městskho řadu v Zbřehu, odboru socilnho a zdravotnho, ze dne 25. března 2005 č. j. Soc/552/2695/2005/Dv nebyla stěžovateli přiznna dvka sociln pče pro nesplněn zkonnch podmnek. V odvolacm řzen žalovan označenm rozhodnutm změnil prvostupňov rozhodnut tak, že ždost zamtl. V důvodech zdůraznil, že žadatel (žalobce) neosvědčil podmnky rozhodn pro přiznn dvky, neumožnil šetřen potřebn k posouzen jeho celkovch socilnch a majetkovch poměrů, odmt si zvšit přjmy tm, že se nepodrobil lkařsk prohldce potřebn pro uplatněn nroku na vplatu čstečnho invalidnho důchodu, byl vyřazen ze seznamu uchazečů o zaměstnn a odmt se sprvnm orgnem v řzen spolupracovat. V žalobě proti tomuto rozhodnut žalobce namtl porušen svch stavnch prv, vznesl požadavek na vplatu dvek sociln pče ve vši 7 300 Kč měsčně a navrhl zrušen napadenho rozhodnut a hradu majetkov a nemajetkov jmy.
5. Čtvrt sent navrhovatele se neztotožnil s nzorem dosud zastvanm v rozhodovn tohoto soudu a vslovně vyjdřenm v jeho rozsudku ze dne 12. března 2008 č. j . 6 Ads 97/2007-133 (dostupnm na www.nssoud.cz), podle něhož „je-li častnk řzen omezen ve způsobilost k prvnm konům ve věcech pracovněprvnch, nemus bt v řzen o žalobě proti rozhodnut sprvnho orgnu ( 65 a nsl s. ř. s.) zastoupen opatrovnkem“. Tento prvn nzor je totiž v rozporu s jednoznačnm zněnm napadenho ustanoven, podle něhož procesn způsobilost v řzen ve sprvnm soudnictv je nadn jen ten častnk řzen, kter nen ve způsobilosti k prvnm konům nijak omezen. Čtvrt sent proto věc postoupil rozšřenmu sentu navrhovatele.
6. Rozšřen sent navrhovatele shledal naplněn podmnek 17 odst. 1 zkona č. 150/2002 Sb. Dle vžil, zda napaden ustanoven umožňuje vahu soudu o nezbytnosti ustanoven opatrovnka častnku řzen, kter nem plnou procesn způsobilost, a zda je tato vaha vůbec namstě s ohledem na smysl a čel zastoupen opatrovnkem ve vztahu k ochraně prv tohoto častnka; přitom vychzel z prvn pravy v různch procesnch předpisech, z mezinrodnch smluv a judikatury různch soudů.
7. Pokud jde o prvn pravu procesn způsobilosti, navrhovatel uvedl, že procesn způsobilost je součst způsobilosti k prvnm konům a jej prava je obsažena jak v zkoně č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, tak i v zkoně č. 150/2002 Sb.
8. Občansk soudn řd v 20 stanov, že každ může před soudem jako častnk samostatně jednat (procesn způsobilost) v tom rozsahu, v jakm m způsobilost vlastnmi kony nabvat prv a brt na sebe povinnosti. Podle 29 odst. 1 občanskho soudnho řdu nen-li zastoupena fyzick osoba, kter jako častnk řzen nemůže před soudem samostatně jednat, ustanov j předseda sentu opatrovnka, je-li tu nebezpeč z prodlen. Opatrovnkem může podle odstavce 4 ustanovit advokta. Jinou osobu lze ustanovit, jen jestliže s tm častnk souhlas. Opatrovnk pak vystupuje, nerozhodl-li soud jinak, v řzen před soudy všech stupňů. Ustanoven opatrovnk m stejn postaven jako zstupce na zkladě procesn pln moci a byl-li opatrovnkem ustanoven advokt, m stejn postaven jako advokt, jemuž častnk udělil plnou moc ( 31 odst. 1 a 2 občanskho soudnho řdu).
9. Naproti tomu v soudnm řzen sprvnm je častnk řzen způsobil samostatně činit v řzen kony, jen jestliže m způsobilost k prvnm konům v plnm rozsahu ( 33 odst. 3 věta prvn zkona č. 150/2002 Sb.).
10. Prvn prava procesn způsobilosti v zkoně č. 150/2002 Sb. je tedy samostatnou a podstatně přsnějš, neboť neumožňuje zohlednit, že častnk omezen ve sv hmotněprvn způsobilosti by mohl bt schopen časti před soudem ve věcech, jichž se omezen netk. Důvodov zprva k citovanmu ustanoven mlč. Ustanoven 64 zkona č. 150/2002 Sb. přitom umožňuje použit občanskho soudnho řdu jen tam, kde tento zkon nestanov jinak. Podle občanskho soudnho řdu tedy lze posuzovat okruh osob, z něhož lze ustanovit opatrovnka, i rozsah zastupovn, nikoliv však podmnky pro ustanoven opatrovnka vztahujc se k častnkově způsobilosti.
11. Procesn způsobilost je přitom předpokladem pro osobn přstup k soudu a tm pro naplněn prva na soudn ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny zkladnch prv a svobod, publikovan pod č. 2/1993 Sb., (dle jen „Listina“). Smyslem ustanoven opatrovnka nepochybně je, aby fyzick osoba, kter v důsledku svho omezen nen schopna v soudnm procesu řdně hjit sv prva, nebyla svm omezenm znevhodněna.
12. Ustanoven opatrovnka ovšem na druh straně nesm bt natolik formln, aby v důsledku omezen fyzick osoby v jej způsobilosti tuto vylučovala z přm časti na průběhu soudnho procesu, aniž toho bylo nezbytně třeba. Takov postup by totiž byl zsahem do prv zaručench ve zmněnm čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, dle v čl. 5 Listiny („Každ je působily mt prva.“) a v čl. 10 odst. 1 Listiny („Každ občan m prvo, aby byla zachovna jeho lidsk důstojnost ...“).
13. Navrhovatel pro srovnn poukzal i na pravu způsobilosti v zkoně č. 141/1961 Sb., o trestnm řzen soudnm (trestn řd), ve zněn pozdějšch předpisů. Ten rovněž předpokld ustanoven obhjce v přpadě, je-li obviněn zbaven či omezen ve způsobilosti k prvnm konům [ 36 odst. 1 psm. a) a b)], nebo pokud se to jev nutnm vzhledem k tělesnm nebo duševnm vadm vzbuzujcm pochybnosti o způsobilosti nležitě se hjit ( 36 odst. 2). Podle 33 odst. 1 trestnho řdu však vešker prva, kter přslušej obviněnmu, mu přslušej i v přpadě, že je zbaven či omezen ve způsobilosti k prvnm konům, a zkonn zstupce obviněnho zbavenho či omezenho ve způsobilosti podle 34 trestnho řdu obviněnho pouze zastupuje, aniž by to zastoupenho zbavovalo jeho prv.
14. Vnitrosttn pravu procesn způsobilosti je dle nzoru navrhovatele třeba vnmat i ve světle evropsk mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod, publikovan pod č. 209/1992 Sb., (dle jen „mluva“), kter garantuje lidskou důstojnost a přstup k soudu. Vzanost přstupu k soudu na opatrovnka pak je v judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva (dle tž jen „Evropsk soud“) vnmna jako omezen přmho přstupu k soudu, pokud nen spojena s přesvědčivmi důvody. Nelze ponechat stranou pozornosti ani mluvu o prvech osob se zdravotnm postiženm (dle jen „mluva OSN“), kter byla přijata Valnm shromžděnm Organizace spojench nrodů dne 13. prosince 2006 v New Yorku (vyhlšena pod č. 10/2010 Sb. m. s., ve zněn opravy vyhlšen pod č. 44/2010 Sb. m. s.), kter chrn osoby se zdravotnm postiženm před všemi druhy diskriminace a pokrv občansk, politick, ekonomick, sociln a kulturn prva. Zavazuje smluvn strany nejenom k přijet zkonů a nařzen dodržujcch tento princip, ale tak k zajištěn toho, aby v praktickm životě dochzelo k lepš integraci zdravotně postižench lid do společnosti a jejich přstupu k soudu. Klčovm je jej čl. 12 zakotvujc prvn subjektivitu osob se zdravotnm postiženm a čl. 13 upravujc přstup zdravotně postižench ke spravedlnosti; za zdravotně postižen je přitom třeba považovat i osoby, jež maj dlouhodob duševn postižen, kter v interakci s různmi překžkami může brnit jejich plnmu a činnmu zapojen do společnosti na rovnoprvnm zkladě s ostatnmi.
15. Relevantnm je i Doporučen Vboru ministrů Rady Evropy č. R (99)4 o zsadch prvn ochrany dospělch nezpůsobilch osob (dle jen „Doporučen“) stanovc, že prvn prava m bt flexibiln a umožňovat opatřen „šit na mru“ každmu individulnmu přpadu.
16. Navrhovatel rovněž odkzal na judikaturu Evropskho soudu pro lidsk prva, kter již v přpadech Shtukaturov proti Rusku (rozsudek ze dne 27. března 2008, stžnost č. 44009/05), H. F. proti Slovensku (rozsudek ze dne 1. listopadu 2005, stžnost č. 54797/0) a Alajos Kiss proti Maďarsku (rozsudek ze dne 20. května 2010, stžnost č. 38832/06), všech dostupnch in http://www.echr.coe.int, databze HUDOC, zdůraznil, že přestože tato pravidla nemaj slu zkona, definuj společn evropsk standard v tto oblasti, čmž je povšil z oblasti
soft law
na interpretačn zvazn pravidla pro postup orgnů veřejn moci. Zsada č. 2 odst. 1 citovanho Doporučen zakotvuje flexibilitu v prvn odezvě při použit ochrannch opatřen a dalšch prvnch prostředků dostupnch pro ochranu osobnch a ekonomickch zjmů nezpůsobilch dospělch osob a zsada č. 3 pak stanov, že zkonn rmec by měl v nejvyšš možn mře održet skutečnost, že mohou existovat různ stupně nezpůsobilosti a nezpůsobilost se může v čase měnit. Ochrann opatřen by proto neměla bez dalšho vst k plnmu zbaven prvn způsobilosti. K omezen prvn způsobilosti by mělo dochzet pouze v přpadech, kdy je to prokazatelně nezbytn pro ochranu dotčen osoby.17. Pro posouzen, zda prvn prava procesn způsobilosti obsažen v napadenm ustanoven neodporuje zkladnm prvům, je dle nzoru navrhovatele podstatn i vnmn tohoto institutu a nhled na funkci opatrovnka v judikatuře soudů. Pro posouzen dan otzky m stěžejn vznam nlez stavnho soudu sp. zn. IV. S 412/04 ze dne 7. prosince 2005 (N 223/39 SbNU 353)*. Podobně se stavn soud vyslovil v nlezu sp. zn. II. S 2630/07 ze dne 13. prosince 2007 (N 224/47 SbNU 941), v němž posuzoval nvrh na zrušen 10 odst. 1 zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, ve zněn pozdějšch předpisů, (možnost zbaven způsobilosti k prvnm konům). V tto věci stavn soud zdůraznil, že prostřednictvm způsobilosti k prvnm konům (jednn) a procesn způsobilosti se uvd v život stavn garance prvn subjektivity jednotlivce, garantovan čl. 5 Listiny. Prva a nroky, kter by postrdaly prostředek k ochraně jejich zachovn, by byly jen przdnmi proklamacemi. stavn soud samotn napaden institut zbaven způsobilosti k prvnm konům nezrušil, avšak zdůraznil nutnost jeho stavně konformn aplikace.
18. Evropsk soud pro lidsk prva pak ve věcech Ashingdane proti Spojenmu krlovstv (rozsudek ze dne 28. května 1985, stžnost č. 8225/78), Klass a dalš proti Německu (rozsudek ze dne 8. zř 1978, stžnost č. 5029/71) a Salontaji-Drobnjak proti Srbsku (rozsudek ze dne 13. řjna 2009, stžnost č. 36500/05) vyslovil, že prvo na přstup k soudu nen absolutn a že může bt omezeno. Tyto zsahy však nemohou přstup k soudu omezit takovm způsobem, že by byla ohrožena samotn podstata přstupu k soudu. Omezen navc nebudou v souladu s čl. 6 odst. 1 mluvy, pokud nesleduj legitimn cl a použit prostředky nejsou tomuto cli přiměřen. Ve věci Zehentner proti Rakousku (rozsudek ze dne 16. 7. 2009, stžnost č. 20082/02) se Evropsk soud přmo zabval procesn způsobilost stěžovatelky před tmto soudem a neakceptoval nmitku vldy, že by stžnost měla bt zamtnuta pro nezastoupen opatrovnkem; vychzel zde však z toho, že v řzen před tmto soudem nemus bt potřeba zastoupen natolik zřejm jako v přpadech omezen podle vnitrosttnho prva, kter směřuje i k tomu, aby osoby s omezenou prvn způsobilost nenakldaly se svmi prvy či majetkem ke sv škodě. V již zmněn věci Shtukaturov proti Rusku Evropsk soud konstatoval, že mnoh stty světa v poslednch letech měn svůj přstup k lidem s postiženm a prošly nebo prochzej reformou opatrovnickch systmů. Vznamnm prvkem těchto reforem je prvě rušen institutů zbavovn a omezovn způsobilosti k prvnm konům v jejich tradičn podobě, a jejich nahrazovn opatřenmi, v jejichž důsledku osoba neztrc způsobilost k prvnm konům, ale je j poskytovna pomoc s jejm uplatňovnm. Evropsk soud doporučuje tzv. funkčn test, podle kterho samotn přtomnost jakhokoli postižen (včetně duševnho) neznamen automaticky ztrtu způsobilosti rozhodovat se. Je tedy třeba zkoumat, jakm druhům jednn osoba nerozum a nedokže je ovldat a jak vliv m duševn nemoc na jej společensk ^ivot, zdrav, majetkov zjmy apod.; pouh existence duševn nemoci, a to ani zvažn, nemůže bt jedinm důvodem k ospravedlněn zbaven způsobilosti k prvnm konům. Podobně byla faktick způsobilost řešena i v dalšch rozhodnutch Evropskho soudu (např. rozsudek ze dne 24. řjna 1979 ve věci Winterwerp proti Nizozem, stžnost č. 6301/73; rozsudek ze dne 17. července 2008, X proti Chorvatsku, stžnost č. 11223/04; a shora citovan rozsudek ve věci Alajos Kiss proti Maďarsku).
19. Judikatura Nejvyššho soudu vztahujc se k pravě procesn způsobilosti v občanskm soudnm řdu jednak akcentuje vazbu procesn způsobilosti k omezen hmotněprvnmu (např. stanovisko ze dne 23. května 1979 sp. zn. Cpj 301/77, publ. pod č. R 34/85), jednak rovněž zdůrazňuje druhou strnku problmu, a to že v přpadě ustanoven opatrovnka, aniž k tomu byly splněny podmnky, dochz k nepřpustnmu odnět prva jednat před soudem. Tak v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 107/2009 ze dne 18. května 2009 (dostupnm na http://novyweb.nsoud.cz) tento soud řešil přpad ustanoven opatrovnka častnku, kter se ze zdravotnch důvodů po přechodnou dobu nemohl častnit soudnho jednn, a vyslovil, že: „Byl-li častnku řzen ustanoven opatrovnk, ačkoli k tomu nebyly splněny podmnky formulovan v 29 odst. 3 občanskho soudnho řdu a uveden mělo za nsledek, že soud nejednal s častnkem, nebo s jinm zstupcem, jde o přpad, kdy častnku byla nesprvnm postupem soudu v průběhu řzen odňata možnost jednat před soudem.“. K obdobnmu zvěru došel tento soud i v rozhodnutch sp. zn. 20 Cdo 2850/99 ze dne 23. srpna 2001 a sp. zn. 30 Cdo 1072/2005 ze dne 31. srpna 2005 (dostupnch na http://novyweb.nsoud.cz).
20. Zvěrem navrhovatel připomenul, že ustanoven opatrovnka m funkci ochrannou, a jeho smyslem je, aby častnku postrdajcmu plnou způsobilost k prvnm konům v nezbytn mře v soudnm řzen pomhala osoba způsobil tak, aby neutrpěl jmu na svch hmotnch či procesnch prvech. Na druh straně je však omezenm či zbavenm prva na přstup k soudu, pokud se častnk nemůže sm obrtit na soud a aktivně se podlet na řzen, je-li toho schopen. Tak tomu je zejmna, pokud se jeho omezen na prvech nijak nedotk danho soudnho řzen. Osobě čstečn omezen ve způsobilosti k pracovněprvnm konům tedy nelze bez dalšho odejmout procesn způsobilost, aniž by byly brny v vahu jej faktick schopnosti. Napaden ustanoven však takov postup předpokld tm, že vylučuje z procesn způsobilosti osoby nemajc plnou způsobilost k prvnm konům. Soud však mus v řzen dbt na vyvženost zjmů a zajistit řdn proces i v přpadě obtžn komunikace s častnkem řzen, aniž by krtil jeho prva. Dan prava je navc ve vnitrosttnm soudnictv ojediněl a nemůže bt zdůvodněna ždnm specifikem sprvnho soudnictv. Navrhovatel tak dospěl k zvěru, že napaden ustanoven je v rozporu se zvazky vyplvajcmi z čl. 6 odst. 1 mluvy, z čl. 12 a 13 mluvy OSN a s ustanovenmi čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Tento rozpor nen podle nzoru navrhovatele odstraniteln stavně konformnm vkladem, neboť ten nemůže jt
contra legem
. Zrušen citovanho ustanoven přitom nezpůsob ždn potže, neboť při jeho odstraněn bude možn postupovat podle občanskho soudnho řdu ( 64 zkona č. 150/2002 Sb.), jehož prava z uvedench hledisek obstoj.21. Z uvedench důvodů navrhovatel navrhl, aby stavn soud po provedenm řzen nlezem rozhodl, že napaden ustanoven zruš.
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen častnků řzen
22. Podle ustanoven 42 odst. 4 a 69 zkona o stavnm soudu zaslal stavn soud předmětn nvrh Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky. Předsedkyně Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky Miroslava Němcov ve vyjdřen ze dne 4. ledna 2011 popsala zkonodrnou proceduru přijet zkona č. 150/2002 Sb. a uvedla, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a s našm prvnm řdem. Důvodov zprva k vldnmu nvrhu zkona, pokud jde o napaden ustanoven, pouze zcela obecně uvd, že: „... vodn obecn ustanoven o řzen vymezuj okamžik vlastnho zahjen řzen a častnky řzen; ohledně nich upravuj tak obvyklm způsobem způsobilost bt častnkem a procesn způsobilost“ (tisk 1080, důvodov zprva, zvlštn čst, komentř k 31-38).
23. Předseda Sentu Parlamentu Česk republiky Milan Štěch ve vyjdřen ze dne 22. prosince 2010 rovněž popsal zkonodrnou proceduru přijet zkona č. 150/2002 Sb. s tm, že Sent postupoval v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Dle uvedl, že soudn řd sprvn byl dlouho očekvanm legislativnm počinem, kterm měla bt nahrazena ne zcela dokonal prava sprvnho soudnictv, zakotven v čsti pt občanskho soudnho řdu, v tehdy platnm zněn. Ambic zkona č. 150/2002 Sb. bylo odstranit stavn deficity prvn pravy, v institucionln rovině zakotvit postaven sprvnch soudů a soudců potud, pokud to bylo nezbytn ve vztahu k obecnmu předpisu [zkon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch)], a komplexně stanovit pravidla řzen před sprvnmi soudy. V rmci projednvn reformnho materilu kodexovho charakteru zpravidla Sent nem prostor věnovat se detailněji jednotlivm ustanovenm, navc tehdy, dostane-li se do centra pozornosti nějak kontroverzn či diskutabiln otzka. Tak tomu bylo i v průběhu projednvn soudnho řdu sprvnho, kdy sentoři diskutovali o nedostatcch pravy v důsledku neschvlen „novho“ sprvnho řdu; upřednostněna byla tž problematika absence doprovodn změny stavy, frekventovaně byla navc probrna volba sdla Nejvyššho sprvnho soudu. Nicmně i při shora přiblženm způsobu projednvn zkonů kodexovho typu došlo u soudnho řdu sprvnho na někter podrobnosti, mj. i na otzku procesn způsobilosti častnka řzen. Mstopředseda Sentu Janu Ruml v rozpravě upozornil, že je sice „navrhovan prava nezbytnm předpisem, jej přijet by mělo bt prioritou“, nicmně existuj i „určit drobn připomnky“. Mezi ony připomnky zařadil řečnk prvě inkriminovanou materii obsaženou v napadenm ustanoven, když plnu sdělil svůj nzor slovy: „... nevidm nutně za každou cenu se brnit a oprošťovat od již prověřench procesnch postupů občanskho soudnho řdu a nevm, proč prvě jsou někter instituty upravovny znovu a navc s drobnmi odlišnostmi. Může pak nastat situace zhoršenho postaven častnka, kter je v tomto zkoně - v soudnm řdu sprvnm - striktnějš, než je v občanskm soudm řdu“. J. Ruml však neargumentoval protistavnost takov speciality ani nepředložil pozměňovac nvrhy v duchu jm proveden rtoriky, nbrž apeloval, aby je „navrhovatel slyšel a v dalš legislativn činnosti s nimi eventulně pracoval“. Za navrhovatele ministr vldy Jaroslav Bureš odpověděl: „Vztah k občanskmu soudnmu řdu. Byly tu dvě možnosti. To, co řekl pan sentor Ruml, je jistě naprosto legitimn, přednost byla dna tomu, aby se zde čtenři nabzely zkladn procesn instituty v pravě potřebn pro sprvn soudnictv. Pakliže jsou odchylky, pak jsou dny jen povahou řzen před krajskmi sprvnmi soudy, resp. Nejvyššm sprvnm soudem“. Sent po vyslechnut všech řečnků v rozpravě hlasoval tak, že schvlil nvrh zkona ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou. Napaden ustanoven je pak v nezměněn formulaci od samho počtku součst zkona č. 150/2002 Sb. Zvěrem předseda Sentu uvedl, že je zcela na stavnm soudu, aby ve smyslu stavy a zkona o stavnm soudu posoudil stavnost napadenho ustanoven.
III.
Upuštěn od stnho jednn
24. Podle ustanoven 44 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. může stavn soud se souhlasem častnků od stnho jednn upustit, nelze-li od něj očekvat dalš objasněn věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel, tak i častnci řzen vyjdřili svůj souhlas s upuštěnm od stnho jednn, bylo od tohoto jednn v předmětn věci upuštěno.
IV.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
25. stavn soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny formln předpoklady věcnho posouzen nvrhu, a zabval se tak i otzkou, zda navrhovatel je v danm přpadě aktivně legitimovn k podn tohoto nvrhu.
26. Podle čl. 95 odst. 2 stavy, o kter se nvrh opr, dojde-li soud k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu. stavn soud konstatuje, že v posuzovanm přpadě je nezbytn přm aplikace napadenho ustanoven navrhovatelem. Nvrh byl tedy podn oprvněnm navrhovatelem.
V.
stavn konformita legislativnho procesu
27. Podle ustanoven 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu stavn soud - kromě posouzen souladu napadenho ustanoven s stavnm pořdkem - zjišťuje, zda byl zkon přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
28. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nenamtal vadu legislativnho procesu ani překročen stavou stanoven kompetence zkonodrce, nen s ohledem na principy procesn ekonomie nutn tuto otzku blže zkoumat a postač, vedle přihldnut k vyjdřenm předloženm Poslaneckou sněmovnou a Sentem Parlamentu Česk republiky, formln ověřen průběhu legislativnho procesu z veřejně dostupnho informačnho zdroje na http://www.psp.cz.
29. Zkon č. 150/2002 Sb. byl schvlen Poslaneckou sněmovnou dne 15. nora 2002 a Sentem dne 21. března 2002. Prezident zkon podepsal dne 28. března 2002 a zkon byl vyhlšen dne 17. dubna 2002 ve Sbrce zkonů Česk republiky v čstce 61 pod čslem 150/2002 Sb. stavn soud tudž konstatuje, že zkon byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
30. Po tomto zjištěn přistoupil stavn soud k posouzen obsahu napadenho ustanoven z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem Česk republiky [čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy].
VI.
Dikce napadenho zkonnho ustanoven
31. Ustanoven 33 odst. 3 věty prvn zkona č. 150/2002 Sb. zn:
"častnk je způsobil samostatně činit v řzen kony (dle jen „procesn způsobilost“), jen jestliže m způsobilost k prvnm konům v plnm rozsahu.".
VII.
Obsahov soulad napadenho zkonnho ustanoven s stavnm pořdkem
32. stavn soud přistoupil k přezkumu napadenho ustanoven z hlediska jeho souladu s stavnm pořdkem Česk republiky, předevšm s prvy a principy vymezenmi v čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2 a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, v čl. 6 odst. 1 mluvy a v čl. 12 a 13 mluvy OSN.
33. Navrhovatel dovodil, že na zkladě srovnn prvn pravy procesn způsobilosti v zkoně č. 150/2002 Sb. s analogickou pravou v občanskm soudnm řdu a trestnm řdu a při současnm vnmn dan problematiky ve světle Listiny, mluvy, mluvy OSN, citovanho Doporučen a dle tak s odkazem na judikaturu stavnho soudu, Evropskho soudu, Nejvyššho soudu i navrhovatele lze učinit zvěr, že napaden ustanoven vylučuje v rozporu s stavnm pořdkem z procesn způsobilosti osoby nemajc plnou způsobilost k prvnm konům. Navrhovatel rovněž poukzal na neodůvodněnou ojedinělost dan pravy v českm soudnictv s tm, že: „Zrušen napadenho ustanoven nezpůsob ždn potže, neboť při jeho odstraněn bude možn postupovat podle občanskho soudnho řdu ( 64 zkona č. 150/2002 Sb.), jehož prava z uvedench hledisek obstoj.“.
34. stavn soud již v minulosti uvedl, že: „stava akceptuje a respektuje princip legality jako součst celkov koncepce prvnho sttu, nevže však pozitivn prvo jen na formln legalitu, ale vklad a použit prvnch norem podřizuje jejich obsahově materilnmu smyslu.“ (srov. např. nlez sp. zn. Pl. S 7/2000 ze dne 4. července 2000, vyhlšen pod č. 261/2000 Sb., N 106/19 SbNU 45). Obdobně v nlezu sp. zn. IV. S 412/04, na kter odkazuje i navrhovatel, a v nlezu sp. zn. I. S 557/09 ze dne 18. srpna 2009 (N 188/54 SbNU 325, viz tž http://nalus.usoud.cz) stavn soud judikoval, že: „Těžištěm stavnho pořdku Česk republiky je jednotlivec a jeho prva garantovan stavnm pořdkem. Jednotlivec je vchodiskem sttu. Stt a všechny jeho orgny jsou stavně zavzny k ochraně a šetřen prv jednotlivce. Pojet naš stavnosti se přitom neomezuje na ochranu zkladnch prv jednotlivců (kupř. prvo na život, zaručen prvn subjektivity), ale v souladu s povlečnou změnou v chpn lidskch prv (jež nalezla vyjdřen např. v Chartě OSN či ve Všeobecn deklaraci lidskch prv) se stala zkladn bz, z nž vychz interpretace všech zkladnch prv, lidsk důstojnost, kter mimo jin vylučuje, aby s člověkem bylo zachzeno jako s objektem či předmětem. Otzky lidsk důstojnosti jsou v tomto pojet chpny jako součst kvality člověka, součst jeho lidstv. Garantovn nedotknutelnosti lidsk důstojnosti člověku umožňuje plně užvat sv osobnosti. Tyto vahy stvrzuje preambule stavy, kter deklaruje lidskou důstojnost jako nedotknutelnou hodnotu, stojc v zkladu stavnho pořdku. Stejně tak Listina garantuje rovnost lid v důstojnosti (čl. 1) a garantuje subjektivn prvo na zachovn lidsk důstojnosti (čl. 10 odst. 1). stavn soud považuje i prvn osobnost svobodnho jednotlivce a garanci jejho faktickho vkonu za vysoce důležit stavn hodnoty majc středn postaven v stavnm pořdku (čl. 1, čl. 9 odst. 2 stavy a čl. 5 Listiny). K ochraně těchto složek komplexně pojman důstojnosti jednotlivce (preambule stavy, čl. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny) je stavn soud zavzn (čl. 83 stavy).“.
35. Plat obecně, že prvn norma umožňujc omezen zkladnch prv mus bt vykldna a aplikovna s vědomm vznamu a šře vztahů, kter pokrvaj omezovan zkladn prva. Tuto prvn normu lze aplikovat až po pečlivm zjištěn, kter mus bt vyjdřeno v odůvodněn samotnho rozhodnut, kter kolidujc zkladn prva třetch osob, popř. jak veřejn zjmy jsou v kolizi se zkladnmi prvy osoby omezovan v jejch prvech. V dan věci je v kolizi subjektivn prvo na zachovn lidsk důstojnosti a prvo na soudn ochranu se způsobilost jednotlivce k prvnm konům a tm i procesn způsobilost.
36. stavn pořdek uznv a garantuje v čl. 5 Listiny každmu způsobilost mt prva, tj. každmu garantuje prvn osobnost. Proto je třeba jakkoliv zsah zkoumat z pohledu potencilnch zsahů do zkladnch prv omezovanho, garantovanch předevšm čl. 5 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny, vyložench v rozsahu, kter omezuje lidsk důstojnost. Protože tato prva Listina garantuje jako tzv. zkladn prva absolutn, lze k jejich omezen přikročit jen za čelem ochrany zkladnch prv jinch osob anebo za čelem ochrany veřejnho zjmu, kter je v podobě principu či hodnoty obsažen v stavnm pořdku jako celku (stavně imanentn omezen zkladnch prv a svobod). Pokud takovto čel nen shledn, nelze aplikovat ustanoven zkona, kter by zkladn prva a svobody omezovanho porušovala (srov. nlez sp. zn. Pl. S 42/02 ze dne 26. března 2003, vyhlšen pod č. 106/2003 Sb., N 42/29 SbNU 389, dostupn tž na http://nalus.usoud.cz ).
37. Ve světle čelu a dopadů napadenho ustanoven je zřejm, že toto ustanoven nesleduje legitimn čel, resp. nejde o prosazen cle, kter je nezbytn pro svobodnou demokratickou společnost, neboť nen zaručena spravedliv rovnovha mezi zajištěnm zjmů společnosti na straně jedn a respektem vůči zaručenm prvům a svobodm jednotlivce na straně druh. Osoba definovan prvn subjektivitou m prvo na svobodn jednn, a proto brn-li veřejn moc aplikac napadenho ustanoven v uplatněn jej procesn způsobilosti, nelze takov postup shledat souladnm s clem, kter je ve svobodn a demokratick společnosti nezbytn.
38. V současn době je problm zdravotnho postižen důležitm tmatem lidskch prv a svobod. Důkazem toho je i navrhovatelem již citovan mluva OSN, kter je prvnm prvně zvaznm mezinrodnm nstrojem v oblasti lidskch prv, jž jsou Evropsk unie a jej člensk stty vzny [srov. Rozhodnut Rady ze dne 26. listopadu 2009 o uzavřen mluvy OSN Evropskm společenstvm (in ředn věstnk Evropsk unie ze dne 27. ledna 2010 L 23/35) a Evropskou strategii pro pomoc osobm se zdravotnm postiženm 2010-2020: Obnoven zvazek pro bezbarirovou Evropu ze dne 15. listopadu 2010 in http://eur-lex.europa.eu], ale i narůstajc judikatura Evropskho soudu v oblasti
disability law
. Evropsk soud kupř. ve věci Glor proti Švcarsku (rozsudek ze dne 30. dubna 2009, č. 13444/04 in http://www.echr.coe.int, databze HUDOC; RoESLP č. 4, ročnk 2010, str. 235, a přehled rozsudků Evropskho soudu v ASPI pod č. JUD 190926CZ) posuzoval otzku dostupnosti přiměřench alternativ k vojensk službě pro lidi s postiženm. Jde o prvn věc, ve kter konstatoval porušen zkazu diskriminace lid se zdravotnm postiženm (čl. 14 mluvy) a ve kter aplikoval princip tzv. „přiměřench prav“ s ohledem na mluvu OSN, tedy na širš vymezen tohoto pojmu s clem zaručit naplněn čl. 1 tto mluvy (pozn. red.: mluvy OSN), kterm je podporovn, ochrana a zajištěn plnho a rovnho užvn všech lidskch prv a zkladnch svobod všemi osobami se zdravotnm postiženm a podporovn cty k jejich přirozen důstojnosti.39. S přihldnutm k aktulnmu vnmn otzky procesn způsobilosti stavnm soudem a Evropskm soudem pro lidsk prva, z komparace aktuln prvn pravy procesn způsobilosti v jednotlivch předpisech podstavnho prva i z navrhovatelem provedenho rozboru cel věci jednoznačně plyne, že napaden ustanoven je v rozporu s principem proporcionality i s maximou, podle nž zsahy do prv mus održet specifika každho jednotlivho přpadu. Za situace, kdy stavně konformn interpretace napadenho ustanoven nen možn, stavn soud konstatuje, že tak přetrvv protiprvn stav spočvajc v tom, že osobm, u kterch byla omezena způsobilost k prvnm konům, je brněno v jejich procesn způsobilosti v soudnm řzen sprvnm podle zkona č. 150/2002 Sb., i když jejich omezen na prvech se nijak nedotk danho soudnho řzen. Takov zvěr vyplv nepochybně i z role sprvnho soudnictv, kter m jako jedno z nejdůležitějšch posln ochranu prv jednotlivce při jeho kontaktu se sprvnmi orgny.
40. Z vše předestřench vah s ohledem na dopady napadenho ustanoven do veřejnch subjektivnch prv jednotlivce je zjevn, že se nelze než ztotožnit s nzorem navrhovatele uvedenm v jeho nvrhu, totiž že aplikac napadenho ustanoven by došlo k porušen zkladnch prv garantovanch stavnm pořdkem Česk republiky, konkrtně uvedench v čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2 a v 36 odst. 1 a 2 Listiny, v čl. 6 odst. 1 mluvy a v čl. 12 a 13 mluvy OSN. stavn soud proto napaden ustanoven podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu zrušil.