Ve věci návrhu na zrušení čl. I bodu 8 zákona č. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 Sb., zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 49/1994 Sb. a zákona č. 256/1994 Sb., a zákon České národní rady č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění zákona České národní rady č. 31/1984 Sb., zákona České národní rady č. 390/1991 Sb. a zákona č. 190/1993 Sb. 13/1996 účinný od 26.01.1996
| Schválené: | 19.12.1995 |
| Účinnost od: | 26.01.1996 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Školy základní., Školy střední. Učiliště. Školy vyšší odborné. Pomaturitní studium., Školská zařízení (výchovná, účelová, školy v přírodě)., Školné. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. prosince 1995 v plénu ve věci návrhu skupiny 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení čl. I bodu 8 zákona č. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/ /1988 Sb., zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 Sb., zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 49/1994 Sb. a zákona č. 256/1994 Sb., a zákon České národní rady č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění zákona České národní rady č. 31/1984 Sb., zákona České národní rady č. 390/1991 Sb. a zákona č. 190/1993 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
Skupina 42 poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky podala nvrh na zrušen ustanoven čl. I bodu 8 zkona č. 138/1995 Sb., kterm se měn a doplňuje zkon č. 29/1984 Sb., o soustavě zkladnch a střednch škol (školsk zkon), ve zněn zkona č. 188/1988 Sb., zkona č. 171/1990 Sb., zkona č. 522/1990 Sb., zkona č. 134/1993 Sb., zkona č. 190/1993 Sb., zkona č. 331/1993 Sb., nlezu stavnho soudu Česk republiky č. 49/1994 Sb. a zkona č. 256/1994 Sb., a zkon Česk nrodn rady č. 76/1978 Sb., o školskch zařzench, ve zněn zkona Česk nrodn rady č. 31/1984 Sb., zkona Česk nrodn rady č. 390/1991 Sb. a zkona č. 190/1993 Sb., a v tomto nvrhu uvedla, že nově vložen odstavec 2 4 školskho zkona, a to zvlště v přpadě vyššch odbornch škol zřizovanch sttem, je v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky, zejmna s čl. 33 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina"), podle kterho občan maj prvo na bezplatn vzděln v zkladnch a střednch školch, podle schopnost občana a možnost společnosti tž na vysokch školch. Napaden ustanoven novely školskho zkona totiž stanov, že vzdělvn ve vyššch odbornch školch zřizovanch sttem lze poskytovat za platu od doby, kdy jej vši a způsob hrady stanov vlda nařzenm; v těchto školch zřizovanch obc od doby, kdy vši a způsob hrady stanov obec obecně zvaznou vyhlškou. plata nemůže bt vyšš než polovina kalkulovanch nkladů na jednoho žka školy. Tm se tedy stanoven doby, od kter bude třeba poskytovat platu, jakož i vše a způsoby hrady navc přesouv na prvn předpis a pramen prva nižš prvn sly, než je obyčejn zkon. Takov postup je v hrubm rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky a navc i s ratifikovanmi a vyhlšenmi smlouvami o lidskch prvech a zkladnch svobodch, jež podle čl. 10 stavy Česk republiky (dle jen "stava") jsou bezprostředně zvazn a maj přednost před zkonem. Tak napřklad v čl. 13 odst. 1 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech, vyhlšenho pod č. 120/1976 Sb., je uznvno prvo každho na vzděln a současně stanoveno, že k dosažen plnho uskutečněn tohoto prva je zapotřeb, aby zkladn vzděln bylo povinn a svobodně přstupn pro všechny a aby bylo umožněno a zpřstupněno i středoškolsk vyšš vzděln, a to tak postupnm zavděnm bezplatnho vzděln [čl. 13 odst. 2 psm. a), b), c)]. Navc podle čl. 5 odst. 2 thož paktu se nepřipoušt ždn omezen nebo zrušen kterhokoliv ze zkladnch lidskch prv uznvanch nebo existujcch v kterkoliv zemi na zkladě zkona, mluv, předpisů nebo zvyklost pod zminkou, že pakt takov prva neuznv nebo že je uznv v menšm rozsahu. Rovněž v mluvě o prvech dtěte, vyhlšen pod č. 104/ /1991 Sb., je uznvno prvo dtěte na vzděln s tm, že pro čely postupnho uskutečněn tohoto prva a na zkladě rovnch možnost je zejmna zavděno pro všechny děti bezplatn a povinn zkladn vzděln a podněcovn rozvoj různch forem střednho vzděln, a to i takovmi opatřenmi jako bezplatn vzděln [čl. 28 odst. 1 psm. a), b)]. Přitom v čl. 41 psm. a), b) tto mluvy se konstatuje, že nic v tto mluvě se nedotk ustanoven, kter ve větš mře napomhaj uskutečněn prv dtěte a kter mohou bt obsažena v prvnm řdu sttu, kter je smluvn stranou, nebo v mezinrodnm prvu, kter je pro takov stt zvazn. Všechny tyto zsadn argumenty uvedl vslovně stavn soud Česk republiky v odůvodněn svho nlezu publikovanho pod č. 49/1994 Sb. Skupina podepsanch poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky proto navrhuje, aby stavn soud rozhodl nlezem tak, že ustanoven čl. I bodu 8 zkona č. 138/1995 Sb., jmž byl vložen nov odstavec 2 4 školskho zkona, ve zněn pozdějšch předpisů, se zrušuje dnem vyhlšen nlezu ve Sbrce zkonů.
Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky v dopise svho předsedy PhDr. Milana Uhdeho ze dne 12. 10. 1995 poukzala na důvodovou zprvu k zkonu č. 138/1995 Sb., v nž se uvd, že původn zkon pojednval pouze o soustavě zkladnch a střednch škol. Protože vyšš odborn školy, do přijet novely pouze experimentln, se osvědčily, byly z tohoto důvodu zařazeny do soustavy škol jako jedna z jejch podstatnch složek. Jedn se však o studium nročnějš, než je středoškolsk, s rozshlou praktickou složkou, o studium, v němž absolvent doshne vyššho odbornho vzděln. Jde tedy o pomaturitn studium určen pro absolventy střednch škol, kter směřuje ke zvšen kvalifikace nebo specializace. Vzhledem k charakteru tohoto studia a tendencm jeho očekvanho rozvoje nen vhradn financovn ze sttnho rozpočtu vhodn. Na zkladnch a střednch školch je Listinou zaručena bezplatnost vzděln, avšak vzhledem k tomu, že vzděln ve vyššch odbornch školch poskytuje dalš kvalifikaci žkům, kteř již vykonali maturitn zkoušku na středn škole, lze toto vzděln poskytovat za platu. Zaveden vzděln na vyššch odbornch školch za platu nen tedy v rozporu s stavnm pořdkem Česk republiky ani s mezinrodnmi smlouvami, jimiž je Česk republika vzna. Zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky dne 22. 6. 1995, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen. Zkonodrn sbor jednal proto v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a našm prvnm řdem a je na stavnm soudu, aby v souvislosti s podanm nvrhem na zrušen 4 odst. 2 zkona č. 138/1995 Sb. posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
Z těsnopiseck zprvy o 32. schůzi Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky ve dnech 20. -- 30. června 1995 stavn soud zjistil, že zkon č. 138/1995 Sb. byl schvlen dne 22. června 1995 potřebnou většinou 95 poslanců podle ustanoven 39 odst. 1 a 2 stavy. Tento zkon byl vyhlšen v čstce 37 Sbrky zkonů Česk republiky, rozeslan dne 27. 7. 1995. K projednn a přijet zkona došlo na zkladě vldnho nvrhu ze dne 7. 12. 1994 (sněmovn tisk č. 1430) a společn zprvy vborů Poslaneck sněmovny k vldnmu nvrhu zkona ze dne 16. 6. 1995 (sněmovn tisk č. 1632). Lze tedy mt za to, že zkon byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem ( 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu).
Pojem "vyšš odborn škola", kter se zkonem č. 138/1995 Sb. (čl. I body 1, 2) stala součst vchovně vzdělvac soustavy ( 1 odst. 1 školskho zkona), je podrobně vymezen v čl. I bodu 28 ( 27a školskho zkona), a to tak, že v odstavci 1 citovanho ustanoven se uvd, že vyšš odborn škola připravuje pro kvalifikovan vkon nročnch odbornch činnost nebo prohlubuje dosažen vzděln pro vkon konkrtnch nročnch činnost. Podle odstavce 2 cit. ustanoven vyšš odborn škola poskytuje v jednotlivch studijnch oborech vyšš odborn vzděln, kter zahrnuje všeobecn, specifick odborn vzděln, nročnou praktickou přpravu a ukončuje se absolutoriem; denn studium trv nejmně dva a nejvce tři roky, dlkov studium trv nejmně tři a nejvce čtyři roky. Pokud je součst dennho studia praktick přprava konan formou odborn praxe o dlce větš než tři měsce, může denn studium trvat nejvce tři a půl roku. Žk, kter spěšně vykonal absolutorium, m prvo užvat za svm jmnem označen absolventa vyšš odborn školy. V odstavci 3 cit. ustanoven se poslze stanov, že ke studiu ve vyššch odbornch školch se přijmaj žci a dalš uchazeči, kteř zskali pln středn vzděln nebo pln středn odborn vzděln. Jak vyplv z důvodov zprvy k zkonu č. 138/1995 Sb., důvodem zařazen vyššch odbornch škol do vchovně vzdělvac soustavy byla skutečnost, že tyto, doposud experimentln, školy, se osvědčily. Jde o pomaturitn studium určen pro absolventy střednch škol a směřujc ke zvšen jejich kvalifikace nebo specializace.
Z toho, co bylo uvedeno, je tedy patrno, že vyšš odborn školy jsou sice na straně jedn součst vchovně vzdělvac soustavy, na straně druh představuj však typ odlišn od střednch škol, neboť studium na nich zskn středoškolskho vzděln již předpokld. Touto svou povahou vymykaj se tedy vyšš odborn školy z rmce čl. 33 odst. 2 Listiny zakotvujcho prvo občanů na bezplatn vzděln v zkladnch a střednch školch. Jakkoliv se v tomto člnku hovoř i o prvu na bezplatn vzděln na vysokch školch, nejde zde již o prvo nepodmněn povahy, neboť je naopak podmiňovvno vedle schopnost občana tak možnostmi společnosti. Ustanoven 4 odst. 2 školskho zkona nen však, podle nzoru stavnho soudu, v rozporu ani s ratifikovanmi a vyhlšenmi mezinrodnmi smlouvami o lidskch prvech a zkladnch svobodch, jimiž je Česk republika vzna, jež jsou bezprostředně zvazn a maj přednost před zkonem (čl. 10 stavy). Tak předevšm v čl. 13 odst. 2 psm. c) Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech, vyhlšenho pod. č. 120/1976 Sb., se sice uvd, že tak vyšš vzděln bude zpřstupněno pro všechny, a to podle schopnost všemi vhodnmi prostředky, nicmně pouze postupnm zavděnm bezplatnho vzděln. Tak přijetm mluvy o prvech dtěte, vyhlšen pod. č. 104/1991 Sb., stty, kter jsou smluvnmi stranami tto mluvy, uznaly prvo dtěte na vzděln s clem postupnho uskutečňovn tohoto prva a na zkladě rovnch možnost, zejmna zavděnm bezplatnho a povinnho zkladnho vzděln pro všechny děti [čl. 28 odst. 1 psm. a)] a podněcovnm rozvoje různch forem střednho vzděln, zahrnujcho všeobecn a odborn vzděln, jakož i činěnm je přijatelnm a dostupnm pro každ dtě a přijmnm jinch odpovdajcch opatřen, jako je zavděn bezplatnho vzděln a v přpadě potřeby poskytovn finančn podpory [čl. 28 odst. 1 psm. b)]. Z uvedench mezinrodnch smluv vyplv tedy mimo jakoukoliv pochybnost, že pokud jde o vyšš než středoškolsk vzděln, je jeho poskytovn spojovno s určitm procesem, jehož charakteristickm rysem je postupnost jednotlivch opatřen. Zaveden bezplatnho vzděln na vyššch odbornch školch představuje tedy za současn prvn pravy a v existujcch společenskch poměrech pouze cl, k němuž jednotliv smluvn strany směřuj v souladu se svmi možnostmi. Ani tyto mezinrodn normy nemaj tedy při pravě vyššho než středoškolskho vzděln nepodmněn podtext a pouze naznačuj předpokldanou tendenci vvoje. Rovněž odkaz na čl. 5 odst. 2 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech, stanovc nepřpustnost omezen nebo odchylky od kterhokoliv ze zkladnch lidskch prv uznvanch nebo existujcch v kterkoliv zemi na zkladě zkona, mluv, předpisů nebo zvyklost pod zminkou, že pakt takov prvo neuznv nebo je uznv v menšm rozsahu, postrd, podle nzoru stavnho soudu, opodstatněn, neboť tak Listina zakotvuje v čl. 33 odst. 2 nepodmněn prvo na bezplatn vzděln pouze v zkladnch a střednch školch. Konečně nelze, podle nzoru stavnho soudu, souhlasit ani s nzorem navrhovatelů, že protistavnost napaden normy lze vyvodit i z toho, že doba zaveden platy za vzdělvn ve vyššch odbornch školch zřizovanch sttem, jakož i jej vše a způsob hrady jsou ponechny nařzen vldy. Z ustanoven 78 stavy totiž plyne, že vlda je oprvněna vydvat nařzen k proveden zkona a v jeho mezch. Je-li tedy již v napadenm ustanoven 4 odst. 2 školskho zkona uvedeno, že plata za vzdělvn poskytovan ve vyššch odbornch školch nemůže bt vyšš než polovina kalkulovanch nkladů na jednoho žka školy, potom to, že na vldě se ponechv pouze stanoven doby, od kdy tato plata m bt poskytovna, jakož i určen jej vše a způsobu hrady, děje se zcela v intencch čl. 78 stavy.
Nmitka protistavnosti 4 odst. 2 školskho zkona, ve zněn zkona č. 138/1995 Sb., spočv i v poukazu na zvazek sttu postupně zavdět bezplatn vyšš než středoškolsk vzděln [čl. 13 odst. 2 psm. c) Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech]. Otzkou zde je, zda z uvedenho zvazku plyne pro zkonodrce zkaz změny bezplatnosti vyššho vzděln na vzděln za platu, byť kupřkladu i čstečnou. Stanovisko obsažen v tto nmitce, však stavn soud nesdl. Pojmy jako "bezplatnost vzděln", "bezplatnost zdravotnick pče", "parlament", "volby", stejně jako mnoh dalš, maj v totalitnm a demokratickm systmu v principu odlišn vznam. V systmu politick a ekonomick totality tyto pojmy vytvřej pouh zdn legitimity moci, stejně jako pouhou fikci socilnho sttu, naproti tomu v demokratickm politickm a ekonomickm systmu označuj mechanismus utvřen, resp. fungovn legitimn moci či mru aktivit sttu ve vztahu k občanům, hrazench z daňovch přjmů. Principiln odlišnost vznamu těchto pojmů v uvedench rozdlnch systmech představuje podle nzoru stavnho soudu důvod, proč tyto pojmy zde nelze, vzhledem k jejich divergenci, obsahově ztotožňovat.
Práva na uvedení odlišného stanoviska v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením jeho jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využil soudce Ústavního soudu České republiky JUDr. Vladimír Paul. Odlišná stanoviska Odlišné stanovisko soudce JUDr. Vladimíra Paula Návrhu skupiny poslanců na zrušení ustanovení článku I bodu 8 zákona č. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, mělo být vyhověno, protože zavedení vzdělávání ve vyšších odborných školách zřizovaných státem za úplatu, či částečnou úplatu, není v souladu se závazky České republiky, které vyplývají z Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (č. 120/1976 Sb.), jímž je Česká republika vázána. Tento pakt ve svém čl. 13 odst. 2 rozeznává 3 stupně vzdělávání, jež státy budou zajišťovat: a) základní vzdělání jako povinné a svobodně přístupné pro všechny, b) středoškolské vzdělání v různých formách, zahrnujících i technické a odborné středoškolské vzdělání, které bude všeobecně umožněno a zpřístupněno pro všechny vhodnými prostředky, a zejména postupným zaváděním bezplatného vzdělání - posledně jmenovanou podmínku Česká republika splňuje a svůj mezinárodní závazek má zajištěn v čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v tom směru, že občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, c) vyšší vzdělání bude přístupné pro všechny, a to podle schopností, všemi vhodnými prostředky, a zejména postupným zaváděním bezplatného vzdělání. Tato kategorie zahrnuje ty formy vzdělávání, které překračují stupeň středoškolského vzdělání; zde Česká republika převzala závazek postupného zavádění bezplatného vzdělání. Z toho vyplývá, že uložení plateb tam, kde v České republice až dosud bylo takové vzdělání poskytováno bezplatně, směřuje proti závazku České republiky postupně zavádět bezplatné vzdělání a není v souladu s citovaným ustanovením Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Jestliže stát závazek z mezinárodní smlouvy přejal, tento závazek splnil či plnil, pak návrat k původním či podobným podmínkám, které měly být mezinárodní smlouvou překonány, nelze pokládat za konformní s vůlí, kterou stát při přejímání závazku projevil a za jednání, které odpovídá smyslu ustanovení smlouvy.