Sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ve věci návrhu na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek 116/2013 účinný od 07.05.2013
| Schválené: | 17.04.2013 |
| Účinnost od: | 07.05.2013 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | NOTÁŘI., Odměny a náhrady notářů., Náklady řízení v občanském právu., Zrušení zákona, jiného právního předpisu, interních pokynů a směrnic. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dne 17. dubna 2013 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila (soudce zpravodaje), Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu skupiny senátorů, zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5, podaném podle článku 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky, na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince 2000 č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, eventuálně o návrhu na zrušení § 3 odst. 1 a § 12 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za účasti 1. Ministerstva spravedlnosti, jako účastníka řízení a 2. Dory Drdové, zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem Praha 5, Kořenského 15, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince 2000 č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodněn:
I.
Rekapitulace nvrhu
1. stavn soud obdržel nvrh skupiny jedencti sentorů (dle jen "navrhovatel") podle člnku 87 odst. 1 psm. b) stavy Česk republiky (dle tž jen "stava") a podle 64 odst. 1 psm. b) zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, na zrušen vyhlšky Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince 2000 č. 484/2000 Sb., kterou se stanov paušln sazby vše odměny za zastupovn častnka advoktem nebo notřem při rozhodovn o nhradě nkladů v občanskm soudnm řzen a kterou se měn vyhlška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnch advoktů a nhradch advoktů za poskytovn prvnch služeb (advoktn tarif), ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen "vyhlška č. 484/2000 Sb." nebo "přsudkov vyhlška").
2. Alternativnm petitem je navrhovno zrušen alespoň 3 odst. 1 a 12 vyhlšky č. 484/2000 Sb.
3. Ve věci, projednvan stavnm soudem pod sp. zn. Pl. S 18/13, byl usnesenm ze dne 17. 4. 2013 pro překžku litispendence odmtnut akcesorick nvrh stěžovatelky Dory Drdov, spojen s jej stavn stžnost ze dne 30. 1. 2013 sp. zn. III. S 420/13, domhajc se dle ustanoven 64 odst. 1 psm. e), ve spojen s ustanovenm 74 zkona o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu") zrušen ustanoven 3 odst. 1 a 12 vyhlšky č. 484/2000 Sb. Stěžovatelka Dora Drdov m ve smyslu ustanoven 35 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb. v řzen vedenm pod sp. zn. Pl. S 25/12 postaven vedlejš častnice.
II.
Argumentace navrhovatele
4. Navrhovatel se domh zrušen napaden vyhlšky z těchto důvodů:
a) Napaden vyhlška umožňuje přiznvat nhradu nkladů prvnho zastoupen (přsudek) v takov vši, kter zatěžuje nespěšnou stranu sporu nespravedlivě a nepřiměřeně s ohledem na předmět sporu. Takto je porušen princip zkazu sankce bez zkona.
b) Napaden přsudkov vyhlška stanovenm paušlnch sazeb vše odměny za zastupovn častnka advoktem nezohledňuje formlně procesn variantu skončen řzen, nepřihlž k tomu, že formlně zjednodušen řzen představuj fakticky snženou nročnost veden sporu; mra paušalizace odměny tak přesahuje akceptovatelnou mru nespravedlnosti. Je porušen princip přiměřenosti.
c) Napaden přsudkov vyhlška nezohledňuje faktickou odbornou a časovou nročnost veden sporu a mra paušalizace sazeb odměny tak přesahuje akceptovatelnou mru nespravedlnosti s přihldnutm k možnm variantm nezbytnosti veden sporu. Je porušen princip přiměřenosti.
d) Mra paušalizace vytvř situace, kdy je veden určitho sporu (typicky vymhn menšch pohledvek) vhodn už ze samotnho důvodu přiznn přsudku, čmž je v tržnm prostřed vyvolno větš množstv takovch řzen, aniž by pro to byl věcn důvod ve světle subsidirn povahy soudnho řešen sporu. Tento činek pak neměrně zatěžuje justici jako celek a vytvř nepřiměřen dopady na adresty prvnch norem. Napaden norma pak selhv v testu vlastn racionality.
e) Paušalizace stanoven vyhlškou vychz z nesprvnch předpokladů (domněnek, fikc), čmž popr rozumnou funkci domněnky v prvu.
f) Napaden přsudkov vyhlška vytvř akcesorickou častenskou nerovnost ve vztahu k jinm typům řzen a typům prvn pomoci. Napaden norma touto disproporc porušuje obecn předpoklady uskutečněn prva na spravedliv proces.
g) Napaden přsudkov vyhlška v kontextu soudn praxe nen s to vytvřet prostřed prvn jistoty.
h) Napaden norma se hrubě vymyk principům prvnho sttu a rozumnho nastaven pravidel veden sporů, jak jsou obecně vnmny v jinch zemch se srovnatelnou prvn kulturou.
5. Navrhovatel uvd, že přsudkov vyhlška vytvř v nižšch psmech hodnoty sporu situace, ve kterch je přiznan hrada nkladů obecně zjevně nepřiměřen povaze a obsahu sporu. Přitom prvo obecně je ovldno principem přiměřenosti.
6. Navrhovatel poukazuje na to, že každ m nrok na to, aby byla jeho věc projednna soudem, i když jde o spor nepatrn hodnoty. Naopak neexistuje rozumn důvod se domnvat, že každ by měl mt nrok na to, pokud žalobce usiluje o projednn sporu nepatrn hodnoty, aby mu v přpadě spěchu nležela hrada všech skutečnch nkladů na veden sporu. Obsahem prva na spravedliv proces nen absolutn hrada všeho, co s vynaloženm na jeho veden častnk řzen musel nst. V platnm prvu pro takovou vahu nen opora, což plyne mimo jin i z toho, že v mnoha jinch řzench neexistuje vůbec ždn nrok na hradu nkladů pro přpad spěchu. Jako přklad mohou sloužit řzen trestn, sprvn a před stavnm soudem.
7. Podle navrhovatele je z hlediska stavnho pořdku přpustn jak přiznn, tak nepřiznn nkladů, přičemž pokud prvo v podobě zkona či vyhlšky předpokld nějakou obvyklou situaci, mus se soudn orgn při odchlen se od n s takovm postupem argumentačně vypořdat. Je tedy teoreticky možn postulovat situaci opačnou, kdy se nklady v zsadě nepřiznvaj, kdežto ve vjimečnch situacch se po odůvodněn přiznvaj. Na tto rovině setrvv napřklad přiznvn nkladů řzen v řzen o stavn stžnosti veden před stavnm soudem.
8. Zkonodrce tedy m poměrně širok pole vah pro stanoven obecnho pravidla za předpokladu, že se od něj lze odchlit s uvedenm důvodů. Samotn možnost odchlen se ovšem nedv možnost stanovit zcela libovoln obecn pravidlo. Pokud normotvůrce stanov obecn pravidla, nemohou tato obecn pravidla bt v rozporu s obecnmi principy přiměřenosti a principem neukldn sankce bez zkona.
9. Podle navrhovatele prvn prava nemůže učinit nklady řzen natolik vhodnmi, aby bylo z principu vhodn se soudit i o předměty plněn, jejichž neplněn je z hlediska obecn spravedlnosti marginln. Justice m mt subsidirn povahu a měla by přichzet v vahu až v okamžiku, kdy selžou jin nstroje řešen porušen prva (dohoda, kompromisn ujednn, snaha o dohodu o plněn ve spltkch). Pokud naopak v určitm segmentu sporů je justice cleně použvna jako prvn nstroj řešen sporu, což je přpad naprost většiny bagatelnch sporů, tak to svědč o tom, že do hry vstupuje nepřpustn motivačn mechanismus pro veden sporů - totiž nepřiměřenost přiznvanch nkladů.
10. Konkrtn vši přiznvanch nkladů dle vyhlšky považuje navrhovatel za nepřiměřenou a to ve vztahu ke všem sporům bagatelnm a rovněž ve vztahu ke sporům v psmu nad 10.000,- Kč a to zhruba do vše 200.000,- Kč (dle tž jako nižš pohledvky), protože teprve od čstky 200.000,- Kč vše se vpočet nkladů dostv pod 20% vymhan jistiny a lze hovořit o jeho rozumn přiměřenosti.
11. Přiznan přsudek by podle navrhovatele neměl za ždnch okolnost bt nepřiměřen povaze a hodnotě sporu. To znamen, mimo jin, že přiznan nklady nesm bt v hrubm nepoměru k požadovan hodnotě sporu. Přiznn nepřiměřeně vysokch nkladů řzen působ dominantně mimo jin i jako sankce, což je stav, kter je v prvnm sttě nepřpustn. Zkaz sankčn povahy přiznanch nkladů vyplv podle navrhovatele ze dvou prvnch na sobě nezvislch důvodů.
12. Plat obecn prvn zsada, kter se neomezuje pouze na trestn prvo, a sice princip, že nesm existovat sankce (trest) bez zkona; v oblasti smluvnch vztahů pak může sankce bt podložena ujednnm, kter se nepřč zkonu. Vše uložench nkladů podle přsudkov vyhlšky dosahuje fakticky sankčn povahy, což je nepřpustn. Vyhlška, kter nen zkonem, nemůže zavdět samostatn sankčn režim, kter by mnohonsobně převyšoval zkonem uloženou civilněprvn sankci, jž je sankčn rok z prodlen. Zkon - občansk soudn řd - nepředpokld, že by přsudkov vyhlška mohla vytvořit režim ukldn sankc.
13. Za problematick je podle navrhovatele třeba považovat i to, že stvajc judikatura se klon k tomu, že žalobně je způsobil (
actio nata
) každ pohledvka po splatnosti bez ohledu na to, zda se žalujc subjekt pokusil o jednn s dlužnkem či o jin řešen sporu. Dle 2 zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů (dle tž jen "o. s. ř.") jsou soudy v zsadě přslušn k řešen sporů, přičemž sporem se mysl spor, kter m věcn a faktick obsah a nikoliv pouh existence prodlen. Soudy nicmně rozhoduj o sporech bez ohledu na to, zda je naplněn požadavek subsidiarity, a nefunguj ani tak mnohdy jako subjekt rozhodujc spory, ale jako subjekt obsluhujc pohledvky. Tato role, kterou na sebe soudy formalizac procesnch postupů do značn mry převzaly, by z hlediska stavnho pořdku neměla vyvolvat v oblasti přsudkov rozhodovac činnosti zbytečn, nepřiměřen a sankčn dopady.14. S ohledem na uveden tedy považuje navrhovatel značnou čst normativnho dopadu vyhlšky za protistavn, protože vytvř obecně nepřiměřen nsledek, kter zatěžuje subjekty způsobem, kter neodpovd čelu občanskho soudnho řzen a vytvř faktickou nepřiměřenou sankci. To je samo o sobě v rozporu s principem proporcionality, jenž je obecnou nležitost prvnho sttu, dle člnku 1 stavy, zkazem sankce bez zkona, a je rovněž v rozporu s čelem civilnho řzen, jak je vymezen v 2 o. s. ř.
15. Od doby přijet napaden přsudkov vyhlšky se podle navrhovatele proměnila struktura rozhodovanch věc a způsob zpracovn soudn agendy. V přpadě sporů o peněžit plněn se mezitm vyvinul zjednodušen způsob podvn nvrhů (elektronick platebn rozkaz), kter umožňuje dvkov automatick zpracovn mnoha nvrhů, kter systm automatickho zpracovn žalob vkld jako proměnn do datovch sestav jednotlivch nvrhů, kter pot, co jsou opatřeny elektronickou značkou (či podpisem), podv elektronickou cestou soudům.
16. V rovině vyřzen takovho nvrhu justice preferuje vydn (elektronickho) platebnho rozkazu. Pokud jeho vydn selže, pokouš se soud zpravidla procesně doshnout rozhodnut bez jednn, přičemž usiluje o vydn rozsudku pro uznn. Teprve pokud to nen možn, soud obvykle nařd jednn, na kterm je možn vydat mj. rozsudek pro zmeškn. Aby tomu žalovan činně zabrnil, mus se kvalifikovaně brnit, a to podnm odporu, pot vyjdřenm se k žalobě, kde pohledvku neuzn, pot se mus vyjdřit, že nesouhlas s upuštěnm od jednn. Nadto mus polemizovat s tvrzenm a argumentac žalobce. Nen-li s to provst tyto procesn kroky, je vydn proti němu exekučn titul, při jehož vydn soud nerozhodoval skutkov spor a neřešil zpravidla prvn otzky.
17. V mnoha přpadech žalovan pohledvku během řzen zaplat a soud pot řzen zastav, přičemž v takovm přpadě soud rovněž přizn žalobci nklady řzen.
18. V souvislosti se stoupajc složitost prvnch a ekonomickch vztahů, obtžnou dohledatelnost všech pohledvek a snižujc se kooperac věřitelů s dlužnky, je běžn, že formlně vymezen spory nesplňuj parametry materilnho sporu a jsou pouze justic obhospodařovanou upomnkovou službou, kter je fakticky zpoplatněna formou přiznanch nkladů.
19. V přpadě, že je nařzeno jednn, čel prohravš strana zpravidla rozhodnut, kter, podle navrhovatele, "trp mnohdy poněkud zjednodušenm pojetm spravedlnosti", protože v bagatelnch sporech soudu nehroz, že bude muset obhajovat svůj postoj v odvolacm nebo jinm přezkumnm řzen.
20. Nazrno komplexně, adaptovala se justice, mj. i dky proměně procesnho prva a zavedenm mnoha novch procesnch nstrojů, na vymhn pohledvek, přičemž při srovnn s dobou, kdy byla přijata přsudkov vyhlška ve svm prvnm zněn, je v dnešn době vyřzena naprost většina sporů bez jednn a způsobem, kter nepředpokld reln dokazovn či řešen prvnho sporu. Pokud se přsudkov vyhlška tto skutečnost nepřizpůsobila a vyměřuje přsudek identicky pro přpad vydn (elektronickho) platebnho rozkazu jako pro přpad, kdy je ve věci nařzeno jednn a provedeno dokazovn, je tato situace v rozporu s principem přiměřenosti a mra paušalizace nkladů dosahuje nepřpustnho zjednodušen.
21. Zmněn způsoby skončen řzen představuj podle navrhovatele naprosto odlišnou roveň nročnosti prvn obsluhy a skutečnost, že to přsudkov vyhlška nezohledňuje, vytvř takovou nerovnoměrnost, že to vytvř i faktick překžky v přstupu k prvu. Atraktivita nespornch pohledvek, kter je snadn vymhat i hromadně, vede k tomu, že se prvn služby orientuj prvě na tyto pohledvky a opomjej spory, kter se předem jev jako skutečně sporn. Trh v podstatě nut advokacii, aby se transformovala v inkasn servis, aniž by byla pozitivně hodnocena za službu veskrze prvn.
22. Tato mra nepřiměřenosti odměny ve vztahu k formln obtžnosti sporu podle navrhovatele vytvř takovou mru nespravedlnosti, kter nen nijak racionlně odůvodniteln. Stt v podstatě favorizuje takov chovn spotřebitelů prva, kter jim umožňuje využvat stt jako inkasn a vymhac agenturu. V konečnm důsledku to pak vede i k padku prva a k jeho nepřpustn redukci na inkasn vztah.
23. V konkrtn podobě porušuje přsudkov vyhlška rovněž princip přiměřenosti, jenž je nležitost prvnho řdu demokratickho a prvnho sttu ve smyslu člnku 1 stavy.
24. Navrhovatel poukazuje na to, že ačkoliv se jednotliv řzen liš věcnou a prvn nročnost sporu, tak vyhlška tyto rozdly v podstatě neodlišuje, stejně jako neodlišuje napřklad počet konů, kter mus advokt provst při veden sporu, ať už jde o žalobu nebo obranu. V podstatě je znevhodňovno takov nalzn prva, kter hled spravedlnost skrze prvn dialog a argumentaci, a naopak je zvhodněna takov prvn aktivita, kter je skutkově a prvně nenročn. V praxi tak jsou advoktskou obc preferovny spory s minimlnm počtem konů a jednodušš argumentac, kter ovšem mnohdy opomjej potřebu prvn pče o spory prvně složitějš, což vede k obecnmu podceňovn prvn argumentace a důrazu na formln nležitosti podn, kter jsou sice důležit, ale nikoliv klčov.
25. Za velmi přilhav vyjdřen tohoto dopadu přsudkov vyhlšky navrhovatel považuje sjednocujc stanovisko Nejvyššho soudu ze dne 15. řjna 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008, dle něhož "při určovn odměny za zastupovn advoktem nebo notřem nejsou důvodem pro postup podle ustanoven zvlštnho prvnho předpisu o mimosmluvn odměně okolnosti, že advokt činil v řzen kony formou automatizovanch vstupů a podn, že spor je veden o nzkou čstku, že projednvan věc nen prvně složit nebo nročn, že řzen bylo krtk, že se jedn o obdobn žaloby nebo že nroky mohly bt uplatněny jednou žalobou anebo jin typov charakteristiky věci, nbrž jen konkrtn (individuln) okolnosti přpadu." V tto interpretaci navrhovatel tuto mru paušalizace, kter je napaden vyhlšce zcela vlastn a prochz celou jej normativn logikou, zcela odmt jako nepřpustnou.
26. Za specifickou a nejproblematičtějš formu abstrakce od formln nročnosti sporu navrhovatel považuje ustanoven 12 napaden přsudkov vyhlšky, kter přiznv polovičn přsudek (oproti nalzacmu řzen) za řzen exekučn. Toto pravidlo pokld za zcela absurdn: Jestliže lze v přpadech, kdy jde o nalzac spor, mt pochybnost, že nročnost sporu nen zvisl na všce sporn čstky, tak v přpadě exekučnho řzen je tento zvěr zcela jist. V exekučnm řzen se do unifikovanho nvrhu, kter nepřipoušt přliš tvůrčho vkladu, promtaj proměnn, kter jsou obsaženy v nalzacm titulu. Prvn obtžnost podn exekučnho nvrhu je nulov; takov řzen by bylo možn redukovat na vyplněn předtištěnho formulře. Jedinou otzkou, kterou mus oprvněn řešit, je volba exekutora, což se navrhovateli nejev jako otzka prvn, nehledě na to, že volba soudnho exekutora, kter de facto pln funkci soudu, jednou ze stran sporu, se jev bt na hranici stavnosti.
27. Jestliže redukce formlněprocesn vede k redukci sporů na inkasn vztahy, tak redukce materiln podle navrhovatele redukuje prvn pomoc na pouhou administraci sporu bez důrazu na věcn způsob jeho veden. V tomto směru se vyhlška vslovně přč zkonu, a to občanskmu soudnmu řdu, dle něhož se maj přiznvat nklady potřebn k čelnmu uplatňovn nebo brněn prva ( 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve světle tohoto zkonnho pravidla nemůže napaden přsudkov vyhlška obstt. Sama totiž popr svou konstrukc jakoukoliv vahu nad čelnost prvnho zastoupen, kterou naopak zkon předepisuje. Tento důvod protizkonnosti tak navazuje na ostatn důvody, kter tkv v rozporu s stavnm pořdkem a zkonem.
28. Navrhovatel m za to, že paušalizace sama nen v rozporu s stavnm pořdkem (a zkonem). Naopak, pokud je rozumně nastavena, tak m za nsledek racionalizaci procesů, kter reguluje. V idelnm přpadě může vst k minimalizaci nkladů na veden jednoduchch sporů.
29. Původnm motivem přijet přsudkov vyhlšky byla podle navrhovatele skutečnost, že se mnoh řzen zbytečně protahovala z důvodů nečelnho řetězen konů, jejichž počet určoval vši nroku na nklady řzen. Zavedenm paušlu za cel řzen se měl odstranit tento tlak na protahovn. Vsledek tto snahy se však navrhovateli jev jako sporn, protože předpokldanho cle v podstatě nebylo dosaženo. Postupem času bylo čelu zrychlen řzen dosaženo prostřednictvm koncentrace řzen a jinch procesnch nstrojů a stlm tlakem na justici a na jej rychlost. Zkladn legislativn motiv přijet přihlšky tedy dle navrhovatele již odpadl.
30. V obecn rovině m navrhovatel za to, že pokud by byla paušalizace nastavena tak, aby bylo pro aktry ekonomicky vhodn jednn, kter je čeln z hlediska efektivity justice (včetně materiln strnky efektivity - tedy udržovn a zvyšovn mry spravedlnosti), tak může paušalizace splnit svůj čel a v dlouhodobm horizontu snižovat obecnou finančn nročnost veden sporů. To se však přijetm napaden vyhlšky nestalo, neboť paušalizace obsahuje prvky, kter vytvřej vyšš procentn sazbu nkladů u pohledvek nižšch. Takov prvek zkonitě vede ke droben pohledvek. Pokud by měl tvůrce vyhlšky v myslu odlehčit justici, musel by aktry soudnch procesů motivovat ke slučovn menšch pohledvek tm, že by v psmu nižšch pohledvek nebyla odměna ždn, popřpadě ryze provozn (vdajov paušl), kdežto pouze sloučen a dosažen určit vše sporu by sktalo možnost přiznn nkladů.
31. Navrhovatel se domnv, že existuje prostor pro prvn pravu, kter by byla konformn jak z hlediska zkona, tak z hlediska stavnho pořdku. Poukazuje na zahraničn pravy, kter sktaj přklady zdrně nastaven paušalizace. V obecn rovině tedy navrhovatel považuje regulaci podobnch jevů prostřednictvm paušalizace za přpustnou, kdežto v podobě, v jak vystupuje v napaden normě, za nepřpustnou z hledisek shora rozvedench.
32. Paušalizace, kter vytvř předpoklad přiznanch nkladů řzen za prvn zastoupen, a to bez ohledu na nročnost sporu, vede podle navrhovatele k tomu, že jsou ve velkm podvny prvě nvrhy na přiznn pohledvek, kter jsou mal a jejichž podn obnš minimum nkladů. Pokud tato disproporce ve vymahatelnosti působ dlouhodobě, tak se tržn prostřed, kter usiluje o zisk, těmto podmnkm přizpůsob a vytvř podmnky pro vznik takovch pohledvek, zejmna pokud je zisk z takovho vymhn vznamně nepoměrn jistině.
33. Na trhu existuje poměrně mnoho nabdek různch služeb, kter se pohybuj na pomez legln a nelegln (lichevn) věrov činnosti. Jejich parametry jsou nyn nastaveny nikoliv tak, aby strana, jež m bt poškozena, byla zatžena vysokm rokem, ale jsou nastaveny naopak tak, aby byla zatžena vysokm počtem menšch sankc, což z hlediska hmotnho prva vyvolv dojem přiměřenosti a obstoj i v přpadnm posouzen orgny činnmi v trestnm řzen z hlediska lichvy. Při vymhn těchto dlčch sankc je pak každ zatžena samostatně přiznanmi nklady řzen. Obvyklm jevem je rovněž dělen pohledvek, kter pot, co jsou rozděleny, jsou postoupeny na různ subjekty, a mohou bt tudž vymhny samostatně s multiplikac přiznanch nkladů řzen.
34. Za zvlšť alarmujc pokld navrhovatel praxi vymhn přiržek k jzdnmu v hromadn dopravě, kter jsou stanoveny zkonem. Jejich horn vše je zkonem stanovena tak, aby přiržka k jzdnmu pokryla i přiměřen nklady na vymožen. V přpadně soudnho vymhn jde pak o prvně sice neidentifikovatelnou, ale ekonomicky faktickou duplicitu vymhn thož. Stejně tak se jev jako sporn, pokud pohledvky vymhaj subjekty veřejnho prva (obce, městsk čsti, kraje), kter si k tomuto čelu najmaj advokty. Navrhovatel připomn, že na spornost tto praxe poukzal tž stavn soud např. v nlezu sp. zn. II. S 2396/09 ze dne 13.8.2012 (dostupn na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako dalš rozhodnut zde citovan). Mnoh pohledvky jsou prodvny těmito věřiteli nejprve za nominln hodnotu a pot v dalšch krocch i subjektům soukromho prva za vyšš hodnotu s clem vymožen předevšm očekvanch nhrad nkladů řzen.
35. Shora popsan jevy jsou ve společnosti do značn mry neregulovateln a jsou vyvolny prvě nastavenmi podmnkami a nepominou, dokud tyto podmnky nebudou jin. Jakkoliv se zd, že počet drobnch pohledvek je předem omezen, nen tomu tak a tržn prostřed je s to jich generovat v podstatě neomezen počet.
36. Jednm z důsledků takto nastavench pravidel je i zahlcen systmu civiln justice extrmně vysokm počtem nvrhů spočvajcch ve vymhn drobnch pohledvek, přičemž jedinm ekonomickm motivem je prvě očekvan přiznn nroku na hradu nkladů řzen. Množstv těchto sporů, kter nejsou faktickmi spory v materilnm slova smyslu, ale pouze formlnm vyjdřenm četn udlosti (mnohdy se spornm hmotněprvnm podkladem), pak zatěžuje justici natolik, že nem sly zkoumat dopodrobna hmotněprvn předpoklady vydvanch rozhodnut (platebnch rozkazů). Mnoh rozkazy by sice neprošly testem stnho jednn a přpadn protiargumentace, pokud by byla profesionln, nicmně ve fzi rozkaznho řzen obstoj. To samo o sobě v individulnch přpadech nemus představovat porušen prva na spravedliv proces, pokud dotčen žalovan nevyužije opravnch prostředků, nicmně z hlediska funkce justice je takov situace neždouc, pokud se stv obecnm jevem.
37. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že běžn žalovan mus vynaložit mnohem vce nkladů na přpadnou obranu proti postupu dle formulřov žaloby, než vynaložil žalobce. S ohledem na rutinn zpracovn žalobnch nvrhů nen pak pravděpodobnost omylu vyloučena. Vsledkem je situace, kdy v přpadě formulřov žaloby jsou vchoz pozice k dosažen spěchu ve sporu vrazně odlišn a k tto faktick nerovnosti je navc přičtena nepřiměřenost kompenzace nkladů, kter byly pro žalujc stranu relně menš (rozhodnut stavnho soudu sp. zn. II. S 2396/09).
38. Navrhovatel zdůrazňuje, že narůstajc počet exekuc představuje v Česk republice vžn sociln problm. V přpadě vymhanch pohledvek nejsou přesn data k dispozici, ale lze vychzet z některch dlčch dat vedench Exekutorskou komorou Česk republiky: V obdob od roku 2001 do roku 2008, tj. za 8 let, bylo nařzeno celkem 1.933.650 exekuc; v jedinm roce 2009 bylo nařzeno 760.923 exekuc, v roce 2010 bylo nařzeno 701.900 exekuc a v roce 2011 bylo nařzeno 936.219 exekuc. Uveden čsla sice hovoř o exekucch, ale těm musela předchzet nalzac řzen. Z uvedench čsel je zjevn, že jakkoliv je nepochybn, že žalobci jsou tměř vždy prvně zastoupeni, tak pro přpad, že by bylo nezbytn tutž prvn pomoc poskytnout žalovanm, tak k takovmu množstv přpadů, kter by bylo nezbytn zastupovat individulně, by nebyl dostatek advoktů v Česk republice (těch bylo k řjnu 2012 v Česk republice 9526). Uveden čsla sama o sobě demonstruj, do jak mry je skutečn poskytnut prvnch služeb v takovm množstv spš virtuln zležitost, kter ovšem v nkladovch vrocch zakld skutečn zvazky a povinnosti. Jakkoliv je nemožn, aby v těchto čslech byla skutečně poskytnuta individualizovan prvn služba (nklady jsou ovšem přiznvny), tak je stejně nemožn, aby se ti, proti kterm je tento postup uplatněn, všichni brnili.
39. Jakkoliv se exekučn řzen jev jako oddělen od nalzacho, tak je třeba zdůraznit, že je přsudkově zatženo polovinou nkladů nalzacho řzen (dle 12 napaden přsudkov vyhlšky). Exekučn řzen je i indiktorem, že předtm proběhlo řzen nalzac. Uveden čsla nařzench exekuc je třeba porovnat s počtem exekuc, kter jsou skončeny (zastavenm nebo vymoženm); v roce 2009 to bylo 178.233 exekuc, v roce 2010 to bylo 202.036 exekuc a v roce 2011 to bylo 287.984 exekuc. Srovnn s počty nařzench exekuc naznačuj, že se deset let po vytvořen systmu soudnch exekutorů dař odbavovat maximlně 30 % exekuc. V systmu vymhn pohledvek, kde by hlavnm stem rozumnosti a přpustnosti mělo bt nalzac řzen, je podle nzoru navrhovatele vestavěna systmov chyba, kter dky vysok ekonomick atraktivitě určitho typu řzen zatěžuje nejenom systm nalzacho řzen, ale hroz i nslednou nerovnovhou v exekučnm řzen, kter by v důsledku stle stoupajcho počtu běžcch exekuc časem zkolabovalo a stalo se pro věřitele i dlužnky obtžně předvdateln.
40. Kromě toho, že takov způsob nastaven pravidel zatěžuje justici jako celek, a to jak v rovině nalzacho tak vykonvacho procesu, je třeba poukzat tž na to, že systm vymhn pohledvek, kter je nadměrně motivovn prvě nklady jako takovmi, vede i k dalekoshlm dopadům ve struktuře zadlužen obyvatelstva.
41. Určit segment obyvatelstva je neměrně zatěžovn v podstatě nkladovm dluhem, jehož legitimita je sporn. V důsledku to vede k tomu, že určit čst obyvatelstva, kter je spše chudš, je zatžena permanentn exekuc. Nzkopřjmov vrstvy obyvatel jsou tedy soustavně přjmově udržovny na rovni nezabavitelnho minima, čmž jsou soustavně demotivovny k tomu, aby se svm přičiněnm pokusily se ze sv obtžn ekonomick situace dostat, protože jakkoliv dlč spěch při zskn zaměstnn nebo vyššho platu je nsledovn pouze vyšš exekuc. Ekonomick pojem "dluhov past", kter představuje vyjdřen bodu, za nmž je zadlužen pro ekonomick subjekt (rodina, jednotlivec) již neudržiteln, dostv v tomto směru nov obsah pouze dky existenci napaden vyhlšky, kter v důsledku nepřiměřeně nastavench procesnch pravidel dokže skokově multiplikovat vši dluhu způsobem, jenž ji čin jednm z nejdůležitějšch faktorů překonn hraničnho bodu dluhov pasti.
42. Navrhovatel proto považuje napadenou vyhlšku za normu, kter se zcela mj svm původnm čelem, a nesplňuje tedy požadavek racionality normy ve světle čelu předpokldanho normotvůrcem. Původnm čelem vyhlšky bylo zjednodušen soudnho řzen, hladk vkon spravedlnosti a nastaven pravidel, kter budou bez složitho posuzovn vce či mně spravedliv. Tomuto čelu se napaden přsudkov vyhlška zcela vymkla, přičemž nyn funguje jako nstroj, kter vznamně motivuje k soudnmu řzen bez předchozch pokusů o smr, čmž popr subsidirn funkci justice, dle vyvolv vznamn zatžen justice, čmž oslabuje jej schopnost individualizace jednotlivch přpadů a identifikace hmotněprvnch nedostatků ve fzi rozkaznho řzen, dle zatěžuje vznamnm způsobem nezanedbateln segment obyvatel, a v neposledn řadě vyvolv stav, kdy je vymhn dluhů obecně mně předvdateln. Funkce, jež byly od vyhlšky očekvny, byly naplněny jinmi nstroji (koncentrace řzen apod.).
43. Všechny tyto malfunkce a disfunkce jsou dle navrhovatele velmi zvažn a zcela se přč původnmu čelu vyhlšky. Proto by měla bt přsudkov vyhlška zrušena jako celek. Navrhovatel poukazuje nejenom na nepřiměřen sazby v psmu bagatelnosti, ale i na skutečnost, že rozkazn řzen a jin nesporn způsoby vyřzen věci jsou zatženy stejnou sazbou jako jin spory. Mra simplifikace a paušalizace totiž prochz celou vyhlškou a dosahuje takov mry, že je dle navrhovatele třeba ji zrušit celou, pokud m bt odstraněna přčina protiprvnho stavu.
44. Je sice pravda, že zkon připoušt možnosti odchlen se od aplikace přsudkov vyhlšky ( 150 o. s. ř.). Možnost odchlen se je pak dna rovněž i samotnou skutečnost, že soud nen vyhlškou, striktně vzato, vzn. Samotn princip možnosti odchlen považuje navrhovatel za sprvn, nicmně to plat pouze tehdy, pokud potřeba odchlen se tk skutečně menšiny jevů.
45. Pokud je pravidlem, že v bagatelnch řzench dominuje vymhn generickch formulřovch žalob, tak stanoven vše paušlnch nkladů se podle navrhovatele hrubě vymyk statisticky obvykl skutečnosti. Soud může paušalizaci smysluplně využt pouze tehdy, pokud m jistotu, že ve většině přpadů odpovd skutečnosti. Pokud by musel naopak většinově odůvodňovat odchlen se od vyhlšky a měl by se j držet pouze v přpadech vjimečnch, tak v takovch přpadech postrd nesmysln stanoven předpokldanho stavu věci jakkoliv smysl.
46. Soudy na tuto odchylovac činnost ve sv většině rezignuj a aplikuj bez vahy vyhlšku, jejž aplikaci nen zapotřeb zvlšť odůvodnit. Předpoklad nebo domněnka, kter jsou v prvu stanoveny v rozporu s obvyklou skutečnost, nemohou z logiky věci splnit svou funkci, protože takov postup je mimo jin i technicky nenosn.
47. Nelze tedy podle navrhovatele argumentovat tm, že soud se může v individulnm přpadě odchlit od vyhlšky. To je sice formlně vzato možn, ale nen rozumn požadovat, aby se soudy odchylovaly od paušln sazby v naprost většině přpadů. To v praxi možn nen mimo jin i proto, že naprost většina věc konč ve fzi rozkaznho řzen, kde soud nem k dispozici ani vyjdřen protistrany ani jin podklad, o kter by svou vahu mohl opřt. Konkrtn podoba spravedlivho nkladovho modelu může mt de lege ferenda mnoho podob. Měla by zohledňovat i způsob vyřzen (platebn rozkaz, rozsudek pro uznn, pro zmeškn a běžn rozsudek apod.).
48. Podle navrhovatele je pak zcela nelogick, že v přpadě řzen, kter v katalogu vznamů různch řzen nezaujm nijak vznamnou pozici, je toto řzen stimulovno odměnou spěšn strany sporu, kter vznamně převyšuje faktick nklady sporu. Navrhovatel marně ptr po věcnch nebo prvnch důvodech, kter by ospravedlnily zvěr, že vymhn drobn pohledvky je z hlediska posilovn prvnho vědom, udržen funkčnosti sttu a zajištěn spravedlivho procesu vznamnějš než třeba obhajoba obviněnho v trestnm řzen, obrana před šikanznm postupem sprvnho orgnu nebo ochrana před porušenm stavou zaručench prv v řzen o stavn stžnosti. Naopak navrhovatel m za to, že tato akcesorick nerovnost deformuje vnmn prva a priorit spravedlnosti. Vedle nerovnosti z hlediska navrhovatelů je třeba poukzat na to, že z hlediska dopadů jsou to prvě spše chudš lid, kteř nesou jej důsledky.
49. Navrhovatel poukazuje na to, že v některch přpadech soudy některm žalobcům nklady vůbec nepřiznvaj a odchyluj se od vyhlšky a tento svůj postup řdně odůvodňuj, přičemž důvody pro takov postup spatřuj na straně žalobce a v povaze sporu. Tento postup generlně obstl v testu stavnosti, jak je patrn z usnesen vydanho pod sp. zn. IV. S 2777/11 ze dne 27. 12. 2011. Tento postup ovšem rozhodně nevol všechny soudy, byť přpady, kterch se tk, se objevuj přede všemi soudy. Vrazně do přsudkov agendy zashl rovněž nlez vydan pod sp. zn. I. S 3923/11 ze dne 29. 3. 2012, kterm byl dopad přsudkov vyhlšky značně modifikovn pro čely tzv. formulřovch sporů v psmu bagatelnosti. stavn soud v podstatě vytvořil nkladov strop pro určit typ sporů, a to omezen jistinou sporu. Ani tento princip však nen akceptovn soudn prax bezvhradně.
50. V současn době tak někter soudy v některch řzench nepřiznvaj nklady vůbec a tato rozhodnut obstoj v testu stavnosti. Jin soudy se (velmi menšinově) řd zmněnm nlezem, kdežto jin se řd vyhlškou v nezměněn podobě. Existuje ještě čtvrt rozhodovac model, a to subsidirn aplikace advoktnho tarifu ve smyslu 151 odst. 2 o. s. ř. Vedle toho je samozřejmě možn všechny způsoby kombinovat a aplikovat různ kritria posouzen hraničnch přpadů. Společnm hodnotcm znakem rozhodovac činnosti soudů je pak nejednotnost a roztřštěnost.
51. Smyslem vyhlšky, kter legitimizuje paušalizaci, by měla bt prvě předvdatelnost. Pokud je vyhlška natolik různorodě modifikovna soudn prax, že vznikaj zcela odlišn rozhodovac vstupy v přpadech jinak srovnatelnch, svědč to o normativn invaliditě vyhlšky. Soudn moc nen s to jako celek svou prax vyhlšku derogovat, což by bylo možn (a snad i stavně konformn), ale dař se j to pouze v některch čstech, nedůsledně a různorodě, což vytvř na druhou stranu pole prvn nejistoty.
52. Navrhovatel vyjadřuje sv přesvědčen, že napaden přsudkov vyhlška je v rozporu se zkonem i s stavnm pořdkem, že porušuje všechny principy přiměřenosti, rozumnho uspořdn vztahů a nepln čel, pro kter byla přijata. Dle nepovažuje navrhovatel ani za technicky ani za věcně možn, aby se soudn judikatura ujednotila na způsobu rozhodovn o nkladech, kter by byl jednotn, paušalizovan, předvdateln a současně spravedliv tak, aby zohledňoval všechny okolnosti, kter by zohlednit měl. Soudn moc už ze sv povahy nemůže v prvnm vakuu vytvřet složitějš normativn systmy a nahrazovat funkci normotvůrce.
53. Navrhovatel doporučuje zrušit napadenou přsudkovou vyhlšku ke dni publikace nlezu ve Sbrce zkonů. Jakkoliv si je navrhovatel vědom toho, že v obecn rovině je spše vhodn ponechat normotvůrci určitou lhůtu k vypracovn normy nov, tak v tomto přpadě to nen nutn, protože po zrušen napaden přsudkov vyhlšky začne platit automaticky advoktn tarif v důsledku subsidirn aplikace 151 odst. 2 o. s. ř. Ten sice vykazuje podobn nedostatky, ale je v mnoha ohledech mně problematickou normou, mimo jin i proto, že zohledňuje počet konů a tedy i složitost řzen a fakticky tak formulřov, popřpadě bagateln nebo jednoduch spory zatěžuje menšm přsudkem.
III.
Vyjdřen Ministerstva spravedlnosti
54. Ministerstvo spravedlnosti (dle tž "ministerstvo") ve svm vyjdřen stavnmu soudu doručenm dne 25. nora 2013 uvedlo, že vyhlška č. 484/2000 Sb. upravuje paušln sazby vše odměny za zastupovn častnka advoktem nebo notřem v občanskm soudnm řzen pro čely rozhodovn o nhradě nkladů řzen podle 151 o. s. ř. Předtm, než došlo k přijet vyhlšky č. 484/2000 Sb., byla zkladem pro vpočet přiznanch nkladů prvnho zastoupen v soudnm řzen vyhlška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnch advoktů a nhradch advoktů za poskytovn prvnch služeb ("advoktn tarif"), kter činila vši odměny advokta zvislou na počtu konů prvn služby, kter v řzen provedl. K přijet vyhlšky č. 484/2000 Sb. vedla zkušenost s tm, že systm odměny, zvisl na počtu konů prvn služby, byl důvodem průtahů v soudnm řzen (čm vce konů, tm vyšš odměna).
55. Ministerstvo připoušt, že paušalizace nhrad, zaveden vyhlškou č. 484/2000 Sb., skutečně nezohledňuje faktickou odbornost a časovou nročnost veden sporu. K tomu dochz zejmna v přpadě řzen o bagatelnch čstkch (zvlšť jsou-li uplatňovny na zkladě tzv. formulřovch žalob). Stejně tak v přpadě obtžnch dlouhotrvajcch sporů, kdy se kon několik jednn a provd se rozshl dokazovn, nen tato složitost věci, kladouc na advokta zvšen nroky, zohledněna ve vši jeho odměny určen podle vyhlšky č. 484/2000 Sb. Avšak občansk soudn řd na takov situace pamatuje tm, že poskytuje soudu, odůvodňuj-li to okolnosti přpadu, možnost postupovat při určen nhrady nkladů prvnho zastoupen podle advoktnho tarifu v souladu s 151 odst. 2čst věty prvn za střednkem o. s. ř. . Sm stavn soud tento postup shledal sprvnm v nlezu sp. zn. I. S 3923/11, v němž tak konstatoval, že přiznan nklady v řzen o čstce pohybujc se v psmu bagatelnosti by neměly přeshnout vši vymhan jistiny. Podle ministerstva tedy nelze navrhovatelem namtan porušen principu přiměřenosti spatřovat v nestavnosti, resp. nezkonnosti vyhlšky č. 484/2000 Sb., nbrž v tom, že soudy často mechanicky přiznvaj nhradu nkladů prvnho zastoupen podle vyhlšky č. 484/2000 Sb. a nezohledňuj specifika konkrtnho přpadu.
56. Na druhou stranu nelze podle ministerstva opomenout, že jestliže je soudu za současnho prvnho stavu dno na vběr, zda při rozhodovn o nhradě nkladů řzen bude postupovat podle vyhlšky č. 484/2000 Sb., nebo v souladu s 151 odst. 2 o. s. ř. čst prvn věty za střednkem podle advoktnho tarifu, anebo zda využije některho z korektivů uvedench v 142 odst. 1 nebo 150 o. s. ř., vede to k tomu, že soudy v obdobnch přpadech rozhoduj různě. Vždy je třeba trvat na požadavku řdnho odůvodněn rozhodnut podle učiněnch skutkovch zjištěn.
57. Ministerstvo zmiňuje, že nedvno učinilo několik opatřen, jejichž čelem je eliminovat přpady, kdy soudem přiznan vše nhrady nkladů řzen mnohokrt převyšuje vši požadovan jistiny. Mezi tato opatřen patř novelizace 3 odst. 1 vyhlšky č. 484/2000 Sb., k nž došlo vyhlškou č. 64/2012 Sb., snižujc sazby odměn, zejmna jde-li o bagateln čstky. Ministerstvo pr revidovalo vši sazeb odměny tak, aby zohledňovala jak poměr k vši pohledvky samotn, tak i nklady vynakldan jednotlivmi častnky.
58. Ministerstvo připomn dalš nově zaveden instituty, např. tzv. předžalobn vzvy v 142a o. s. ř. (novelizace proveden zkonem č. 396/2012 Sb.), coby podmnky pro přiznn nhrady nkladů řzen, majc za cl poskytnout dlužnku posledn možnost uhradit dlužnou čstku a tm se vyhnout jejmu soudnmu vymhn a tedy i hrazen nkladů řzen. Novela předpokld i automatick spojovn exekuc, kter jsou vedeny u thož exekutora proti tmuž povinnmu ve prospěch thož oprvněnho. Spojovat bude možn i exekuce veden u vce exekutorů nebo exekuce ve prospěch vce věřitelů; toto bude činit na nvrh dlužnka soud, pokud jednotliv dlužn čstky nepřevš čstku 10.000,- Kč.
59. Ministerstvo uvd, že rovněž samotn vyhlška č. 484/2000 Sb. umožňuje zohlednit nročnost soudnho řzen. Podle jejho ustanoven 18 odst. 1 totiž soud sazbu odměny snž o 50 %, jestliže advokt nebo notř v řzen učinil pouze jeden kon prvn služby. Jestliže neučinil ždn kon prvn služby, odměna mu nepřsluš. Naopak podle 18 odst. 2 může soud sazbu odměny zvšit až o 100 %, zastupoval-li advokt nebo notř častnka v mimořdně obtžn nebo skutkově složit věci (nejde-li o sazbu stanovenou procentem z předmětu řzen).
60. Ministerstvo odmt tvrzen navrhovatele, že vše uložench nkladů řzen přiznvan podle vyhlšky č. 484/2000 Sb. dosahuje fakticky sankčn povahy. Nejde pr o sankčn nstroj, ale o ochranu těch, kteř se svho prva nedomohli mimosoudně a museli vynaložit nemal nklady na uplatněn svho prva žalobou. Nenahrazen nhrady nkladů řzen by tedy mohlo bt využvno spše jako sankčn nstroj vůči věřitelům.
61. Ministerstvo uvd, že paušalizace nkladů nen v kontextu evropsk prvn kultury ničm neobvyklm. Naopak lze sledovat trend k využvn paušalizace dokonce v rmci Evropsk unie. Napřklad lze poukzat na směrnici Evropskho parlamentu a rady č. 2011/7/EU ze dne 16. nora 2011, o postupu proti opožděnm platbm v obchodnch transakcch, kter se snaž paušalizovat nklady na vymhn pohledvky, neboť stanov, že věřitel m nrok obdržet od dlužnka alespoň pevnou čstku ve vši 40 eur, kter představuje nhradu vlastnch nkladů věřitele spojench s vymhnm.
62. Pokud by vyhlška č. 484/2000 Sb. byla zrušena, jak navrhovatel požaduje, byl by pr opět nastolen stav, jak zde byl před rokem 2001, opět by dochzelo k protahovn soudnho řzen v důsledku provděn zbytečnch konů prvn služby advokty, např. podvn opakovanch vyjdřen stejnho či velmi obdobnho obsahu.
63. Podle ministerstva by soudy měly využvat obecnho korektivu ukotvenho v 142 odst. 1 o. s. ř. a spočvajcho v přiznn nhrady pouze těch nkladů, kter jsou potřebn k čelnmu uplatňovn nebo brněn prva. Dalšm ustanovenm, dvajcm soudu možnost nepřiznat nhradu nkladů prvnho zastoupen v požadovan vši, by i po zrušen vyhlšky č. 484/2000 Sb. zůstalo ustanoven 150 o. s. ř., podle něhož soud nemus vjimečně nhradu nkladů řzen zcela nebo zčsti přiznat, jsou-li tu důvody hodn zvlštnho zřetele.
64. Ministerstvo připoušt, že argumentace možnost aplikace korektivů vyjdřench v 142 odst. 1 a 150 o. s. ř. nen zcela bezproblmov. Vklad vznamu slovnch spojen "čelnost uplatňovn nebo brněn prva" a "důvody hodn zvlštnho zřetele" je totiž zvisl na uvžen soudu. Je tedy velmi pravděpodobn, že by se praxe jednotlivch soudů v tto oblasti lišila.
65. Zejmna ve fzi exekučnho řzen se pak lze obvat pochyben při přiznvn nhrad. Přestože soudnmu exekutorovi je v exekučnm řzen čstečně přiznvno postaven soudu prvnho stupně, jeho reln postaven nen nezvisl. Soudnho exekutora pro vymhn plněn exekučnho titulu vybr oprvněn, resp. obvykle jeho prvn zstupce. Exekutorovi tedy přiděluje řzen prvn zstupce oprvněnho, ktermu jeho přjem za použit vyhlšky č. 484/2000 Sb. stanov zase soudn exekutor v přkazu k hradě nkladů exekuce. Tato skutečnost, tedy zvislost přidělench přpadů jednotlivm exekutorům na volbě prvnch zstupců oprvněnch, by tedy mohla vst k tomu, že by soudn exekutoři přiznvali nhradu cel požadovan vše nkladů řzen i za zjevně nečeln kony, jako napřklad nahlžen do spisu, nen-li k tomu ždn relevantn důvod, za vzvy a nvrhy, kter procesn pravidla nepředvdaj apod.
66. V souvislosti s rozhodovnm o nhradě nkladů řzen ve věcech vkonu rozhodnut nebo exekuce je třeba podle ministerstva poukzat i na skutečnost, že ustanoven 12 odst. 1 vyhlšky č. 484/2000 Sb. stanov, že v těchto věcech sazba odměny, jde-li o vymožen peněžit čstky, čin 50 % sazby odměny stanoven podle 3 odst. 1 vyhlšky č. 484/2000 Sb., nejmně 500,- Kč. Pokud bude vyhlška zrušena, lze pr očekvat strm nrůst nkladů ve věcech vkonu rozhodnut i exekuc.
67. Zvěrem ministerstvo uvd, že při existenci paušlně stanoven vše nhrady nkladů prvnho zastoupen podle vyhlšky č. 484/2000 Sb. může každ častnk soudnho řzen s vysokou mrou přesnosti předem odhadnout, kolik finančnch prostředků by v přpadě nespěchu v soudnm řzen musel druh straně na nkladech řzen uhradit. Naproti tomu při aplikaci advoktnho tarifu, tedy při zvislosti vše nhrady nkladů prvnho zastoupen na počtu konů prvn služby, by častnk takov odhad na počtku soudnho řzen učinit nemohl, neboť dopředu nen nikdy jasn, kolik bude v určit věci nařzeno jednn nebo kolik podn ve věci sam protistrana učin. I rozhodnut o nhradě nkladů řzen by mělo bt předvdatelnm, což hovoř spše pro zachovn vyhlšky č. 484/2000 Sb.
68. Ministerstvo konstatuje, že zrušenm vyhlšky č. 484/2000 Sb. nedojde k naplněn clů sledovanch navrhovatelem. Dojde sice ke zvšen předvdatelnosti soudnho rozhodovn ve smyslu toho, podle jak prvn pravy budou soudy přiznvat nhradu nkladů, neboť ve hře zůstane pouze rozhodovn podle vyhlšky č. 177/1997 Sb., o odměnch advoktů a nhradch advoktů za poskytovn prvnch služeb (advoktn tarif), ve zněn pozdějšch předpisů, za současn korekce rozhodnutmi stavnho soudu, nicmně předvdateln již nebude samotn odměna, neboť zrušen stropů odměn a nejasnost počtu konů v řzen může znamenat stejnou prvn nejistotu. Lze pr rovněž konstatovat, že pokud současně nedojde k pozitivn prvn pravě občanskho soudnho řdu, dojde naopak ke zvšen odměny v t fzi řzen, kde zkonodrce již dřve uzkonil pouze polovičn sazbu.
69. Při hodnocen nvrhu hlediskem potřebnosti ministerstvo shrnuje, že byť rozhodovn o nkladech řzen bylo v minulosti v určitch přpadech, zejmna formulřovch žalob o bagateln čstky, excesivn, Ministerstvo spravedlnosti na toto reagovalo a již v minulosti učinilo určit kroky k npravě tohoto stavu v mezch stvajcch zkonnch ustanoven. Novelizac občanskho soudnho řdu, provedenou zkonem č. 396/2012 Sb., byly zavedeny předžalobn vzvy a limity nkladů při vkonu rozhodnut, novelou přsudkov vyhlšky, provedenou vyhlškou Ministerstva spravedlnosti č. 64/2012 Sb., byly snženy absolutn čstky nkladů řzen při peněžitch sporech, nov prvn prava přinesla podrobnějš rozčleněn sazeb odměny při absolutnm snžen konkrtnch čstek a tm i přležitost pro citlivějš rozhodovn zejmna v bagatelnch sporech.
70. Co do hodnocen nvrhu hlediskem přiměřenosti, tedy hodnocen hlediskem způsoben jmy vzhledem k čelu, lze souhlasit s navrhovatelem, že excesivn nhrada nkladů by neměla představovat sankčn mechanismus pro žalovanho. Žalovanmu sice nesm bt způsobena nepřiměřen jma excesivnm navyšovnm nkladů, nicmně toto jeho prvo je nutno vyvažovat na misce vah a poměřovat s prvem žalobce na prvn ochranu a možnost vymoci kvalifikovaně sv pohledvky za žalovanm. Fakt, že se žalovan dostal do prodlen s hradou svho dluhu, nemůže jt k tži žalobce, kter se chce domoci svho prva. Současn prava je pr vyvžen a naplňuje tezi, že negativn důsledky nesm přesahovat pozitiva, neboť reflektuje jak prva věřitele na reparaci nkladů, kter tento vynaložil, tak dostatečnm způsobem chrn dlužnky před neměrnm navyšovnm nhrady nkladů řzen provděnmi kony prvnho zstupce protistrany.
71. Ministerstvo uzavr, že stanoven vše nhrady nkladů prvnho zastoupen na zkladě vyhlšky č. 484/2000 Sb. m jak sv pozitiva, tak i negativa; tato vyhlška pr nen ani nestavn ani nezkonn.
IV.
Duplika navrhovatele
72. K vyjdřen ministerstva se navrhovatel vyjdřil ve svm přpise, stavnmu soudu doručenm dne 11. března 2013, v němž uvd:
73. Ministerstvo ve svm vyjdřen zdůrazňuje, že by soudy měly v jednotlivch přpadech sv rozhodnut individualizovat, přičemž poukazuje na prvn možnosti, jak tak činit. K tomu navrhovatel dodv, že se tak v naprost většině přpadů neděje, protože množstv projednvanch a rutinně zpracovvanch přpadů to neumožňuje, nehledě na to, že k individualizaci by bylo nezbytn v jednoduchch sporech doplňovat dokazovn k nkladovm otzkm, předkldat vyjdřen stran k tto otzce a dokazovat poměry na obou stranch sporu, což by překročilo vznamně smysl původnho banlnho sporu. Vadně nastavenou paušalizaci lze dle navrhovatele odstranit, ale nikoliv překonat cestou mnoha individulnch rozhodnut, kter vytvoř odlišn standard.
74. Navrhovateli se jev jako sporn, jestliže ministerstvo, jehož kolem je zajistit smysluplnou a spravedlivou paušalizaci, uvd jako obrann důvod pro jej zachovn (pokud je zpochybněna jej racionalita, spravedlnost a logika), skutečnost, že tyto nedostatky nejsou na zvadu, protože se od pravy lze odchlit. Takov postoj by v podstatě vedl k obecnmu zvěru, že neexistuj protizkonn vyhlšky, protože soud se od nich může vždy odchlit, neboť nen vyhlškou vzn. Argumentace ministerstva setrvv pouze v rovině nezvazn vahy, jak by soudy mohly alternativně postupovat; užitečnějš by bylo, podle mněn navrhovatele, vtělit do textu napaden vyhlšky normativn pravidlo, jak postupovat, pokud se tak v praxi neděje.
75. Co se tče poslednch změn v napaden vyhlšce, kter ministerstvo uvd jako krok zmrňujc negativn dopady, tak s ohledem na jejich minimalistick charakter je navrhovatel považuje za krajně nedostatečn. Z grafů, kter jsou součst nvrhu ve věci sam, je to pr dostatečně patrn.
76. Je-li, uvd navrhovatel, něco problematickho na současn vyhlšce, tak je to prvě to, že nediferencuje typologii sporů. Ministerstvo v podstatě obhajuje model, kter na spektrum mnoha různch situac reaguje stejně. Soudy sice mohou individualizovat svou rozhodovac politiku, ale stejně potřebuj odlišn tarifn sazby pro různ typy řzen, skutků či přpadů.
77. Co se tče jinch podpůrnch opatřen, jež by měla odstraňovat nsledky vyvolan normativnm dopadem vyhlšky, na kter se ministerstvo odvolv, tak navrhovatel poukazuje na to, že předžalobn vzva je nedostatečn, zejmna s ohledem na skutečnost, že jej zaveden nijak nesouvis se zkladnm stavněprvnm problmem spočvajcm v hrubm nepoměru mezi nklady přiznanmi a vynaloženmi. Předžalobn vzva může mrně omezit počet osob, kter budou nesprvnou regulac dotčeny, ale nijak to neměn povahu dotčen. Mal redukce počtu osob, kter jsou dotčeny protistavn prvn regulac, dle navrhovatele neodstraňuje v ždnm přpadě protistavnost tto regulace. Navc je třeba dodat, že lhůta předžalobn vzvy se jev jako krtk. Předpokldat, že se předžalobn vzva bude podlet na redukci negativnch důsledků napaden vyhlšky, se navrhovateli jev jako čist spekulace.
78. Tak slučovn exekuc se navrhovateli jev jako nedostatečn, protože je lze snadno obchzet postupovnm věřitelsky, kauzlně i dlužnicky shodnch pohledvek různm subjektům, kter je pak vymhaj samostatně, což je již nyn běžn praxe, kter brn slučovn na nvrh. Oba podpůrn mechanismy (předžalobn vzva, slučovn exekuc) navc maj povahu velmi nedokonalho odstraňovn nsledků nespravedlivho systmu. Takovto řešen mohou problm oddlit, ale nikoliv odstranit.
79. Možnost snžen sazby odměny podle 18 napaden vyhlšky, zmiňovan ministerstvem jako normativn korektiv umožňujc zohlednit nročnost nebo jednoduchost sporu, je podle navrhovatele prax zcela opomjena, mj. i proto, že je koncipovna jako vjimka z pravidla a nikoliv pravidlo sam.
80. Navrhovatel uvd, že se nezřk paušalizace jako takov, ale broj proti jej konkrtn podobě. Navrhovatel dokonce poukazuje na vhodn způsoby paušalizace v zahranič.
81. Navrhovatel opětovně zdůrazňuje, že jeho nvrh sice směřuje petitorně proti současnmu zněn vyhlšky, ale konceptulně nebroj proti paušalizaci jako takov. Nvrh rozhodně nepředpokld, že po zrušen vyhlšky by dlouhodobě trval stav bez prvn pravy, ale předpokld, že ministerstvo přijme vyhlšku novou, kter bude reflektovat požadavky stavnho soudu. Předmětem řzen před stavnm soudem nen a z logiky věci ani nemůže bt diskuse o ideln podobě prvn pravy. Ta je vždy kolem normotvůrce. V řzen se pouze zkoum, zda současn prvn prava nepřekračuje hranice dan nadřazenm prvem. Pokud stavn soud normu zruš, tak absenci normy zpravidla mus normotvůrce doplnit, přičemž důvody zrušen mu jsou pak inspirac a vodtkem, popřpadě
mementem derogandi
, kter mu stav mantinely dalšch normotvornch vah. Zda se Ministerstvo vyd po zrušen vyhlšky cestou pln změny, dlč změny nebo ve spoluprci se zkonodrcem slouč tarif a vyhlšku, popřpadě zda odkže na tarif, kter vyhlškou pro čely soudnho řzen zastropuje, je už pouze jeho věc.82. Navrhovatel zdůrazňuje, že samotnm zrušenm vyhlšky nebude a nemůže bt naplněn cl odstraněn protistavnho stavu. To plat i o přpadnm čistm nvratu k aplikaci advoktnho tarifu, kter by neměl ždn dopad na exekučn řzen, kter současn tarif zatěžuje stejně nebo ještě vce než současn vyhlška. Aplikace advoktnho tarifu se může jevit pouze jako přechodn nouzov řešen. Sezn-li stavn soud vyhlšku za protistavn či protizkonnou, bude nezbytn aktivně vytvořit nov systm a bude to kolem ministerstva.
83. Navrhovatel svm způsobem chpe stesk normotvůrce nad tm, že jm vytvořen prvn prava nepln zcela svůj čel a cl, včetně možnost vjimek, kter jsou prax opomjeny. Pokud určit norma nefunguje, byť k tomu m formln předpoklady, je třeba, v logice jejho sociologickho činku, hledat funkčn zkonnost dopadů tto regulace a na ty rozumně reagovat. Navrhovatel na nvrhu trv.
V.
Vyjdřen veřejnho ochrnce prv
84. Veřejn ochrnce prv k vzvě stavnho soudu sdělil, že svho prva na vstup do řzen podle 69 odst. 3 zkona o stavnm soudu nevyužv, avšak podv vyjdřen ve smyslu 48 odst. 2 zkona o stavnm soudu.
85. Veřejn ochrnce prv uvd, že s ohledem na poznatky zskan v rmci sv činnosti opakovaně kritizoval praxi některch advoktů a soudnch exekutorů, spočvajc v neoprvněnm nrokovn a přiznvn nkladů oprvněnho v exekučnm řzen v podobě odměny podle ustanoven 12 odst. 2 přsudkov vyhlšky, přestože advokt neučinil ždn kony při samotnm provděn nebo zastaven exekuce, ale pouze převzal přpad a podal nvrh na nařzen exekuce. S předkldanou argumentac navrhovatele na zrušen přsudkov vyhlšky se veřejn ochrnce prv ztotožňuje.
VI.
Upuštěn od stnho jednn
86. Dle 44 zkona o stavnm soudu nařd stavn soud stn jednn, lze-li od tohoto jednn očekvat dalš objasněn věci. stn jednn nařd vždy, stanov-li tak tento zkon nebo provd-li stavn soud dokazovn. V souzen věci měl stavn soud za to, že od jednn nelze očekvat dalš objasněn věci, proto bylo od stnho jednn upuštěno.
VII.
Aktivn legitimace navrhovatele
87. stavn soud konstatuje, že navrhovatel splňuje požadavky 64 odst. 2 psm. b) zkona o stavnm soudu a je oprvněn podat nvrh na zrušen jinho prvnho předpisu nebo jeho jednotlivch ustanoven podle čl. 87 odst. 1 psm. b) stavy.
VIII.
stavn konformita legislativnho procesu
88. Podle 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb.,,o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., posuzuje stavn soud při rozhodovn obsah zkona nebo jinho prvnho předpisu z hlediska jejich souladu s stavnmi zkony, a jedn-li se o jin prvn předpis, tž se zkony a zjišťuje, zda byly přijaty a vydny v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. stavn soud konstatuje, že napaden prvn předpis byl přijat stavně předepsanm způsobem a vydn v souladu s stavou a vyhlšen v souladu se zkonem č. 309/1999 Sb., o Sbrce zkonů a o Sbrce mezinrodnch smluv.
89. Ustanoven člnku 79 odst. 3 stavy stanov, že ministerstva mohou na zkladě a v mezch zkona vydvat prvn předpisy, jsou-li k tomu zkonem zmocněna. Napaden vyhlška č. 484/2000 Sb. byla vydna Ministerstvem spravedlnosti na zkladě zkonnho zmocněn obsaženho v 374a psm. c) zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů.
90. Napaden vyhlška byla zveřejněna dne 29. prosince 2000 v čstce č. 140/2000 Sbrky zkonů a dne 1. ledna 2001 nabyla činnosti. Tato vyhlška byla změněna vyhlškou č. 49/2001 Sb., vyhlškou č. 110/2004 Sb., vyhlškou č. 617/2004 Sb., vyhlškou č. 277/2006 Sb. a vyhlškou č. 64/2012 Sb.
IX.
Hodnocen stavnho soudu
91. stavn soud dospěl k zvěru, že napaden vyhlška č. 484/2000 Sb. je v rozporu s stavnm pořdkem a se zkonem.
92. Dle důvodov zprvy k zkonu č. 30/2000 Sb., kterm se měn zkon č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, a někter dalš zkony, mělo bt smyslem vyhlšky č. 484/2000 Sb. zjednodušen vpočtu odměny za zastupovn v občanskm soudnm řzen a odstraněn průtahů způsobench častnky řzen vedenmi myslem doshnout vyšš odměny za prvn zastupovn v důsledku vce poskytnutch konů prvn služby. Ve skutečnosti však tato přsudkov vyhlška způsobila zvažn negativn důsledky, porušujc zkladn prva a způsobujc disfunkce justičnho systmu.
93. Napaden vyhlška č. 484/2000 Sb., na rozdl od advoktnho tarifu (vyhlšky č. 177/1996 Sb., ve zněn pozdějšch předpisů), kter vši odměny a vši nkladů prvnho zastoupen odvj od počtu konů prvn služby poskytnutch ve věci, zavedla stanoven nkladů prvnho zastoupen na zkladě principu paušalizace sazeb vše odměn za zastupovn v řzen. Přsudkov vyhlška stanov paušln sazby vše odměny, čmž neumožňuje rozlišit složitost věci, časovou nročnost, počet provedench konů prvn služby, stejně tak jako způsob, jakm řzen před soudem skončilo (elektronick platebn rozkaz, rozsudek pro uznn, rozsudek pro zmeškn). Paušalizace tedy zcela pomj věcnou a časovou nročnost sporu, či čelnost vymhn prva nebo brněn nroku.
94. Napaden vyhlška motivuje častnky občanskoprvnch vztahů - věřitele k veden soudnch sporů i v přpadech, v nichž předmětem sporu je věc nepatrn hodnoty. Děje se tak s vidinou vdělku, neboť žalobce očekv, že vše nhrady nkladů řzen bude soudem přiznna podle vyhlšky č. 484/2000 Sb., přičemž vše přiznan nhrady nkladů řzen bude vyšš než skutečně vynaložen nklady a tento rozdl bude pro vtěznou stranu přinšet obchodn zisk. Přiznvan nklady jsou natolik vysok, že je z principu vhodn se soudit i o předměty plněn nepatrn hodnoty.
95. Počet takto vedench sporů, motivovanch vidinou snadnho zisku, je v poslednch letech enormně vysok, tvoř značn podl občanskoprvn agendy soudů. Tm dochz k nadměrnmu kapacitnmu zatěžovn soudnho systmu a k růstu vdajů vynakldanch ze sttnho rozpočtu na chod justice. Vyřizovn tohoto druhu agendy může snadno přivodit průtahy v řzen v jinch věcech, jejichž předmětem jsou podstatně vznamnějš zležitosti. Podle člnku 90 stavy Česk republiky "soudy jsou povolny předevšm k tomu, aby zkonem stanovenm způsobem poskytovaly ochranu prvům". Veden soudnch sporů tohoto typu, pojat primrně nikoliv jako dovolvn se ochrany prv, nbrž jako obchodn a podnikatelsk činnost produkujc zisk, se ocit na sam hraně institutu zneužit prva. Zkaz zneužit prva je uznvn jako jeden ze zkladnch principů fungovn prva a plyne z stavně zakotvenho pojmu prvnho sttu (srov. preambuli stavy).
96. Navc lze konstatovat, že takto fungujc, relativně autonomn systm vymhn pohledvek vyvolv socilně neždouc nsledky - vede k ožebračovn značn čsti obyvatelstva. Statisticky vznamn čst populace s nzkmi přjmy nen s to uhradit soudem uložen nklady sporu, a nslednou exekuc, spojenou s dalšmi nklady, se ocit ve vžnch existenčnch potžch.
97. Nklady prvnho zastoupen, vypočten na zkladě přsudkov vyhlšky, nepřiměřeně zatěžuj nespěšnou stranu řzen zejmna v situacch, kdy hodnota předmětu sporu se pohybuje v nižšch psmech, zejmna v psmu bagatelnosti. Přiznan nhrada nkladů je zjevně nepřiměřen povaze a obsahu sporu. Vynucen plněn občanskoprvnch zvazků v takovch přpadech je přitom z hlediska obecn spravedlnosti marginln zležitost, do popřed se dostv zjem věřitele na dosažen vnosu z veden samotnho sporu.
98. K popsanmu jevu dochz zejmna v těchto typech občanskoprvnch sporů:
* řzen, v nichž proti rozsudku nalzacho soudu nen odvoln přpustn (řzen v tzv. bagatelnch sporech),
* spory zahajovan tzv. formulřovou žalobou (jednotliv žaloby se v zsadě liš jen daji o žalovanch a žalovan čstce),
* pohledvky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel,
* smluvn vztahy, při nichž je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si občanskoprvn smlouvu s jinm obsahem (typicky půjde zejmna o smlouvy o přepravě, dodvce tepla nebo energi, spotřebitelskm věru, běžnm čtu, o poskytovn informačnch služeb, o poskytovn služeb elektronickch komunikac, o pojistn smlouvy, o regulačn poplatek podle zkona č. 48/1997 Sb., o veřejnm zdravotnm pojištěn a o změně a doplněn některch souvisejcch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů; k tomu viz nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 3923/11.
99. V relnm společenskm prostřed vznikl nov druh podnikatelsk činnosti, spočvajc v obchodovn předevšm s bagatelnmi pohledvkami. Pohledvky jsou postupovny a skupovny specializovanmi firmami, kter se zabvaj vymhnm pohledvek, s pohledvkami se obchoduje. Prvo na peněžn plněn vymh jin než původn věřitel; žalobce, přitom očekv, že vše nhrady nkladů řzen bude soudem přiznna prvě podle vyhlšky č. 484/2000 Sb.
100. Zisk takovho podnikatele tedy nen dn jen rozdly cen při vlastnm obchodovn s pohledvkami, ale je znsoben paušlně stanovenmi nhradami nkladů soudnho řzen, spočvajcmi předevšm v nepřiměřen odměně advokta za zastupovn spěšnho žalobce. Přiznan nklady v těchto přpadech vznamně převyšuj skutečně vynaložen nklady, potřebn k čelnmu uplatňovn nebo brněn prva. Vytvořil se svbytn systm vymhn pohledvek, změrně produkujc neměrně vysok nklady soudnho řzen. Tento systm poškozuje či likviduje ve sporu nespěšn dlužnky a naopak zajišťuje vznamn prospěch osobm, kter se podlej na uplatňovn a vymhn předevšm bagatelnch pohledvek a vymhn s nimi souvisejcch nkladů řzen.
101. Zvlště neždouc situace nastv v oblasti veřejnch služeb, financovanch z veřejnch rozpočtů (zdravotnictv, veřejn doprava, školstv apod.). Pohledvky vymhaj subjekty veřejnho prva (stt, obce, městsk čsti, kraje), kter si k tomuto čelu často rovněž najmaj advokty. Důsledky nespěchu jsou pak pro dlužnky daleko tživějš než v přpadě, kdy pohledvku vymh přmo stt nebo obec prostřednictvm svch zaměstnanců, protože nklady řzen narůstaj o palmre advokta.
102. Paušalizace stanoven odměn advoktů zcela pomj věcnou nročnost sporu, počet provedench konů ve věci, časovou nročnost a čelnost vymhn prva nebo brněn nroku. Napaden vyhlška nebere zřetel ani na způsob skončen věci. Lze zmnit i takovou neždouc variantu, kdy paušlně přiznan sazba odměny je naopak nepřiměřeně nzk, protože povaha konkrtnho sporu vyžadovala nadstandardně vysok počet nročnch konů.
103. Přiznan nklady se pravidelně dostvaj do hrubho nepoměru k žalovan hodnotě sporu. Tmto způsobem dochz k sankcionovn nespěšn strany řzen, přičemž vše uložench nkladů je v rozporu s principem proporcionality sankc. Dochz tak
de facto
k ukldn sankce bez zkona. Přsudkov vyhlška se tak dostv do rozporu s člnkem 4 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod, (dle jen "Listina"), kter stanov, že povinnosti mohou bt ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch a jen při zachovn zkladnch prv a svobod. Přiznan nklady by neměly bt nepřiměřen povaze a hodnotě sporu.104. stavn soud si je vědom, že dosavadn prvn stav soudům umožňuje odchlit se od přsudkov vyhlšky. Soudce m možnost nepřiznat nhradu nkladů nebo přiznat pouze čelně vynaložen nklady ( 142 odst. 1 o. s. ř.). Soudce dle může v konkrtn věci přihldnout k důvodům hodnm zvlštnho zřetele dle 150 o. s. ř. Tak judikatura, včetně judikatury stavnho soudu, poskytuje relativně širok pole možnost pro rozhodovn. Dosavadn zkušenosti však ukazuj, že aplikace těchto prvnch možnost ze strany soudů je nejednotn a nepředvdateln. Tm dochz rovněž k oslaben principu předvdatelnosti soudnho rozhodovn a k oslaben principu prvn jistoty.
105. Přsudkov vyhlška se přč zkonu - občanskmu soudnmu řdu, podle něhož se přiznvaj nklady potřebn k čelnmu uplatňovn nebo brněn prva ( 142 odst. 1 o. s. ř.).
106. Protože odchlen se od vyhlšky mus bt v rozhodnut soudu odůvodněno, zvyšuje se pracnost a formln nročnost soudnho rozhodovn, čmž dochz k přetžen soudů a k prodlužovn dlky soudnho řzen. Nutnost pečlivě odůvodňovat odchlen se od vyhlšky zroveň demotivuje soudce, aby využvali těchto variantnch postupů.
107. Dosavadn judikatura stavnho soudu svědč o tom, že napaden vyhlška neposkytuje dostatečnou prvn pravu v uveden oblasti a potvrzuje nutnost přijet nov prvn pravy, kter zohledn rozhodnut stavnho soudu.
X.
Obiter dictum
108. Aniž by chtěl stavn soud jakkoli předjmat budouc prvn pravu, očekv, že tato bude lpe reflektovat zvlštnosti jednotlivch přpadů. Kritria pro určen vše nhrady by měla bt obsažena přmo v samotn vyhlšce. Stanoven vše odměny by mělo održet princip proporcionality, mělo by bt přiměřen tak ve vztahu k vši vymhan čstky. Uveden je o to vznamnějš, pokud jde o spory v psmu bagatelnosti, v nichž proti rozsudku nalzacho soudu nen přpustn odvoln, rozhodnut tedy nepodlh instančnmu přezkumu.
109. stavn soud chce opětovně připomenout někter principy, kter formuloval v předchoz judikatuře a k nimž by měla přihldnout tž budouc prvn prava.
110. V nlezu sp. zn. I. S 3923/11 se stavn soud zabval otzkou nhrady nkladů řzen a odměny advokta u tzv. formulřovch žalob v psmu bagatelnosti. stavn soud konstatoval, že soudy i v řzen o peněžitm plněn do 10.000,- Kč mus při rozhodovn o nhradě nkladů řzen ctt zsadu spěchu ve věci ( 142 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže byl žalobce ve sporu zcela spěšn, m zpravidla prvo na nhradu nkladů řzen. To však neznamen, že soud o jejich nhradě rozhodne "mechanicky": Naopak mus zvažovat, zda tu neexistuj dalš rozhodujc okolnosti majc podstatn vliv na přiznn či nepřiznn nhrady čelně vynaložench nkladů, a jakho z možnch způsobů jejho určen využije (viz 151 odst. 2 čst věty před střednkem o. s. ř. a z něj vjimku uvedenou v čsti věty za střednkem). V uvedenm nlezu stavn soud dle vyslovil, že zvol-li obecn soudy při rozhodovn o nhradě nkladů řzen vjimečn postup, pro nějž maj zkonnou oporu, při němž stle vychzej ze zsady spěchu ve věci, a použit zkonn vjimky tž dostatečně odůvodn, pak jim nelze z hlediska ochrany stavnm pořdkem zaručench prv a svobod nic vytknout.
111. stavn soud v uvedenm nlezu poukzal na to, že musel přistoupit ke sjednocen judikatury obecnch soudů formou nlezu, neboť v tzv. bagatelnch věcech stran vroků o nhradě nkladů řzen neexistuje jin orgn, kter by tak mohl zvaznm způsobem učinit. V takovm řzen, jež je zahjeno "formulřovou" žalobou, nrok je uplatňovn vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jinho prvnho důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmnky plněn s jinm obsahem, pak s ohledem na nutnost dodržen principu proporcionality mezi vš vymhan čstky a vš nhrady nkladů je spravedliv, aby vše odměny za zastupovn žalobce advoktem byla určena tak, že zpravidla nepřeshne jednonsobek vymhan jistiny.
112. Podobně v nlezu sp. zn. I. S 988/12 ze dne 25.7.2012 stavn soud vyslovil, že pravidlo, dle něhož lze spěšn procesn straně přiznat nhradu toliko čelně vynaložench nkladů, se vztahuje na jakkoliv nklady řzen, tedy i na nklady spojen se zastupovnm advoktem (na odměnu za zastupovn, paušln nhradu hotovch vdajů a nhradu za daň z přidan hodnoty). Dle stavn soud konstatoval, že za čelně vynaložen nklady ve smyslu 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takov nklady, kter musela procesn strana nezbytně vynaložit, aby mohla řdně hjit sv porušen nebo ohrožen subjektivn prvo u soudu. Nklady spojen se zastoupenm advoktem tomuto vymezen zpravidla budou odpovdat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutn, bezvjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž nklady spojen se zastoupenm advoktem nebude možno považovat za nezbytn k řdnmu uplatňovn nebo brněn prva u soudu. O takov přpad půjde zejmna v přpadě zneužit prva na zastoupen advoktem.
113. V nlezu sp. zn. I. S 2929/07 ze dne 9.10.2008 (N 167/51 SbNU 65) stavn soud vyslovil, že pokud je stt k hjen svch prvnch zjmů vybaven přslušnmi organizačnmi složkami, finančně i personlně zajištěnmi ze sttnho rozpočtu, nen důvod, aby vkon svch prv a povinnost v tto oblasti přenšel na soukrom subjekt, kterm byl v přezkoumvanm přpadě advokt. Jak vyplv z odůvodněn stavn stžnost napadenho rozsudku, soud svůj vrok o nhradě nkladů řzen odůvodnil jen odkazem na 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Otzkou, zda skutečně jde o nklady potřebn k čelnmu uplatňovn nebo brněn prva, se obecn soud nezabval. Tm zatžil sv rozhodnut vadou, majc stavněprvn rozměr, spočvajc v porušen člnku 36 odst. 1 Listiny.
114. V nlezu sp. zn. IV. S 2513/09 ze dne 2.2.2010 (N 17/56 SbNU 169) stavn soud poukzal na nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 2929/07 a konstatoval, že je všeobecně znmo, že středn orgny sttn sprvy maj zřzeny k vkonu prvnch agend přslušn prvn (legislativn) odbory, zaměstnvajc dostatečn počet odbornch pracovnků, kteř jsou schopni zajišťovat ochranu zjmů Česk republiky před soudy. Podle nhledu stavnho soudu, vyjdřenho v citovanm nlezu, nebyl tedy důvod, aby za danch okolnost žalovanou stranu zastupoval, byť už jen v odvolacm řzen, advokt. Pokud se tak stalo, nelze za tto situace na stěžovateli spravedlivě ždat, aby hradil žalovan straně nklady řzen takto vznikl, protože tyto nklady nelze považovat za "nklady potřebn k čelnmu uplatňovn nebo brněn prva", ve smyslu 142 odst. 1 o. s. ř. Podle zjištěn stavnho soudu nevzal obecn soud ve svm rozhodnut vše uveden otzky v vahu a svůj vrok o nhradě nkladů řzen odůvodnil jen odkazem na 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Otzkou, zda se skutečně jedn o nklady potřebn k čelnmu uplatňovn nebo brněn prva, se obecn soud vůbec nezabval. V tto skutečnosti spatřoval stavn soud vadu, majc stavněprvn rozměr, spočvajc v porušen člnku 36 odst. 1 Listiny.
115. V nlezech sp. zn. IV. S 3243/09 ze dne 2.3.2010 (N 38/56 SbNU 449) a sp. zn. III. S 1180/10 ze dne 14.9.2010 (N 194/58 SbNU 715) stavn soud konstatoval, že tam, kde je k hjen svch zjmů stt vybaven přslušnmi organizačnmi složkami finančně i personlně zajištěnmi ze sttnho rozpočtu, nen důvod, aby vkon svch prv a povinnost v tto oblasti přenšel na soukrom subjekt, jmž byl advokt, a pokud tak přesto učin, pak nen důvod pro uznn takto mu vzniklch nkladů jako čelně vynaložench. Pokud dovolac soud rozhodl o nhradě nkladů řzen pouze s poukazem na zsadu spěchu, přičemž otzkou, zda nklady častnka řzen - sttu na zastoupen advoktem byly čelně vynaloženy, se nezabval, dopustil se porušen prva na spravedliv proces.
116. V nlezu sp. zn. II. S 2396/09 stavn soud dovodil, že u statutrnch měst a jejich městskch čst lze presumovat existenci dostatečnho materilnho a personlnho vybaven a zabezpečen k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hjit sv rozhodnut, prva a zjmy, aniž by musely využvat prvn pomoci advoktů. Nebude-li v přslušnm řzen prokzn opak, nejsou nklady na zastoupen advoktem nkladem čelně vynaloženm.
117. Tm nem bt kategoricky konstatovno, že zastoupen sttu advoktem je vždy nečeln a že nhradu nkladů prvnho zastoupen nelze sttu nikdy přiznat. Za vjimečnch okolnost m zastupovn sttu advoktem povahu čelnho uplatňovn či brněn prva. V usnesen sp. zn. III. S 2428/10 ze dne 31.3.2011 stavn soud připomenul, že v každm jednotlivm konkrtnm přpadě, kdy za stt v řzen vystupuje ministerstvo jako přslušn organizačn složka a jako jeden z střednch řadů, je třeba podle konkrtnch okolnost tohoto přpadu zvažovat, zda přslušn organizačn složka sttu je schopna se v danm sporu (zejmna pokud v něm vystupuje jako strana žalovan) činně brnit za pomoci svch prvnků, či zda jde o spor specifick, v němž k efektivn obraně a k spěšnmu vsledku sporu pro organizačn složku sttu - a ve svm důsledku i pro Českou republiku - je třeba, aby Česk republika byla zastupovna advokty. Při všeobecně prosazovan tendenci k celkov efektivitě a spornosti v činnosti sttn sprvy nemohou bt personln kapacity internch zaměstnanců naddimenzovny tak, aby pokryly všechny mysliteln prvn oblasti, v nichž stt v pozici strany soudnch sporů vystupuje. Sttu nelze upřt prvo nechat se zastoupit v řzen před soudem advoktem s ohledem na specifičnost problematiky předmětu řzen; na nklady takto vznikl nelze bez dalšho pohlžet jako na nklady nečeln, ale v každm jednotlivm přpadě je třeba zvažovat, zda jde či nejde o nklady nezbytn, potřebn k čelnmu uplatňovn nebo brněn prva.
118. Zsadn vznam pro řešen problematiky nhrady nkladů řzen m nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 988/12, obsahujc dvě prvn věty:
"I. Pravidlo, dle něhož lze spěšn procesn straně přiznat nhradu toliko čelně vynaložench nkladů, se vztahuje na jakkoliv nklady řzen, tedy i na nklady spojen se zastupovnm advoktem (na odměnu za zastupovn, paušln nhradu hotovch vdajů a nhradu za daň z přidan hodnoty).
II. Za čelně vynaložen nklady ve smyslu 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takov nklady, kter musela procesn strana nezbytně vynaložit, aby mohla řdně hjit sv porušen nebo ohrožen subjektivn prvo u soudu. Nklady spojen se zastoupenm advoktem tomuto vymezen zpravidla budou odpovdat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutn, bezvjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž nklady spojen se zastoupenm advoktem nebude možno považovat za nezbytn k řdnmu uplatňovn nebo brněn prva u soudu. O takov přpad půjde zejmna v přpadě zneužit prva na zastoupen advoktem."
119. Z vše uvedenho vyplv, že za stvajc situace byl nucen převzt na sebe roli sjednocovn judikatury obecnch soudů stavn soud, kter se svmi rozhodnutmi snažil vyplnit mezery v situacch, na kter vyhlška č. 484/2000 Sb., nepamatuje. Tato role ovšem stavnmu soudu zsadně nepřsluš. Za adekvtn řešen je třeba považovat novou prvn pravu, nahrazujc dosavadn přsudkovou vyhlšku.
XI.
Facit
120. S ohledem na vše uveden dospěl stavn soud k zvěru, že napaden vyhlška je nejen v rozporu s 142 odst. 1 o. s. ř., kter stanov jako kritrium přiznn nhrady nkladů řzen čelnost vynaložen těchto nkladů, ale tž s člnkem 4 odst. 1 Listiny, kter stanov, že povinnosti mohou bt ukldny toliko na zkladě zkona a v jeho mezch a jen při zachovn zkladnch prv a svobod.
121. I když shora uveden vtky protizkonnosti a protistavnosti se vztahuj převžně k ustanoven 3 odst. 1 a k ustanoven 12 napaden vyhlšky, dospěl stavn soud k zvěru, že je namstě zrušit vyhlšku celou, protože jednotliv ustanoven cel vyhlšky jsou vzjemně propojena.
122. Při shrnut vše uvedenho stavn soud shledal rozpor napaden vyhlšky nejen se zkonem, ale i s stavnm pořdkem Česk republiky, a proto napadenou vyhlšku podle 70 odst. 1 zkona o stavnm soudu zrušil, a to dnem vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujal k rozhodnutí pléna soudce Vladimír Kůrka.