Ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce 116/2008 účinný od 14.04.2008
| Schválené: | 12.03.2008 |
| Účinnost od: | 14.04.2008 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | DOHODY O PRACECH KONANÝCH MIMO PRACOVNÍ POMĚR., PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY., Odborové organizace v pracovním právu., Kolektivní smlouva. Kolektivní vyjednávání., Pracovní poměr. Služební poměr. Jeho vznik a obsah. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 12. března 2008 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu skupiny poslanců Parlamentu České republiky, zastoupených prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, a skupiny senátorů Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem, se sídlem, v Ostravě - Mariánské Hory, Mojmírovců 41, na zrušení ustanovení § 2 odst. 1, § 4, § 13 odst. 2 písm. g), § 18 slov „§ 48, 49“, § 20, § 24 odst. 2 věty druhé, § 33 odst. 3, § 38 odst. 2, § 46, § 61 odst. 1, § 61 odst. 5, § 73 odst. 1, § 73 odst. 2 počátku prvé věty ve znění „Jestliže je zaměstnavatelem jiná právnická nebo fyzická osoba než uvedená v § 33 odst. 3,“, § 278 odst. 1 části věty prvé, slov „, u něhož nepůsobí odborová organizace,“, § 281 odst. 1 závěru věty prvé ve znění „, u něhož nepůsobí odborová organizace“, § 282 odst. 1 písm. c), § 282 odst. 2 části věty ve znění „až do doby uzavření podnikové kolektivní smlouvy“, § 286 odst. 2 věty druhé, § 287, § 305 odst. 1 části věty prvé ve znění „, u kterého nepůsobí odborová organizace,“, § 305 odst. 1 věty druhé, § 306 odst. 4, § 321 odst. 2, § 321 odst. 3, § 321 odst. 4, § 322, § 325, § 326, § 342, § 364 odst. 3 části věty za středníkem zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, takto:
I. Ustanovení § 2 odst. 1 věty druhé, třetí a páté, § 4, § 18 ve slovech „48, 49“, § 20 věty prvé za středníkem ve slovech „; to neplatí v případě právního úkonu směřujícího ke vzniku pracovního poměru nebo k uzavření dohody o práci konané mimo pracovní poměr“, § 24 odst. 2 věty druhé, § 278 odst. 1 ve slovech „, u něhož nepůsobí odborová organizace,“, § 281 odst. 1 ve slovech „, u něhož nepůsobí odborová organizace“, § 282 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve slovech „až do doby uzavření podnikové kolektivní smlouvy“, § 305 odst. 1 části věty prvé ve slovech „, u kterého nepůsobí odborová organizace,“, § 305 odst. 1 věty druhé, § 321 odst. 2, 3 a 4 a § 322 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
II. Ve zbytku se návrh zamítá.
Odůvodněn
I.
1. Skupina poslanců v souladu s čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy Česk republiky (dle tž „stava“) navrhla zrušen shora uvedench ustanoven zkona č. 262/2006 Sb., zkonk prce, (dle tž „nov zkonk prce“ či „NZP“). V vodn pasži obshlho odůvodněn předmětnho nvrhu je uvedeno, že směřuje proti zkonu č. 262/2006 Sb., zkonk prce, kter byl přijat dne 21. 4. 2006 a vyhlšen dne 7. 6. 2006 pot, co Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky nejprve přehlasovala zamtav usnesen Sentu Parlamentu Česk republiky a nsledně i vrcen zkona prezidentem republiky. Nov zkonk prce byl pr přijat bez konsenzu mezi socilnmi partnery a mezi vldn koalic. Nvrh novho zkonku prce byl přitom - podle navrhovatelů - od samho počtku kritizovn. Na protistavnost některch ustanoven bylo poukazovno již v průběhu přpravy a projednn samotnho vldnho nvrhu novho zkonku prce. Tyto vhrady se do určit mry promtly i do stanoviska Legislativn rady vldy Česk republiky k nvrhu novho zkonku prce.
2. Nov zkonk prce je podle nzoru navrhovatelů nutno posuzovat jak z hlediska jeho stavnosti, tak i s ohledem na důvody, kter vedly k potřebě nov pravy pracovněprvnch vztahů. Navrhovatel zdůraznili, že potřeba nov pravy byla nepochybn a byla vyvolna změnou situace a potřeb společnosti. Tato nov prava měla přinst liberalizaci v těchto vztazch a rovněž zmenšit zkonem založenou vraznou nerovnovhu (asymetrii) mezi subjekty pracovněprvnch vztahů. Star prvn prava již dajně neodpovdala společenskm potřebm, neboť m svůj původ i v obdob totalitnho režimu; jeho rezidua, kter přetrvvaj do současnosti, nemaj mt v demokratickm prvnm sttu msto. Navrhovatel uvedli, že poněvadž zasahovn sttu mus vždy respektovat princip spravedliv rovnovhy mezi obecnm zjmem společnosti a ochranou zkladnch prv jednotlivce a reflektovat tedy změny ve společnosti, měl nov zkonk prce odstranit v současn době již neopodstatněn vrazn zsahy do stavou garantovanch prv a svobod. Z hlediska změn potřeb společnosti a obecnch zjmů, kter měly odstranit neoprvněně přežvajc kogentnost pracovněprvnch předpisů a znormovn všech oblast pracovněprvnch vztahů, jakož i objektivně neodůvodniteln zvhodňovn zaměstnanců a odborovch organizac vůči zaměstnavateli, je tedy podle navrhovatelů třeba posuzovat: novou prvn pravu postaven zaměstnavatele a zaměstnance, postaven odborovch organizac, vztah mezi zaměstnavateli a odborovmi organizacemi, postaven odborovch organizac navzjem, jakož i zstupců zaměstnanců obecně, a postaven různch zaměstnavatelů či zaměstnanců navzjem; dle je třeba posuzovat přiměřenost zsahů do vlastnickch prv, a to nejen zaměstnavatelů, a jak přiměřenost zsahů do smluvn volnosti smluvnch stran jednotlivch vztahů a rozsah smluvn volnosti, tak i samotn způsob pravy smluvn volnosti v novm zkonku prce a jeho aplikovatelnost, a to i ve spojen se zakotvenou koncepc delegace občanskho zkonku. Z hlediska vše uvedenho je však podle nzoru navrhovatelů třeba konstatovat, že řada ustanoven novho zkonku prce - se zřetelem k současn společensk i ekonomick situaci - neodpovd potřebm zmněnch změn (a tedy legitimnm očekvnm) a zcela nepřiměřeně, bez rozumnho a objektivnho opodstatněn, zasahuje do stavně zaručench prv a svobod, jako je rovnost, prvo vlastnick spojen se smluvn svobodou, prvo podnikat a prvo osobn svobody člověka.
3. Navrhovatel dle v čsti nvrhu pod bodem II. přistoupili ke konkrtn stavněprvn argumentaci. Nejdřve namtli nesoulad napadench ustanoven s principem prvnho sttu a se zsadou smluvn volnosti a tvrdili, že došlo i k zsahu do vlastnickho prva (vslovně zmnili čl. 1 stavy a čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod).
4. Stvajc zkonk prce měl podle navrhovatelů od samho počtku kogentn povahu a byl postaven na zsadě „co nen dovoleno, je zakzno“. Takov povaha pravy pracovněprvnch vztahů vychzela z doby svho vzniku a z odlišnch ekonomickch a společenskch podmnek předlistopadovho obdob. Změna jak ekonomickch, tak i společenskch podmnek vyvolala potřebu změny i samotn povahy zkonku prce ve smyslu liberalizace pracovněprvnch vztahů a pravy opačn zsady „co nen zakzno, je dovoleno“, jak je tato zsada formulovna v čl. 2 odst. 4 stavy a čl. 2 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž „Listina“). Společnost tak pr zcela legitimně očekvala (v podstatě) zaveden smluvn volnosti do oblasti pracovněprvnch vztahů, kde by nadle měla mt prvn prava kogentn charakter pouze tam, kde existuje veřejn zjem a kde je skutečně nezbytn ochrana zaměstnanců; v ostatnm by byla umožněna dohoda smluvnch stran tak, že bude nadle rovněž umožněno uzavrn i jinch než zkonkem prce upravench smluv. Ačkoliv se nov zkonk prce na prvn pohled tvř, že jeho prava doznala v tomto směru změnu, nen tomu tak, neboť prvn prava tto zsady obsažen v ustanoven 2 odst. 1 novho zkonku prce je rozporupln, nejasn a neurčit a ve svm důsledku neaplikovateln, rozhodně však nezakldajc deklarovanou smluvn volnost. Přitom sm stavn soud přiznal v řadě svch rozhodnut principu autonomie vůle a smluvn volnosti stavněprvn dimenzi. Podle nzoru stavnho soudu, jak jimi dle argumentuj navrhovatel [viz nlezy sp. zn. Pl. S 24/99 ze dne 23. května 2000, Sbrka nlezů a usnesen stavnho soudu (dle jen „Sbrka rozhodnut“), svazek 18, nlez č. 73, str. 135, vyhlšen pod č. 167/2000 Sb.; sp. zn. Pl. S 5/01 ze dne 16. řjna 2001, Sbrka rozhodnut, svazek 24, nlez č. 149, str. 79, vyhlšen pod č. 410/2001 Sb.; a sp. zn. Pl. S 39/01 ze dne 30. řjna 2002, Sbrka rozhodnut, svazek 28, nlez č. 135, str. 153, vyhlšen pod č. 499/2002 Sb.], nezbytnou součst demokratickho prvnho sttu je i ochrana svobody smluvn vůle, jež je derivtem stavn ochrany prva vlastnickho dle čl. 11 odst. 1 Listiny (jehož zkladnm komponentem je ius disponendi). Svobodu smluvn vůle však stavn soud neomezil jen na prvo vlastnick, byť prvě v tomto kontextu je jej stavněprvn ukotven nejpevnějš. Ve svm nlezu sp. zn. I. S 113/04 ze dne 4. května 2004 (Sbrka rozhodnut, svazek 33, nlez č. 63, str. 129) konstatoval, že respektovn autonomn sfry jednotlivce je obecnou podmnkou fungovn prvnho sttu ve smyslu čl. 1 odst. 1 stavy, resp. čl. 2 odst. 3 Listiny. Prvu jednotlivce na autonomii vůle odpovd požadavek kladen na sttn moc, aby uznala autonomn projevy vůle jednotlivců a j odpovdajc jednn. Pokud takov jednn nezasahuje do prv třetch osob, mus sttn moc (realizovan i zkonem) projevy jednotlivců toliko respektovat, přpadně aprobovat. K zsahu do svobody jednotlivce se může uchlit pouze v přpadech, kter jsou odůvodněny určitm veřejnm zjmem, jestliže je takov zsah proporcionln (přiměřen) s ohledem na cle, jichž m bt dosaženo. Nov zkonk prce svou prvn pravou zcela zkladnch zsad a principů, jakou je i prava smluvn volnosti, tak podle nzoru navrhovatelů zcela odporuje zkladnm požadavkům prvnho sttu a jeho 2 odst. 1 přinš prvn pravu nejen prvně nedokonalou a věcně nesprvnou, ale i protistavn.
5. Nov zkonk prce již při určen sv povahy ( 2 odst. 1), kter je ve svm důsledku opět pravou kogentn, pr nerespektuje autonomn sfru jednotlivce a zasahuje do zkladnch prv a svobod, aniž by byl tento zsah odůvodněn veřejnm zjmem a aniž by respektoval zsadu proporcionality. Dochz i k narušen zsady (čl. 2 odst. 3 Listiny), dle kter jednotlivec a jeho svobodn jednn maj v prvnm sttě vždy prioritu před sttn moc realizovanou zkonem. Kromě nepřiměřenosti a neodůvodněnosti zsahu do zkladnch prv a svobod přitom předmětn prava novho zkonku prce porušuje i princip seznatelnosti prvnho stavu a předvdatelnosti prvnho rozhodnut.
6. Navrhovatel odkazuj na ustanoven
2 odst. 1 věty prvn
, kter prav, že „Prva nebo povinnosti v pracovněprvnch vztazch mohou bt upravena odchylně od tohoto zkona, jestliže to tento zkon vslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanoven nevyplv, že se od něj nen možn odchlit.
“. Určitou mru prvn nejistoty pr vyvolv již určen kogentnosti prvn normy tak, že toto m bt dovozovno „z povahy ustanoven“, aniž by „toto bylo přpadně vslovně za kogentn“ v novm zkonku prce určeno nebo to přmo vyplvalo z jeho dikce, kter obsahuje jednoznačn přkaz či zkaz. Pokud je kogentnost určit normy specifikovna pomoc formulace „z povahy ustanoven vyplv“, je nutno kogentnost či dispozitivnost zjišťovat vždy až vkladem s přihldnutm nejen k souvisejcm ustanovenm vykldanho prvnho ustanoven či předpisu. V takovm přpadě však ke konečnmu potvrzen sprvnosti vkladu buď jedn ze stran nebo dokonce všech, a tedy k potvrzen platnosti přslušnho konu či ustanoven dochz až nsledně, zpětně, rozhodnutm soudu. Vzhledem k tomu, že smluvn strany nemohou mt v takovch přpadech jistotu o sprvnosti svho vkladu o přpadnm dispozitivnm charakteru předmětn normy až do pravomocnho rozhodnut soudu, je narušen princip seznatelnosti prvnho stavu a předvdatelnosti prvnho rozhodnut; to se může jevit jako rozporn nejen se zsadou prvn jistoty (čl. 1 odst. 1 stavy), ale ve svm důsledku by to mohlo bt v kolizi i s stavn zrukou prva na spravedliv proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť jednm z jeho aspektů je prvě postult alespoň minimln mry předvdatelnosti soudnho rozhodnut (nlez I. S 654/03, Sbrka rozhodnut, svazek 32, nlez č. 27, str. 255). Ovšem toto nen - podle nzoru navrhovatelů - z hlediska prvn jistoty pravy dispozitivnosti/kogentosti v zkonku prci jedin a nejzsadnějš problm a problm prvn jistoty tm nen vyčerpn. Prvn seznatelnost a prvn jistota je u tak zsadnho ustanoven, kterm je vymezen povahy předpisu (z hlediska dispozitivnosti či kogentnosti), popřena celou řadou dalšch skutečnost, kter ve svm důsledku vedou tomu, že tato prvn norma nesplňuje požadavek „předvdatelnosti“, neboť předvdatelnou je jen tehdy, je- li formulovna dostatečně přesně tak, aby umožnila každ osobě - v přpadě potřeby za pomoci znalch poradců - přizpůsobit j sv chovn (viz rozhodnut ESLP: Malone proti Spojenmu krlovstv; rozhodnut Amann proti Švcarsku; Rotaru proti Rumunsku; Gorzelik a dalš proti Polsku). Podle nzoru navrhovatelů v přpadě prvn pravy novho zkonku prce nejen že nen „každ“ osoba schopna „předvdat“, co prvn norma stanov, ale k jednoznačnmu zvěru nedospěj ani „znal poradci“. Připomněli, že tak stavn soud setrvale připomn spjatost principu předvdatelnosti důsledků prvnho předpisu s principy prvnho sttu (srov. nlez Pl. S 6/2000, Sbrka rozhodnut, svazek 21, nlez č. 22, str. 195, vyhlšen pod č. 77/2001 Sb.). V dalšch nlezech sp. zn. I. S 337/99 (Sbrka rozhodnut, svazek 20, nlez č. 170, str. 205) a sp. zn. IV. S 34/97 (Sbrka rozhodnut, svazek 8, nlez č. 49, str. 11) se uvd „stavn soud sdl stanovisko naš prvn teorie, že jednm ze zkladnch znaků a předpokladů prvnho sttu a prvn jistoty je takov uspořdn sttu, v němž každ, fyzick osoba i osoba prvnick, může mt důvěru v prvo. Prvnm předpokladem jistoty v oblasti aplikace prva je seznatelnost prvn normy, resp. seznatelnost prvnho stavu a předvdatelnost prvnho rozhodnut.“.7. Podle nvrhu předpoklad seznatelnosti prvnho stavu a prvn jistoty dle narušuje nov zkonk prce ve svm 2 odst. 1 nslednou kombinac dalšch, navzjem nekorespondujcch vymezen kogentosti/dispozitivnosti prvnch norem a charakteru novho zkonku prce, jakož i jejich neurčitm a nesrozumitelnm vymezenm. Nov zkonk prce totiž způsobem uvedenm vše ( 2 odst. 1 věta prvn) ve vymezovn kogentnch norem vůbec nekonč a dle v 2 odst. 1 vslovně stanov, že „
Prva nebo povinnosti v pracovněprvnch vztazch nemohou bt upravena odchylně od tohoto zkona v přpadech uvedench v 363 odst. 2.
“; stanov tedy, že nen možn odchlen od zde vslovně specifikovanch ustanoven (obdoba pravy obchodnho zkonku). Tato dikce odpovd principu, dle kterho je možn se odchlit od všech ustanoven novho zkonku prce kromě vslovně specifikovanch paragrafů, leč to narž na ustanoven 2 odst. 1 věty prvn. Otzkou vyvolvajc vkladov nejasnosti je, zda je prvou větou posledn věta ustanoven 2 odst. 1 popřena a je tedy nesmysln, či zda maj bt tyto vykldny vedle sebe.8. Navrhovatel uvděj, že nov zkonk prce ve vymezovn kogentnosti však ani zde nekonč a dle ve svm
2 odst. 1 větě třet a čtvrt stanov
, že „Odchlen nen tak možn od ustanoven ukldajcch povinnost, to však neplat, jestliže jde o odchlen ve prospěch zaměstnance. Odchlen od ustanoven uvedench v 363 odst. 1, ktermi se zapracovvaj předpisy Evropskch společenstv, nen možn, to však neplat, jestliže jde o odchlen ve prospěch zaměstnance.
“. Dan ustanoven pr vyvolvaj dalš pochybnosti, a to ve vztahu k vše uvedenm dvěma (novm zkonkem prce již současně použitm) způsobům vymezen kogentnosti. Velmi problematick je pak pr dikce „to však neplat, jestliže jde o odchlen ve prospěch zaměstnance.
“. To, zda půjde o „odchlen ve prospěch zaměstnance“ je totiž absolutně nerozpoznateln, neboť vždy zlež „na hlu pohledu“ a vždy se na tuto věc budou různit pohledy zaměstnavatelů a odborovch organizac, a to i za situace, kdy se zaměstnanec se zaměstnavatelem na předmětnm „odchlen“ dohodl a souhlas s nm. V danm přpadě je tedy seznatelnost prvn normy a předvdatelnost prvnho rozhodnut nemožn, což brn častnkům pracovněprvnch vztahů předvdat nsledky svho jednn a tomu přizpůsobit sv chovn.9. Podle navrhovatelů cel tato nesrozumiteln, neurčit a navzjem nepropojen prava obsažen v 2 odst. 1 pak byla završena dalšm vymezenm kogentnosti ustanoven novho zkonku prce, a to zcela novtorskou a netradičn koncepc delegace pro vazbu občanskho a pracovnho prva. Ustanoven
2 odst. 1 věty druh
určuje, že „Odchlen nen dle možn od pravy častnků pracovněprvnch vztahů, od ustanoven, kter odkazuj na použit občanskho zkonku, a nen-li v tomto zkoně dle stanoveno jinak, v nhradě škody.
“. Z ustanoven 4 pak vyplv, že občansk zkonk (dle tž „OZ“) se na pracovněprvn vztahy podle tohoto zkona použije jen tehdy, jestliže to tento zkon vslovně stanov. Zmněn kogentn prava novho zkonku prce ve vazbě na delegaci občanskho zkonku způsobuje dalš vkladov problmy, neboť kogentn ustanoven novho zkonku prce odkazuj, bez možnosti se odchlit, na dispozitivn ustanoven občanskho zkonku. Nov zkonk prce pak specifikuje ustanoven občanskho zkonku, kter se na pracovněprvn vztahy použij, zejmna v 326 a v 18. Využit koncepce delegace ve spojen s několika způsoby vymezen dispozitivnosti a kogentnosti ustanoven novho zkonku prce tak vystilo podle nzoru navrhovatelů v prvn pravu nejen věcně nesprvnou, ale i nesmyslnou, nesrozumitelnou a zakldajc neaplikovatelnost řady ustanoven novho zkonku prce. Předně pr je nutno zdůraznit, že z danho (nyn zde osamoceně posuzovanho) ustanoven vyplv, že nelze využt jakkoliv pravy, jakhokoliv prvnho institutu či smluvnho typu obsažench v občanskm zkonku, pokud na ně vslovně nov zkonk prce neodkže. Za takovto situace zcela pozbv obsahu a vznamu ustanoven 2 odst. 1, snažc se hjit v novm zkonku prce dispozitivn povahu tohoto předpisu, neboť dohodnout odchylně nelze v podstatě nic jinho, než co je obsaženo v novm zkonku prce nebo v pravě, na kterou vslovně nov zkonk prce odkazuje. Koncepce delegace upraven novm zkonkem prce představuje zkaz pravy či použit všech prvnch ustanoven, kter nejsou obsažena v novm zkonku prce či v ustanoven, na kter odkazuje, a nedv tedy ždn prostor pro smluvn svobodu častnků pracovněprvnch vztahů. Ve spojen s ostatnmi zkazy odchlit se od určit pravy novho zkonku prce pak navc koncepce delegace (zakotven v 4 a navazujcch ustanovench NZP) ve svm důsledku vede k naprost kogentnosti celho novho zkonku prce; to neodpovd ani jednotlivm ustanovenm (samostatně), ani proklamovanmu změru tvůrců novho zkonku prce, ani legitimnm očekvnm společnosti, a dokonce ani veřejnmu zjmu a společenskm potřebm. Nov zkonk prce tedy nenaplňuje svou deklarovanou dispozitivn povahu ani formlně. Ta však nen v novm zkonku prce naplněna ani obsahově. Z ustanoven 2 odst. 1 ve spojen se zbvajcmi ustanovenmi totiž vyplv, že deklarovan dispozitivn povaha, kter měla bt v 2 odst. 1 NZP upravena, je pouze „zdnliv“ a lze dokonce i řci, že „předstran“, neboť smluvn volnost stavně garantovanou dle čl. 11 odst. 1 Listiny nelze upravit a prosadit jen tm, že bude slovně deklarovna v některm z ustanoven danho zkona, nbrž je třeba ji zajistit a umožnit i prostřednictvm dalš zkonn pravy.10. V důsledku vše zmněn pravy je podle nzoru navrhovatelů narušen požadavek prvn jistoty a požadavek tzv. kvality zkona definovan Evropskm soudem pro lidsk prva, ale i legitimnho očekvn. Předmětn prava se tak dostv do kolize s stavn garanc prvnho sttu v čl. 1 odst. 1 stavy; zroveň tato prava neodůvodněně zasahuje i do smluvn volnosti a ve spojen s tm i do vlastnickho prva častnků pracovněprvnch vztahů. Nov zkonk prce se pr stle snaž, možn i dokonce vce než dosud, o znormovn pokud možno všech oblast „pracovněprvnho“ života; takovto snaha však, jak stavn soud již v nlezu sp. zn. II. S 192/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 4, nlez č. 73, str. 197) konstatoval, je vlastn totalitarizaci společnosti. Demokratick prvn stt spočv nikoliv na prvn pravě, kter by znormovala všechny oblasti života, nbrž na prvn pravě, kter vymezuje pouze zkladn strukturu, v jejmž rmci se svobodn aktivity realizuj.
11. Novm zkonkem prce upraven koncepce delegace občanskho zkonku zakld prvn nejistotu a nestabilitu tž v tom smyslu, že v okamžiku přijet připravovanho novho občanskho zkonku nastv potřeba zsadn novelizace i novho zkonku prce. Koncepce delegace navc přinš značn aplikačn problmy, odporuje zsadě tzv. kvality prva a popr i důvěru v prvo. Ty mohou vzniknout v důsledku souběžn existence dvou jinak neprovzanch a nekorespondujcch ustanoven novho zkonku prce a občanskho zkonku, kter je nutno zroveň (nikoliv subsidirně) aplikovat v důsledku (kogentnho) odkazu novho zkonku prce. Může nastat dokonce i situace, že bez použit jinch ustanoven či zsad, na kter nov zkonk prce vslovně neodkazuje (a tudž by neměly bt použity), nebude možn určitou situaci vyložit a dospět k prvnmu rozhodnut v konkrtnm přpadě. Dan prava pak směřuje k tomu, že pokud by soudy měly rozhodnout, budou se muset „oprostit“ od zněn přslušnch ustanoven novho zkonku prce a nehledět k nim. Takovto prvn prava však nekoresponduje s prvn jistotou jako jednm ze znaků a předpokladů prvnho sttu.
12. Vkladov problmy může vyvolvat napřklad i aplikace ustanoven 573 občanskho zkonku (důsledky zrušen zvazku) či ustanoven 575 (nemožnost plněn a jejich důsledky) ve vztahu k pracovnmu poměru i jinm pracovněprvnm vztahům, kter zroveň zakldaj vraznou prvn nejistotu. V přpadě ustanoven 573 je nejprve otzkou, zda je skutečně možn se od tto pravy odchlit, byť z pohledu občanskho zkonku se jedn o dispozitivn ustanoven; nsledně pak ovšem vznik otzka aplikovatelnosti tohoto 573 navazujcho na 572 odst. 2 prvě v pracovněprvnm vztahu. Vraznou prvn nejistotu pak dajně vyvolv aplikace 575 pro přpad, kdy se stane nemožnm plněn někter ze stran pracovněprvnho vztahu, neboť dle ustanoven 575 v takovm přpadě sjednan zvazek zanik, a to ze zkona okamžikem, kdy nemožnost plněn nastala. Přitom za nemožnost plněn ve smyslu 575 OZ je považovna kromě objektivn nemožnosti i nemožnost subjektivn. Za přklad subjektivn nemožnosti plněn ve smyslu 575 je přitom dvna situace, kdy trvale zhoršen zdravotn stav dlužnka mu brn splnit zvazek čistě osobn povahy. Přitom přkladem zvazku čistě osobn povahy je i vkon prce pro zaměstnavatele v rmci pracovnho poměru. Otzkou pak může bt, jak bude aplikovn znik zvazku při popsan i subjektivn nemožnosti plněn (viz 575 občanskho zkonku přes 326 novho zkonku prce) v přpadě uzavřenho pracovnho poměru, a zda tedy může dojt v tomto přpadě (bez dalšho) k zniku pracovnho poměru; pokud by tomu tak nebylo, nen zjevn, z jakho důvodu, jestliže nov zkonk prce ve svm 326 stanov vslovn odkaz na zmněn ustanoven 575 občanskho zkonku. Prvn nejistota je dle zeslena tm, že nov zkonk prce vůbec neupravuje postup pro přpad, že by mezi stranami byla otzka zniku pracovnho poměru sporn; to přitom nen a ani nemůže bt argumentem pro to, že by se tedy pro pracovn poměr nemělo ustanoven 575 občanskho zkonku (ve spojen s 326 zkonku prce) aplikovat, ale naopak dokld nevhodnost a nemožnost využit koncepce delegace občanskho zkonku v pracovnm prvu.
13. Navrhovatel uvděj, že vzhledem k zkazům „odchlen se“ obsaženm v 2 odst. 1, jakož i zakotven koncepci „delegace“ vznikaj vkladov problmy i u ustanoven 491 odst. 2 občanskho zkonku, na kter je v ustanoven 326 zkonku prce rovněž vslovně odkzno. Dle tohoto ustanoven by měla bt použita analogie občanskho zkonku (tj. u nepojmenovanch smluv analogick použit těch ustanoven občanskho zkonku, kter upravuj zvazkov prvn vztah obsahem a čelem mu nejbližšm), což však narž na zmněn princip „delegace“ (viz 4) a nemožnost použit jinch ustanoven občanskho zkonku, než na kter je NZP vslovně odkzno.
14. Obrovskm zsahem do prvn jistoty častnků pracovněprvnho vztahu je podle navrhovatelů nově založen možnost „odstoupen od smlouvy“. Nov zkonk prce ve svm ustanoven 18 upravuje možnost odstoupen od smlouvy z důvodů stanovench zkonem nebo dohodnutch ve smlouvě. Ustanoven 18 totiž vslovně odkazuje mj. na ustanoven 48 občanskho zkonku, kter stanov, že „
Od smlouvy může častnk odstoupit, jestliže je to v tomto zkoně stanoveno nebo častnky dohodnuto.
“. Navc je nutno zdůraznit, že prvn činky zrušen smlouvy odstoupenm od smlouvy nastvaj ex tunc, nen-li prvnm předpisem stanoveno jinak nebo častnky dohodnuto jinak (srov. „odstoupenm od smlouvy se smlouva od počtku ruš,...
“). Ustanoven 18 ve spojen s 48 občanskho zkonku tedy umožňuje sjednat si v pracovněprvnch vztazch možnost odstoupen od smlouvy, a to bez uveden jakchkoliv vjimek, což pr - podle navrhovatelů - vede k zvěru, že možnost odstoupen lze sjednat i v pracovn smlouvě. Prvn zvěr, že dle prvn pravy novho zkonku prce lze odstoupit i od pracovn smlouvy, dokld i skutečnost, že nov zkonk prce sm již neomezuje [jako 245 odst. 4 zkona č. 65/1965 Sb., zkonk prce, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž „ZP“)] možnost odstoupen od pracovn smlouvy, pouze pro přpad, kdy zaměstnanec nenastoupil do zaměstnn ( 36 odst. 2). Nov zkonk prce tak v 36 odst. 2 upravuje jen jeden (zkonn) důvod odstoupen od pracovn smlouvy, avšak nevylučuje sjednn odstoupen (a to z jinch důvodů) nebo využit dalšch zkonem stanovench možnost odstoupen. Vše uveden prvn zvěr nenarž ani na ustanoven 19 odst. 2 novho zkonku prce, dle kterho nemůže bt neplatnost prvnho konu zaměstnanci na jmu, pokud ji nezpůsobil vlučně sm, neboť v přpadě využit zkonem stanoven možnosti odstoupen nebo využit zkonem umožněnho sjednn možnosti odstoupen nen dn ždn z důvodů neplatnosti prvnho konu.15. Jak již bylo uvedeno, ustanoven 18 zkonku prce ve spojen s ustanovenm 48 občanskho zkonku nen jedinm ustanovenm novho zkonku prce, kter umožňuje odstoupen od smlouvy. Možnost odstoupen od smlouvy stanov i 49 OZ, na kter vslovně odkazuje 18 zkonku prce, a dle 497 OZ, 517 odst. 1 OZ, 561 odst. 2 OZ a 575 odst. 3 OZ, na kter vslovně odkazuje nov zkonk prce ve svm ustanoven 326. Kromě obecnho ustanoven 48 OZ, kter upravuje jednak možnost odstoupen od smlouvy ze zkonnch důvodů a jednak stanov možnost sjednat si odstoupen od smlouvy samotnmi častnky, jsou dky vslovn delegaci obsažen v novm zkonku prce ( 4 a 18 odkazujc na ustanoven 49 OZ a 326 NZP odkazujc na ustanoven 497 OZ, 517 odst. 1 OZ, 561 odst. 2 OZ a 575 odst. 3 OZ) přmo stanoveny i zkonn důvody odstoupen od smluv v pracovněprvnch vztazch. (Např. v přpadě, kdy zaměstnanec nespln svůj dluh vůči zaměstnavateli ani v dodatečně přiměřen lhůtě zaměstnavatelem mu poskytnut, bude mt zaměstnavatel prvo dle 326 zkonku prce ve spojen s 517 odst. 1 OZ odstoupit i od pracovn smlouvy.) Prvn nejistota je pak zeslena zejmna v přpadech zkonnho odstoupen od smluv (stejně jako v přpadech, kdy smluvn strany nevyužij zkonn možnosti dohodnout si jinak činky odstoupen), neboť pak se tyto pracovn poměry ruš od počtku (a to ze zkona, bez možnosti se dohodnout jinak); tedy např. u zkonnho odstoupen od pracovn smlouvy bude tato pracovn smlouva zrušena od počtku, a bude tedy na ni pohlženo, jako by nebyla uzavřena, což je vraznm zsahem do prvn jistoty častnků pracovněprvnho vztahu, a to nejen z pohledu pracovnho prva, nbrž i prva veřejnho, a to z hlediska důchodovho pojištěn a socilnho zabezpečen. Jedn se o vznamn zsah do sociln jistoty častnků tohoto pracovněprvnho vztahu. Odstoupen od pracovn smlouvy s činky ex tunc by pr mohlo vst prvě ve vztahu k systmu socilnho zabezpečen k vžnm prvnm konsekvencm, jelikož systm socilnho zabezpečen s touto eventualitou nepočt a nen na možnost takov pravy v pracovněprvnch vztazch ždnm způsobem připraven. Podle navrhovatelů je tedy zsadn otzkou, zda by takov prava ve svch důsledcch nemohla vst např. ke zpochybněn vzniku nroků zaměstnanců (dotčench odstoupenm od pracovn smlouvy s činky ex tunc) na starobn důchody, a tm tedy tak k zsahu do socilnch jistot a prv na sociln zabezpečen garantovanch v ustanoven čl. 30 odst. 1 Listiny stanovenm přslušnmi zkony (sic - pozn. red.). Využit sjednanho odstoupen od pracovn smlouvy z jakhokoliv důvodu či využit zkonem založenho důvodu odstoupen od pracovn smlouvy s činky ex tunc, kter m za nsledek skutečnost, že pracovn poměr, jenž byl založen a existoval mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem třeba i řadu let, se zpětně ruš a pohlž se na něj, jako by vůbec nikdy neexistoval, tedy představuje vrazn zsah do zsad prvnho sttu.
16. Podle navrhovatelů je NZP postaven na principu relativn neplatnosti prvnch konů (ustanoven 20 novho zkonku prce). V novm zkonku prce nen uveden taxativn včet přpadů relativn neplatnosti, a tento tedy nen postaven obecně na absolutn neplatnosti s určenm důvodů majcch za nsledek neplatnost relativn, nbrž relativn neplatnost prvnch konů je v tomto ustanoven formulovna obrceně, tj. generlně, obecně s zkm (a v danm kontextu navc nelogickm) vymezenm vjimky; z toho vyplv, že se dle prvn pravy NZP (až na uvedenou vjimku - „v přpadě prvnho konu směřujcho ke vzniku pracovnho poměru nebo k uzavřen dohody o prci konan mimo pracovn poměr“) všechny prvn kony učiněn v pracovněprvnm vztahu považuj za platn, pokud by se ten, kdo je takovm konem dotčen, neplatnosti prvnho konu nedovolal (srov. „
Jde-li o důvod neplatnosti prvnho konu, považuje se prvn kon za platn, pokud se ten, kdo je takovm konem dotčen, neplatnosti nedovol;
“. Ve svm důsledku to znamen, že a priori je každ prvn kon platn, a neplatnm by se mohl stt pouze v přpadě, že se ho ten, kdo je takovm konem dotčen, dovol. Zroveň však je třeba zdůraznit, že „neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sm způsobil“. Dan ustanoven přitom nen vykldno tak, že by se neplatnosti nemohl dovolat jen ten, kdo ji způsobil sm, ve smyslu „vlučně“, nbrž ten, kdo ji způsobil i společně s jinou osobou. S ohledem na charakter smluvnch vztahů je pak nutno - podle nzoru navrhovatelů - dojt k obecnmu zvěru, že se přpadn neplatnosti dle zněn 20 nen možn u smluv dovolat (až na v 20 NZP stanovenou vjimku, tj. až na prvn kony směřujc ke vzniku pracovnho poměru nebo k uzavřen dohody o prci konan mimo pracovn poměr), neboť z povahy věci jej neplatnost způsobily obě (resp. všechny) smluvn strany, a tudž zde ze zkona nen nikdo oprvněn se neplatnosti dovolvat. Zněn ustanoven 20 směřuje pr k tomu, že vešker prvn kony v rmci pracovnho prva, byť neplatn (a to z takovch důvodů, že v ostatnch soukromoprvnch vztazch by byly považovny za absolutně neplatn) budou z hlediska novho zkonku prce považovny za platn, a to v řadě přpadů i bez možnosti se jejich neplatnosti dovolat, což je neslučiteln s veškermi zsadami demokratickho prvnho sttu. Tato protistavnost je dovršena tm, že prvo dovolat se relativn neplatnosti se promlčuje, a to v třlet promlčec době, kter začne běžet od okamžiku, kdy prvo mohlo bt vykonno poprv. K tomuto bodu navrhovatel dodvaj, že ačkoliv tedy nov zkonk prce odkazuje ve svm 18 na ustanoven občanskho zkonku, z nichž řada upravuje a zakld důvody neplatnosti danch prvnch konů, tedy z hlediska občanskho zkonku neplatnost absolutn, je zřejmě třeba s ohledem na zněn ustanoven 20 („jde-li o důvod neplatnosti prvnho konu, považuje se prvn kon za platn....
“) dospět k zvěru, že v NZP by se jednalo pouze o důvody způsobujc neplatnost („o důvody neplatnosti“), avšak nezakldajc neplatnost absolutn, nbrž relativn.17. Obdobně tomu pr je i u samotnch ustanoven NZP, kter prohlašuj určit kon za neplatn. Markantnm přkladem pak může bt ustanoven
19 odst. 1
, kter stanov, že „Neplatn je prvn kon, kterm se zaměstnanec předem vzdv svch prv.
“. Z pohledu ustanoven 20 NZP by byl tento prvn kon (vzdn se svch prv předem) považovn za platn, pokud by se ho ten, kdo je jm dotčen, nedovolal. Dotčenm tmto prvnm konem by byl zaměstnanec, kter se ho však nemůže dovolvat, neboť on je tm, kdo neplatnost tohoto konu způsobil. Přes pravu obsaženou v 19 odst. 1 lze tedy konstatovat, že pokud se dle novho zkonku prce zaměstnanec předem vzd svch prv, bude se jednat (a to vždy a napořd) o prvn kon platn, protože neexistuje oprvněn osoba, kter by se mohla relativn neplatnosti dovolat; zaměstnanec sm neplatnost způsobil, a nemůže se j tedy dovolvat, a neexistuje nikdo jin, kdo by tmto konem byl dotčen. Skutečnost, že vzd-li se zaměstnanec předem svch prv, jedn se vždy o platn prvn kon, kter nen možno zpochybnit, je podle navrhovatelů jasnm důkazem zsahu do obecně respektovanch prvnch zsad a principů.18. Vzhledem k vše uvedenmu je pr tak velmi pochybn možnost aplikace ustanoven 41a občanskho zkonku, na kter ustanoven 18 mimo jin odkazuje. Prvnm předpokladem využit tohoto ustanoven je skutečnost, že zde existuje neplatn prvn kon, což se s ohledem na zmněn zněn 20 samo o sobě může jevit jako nemožn. Ustanoven 41a OZ přitom stanov ve svm odstavci 1, že „
M-li neplatn prvn kon nležitosti jinho prvnho konu, kter je platn, lze se jej dovolat, je-li z okolnost zřejm, že vyjadřuje vůli jednajc osoby.
“ a dle ve svm odstavci 2, že „M-li bt prvnm konem zastřen prvn kon jin, plat tento jin kon, odpovd-li to vůli častnků a jsou-li splněny všechny jeho nležitosti. Neplatnosti takovho prvnho konu se nelze dovolvat vůči častnku, kter jej považoval za nezastřen.
“. Dalš prvn nejasnosti pak ovšem vyvolv toto ustanoven opět z hlediska delegace občanskho zkonku novm zkonkem prce; toto ustanoven totiž odporuje koncepci delegace a ustanoven 4 zkonku prce s tm, že nelze použt jin ustanoven obsažen v občanskm zkonku, pokud to zkonk prce vslovně nestanov (nebylo by tedy možn považovat prvn kon za platn, byť by měl nležitosti jinho, platnho prvnho konu vyjadřujcho vůli jednajcch osob či osoby, upravenho občanskm zkonkem, pokud by na předmětn ustanoven nov zkonk prce vslovně neodkzal).19. Podle navrhovatelů je řada ustanoven, ktermi se maj dle kogentnch předpisů NZP řdit zvazky v pracovněprvnch vztazch, neaplikovateln, neboť narž na jin kogentn ustanoven. Napřklad odkaz - viz
326
, na ustanoven o zajištěn (zvazku) upraven v občanskm zkonku v 544 odst. 1 a 2 a 545 (smluvn pokuta) narž na ustanoven 13 odst. 2 psm. g) zkonku prce, dle kterho „zaměstnavatel nesm požadovat ani sjednat zajištěn zvazku v pracovněprvnm vztahu, s vjimkou konkurenčn doložky a sržek z přjmu z pracovněprvnho vztahu
“. V vahu by snad přichzela argumentace, že odkaz na 544 odst. 1 a 2 a 545 OZ souvis s vjimkou stanovenou v 13 odst. 2 psm. g), avšak tato argumentace nen namstě. I kdyby tomu tak totiž mělo bt, pak vznikaj jen dalš aplikačn problmy v nvaznosti na skutečnost, že uhrazen smluvn pokuty m odlišn prvn nsledky dle ustanoven 310 odst. 3 zkonku prce a dle ustanoven 545 OZ, na kter 326 odkazuje. Zatmco dle pravy 310 odst. 3 zvazek zaměstnance (kter zaměstnanec poruš, z čehož resultuje smluvn pokuta) zaplacenm smluvn pokuty zanik, 545 OZ upravuje odlišn nsledek a stanov, že „dlužnk je zavzn plnit povinnost, jejž splněn bylo zajištěno smluvn pokutou, i po jejm zaplacen
“. Je nutno pr zdůraznit i to, že odkaz na ustanoven o zajištěn zakotvenm v občanskm zkonku v 544 odst. 1 a 2 a 545 narž rovněž na ustanoven 13 odst. 2 psm. f) NZP, dle kterho „zaměstnavatel nesm zaměstnanci za porušen povinnosti vyplvajc mu z pracovněprvnho vztahu ukldat peněžn postihy ani je od něho požadovat...
“; v souvislosti s tm pak jsou nepoužiteln tak např. ustanoven 516 odst. 3 OZ a 572 odst. 1 OZ. Vzhledem k již zmněn zsadě zakotven v ustanoven 13 odst. 2 psm. f) NZP pak vznik nejasn prvn situace i ohledně prva zaměstnavatele požadovat od zaměstnance např. roky z prodlen, kter by mu mohly vzniknout dle ustanoven 517 odst. 2 OZ, na něž NZP opět vslovně odkazuje.20. Prvn prava těchto jen přkladmo uvedench ustanoven NZP tkajcch se pravy povahy (dispozitivn/kogentn) novho zkonku prce a delegace občanskho zkonku nesplňuje tedy podle navrhovatelů předpoklad prvn jistoty tvořc demokratick prvn stt, za kter je Česk republika v čl. 1 stavy prohlšena.
21. Flagrantnm zsahem do vlastnickho prva (čl. 11 Listiny) je podle navrhovatelů zakotven zsady v ustanoven 13 odst. 2 psm. g) NZP, dle kter „
zaměstnavatel nesm požadovat ani sjednat zajištěn zvazku v pracovněprvnm vztahu, s vjimkou konkurenčn doložky a sržek z přjmu z pracovněprvnho vztahu
“. Neexistuje ždn legitimn důvod, pro kter by měl bt zaměstnanec (jako dlužnk) chrněn pro přpad, že se chov a jedn protiprvně. Neexistuje ani důvod zvhodněn zaměstnance oproti jinm dlužnkům, kteř nespln sv zvazky. Absolutně neodůvodniteln je to pak za situace, kdy dochz k zsahu do stavně zaručenho prva zaměstnavatele (jako věřitele) - do jeho vlastnickho prva. Ustanoven 13 odst. 2 psm. g) představuje vrazn zsah i do smluvn volnosti jako takov, neboť popřenm možnosti sjednn zajištěn zvazku dochz k faktick dehonestaci smlouvy. Neexistuje ani důvod, proč by vlastnictv zaměstnavatele, kter nem možnost sjednat si zajištěn zvazku svch dlužnků, mělo bt chrněno mně než vlastnictv jinch osob, kter toto omezen nemaj, v důsledku čehož dochz rovněž k zsahu do stavně zaručenho principu rovnosti.22. Navrhovatel uvděj, že zsahem do principu prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy) a do vlastnickho prva (čl. 11 Listiny), jakož i prva podnikat (čl. 26 Listiny), je i nejednoznačn prava přechodu prv a povinnost z pracovněprvnch vztahů v přpadě smrti zaměstnavatele, kter je fyzickou osobou, dle ustanoven 342 odst. 1 novho zkonku prce. Podle tohoto ustanoven smrt zaměstnavatele pracovněprvn vztah zanik, „
s vjimkou přpadů pokračovn v živnosti podle 13 odst. 1 živnostenskho zkona
“. Nen ovšem zřejm, o jak „přpady“ pokračovn v živnosti se m jednat, jestliže ustanoven 13 odst. 1 zkona č. 455/1991 Sb., o živnostenskm podnikn (živnostensk zkon), upravuje pouze přpad jedin, a to pokračovn v živnosti v přpadě smrti podnikatele až do doby skončen řzen o projednn dědictv. V tto souvislosti pak vznik problm ohledně prvnho stavu pracovněprvnho vztahu do doby, než oprvněn osoby [ 13 odst. 1 psm. a) až d) živnostenskho zkona] přpadně oznm živnostenskmu řadu pokračovn v provozovn živnosti, což může trvat až tři měsce od mrt zaměstnavatele. Prvn prava novho zkonku prce vůbec tuto skutečnost nereflektuje. Pracovněprvn vztah m sice dle ustanoven 342 odst. 1 zaniknout ze zkona, a to smrt zaměstnavatele, s vjimkou přpadů pokračovn v živnosti podle 13 odst. 1 živnostenskho zkona, avšak o pokračovn živnosti se může „rozhodnout“ dokonce až po několika měscch. Takovto prava je opět zsahem do prvn jistoty častnků, zejmna zaměstnanců, neboť z ustanoven 342 odst. 1 lze dovodit, že znik pracovněprvnch vztahů smrt zaměstnavatele lze zjistit vždy až zpětně, a to i za poměrně dlouh obdob. Tato otzka nen zkonkem prce vůbec řešena. Kromě toho je nejasn, jak prvn důsledky bude mt pro pracovněprvn vztah skončen řzen o dědictv, jelikož pokračovn v živnosti po skončen řzen o dědictv je upraveno v 13 odst. 4 živnostenskho zkona, na kter ovšem zkonk prce neodkazuje. Co bude nsledovat ohledně pracovněprvnch vztahů po skončen řzen o dědictv a jak bude prvn stav, však již nen NZP upraveno; vznik zde tedy v prvn pravě vakuum, kter znamen nejen zsah do prvn jistoty dědice po zemřelm zaměstnavateli-fyzick osobě, ale zejmna vrazn zsah do prvn jistoty samotnch zaměstnanců. Ve svm důsledku se může toto ustanoven 342 odst. 1 jevit tž jako neaplikovateln.23. Principu prvn jistoty a prvn stability odporuje podle navrhovatelů i skutečnost, že NZP byl přijat urychleně, bez vazby na souvisejc prvn normy (přkladem je i chybějc tzv. antidiskriminačn zkon), což ve svm důsledku může vst ke vzniku nestabilnho a nepředvdatelnho prvnho prostřed v oblasti pracovněprvnch vztahů. Těmto principům odporuje i skutečnost, že NZP byl přijat přes zamtav stanovisko Sentu Parlamentu Česk republiky a prezidenta republiky, bez konsenzu mezi vldn koalic, ale zejmna bez dohody mezi socilnmi partnery, „uživateli“ tto normy, tj. bez konsenzu zaměstnavatelů a zaměstnanců, resp. jejich zstupců, tj. odborů. Alarmujc v tomto směru pak pr byla slova mstopředsedy vldy a ministra prce a socilnch věc Zdeňka Škromacha v Poslaneck sněmovně dne 21. 4. 2006 na tma stavnch pochybnost v předloze (cit.): „
mm za to, že nepodař-li se vznesen pochybnosti rozptlit, bude v obdob legisvakance zkonku prce vytvořen prostor pro přpadn korekce
“, jakož i slova tže osoby pronesen po ukončen obecn rozpravy v Sentu jako vyjdřen navrhovatele k obecn rozpravě (cit.): „Pokud jde o 24, prava schvlen ve Sněmovně nen možn ideln, a myslm si, že o t věci bude potřeba jednat. činnost zkonku je až k 1. 1. 2007, tam určitě prostor pro to bude.
“. I tato slova pr podporuj zvěr, že se NZP nepodařilo vybudovat stabiln prvn pravu regulace pracovněprvnch vztahů v Česk republice. Samotnmu navrhovateli zkona bylo tedy zřejm, že řadu ustanoven NZP bude třeba ihned po jeho přijet novelizovat, leč přesto prosazoval jeho přijet v předloženm zněn. Vše uveden prvn prava tak popr princip prvn jistoty, požadavek stability a předvdatelnosti prva, kter jsou zkladnmi atributy prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy).24. V dalš čsti nvrhu (pod bodem III.) je napadn dajn nesoulad NZP s čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 11 odst. 1 Listiny, s stavnm principem rovnosti a kritizovny zsahy do vlastnickho prva. Namtna je nerovnost v postaven zaměstnavatele a odborov organizace, pokud jde o ustanoven
321 a 322 NZP
. Podle navrhovatelů NZP tm, že svěřuje odborovm organizacm kontroln pravomoci ve spojen s dalšmi povinnostmi zaměstnavatele a ve spojen s oprvněnm odborovch organizac požadovat zvaznm pokynem na zaměstnavateli odstraněn zvad v provozu na strojch a zařzench, při pracovnch postupech a v přpadě bezprostřednho ohrožen života nebo zdrav zaměstnanců zakzat dalš prci, jakož i zakzat prci přesčas a prci v noci (kter by ohrožovala bezpečnost a ochranu zdrav zaměstnanců), zakld rovněž ve svm důsledku nerovn postaven mezi zaměstnavatelem a odbory, kter je spojen se zsahem do vlastnickch prv zaměstnavatele. Takov prava neodůvodněně zvhodňuje odborov organizace při kolektivnm vyjednvn, ve kterm maj bt tyto subjekty v rovnoprvnm postaven, neboť toto vyjednvn se tk i otzek a okruhů problmů, nad ktermi vykonv odborov organizace dozor, a odborov organizace tak mohou i v tomto vztahu těžit ze souběžnho vztahu jinho. V důsledku svěřen těchto kontrolnch pravomoc odborům a možnost vydvat pro zaměstnavatele zvazn opatřen, tak u zaměstnavatelů, u kterch odborov organizace působ, dochz k založen nerovnho postaven ve smluvnch vztazch v rmci kolektivnho vyjednvn; to může dle zasahovat do vlastnickch prv zaměstnavatele. Sm zaměstnavatel nem možnost volby, ani co se tče samotn skutečnosti, zda vstupovat do smluvnch vztahů s odborovou organizac či nikoliv, ani co se tče volby smluvnho partnera. Navc vkon předmětnch kompetenc svěřench 321 a 322 odborovm organizacm neodpovd zsadě nestrannosti a objektivity. Při aplikaci ustanoven o vyloučen pro podjatost (při kontrole ve sprvnm řzen) by pak na rovni přslušn odborov organizace neměl prakticky kdo tuto činnost vykonvat, neboť přslušn zstupci odborov organizace jsou všichni z důvodu sv přslušnosti k odborov organizaci, kter je „protistranou“ zaměstnavatele v kolektivnm vyjednvn, podjati, neboť z tohoto důvodu maj „poměr k věci, přp. častnkům řzen“, a tedy i zjem na vsledku řzen. Neexistenci objektivnch a rozumnch důvodů pro svěřen kontroln působnosti a vrchnostenskho ukldn zvaznch pokynů a zkazů odborovm organizacm působcm u thož zaměstnavatele (se kterm maj souběžně, tentokrt v rovnm postaven, vstupovat do soukromoprvnch vztahů) dokld pr i skutečnost, že stejn kontroln činnost a možnost ukldat zmněn opatřen je zroveň svěřena v rmci vkonu sttn moci do působnosti inspektortů prce dle zkona č. 251/2005 Sb., o inspekci prce. Jedn se tedy o duplicitu a o „konkurenčn vkon“ tže činnosti. Předmětn prvn prava 321 a 322 NZP je tedy protistavn, neboť zkonem je libovolně, bez objektivnch a rozumnch důvodů, nikoli z titulu obecnho zjmu a ochrany veřejnch hodnot, založeno prvo odborovch organizac vůči zaměstnavatelům, aniž by byl respektovn princip proporcionality (nlez sp. zn. Pl. S 22/92, Sbrka usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR, nlez č. 11, str. 37, a nsledujc rozshl a ustlen, s již zmněnm nlezem korespondujc judikatura stavnho soudu; dle např. rozsudek ESLP ve věcech Abdulaziz, Cabales a Balkandali z r. 1985 a ve věci Lithgow z r. 1986 či Inze z r. 1987). Vše uveden pravomoci odborovch orgnů přitom jdou zcela nad rmec prvn pravy Evropskch společenstv, kter v zsadě zakld pouze prvo zaměstnanců na „informovn a projednvn“. V oblasti bezpečnosti a ochrany zdrav při prci se pak prvo Evropskch společenstv omezuje rovněž jen na prvo zaměstnanců na informace a projednn, přp. na předkldn nvrhů na zmrněn rizik nebo odstraněn zdrojů nebezpeč a na prvo obracet se na orgny přslušn pro bezpečnost a ochranu zdrav při prci, ovšem nesvěřuje zstupcům zaměstnanců kontroln pravomoci s možnost přijmn opatřen zvaznch pro zaměstnavatele.25. V nvrhu je dle namtna nerovnost postaven zstupců zaměstnanců, a to odborov organizace a rady zaměstnanců - ustanoven
278 odst. 1, 281 odst. 1, 282 odst. 2, 286 odst. 2 a 287
novho zkonku prce. To se tk jak vzniku a existence (vč. zniku) těchto orgnů, tak i rozsahu jejich působnosti, což ve svm důsledku zakld určit nerovn postaven i mezi zaměstnanci. Prvn prava NZP zejmna nepřipoušt, aby vedle sebe působily rady zaměstnanců a odborov organizace, ačkoliv, jak vyplv i ze srovnn s jinmi stty, současn existence rady zaměstnanců a odborov organizace v rmci jednoho zaměstnavatele je nejen možn, ale navc v jinch sttech i obvykl. Zaměstnanci v Česk republice si mohou dle ustanoven 281 odst. 1 věty prv NZP zvolit radu zaměstnanců pouze u zaměstnavatele, u něhož nepůsob odborov organizace. Rada zaměstnanců navc zanik ze zkona dnem uzavřen podnikov kolektivn smlouvy - 282 odst. 1 psm. c). Tato prava se přitom neopr ani o evropsk prvo, kter nevyžaduje, aby došlo k zniku rady zaměstnanců, přp. jinch zstupců zaměstnanců, jestliže u zaměstnavatele začne působit odborov organizace. Prvn předpisy Evropskch společenstv hovoř pouze o povinnostech zaměstnavatelů vůči „zstupcům zaměstnanců“, aniž by definovaly, jak subjekt by měl v předmětnch přpadech zaměstnance zastupovat. Kromě již zmněn nerovnosti co do vzniku, existence a zniku rady zaměstnanců, dochz i k neodůvodněn nerovnosti v působnosti rad zaměstnanců a odborovch organizac. Rady zaměstnanců zajišťuj pouze prvo na informovn a projednn v přpadech specifikovanch NZP, zatmco odborov organizace maj širš okruh oprvněn na informace a projednn než rady zaměstnanců, přp. jin zstupci zaměstnanců (srov. 287). Prvn prava NZP je tedy podle navrhovatelů v nesouladu i s stavně zaručenou koaličn svobodou (resp. negativn koaličn svobodou).26. Pokud jde o rozsah informovn a projednn, vychzej pr ustanoven NZP z prvn pravy obsažen v předpisech Evropskch společenstv, zejmna ve Směrnici č. 2002/14/ES; ta ovšem tuto oblast upravuje pouze rmcově a vyplv z n předevšm prvo na informovn a projednn v oblastech hospodřsk situace podniku, vvoje zaměstnanosti a organizace prce. Z dalšch pracovněprvnch směrnic pak plyne prvo na informovn a projednn v souvislosti s hromadnm propouštěnm, s převody podniků a s bezpečnost a ochranou zdrav při prci. Konkrtn způsob a rozsah prva na informovn a projednn v takto vymezenm rmci je pak opět ponechn vnitrosttn pravě; je však třeba zdůraznit, že zmněn směrnice upravuj povinnost informovn a projednn obecně pro „zstupce zaměstnanců“, aniž by mezi nimi jakkoliv rozlišovaly či jen naznačily možnost a důvodnost různch rozsahů tto povinnosti vůči různm zstupcům zaměstnanců (odbory x rady zaměstnanců). Nov zkonk prce tedy zakld i nerovn postaven mezi zaměstnanci a brn těm zaměstnancům, kteř nechtěj bt odborově organizovni a zastupovni odborovmi organizacemi, aby se dle sv vlastn vůle a volby nechali vůči zaměstnavateli (hromadně) zastupovat prvě radou zaměstnanců; vzdor tomu jim nov zkonk prce povinně určuje zstupce z odborovch organizac. Přitom toto povinn zastoupen odborově neorganizovanch zaměstnanců může nastat i proti jejich vůli, dokonce i za situace, kdyby členy tto odborov organizace bylo mně zaměstnanců zaměstnavatele než těch, kteř odborově organizovni nejsou.
27. Podle navrhovatelů zvhodněnm odborovch organizac oproti ostatnm zstupcům zaměstnanců (kteř odborově organizovni nejsou) dochz k nepřmmu donucovn k členstv v odborovch organizacch, a tedy k porušen dalšho stavně zaručenho prva, a to prva svobodně se sdružovat zakotvenho v čl. 27 Listiny. Svoboda sdružovn (tzv. koaličn svoboda) totiž zahrnuje nejen aktivn prvo svobodně se sdružovat (jako prvě např. v odborovch organizacch), ale m i aspekt opačn, tedy prvo nebt členem ždnho sdružen nebo z určitho sdružen (odborov organizace) vystoupit; jedn se pak o tzv. negativn svobodu sdružovn. Nikdo tedy nemůže bt přmo ani nepřmo donucovn k tomu, aby se např. odborově sdružoval. Prvn prava NZP tedy neodůvodněně zakld nerovn postaven odborovch organizac a rad zaměstnanců a porušuje koaličn svobodu zakotvenou v čl. 27 Listiny i tm, že zroveň brn těm zaměstnancům, kteř nechtěj bt odborově organizovni a zastupovni odborovmi organizacemi, aby se dle sv vlastn vůle nechali vůči zaměstnavateli (hromadně) zastupovat prvě radou zaměstnanců, a povinně (bez možnosti volby) jim určuje zstupce z odborovch organizac.
28. V dalš čsti navrhovatel napadaj dajně nerovn postaven mezi jednotlivmi odborovmi organizacemi a zvhodňovn některch z odborovch organizac (čl. 27 odst. 2 Listiny); jde o ustanoven 24 odst. 2 zkonku prce. Tento předpis kromě zsahu do čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a do stavně zakotvenho zkazu zvhodňovn některch odborovch organizac (čl. 27 odst. 2 Listiny) porušuje pro nedostatek předvdatelnosti, určitosti a plnosti i zsady prvnho sttu podle čl. 1 odst. 1 stavy. Podle ustanoven 24 odst. 2 NZP sice zaměstnavatel mus kolektivně vyjednvat „se všemi odborovmi organizacemi“, kter „
vystupuj a jednaj s prvnmi důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzjemn shodě, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem jinak
“, ale v přpadě, že se „odborov organizace neshodnou“ na společnm postupu, může zaměstnavatel „uzavřt kolektivn smlouvu s odborovou organizac nebo vce odborovmi organizacemi, kter maj největš počet členů
.“ Tm je tedy dna možnost, aby v přpadě nesouhlasu menš odborov organizace (resp. menšch odborovch organizac) např. s nvrhem kolektivn smlouvy byla tato odborov organizace vyloučena z dalšho kolektivnho vyjednvn a kolektivn smlouva byla uzavřena s většinovmi odborovmi organizacemi. Problematickou je pr samotn skutečnost, že ustanoven 24 odst. 2 neupravuje „ryz“ princip reprezentativnosti; z textu ustanoven 24 odst. 2 totiž vyplv, že je NZP hodl využt až pro přpad, že se odborov organizace neshodnou na postupu podle věty prvn 24 odst. 2, neboť dle 24 odst. 2 zaměstnavatel nem od počtku jednat pouze s reprezentativn odborovou organizac (či organizacemi), nbrž se všemi odborovmi organizacemi, kter u něj působ. Prvn prava NZP pak však vůbec neupravuje podmnky, za kterch může zaměstnavatel „uzavřt kolektivn smlouvu s odborovou organizac nebo vce odborovmi organizacemi, kter maj největš počet členů u zaměstnavatele“, s vjimkou podmnky, že se odborov organizace neshodnou na společnm jednn. Takov prava pr může vst k praktickmu vyloučen „malch“ odborovch organizac z kolektivnho vyjednvn a někdy i k vyloučen početně nejsilnějš odborov organizace. Z uvedenho ustanoven přitom nevyplv, kdy již lze mt za to, že se odborov organizace neshodnou na společnm postupu, ani na zkladě čeho lze mt takovou skutečnost za prokzanou. Prvn jistota je narušena již tm, že nen zřejm, kdy m přestat platit princip absolutn plurality a m bt aplikovn princip reprezentativnosti. Zroveň NZP nestanov, jak postup je vyžadovn od zaměstnavatele v situaci, kdy zjist, že odborov organizace ve vzjemn shodě nepostupuj.29. Vše uveden prava NZP ( 24 odst. 2) je tedy podle navrhovatelů neurčit, způsobuje i nepředvdatelnost důsledků, kter vyvol, a neumožňuje častnkům přizpůsobit j sv chovn. Takov prava pr zroveň umožňuje vznik situac, kdy odborov organizace s největšm počtem členů již od samho počtku kolektivnho vyjednvn nebudou mt ždnou vůli a snahu jednat společně a ve vzjemn shodě s ostatnmi, početně slabmi odborovmi organizacemi, s clem „neshodnout se s nimi“ a doshnout tak uzavřen kolektivn smlouvy samostatně se zaměstnavatelem postupem dle ustanoven 24 odst. 2 věty druh. Takov jednn „velkch“ odborovch organizac a zaměstnavatele by na jednu stranu bylo sice formlně v souladu se stvajcm zněnm zkonku prce, na druhou stranu by ovšem zcela eliminovalo princip absolutn plurality odborovch organizac, kter m bt zřejmě i dle nov prvn pravy jakmsi zkladem či vchodiskem kolektivnho vyjednvn. Ustanoven 24 odst. 2 věty prvn by se tak stalo obsoletnm. Pokud by zkonodrce měl v myslu vyvolat takov činky, je pak i otzkou, proč nezakotvil do NZP princip reprezentativnosti přmo, bez nznaku dalšch podmnek.
30. Samotn vymezen principu reprezentativnosti v ustanoven 24 odst. 2 však narž podle navrhovatelů i na to, že ustanovenm 24 odst. 2 stanoven „reprezentativn“ odborov organizace (či vce „spojench“ odborovch organizac) se skutečně reprezentativn bt nezd. Dle pravy obsažen v 24 odst. 2 se totiž za reprezentativn odborovou organizaci či odborov organizace maj považovat jedna či vce organizac s relativn většinou (což vyplv z formulace „odborov organizace nebo odborov organizace, kter maj největš počet členů u zaměstnavatele“), a nikoliv s alespoň nadpolovičn (prostou) většinou odborově sdružench zaměstnanců (tedy s tzv. absolutn většinou). Jedn se o velmi tvrdou pravu oproti dalšm, nikoliv malm, ale menšm odborovm organizacm. Ustanoven 24 odst. 2 zakld při aplikaci zde formulovanho principu možnost vzniku situac, kdy odborov organizace, kter m pouze vce členů než ostatn u zaměstnavatele působc odborov organizace (nikoliv ovšem nadpolovičn počet členů), „vylouč“ z uzavřen kolektivn smlouvy ostatn odborov organizace, kter ve svm součtu mohou mt prvě nadpolovičn počet členů-zaměstnanců. V takovm přpadě lze stěž hovořit o reprezentativnosti. Dan prava pak může vst i k praktickmu donucen ostatnch odborovch organizac, kter by početně předčily početně nejsilnějš (nikoliv však nadpolovičn) odborovou organizaci, k vzjemnmu postupu proti tto odborov organizaci, což se nejev jako skutečnost stavně konformn. Na druhou stranu tak za nov pravy přichz v vahu i situace, že odborov organizace s největšm počtem členů u zaměstnavatele bude ve svm zvěru a důsledku prakticky „vyloučena“ z kolektivnho vyjednvn, pokud se v kolektivnm vyjednvn spoj vce „početně menšch“ odborovch organizac působcch u zaměstnavatele a tyto budou mt dohromady vce členů než početně nejsilnějš odborov organizace.
31. Nvrh se v nsledujc čsti vymezuje proti pr nerovnmu postaven mezi zaměstnavateli, a proto napad ustanoven
33 odst. 3, 305 odst. 1 a 306 odst. 4
zkonku prce. Ustanoven 33 odst. 3 upravuje rozdln postaven tzv. „sttnch“ a „nesttnch/soukromch“ zaměstnavatelů při uzavrn pracovnho poměru u vedoucch zaměstnanců a s tm spojench důsledků, včetně možnosti/nemožnosti odvoln vedoucho zaměstnance z jeho funkce; tm zakld i nerovn postaven samotnch vedoucch zaměstnanců působcch u těchto dvou „typů“ zaměstnavatelů. Napadan prvn prava tkajc se vzniku i zniku pracovnho poměru, přp. pouze vkonu funkce, dle - oproti stvajc prvn pravě - vce chrn zaměstnance na kor zaměstnavatele, a to navc pouze, zcela nelogicky a neodůvodněně, v tzv. soukromm sektoru, a prohlubuje nerovn postaven zaměstnavatelů a zaměstnanců. Dle ustanoven 33 odst. 3 (poznmka: v napadenm zněn, tj. před nabytm činnosti zkona č. 362/2007 Sb. - blže srov. čst. XI., odst. 164) totiž může bt pracovn poměr založen jmenovnm pouze u „vedoucch organizačnch složek sttu, vedoucch organizačnch jednotek organizačnch složek sttu, ředitelů sttnch podniků, vedoucch organizačnch jednotek sttnch podniků, vedoucch sttnch fondů, jestliže je v jejich čele individuln orgn, vedoucch přspěvkovch organizac, vedoucch organizačnch jednotek přspěvkovch organizac a u ředitelů školsk prvnick osoby, nestanov-li zvlštn prvn předpis jinak
“. Na rozdl od stvajc prvn pravy ( 27 odst. 4), kdy pracovn poměr mohl bt založen u vedoucch zaměstnanců dle ustanoven 27 odst. 5 ZP jmenovnm u kterhokoliv zaměstnavatele, nebudou mt tuto možnost všichni zaměstnavatel, nbrž pouze zaměstnavatel tzv. „sttn“; to s sebou přinš i nsledně diferencovan zkonn postaven v možnosti ukončit vkon funkce zaměstnance ze strany zaměstnavatele (tj. možnost odvoln zaměstnance z funkce a na to přpadně navazujc ukončen pracovnho poměru). V danm přpadě pak nen možnost jmenovn dna pouze u zaměstnanců tzv. sttn sprvy, ale vztahuje se i na zaměstnance zaměstnavatelů v hospodřsk sfře (např. u sttnch podniků), byť jsou rovněž spojeny se „sttn sfrou“.32. Podle navrhovatelů nen dn legitimn důvod, proč může a m existovat institut „jmenovanho vedoucho zaměstnance“ s možnost jej odvolat v rmci „sttnch“ zaměstnavatelů, avšak již nikoliv u zaměstnavatelů „soukromch“. Důvodov zprva k NZP se odůvodněnm tto diferenciace nezabv. Z hlediska „soukromch“ zaměstnavatelů jsou přitom zaměstnavatel „sttn sfry“ zvhodněni tm, že zaměstnance na tzv. jmenovan pozici mohou flexibilně odvolat i za situace, kdy sice tento zaměstnanec neporušil svou pracovn povinnost, avšak svou vrcholovou funkci nevykonv nležitě, jestliže svm nesprvnm postupem či rozhodovnm „vede“ zaměstnavatele ke špatnm ekonomickm vsledkům. V důsledku tto pravy tedy - podle nzoru navrhovatelů - zroveň dochz k zsahu do vlastnickch prv zaměstnavatele chrněnch čl. 11 Listiny; může znamenat i omezen jeho konkurenceschopnosti.
33. Navrhovatel shrnuli, že prvn prava NZP zcela neodůvodněně zakld nerovn postaven mezi „sttnmi“ a „soukrommi“ zaměstnavateli (zvhodněnm „sttnch“ zaměstnavatelů), mezi zaměstnanci „sttnch“ a „soukromch“ zaměstnavatelů (zvhodněnm zaměstnanců „soukromch“ zaměstnavatelů) a mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v tzv. soukrom sfře zvhodněnm zaměstnanců. Znamen dokonce dalš a vraznějš zsah do vlastnickho prva „soukromch zaměstnavatelů“.
34. Navrhovatel dle uvděj, že nov zkonk prce rovněž zakld nerovn postaven mezi zaměstnavateli, u nichž působ odborov organizace, a zaměstnavateli, u nichž odborov organizace nepůsob. Sama skutečnost, že u zaměstnavatele nepůsob odborov organizace, znamen pro takovho zaměstnavatele menš rozsah povinnost „informovat a projednat“. Nov zkonk prce vytvř rovněž u zaměstnavatelů, u nichž nepůsob odborov organizace, menš zsah do vlastnickch prv spojench s kontroln činnost odborů a s jejich možnost vydvat vůči zaměstnavateli zvazn pokyny a zkazy. Pro takovou pravu nen ždn objektivn důvod, přestože to s sebou nese vraznějš zsah do prv jedn ze „skupin“ zaměstnavatelů, a to těch, u nichž působ odborov organizace.
35. Rozdly v postaven a v zsahu do vlastnickch prv zaměstnavatelů, dle toho, zda u nich odborov organizace působ či nikoliv, souvisej s ustanovenm
305 odst. 1 a 306 odst. 4 novho zkonku prce
. Dle NZP ( 305) může zaměstnavatel vydat vnitřn předpis jen v přpadě, že u něho nepůsob odborov organizace, s vjimkou pouze pro přpad, že bude v kolektivn smlouvě sjednno, že stanoven mzdovch nebo platovch prv a ostatnch prv se přenš do vnitřnho předpisu. Oproti dosavadn pravě ( 21 ZP) dochz v NZP k omezen spočvajcmu v tom, že dosud mohly vnitřn předpisy mzdov nebo o cestovnch nhradch existovat nezvisle na existenci kolektivn smlouvy; dle nov pravy je však podmnkou přenesen pravy těchto prv do vnitřnho předpisu ujednn v kolektivn smlouvě. Ustanoven 306 odst. 4 (stvajc 82 odst. 3) rovněž omezuje zaměstnavatele, u kterho působ odborov organizace, ve vydvn určitho „vnitřnho“ dokumentu/předpisu, neboť stanov, že tento zaměstnavatel může vydat nebo změnit pracovn řd jen s předchozm psemnm souhlasem odborov organizace.36. Podle navrhovatelů však neexistuje objektivn důvod, aby prvn prava zakazovala vydn vnitřnch předpisů u zaměstnavatelů, u nichž působ odborov organizace, resp. dělila v tomto směru zaměstnavatele na ty, u nichž působ či nepůsob odborov organizace, neboť to odporuje stavně zaručen rovnosti a neoprvněně omezuje vlastnick prva zaměstnavatele, u nichž odborov organizace působ. Ke vztahu kolektivnch smluv a vnitřnho předpisu u jednoho zaměstnavatele lze pr konstatovat, že budou-li odbory chtt, aby nroky zaměstnanců neupravoval vnitřn předpis, ale kolektivn smlouva, pak ať to v rmci kolektivnho vyjednvn dohodnou, prosad a danou oblast či nrok uprav v kolektivn smlouvě. Současn existence vnitřnho předpisu a kolektivn smlouvy vedle sebe u jednoho zaměstnavatele nen prvem Evropskch společenstv vyloučena, a naopak je v řadě sttů obvykl. Nen důvod, proč by danou skutečnost měl nov zkonk prce zakazovat, a tak zasahovat do stavně zaručench prv zaměstnavatelů.
37. Zmněn ustanoven 305 odst. 1 a 306 odst. 4 ve svm důsledku zasahuj do vlastnickch prv zaměstnavatele, kter nem (neomezenou, volnou) možnost upravit u sebe mzdov nebo platov prva a ostatn prva v pracovněprvnch vztazch, z nichž je oprvněn zaměstnanec. K tomu je zapotřeb souhlasu odborov organizace, kter tak zasahuje do vlastnickch prv tohoto zaměstnavatele (čl. 11 Listiny). Za velmi problematickou pak lze při aplikaci napadan pravy považovat „celopodnikovou“ pravu zejmna mzdovch prv zaměstnanců za situace, kdy v rmci kolektivnho vyjednvn nedojde k uzavřen kolektivn smlouvy, a tudž nen ani umožněno přenesen pravy mzdovch podmnek do vnitřnho předpisu, což ve svm důsledku zasahuje i do zjmů samotnch zaměstnanců.
38. V dalš čsti navrhovatel napadli zejmna dajn zsah do soukrom a osobn svobody člověka; poukazuj na čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny a s čl. 1 odst. 1 stavy. Ustanoven
46 a 61 odst. 1
totiž stanov povinnost zaměstnavatele předem projednat s odborovou organizac převeden zaměstnance na jinou prci ( 46) nebo vpověď či okamžit zrušen pracovnho poměru ( 61 odst. 1), a to i u zaměstnanců, kteř nejsou členy odborov organizace. Navrhovatel poukazuj na to, že dan ustanoven neodůvodněně zasahuj i do individulnch, stavně zaručench prv jednotlivch zaměstnanců tm, že zaměstnavatel je povinen předem projednat dan situace s odborovou organizac, a to i tehdy, jestliže si to zaměstnanec vslovně nepřeje. V takovm přpadě dochz k zsahu do soukrom a osobn svobody člověka - zaměstnance. I kdyby byl zaujat prvn vklad, že vše uveden ustanoven jsou dispozitivn povahy a že odchlen se od povinnost stanovench NZP je „ve prospěch zaměstnance“ (v opačnm přpadě by dochzelo zase k porušen smluvn volnosti - čl. 11 odst. 1 Listiny), a tudž že si zaměstnanec může dohodnout, že nechce, aby zaměstnavatel zležitosti stanoven v 46 a 61 odst. 1 s odborovou organizac projednval, narž se pro takov přpad na problm neplnosti a neurčitosti prvn pravy. Z NZP totiž nevyplv, kdy a jak by mohl předmětn zaměstnanec projevit svou vůli, aby nedošlo k projednvn danch skutečnost tkajcch se jeho osoby zaměstnavatelem s odborovou organizac. Zmněn nejasnosti a nsledn neplnost a neurčitost prvn pravy by mohla odporovat principu předvdatelnosti prvnho předpisu a jeho určitosti a srozumitelnosti, kter je zrukou demokratickho pojet prvnho sttu. Zroveň je podle nvrhu třeba zdůraznit dalš problmy spojen s vše uvedenm „dispozitivnm“ vkladem zejmna ustanoven 61 odst. 1, neboť je nereln obdržet zaměstnancovu ždost o neprojednn jeho vpovědi nebo okamžitho zrušen pracovnho poměru odborovm orgnem předem, tj. před samotnou vpověd či okamžitm zrušenm pracovnho poměru. Navc, i při tomto vkladu (vychzejcm z dispozitivnosti předmětnch ustanoven) se přenš starost o to, aby nedošlo k porušen jeho soukrom a osobn svobody, na samotnho zaměstnance.
II.
39. stavnmu soudu byl doručen rovněž nvrh skupiny sentorů Parlamentu Česk republiky na zrušen čsti ustanoven 305 odst. 1 zkona č. 262/2006 Sb., zkonk prce, znějc: „
u kterho nepůsob odborov organizace
“, čsti ustanoven 322 odst. 2 psm. a) znějc „a v přpadě bezprostřednho ohrožen života nebo zdrav zaměstnanců zakzat dalš prci
“ a ustanoven 322 odst. 2 psm. b) tohoto zkona. Jelikož oba nvrhy - jak shora uveden nvrh skupiny poslanců, tak i tento nvrh skupiny sentorů - shodně napadaj ustanoven thož zkona (ačkoliv nvrh skupiny poslanců napad vce ustanoven), bylo (z důvodů efektivity a hospodrnosti řzen) usnesenm plna stavnho soudu ze dne 9. 1. 2007 sp. zn. Pl. S 83/06 rozhodnuto o spojen obou nvrhů ke společnmu řzen.40. Skupina sentorů v podstatě argumentuje nsledujcm způsobem.
41. Napaden čst ustanoven
305 odst. 1 NZP
porušuje zsadu rovnosti v prvech podle čl. 1 stavy. Tato zsada je pr porušena tm, že u zaměstnavatelů, u nichž působ odborov organizace, vylučuje vydvn vnitřnch předpisů, ktermi by byla upravena mzdov nebo platov prva a ostatn prva v pracovněprvnch vztazch ( 305 odst. 1 věta prvn). Tm zakld nerovn postaven zaměstnavatelů podle toho, zda u nich působ či nepůsob odborov organizace. Oproti dosavadn platn prvn pravě dochz k omezen, protože pokud šlo o předpisy mzdov nebo o cestovnch nhradch, ty mohly existovat i vedle kolektivn smlouvy. Podle navrhovatelů stavn zsada rovnosti v prvech nlež k těm zkladnm lidskm prvům, jež konstituuj hodnotov řd modernch demokratickch společnost. Jde o prvně filozofick postult, kter je v rovině pozitivnho prva garantovn zkazem diskriminace. Rovnost nen kategori neměnnou, neboť prochz vvojem, kter jej obsah obzvlště v oblasti prv politickch a socilnch vrazně poznamenv. Navrhovatel připomněli, že stavn soud v řadě svch rozhodnut (např. nlezy ve věcech vedench pod sp. zn. Pl. S 16/93 z 24. 5. 1994, Sbrka rozhodnut, svazek 1, nlez č. 25, str. 189 a nsl., vyhlšen pod č. 131/1994 Sb.; sp. zn. Pl. S 36/93 ze 17. 5. 1994, Sbrka rozhodnut, svazek 1, nlez č. 24, str. 175 a nsl., vyhlšen pod č. 132/1994 Sb.; sp. zn. Pl. S 5/95 z 8. 11. 1995; Sbrka rozhodnut, svazek 4, nlez č. 74, str. 205 a nsl., vyhlšen pod č. 6/1996 Sb.; sp. zn. Pl. S 33/96 ze 4. 6. 1997, Sbrka rozhodnut, svazek 8, nlez č. 67, str. 163 a nsl., vyhlšen pod č. 185/1997 Sb.) vyložil obsah stavnho principu rovnosti. Ztotožnil se v nich s chpnm rovnosti, jak ji vyjdřil stavn soud ČSFR ve svm nlezu z 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. S 22/92 (vyhlšenm v čstce 96/1992 Sb. a publikovanm pod č. 11 Sbrky usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR). stavn soud ČSFR v něm pojal rovnost jako kategorii relativn, jež vyžaduje odstraněn neodůvodněnch rozdlů. Zsadě rovnosti v prvech je proto třeba rozumět tak, že prvn rozlišovn v přstupu k určitm prvům nesm bt projevem libovůle, neplyne z n však zvěr, že by každmu muselo bt přiznno jakkoli prvo. Tento zvěr vyplv i z pravy člnků 1 až 4 zařazench pod obecn ustanoven Listiny. Člnek 1 Listiny, jehož porušen je vslovně namtno, nelze vykldat izolovaně od dalšch obecnch člnků 2 až 4 Listiny, ale naopak je nutno pojmout je jako jedin celek. Z pravy těchto obecnch ustanoven je zřejm, že zkladn chrněn hodnoty vyjmenovan v člnku 3 Listiny nekoncipoval stavodrce jako absolutn. Totž održ i ustanoven člnku 4 Listiny, kter přmo předpokld existenci zkonem stanovench povinnost a omezen, ale i člnek 2 odst. 3 Listiny, v němž se předvd možnost uložit určit povinnosti či omezen. Rovněž mezinrodn instrumenty o lidskch prvech a mnoh rozhodnut mezinrodnch kontrolnch orgnů vychzej z toho, že ne každ nerovn zachzen s různmi subjekty lze kvalifikovat jako porušen principu rovnosti, tedy jako protiprvn diskriminaci jedněch subjektů ve srovnn s jinmi. Aby k porušen došlo, mus bt splněny někter podmnky: např. že s různmi subjekty, kter se nachzej ve stejn nebo srovnateln situaci, se zachz rozdlnm způsobem, aniž by existovaly objektivn a rozumn důvody pro uplatněn rozdln přstup.42. prava obsažen v 305 odst. 1 novho zkonku prce vytvř podle navrhovatelů nerovnost mezi zaměstnavateli. Jde o diskriminaci zaměstnavatelů podle toho, zda u nich působ odborov organizace, neboť neexistuj objektivn a rozumn důvody pro rozdln zachzen se zaměstnavateli. Klčov msto zde m i princip proporcionality. Je třeba si pr položit otzku, zda je většm problmem nerovnost zaměstnavatelů nebo nerovnost zaměstnanců, zda jde o svvolnou diskriminaci nebo o opatřen k vyrovnn nerovnho postaven zaměstnanců podle toho, kde působ odborov organizace. Je třeba i posoudit, zda je nov prava přiměřenm prostředkem, zda skutečně existuje nebezpeč omezovn prv odborů (kolektivn smlouvy) pomoc vnitřnch předpisů, či zda zde naopak nen ždn rozumn důvod k takovm obavm (v ochraně zaměstnanců) a jde jen o pokus zkonodrce poslit postaven odborů.
43. Ustanoven
322 odst. 2
je v napadench čstech navrženo ke zrušen, neboť zakotvuje prvo odborovch organizac zakzat prci v přpadě nebezpeč z hlediska bezpečnosti a ochrany zdrav nebo prvo zakzat (pozn.: v přpadě takovho nebezpeč) prci přesčas či prci v noci. To pr v podstatě znamen vkon sttn sprvy. Kontrola dodržovn prvnch předpisů a rozhodovn o zkazu prce přesčas a vydvn zvaznch pokynů k odstraněn zvad je zde svěřeno odborovm organizacm, tj. prvnickm osobm soukromho prva. Novm zkonkem prce nejsou pr dostatečně upřesněny prvn vztahy a postupy při vkonu tohoto oprvněn, tj. chyb pravidla pro vkon takovto činnosti, jak to předpokld čl. 2 odst. 3 stavy. Zkon č. 552/1991 Sb., o sttn kontrole, nelze na tento typ kontroln činnosti aplikovat, protože ten se vztahuje jen na sprvn orgny a nepředpokld sttn kontrolu provděnou odborovmi organizacemi. Nen stanoveno, kter osoby maj, resp. mohou za odborov organizace kontroln činnost provdět; zda členov odborov organizace nebo jej zaměstnanci nebo i jin odborovou organizac pověřen osoby a jak kvalifikačn předpoklady pro vkon kontroln činnosti maj tyto osoby splňovat, jde-li - jako v tomto přpadě - o odbornou činnost. V NZP tak chyb dostatečn prava v přpadě kolize. Je-li kontroln činnost provděn odborovmi organizacemi (včetně ukldn zvaznch pokynů a zkazů prce) vkonem přenesen působnosti sttu, pak to znamen, že se na postup odborovch organizac podle 322 odst. 2 bude vztahovat sprvn řd (viz 1 odst. 1 zkona č. 500/2004 Sb., sprvn řd, v platnm zněn). prava uveden v NZP však nen jednoznačn, pokud jde o řzen o přezkoumvn těchto rozhodnut, bude-li odvolacm orgnem orgn inspekce prce nebo jin zvlštn orgn, na kter odkazuje 322 odst. 3 novho zkonku prce. Pokud jde o vlastn vkon těchto kompetenc odborov organizace, je tak velmi sporn, zda postup odborovch orgnů bude dostatečně objektivn a nestrann, neboť principilně stoj odborov organizace na straně zaměstnanců, a přitom by měla kontrolovat činnost zaměstnavatele, u kterho působ, a vst s nm přpadně sprvn řzen. Při aplikaci ustanoven o vyloučen pro podjatost (při kontrole i ve sprvnm řzen) by pak na rovni přslušn odborov organizace zřejmě prakticky neměl kdo tuto činnost provdět. S ohledem na vše uveden a pro nesoulad s čl. 2 stavy navrhuj navrhovatel dotčen čsti ustanoven 322 odst. 2 novho zkonku prce zrušit.
III.
44. stavn soud zaslal nvrh na zahjen řzen v souladu s ustanovenm 69 zkona o stavnm soudu častnkům řzen - Poslaneck sněmovně a Sentu Parlamentu Česk republiky. Dle si vyždal i stanovisko Ministerstva prce a socilnch věc, Svazu průmyslu a dopravy Česk republiky, Českomoravsk konfederace odborovch svazů a Konfederace zaměstnavatelskch a podnikatelskch svazů Česk republiky ( 48 odst. 2, 49 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu). Až na Ministerstvo prce a socilnch věc, kter pouze stručně sdělilo, že se ztotožňuje s nzory uvedenmi v nvrhu skupiny poslanců, poskytly ostatn orgny stavnmu soudu značně obshl vyjdřen či stanoviska. Prvn zstupce skupiny poslanců jako navrhovatelů v řzen před stavnm soudem poždal nsledně o zasln kopi předmětnch vyjdřen a stanovisek, v čemž mu bylo vyhověno. V dalšm podn uvedl, že navrhovatel považuj za nutn reagovat na stanovisko Českomoravsk konfederace odborovch svazů a zaslal stavnmu soudu obshlou repliku, kterou lze podle jejho obsahu do jist mry považovat za doplněn nvrhu na zahjen řzen a stavněprvn argumentace v dan věci (srov. nže).
IV.
45. Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny k nvrhu skupiny poslanců je uvedeno, že zkonk prce byl předložen Poslaneck sněmovně vldou, kter v důvodov zprvě k nvrhu zkona uvedla, že nvrh vychz z stavy Česk republiky a Listiny zkladnch prv a svobod. Zroveň vlda ubezpečila, že při přpravě NZP dbala na to, aby organicky zapadal do prvnho řdu Česk republiky. Rovněž garantovala, že NZP je v souladu s prvem Evropskch společenstv. V průběhu projednvn v Poslaneck sněmovně se nvrhem zkonku prce zabval i stavněprvn vbor, kter na sv 78. schůzi dne 19. ledna 2006 přijal usnesen č. 234, v němž doporučuje Poslaneck sněmovně, aby vldn nvrh zkona schvlila. Při projednvn pr byla odstraněna pochybnost o stavnosti kontroly odborovch organizac tkajc se bezpečnosti a ochrany zdrav při prci. Byla „přijata“ změna v tom smyslu, že odborov orgny nejsou oprvněny přmo zasahovat do činnosti zaměstnavatele, nbrž maj oprvněn předkldat požadavky na odstraněn zjištěnch zvad. Pokud jde o nerovn postaven mezi jednotlivmi odborovmi organizacemi a o řešen situace, kdy nen možn uzavřt smlouvu proto, že to blokuje někter odborov organizace proti vůli ostatnch organizac působcch u zaměstnavatele, přiklonila se Poslaneck sněmovna, v souladu s mezinrodnmi mluvami, zejmna s mluvou Mezinrodn organizace prce č. 98 o provděn zsad prva organizovat se a kolektivně vyjednvat a s doporučenm Mezinrodn organizace prce č. 163 (1981) o kolektivnm vyjednvn, k vymezen většinov reprezentativn odborov organizace. V průběhu projednvn nvrhu zkona Poslaneckou sněmovnou byla rovněž diskutovna otzka smluvn volnosti častnků pracovněprvnch vztahů, na kterou rovněž poukazuj předkladatel nvrhu. Poslaneck sněmovna si byla vědoma, že jednm ze zkladnch clů pracovněprvnch norem je plnit ochrannou funkci ve vztahu k zaměstnanci. V pracovnm poměru je kogentnmi ustanovenmi zkonku prce garantovno zaměstnanci relativně pevn postaven, kter mu zajišťuje odpovdajc pracovn podmnky, omezenou dobu vkonu prce při relativnm odpočinku, nhradu škody a ochranu před jednostrannm skončenm pracovnho poměru. Nov zkonk prce v tomto ohledu - podle vyjdřen - vyhovuje mezinrodnm standardům, vyplvajcm z mezinrodněprvnch dokumentů, zejmna z přslušnch mluv Mezinrodn organizace prce. Z důvodov zprvy zkonku prce navc plyne, že NZP posiluje princip liberalizace rozšřenm smluvn volnosti častnků pracovněprvnch vztahů při respektovn principu rovnho zachzen; kogentnmi normami jsou zaměstnancům garantovny zkladn prva a pracovn podmnky, v dalšch otzkch se vytvř prostor zejmna pro smluvn ujednn. K přijet předmětnho prvnho předpisu Poslaneck sněmovna uvedla, že nvrh zkonku prce byl schvlen Poslaneckou sněmovnou dne 8. nora 2006, kdy ze 182 přtomnch poslanců při potřebnm počtu 92 hlasů pro něj hlasovalo 104 poslanců. Sent nvrh zkonku prce dne 29. března 2006 zamtl. Poslaneck sněmovna dne 21.dubna 2006 nvrh zkonku prce znovu schvlila, neboť ze 178 přtomnch se pro něj vyslovilo 106 poslanců. Prezident republiky zkonk prce nepodepsal. Poslaneck sněmovna dne 23. května 2006 setrvala na vrcenm zkonku prce, neboť ze 179 přtomnch pro něj hlasovalo 107 poslanců. Tm byl zkonk prce po řdně provedenm zkonodrnm procesu přijat, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a vyhlšen ve Sbrce zkonů jako zkon č. 262/2006 Sb. Za tohoto stavu nelze podle vyjdřen Poslaneck sněmovny než vyjdřit stanovisko, že zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavnm pořdkem a s prvnm řdem Česk republiky.
46. Ve vyjdřen Poslaneck sněmovny k nvrhu skupiny sentorů je zejmna uvedeno, že podle zkonku prce je vnitřn předpis mimo jin určen k tomu, aby jm zaměstnavatel upravil pracovněprvn nroky zaměstnanců, kter lze podle pracovněprvnch předpisů upravit kolektivn smlouvou. Dřvějš prvn stav platn do 31. prosince 2006 umožňoval vydat takov vnitřn předpis pouze zaměstnavateli, u něhož nepůsobila odborov organizace. (V opačnm přpadě by byl takov předpis neplatn.) Vnitřn předpis může i nyn vydat zaměstnavatel, u něhož odborov organizace nepůsob. Na rozdl od předchozho prvnho stavu však NZP umožňuje vydat vnitřn předpis i takovmu zaměstnavateli, u něhož odborov organizace působ, a to v přpadě, že je to na něj kolektivn smlouvou přeneseno. Nadle však zaměstnavatel nemůže vydat sm vnitřn předpis za situace, kdy u něho odborov organizace působ, ale nedošlo k uzavřen kolektivn smlouvy. To, že tento zaměstnavatel nemůže vydat vnitřn předpis, zatmco zaměstnavatel, u něhož odborov organizace nepůsob, takov vnitřn předpis vydat může, nelze však pr posuzovat jako nerovn postaven zaměstnavatelů, ale je to třeba vnmat spše jako důsledek strategie a taktiky při kolektivnm vyjednvn jedn nebo i obou stran. Navrhovatel dle namtali, že ustanoven 322 odst. 2 je protistavn, neboť zakotvuje prvo odborovch organizac zejmna zakzat prci. Ve vyjdřen k tomu se prav, že sice v průběhu projednvn nvrhu zkona v Poslaneck sněmovně byla navržena změna v tom smyslu, že odborov orgny nejsou oprvněny přmo zasahovat do činnosti zaměstnavatele a že maj jen oprvněn předkldat požadavky na odstraněn zjištěnch zvad; přesto však převžil nzor, že prvě s ohledem na bezprostředn ohrožen života nebo zdrav zaměstnanců m bt ponechno odborov organizaci prvo zakzat dalš prci, s povinnost přezkumu opatřen odborovho orgnu orgnem inspekce prce na zkladě ždosti zaměstnavatele.
V.
47. Sent Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen k nvrhu skupiny poslanců uvedl, že nvrhu zkonku prce byla věnovna pozornost již v obdob jeho projednvn ve vldě. Sent 15. zř 2005 rozhodl o konn 8. veřejnho slyšen Sentu na tma „Nov prava pracovnho prva“, s clem seznmit se s argumenty všech zčastněnch stran, orientovat se v nich a připravit se tak co nejlpe na projednvn nvrhu zkonku prce v orgnech Sentu. Na toto veřejn slyšen, kter se konalo 4. řjna 2005, byli pozvni zstupci Ministerstva prce a socilnch věc, zaměstnavatelů, odborovch orgnů, kateder pracovnho prva prvnickch fakult a z oblasti justice. Zčastnilo se ho 104 častnků a 18 sentorů. K projednvanmu nvrhu zkonku prce byly prezentovny velmi protikladn nzory.
48. Ze strany zstupců zaměstnavatelů byly k nvrhu zkonku prce vzneseny vhrady zhruba v těchto směrech :
- přprava nvrhu zkonku prce probhala nestandardně, neboť se k paragrafovanmu zpracovn přistoupilo, aniž by byly vypořdny připomnky k nvrhu věcnho změru NZP, a proto nebylo dosaženo shody na zkladnch přstupech přpravy novho zkonku prce
- navrhovan prava ani po 15 letech diskus a přprav nenaplňuje očekvn zsadn a koncepčně nov pravy, jednoduch a srozumiteln, kter stanov jen zkladn prva a povinnosti pro zaměstnavatele a zaměstnance v nvaznosti na přslušn mezinrodn dokumenty
- nvrh zkonku prce v převžn mře pouze novelizuje stvajc prvn pravu, v řadě přpadů je tměř doslovně přebrn původn text a v důsledku toho jsou nadle zakonzervovny principy vychzejc z odlišnch ekonomickch a společenskch podmnek
- nvrh nenaplňuje požadavek na komplexn a samostatnou prvn pravu, neboť je zpracovvn metodou delegace ve vztahu ke zhruba 130 ustanovenm stvajcho občanskho zkonku, kter by měly bt při pravě pracovněprvnch vztahů použity, což povede k nutnm změnm při přijet novho občanskho zkonku
- navrhovan zkonk prce se pr tvř jako dispozitivn norma, ale kromě četnch zkazů toho uživateli v podobě skutečně dispozitivnch norem mnoho nenabz; zkonk prce nebere v vahu, že většina zaměstnavatelů jsou mal a středn firmy a kdyby musely plnit všechny povinnosti, kter jsou jm nově stanoveny, budou s tm mt velk problmy, a to jim podstatně ztž podnikatelskou činnost
- nebyl naplněn požadavek na zsadn přehodnocen stvajcho postaven zstupců zaměstnanců, odborovch organizac a rad zaměstnanců. Současn prvn stav - co do postaven odborovch organizac - je pr posilovn bez ohledu na jejich skutečn postaven, zejmna v souvislosti s poslenm smluvnho principu a dojednvnm dalšch pracovnch podmnek v kolektivnch smlouvch. Zaměstnavatel i nadle požaduj stanoven určitch kritri, ze kterch by byla zřejm většinov vůle kolektivu zaměstnanců, za kter budou odbory partnerem zaměstnavatele
- předložen nvrh je podle nzoru odbornků, včetně Legislativn rady vldy, v některch ustanovench protistavn. Otzka stavnosti souvis s postavenm odborů; jde o otzku reprezentativnosti odborů, neboť mlo reprezentativn odborov organizace je schopna brnit vlastnkovi v realizaci jeho vlastnickch prv. Ponechv se zastupovn odborů vůči nečlenům nejen v oblasti kolektivnho vyjednvn, v oblasti informovn a projednvn obecnch otzek, ale i ve věcech individulnch, u vpovědi, okamžitho zrušen pracovnho poměru, převeden na jinou prci, a to dokonce proti jejich vůli. Za nestavn je považovno i kontroln oprvněn odborů, zejmna pokud jde o možnost zakzat prci přesčas a prci v noci.
49. Proti tomu byly ze strany Ministerstva prce a socilnch věc a odborovch orgnů uvedeny argumenty poukazujc na to, že
- přpravě nvrhu zkonku prce předchzela analza dosavadn prvn pravy, byl k dispozici věcn změr, i když vldou neschvlen, bylo zadn na zkladě programovho prohlšen vldy
- při přpravě nvrhu došlo k situaci, že se zstupci zaměstnavatelskch svazů od počtku postavili proti nvrhu zkonku prce jako celku, odmtli se podlet na jeho přpravě, požadovali zastaven prce a aktivitu projevili až těsně před předloženm nvrhu zkona do vldy a v průběhu jeho projednvn ve vldě. Předkladatel přesto projevil vstřcnost a při projednvn nvrhu zkona ve vldě bylo četnm připomnkm zaměstnavatelskch svazů vyhověno
- nvrh zkonku prce jednoznačně uvolňuje smluvn volnost a vytvř liberlnějš prostřed v pracovněprvnch vztazch než stvajc zkonk prce
- na pravu vztahu k občanskmu zkonku z hlediska principu delegace nebo subsidiarity nebyly zcela jednoznačn nzory ani v Legislativn radě vldy; zřejmě byl většinov nzor pro princip subsidiarity, byly však i nzory pro vhodnějš uplatněn principu delegace, kter byl předkladatelem zvolen
- v otzce větš liberalizace navrhovan pravy bylo třeba vychzet z toho, že určit standardy, kter je stt povinen garantovat z hlediska členstv v EU, ale i stavnch principů, mezinrodnch mluv atd., mus bt zajištěny v zkoně, neboť druh možn a v Evropě nejrozšřenějš způsob formou kolektivnch smluv je pr v našich podmnkch zatm možn pouze v rozsahu 30 %, protože pouze cca 30 % zaměstnanců je „pokryto“ kolektivnmi smlouvami, zatmco v zpadn Evropě to je 80 - 90 % zaměstnanců
- nvrh zkonku prce neposiluje současn postaven odborů, jejich postaven zůstv na současn rovni
- nzory na nestavnost pravy, podle nž odbory jednaj i za nečleny, nebyly ve stanovisku Legislativn rady vldy vyjdřeny jednoznačně tak, že je to nestavn, bylo doporučeno zvžit přepracovn přslušnch ustanoven. Jde o princip běžn v rmci EU
- prava kontrolnho oprvněn odborů a oprvněn zakzat v určitch přpadech prci přesčas nebo prci v noci ( 321, 322 nvrhu zkonku prce) je obsažena i ve stvajcm zkonku prce; tato prava dosud nebyla z hlediska nyn namtan nestavnosti zpochybněna. K tto pravě oprvněn odborů byl tak uplatněn nzor, že jde o oprvněn, kter vychz mimo jin z mezinrodnch mluv o postaven odborů a o naplňovn prv, kter maj odbory mezinrodně uznny na ochranu a zastupovn zaměstnanců.
50. Podle vyjdřen Sentu vše uveden vhrady a argumentace proti nim v podstatě stejně zaznvaly i při projednvn nvrhu zkonku prce (schvlenho Poslaneckou sněmovnou) v přslušnch vborech Sentu a na plnu Sentu. Při vědom, že se jedn o pravu, kter se bezprostředně dotk několika milionů občanů, zcela jednoznačně převžil nzor, že nvrh zkona postoupen Poslaneckou sněmovnou svm celkovm pojetm neodpovd zkladnm principům prvnho sttu, mezi kter patř zsada předvdatelnosti zkona a jeho srozumitelnosti; někter jeho ustanoven lze odůvodněně považovat za protistavn. Protože nešlo o vhrady, kter by ve všech jejich aspektech bylo možn řešit přpadnmi pozměňovacmi nvrhy v časovch podmnkch, ve kterch jsou nvrhy zkonů projednvny v Sentu, byl nvrh zkonku prce ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou zamtnut. Z vše uvedenho je vcelku zřejm, že naprosto většinov nzor Sentu na problematick ustanoven projednvanho nvrhu zkonku prce byl v obecn poloze shodn s tm, co je vyjdřeno v nvrhu na zrušen některch ustanoven zkona č. 262/2006 Sb., zkonk prce, předloženho skupinou poslanců.
51. Ve vyjdřen Sentu k nvrhu skupiny sentorů na zrušen některch ustanoven zkonku prce se toliko odkazuje na vyjdřen, kter již Sent zaslal k nvrhu skupiny poslanců na zrušen některch ustanoven zkonku prce.
VI.
52. Svaz průmyslu a dopravy Česk republiky ve svm stanovisku konstatuje, že obsah předloženho nvrhu na zrušen zkonku prce je v zsadě shodn s jeho nzory, kter uplatňoval již v době přpravy a při projednvn nvrhu tohoto zkona. Vzhledem k celkově problematickmu obsahu zkonku prce považuje včet jeho ustanoven navrhovanch ke zrušen za minimln. Svaz průmyslu a dopravy věnoval maximln pozornost přpravě nvrhu NZP v očekvn, že bude připraven nvrh zkona, kter bude odpovdat požadavkům 21. stolet a plně reflektovat ekonomick a společensk změny v naš zemi. Oproti tomu byl schvlen nvrh zkona, kter neodrž společenskou potřebu zsadně nov koncepčn pravy, neboť do jeho obsahu byla zapracovna tměř doslovně prvn prava dosavadn bez vrazn modernizace. V NZP jsou i nadle zakonzervovny prvn principy vychzejc ze zcela odlišnch ekonomickch a společenskch podmnek let šedestch minulho stolet. Pokud jde o přpravu nvrhu NZP, lze ji podle stanoviska označit za absolutně nestandardn, zejmna proto, že se jednalo o nvrh zkona kodexovho typu. Předkladatel pr neprovedl ždnou analzu ani vyhodnocen stvajc prvn pravy, chyběla odborn diskuse, včetně posouzen možnosti využit zahraničnch zkušenost. Při přpravě nvrhu paragrafovanho zněn NZP nebyl využit již schvlen věcn změr zkonku prce, neboť připomnky k němu byly zcela opomenuty. Nebylo tedy dosaženo konsenzu socilnch partnerů nad zkladnmi přstupy a koncepc novho předpisu. V rmci přpravy NZP dle vůbec nebyla řešena situace, kdy jeden ze socilnch partnerů (zstupce zaměstnavatelů, zastoupen v Radě hospodřsk a sociln dohody Česk republiky) s nvrhem předmětnho zkona zsadně nesouhlasil, a přesto byl takov nvrh dle předkldn a projednvn, aniž by bylo dosaženo socilnho smru. Takov postup Svaz průmyslu a dopravy považuje za zcela bezprecedentn a s stavou nekonformn. Svaz průmyslu a dopravy jak v obdob přprav novho zkonku prce, tak i v jednotlivch fzch legislativnho procesu uplatňoval požadavky na zsadně koncepčně novou, jednoduchou a srozumitelnou prvn pravu, kter by stanovila jen zkladn prva a povinnosti pro zaměstnavatele a zaměstnance v nvaznosti na prvn pořdek Česk republiky, na přslušn mezinrodn dokumenty, umožňujc vysokou mru dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, vyhovujc požadavkům na flexibilitu při vkonu zaměstnn. Prostřednictvm svch zstupců se častnil tž mnoha jednn v legislativnch orgnech vldy, ve vborech Poslaneck sněmovny a Sentu Poslaneck sněmovny Česk republiky, včetně 8. veřejnho slyšen Sentu na tma „Nov prava pracovnho prva (Rekodifikace zkonku prce)“. Na těchto jednnch byla prezentovna jeho zsadn nesouhlasn stanoviska s obsahem nvrhu NZP, včetně pochybnost o stavn konformnosti tohoto nvrhu. Podkladem pro tato vyjdřen byla věcn argumentace přednch odbornků působcch v pracovněprvn oblasti, včetně členů Legislativn rady vldy. Při konečnm rozhodovn o obsahu NZP však byla rozhodujc pouze hlediska politick, a nikoli věcn a odborn.
53. Svaz průmyslu a dopravy považuje za jeden ze zkladnch problmů celho NZP zejmna to, že se v něm nepodařilo fakticky naplnit zkladn stavn zsadu, uvedenou v ustanoven čl. 2 odst. 4 stavy Česk republiky a v čl. 2 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod, tj. že každ může činit, co nen zkonem zakzno a nikdo nesm bt nucen činit, co zkon neukld, tedy „co nen zakzno, je dovoleno“. Tato stavn zsada měla bt plně promtnuta do obsahu NZP, jak je proklamovno v důvodov zprvě k vldnmu nvrhu tohoto zkona, a měl bt poslen princip liberalizace a rozšřena smluvn volnost. Proklamovan ambice však NZP nenaplňuje, neboť v 396 paragrafech je jednomu z častnků pracovněprvnch vztahů, tj. zaměstnavateli, uloženo cca 450 povinnost, zatmco prvn postaven druh strany a jejch zstupců, odborovch organizac, je asymetricky posleno. Rovněž tak proklamovan liberalizace a rozšřen smluvn volnosti častnků pracovněprvnch vztahů jsou vzhledem k ustanoven 2 odst. 1 předmětnho zkona v podstatě nerealizovateln, neboť zkon deklarovanou smluvn volnost neumožňuje již tm, že přmo stanov pro tměř polovinu ustanoven zkaz odchyln pravy. V ustanoven 2 odst. 1 je sice dle možnost odchlen od zkonku prce připuštěna v přpadech, kdy „z povahy ustanoven nevyplv, že se od něj nen možn odchlit“, avšak tato prvn prava je pro aplikačn praxi tměř nepoužiteln, protože je neurčit a nesrozumiteln. Za dalš stavně nekonformn ustanoven zkonku prce považuje Svaz průmyslu a dopravy zejmna ustanoven 33 odst.3, 305 odst. 1, 306 odst. 4 a 364 odst. 3 zkonku prce, kter zakldaj nerovn postaven mezi zaměstnavateli, a v důsledku toho i mezi zaměstnanci obecně, specificky pak podle toho, zda u zaměstnavatele působ či nepůsob odborov organizace. stavně nekonformn jsou pr i ustanoven, vymezujc působnost odborovch organizac, zejmna z pohledu jejich reprezentativnosti, jejich působnosti při kolektivnm vyjednvn a nsledně i zvaznosti kolektivn smlouvy pro všechny zaměstnance. Ponechn monopolnho postaven odborovm organizacm i pro zastupovn nečlenů odborů nejen v oblasti kolektivnho vyjednvn a v oblasti informovn a projednvn obecnch otzek, ale i u otzek ryze individulnch (např. při vpovědi, okamžitm zrušen pracovnho poměru, při převeden na jinou prci), a to i proti vůli nečlena odborů, lze považovat za protistavn. Zkonk prce tedy zasahuje do stavně zaručench prv a svobod, aniž to vyžadoval obecn zjem. Vrazně porušuje zsadu rovnosti mezi všemi zčastněnmi subjekty pracovněprvnch vztahů. Přes proklamovan původn změry je nov prava zkonku prce v převžn mře kogentn povahy a opomj princip autonomie vůle a smluvn volnosti. V těchto souvislostech Svaz průmyslu a dopravy Česk republiky dle zdůrazňuje, že nov prvn prava neodůvodněně zasahuje do cel řady stavně zaručench zkladnch prv a svobod, popr princip prvn jistoty, požadavek stability a předvdatelnosti prva a nen v potřebnm souladu s stavn garanc demokratickho prvnho sttu, jak stanov čl. 1 odst. 1 stavy Česk republiky.
VII.
54. Ve stanovisku Konfederace zaměstnavatelskch a podnikatelskch svazů Česk republiky (dle „KZPS“) je k ustanoven 2 odst. 1 zkonku prce zejmna uvedeno, že zaměstnanci nejsou schopni vst odborn diskuse o prvn povaze jednotlivch ustanoven zkonku prce, tedy zda se od danho ustanoven mohou či nemohou odchlit. Ani od zaměstnavatelů nelze ždat, aby při běžnm pracovnm procesu, pokud to z dikce zkona zcela jasně nevyplv, zkoumali, zda m konkrtn ustanoven povahu kogentn či dispozitivn. Věc je komplikovanějš o to, že zkon omezuje možnost odchylek několika vzjemně neprovzanmi způsoby. Mj. k tto otzce dle stanov, že odchlen nen možn od ustanoven ukldajcch povinnost, což však neplat, jestliže jde o odchlen ve prospěch zaměstnance. Autorům stanoviska pak nen jasn, kdo bude v jednotlivch přpadech a u konkrtnch zaměstnanců posuzovat „prospěch zaměstnance“. Dle vzhledem k tomu, že v ustanoven 4 zkonku prce je vslovně stanoveno, že „občansk zkonk se na pracovněprvn vztahy podle tohoto zkona použije jen tehdy, jestliže to tento zkon vslovně stanov“, je otzkou, jak tedy mohou bt prva a povinnosti v pracovněprvnch vztazch upravena odchylně od zkonku prce, a podle kterho prvnho předpisu v těchto přpadech odchyln pravy postupovat, jestliže podle občanskho zkonku (jako zkladn soukromoprvn normy) to jde jen v přpadech, kdy to zkonk prce vslovně povoluje, a v ždnch jinch. Z toho podle stanoviska plyne jedin - odchlen se nen vůbec možn a věta prv 2 odst. 1 NZP je pouze proklamac směřujc k tomu, aby byla formlně naplněna nutnost postavit zkonk prce na zsadě „co nen zakzno, je dovoleno“.
55. Zkonk prce podle stanoviska nejenom nepřinš prvn jistotu všem častnkům pracovněprvnch vztahů, ale naopak ji v nepřijateln mře narušuje. Jde o nesrozumitelnost, neurčitost, vzjemně nepropojenou pravu a o faktickou nemožnost aplikace se všemi důsledky, kter takov stav m (narušen principu seznatelnosti prvnho stavu a předvdatelnosti prvnho předpisu. Nikdo pr nebude mt ani pomyšlen na proklamovanou možnost odchlen se od prvn pravy, a bude dělat přesně jen to, co zkonk prce vslovně dovoluje; ani to však v mnoha přpadech nen jasn, protože zkon nen provzn nejen s ostatn pravou, ale ani sm se sebou.
56. Stanovisko KZPS dle uvd - k ustanoven 13 odst. 2 psm. g) zkonku prce, podle něhož zaměstnavatel nesm požadovat ani sjednat zajištěn zvazku v pracovněprvnm vztahu, s vjimkou konkurenčn doložky a sržek z přjmu pracovněprvnho vztahu - že toto ustanoven je hrubm zsahem do vlastnickho prva a do zsady rovnosti. Zajištěn zvazku je obecně jednm z nejčinnějšch prvnch instrumentů zvazkovho prva, a to zejmna z hlediska prevence porušovn zvazků. Nen pr ždn oprvněn důvod, proč by tomu tak nemělo bt mezi osobami, kter jsou v pracovněprvnm vztahu, a proč by zde měla bt ochrana vlastnictv narušena ve prospěch dlužnka ve vztahu zvazkovm.
57. K ustanoven 20 zkonku prce je ve stanovisku uvedeno, že v prvnm sttě nen přijateln, aby byla zcela vyloučena absolutn neplatnost prvnch konů. Navc odstavec 2 19 řk, že „neplatnost prvnho konu nemůže bt zaměstnanci na jmu, pokud neplatnost nezpůsobil vlučně sm“; neplatnost by neměla bt na jmu nikomu, kdo ji nezpůsobil, tedy nejen zaměstnanci.
58. Stanovisko KZPS souhlas s argumenty ke způsobu přijet zkonku prce. Zkon byl pr přijat uspěchaně, bez zřetele na argumenty oponentů a bez vazby na souvisejc prvn předpisy; to např. v otzce rovnho zachzen a zkazu diskriminace v pracovněprvnch vztazch. Dosavadn komplexn prava, kter byla v souladu s požadavky Evropsk unie, vyplvajcmi z přslušnch směrnic, byla zrušena s odkazem na neexistujc prvn předpis. Jinm přkladem je to, že zkon zavedl nov pojem, a to „zařzen pracovnělkařsk pče“; aniž by existovala nvaznost v jakmkoli jinm souvisejcm prvnm předpisu, začalo se použvat něco, co neexistuje. Přitom s touto otzkou souvisej vznamn kony a prvn důsledky v pracovněprvnch vztazch. Lkařsk posudky vydan „zařzenm pracovnělkařsk pče“ maj bt podkladem pro povinnost převst zaměstnance na jinou prci [ 41 odst. 1 psm. a), b) a d)], možnost rozvzn pracovnho poměru vpověd [ 52 psm. d)], když současně jin ustanoven [ 103 odst. 1 psm. a)] zakazuje přidělovat zaměstnanci prci, kter neodpovd jeho zdravotn způsobilosti. Pokud by tedy zaměstnanec předložil zaměstnavateli lkařsk posudek, vydan jakmkoli přslušnm zdravotnickm zařzenm, z něhož by vyplynula jeho zdravotn nezpůsobilost k doposud vykonvan prci, tento posudek by musel zaměstnavatel respektovat a zaměstnanci již nadle dosavadn prci nepřidělovat. Zroveň by však tento posudek nebyl podkladem pro převeden na jinou prci, přpadně pro vpověď dle 52 psm. d) nebo e) zkonku. Jak tuto otzku řešit, včetně toho, zda by měl zaměstnanec v takovm přpadě prvo na nhradu mzdy (na č straně by byla překžka v prci), to je otzkou značn prvn nejistoty.
59. Stanovisko KZPS kritizuje, že dalšm důsledkem neprovzanosti s prvnm řdem je nově zaveden nemožnost zrušit pracovn poměr ve zkušebn době po dobu prvnch 14 dn nemoci. Souvis to s tm, že podle původnho nvrhu (činnost byla odsunuta o jeden rok) měl stt platit nemocenskou až od 15 dne pracovn neschopnosti. Stt si takto pro sebe jednoduše vyřešil otzku, kdo bude platit oněch prvnch 14 dnů pracovn neschopnosti dotčenho zaměstnance a přenesl tuto povinnost na zaměstnavatele. V praxi tak může nastat přpad, kdy zaměstnanec onemocn v den sjednan jako den nstupu do prce a aniž by pro zaměstnavatele cokoli udělal, je zaměstnavatel povinen zaplatit mu prvnch 14 dnů jeho nemoci; po jejich uplynut může sm zaměstnanec rozvzat okamžitě pracovn poměr.
60. Podle stanoviska KZPS přinesla činnost zkonku prce značnou prvn nejistotu v zsadnch otzkch pracovněprvnch vztahů, v některch přpadech až nemožnost postupovat v souladu s nm, anebo nejistotu v tom, co je vůbec v souladu se zkonem. Vše uveden jsou pouze flagrantn nedostatky a prvn vady nov prvn pravy, vedle řady dalšch. Jakkoliv věcn připomnka ze strany zaměstnavatelů byla pr interpretovna jako snaha omezit ochranu zaměstnanců. NZP však obsahuje řadu ustanoven, kter jsou naopak překžkou zaměstnanosti.
61. Stanovisko dle namt - aniž by byla jakkoli zaručena minimln odborn fundovanost - že odbory mohou vydvat jaksi blže nespecifikovan a nikde neupraven „zvazn pokyny“ tkajc se zvad v provozu na strojch a zařzench, při pracovnch postupech, a ve stanovench přpadech mohou zakzat dalš prci. Přezkoumvn těchto opatřen provd inspektort prce pouze na ždost zaměstnavatele a až do jeho rozhodnut plat opatřen odborov organizace. Co se stane v přpadě, jestliže inspektort zjist, že „zvazn pokyn“ nebo zkaz prce nemusel bt vydn, zkon neřeš.
62. Stanovisko napad i ustanoven 24 odst. 2 a 278 a nsl. zkonku prce, zakldajc nerovn postaven zstupců zaměstnanců (odborov organizace a rady zaměstnanců, odborovch organizac navzjem). Nerovnost subjektů a sympatie k jedn z forem zastupovn zaměstnanců (resp. k jednomu subjektu) provz pr cel NZP, takže se dotk i vzjemn konkurence zaměstnavatelů.
63. K ustanoven 33 odst. 3 zkonku prce stanovisko uvd, že toto ustanoven zakld neodůvodněn nerovn postaven zaměstnavatelů „sttnch“ (či se sttem nějak spojench) a zaměstnavatelů ostatnch („nesttnch, soukromch“) při uzavrn pracovnch poměrů. Zatmco stt si pro sebe ponechal jmenovn jako způsob vzniku pracovnho poměru u vedoucch zaměstnanců (se všemi souvisejcmi důsledky, tj. možnosti odvoln z takovho msta a možnosti odstoupen), pro ostatn zaměstnavatele tento způsob zrušil. Učinil tak zpětně, neboť pracovn poměry založen před činnost zkonku prce se nyn považuj za pracovn poměry založen smlouvou, s vjimkou pracovnch poměrů, kde je zaměstnavatelem stt, sttn podnik, sttn fond atd.). To plat se všemi důsledky, takže od 1. 1. 2007 nadle neexistuje možnost odvoln (a odstoupen) z takovho msta. Tedy pro pracovn poměry, kter byly založeny jmenovnm za určitch podmnek, o kterch obě strany věděly (možnost odvoln), se najednou tyto podmnky změnily, a odvolat takovho zaměstnance již nelze; to však plat pouze pro určit zaměstnavatele. Toto je podle stanoviska zcela flagrantn porušen rovnho postaven častnků prvnch vztahů a prvn jistoty vůbec. Nmitka, že odvoln z pracovnho msta lze dohodnout, neobstoj, neboť dohoda předpokld souhlasnou vůli obou stran a stvajc vedouc zaměstnance, kteř byli na pracovn msto jmenovni, samozřejmě nelze k takov dohodě přinutit. Odvolnm sice pracovn poměr nekončil, jde však o to, že se jedn o pracovn msta ve vrcholnch funkcch, kde se často projevuje potřeba provst velmi flexibilně změnu; byť třeba zaměstnanec neporuš ždnou svoji pracovněprvn povinnost, přesto může činit nesprvn a nevhodn opatřen majc vliv na hospodřsk vsledek zaměstnavatele, a tm i na jistoty zaměstnanců ostatnch.
64. Stanovisko KZPS k 305 odst. 1 a 306 odst. 4 zkonku prce, pojednvajcch o rozdlu v postaven zaměstnavatelů, u kterch působ odborov organizace a zaměstnavatelů, u kterch nepůsob, konstatuje, že zaměstnavatel může vydat vnitřn předpis ve stanovench přpadech jen tehdy, jestliže u něj nepůsob odborov organizace, nebo v rmci jejho zmocněn. Samotn působen odborov organizace však ještě neznamen, že bude o danch otzkch uzavřena kolektivn smlouva. Tato nerovnost nen odůvodněna ani v přpadě, že by kolektivn smlouva upravovala tyto otzky vedle vnitřnho p ředpisu.
65. Stanovisko KZPS se konečně vyjadřuje k ustanovenm 46 a 61 odst. 1 zkonku prce, tkajcch se povinnosti projednat s odborovou organizac převeden na jinou prci nebo vpověď či okamžit zrušen pracovnho poměru, a to i pro zaměstnance, „kteř nejsou zastupovni odborovou organizac“. Bez ohledu na to je však otzkou, proč je vůbec třeba projednvat vpověď či okamžit zrušen s odborovou organizac. Pro oba prvn kony je nutn přesně naplnit podmnky stanoven zkonem, kter jsou poměrně složit a přsn, jinak to totiž učinit nelze. Nen tedy jasn, jak je praktick smysl předchozho projednn uvedench prvnch konů s odborovou organizac.
VIII.
66. Českomoravsk konfederace odborovch svazů (dle jen „ČMKOS“) ve svm velmi rozshlm stanovisku podtrhuje, že nvrh skupiny poslanců vychz z jin představy hospodřsk, sociln a kulturn politiky, než na kter stoj NZP. V prvn řadě tedy nejde o odborn prvn problm hledn souladu NZP s stavnm pořdkem Česk republiky, ale o problm politick, kter přesahuje kompetence soudn moci a je řešiteln, pokud jde o podstatu sporu, stavně konformnm způsobem vlučně ve sfře celospolečensk politiky, volnou soutěž politickch stran. ČMKOS je přesvědčena, že zkladn principy, smysl a cle NZP jsou v organickm souladu s stavou i s Listinou zkladnch prv a svobod i s dalšmi relevantnmi normami českho prvnho řdu, včetně zřetele k tzv. „euronovele“ čl. 1 a 10 stavy.
67. K jednotlivm bodům ČMKOS mj. uvd.
68. Navrhovatel tvrd, že principu prvn jistoty a stability „odporuje skutečnost, že byl přijat urychleně, přes zamtav stanovisko sentu a prezidenta republiky, přes kritiku a nmitky protistavnosti některch ustanoven zkonku a bez konsenzu mezi vldn koalic a mezi socilnmi partnery“. Tato nmitka pr nen relevantn, protože NZP byl přijat postupem, kter je stanoven přslušnmi prvnmi předpisy. stava ani ždn jin prvn předpisy nepředepisuj jako podmnku stavnosti či platnosti zkona ani „povinn“ konsenzus v rmci vldn koalice, ani mezi socilnmi partnery či v rmci odborn prvn veřejnosti; zcela nadřazena je při přijmn zkonů stavně chrněn autonomie zkonodrců. Je zřejm, že radikln kritika NZP vtělen do nvrhu vychz z požadavku čistě soukromoprvn povahy pravy pracovnch vztahů, kter však v procesu schvalovn NZP v Poslaneck sněmovně nezvtězil.
69. Pokud jde o namtanou „neseznatelnost“, či „nzkou kvalitu NZP“, ČMKOS zdůrazňuje, že tento nzor je rovněž ovlivněn předevšm zjmy politickmi (se stejnmi nmitkami se podle vyjdřen některch členů Legislativn rady vldy vyslovench při jednn tto rady dne 19. řjna 2006 k nvrhu vldy na odložen činnosti NZP a některch souvisejcch zkonů lze setkat prakticky u každho důležitějšho prvnho předpisu). Tento zvěr nelze kategoricky vyslovit nezvisle na rozshl institucionln zkladně interpretace a aplikace prva, v danm přpadě zejmna na činnosti soudů, advoktů a prvnch teoretiků. Tměř všeobecně se soud, že naše legislativa je nedokonal. Podle nzoru ČMKOS je to způsobeno zejmna značnm množstvm legislativnch změn provděnch formou pozměňovacch nvrhů při projednvn nvrhů zkonů, souběžnm projednvnm mnoha souvisejcch zkonů, zkracovnm legislativnho procesu, „formlnm“ připomnkovm řzenm nerespektujcm odůvodněn připomnky zsadn povahy apod. V tomto ohledu NZP nen vjimkou, ale obdobně jako v ostatnch přpadech mra „nekvalitnosti“ a „neseznatelnosti“ v něm obsažench norem je jako prvn normy nediskvalifikuje. Vždy lze diskutovat, kter z koncepc pracovněprvn regulace je z stavnho hlediska legitimn nebo legitimnějš. Prvn stt je však založen na principu vldy prva, tj. na vldnut prostřednictvm zkonů a na rozhodovn sporů nezvislmi soudy.
70. V nvrhu se uvd: „Demokratick prvn stt spočv nikoli na prvn pravě, kter by zahrnovala všechny oblasti života, nbrž na prvn pravě, kter vymezuje pouze zkladn strukturu, v jejmž rmci se realizuj svobodn aktivity“ či „Dochz i k narušen zsady (čl. 2 odst. 3 Listiny), dle kter jednotlivec a jeho svobodn jednn m v prvnm sttě vždy prioritu před sttn moc realizovanou zkonem“. ČMKOS však tvrd, že tento ideologick zvěr v českch stavnch předpisech vyjdřen nen. Jednotlivec a jeho svobodn jednn tedy nem v prvnm sttě vždy prioritu před sttn moc realizovanou zkonem, zkon jej a svobodu jeho konn omezuje.
71. Liberln normativ „vše je dovoleno, co nen zakzno“ je bezpochyby jednm z principů demokratickho prvnho sttu. Zkladn pravidlo pro tuto normativn pravu obsahuje čl. 4 Listiny, kter stanov podmnky, za nichž mohou bt ukldny povinnosti a upravovny meze zkladnch prv a svobod, tedy vždy vhradně zkonem a vždy mus bt šetřena jejich podstata a smysl. Omezen mus platit pro všechny přpady splňujc stanoven podmnky a nesměj bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena. ČMKOS zdůrazňuje, že tato ustanoven koriguj liberln krdo, z něhož vychz kritika NZP. Ustanoven čl. 2 odst. 1 Listiny stanov: “Stt je založen na demokratickch hodnotch a nesm se vzat ani na vlučnou ideologii, ani na nbožensk vyznn.“. Takovou ideologi je nepochybně i liberalismus, kter proto z tohoto důvodu nemůže bt vlučnm kritriem stavnosti demokratickho prvnho sttu. Paradox nvrhu pr spočv v tom, že ačkoliv sm namt nestavnost NZP z „politickch“ důvodů, zroveň se sm snaž nepřpustně posunout a proměnit ideov a hodnotov hranice stavnho pořdku Česk republiky.
72. ČMKOS zastv nzor, že Česk republika je, obdobně jako ostatn člensk stty Evropsk unie, socilnm sttem. I když stava nezn pojem „sociln stt“, socilnost Česk republiky nepochybně vyplv z stavnho zakotven hospodřskch, socilnch a kulturnch prv v Listině, z Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech OSN, vyhlšenho ve Sbrce zkonů pod č. 120/1976 Sb. (dle tž „Pakt“) a z dalšch mezinrodnch smluv. Novelizovan čl. 10 stavy mluv obecně o mezinrodnch smlouvch a přiznv jim přednost v přpadě, „stanov-li mezinrodn smlouva něco jinho než zkon“. Obyčejn zkon tedy nemůže konkurovat Mezinrodnmu paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech a z něho odvozenm mluvm. Citovna je jeho preambule: „Smluvn strany Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech uznvaj, že podle Všeobecn deklarace lidskch prv je možno idelu svobodn lidsk bytosti osvobozen od strachu a nouze doshnout jen tehdy, jestliže budou vytvořeny takov podmnky, v nichž bude moci každ použvat svch hospodřskch, socilnch a kulturnch prv, jakož i svch prv politickch a občanskch.“. Nen pr pochyb o normativnosti těchto formulac, v nichž je zřejm odklon od strohho liberalismu a přklon k odpovědnosti sttu (společnosti) za osud jednotlivců a společnosti. Člnek 4 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech mluv o podpoře „obecnho blaha v demokratick společnosti“. Zroveň z těchto formulac a z konkrtnch prv vyplv orientace sttu k činnosti zamezujc prohlubovn společensk nerovnosti. Tm klade tento Pakt limity liberln tendenci k „minimalizaci“ sttu. ČMKOS poukazuje na to, že i Deklarace o pokroku a rozvoji v sociln oblasti (OSN, 1969) potvrzuje tyto zvěry. Člnek 6 Deklarace požaduje, aby každmu bylo zajištěno prvo na prci a svobodnou volbu prce „v souladu s lidskmi prvy a zkladnmi svobodami, jakož i zsadami spravedlnosti a sociln funkc vlastnictv a nastolen takovch způsobů vroby, kter by vyloučily jakoukoliv formu vykořisťovn člověka, zajistily všem lidskm bytostem prvo na majetek a vytvořily podmnky vedouc k nastolen skutečn rovnosti mezi nimi“. Sociln, hospodřsk a kulturn prva se ovšem liš od zkladnch prv a svobod (liberlně demokratickch), jež jako subjektivn prva jsou bezprostředně zvazn a vynutiteln. Lze se jich domhat „pouze v mezch zkonů, kter tato ustanoven provděj“ (čl. 41 odst. 1 Listiny). Z tto odlišnosti se odvj v nvrhu patrn tendence k jejich diskvalifikaci jako prv mněcennějšch, s nzkou intenzitou normativnosti, proměňujc tato prva v pouh programov složky stavy. ČMKOS je přesvědčena, že neexistuje ždn prvně relevantn důvod uprat těmto prvům normativnost a odtrhovat je od zkladnch prv a svobod, neboť se organicky vzjemně podpraj. „Všechna lidsk prva a zkladn svobody jsou neděliteln a vzjemně zvisl, stejn pozornost a prvořad msto by měly bt věnovny podpoře a ochraně občanskch, politickch, hospodřskch, socilnch a kulturnch prv.“ (Deklarace o prvu na rozvoj, OSN 1986). Aby tomu tak skutečně bylo, Mezinrodn pakt o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech v čl. 5 stanov, že nic v tomto Paktu nemůže bt vykldno tm způsobem, jako by dvalo ktermukoli sttu, kterkoli skupině nebo osobě jakkoli prvo vyvjet činnost nebo dopouštět se činů, kter by směřovaly k potlačen některho z prv nebo někter ze svobod uznanch tmto Paktem nebo k jejich omezen ve většm rozsahu, než tento Pakt stanov. Ždn omezen nebo odchylka od kterhokoli ze zkladnch lidskch prv uznvanch nebo existujcch v kterkoli zemi na zkladě zkona, mluv, předpisů nebo zvyklost nebude připuštěno pod zminkou, že Pakt takov prva neuznv nebo že je uznv v menšm rozsahu.
73. ČMKOS dle poukazuje na znm čl. 1 Listiny a na čl. 1 Všeobecn deklarace lidskch prv, kter uznv: „Všichni lid se rod svobodn a rovn v důstojnosti i prvech, jsou nadni rozumem a svědomm a maj spolu jednat v duchu bratrstv.“. Z normativnho textu Listiny vyplv, že tato prva existuj nezvisle na legislativnm uznn sttem. Vzhledem k jejich mimosttn existenci je stt nemůže rušit, jsou nepřekročitelnm limitem i pro stavodrce a ani občan se jich nemohou vzdt v referendu. Legislativn technika - relace kogentnosti a dispozitivnosti (viz čl. 2 odst. 3 Listiny) je tedy určena jak povahou upravovanch vztahů, tak nezadatelnmi zkladnmi prvy a svobodami. Pojem „svobodn smlouva“ je odvozen z prvně rovn svobodn vůle častnků smlouvy, ale nemůže se vztahovat na svobodu či libovůli obsahu smlouvy. ČMKOS je přesvědčena, že požadavek svobodn smlouvy spolu s požadavkem autonomie individuln vůle, tedy požadavek maximlnho omezen kogentn pravy, kter nvrh vznš, se srž s těmito nepřekročitelnmi limity. K nim přistupuje objektivn nerovnost smluvnch stran, plynouc z nerovn sociln situace a jejch důsledků (zejmna „konkurenčn vhoda levn prce“ apod.). Pracovn smlouva je konkretizac těchto limitů, tj. konkretizac zvaznho respektu zajišťujcho, aby zvislost dan smluvnm omezenm svobody (pracovn dobou) nepokračovala v mimopracovn sfře, nezasahovala do morln a intelektuln autonomie jednotlivců atd. Jde o to, aby se s lidskou bytost zachzelo lidsky a aby různ formy a důvody diskriminac a preferenc, podrvajc zsadu rovnosti, byly vyloučeny. ČMKOS zdůrazňuje, že požadavek nvrhu „odstranit v současn době již neopodstatněn vrazn zsahy do stavou garantovanch prv a svobod“ se z tohoto hlediska jev jako nedorozuměn, neboť ve všech těchto přpadech jde prvě o realizaci těchto prv a svobod. Nvrh vyzv k respektu k „principu přiměřen (spravedliv) rovnovhy mezi požadavkem obecnho zjmu společnosti s požadavkem na ochranu zkladnch prv jednotlivce“ (str. 4), ale v tomto přpadě jde (prvě) o to, aby ochranou jednotlivce byl naplněn obecn zjem, obecn vůle formulovan v Listině. Nvrh soud, že NZP se snaž „o znormovn všech oblast ‚pracovněprvnho‘ života“ a odvolv se (str. 11) na nlez stavnho soudu II. S 192/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 4, nlez č. 73), v němž se k čl. 2 odst. 4 stavy („Každ může činit, co nen zkonem zakzno, a nikdo nesm bt nucen činit, co zkon neukld.“) konstatuje, že to „mus platit i pro oblast pracovněprvnch vztahů, a to i při vědom jejich specifik, neboť jde o ustanoven, majc v každ demokratick společnosti zsadn vznam, a to potud, že je pojistkou svobody a současně pojistkou proti totalitarizaci společnosti, jž je vlastn snaha o znormovn pokud možno všech oblast života“.Tyto argumenty nepotvrzuj a podle prvnho nzoru ČMKOS (viz vše) ani nemohou potvrzovat, že uveden stavn princip m bt interpretovn v duchu čistě liberlnm. Jde o to, aby důsledky zvislosti spojen s pracovněprvnmi procesy nebyly nepřpustně umocněny na kor svobody, důstojnosti a rovnosti zaměstnanců. To jsou vůdč kritria interpretace, protože v otzce zvislosti nestač se spolhat pouze na „dobrou vůli“.
74. ČMKOS dle prohlašuje, že klasick „svobodn smlouva“ v pracovněprvnch vztazch z časů hospodřskho liberalismu byla překonna kodifikac zkladnch prv a svobod zvaznch pro obě strany. Na řadě mst nvrhu jsou tyto zsahy kvalifikovny jako odporujc čl. 11 odst. 1 Listiny, tj. ochraně vlastnickho prva; nvrh však mlč o čl. 11 odst. 3 Listiny, kter zakotvuje vznamn princip „vlastnictv zavazuje“, tj. princip sociln funkce vlastnictv. Bez omezen dispozice vlastnictvm nen ochrana prce, stejně jako životnho prostřed a dalšch hodnot, mysliteln. Soukrom zjem se tu střetv s obecnm zjmem, kter je jako takov soukrommu nadřazen. Dnes usiluje Evropsk unie o to, aby se organicky spojila individuln (subjektivn) zkladn prva a svobody s hromadnmi podmnkami prce. To, co vzniklo v historickm procesu jako objektivn nutnost obrany prce vnějšmi silami (stt, odbory), je v individulnm a obecnm (veřejnm) zjmu legalizovno. Z tohoto obecnho zjmu je zroveň odvozena i nezvislost odborů (Listina, čl. 27 odst. 2) jako zbrana vše uvedenho totalitarizačnho trendu, kter prci nevolnicky poutal k nadindividulnm politickm tvarům a čelům. Nvrh vychz z očekvn, že by „nov prvn prava pracovněprvnch vztahů měla přinst v těchto vztazch změnu spočvajc v mně intenzivn potřebě ochrany zaměstnanců a v omezen zsahů, či jejich intenzity, do jinch stavou zaručench prv jednotlivce a v uvolněn smluvn volnosti“. Ta by ovšem sama o sobě ochromovala intenzitu ochrany zaměstnanců. Je přznačn, že ještě v polovině 19. stolet bylo ve většině zem sdružovn (vytvřen koalic) k ochraně hospodřskch a socilnch zjmů trestnm činem. Na zem Česk republiky došlo ke zrušen trestnosti koalic až zkonem č. 43/1870 ř. z. Teprve ve 20. stolet se koaličn svoboda zaručuje i v stavch demokratickch sttů. „Tm, že preambule stavy Mezinrodn organizace prce a znovu Filadelfsk deklarace prohlsila, že ‚svoboda slova a sdružovn je nezbytnou podmnkou stlho pokroku ...‘ a tvoř jeden ze zkladnch principů, na nichž je Mezinrodn organizace prce založena, se povinnost zaručit svobodu sdružovn (tj. koaličn) stala statutrn povinnost i každho členskho sttu MOP.“
75. ČMKOS zdůrazňuje, že zruky koaličn svobody včetně prva vytvřet odborov organizace, zakotven v blže uvedench mezinrodnch dokumentech, legitimizuj obrannou aktivitu odborovch organizac, jež by ovšem bez možnosti aktivnho vstupu do pracovněprvnch vztahů a do procesu jejich normativn pravy byla v podstatě bezzub. Tyto principy jsou obecně uznvan i naš prvn teori: „Koaličn svoboda je do jist mry součst prva spolčovacho (tj. na sdružovn), zaručenho obecně v čl. 20 Listiny jako prvo politick ... a bv tak i chpno v mezinrodnch prvnch dokumentech; současně však rozsah tohoto prva přesahuje zejmna tm, že je současně zkladnm principem celho hospodřsko-socilnho řdu - tržnho hospodřstv, neboť vedle zruk proti zsahům sttu do svobody jednotlivců a jejich sdružen (status negativus) zahrnuje i včleněn obou socilnch partnerů (... koalic zaměstnavatelů a zaměstnanců) do prvotvornho procesu s oprvněnm stanovit společně v kolektivnch smlouvch prvn normy majc zvaznost zkona (status positivus).“ (Pavlček, V., Hřebejk, J., Knapp, V., Kostečka, J., Sovk, Z.: stava a stavn řd Česk republiky. 2. dl. Prva a Svobody. Linde Praha, a. s., Praha 1996, s. 208). Legitimita a podstata obrann aktivity odborů, kter se projevuje předevšm v kolektivnm vyjednvn a uzavrn kolektivnch smluv, jsou nejčinnějšm nstrojem řešen existujcho konfliktu zjmů mezi zaměstnanci zastupovanmi odbory a zaměstnavateli, je tak nedlnou součst politickho systmu každho demokratickho sttu.
76. Navrhovatel tvrd, že NZP neodpovd společenskm potřebm změn v pracovnm prvu, vyvolanm změnou situace a potřeb ve společnosti. ČMKOS je přesvědčena, že diskusi o tom nepřsluš vst v řzen před stavnm soudem. Je třeba se předevšm zabvat mrou intenzity přpadnho zsahu napadanch ustanoven do stavně zaručench prv a svobod, a podle toho uvžit, zda jsou dny důvody zrušen napadench ustanoven stavnm soudem. Podle ČMKOS je zřejm, že tento zsadn předpoklad, vysok mra intenzity zsahu napadench ustanoven do stavně zaručench prv a svobod, naplněn nen.
77. Z nvrhu je rovněž patrn, že motivace, kter vedla k jeho podn, je politick, nikoliv prvn povahy. O tom svědč mj. i skutečnost, že nvrh byl podn poslanci několika pravicovch stran, a nen podpořen ani jednm poslancem levicov strany zastoupen v Poslaneck sněmovně, podstatn čst vhrad vůči zkonnmu textu je vedena proti prvům chrněnm řadou ratifikovanch mezinrodnch dokumentů i čl. 27 Listiny (odborov sdružovn, kolektivn vyjednvn) ve shodě s obdobně formulovanmi vhradami, kter zazněly ze strany pravicovch stran při projednvn NZP v Poslaneck sněmovně před volbami a opakovaně při projednvn nvrhu na odložen činnosti NZP těsně před nabytm jeho činnosti.
78. Předložen nvrh tak směřuje spše než k rozhodnut prvnho sporu o stavnosti některch ustanoven NZP k vyřešen politickho sporu o „liberln“ či „sociln“ podobu NZP. ČMKOS je nzoru, že posuzovn sporu takovto povahy stavnmu soudu nepřsluš, a upozorňuje na to, že se jeho rozhodnut může stt zvažnm precedentem negativně ovlivňujcm budouc postup představitelů politickch stran v přpadech, kdy se jim vlastn politick představy nepodař legislativně prosadit v politick soutěži na půdě Parlamentu. stavn soud by se neměl stt rozhodcem v takovch sporech politickch stran.
79. ČMKOS zdůrazňuje, že poslnm stavnho soudu je bdt nad stavnm pořdkem (čl. 83 stavy). Věcn obsah prvnch norem je a měl by i nadle bt určovn vhradně pozitivnm zkonodrcem (Parlamentem Česk republiky), v jehož kompetenci je věrohodn identifikace společensk potřeby prva. Řzen před stavnm soudem by nemělo suplovat věcnou diskusi v přpadě, kdy věcn řešen řdně přijat pozitivnm zkonodrcem z nějakho důvodu nevyhovuje některm adrestům, či je jimi považovno za nesprvn.
80. Stanovisko ČMKOS pokračuje argumentac k jednotlivm napadenm ustanovenm NZP podle věcnch okruhů.
81. Navrhovatel požaduj zrušen ustanoven 2 odst. 1 NZP. Namtaj zejmna, že jeho aplikace k liberalizaci pracovnho prva nepovede a tato prava tak v zsadě konzervuje dosavadn kogentn charakter pracovnho prva. Dovozuj, že 2 odst. 1 NZP porušuje stavně garantovanou zsadu smluvn volnosti a nevyhovuje požadavkům vyplvajcm z principu prvnho sttu. Napaden ustanoven 2 odst. 1 NZP v prvn větě stanov, že prva nebo povinnosti v pracovněprvnch vztazch mohou bt upravena odchylně od tohoto zkona. Tm je podle nzoru ČMKOS vytvořen zkladn rmec aplikace norem obsažench v NZP, jmž je pro pracovněprvn vztahy provedena obecn zsada „co nen zakzno, je dovoleno“. Dalš normy obsažen v 2 odst. 1 pot stanov vjimky z tto zsady, resp. dalš podmnky pro jej uplatňovn. ČMKOS se tak zsadně neshoduje s tvrzenm, že povaha NZP je bez dalšho kogentn, neboť kromě vjimek, kter stanov dalš normy obsažen v 2 odst. 1, jsou ostatn ustanoven NZP dispozitivn povahy, a připoušt tak odlišn ujednn smluvnch stran. Kromě toho je podle NZP smluvnm stranm umožněno, aby si sjednvaly takov prva a povinnosti, kter NZP vslovně neobsahuje. Ačkoli je pravda, že cel řada ustanoven m kogentn povahu, nelze tvrdit, že je kogentn jako celek. Pokud se tk společensk potřeby smluvn volnosti v pracovněprvnch vztazch, ČMKOS opakovaně vyjadřuje nzor, že věcn obsah prvnch norem je určovn vhradně zkonodrcem v rmci legislativnho procesu. Konstrukce kogentnosti a dispozitivnosti ustanoven NZP tak zjevně odpovd zkonodrcově představě o mře liberalizace pracovnho prva. Argument, že zvolen mra kogentnosti NZP je věcně nesprvn či společensky nevyhovujc, je však v řzen před stavnm soudem irelevantn. Z hlediska stavnosti dotčench ustanoven tak lze zvažovat pouze to, zda kogentnost ustanoven NZP je či nen v souladu s stavně zaručenou zsadou smluvn volnosti a autonomie vůle. Star zkonk prce byl postaven na zsadě „co nen dovoleno, je zakzno“, tedy všechny jeho normy byly normami kogentnmi, kromě těch, kde zkon vslovně odlišn ujednn častnků připouštěl. To bylo vrazem zsady ochrany slabš strany pracovněprvnho vztahu, coby podstaty pracovnho prva, kter „historicky vzniklo z důvodu potřeby chrnit slabš stranu pracovnho vztahu, tj. zaměstnance. I v současn době je možno považovat ochrannou funkci za nejdůležitějš a převažujc funkci pracovnho prva“ (Bělina, M. a kol. Pracovn prvo. 1. vydn. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 4). Jestliže se tedy NZP vydal cestou čstečn liberalizace pracovnho prva, nelze přesto očekvat, že na tradičn zsady pracovnho prva zcela rezignuje. Pracovn prvo totiž nadle zůstv odvětvm na pomez prva soukromho a veřejnho a mus kromě vytvořen určitho prostoru pro uplatněn autonomie vůle smluvnch stran rovněž zajistit někter zkladn a nezpochybniteln prva zaměstnanců, a garantovat jim tak zachovn zkladnho standardu socilnch jistot. Od NZP tedy nelze očekvat, že stranm pracovněprvnho vztahu poskytne bezbřehou smluvn volnost, neboť nadle plat, že „pracovn smlouva je smlouva mezi partnery, kteř se vyznačuj nestejnou vyjednvac silou...“ (srov. Bělina, shora).
82. Ve stanovisku ČMKOS se připomn, že se stavn soud v minulosti zabval souladem kogentnosti starho ZP s stavnm pořdkem, a to zejmna v nlezu sp. zn. II. S 192/95, publikovanm ve Sbrce rozhodnut, svazek 4, nlez č. 73, a v nlezu sp. zn. I. S 27/96, publikovanm v tže sbrce, svazek 5, nlez č. 59. V nlezu sp. zn. II. S 192/95 stavn soud vyslovil, že „ustanoven čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 stavy mus platit i pro oblast pracovněprvnch vztahů, a to i při vědom jejich specifik, neboť jde o ustanoven majc v každ demokratick společnosti zsadn vznam, a to potud, že je pojistkou svobody a současně i pojistkou proti totalitarizaci společnosti, jž je vlastn snaha o znormovn pokud možno všech oblast života.“. V nlezu sp. zn. I. S 27/96 stavn soud ČR nicmně konstatoval, že „zejmna je pro oblast pracovnho prva typick kogentnost prvnch norem, kter (mimo jin) znamen, že se smluvn volnost může uplatnit pouze v těch přpadech, kde to pracovněprvn předpisy umožňuj“, a dle že „i při rovnosti obou častnků pracovněprvnho vztahu před zkonem zaměstnavatel je a bude i nadle pars potentior, takže ochrana zaměstnanců i touto formou m sv opodstatněn“.
83. Podle ČMKOS ustanoven 2 odst. 1 NZP je předkladateli nvrhu dle považovno za protistavn pro dajn nesoulad s principy seznatelnosti prva a předvdatelnosti soudnho rozhodnut. Je pravda, že napaden prvn prava představuje hlavn změnu, kterou NZP přinš do pracovnho prva. Jedn se o aplikaci zsady „co nen zakzno, je dovoleno“, neboť v dosavadn prvn pravě se uplatňovala zsada opačn. Skutečnost, že uveden tto zsady do pracovnho prva bude v praxi představovat určit interpretačn a aplikačn obtže, vyplv již ze samotnho faktu „novosti“ dotčen prvn pravy. Je zřejm, že metoda, kterou zkonodrce zvolil k uplatněn zsady „co nen zakzno, je dovoleno“ v pracovnm prvu, je poměrně neobvykl a novtorsk. Z obecnho pravidla, že prva a povinnosti v pracovněprvnch vztazch mohou bt upravena odchylně od tohoto zkona, jsou stanoveny vjimky za použit kombinace „včtov metody“ a metody, podle nž se dispozitivn či kogentn povaha jednotlivch ustanoven odvozuje jednak z jejich zněn (stanoven vslovnho zkazu), jednak z jejich povahy.Včtov metoda je představovna zejmna ustanovenm 363 NZP, za určitou obdobu včtov metody lze považovat i ustanoven věty druh 2 odst. 1. Podle druh metody, upraven ve větě prvn 2 odst. 1, se nelze odchlit od ustanoven, kter to vslovně nepřipouštěj, nebo kde nemožnost odchlen se od nich vyplv z jejich povahy. Tento neobvykl a poměrně složit způsob vyjdřen kogentnosti či dispozitivnosti jednotlivch ustanoven NZP bude v kombinaci s novost tto prvn pravy pravděpodobně zpočtku působit vkladov obtže. Tyto potže však - za použit běžnch vkladovch metod - nejsou nepřekonateln. Co se tk vztahu mezi prvn větou, posledn větou 2 odst. 1 a 363 odst. 2 NZP, domnv se ČMKOS, že tato ustanoven nejsou navzjem nekorespondujc, a lze je vykldat a aplikovat vedle sebe. Pokud totiž prvn věta 2 odst. 1 stanov, že prva nebo povinnosti v pracovněprvnch vztazch mohou bt upravena odchylně, jestliže to zkon vslovně nezakazuje, pak z toho lze vyvodit, že tam, kde to zkon vslovně zakazuje, odchlen se od jeho zněn nen možn. Ustanoven posledn věty 2 odst. 1 pak lze bez dalšho považovat za jedno z těch, kter předvd citovan zněn věty prvn, neboť stanov, že prva nebo povinnosti v pracovněprvnch vtazch nemohou bt upravena odchylně od tohoto zkona v přpadech uvedench v 363 odst. 2. Prostřednictvm tto normy mus bt ustanoven vypočten v 363 odst. 2 považovna za ta, od nichž se s ohledem na zněn prvn věty 2 odst. 1 nelze odchlit. Zřejm je dle nzoru ČMKOS rovněž vztah mezi prvn větou 2 odst. 1 a 363 odst. 1 NZP. Jestliže totiž věta čtvrt 2 odst. 1 stanov, že odchlen od ustanoven uvedench v 363 odst. 1 je možn pouze ve prospěch zaměstnance, pak je nutno tuto normu považovat za lex specialis ve vztahu k větě prvn 2 odst. 1 a zachzet s ustanovenmi vypočtenmi v 363 odst. 1 tak, jak zkon požaduje (pozn.: odchlen se od těchto norem pouze ve prospěch zaměstnance je přitom odůvodněno tm, že tato ustanoven byla do českho prvnho řdu přejata na zkladě legislativy Evropskch společenstv na nejnižš přpustn rovni ochrany zaměstnance). Totž plat obdobně pro normu obsaženou ve větě třet 2 odst. 1, kter stanov, že od ustanoven, kter ukldaj povinnost, se lze odchlit jedině ve prospěch zaměstnance.
84. Podle nzoru ČMKOS je dle zřejm, že k odvozen kogentnosti či dispozitivnosti jednotlivch ustanoven NZP na zkladě jejich „povahy“ ( 2 prvn věta) je třeba dospět prostřednictvm vkladu těchto ustanoven. ČMKOS nesouhlas s tm, že je-li třeba k sprvnmu vkladu prvnho textu užt různch metod, popř. jejich kombinace, zakld to nestavnost přslušn prvn normy. Vklad prvn normy je v každodenn prvn praxi věc zcela přirozenou a nijak neporušuje principy seznatelnosti prva a prvn jistoty. Pomjet v tto souvislosti nelze ani lohu rozhodovac praxe nezvislch soudů. ČMKOS se neztotožňuje s tvrzenm předkladatelů nvrhu, podle něhož je princip seznatelnosti prva a prvn jistoty narušen tm, že ke konečnmu potvrzen sprvnosti vkladu bude muset dochzet až rozhodnutm soudu. Nesouhlas s předpokladem, že by soudnch rozhodnut bylo třeba k potvrzen sprvnosti vkladu většho počtu ustanoven NZP, neboť většinu z nich lze za využit běžně použvanch vkladovch metod interpretovat a aplikovat jednoznačně. Soudn cesta k překlenut některch vkladovch nejasnost je pak zcela v souladu s principem prvnho sttu. To je plně využvno i u jinch platnch prvnch předpisů, jež rovněž obsahuj normy, kter mohou způsobovat vkladov a aplikačn obtže. Plat to např. pro OZ, kter ve svm ustanoven 2 odst. 3 obsahuje totožn zkladn vymezen kogentnosti či dispozitivnosti svch ustanoven jako prvn věta 2 odst. 1 NZP. Přitom je respektovno, že „prosazen zsady vše je dovoleno, co nen zakzno, v občanskoprvnch vztazch bude vrazně zvisl na přstupu prvně aplikačn praxe a judikatury“ (Fiala, J. a kol. Občansk prvo hmotn. 3. vydn. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 18). Obdobn stav věci panuje i při vkladu některch ustanoven obchodnho zkonku, např. jeho ustanoven 1 odst. 2, podle něhož se prvn vztahy upravovan tmto předpisem v určitm přpadě řd obchodnmi zvyklostmi; v tomto přpadě se jedn o věc zsadn důležitosti upravenou prostřednictvm pojmu a formulace, kterou je velmi nesnadn jednoznačně vyložit a přesně a bezrozporně definovat. Přitom je opět plně respektovn ten způsob vyrovnn se s možnmi vkladovmi obtžemi, že „i u ns se praxe ponenhlu vyvine tak, že rozhodujc roli pro konstrukci toho, co je a co nen obchodn obyčej, převezme judikatura“ (Eliš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodnho prva. Obecn čst. Soutěžn prvo. 4. vydn. Praha : C. H. Beck, 2004. s. 64).
85. Podle ČMKOS lze tentž argument (jako vše) pak užt oproti tvrzen, že neaplikovatelnost 2 odst. 1 způsobuje užit dikce „...jestliže jde o odchlen ve prospěch zaměstnance“, aniž by přslušn ustanoven byla vslovně jako kogentn označena nebo aniž by dikce samotnho ustanoven obsahovala jednoznačn přkaz či zkaz. I zde se jedn o obecn pojem, kter lze při užit sprvn vkladov metody a s přihldnutm ke konkrtnmu aplikovanmu ustanoven a ke každ konkrtn situaci ve většině přpadů poměrně jednoznačně vyložit a aplikovat. V přpadě, že by jeho interpretace činila v konkrtnm přpadě a ve vztahu ke konkrtnmu ustanoven NZP rozshlejš těžkosti, kter by vyvrcholily soudnm sporem a nslednm zvaznm rozhodnutm, nelze to považovat za cosi ojedinělho a samo o sobě protistavnho.
86. ČMKOS ve vztahu k otzce mry kogentnosti či dispozitivnosti jednotlivch ustanoven NZP uzavr, že se jedn o zkonodrcem zvolen a zcela legitimn řešen aplikace zsady „co nen zakzno, je dovoleno“ na pracovněprvn vztahy, při zachovn tradičn podstaty pracovnho prva a jeho stěžejnch zsad, tj. ochrany slabš strany prvnho vztahu. Vzhledem k tto tradičn a i v současnch společenskch podmnkch nadle zcela odůvodněn zsadě, m ČMKOS za to, že mru kogentnosti či dispozitivnosti nov pracovněprvn pravy nelze shledat protistavn. Při zvžen požadavku proporcionality totiž dochz k zvěru, že do jist mry přetrvvajc kogentnost nov pracovněprvn pravy odpovd zsadě ochrany slabš strany pracovněprvnho vztahu, aniž by tm nad mru přpustnou a důvodnou zasahovala do zsady smluvn svobody subjektů soukromho prva. ČMKOS se domnv, že za použit běžnch a všeobecně respektovanch vkladovch metod lze dospět k solidn mře prvn jistoty ohledně toho, zda se od některch ustanoven NZP lze či nelze odchlit. Pro přpad, že by vklad některch ustanoven činil v aplikačn praxi potže většho rozsahu, je zcela souladn s stavnm pořdkem a v podmnkch českho prvnho řdu navc zcela běžn, napomohou-li k ustlen vkladu soudy prostřednictvm sv rozhodovac činnosti.
87. Dle ČMKOS k nvrhu na zrušen ustanoven 4, slov „ 48, 49“ v 18, 325 a 326 , pokud jde o „delegaci NZP na OZ“, uvd, že NZP je na rozdl od starho zkonku prce založen na předpokladu, že pravu některch institutů nebude obsahovat sm zkonk prce, ale využije se pravy obsažen v OZ. Byla zvolena tzv. metoda delegace, jejmž vrazem je, že na pracovněprvn vztahy lze aplikovat jen ta ustanoven OZ, na kter NZP vslovně odkazuje ( 4 NZP). K potvrzen metody delegace dochz i v ustanoven 2 odst. 1, podle něhož se častnci pracovněprvnch vztahů nemohou odchlit od ustanoven, kter odkazuj na použit OZ. Je tomu tak pr proto, aby instituty upraven v ustanovench OZ, jejichž použit v pracovněprvnch vztazch zkonodrce zakotvuje, nemohly bt smluvně rozšiřovny o dalš, jejichž aplikaci na pracovněprvn vztahy zkonodrce neupravil.
88. Současn aplikace OZ na pracovněprvn vztahy představuje vedle proveden stavn zsady „co nen zakzno, je dovoleno“ dalš přelom v prvn pravě pracovnho prva. ČMKOS dodv, že novtorsk a netradičn moment představuje již sama možnost aplikovat na pravu pracovněprvnch vztahů OZ. Vedle nmitky věcn nesprvnosti tto pravy, kterou považuje ČMKOS z hlediska řzen před stavnm soudem za bezpředmětnou, namtaj navrhovatel, že je tato prava nesrozumiteln a neaplikovateln, a tm v rozporu s principy prvnho sttu. S tm se ČMKOS neshoduje, neboť metoda delegace představuje jasně a srozumitelně dan rmec pro aplikaci OZ v pracovněprvnch vztazch. Navrhovatel svm nvrhem vyjadřuj pouze subjektivn nelibost nad zvolenou metodou použit OZ v pracovněprvnch vztazch, resp. nad tm, kter ustanoven OZ se na pracovněprvn vztahy budou či nebudou aplikovat. ČMKOS se tak neztotožňuje s tvrzenm, že by konstrukce ustanoven 4 NZP ve vazbě na 2 odst. 1 NZP způsobovala naprostou kogentnost NZP. Tato ustanoven zcela zřejmě vyjadřuj zkonodrcovu vůli, kter ustanoven OZ maj bt na pracovněprvn vztahy aplikovna, a kter nikoli.
89. Navrhovatel dle tvrd, že zvolen metoda delegace představuje zsah do prvn jistoty častnků tm, že se v pracovněprvnch vztazch použij např. ustanoven OZ tkajc se zniku zvazků z důvodu nemožnosti plněn nebo odstoupen od smlouvy. ČMKOS nesouhlas s vkladem navrhovatelů, podle kterho si strany pracovn smlouvy mohou sjednat možnost odstoupen od tto smlouvy podle 48 OZ, a způsobit tak zmiňovan zsah do prvn jistoty častnků pracovněprvnho vztahu. Jestliže totiž ustanoven 48 odst. 1 NZP stanov, že pracovn poměr může bt rozvzn jen dohodou, vpověd, okamžitm zrušenm a zrušenm ve zkušebn době, lze z použit dikce „může jen“ a contrario vyvodit, že se jedn o kogentně stanoven taxativn včet prvnch konů směřujcch k ukončen pracovnho poměru, kter nelze smluvnm ujednnm častnků rozšiřovat o jin prvn kony, tedy ani o přpadn odstoupen od smlouvy. Takov ujednn by totiž bylo neplatn. Analogick přklad lze najt v pravě smlouvy o njmu bytu upraven 685 a nsl. OZ. V ustanoven 710 a 711, kter se tkaj zniku njmu, je kogentně stanoven taxativn včet prvnch konů, na jejichž zkladě může dojt ke skončen njmu bytu (dohoda a vpověď). Z toho je zřejm, že „pokud by smlouva uzavřen mezi pronajmatelem a njemcem obsahovala takov ujednn o skončen njmu bytu, kter by bylo s touto pravou v rozporu, bude toto ujednn neplatn“ (Holub, M. a kol. Občansk zkonk. Komentř. 2. svazek. Praha: Linde Praha, a. s., 2002 s. 1069).
90. Podle ČMKOS je třeba vzt v vahu i podstatu institutu odstoupen od smlouvy podle 48 OZ, při jehož uplatněn se smlouva od počtku (ex tunc) ruš a častnci smlouvy si mus podle ustanoven upravujcch bezdůvodn obohacen vrtit plněn, kter si na zkladě smlouvy již poskytli. Je přitom zřejm, že tento mechanismus nelze aplikovat na pracovněprvn, resp. njemn vztah, jejichž podstata spočv v tom, že se konzumuj prostřednictvm průběžně a opakovaně poskytovanch plněn. Přitom bylo-li by sjednno, že bude mt přpadn odstoupen činky ex nunc, jednalo by se o obchzen zkona, resp. o zastřen prvn kon, např. vpověď, jenž by s ohledem na ustanoven 41a odst. 2 OZ bylo nutno považovat za tento jin kon, tedy v tomto přpadě za vpověď. Podle nzoru ČMKOS nelze ustanoven 48 OZ aplikovat na pracovn smlouvy, a to jak na zkladě gramatickho, tak i vše uvedenho logickho vkladu. V vahu je zde třeba vzt i mysl zkonodrce, jenž zřejmě nechtěl umožnit aplikaci 48 OZ na pracovn smlouvy, což vyplv jak z dikce užit v 48 NZP, tak i z konstrukce jedinho přpustnho přpadu odstoupen od pracovn smlouvy v 36 odst. 2 NZP. Je třeba vychzet tž ze zsad, na kterch je vystavěno pracovn prvo; jde o zsadu ochrany slabš strany pracovněprvnho vztahu, zsadu prva na prci podle čl. 26 Listiny, z něhož vyplv i „zruka měnit svobodně pracovn msto, proto mus prvo zaručovat i ochranu před svvolnm propuštěnm a jeho možnmi důsledky“ (Pavlček, V., Hřebejk, J., Knapp, V., Kostečka, J., Sovk, Z.: stava a stavn řd Česk republiky. 2. dl. Prva a Svobody. Linde Praha, a. s., Praha 1996, s. 200) a o zsadu souladu vkonu prce s dobrmi mravy podle 13 odst. 5 NZP. Sjednvn odstoupen od pracovn smlouvy by bezesporu bylo v rozporu se všemi těmito zsadami, stejně jako s mluvou MOP č. 158 o skončen pracovnho poměru z podnětu zaměstnavatele.
91. V dalš čsti nvrhu, a to na zrušen ustanoven 13 odst. 2 psm. g) NZP, pokud jde o „zajištěn zvazků“, navrhovatel uvděj jako jeden z přkladů prvn nejasnosti a neaplikovatelnosti norem NZP odkaz na použit ustanoven 544 odst. 1 a 2 a 545 OZ (smluvn pokuta) uveden v 326 NZP, ve vztahu k ustanoven 13 odst. 2 psm. g) a 13 odst. 2 psm. f) NZP. ČMKOS m za to, že nvrh navrhovatelů [na zrušen ustanoven 13 odst. 1 psm. g) a ustanoven 326 NZP, přičemž zrušen ustanoven 13 odst. 2 psm. f) přitom navrhovatel nepožaduj] jednoznačně směřuje proti věcnmu řešen, kter zvolil zkonodrce, což před stavn soud nepatř.
92. ČMKOS dospv k nzoru, že ustanoven 13 odst. 2 psm. g) NZP je lex specialis k lex generalis, tj. k ustanoven 544 odst. 1 a 2 a 545 OZ. Přitom nen pravda, že ustanoven OZ, pokud jde o zajištěn zvazků, na něž NZP odkazuje, jsou neaplikovateln. Smluvn pokutu lze totiž sjednat k zajištěn plněn zaměstnavatele ve prospěch zaměstnance. I když je tato možnost pouze formln, pro zaměstnance obtžně realizovateln, jde jednoznačně alespoň o čstečn vyrovnn prvnho postaven častnků pracovněprvnch vztahů. ČMKOS připomn, že star prvn prava, pokud jde o zajištěn zvazků, svědčila pouze ve prospěch zaměstnavatele. Zaměstnanec ždn zajišťovac institut k dispozici neměl.
93. Dle ČMKOS dospv k nzoru, že vztah ustanoven 544 - 545 OZ k ustanoven 310 odst. 3 NZP je vztahem lex generalis k lex specialis. Jestliže 545 odst. 1 OZ stanov, že nevyplv-li z ujednn o smluvn pokutě něco jinho, je dlužnk zavzn plnit povinnost, jejž splněn bylo zajištěno smluvn pokutou, i po jejm zaplacen, pak 310 odst. 3 NZP tuto normu modifikuje tak, že zvazek zaměstnance zaplacenm smluvn pokuty zanikne. Jin ujednn proto nen možn, neboť speciln norma v NZP zvyšuje ochranu zaměstnance. K tomu ČMKOS dodv, že i star prvn prava byla obdobn, jakou zvolil zkonodrce v ustanoven 310 odst. 3 NZP [srov. 49 zkona č. 154/1934 Sb., o pracovnm poměru soukromch řednků, obchodnch pomocnků a jinch zaměstnanců v podobnm postaven (zkon o soukromch zaměstnancch): „Slbil-li zaměstnanec smluvn nhradu (konvenčn pokutu) pro přpad, že by jednal proti soutěžn doložce, může se zaměstnavatel domhati pouze smluven nhrady, nikoliv i splněn soutěžn doložky nebo nhrady dalš škody.“]. Prvn prava, kterou zvolil zkonodrce v 310 odst. 3 NZP nen tedy ničm novm ani neobvyklm.
94. ČMKOS poslze dospv k nzoru, že i vztah ustanoven 13 odst. 2 psm. f) NZP k ustanoven 310 odst. 3 NZP je vztahem lex generalis k lex specialis. Ustanoven 13 odst. 2 psm. f) stanov: „Zaměstnavatel nesm zaměstnanci za porušen povinnosti vyplvajc mu z pracovněprvnho vztahu ukldat peněžn postihy ani je od něho požadovat; to se nevztahuje na škodu, za kterou zaměstnanec odpovd“. Z důvodu legislativn ekonomie tato norma postrd dovětek: „nestanov-li zkon jinak“, kter je pochopitelně při jej interpretaci třeba doplnit. roky z prodlen ( 517 odst. 2 OZ) ovšem zaměstnavatel na zaměstnanci (a naopak) požadovat sm.
95. Pokud tedy navrhovatel namtaj v tomto bodě neseznatelnost prvn normy a nepředvdatelnost prvnho rozhodovn, ČMKOS pouze konstatuje, že jde o chybu interpreta, nikoli o vadu prvn normy. Sprvn vklad prvn normy je takov, kter použv všech standardnch interpretačnch metod. Nen vzn na autoritativn vrok soudu, nbrž je přstupn každmu adrestu prvn normy.
96. ČMKOS dodv, že navrhovatel považuj za flagrantn zsah do vlastnickho prva (chrněnho čl. 11 Listiny) ustanoven 13 odst. 2 psm. g) NZP, dle kterho „zaměstnavatel nesm požadovat ani sjednat zajištěn zvazku v pracovněprvnm vztahu s vjimkou konkurenčn doložky a sržek z přjmu z pracovněprvnho vztahu“; tuto pravu považuj rovněž za rozpornou s stavně zakotvenou zsadou rovnosti a dle v n spatřuj vrazn zsah do smluvn volnosti jako takov. Podle ČMKOS je omezen zajištěn zvazků vrazem ochrany ekonomicky slabš smluvn strany - zaměstnance, a proto je v souladu s stavou (srov. nlez sp. zn. I. S 27/96, Sbrka rozhodnut, svazek 5, nlez č. 59). Vyloučen jinch způsobů zajištěn dluhu zaměstnance než smluvn pokutou nebo sržkami ze mzdy ( 327 NZP) v ždnm přpadě nechrn protiprvn jednn zaměstnance, ale je ochranou řdnho zaměstnance, aby nebyl zatěžovn nepřiměřenmi břemeny. Sama dohoda o sržkch ze mzdy pln nejen funkci zajištěn zvazku zaměstnance vůči zaměstnavateli, ale zroveň i funkci uhrazovac, takže je nejčinnějšm způsobem zajištěn takovch zvazků.
97. ČMKOS k nmitce nerovnosti mezi zaměstnavatelem (kter nem možnost zajistit svou pohledvku třeba hypotkou) a jinmi věřiteli, např. bankou (kteř tuto možnost maj), uvd, že takov „rovnost“ by naopak byla nerovnost, protože by se s odlišnmi přpady zachzelo stejně. Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je mnohem intimnějš než mezi bankou a jejm klientem, protože pracovn poměr m obvykle alimentačn funkci. Proto je zaměstnanec mnohem mně odoln extraleglnmu ntlaku zaměstnavatele a v rmci prevence mu zkon předchz zkazem jednn, kter by mohlo bt snadno zneužiteln.
98. Pokud jde o dalš tvrzen navrhovatelů o nerovnm postaven zaměstnavatele (jako věřitele) vůči vlastnictv jinch osob, spočvajcho v tom, že „zaměstnavatel nem možnost si sjednat zajištěn zvazků jeho dlužnků“, ČMKOS konstatuje, že tvrzen navrhovatelů nen koherentn. Obecně je totiž třeba považovat za porušen principu rovnosti nejen neodůvodněn znevhodněn jedněch na kor druhch, ale tak neodůvodněn zvhodněn jedněch na kor druhch. Považuj-li tedy navrhovatel omezen zajištěn zvazků zaměstnance vůči zaměstnavateli za porušen principu rovnosti (znevhodněn oproti ostatnm věřitelům), za porušen toho již nepovažuj zvhodněn zaměstnavatelů vůči ostatnm vlastnkům, pokud jde o přmou ochranu majetku zaměstnavatele. Podle ustanoven 249 odst. 1 NZP je zaměstnanec povinen počnat si tak, aby nedochzelo ke škodm na zdrav, majetku ani k bezdůvodnmu obohacen. Zaměstnanec je dle povinen upozornit nadřzenho vedoucho zaměstnance na škodu, kter hroz a podle ustanoven 249 odst. 2 NZP je povinen zaměstnanec zakročit, je-li neodkladně třeba jeho zkroku k odvrcen škody hrozc zaměstnavateli. Podle ustanoven 251 odst. 1 NZP může zaměstnavatel požadovat na zaměstnanci, kter vědomě neupozornil nadřzenho vedoucho zaměstnance na škodu hrozc zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozc škodě, ačkoli by tm bylo zabrněno bezprostřednmu vzniku škody, aby se podlel na nhradě škody, kter byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřenm okolnostem přpadu, pokud ji nen možn nahradit jinak. Podle ustanoven 415 OZ je každ povinen počnat si tak, aby nedochzelo ke škodm na zdrav, na majetku, na přrodě a životnm prostřed. Podle ustanoven 417 odst. 1 OZ je ten, komu hroz škoda, povinen k jejmu odvracen zakročit způsobem přiměřenm okolnostem ohrožen. Zatmco OZ upravuje obecnou povinnost fyzickch i prvnickch osob odvracet porušovn prvnch povinnost, kter podle nabytch zkušenost mohou mt za nsledek vznik škody, popřpadě vznik bezdůvodnho obohacen (tzv. všeobecnou občanskoprvn prevenci), posiluje NZP postaven zaměstnavatele jako vlastnka tm, že stanov speciln „signalizačn“ povinnost všem jeho zaměstnancům a speciln povinnost k odvracen již určit konkrtn hrozby vzniku škody či bezdůvodnho obohacen. Zaměstnavatel navc může od zaměstnance požadovat uzavřen dohody o odpovědnosti za schodek na svěřench hodnotch ( 252 a nsl. NZP), podle kter přenš odpovědnost za ochranu svho majetku na zaměstnance, aniž se sm vzdv dispozice se svm majetkem. Občanskoprvn předpisy ždnou takovou dohodu „o hmotn odpovědnosti“ jako zvlštn druh odpovědnosti za škodu nepřipouštěj.
99. Omezen zajištěn zvazků zaměstnance vůči zaměstnavateli a zvhodněn zaměstnavatele jako vlastnka tedy ČMKOS považuje za důvodn a zejmna v souladu s obecnou zsadou proporcionality, kterou lze rovněž považovat za součst stavně konformnch principů (nlez sp. zn. Pl. S 38/04, Sbrka rozhodnut, svazek 41, nlez h. 125, vyhlšen pod č. 409/2006 Sb., a nlez sp. zn. Pl. S 3/02, Sbrka rozhodnut, svazek 27, nlez č. 105, vyhlšen pod č. 405/2002 Sb.).
100. Navrhovatel dle navrhli - jak uvd ČMKOS - zrušen ustanoven 321 odst. 2, 321 odst. 3, 321 odst. 4 a 322 NZP - „kontroln pravomoc odborov organizace“. Nvrh napad ustanoven 321 a 322 NZP (vkon kontroly odborovmi organizacemi, možnost požadovat zvaznm pokynem odstraněn zvad v provozu a v přpadě bezprostřednho ohrožen života a zdrav zakzat pokračovn v prci včetně možnosti zakzat prci přesčas a v noci, jež by ohrožovala bezpečnost a zdrav zaměstnanců) jako ustanoven zakldajc nerovnost v postaven zaměstnavatele a odborov organizace spojenou se zsahem do vlastnickch prv zaměstnavatele. ČMKOS poukazuje na to, že kontroln oprvněn odborovch organizac (kontrola dodržovn prvnch předpisů a kontrola bezpečnosti a ochrany zdrav při prci) patř mezi tradičn činnosti vykonvan odbory jako zstupci zaměstnanců reagujc na převldajc masivn vliv na pracovn provoz, kter maj zaměstnavatel. Tato „nerovnost“ je tedy svou podstatou vjimkou z nerovnosti dominantn (sociln), k jejmuž překonn či vyrovnvn se v minulosti odbory i zrodily. ČMKOS je přesvědčena, že prvo kontroly odborovch orgnů, tj. 321 a 322 NZP nelze kvalifikovat jako vkon sttn sprvy. Jedn se totiž o vkon prv odborovch organizac danch jim specilnm zkonem (NZP), kter odborov organizace vykonvaj jako zstupci zaměstnanců. Kontrolu v těchto oblastech jako vkon sttn sprvy vykonvaj za stt přslušn sprvn řady, konkrtně Sttn řad inspekce prce a oblastn inspektorty prce podle zkona č. 251/2005 Sb., o inspekci prce, ve zněn pozdějšch předpisů, v hornictv orgny sttn bňsk sprvy (Česk bňsk řad a obvodn bňsk řady) podle zkona č. 61/1988 Sb., o hornick činnosti, vbušninch a o sttn bňsk sprvě, ve zněn pozdějšch předpisů, orgny ochrany veřejnho zdrav (hlavn hygienik Česk republiky a zemn pracoviště krajskch hygienickch stanic) podle zkona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejnho zdrav a o změně některch souvisejcch zkonů, ve zněn pozdějšch předpisů, a dle orgny dozoru na seku obrany, jadern bezpečnosti, dopravy, spojů a Ministerstva vnitra. Před přijetm zkona o inspekci prce existoval pro všechny tyto kontroly vstižn souhrnn nzev „sttn odborn dozor nad bezpečnost prce“ a důsledně se odlišovala kontrola odborovch orgnů na straně jedn a sttn odborn dozor nad bezpečnost prce na straně druh (Bělina, M. a kol. Pracovn prvo. 1. vydn. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 279). Skutečnost, že zkon o inspekci prce zavedl pojem „kontrola“ i pro orgny inspekce prce (sloučil kontroln činnost dřve vykonvanou řady prce podle zkona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, s vkonem sttnho odbornho dozoru nad bezpečnost prce podle zkona č. 174/1968 Sb., o sttnm odbornm dozoru nad bezpečnost prce), způsobila, že byla zdnlivě posunuta hlavn nplň činnosti těchto orgnů od dozoru vykonvanho sttem ke kontrole. Tento ryze smantick vklad však pr nen přesn. Kontrola vykonvan všemi vše vyjmenovanmi orgny sttu je tradičnm způsobem dozoru sttu nad bezpečnost a ochranou zdrav při prci, kter se stt nemůže v ždnm přpadě zprostit, neboť by tak rezignoval na sv stavn povinnosti stanoven v čl. 28 Listiny (zajistit zaměstnancům prvo na uspokojiv pracovn podmnky) a v čl. 31 Listiny (zajistit každmu občanu prvo na ochranu zdrav), a nelze ji směšovat s kontrolou provděnou odborovmi organizacemi. Z toho podle stanoviska ČMKOS vyplv, že se nejedn o konkurenčn vkon kontroln činnosti vůči orgnům inspekce prce, resp. všem orgnům vykonvajcm kontrolu na seku bezpečnosti a ochrany zdrav při prci. Jedn se pouze o realizaci prva zstupců zaměstnanců, kter souvis se zkladnm poslnm odborů, jak je vyjdřeno v čl. 27 odst. 2 Listiny - ochranou hospodřskch a socilnch zjmů jejich členů, respektive všech zaměstnanců.
101. Zsadnm stavněprvnm vchodiskem k posouzen stavnosti těchto ustanoven mus bt podle nzoru ČMKOS čl. 3 odst. 1 psm. d) Dodatkovho protokolu k Evropsk sociln chartě (vyhlšenho pod č. 15/2000 Sb. m. s.), podle něhož se smluvn strany zavazuj přijmout nebo podporovat opatřen, kter umožn pracovnkům nebo jejich zstupcům, v souladu s vnitrosttnm prvnm řdem a prax, přispvat: ke stanovovn a zlepšovn pracovnch podmnek, organizace prce a pracovnho prostřed; k ochraně zdrav a bezpečnosti v podniku; k organizovn socilnch a společensko-kulturnch služeb a zařzen v podniku; k dozoru nad dodržovnm pravidel v těchto zležitostech.
102. Podle nzoru ČMKOS je kontrola dodržovn pracovněprvnch předpisů, vnitřnch předpisů a zvazků vyplvajcch z kolektivnch smluv ( 321 NZP) založena na tom, že odborov organizace jsou ustanoveny k obhajobě hospodřskch a socilnch zjmů zaměstnanců. V tomto smyslu je tato svoboda garantovna mluvou MOP č. 87 a Listinou. Projevem tto svobody je tž dozor a dohled nad dodržovnm pracovněprvnch předpisů, vnitřnch předpisů a zvazků vyplvajcch z kolektivnch smluv. čelem pravy prva kontroly odborovch organizac v NZP je stanovit minimln povinnosti zaměstnavatelů vůči odborovm organizacm na tomto seku tak, aby sv posln mohly naplňovat. Tento typ kontroly nen v ždnm přpadě kontrolou, jak je chpna zkonem č. 251/2005 Sb., o inspekci prce, ve zněn pozdějšch předpisů, a zkonem č. 500/2004 Sb., sprvn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, protože jejm vsledkem nen rozhodnut zasahujc do prv a povinnost zaměstnavatele, kter je zaměstnavatel povinen respektovat. I v současn době jde o doporučen k odstraněn přpadně zjištěnch nedostatků. Zkon pouze upravuje povinnost činn součinnosti zaměstnavatele. V tomto smyslu je vkon tto kontroly prevenc a je směřovn tak ve prospěch zaměstnavatele; tento typ kontroly nen namřen toliko a jen vůči zaměstnavateli, ale tk se i zaměstnanců.
103. Podle nzoru ČMKOS se rovněž nelze ztotožnit s nzorem, že prava kontrolnch oprvněn odborovch organizac v oblasti pracovněprvnch vztahů ve svm důsledku neodůvodněně zvhodňuje odborov organizace při kolektivnm vyjednvn, a narušuje tak rovn postaven zaměstnavatelů a odborovch organizac ve smluvnch vztazch a tm zasahuje i do vlastnickm prv zaměstnavatele. Naopak, uplatněn kontrolnch oprvněn odborovmi organizacemi přispv k vytvřen rovnovhy mezi silnějšm zaměstnavatelem a slabšm zaměstnancem (jeho ochranou) při vkonu prce, proto jejich existence nezakld protistavnost. Zde se lze dovolat již citovanho čl. 3 odst. 1 psm. d) Dodatkovho protokolu k Evropsk sociln chartě.
104. ČMKOS k argumentaci ratione legis připomn, že 321 NZP je převzatm 22 zkonku prce č. 65/1965 Sb. a že navazuje na obdobn 20 dekretu prezidenta republiky č. 104/1945 Sb., o zvodnch a podnikovch radch, že obdobn prvo odborů lze vysledovat již před vlkou v 3 odst. 1 psm. a) a b) zkona č. 330/1921 Sb., o zvodnch vborech, ve zněn zkona 181/1934 Sb., a konečně, že k tto otzce existuje i obshl judikatura v Bohuslavově Sbrce rozhodnut Nejvyššho sprvnho soudu prvn Československ republiky. Lze tedy shrnout, že prvo odborů, slovy 20 bodu 3 dekretu prezidenta republiky č. 104/1945 Sb., „dohlžeti, zda hospodřsk činnost zvodu (podniku) je vykonvna tak, aby při zachovn zřetelů obecnho prospěchu hospodřskho a platnch předpisů o hospodařen byly spravedlivě uspokojovny hospodřsk, sociln, zdravotn a kulturn zjmy zaměstnanců zvodu (podniku)“, bylo součst našeho prvnho řdu již od roku 1945. Zklad prvn pravy kontroly odborů je však obsažen již v zkoně č. 330/1921 Sb., o zvodnch vborech, kde je v ustanoven 3 mimo jin stanoveno „Zvodn vbory jsou povolny, aby hjily a povzbuzovaly hospodřsk, sociln a kulturn zjmy zaměstnanců, zejmna maj dozrati na zachovn mzdovch a pracovnch smluv a řdů, spolupůsobiti při sjednvn pracovnch řdů, pokud nebyly stanoveny kolektivn smlouvou, sjednanou mezi odborovmi organizacemi, a nahlžeti podle potřeby jednm členem zvodnho vboru k tomu určenm za časti zstupce zvodu do mzdovch a platovch listin zvodem vedench.“. Na zkladě vše uvedenho ČMKOS dovozuje, že prvo kontroly odborů nad dodržovnm pracovněprvnch a bezpečnostnch předpisů obsahoval nš prvn řd od roku 1921. Tm pomj zkon č. 144/1920 Sb., o zvodnch a revrnch radch při hornictv, kter obsahoval tak obdobn prva, ale byl přijat pouze s působnost na hornick zvody.
105. Podle ČMKOS navrhovatel dle požaduj zrušen ustanoven 322 NZP, upravujc kontrolu nad dodržovnm předpisů o bezpečnosti a ochrany zdrav při prci. Toto ustanoven (totožnou prvn pravu obsahoval 136 starho zkonku prce) však nen s člnkem 2 stavy v rozporu. Prvn prava odborov kontroly naopak vychz z prv upravench Listinou a zvaznmi mezinrodnch mluvami, a nemůže bt tedy považovna za diskriminačn a rozpornou s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny. Proto tak po celou dobu činnosti starho zkonku prce a zejmna v poslednch 15 letech demokratickho sttu nebyla stavnost tohoto ustanoven orgny sttn moci zpochybněna. ČMKOS zde vychz ze skutečnosti, že zkonodrce při tvorbě NZP respektoval zvazky, kter pro Českou republiku vyplvaj z mluvy MOP č. 155 o bezpečnosti a zdrav pracovnků a o pracovnm prostřed (publikovna pod č. 20/1989 Sb.). Jej člnek 19 psm. e) totiž stanov, že „je třeba učinit opatřen na rovni podniku, podle nichž pracovnci nebo jejich zstupci, a popř. jejich reprezentativn organizace v podniku, budou oprvněni podle vnitrosttnch prvnch předpisů a zvyklost přešetřovat všechny strnky bezpečnosti a ochrany zdrav souvisejc s jejich prac a zaměstnavatel bude s nimi tyto věci projednvat“. Ustanoven 322 NZP je pak stavně konformnm provedenm citovanho člnku mluvy MOP č. 155. Kontrola provděn odbory je zde nejrychlejšm a nejčinnějšm. nstrojem Jak vyplv z důvodov zprvy k NZP i z řady teoretickch prac, nen pochyb o tom, že čst pt zkonku prce (Bezpečnost a ochrana zdrav při prci) směřuje k jedinmu cli - zajistit stavn prvo občana konajcho prci na ochranu zdrav (čl. 31 Listiny). Pokud se tk prevence rizik, resp. ochrany zdrav zaměstnanců, ČMKOS připomn i směrnici Rady č. 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavděn opatřen pro zlepšen bezpečnosti a ochrany zdrav zaměstnanců při prci. Podle jejho člnku 11 odst. 3 „Zstupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci maj prvo poždat zaměstnavatele, aby přijal vhodn opatřen, a předložit mu k tomuto čelu nvrhy ke zmrněn rizik pro zaměstnance nebo k odstraněn zdrojů nebezpeč.“ a podle odstavce 6 „Zaměstnanci nebo jejich zstupci jsou oprvněni obracet se v souladu s vnitrosttnmi prvnmi předpisy nebo zvyklostmi na orgny přslušn pro bezpečnost a ochranu zdrav při prci, považuj-li zaměstnavatelem přijat opatřen a poskytnut prostředky za nedostatečn pro zajištěn bezpečnosti a ochrany zdrav při prci.“.
106. Podle nzoru ČMKOS se jedn v tomto přpadě o situaci, kdy komunitrn legislativa ponechala řešen konkrtn otzky, jak maj v přpadech zjištěn rizik nebo zdrojů nebezpeč postupovat zstupci zaměstnanců vůči zaměstnavateli, v kompetenci členskho sttu. Je toho nzoru, že 322 NZP představuje legitimn a stavně konformn řešen tto problematiky vychzejc z citovanho člnku směrnice Rady č. 89/391/ EHS. „Kdo jin než odbory jako zstupci zaměstnanců, kteř působ u zaměstnavatele a jsou bezprostředně znal všech prvnch a ostatnch předpisů dopadajcch na činnost zaměstnavatele, by měl jmnem zaměstnanců navrhovat opatřen ke zmrněn rizik ...“. Je nutn zdůraznit, že odborov organizace jsou nezvisl jak na sttu, tak na zaměstnavateli, což vyplv z mluvy MOP č. 87 i z Listiny. Tm je zaručeno, že rozhodovn odborovch inspektorů BOZP bude nepodjat. I přesto zkon upravuje opravn prostředek proti rozhodnut odborovho inspektora BOZP.
107. ČMKOS zdůrazňuje, že prvo kontroly odborů nad bezpečnost a ochranou zdrav při prci je rovněž prvem historickm, neboť bylo před 136 zkonku prce č. 65/1965 Sb. obsaženo v 14 a 15 zkona č. 65/1961 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdrav při prci, a před tm ještě v 5 zkona č. 67/1951 Sb., o bezpečnosti prce (pozn. - sprvně: o bezpečnosti při prci). V předpisech prvn republiky československ bylo obsaženo obdobn prvo v 2 odst. 1 zkona č. 144/1920 Sb., o zvodnch a revrnch radch při hornictv, a v 3 odst. 1 psm. e) zkona č. 330/1921 Sb., o zvodnch vborech. Historicky nejstarš ustanoven vslovně pojednvajc o kontrole odborů nad ochranou zdrav zaměstnanců je ustanoven 139 odst. 2 zkona č. 1/1888 ř. z., o razovm pojištěn dělnků, ve zněn pozdějšch předpisů, platn ke dni 1. 1. 1944, podle kterho „Členov zvodnho vboru, popřpadě zvodn rady, jsou povinni spolupůsobiti na zbraně razů.“(sic - pozn. red.))
108. ČMKOS nesouhlas s tvrzenm navrhovatelů, že informace zskan při kontrole využv odborov organizace při kolektivnm vyjednvn a tak narušuje onu „rovnovhu“ smluvnch partnerů kolektivnho vyjednvn. Jde totiž vhradně o prevenci rizik, ke kter je kontroln činnost odborů směřovna, a ne o nelegln zskvn informac o problmech zaměstnavatele. Ustanoven 322 NZP totiž věcně zce souvis s celou čst ptou NZP a zejmna s jejmi 101 a 102 o prevenci rizik. Podle čl. 11 vše uveden směrnice Rady č. 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavděn opatřen pro zlepšen bezpečnosti a ochrany zdrav při prci „zstupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci maj prvo poždat zaměstnavatele, aby přijal vhodn opatřen, a předložit mu k tomuto čelu nvrhy ke zmrněn rizik pro zaměstnance nebo k odstraněn zdrojů nebezpeč.“. ČMKOS s ohledem na dlouholet zkušenosti odborovch organizac v tto oblasti zdůrazňuje mimořdnou společenskou prospěšnost a vznam tto odborov kontroln činnosti, kter ve svch důsledcch v minulosti vznamně přispěla k ochraně zdrav a zchraně životů řady zaměstnanců. Odborov kontroln činnost nen konkurenčn ke „sttn“ kontrole (nedisponuje sankčnm oprvněnm); inspektorty prce na druh straně nemohou vykonvat takovou kontrolu soustavně, bezprostředně a v takovm rozsahu jako odborov organizace, kter působ „zevnitř“ se zevrubnou znalost situace na pracovištch zaměstnavatele, což je mimořdně nalhav zejmna v přpadě bezprostřednho ohrožen života nebo zdrav zaměstnanců. Zejmna tm napomh tato kontrola k naplněn stavně zaručenho prva na ochranu zdrav při prci (viz čl. 29 a 31 Listiny).
109. ČMKOS odmt, že prvn prava obsažen v 321 a 322 nerespektuje princip proporcionality. Jak NZP, tak star zkonk prce ukldaj zaměstnanci zkonnou povinnost v 249 odst. 1 a 2 a 251 NZP, resp. v 171 odst. 1 a 2 a 175 starho zkonku prce upozornit zaměstnavatele na hrozc škodu na jeho majetku a povinnost zakročit k odvrcen hrozc škody. V důsledku porušen uvedench povinnost m zaměstnavatel prvo požadovat na zaměstnanci, aby přispěl k hradě škody v rozsahu přiměřenm okolnostem přpadu, pokud ji nen možno uhradit jinak. Ochrana majetku zaměstnavatele je tak oproti obecn pravě obsažen v OZ značně poslena. Z toho vyplv, že sm NZP nen přitom důsledn, pokud jde o „vhu“ chrněnch zjmů. Zatmco hmotn majetek zaměstnavatele je chrněn upozorňovac a zakročovac povinnost zaměstnance (jejž nesplněn může vst až k odpovědnosti za škodu), život a zdrav zaměstnanců, což jsou nepochybně hodnoty vyšš, než hmotn statky, by stejnm způsobem v přpadě vypuštěn předmětnch ustanoven z textu zkona chrněny nebyly.
110. K nvrhu na zrušen ustanoven 278 odst. 1, 281 odst. 1, 282 odst. 2, 286 odst. 2 a 287 NZP, tkajcch se dajn nerovnosti v postaven zstupců zaměstnanců, ČMKOS vychz z toho, že v rmci Evropsk unie přsluš řešen tto otzky vlučně vnitrosttnm pravm. Evropsk prvo vztah odborovch organizac a podnikovch rad (v českm pracovnm prvu rad zaměstnanců), popřpadě jinch zstupců zaměstnanců neupravuje. Směrnice Evropskho parlamentu a Rady č. 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanov obecn rmec pro informovn zaměstnanců a projednvn se zaměstnanci v Evropskm společenstv, ani Směrnice Rady č. 94/45/ES ze dne 22. zř 1994 o zřzen evropsk rady zaměstnanců nebo vytvořen postupu pro informovn zaměstnanců a projednn se zaměstnanci v podnicch působcch na zem Společenstv a skupinch podniků působcch na zem Společenstv, neurčuj, jak subjekt by měl v uvedench zležitostech zaměstnance zastupovat. Zstupci zaměstnanců jsou v obou směrnicch označeni jako „zstupci zaměstnanců stanoven vnitrosttnmi prvnmi předpisy nebo zvyklostmi“. Z evropsk prvn pravy však vyplv, že pro čely informovn a projednvn zaměstnanci určitm způsobem zastoupeni bt maj, a je proto nezbytn, aby u zaměstnavatelů, kde nepůsob odborov organizace, působil jin kolektivn orgn zastupujc zaměstnance v těchto zležitostech. Pokud jde o rozsah informovn a projednn, vychz NZP z prvn pravy obsažen v předpisech Evropskch společenstv, zejmna z již zmněn Směrnice č. 2002/14/ES. Z dalšch směrnic pak vyplv prvo na informovn a projednn v souvislosti s hromadnm propouštěnm, převody podniků a bezpečnost a ochranou zdrav při prci. Konkrtn způsob a rozsah prva na informovn a projednn v takto vymezenm rmci je opět ponechn vnitrosttn pravě. Evropsk prvo tak plně respektuje nrodn specifika a potřeby, kter odůvodňuj i různ přstup k institucionlnmu zabezpečen prva na informace a projednn v jednotlivch členskch sttech. Do českho prvnho řdu byl institut volench zstupců zaměstnanců vložen v roce 2000 novelou zkonku prce provedenou zkonem č. 155/2000 Sb., kterou bylo česk pracovn prvo harmonizovno s prvem evropskm. Důvodem zaveden těchto novch typů zstupců zaměstnanců nebyla ani tak společensk poptvka po takov prvn pravě, jako nov prava prva zaměstnanců na informace a projednn a zabezpečen přstupu zaměstnanců k těmto informacm, kter reagovala zejmna na požadavky uvedench směrnic ES tkajcch se socilnho dialogu (kolektivn propouštěn, převod zaměstnavatele a Evropsk podnikov rady) a Evropsk sociln charty.
111. Podle ČMKOS nmitky uveden v nvrhu by byly oprvněn za předpokladu kvalitativn (prvně a obsahově) rovnosti odborů a rad zaměstnanců; tu však z normativnch textů vyvodit nelze. Reprezentativnost rady zaměstnanců se liš od t, kterou koaličn svoboda svěřuje odborům; jejich nerovnost tedy nezavd NZP, ten ji jen přejm. Je tedy neporozuměnm představa, že touto nerovnost „dochz k nepřmmu donucovn k členstv v odborovch organizacch“. Normativně se reprezentativnost odborů vztahuje na cel komplex světa prce, což je mimo možnosti rad zaměstnanců. Rada zaměstnanců a zstupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci jsou zstupci zaměstnanců sui generis. Nejedn se o jin sdružen ve smyslu čl. 27 odst. 3 Listiny, protože nejsou založena na členskm principu, jako je tomu u odborovch organizac a organizac zaměstnavatelů. Zaměstnanci se prostřednictvm těchto zstupců svobodně nesdružuj na ochranu svch hospodřskch a socilnch zjmů. Prvo svobodně se sdružovat s jinmi na ochranu svch hospodřskch a socilnch zjmů zakotven v čl. 27 Listiny je rozvedeno zkonem č. 83/1990 Sb., o sdružovn občanů, ve zněn pozdějšch předpisů, kter blže upravuje prvo občanů zakldat různ sdružen. Podle 9a tohoto zkona vznikaj i odborov organizace. Zkon o sdružovn občanů se však neaplikuje při vzniku rad zaměstnanců a zstupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci; ty vznikaj podle ustanoven 281 až 285 zkonku prce, nikoli na zkladě svobodnho sdružovn se zaměstnanců, ale volbou zaměstnanců. Jedn se tedy o volen zstupce zaměstnanců, kteř představuj pouhou platformu realizace jejich prva na informace a projednn a pln lohu prostřednka mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci pro usnadněn informovn a projednvn v podniku. Rada zaměstnanců a zstupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci nemaj prvn subjektivitu. Z toho vyplv, že ustaven rad zaměstnanců, popř. zstupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci, nen v ždnm přpadě realizac koaličnho prva, jako je tomu při ustaven odborov organizace. Tak mezinrodn prava (mluva MOP č. 87) tento zsadn rozdl respektuje, neboť pod svoji ochranu zahrnuje pouze a jen „organizaci pracovnků nebo zaměstnavatelů, kter m za cl podporovat a hjit zjmy pracovnků nebo zaměstnavatelů“ (čl. 10 citovan mluvy). Postaven rad zaměstnanců a zstupců pro oblast BOZP je tedy od postaven odborov organizace nutně rozdln, a to ze sv podstaty. Pokud by měly bt rady zaměstnanců a zstupci pro BOZP realizac koaličnho prva, bylo by nezbytn nejprve definovat koalici, kter je oprvněna uskutečnit volbu rady zaměstnanců či zstupce pro BOZP jako svho orgnu. Touto koalic nepochybně nen a ani nemůže bt kolektiv zaměstnanců; přitom nen nikoho jinho, kdo by byl oprvněn ustavit volbou radu zaměstnanců či zstupce pro BOZP.
112. Pokud by se mělo přistoupit na argumentaci navrhovatelů, bylo by podle ČMKOS nezbytn za koalici (sdružen) uznat i zaměstnance zaměstnavatele. V takovm přpadě by však šlo o porušen svobody sdružovn, neboť postaven zaměstnance určitho zaměstnavatele vznik na zkladě jinho prvnho konu, než je přihlšen se k členstv v koalici (vůle vstoupit do koalice), a to na zkladě vůle uzavřt pracovněprvn vztah. ČMKOS trv na tom, že svoboda každho sdružovat se s jinmi na ochranu svch hospodřskch a socilnch zjmů garantovan čl. 27 Listiny tedy nen NZP nikterak dotčena. Pravdiv pr nen ani tvrzen navrhovatelů, že prvn prava NZP nepřipoušt, aby vedle sebe působily rady zaměstnanců a odborov organizace. Podle NZP spolu mohou všichni zstupci zaměstnanců za určitch podmnek koexistovat. Jak vyplv z ustanoven 282 odst. 1 a 2 NZP, v přpadě, že u zaměstnavatele bude působit rada zaměstnanců nebo zstupce pro BOZP a nsledně u tohoto zaměstnavatele vznikne tak odborov organizace, nebude to znamenat okamžit znik volench zstupců zaměstnanců. Všichni zstupci zaměstnanců budou působit vedle sebe, dokud volenm zstupcům zaměstnanců neskonč jejich volebn obdob, a zaměstnavatel bude muset vůči všem plnit povinnosti, kter mu ukld zkon, nedohodnou-li se mezi sebou a se zaměstnavatelem jinak. Tato koexistence odborov organizace a volench zstupců zaměstnanců může skončit ještě před uplynutm jejich volebnho obdob, jestliže bude u zaměstnavatele uzavřena podnikov kolektivn smlouva nebo pokud by počet členů rady zaměstnanců klesl na mně než tři. Uzavřen kolektivn smlouvy je rozumnou a objektivn podmnkou zniku (pozn.: funkce) volench zstupců zaměstnanců. Jestliže totiž bude uzavřena kolektivn smlouva, svědč to o tom, že odborov organizace si již zskala dostatečnou autoritu. Bylo by pak nadbytečn, aby u zaměstnavatele působily dva druhy zstupců zaměstnanců, kter by se v čsti činnost dublovaly. Navc mluva MOP č. 135 v čl. 5 požaduje, „aby bylo zajištěno, že zvolench zstupců nebude užito k oslaben postaven zčastněnch odborů nebo jejich zstupců“. K takovmu zneužit by snadno mohlo dojt v přpadě, pokud by oba druhy zstupců zaměstnanců mohly existovat vedle sebe naprosto bez omezen. Faktem navc je, že praxe si nov typ zstupců zaměstnanců během uplynulch let nijak vznamně neosvojila. Stle existuje početn skupina zaměstnavatelů, u nichž nepůsob odborov organizace, a přesto je počet rad zaměstnanců, přp. zstupců pro oblast BOZP prakticky miziv.
113. ČMKOS dle uvd, že pokud jde o různ rozsah oprvněn, kter NZP přiznv odborov organizaci a volenm zstupcům zaměstnanců, je důležit si uvědomit, že odborov organizace je na rozdl od rady zaměstnanců, přp. zstupce pro BOZP, subjektem, kter vznikl na zkladě Listinou zaručen koaličn svobody. Odborov organizace tak maj zvlštn postaven, kter vyplv ze samotn jejich podstaty a čelu, ke ktermu byly založeny. S jejich zvlštnm postavenm souvisej i zvlštn oprvněn, kter jsou jim jako zkonnm zstupcům zaměstnanců garantovna prvnm řdem (zejmna mluvami MOP). Aby mohly tato sv oprvněn (přpadně povinnosti) řdně plnit, nlež jim navc někter dalš informace (viz 287), kter volen zstupci zaměstnanců ke sv činnosti nepotřebuj. Navc, jak již bylo řečeno, se reprezentativnost odborů normativně vztahuje na cel komplex světa prce, což je mimo možnosti rad zaměstnanců. Odbory nejsou pouhm prostřednkem mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci v oblasti informovn a projednn. Odborov organizace je nadna vlastn prvn subjektivitou a může vystupovat v pracovněprvnch vztazch jmnem všech zaměstnanců, jednat za ně a hjit jejich zjmy. Stěžejn role odborů pak spočv v kolektivnm vyjednvn, kdy jako představitel kolektivu všech zaměstnanců dojednvaj se zaměstnavatelem kolektivn smlouvu, kter upravuje hromadn podmnky vkonu prce, zejmna pak otzky odměňovn. Proto jsou odborům v 287 dna navc někter dalš oprvněn (např. prvo na informace o vvoji mezd, prvo projednn ekonomick situace zaměstnavatele, systm odměňovn a někter dalš). čast pracujcch na řzen podniku, čili demokracie na pracovišti, je neodlučitelnou součst demokratickho sttu a nelze ji vnmat jako porušovn vlastnickch prv zaměstnavatele. Zaměstnanci maj nesporně prvo podlet se na dobrch ekonomickch vsledcch zaměstnavatele, ke kterm svou prac předevšm přispěli. Tato myšlenka je nedlnou součst konceptu tzv. Corporate social responsibility (CSR), tedy sociln odpovědnosti podniků, podle kterho maj obchodn korporace povinnost brt ohledy na všechny zčastněn subjekty (tedy i na zaměstnance) ve všech aspektech svch obchodnch operac. Jde o etick chovn podniků, kter nezohledňuje pouze dosažen zisku, ale přispv tak ke zlepšen kvality života zaměstnanců a jejich rodin. Koncept CSR je dlouhodobě jednm ze stěžejnch tmat Evropsk unie a všech jejch členů. ČMKOS zdůrazňuje, že tvrzen navrhovatelů, že zvhodněnm odborovch organizac oproti ostatnm zstupcům zaměstnanců, kteř odborově organizovni nejsou, dochz k nepřmmu donucovn k členstv v odborovch organizacch, nen podloženo ždnm relevantnm důkazem a neopr se ani o ždn ustanoven NZP. Poskytovn lepšch pracovnch podmnek odborově organizovanm než odborově neorganizovanm zaměstnancům, kvůli ktermu dajně dochz (přp. by mohlo dochzet) k nepřmmu donucovn k členstv v odborovch organizacch a k rozporu se svobodou sdružovn, by bylo protiprvn. Jednou ze zkladnch zsad dosavadnho i NZP je zsada rovnho zachzen se zaměstnanci a zkazu jakkoli diskriminace zaměstnanců, jakož i fyzickch osob uchzejcch se o zaměstnn [ 13 odst. 2 psm. b)]. Zaměstnavatel tedy nemůže rozdlně zachzet se zaměstnanci pouze na zkladě toho, zda jsou, či nejsou členy odborov organizace. Proto ČMKOS zastv nzor, že platn prvn prava postaven odborov organizace nezpůsobuje nepřm donucovn k členstv v odborech, a nemůže tedy představovat porušen stavně zaručenho prva svobodně se sdružovat zakotvenho v čl. 27, ani prv garantovanch v čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny.
114. ČMKOS se dle vyjadřuje k nvrhu na zrušen ustanoven 24 odst. 2 NZP, pokud jde o dajn nerovn postaven mezi odborovmi organizacemi. Co se tče požadavku vyslovenho ve druh větě čl. 27 odst. 2 Listiny („Omezovat počet odborovch organizac je nepřpustn, stejně jako zvhodňovat někter z nich v podniku nebo odvětv.“), i prvn teorie uznv, že oprvněn odborov organizace jednat i jmnem nečlenů může v krajnm přpadě, tj. nedojde-li k dohodě o společnm postupu, svědčit nejreprezentativnějš odborov organizaci: „Pokud jde o druhou větu, jej ustanoven jsou provedena jednak již zmněnm zkonem č. 83/1990 Sb., ve zněn zkona č. 300/1990 Sb., jednak tzv. zkonem o pluralitě odborů, tj. zkonem č. 120/1990 Sb., kterm se upravuj někter vztahy mezi odborovmi organizacemi a zaměstnavateli, ve zněn zkona č. 3/1991 Sb., (tj. ve zněn 11. novely zkonku prce). Tyto předpisy byly vydny jako reakce na dřvějš vlučn postaven jednotn odborov organizace - Revolučnho odborovho hnut (ROH) - a vyznačuj se snahou zajistit absolutn odborovou pluralitu. To se projevilo již v novele zkona o sdružovn občanů (proveden zkonem č. 300/1990 Sb.), kter sice vyžaduje u odborovch organizac pouhou evidenci namsto registrace, neuvd však ždn určovac znaky, podle nichž by bylo možno je odlišit od jinch sdružen; za odborovou organizaci je tedy nutno považovat každou organizaci občanů, kter se za takovou sama prohls a je jako takov evidovna ministerstvem vnitra, což dv možnost přpadnho zneužit. Umožňuje je zejmna tž zkon o pluralitě odborů, kter zaměstnavatelům ukld součinnost a spolurozhodovn se všemi u něj působcmi odborovmi organizacemi. Nedohodne-li se s nimi jinak, a tak při sjednvn podnikovch kolektivnch smluv, všechny tyto organizace s nm jednaj jen společně a ve vzjemn shodě, pokud se mezi sebou a s nm nedohodnou jinak; to umožňuje, aby zaměstnavatel vytvořenm pseudoodborov organizace jen z několika mlo členů fakticky blokoval kolektivn vyjednvn. Proto se uvažuje o uplatněn tzv. principu reprezentativnosti odborů, kter uznv oprvněn každ odborov organizace vystupovat jmnem svch členů, avšak oprvněn jednat i jmnem nečlenů dv jen odborov organizaci nejreprezentativnějš, přičemž zkon stanov kritria, podle nichž se tato reprezentativnost zjišťuje (počet členů, proporcionalita zastoupen aj.). Takov oprvněn - pokud by bylo uzkoněno - by neznevhodňovalo tuto nejreprezentativnějš organizaci ve smyslu Listiny, pokud by reprezentativnost byla pravidelně ověřovna a každ dalš odborov organizace měla možnost se o ni uchzet.“ (Pavlček, V., Hřebejk, J., Knapp, V., Kostečka, J., Sovk, Z.: stava a stavn řd Česk republiky. 2. dl. Prva a Svobody. Linde Praha, a. s., Praha 1996, s. 210 - 211).
115. ČMKOS vychz ve svm nzoru na 24 odst. 2 NZP tak ze skutečnosti, že i stavn soud ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 40/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 30, nlez č. 88, vyhlšen pod č. 199/2003 Sb.) konstatoval, že „jestliže je čelem kolektivnho vyjednvn bt mechanismem sociln komunikace a demokratickho procedurlnho řešen potencilnch konfliktů ohrožujcch vnitřn mr, pak je spjat i s požadavkem legitimity (reprezentativnosti)“. stavn soud tak vyjdřil, že dřvějš prvn prava založen na absolutn pluralitě odborů neodůvodněně zvhodňovala nejmenš (nejmně reprezentativn) odborov organizace na kor většch (reprezentativnch) odborovch organizac, kterm tak bylo omezeno, popř. znemožněno uplatňovn hospodřskch a socilnch zjmů, pro jejichž ochranu se zaměstnanci v odborovch organizacch sdružuj (odborov organizace s nepatrnou členskou zkladnou, zastupujc menšinu zaměstnanců mohla zablokovat kolektivn vyjednvn proti zjmu většiny zastupovan reprezentativn odborovou organizac) v rozporu s čelem prva na kolektivn vyjednvn. ČMKOS zdůrazňuje, že 24 odst. 2 NZP pravou reprezentativnosti tyto nereprezentativn odborov organizace z kolektivnho vyjednvn nevylučuje. Zkon předpokld, že jednotliv odborov organizace jednaj společně a ve vzjemn shodě, pokud se mezi sebou a se zaměstnavatelem nedohodnou na jinm postupu. Zaměstnavatel tedy může s nejreprezentativnějš odborovou organizac uzavřt kolektivn smlouvu teprve v přpadě, kdy k takov dohodě nedojde. Tm zkonodrce sledoval naplněn smyslu a cle kolektivnho vyjednvn vyplvajcho z mluv MOP (zejmna mluv č. 98 a č. 154). Reprezentativnost určen prostřednictvm největšho počtu členů odborov organizace (organizac) působc u zaměstnavatele je jasn a objektivn kritrium. Je plně v souladu s stavou. Ustanoven čl. 27 odst. 2 Listiny zn: „Odborov organizace vznikaj nezvisle na sttu. Omezovat počet odborovch organizac je nepřpustn, stejně jako zvhodňovat někter z nich v podniku nebo v odvětv.“. Tento pokyn stavodrce stanov rovnost šanc, nikoliv rovnost ve vsledku. Ustanoven 24 odst. 2 NZP tedy nen s tmto člnkem Listiny v rozporu, neboť šanci doshnout vsledku, tedy sdružovat většinu z odborově organizovanch zaměstnanců podniku, popřpadě prosadit sv nzory, představy či zjmy vůči zaměstnavateli, m kterkoliv odborov organizace.
116. Podle nzoru ČMKOS je tedy ustanoven 24 odst. 2 NZP v souladu s stavou a neodporuje čl. 27 odst. 2 Listiny. Podle čl. 6 Evropsk sociln charty m stt povinnost podporovat kolektivn vyjednvn. Dosavadn princip, že kterkoli odborov organizace mohla vetovat uzavřen kolektivn smlouvy, s tm byl v rozporu. Nov prvn prava obsažen v 24 odst. 2 NZP je tak vznamnm opatřenm na podporu kolektivnho vyjednvn a uzavrn kolektivnch smluv, k nž jednotliv stty zavazuje tak mluva MOP č. 154. Česk republika si tak touto cestou vytvř i důležit předpoklad pro ratifikaci uveden mluvy. Pokud se konečně tk nmitky navrhovatelů, že ustanoven 24 odst. 2 vykazuje znmky neurčitosti či neplnosti, ČMKOS ji odmt, neboť tuto nmitku by bylo možn překlenout pouze za cenu nevhodně pravy kasuistick.
117. K dalšmu nvrhu na zrušen ustanoven 33 odst. 3, 73 odst. 1. 73 odst. 2 počtek věty prv ve zněn „Jestliže je zaměstnavatelem jin prvnick osoba než uveden v 33 odst. 3“ ČMKOS konstatuje, že nvrh napad novou prvn pravu jmenovn a odvolvn vedoucch zaměstnanců z hlediska zachovn rovnho postaven mezi zaměstnavateli (zaměstnanci); NZP totiž umožňuje založit pracovn poměr jmenovnm jen u „sttnch“ zaměstnavatelů a tak pr diskriminuje zaměstnavatele tzv. soukrom sfry. Oproti předchoz prvn pravě obsažen v 27 odst. 4 starho zkonku prce, kdy pracovn poměr mohl bt založen u vedoucch zaměstnanců jmenovnm u kterhokoliv zaměstnavatele, maj tuto možnost podle 33 odst. 3 NZP skutečně jen někteř z nich, a to jen pokud jde o „vedouc organizačnch složek sttu, vedouc organizačnch jednotek organizačnch složek sttu, ředitele sttnch podniků, vedouc organizačnch jednotek sttnch podniků, vedouc sttnch fondů, jestliže je v jejich čele individuln orgn, vedouc přspěvkovch organizac, vedouc organizačnch jednotek přspěvkovch organizac a ředitele školsk prvnick osoby, nestanov-li zvlštn prvn předpis jinak“. ČMKOS vychz z toho, že stavn soud v minulosti opakovaně odmtl absolutn chpn principu rovnosti s tm, že rovnost „občanů“ nelze chpat jako kategorii abstraktn, nbrž jako rovnost relativn, kter požaduje pouze odstraněn neodůvodněnch rozdlů (např. v nlezu stavnho soudu sp. zn. Pl. S 15/93, Sbrka rozhodnut, svazek 1, nlez č. 3, vyhlšen pod č. 34/1994 Sb.). ČMKOS je nzoru, že k narušen rovnosti intenzity požadovan stavnm soudem nedochz, tj. nedochz k znevhodněn „soukromch“ zaměstnavatelů oproti „sttnm“ zaměstnavatelům tm, že ti mohou zaměstnance na tzv. jmenovan pozici odvolat i za situace, kdy tento zaměstnanec neporušil svou pracovněprvn povinnost. Tento nzor se opr o prvn pravu obsaženou v 73 odst. 2 a 3 NZP umožňujc dohodu jin prvnick osoby než osoby uveden v 33 odst. 3 s jejm vedoucm zaměstnancem ( 73 odst. 3) o tom, že i tento zaměstnavatel může vedoucho zaměstnance z jeho funkce odvolat s nsledky uvedenmi v 73 NZP, je-li zroveň dohodnuto, že se vedouc zaměstnanec může tohoto msta vzdt (tato prava plat obecně, aniž by byl u takovho zaměstnance založen pracovn poměr jmenovnm). Odchyln zachzen v otzce odvolvn vedoucch zaměstnanců „soukromch“ a „sttnch“ zaměstnavatelů je odůvodněno mj. prvě s ohledem na jejich obecně odlišn charakter oproti „sttnm“ zaměstnavatelům. Soukromm subjektům poskytuje NZP v tto otzce (oproti předchoz prvn pravě) větš smluvn prostor v souladu s požadavkem liberalizace pracovněprvn pravy v soukromm sektoru a větš svobodu těchto zaměstnavatelů při regulaci pracovněprvnch vztahů. Pro odchylnou pravu mezi soukromou a sttn sfrou existuj i věcn argumenty. Pokud jde o zaměstnance, na kter se možnost jmenovn podle NZP vztahuje, je třeba vzt v vahu to, že jde zejmna o zaměstnance, jejichž pracovn vztahy (služebn poměr) upravuje (dosud nečinn) zkon č. 218/2002 Sb., o službě sttnch zaměstnanců ve sprvnch řadech a o odměňovn těchto zaměstnanců a ostatnch zaměstnanců ve sprvnch řadech (služebn zkon), ve zněn pozdějšch předpisů. Dominantnm znakem zaměstnaneckho vztahu sttnch zaměstnanců podle tohoto zkona je, že sttn zaměstnanec činn pro stt je povinen zachovat sttu coby svmu zaměstnavateli věrnost, mus splňovat zkonem stanoven předpoklady, z nichž nemůže přichzet v vahu vjimka, podlh zvšenm povinnostem, zejmna povinnosti dodržovat služebn kzeň a krn odpovědnosti a tak možnosti svho přeložen k vkonu sttn služby do jinho služebnho řadu. Prvn prava sttn služby obsahuje zkonn omezen některch prv sttnch zaměstnanců, jako je pln zkaz jin vdělečn činnosti, než je vkon sttn služby, s určitmi vjimkami, omezen prva na stvku a omezen podnikatelsk činnosti; na zaměstnaneck (pracovn) poměry zaměstnanců ministerstev a jinch sprvnch řadů se vztahuje tzv. lustračn zkon (zkon č. 451/1991 Sb., kterm se stanov někter dalš předpoklady pro vkon některch funkc ve sttnch orgnech a organizacch Česk a Slovensk Federativn Republiky, Česk republiky a Slovensk republiky, ve zněn pozdějšch předpisů). Z uvedench důvodů zaměstnaneck vztah (služebn poměr) mezi fyzickou osobou (sttnm zaměstnancem) a sttem nebude zakldn dvoustrannm prvnm konem (smlouvou), nbrž jednostrannm jmenovnm sttem. Vzhledem k tomu, že činnost zkona č. 218/2002 Sb. byla již několikrt odložena, bylo odůvodněn zachovat alespoň u vedoucch „sttnch“ zaměstnanců, kteř i po dni činnosti NZP vykonvaj sv zaměstnn stle ještě v pracovnm poměru, prvn režim „jmenovn“. Ze všech uvedench důvodů takto založen diferenciace mezi tzv. „sttnmi“ a „soukrommi“ zaměstnavateli, kter umožňuje doshnout různmi prvnmi prostředky odpovdajcmi specifickm rysům „soukromho“ a „sttnho“ sektoru thož prvnho důsledku (odvoln vedoucho zaměstnance z jeho funkce), je podle nzoru ČMKOS třeba považovat za odůvodněn odlišn přstup, kter i kdyby byl posouzen jako nerovn zachzen, v ždnm přpadě nedosahuje intenzity, o jak hovoř stavn soud a kter by opodstatňovala zrušen vše uvedench napadench ustanoven NZP.
118. ČMKOS dle uvd k nvrhu na zrušen ustanoven 305 odst. 1 a 306 odst. 4 NZP (vnitřn předpisy), že podle navrhovatelů je nerovnost zapřčiněna tm, že zaměstnavatel může vnitřnm předpisem upravit prva zaměstnanců uveden v 305 odst. 1 jen tehdy, pokud u něj nepůsob odborov organizace. V opačnm přpadě mus bt tato prava obsažena v kolektivn smlouvě, popř. může bt kolektivn smlouvou přenesena na vnitřn předpis zaměstnavatele. Tento rozdl pravy považuj navrhovatel za přčinu nerovnho zachzen se zaměstnavateli, způsobujc rozpor dotčen pravy s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny.
119. S touto interpretac ČMKOS nesouhlas. Vychz přitom z judikatury stavnho soudu, podle nž je rovnost kategori nikoli abstraktn (absolutn), ale toliko relativn a nelze ji chpat mechanicky a egalitřsky (nlez Pl. S 5/95 - viz vše). V danm přpadě je jist rozdlnost v zachzen naprosto odůvodněn. ČMKOS dle upozorňuje, že uplatňovn argumentu o „nerovnm“ postaven zaměstnavatelů, u nichž působ odborov organizace a u nichž nepůsob, by ve svm důsledku mohlo vst až ke zpochybněn prva se sdružovat v odborovch organizacch, zaručenho vedle čl. 27 Listiny i čl. 8 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech a dalšmi mezinrodněprvnmi instrumenty. Z faktu působen odborov organizace u zaměstnavatele totiž i v mnoha dalšch ohledech vyplv odlišn postaven oproti zaměstnavateli, u nějž odbory nepůsob (např. povinnost kolektivně vyjednvat, povinnost projednvat, poskytovat informace aj.). S ohledem na prvo na svobodn sdružovn v odborovch organizacch však nelze tyto přklady odlišnho zachzen považovat za porušen stavně zaručenho principu rovnosti, neboť se s ohledem na zsadu proporcionality, pod jejmž zornm hlem je třeba chpat i princip rovnosti, jedn o zcela odůvodněn rozdlnosti. Navrhovatel mimo to uvděj, že zaměstnavatel, u nichž nepůsob odborov organizace, jsou vystaveni menšm „zsahům do vlastnickch prv“ a dalšm „omezenm zaměstnavatele“ (str. 32) než zaměstnavatel, u nichž odbory působ. Tato tvrzen navrhovatelů považuje ČMKOS za vraz jist ideologick platformy, založen na odmtn socilnch prv zaměstnanců jako objektivn bze podnikatelsk aktivity, reprezentovan určitou sociln skupinou ve společnosti, kter neuspěla se svou viz o pravě pracovněprvnch vztahů v legislativnm procesu a střet idej přenš před stavn soud.
120. ČMKOS m za to, že normu, ukldajc zaměstnavatelům povinnost upravovat mzdov, platov a jin prva zaměstnanců zejmna kolektivnmi smlouvami, a nikoli vnitřnmi předpisy, je třeba interpretovat i s ohledem na prvn povahu těchto vnitřnch předpisů. Ty totiž obecně nejsou teori českho pracovnho prva považovny za prvn kony, a ohledně jejich vydvn tak plat jin pravidla než pro prvn kony. Vzhledem k tomu, že vnitřn předpisy zaměstnavatele upravuj blže neurčen počet přpadů thož druhu (jsou zvazn pro všechny zaměstnance zaměstnavatele, kter vnitřn předpis vydal) a že za splněn požadavků na jejich platnost mohou bt prva a povinnosti v nich obsažen vymahateln, jsou vnitřn předpisy považovny za quasi normativn akty, resp. za prvn akty hybridn povahy, majc znaky jak prvnho konu, tak i normativnho aktu (Galvas, M. a kol. Pracovn prvo. 2. vyd. Brno: Doplněk Brno, 2004, s. 447; Bělina, M. a kol. Pracovn prvo. 1. vydn. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 58).
121. Podle ČMKOS je třeba si dle uvědomit, že podstata jednostrannho rozhodovn zaměstnavatele o prvech zaměstnanců, zejmna pokud se jedn o prva tak vznamn, jakmi jsou prva mzdov a platov, je teoreticky přinejmenšm sporn. V soukromm prvu, za jehož součst lze modern pracovn prvo, resp. jeho čst tkajc se těchto prv a povinnost zaměstnavatele a zaměstnance považovat, totiž plat, že prva a povinnosti jeho subjektů jsou stanovovny na zkladě projevů vůle obou těchto subjektů v postaven smluvnch stran, nikoli na zkladě jednostrannho určen. Tento způsob stanoven prv a povinnost je typick pro prvo veřejn, resp. byl typick pro totalitn prvo, za jehož reminiscenci lze pravu vnitřnch předpisů v českm pracovnm prvu považovat. [Pro srovnn odlišnho chpn podstaty vnitřnch předpisů zaměstnavatele lze přitom uvst prvo německ, v němž jsou tato opatřen považovna za „jednostrann přsliby zaměstnavatele, jak hodl vyplcet platy, mzdy a ostatn platby za vkony, považovan za zavazujc smluvn nabdku pro každho jednotlivho zaměstnance. Zaměstnanec m možnost přijmout jednostrann přslib zaměstnavatele buď vslovně anebo konkludentně tm, že danou platbu přijme. Přslib se potom stane součst jednotliv pracovn smlouvy a již nemůže bt zaměstnavatelem jednostranně zrušen. Zroveň m pro svoji všeobecnou platnost kolektivněprvn charakter a stejnou hodnotu jako zvodn dohoda, a d se proto touto dohodou zase zrušit“. (Lexikon prce. Lexikon der Arbeit. Nadace Friedricha Eberta, 1994, s. 48)].
122. Podle ČMKOS to, že zaměstnavatel nem neomezenou volnost stanovit mzdov a platov prva zaměstnanců, nelze vzhledem k vše uvedenmu považovat za omezen rovnosti nebo za zsah do stavně zaručen ochrany vlastnickho prva zaměstnavatele. Porušenm rovnosti mezi subjekty soukromho prva by naopak byl stav opačn, kdyby jednomu subjektu (zaměstnavateli) bylo přiznno jednostranně a neomezeně rozhodovat o zsadnch prvech subjektu jinho (zaměstnance) při vyloučen a popřen stěžejnch zsad soukromho prva. Jestliže NZP rozdlně od starho zkonku prce klade důraz na poslen smluvnch prvků v pracovnm prvu a na určovn zkladnch prv zaměstnanců na zkladě dohody s nimi, resp. s jejich zstupci, je třeba tento krok vnmat jako vznamn opatřen na podporu liberalizace pracovněprvn regulace a rozšiřovn smluvn svobody. NZP pr tmto poslenm smluvnch prvků odstraňuje dosavadn nerovn postaven zaměstnanců vůči zaměstnavatelům v tak důležitch otzkch, jak představuj jejich mzdov, platov a ostatn prva v pracovněprvnch vztazch, neboť mzdov vnitřn předpisy nebo vnitřn předpisy upravujc poskytovn cestovnch nhrad mohly dřve existovat nezvisle na existenci kolektivn smlouvy, tj. i nezvisle na vůli zaměstnanců. Podle ČMKOS je přitom s podivem, že navrhovatel, ač v jinch oblastech rozhodně zastvaj prosazovn smluvn volnosti v pracovněprvnch vztazch, v přpadě vnitřnch předpisů zaměstnavatele zastvaj pozici zcela protichůdnou; požaduj, aby zaměstnavatel disponoval neomezenou rozhodovac pravomoc ohledně prv zaměstnanců, a chtěj mu tak přiznat ve vztahu k zaměstnancům velmi nerovn postaven.
123. ČMKOS zdůrazňuje, že povinnost podporovat a prosazovat kolektivn vyjednvn vyplv pro Českou republiku z řady mezinrodněprvnch instrumentů, zejmna z mluvy MOP č. 98 o provděn zsad prva organizovat se a kolektivně vyjednvat (čl. 4) nebo z Evropsk sociln charty (čl. 6). Jestliže tedy zkonodrce tato vchodiska respektoval a přslušn prva zaměstnanců a jejich odborovch organizac do NZP vtělil, nelze to považovat za porušen rovnosti mezi zaměstnavateli (odůvodňovan tvrzenm, že zaměstnavatel, u kterch odborov organizace nepůsob, jsou tm ušetřeni určitch omezen z kolektivnho vyjednvn pramencch), nbrž za legitimn respektovn stavně i mezinrodněprvně zakotvench prv zaměstnanců a jejich zstupců.
124. ČMKOS uzavřela, že vnitřn předpisy vydvan zaměstnavatelem je třeba v podmnkch českho pracovnho prva považovat za institut, jehož prvn povaha se blž normativnmu prvnmu aktu. Vzhledem k tomu, že vnitřn předpis je aktem, kterm jsou jednostranně určovna prva v pracovněprvnch vztazch jinm subjektům (zaměstnancům), je třeba jeho vydvn připustit spše vjimečně, při splněn určitch podmnek. V tomto ohledu se ČMKOS jev prava proveden v ustanoven 305 odst. 1 NZP jako vyhovujc, neboť v souladu s prosazovnm smluvn svobody v pracovněprvnch vztazch a i s prvem na odborov sdružovn a kolektivn vyjednvn stanov zkladn pravidlo, že mzdov, platov a jin prva zaměstnanců maj bt upravovna v kolektivnch smlouvch, tedy na zkladě volnch projevů zaměstnavatele a zstupců zaměstnanců. prava ve vnitřnm předpisu zaměstnavatele pak připad v vahu pouze v přpadě, kdy u zaměstnavatele odborov organizace nepůsob, a nelze tedy uzavřt kolektivn smlouvu, resp. je-li oprvněn provst přslušnou pravu ve vnitřnm předpisu obsaženo v kolektivn smlouvě.
125. Nvrh požaduje rovněž zrušen ustanoven 306 odst. 4 NZP, obsahujc povinnost zaměstnavatele, u kterho působ odborov organizace, zskat jej souhlas k vydn nebo změně pracovnho řdu. Argumentem navrhovatelů je, že tato prava stejně jako v přpadě 305 odst. 1 způsobuje nerovnost mezi zaměstnavateli. Pokud se tk tohoto mechanickho uplatňovn principu rovnosti, odkazuje ČMKOS na nzor uveden k tomu vše. Poněvadž je pracovn řd vnitřnm předpisem sui generis, lze v mnohm odkzat rovněž na argumentaci uvedenou k nvrhu na zrušen 305 odst. 1 NZP. I v přpadě spolurozhodovn odborov organizace o vydn pracovnho řdu se jedn o projev prva na odborov sdružovn a podpory kolektivnho vyjednvn, jež maj směřovat k dosažen a udržen socilnho smru mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci.
126. ČMKOS dle poukazuje na to, že pracovn řd je institutem, kter rozvd a konkretizuje povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců vyplvajc z platnch prvnch předpisů. Přslušn odborov organizace přitom maj podle 320 odst. 1 NZP prvo projednvat, a tedy spolupodlet se na vzniku nvrhů zkonů a ostatnch prvnch předpisů tkajcch se důležitch zjmů pracujcch. Ustanoven 306 odst. 4, kter zakotvuje spolurozhodovn přslušn odborov organizace při provděn a specifikaci těchto přijatch prvnch norem na konkrtn podmnky u zaměstnavatele, tedy toto oprvněn upravuje v nvaznosti na spoluprci odborovch organizac při jejich vzniku. Tento mechanismus, spočvajc v tom, že zaměstnanci, resp. jejich reprezentanti v určit mře participuj jak na vzniku prvnch norem, kter se jich obecně tkaj, tak i na jejich specifikaci u konkrtnho zaměstnavatele, lze považovat za dalš legitimn vyjdřen respektu zkonodrce vůči zkladnm hospodřskm a socilnm prvům zaměstnanců, tedy zejmna prvům na odborov sdružovn a svobodn kolektivn vyjednvn. Souhlas odborov organizace s vydnm pracovnho řdu rovněž souvis s oprvněnm odborov organizace kontrolovat dodržovn prvnch předpisů u zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že pracovn řd je institutem konkretizujcm povinnosti z těchto prvnch předpisů vyplvajc, lze souhlas odborov organizace s jeho vydnm považovat za vznamn prostředek prevence porušovn prvnch předpisů u zaměstnavatele.
127. ČMKOS dle nesouhlas s nmitkami navrhovatelů - navrhujcch zrušen ustanoven 46 a 61 odst. 1 NZP - že uveden ustanoven NZP, kter stanov povinnost zaměstnavatele předem projednat s odborovou organizac přeložen ( 46 NZP) nebo vpověď či okamžit zrušen pracovnho poměru ( 61 odst. 1 NZP) i v přpadě zaměstnanců, kteř nejsou členy odborov organizace, zasahuj do individulnch prv zaměstnanců, zejmna do jejich soukrom a osobn svobody. Odborov organizace tu v individulnm přpadě realizuje svou obecnou ochrannou funkci a je vzna ustanovenmi o ochraně lidsk svobody a důstojnosti. V obou napadench ustanovench jde o situace, kdy m bt zaměstnavatelem vznamnm způsobem jednostranně zasaženo do pracovněprvnho vztahu mezi nm a zaměstnancem. Odborov organizace jako zstupce všech zaměstnanců zaměstnavatele zde vystupuje do jist mry jako „pojistka“; odbory dobře znaj jak poměry zaměstnavatele, tak i zaměstnanců, kter zastupuj, a mohou se v obou přpadech relevantně vyjadřovat. ČMKOS je nzoru, že tmto postupem se d předejt nejen jednostrannmu převděn na jinou prci (v rozporu s pracovn smlouvou), ale i vpovědm, popř. okamžitm zrušenm pracovnch poměrů ještě před jejich realizac. Odborov organizace tak do jist mry vystupuje jako prostřednk, kter může pomoci nalzt jin vhodn řešen. Nen možn tato oprvněn odborů vytrhvat z kontextu celkovho působen odborov organizace v pracovněprvnch vztazch jmnem všech zaměstnanců. Činnost odborů zde zce souvis s odborovmi kontrolnmi oprvněnmi ( 321 NZP) a prvem odborov organizace na informace a projednn ( 287 NZP). Zkon tyto přpady jednostrannch zsahů zaměstnavatele do pracovnho poměru se zaměstnancem považuje za natolik zvažn, že pro tyto situace vslovně upravuje povinnost projednn s odborovou organizac, tedy vlastně zvlštn kontrolu postupu zaměstnavatele.
128. Podle nzoru ČMKOS jsou tato odborov oprvněn důsledkem ochrann funkce pracovnho prva a souvis se samotnou podstatou činnosti odborovch organizac, kterou je hjen hospodřskch a socilnch zjmů nejen jejich členů, ale i ostatnch zaměstnanců. Zruky koaličn svobody (čl. 8 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech, čl. 27 Listiny) legitimizuj obrannou aktivitu odborovch organizac, jež by bez možnosti aktivnho vstupu do pracovněprvnch vztahů byla pouze proklamativn. Pokud jde o legitimitu odborů nejen v poměru k jejich členům, ale k souhrnu všech zaměstnanců, je nutn konstatovat, že to, co vzniklo v historickm procesu jako objektivn nutnost obrany prce vnějšmi silami (stt, odbory), je v individulnm a obecnm zjmu legalizovno. Navc obdobn oprvněn nejsou ojediněl ani v cizch prvnch řdech. Napřklad v Německu m podnikov rada dokonce prvo spolurozhodovat při převděn zaměstnanců na jinou prci v podnicch, kde pravidelně pracuje vce než dvacet zaměstnanců s prvem volit, jakož i tam, kde jsou vytvořeny předpisy o vběru uchazečů o msto (viz Lexikon prce. Lexikon der Arbeit. Nadace Friedricha Eberta, 1994, s. 170).
129. ČMKOS dodv, že ustanoven 286 odst. 2 NZP (podle něhož mj. jedn za zaměstnance, kter nen odborově organizovn, v pracovněprvnch vztazch odborov organizace s největšm počtem členů, kteř jsou u zaměstnavatele v pracovnm poměru, neurč-li tento zaměstnanec jinak) dv zaměstnanci, kter nen odborově organizovn, možnost určit jinou odborovou organizaci, aby za něj v pracovněprvnch vztazch jednala. V souladu s garantovanou koaličn svobodou a odborovou pluralitou se takov zaměstnanec může rovněž sdružit v jin odborov organizaci. Tm, že zaměstnavatel s odborovou organizac projedn převeden zaměstnance na jinou prci, vpověď, kterou hodl zaměstnanci dt, nebo okamžit zrušen pracovnho poměru, nijak podle stanoviska nezasahuje do nedotknutelnosti osoby zaměstnance a jeho soukrom ani do jeho osobn svobody. Vešker informace, kter jsou v těchto přpadech předmětem projednn a kter jsou tak odborov organizaci zpřstupněny, souvisej s vkonem prce (pracovnm poměrem zaměstnance), a jejich projednn nen tedy způsobil osobn svobodu a soukrom zaměstnance narušit.
130. Podle ČMKOS však zaměstnanec nemůže s ohledem na charakter ustanoven 46 a 61 odst. 1 NZP a uplatněn zsady rovnho zachzen v pracovněprvnch vztazch vyloučit jakoukoliv odborovou organizaci. Jednostrannm prohlšenm zaměstnance, že nechce bt v pracovněprvnch vztazch zastupovn ždnou odborovou organizac, nemůže zaniknout zkonem garantovan oprvněn odborů ani povinnost zaměstnavatele. Totž plat o dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jejmž předmětem by bylo vyloučen odborov organizace z projednn, neboť by šlo o smlouvu k tži třet osoby, kter nen přpustn.
131. ČMKOS m s ohledem na vše uvedenou argumentaci za to, že by stavn soud neměl předloženmu nvrhu na zrušen některch ustanoven novho zkonku prce vyhovět.
IX.
132. Prvn zstupce skupiny poslanců (navrhovatelů) předložil k stanovisku ČMKOS repliku, v nž obshle polemizoval s argumentac v něm obsaženou. Stanovisko ČMKOS se podle navrhovatelů snaž navodit dojem, že se v předmětn věci jedn nikoliv o prvn, nbrž o politicko- ideologick problm, kter nepřsluš řešit stavnmu soudu. Navrhovatel jsou přesvědčeni, že v předmětn zležitosti je věcn stavněprvn zklad zcela jednoznačn, což vyplv jednak z nvrhu samotnho, jednak z toho, že se ČMKOS k cel řadě stavněprvnch problmů NZP (v nvrhu zmněnch) vůbec nevyjadřuje (a to k ustanovenm 20 NZP, 342 odst. 1, 325 a 326 ve spojen i s 491 odst. 2 OZ, s 516 odst. 3, 572 odst. 1, 573 a 575 OZ, jakož i s 497, 517 odst. 1 a 561 odst. 2 OZ). Sama ČMKOS např. konstatuje, že s nzkou kvalitou a neseznatelnost prvnch předpisů se lze v Česk republice setkat prakticky u každho důležitějšho prvnho předpisu; v podstatě tedy argumentuje tm, že množstv nekvalitnch prvnch předpisů vytvř jaksi standard, kter ve svm důsledku vede k tomu, že v rmci danho „standardu“ již nelze kvalitu novch prvnch předpisů z hlediska stavněprvnch předpokladů zpochybňovat. S takovmi zvěry se navrhovatel neztotožňuj; naopak maj za to, že uveden argumentace ČMKOS svědč prvě pro to, že by se stavn soud předmětnm nvrhem zabvat měl, neboť pouze jemu přsluš posoudit mru stavn konformnosti každho prvnho předpisu. Myln je pr rovněž nmitka ČMKOS, že stavnmu soudu nepřsluš řešen otzky „potřeby“ určit prvn pravy z hlediska zsahu do zkladnch prv a svobod. Dochz-li totiž k takovmu zsahu, mus bt respektovn princip přiměřen (spravedliv) rovnovhy mezi požadavkem obecnho zjmu společnosti a požadavkem na ochranu zkladnch prv jednotlivce. Z konstantn judikatury stavnho soudu jakož i Evropskho soudu pro lidsk prva (ESLP) dle vyplv, že zkladn prvo či svobodu lze omezit pouze v zjmu jinho zkladnho prva či svobody nebo veřejnho statku tak, že vzjemn poměřovn spočv ve třech kritrich: vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti (v užšm smyslu). stavn soud přitom ve sv judikatuře neaplikuje pouze zmněn kritria, nbrž tak postult minimalizace zsahu do zkladnch prv. Navrhovatel namtaj, že napadan ustanoven zasahuj do zkladnch prv a svobod, aniž by byl zachovn požadovan princip přiměřen rovnovhy a aniž by byla nležitě odůvodněna nutnost a intenzita jejich zsahu. jma na zkladnch prvech způsoben napadenmi ustanovenmi NZP, je nepřiměřen a prvn prava tak svmi negativnmi důsledky přesahuje přpadn pozitiva, kter by měl představovat veřejn zjem na n. Jak vyplv z vše uvedenho, jakož i ze samotn judikatury stavnho soudu, je stavn soud přslušn (na rozdl od tvrzen ČMKOS) napadan zkonn ustanoven a jejich stavnost posuzovat i z tohoto hlediska. Test proporcionality patř, mimo jin, ke standardnm prvnm nstrojům jak evropskch stavnch soudů, tak soudů mezinrodnch, resp. nadnrodnch. Představu, že „potřebnost“ dan pravy a tzv. „proporcionalitu/přiměřenost“ mezi obecnm zjmem a zsahem do zkladnch prv a svobod je oprvněn posuzovat a určovat pouze zkonodrce bez možnosti přezkoumn stavnm soudem, nepovažuj navrhovatel za sprvnou.
133. V replice ke stanovisku ČMKOS k jednotlivm napadenm ustanovenm NZP navrhovatel zejmna uvedli, že nikdy netvrdili, že v kogentnosti některch ustanoven NZP spočv protistavnost ustanoven 2 odst. 1 NZP. Za nesprvn však považuj tvrzen ČMKOS, že z hlediska zstavnosti dotčench ustanoven lze zvažovat pouze to, zda kogentnost ustanoven NZP je či nen v souladu s stavně zaručenou zsadou smluvn volnosti a autonomie vůle. Zdůrazňuj, že za problematick z hlediska stavnosti považuj způsob, jakm je kogentnost a dispozitivnost v NZP upravena, a mru kogentnosti, ke kter zvolen metoda pravy vede a jež nerespektuje zsadu proporcionality. Nelze pr opomjet, že hlavnmi uživateli NZP jsou běžn zaměstnanci a zaměstnavatel, kteř jsou stěž schopni různ vkladov metody použt, a je tedy v zsadě vyloučeno, že budou schopni určit, zda se v konkrtnm přpadě jedn o ustanoven, od kterho se mohou či nemohou odchlit. Zkonk prce by v tomto smyslu měl bt přehlednou a v mezch možnost jednoduchou prvn normou, kter připoušt minimum vkladovch pochybnost. ESLP, jakož i stavn soud opakovaně konstatovaly, že prvn prava mus bt formulovna dostatečně přesně tak, aby umožnila každ osobě (v přpadě potřeby za pomoci znalch poradců) přizpůsobit sv chovn. Pokud se lze určen obsahu prvn normy dobrat pouze za použit sprvn interpretačn metody, pak je evidentn, že je narušen princip seznatelnosti prvnho stavu a předvdatelnosti prvnho rozhodnut, a takov norma neumožňuje každ osobě sv chovn j přizpůsobit.
134. Podle repliky navrhovatelů kogentn prava, resp. jej mra, zasahuje do zkladnch prv a svobod. Jedn se o zsah do smluvn volnosti jakožto derivtu stavn ochrany prva vlastnickho a do autonomn sfry jednotlivce. K takovmu zsahu přitom může dojt pouze v přpadech odůvodněnch určitm veřejnm zjmem, jestliže je takov zsah přiměřen a potřebn, při zachovn postultu minimalizace zsahu do zkladnch prv. V opačnm přpadě dochz k porušen stavnosti. Skutečnost, že kogentn povahu NZP (na rozdl od původnho zkonku) společensk potřeba ani veřejn zjem neodůvodňuj, vyplv přitom i z deklarovanho zkonodrcova změru, i ze samotnho vyjdřen ČMKOS, kde se hovoř o zaveden určit mry liberalizace do pracovnho prva, kterou vyvolala prvě změna společenskch potřeb a veřejnho zjmu. Navrhovatel netvrd, že by NZP měl v pracovnm prvu zavst bezbřehou smluvn volnost; „pouze“ zdůrazňuj, že využit koncepce delegace ve spojen s dalšmi způsoby vymezen „dispozitivnosti“ v 2 odst. 1 NZP vede v podstatě k naprost kogentnosti celho NZP, což neodpovd veřejnmu zjmu a společenskm potřebm a proklamovanmu změru zkonodrců; zasahuje však do stavně chrněn smluvn volnosti a svobody jednotlivce, takže je protistavn. Ze zněn 2 odst. 1 NZP ve spojen s 4 NZP (koncepce delegace) zcela jednoznačně vyplv, že nelze dohodnout nic, co je „nějak“ obsaženo v občanskm zkonku, pokud na to NZP vslovně neodkže. Dohodnout lze tedy pouze to, co je v NZP upraveno či předvdno, a přpadně uzavřt tzv. innomintn smlouvu, jejž možnost existence je však velmi omezen. Koncepce delegace tedy prakticky ždn prostor pro smluvn svobodu častnků pracovněprvnch vztahů nedv.
135. Replika považuje za nepravdiv tvrzen ČMKOS, že novtorsk a netradičn moment představuje již sama možnost aplikovat na pravu pracovněprvnch vztahů OZ. Pokud jde o vazbu pracovnho a občanskho prva, m vzjemn propojen těchto prvnch odvětv svůj historick zklad. Toto propojen, byť na principu subsidiarity, je tradičn a aplikačně standardn v převžn většině sttů a bylo tak v Česk republice, a to až do přijet zkonku prce v roce 1965, kdy v důsledku tehdejšch ideologickch koncepc a direktivně řzen ekonomiky došlo k osamostatněn pracovněprvn pravy a naprostmu odtržen pracovnho prva od prva občanskho. NZP měl napravit přetrhn vazeb mezi občanskm prvem a prvem pracovnm a clem bylo zpracovat jej tak, že se nadle již nemělo jednat o zcela nezvisl, samostatn kodex upravujc pracovněprvn vztahy bez vazby na oblast občanskho prva. S ohledem na vše vše uveden bylo tedy zcela legitimn očekvat, že vztah občanskho a pracovnho prva bude upraven standardně na zkladě principu subsidiarity.
136. Replika považuje za zavdějc tvrzen ČMKOS, že 4 NZP zakld možnost aplikovat na pravu pracovněprvnch vztahů občansk zkonk. Koncepce delegace totiž odkazuje pouze na určit konkrtn ustanoven OZ bez vazby na ustanoven ostatn. Navzn pracovnho prva na prvo občansk je při tto koncepci delegace zcela iluzorn. V podstatě lze řci, že i nadle m bt NZP svm způsobem samostatnm, bez vznamnho prolnn s občanskm prvem, neboť z občanskho zkonku mohou bt použita vlučně ta ustanoven, na kter NZP vslovně odkazuje. Vraznou nevhodu principu delegace je to, že maj bt použita ustanoven jinho prvnho kodexu (upravujc jinou oblast), ovšem nikoliv subsidirně, nbrž rovnocenně vedle ostatnch ustanoven NZP, a to bez nvaznosti na ostatn ustanoven občanskho zkonku. Prvě tato skutečnost způsobuje vrazn aplikačn problmy tkajc se těch ustanoven, na kter NZP v rmci koncepce delegace vslovně odkazuje. Koncepce delegace tak zakld prvn nejistotu a nestabilitu v důsledku neseznatelnosti a nejasnosti prvnch norem a odporuje nejen smluvn volnosti, ale i zsadě tzv. kvality prva, a popr i důvěru v prvo. V důsledku koncepce delegace se tak ustanoven OZ, na kter je (kogentně) NZP odkazovno, bez možnosti dalšho rozšřen „aplikace“ OZ stvaj součst pracovnho prva a de facto NZP.
137. Podle repliky ČMKOS nesouhlas s vkladem, dle kterho si častnci pracovněprvnch vztahů mohou na zkladě ustanoven 18 NZP ve spojen s ustanovenm 48 OZ sjednat odstoupen od smlouvy. Navrhovatel v tto souvislosti připomnaj, že tento prvn institut byl vždy součst prvn pravy pracovněprvnch vztahů a byl součst i starho zkonku prce po celou dobu jeho existence; ve vztahu k pracovnm smlouvm byla zvolena prava, kter s vjimkou přpadu, kdy zaměstnanec nenastoupil do prce, vslovně vylučovala odstoupen od pracovn smlouvy ( 245 odst. 4 zkona č. 65/1965 Sb.). Star zkonk prce nejen že umožňoval odstoupen od smlouvy ze zkonnch důvodů, nbrž umožňoval dokonce i sjednn smluvnch důvodů pro odstoupen od smlouvy. Odstoupen od smlouvy je tedy standardnm institutem pracovnho prva, kter byl v pracovnm zkonku zakotven od svho počtku. V tomto směru tedy NZP nepředstavuje ždnou změnu. Dle prvn pravy NZP je tedy nadle možn odstoupit od smlouvy ze zkonnch a smluvně dojednanch důvodů (tak, jak tomu bylo dosud). NZP pouze - na rozdl od dosavadnho zkonku prce - již neobsahuje (časov) omezen prva zaměstnavatele odstoupit od smlouvy pracovn. To tedy nasvědčuje tomu, že myslem zkonodrce skutečně bylo umožnit aplikaci 48 OZ i ve vztahu k pracovněprvnm smlouvm, včetně pracovnch smluv. NZP ve svm 36 odst. 2 upravuje speciln zkonn důvod odstoupen od pracovn smlouvy pouze jako jeden ze zkonnch důvodů odstoupen od smlouvy stanovench NZP a vedle toho je nadle možn častnky dohodnout dalš důvody odstoupen od smlouvy (a to i pracovn). Vzhledem k tomu, že na rozdl od dosavadnho zkonku prce neobsahuje NZP pravu, kter by omezovala možnost odstoupit od pracovn smlouvy, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do prce, lze dle prvn pravy NZP od pracovn smlouvy odstoupit časově neomezeně (tj. po celou dobu jejho trvn).
138. Navrhovatel v replice namtaj, že to, že odstoupen od pracovn smlouvy nen v 48 odst. 1 NZP uvedeno, neznamen, že nen možn od pracovn smlouvy odstoupit. Poukazuj na skutečnost, že ani „star zkonk prce“ neobsahoval ve svm ustanoven 42 odst. 1 (skončen pracovnho poměru) „odstoupen od pracovn smlouvy“, což neznamenalo a nikdy nebylo vykldno tak, že by nebylo možn od pracovn smlouvy odstoupit; naopak od pracovn smlouvy bylo možno odstoupit z důvodu uvedenho v 33 odst. 2 ZP. Při vše uvedenm (evidentně nesprvnm) vkladu ČMKOS by nebylo vůbec možn od pracovn smlouvy odstoupit; to vyvrac jak prvn prava obsažen v NZP, tak i samotn ČMKOS, kter ve svm vyjdřen uvd možnost odstoupit od pracovn smlouvy dle 36 odst. 2 NZP. ČMKOS tak sama svůj argument zcela popr. Navrhovatel tedy uzavraj, že zněn 48 odst. 1 NZP (původně 42 ZP) nemělo a ani nadle nem vliv na možnost odstoupen od pracovn smlouvy, kterou NZP vslovně připoušt a upravuje. Dle NZP lze od pracovn smlouvy odstoupit jednak ze zkonnch důvodů specifikovanch v 36 odst. 2 NZP a dle v 49 OZ (na kter vslovně odkazuje 18 NZP) a v 497 OZ, 517 odst. 1 OZ, 561 odst. 2 OZ a 575 OZ (na kter vslovně odkazuje 326 NZP) a jednak z důvodů dohodnutch častnky smluvnho vztahu. Pokud je tedy možn přes zněn 48 NZP odstoupit od pracovn smlouvy ze zkonnho důvodu dle 36 odst. 2 NZP - což ČMKOS vslovně připoušt - nen důvod k tomu, aby nemohlo dojt k odstoupen od pracovn smlouvy i z jinch zkonnch důvodů či z důvodů dohodnutch, neboť to NZP vslovně umožňuje.
139. Replika dle reaguje na ustanoven 13 odst. 2 psm. g) NZP, podle něhož „Zaměstnavatel nesm požadovat ani sjednat zajištěn zvazku v pracovněprvnm vztahu, s vjimkou konkurenčn doložky a sržek z přjmu z pracovněprvnho vztahu.“. Vyslovuje pochybnosti o tom, že „obecn zsada pro pracovněprvn vztahy může bt lex specialis k jinmu, konkrtnmu a specilnmu ustanoven pracovněprvnch vztahů jako lex generalis“. ČMKOS dle na podporu aplikovatelnosti 544 odst. 1 a 2 a 545 OZ, na kter je vslovně odkazovno v 326 NZP, namt, že „smluvn pokutu lze totiž sjednat k zajištěn plněn zaměstnavatele ve prospěch zaměstnance“. Navrhovatel zdůrazňuj, že tento vklad se však neopr o zněn ustanoven 13 odst. 2 psm. g) NZP; to totiž neumožňuje sjednat zajištěn jakhokoliv zvazku v pracovněprvnm vztahu, a to bez ohledu na to, č zvazek by měl bt zajišťovn. Z danho ustanoven tedy vyplv, že nelze zajistit ždn zvazek v pracovněprvnm vztahu, tedy ani zvazek zaměstnance vůči zaměstnavateli.
140. Podle repliky ČMKOS na obhajobu stavnosti napadanho 13 odst. 2 psm. g) NZP tak namt, že „omezen zajištěn zvazků je vrazem ochrany ekonomicky slabš smluvn strany“ a chrn „řdnho zaměstnance, aby nebyl zatěžovn nepřiměřenmi břemeny“. Navrhovatel zdůrazňuj, že zde nejde o „omezen“ možnosti zajištěn, nbrž o vyloučen možnosti zajištěn zvazku, neboť sržky ze mzdy lze stěž považovat za zajišťovac institut. To považuj za radikln zsah do stavně zaručench prv a svobod, kter nem obdoby ani v totalitnm režimu. Dokonce i star zkonk prce zajištěn prv a povinnost z pracovněprvnch vztahů umožňoval. Nmitka ochrany ekonomicky slabš smluvn strany nen v tomto přpadě namstě. Tmto ustanovenm 13 odst. 2 psm. g) NZP m bt chrněn nikoliv zaměstnanec obecně, ale zaměstnanec chovajc se protiprvně. Pokud se zaměstnanec chov „řdně“, nedochz a ani nemůže dojt k využit zajištěn zvazku, a nemůže tedy bt jakkoliv „postižen“; samo zajištěn nem sankčn charakter, nbrž m napomoci věřiteli zskat dlužn plněn.
141. Replika dle reaguje na obsah vyjdřen ČMKOS k otzce obsahov neseznatelnosti a nepředvdatelnosti napadanch ustanoven 321 a 322 NZP. ČMKOS zdůrazňuje, že prvo kontroly odborovch orgnů dle 321 a 322 NZP nelze kvalifikovat jako vkon sttn sprvy. Tento nzor však narž nejen na nov sprvn řd a na prvn teorii, nbrž i na zcela jednoznačně vysloven nzor JUDr. Josefa Vedrala (předsedy komise pro veřejn prvo Legislativn rady vldy) publikovan v jeho člnku nazvanm „K rozsahu působnosti novho sprvnho řdu“. Vedral konstatuje, že se zkon č. 500/2004 Sb., sprvn řd, vztahuje i na fyzick a prvnick osoby vykonvajc působnost v oblasti veřejn sprvy, a to s dodatkem, že nově se bude sprvn řd vztahovat např. na postupy odborovch organizac podle 22 a 136 ZP (nyn 321 a 322 NZP), „neboť i v tomto přpade jde o vkon veřejn sprvy sttem delegovan na prvnick osoby, tedy o sprvn řzen“.
142. Z argumentace ČMKOS lze dovodit, že ČMKOS opomněla novou pravu sprvnho řdu a jej vztah k NZP. Vzhledem k tomu, že NZP byl vydvn za činnosti novho sprvnho řdu, musel bt zpracovn a vydn v souladu s prvn pravou v danou dobu činnou. Namstě by tedy neměl bt argument, že NZP z prvn pravy novho sprvnho řdu nevychz, nen s nm v souladu či k n nepřihldl, naopak tyto skutečnosti by opět dokldaly rozpor se zsadou tzv. kvality prva. Dle prvn pravy novho sprvnho řdu (zkon č. 500/2004 Sb., sprvn řd) je sprvnm orgnem orgn moci vkonn, orgn zemnho samosprvnho celku, jakož i fyzick nebo prvnick osoba nebo jin orgn, pokud jim bylo svěřeno rozhodovn o prvech a povinnostech fyzickch a prvnickch osob v oblasti veřejn sprvy. stavn soud definoval již dřve orgn veřejn moci takto: „Veřejnou moc stt vykonv předevšm prostřednictvm orgnů moci zkonodrn, vkonn a soudn a za určitch podmnek ji může uskutečňovat rovněž prostřednictvm dalšch subjektů. Kritriem pro určen, zdali jin subjekt kon jako orgn veřejn/sttn moci, je skutečnost, jestli konkrtn subjekt rozhoduje o prvech a povinnostech jinch osob a tato rozhodnut jsou sttn moc vynutiteln nebo jestli může stt do těchto prv a povinnost zasahovat.“. Podle nzoru navrhovatelů, jakož i předsedy komise pro veřejn prvo Legislativn rady vldy tedy předmětnmi ustanovenmi 321 a 322 NZP byl svěřen odborovm organizacm vkon sttn moci. To pr plyne i z ustanoven 322 odst. 4 NZP, dle kterho nklady vznikl vkonem kontroly nad bezpečnost a ochranou zdrav při prci hrad stt. Nzor ČMKOS odmtajc vklad, dle kterho by prvo kontroly a vydvn zvaznch pokynů a zkazů odborovch organizac bylo vkonem sttn sprvy, tedy podle navrhovatelů opět dokld neseznatelnost a nepředvdatelnost napadanch ustanoven.
143. Replika považuje za překvapiv nzor ČMKOS, že by zvazn pokyn dle 322 odst. 2 psm. a) NZP a zkaz prce přesčas a prce v noci dle 322 odst. 2 psm. b) NZP měly bt nezvazn a měly by bt chpny pouze jako doporučen. Poukazuj i na to, že dan kontroln činnost a možnost ukldat zmněn opatřen je, mimo jin, svěřena do působnosti inspektortů prce dle zkona č. 215/2005 Sb., o inspekci prce, což dokld duplicitu prvn pravy a konkurenčn vkon kontroln činnosti. V danm přpadě je pak zaměstnavatel povinen vstupovat, bez možnosti volby, do smluvnch vztahů s odborovmi organizacemi, jakožto subjektem, kter nad nm vykonv veřejnou moc; vykonv dozor a je oprvněn ukldat mu zvazn pokyny a zkazy. ČMKOS ve svm vyjdřen ani nezohledňuje možnost tzv. šikanznho vkonu prva odborovch organizac. Předmětn prava tedy jednak zasahuje do vlastnickho prva zaměstnavatele a zroveň zakld nerovn postaven mezi zaměstnavateli a odborovmi organizacemi v jejich smluvnch vztazch; je tak činěno zcela neodůvodněně, neboť zkonem o inspekci prce je do působnosti inspektortů prce svěřeno (kromě kontroln činnosti) mimo jin i vydvn rozhodnut o zkazu prce přesčas, prce v noci, prce zaměstnankyň a mladistvch zaměstnanců, je-li vykonvna v rozporu se zvlštnm prvnm předpisem, a o zkazu použvan pracovišť, prostředků a vkonu prac a činnost ohrožujcch bezpečnost osob a ukldn opatřen k odstraněn zvad a nedostatků (srov. k tomu 322 odst. 2 NZP) apod. Vzhledem k tomu, že inspektorty prce jsou navc povinny neprodleně kontrolovat zvady, o nichž byly vyrozuměny odborovou organizac, a zejmna pak proto, že zkon o inspekci prce (na rozdl od NZP) přesně stanov postup inspektortů (přp. inspektorů) při vkonu jejich působnosti (včetně kontroln činnosti), je pr zcela neodůvodněn, aby bylo odborovm organizacm svěřeno oprvněn vydvat zaměstnavateli zkazy či ukldat zvazn pokyny. Pokud by vkon činnosti odborovch organizac nebyl (přes vše uveden) kvalifikovn jako vkon sttn sprvy a nedopadal na něj (dle tvrzen ČMKOS) sprvn řd, pak navrhovatel zdůrazňuj, že za takov situace je nutno prvn pravu těchto otzek v NZP považovat za zcela nedostatečnou; to proto, že upravuje odborovm organizacm svěřen kontroln oprvněn a zejmna pak neurčit prvo odborů ukldat zaměstnavateli zvazn nařzen pouze značně obecně a nestanov ždn podrobnějš pravidla a postup pro vkon těchto svěřench oprvněn. Nen totiž zřejm, kdo je oprvněn v těchto otzkch za odborovou organizaci jednat, jakm způsobem může provdět kontrolu (např. po vstupu na pracoviště), jak podklady je oprvněna k vkonu kontroly požadovat, jakm způsobem může požadovat odstraněn zvad na zaměstnavateli a jakm způsobem může zakzat prci, resp. prci přesčas a prci v noci; zejmna pak nen zřejm charakter danho jednn a nen vůbec upraven přslušn postup.
144. Replika kritizuje, že je navc (bezprecedentně) přiznno odborovm organizacm prvo ukldat zaměstnavatelům (a zřejmě i zaměstnancům) zvazn nařzen, kter rozhodně nelze se zřetelem na zněn 322 odst. 2 interpretovat jako pouh doporučen. Z ždn mezinrodn smlouvy, z prva Evropskch společenstv ani z stavy nelze dovodit prvo odborů vystupovat vůči zaměstnavateli v souvislosti s kontrolou direktivně, jako nadřzen orgn s možnost ukldat zaměstnavateli a jeho zaměstnancům zvazn pokyny. Vždy se jedn jen o prvo na informace a na projednn, nanejvš o prvo dvat zaměstnavateli nvrhy či doporučen. Argumentace ČMKOS s odkazy na mezinrodn mluvy a na prvo ES či na historickou zkonnou pravu naš republiky neodůvodňuje napadanou prvn pravu a zmněn vrazn zsah do prv zaměstnavatele. Srovn-li se tato prvn prava s prvn pravou Evropskch společenstv, je zřejm, že prvn prava ES v zsadě upravuje pouze prvo zaměstnanců na informovn a na projednn, a to i ve vztahu k oblasti bezpečnosti a ochrany zdrav při prci. Prvo kontroly zaměstnavatele zaměstnanci (či jejich zstupci) nen na rovni ES vslovně regulovno a ani předpokldno. ČMKOS argumentuje ve svm vyjdřen Směrnic Rady č. 89/391/EHS. Navrhovatel však poukazuj na to, že tato směrnice upravuje pouze prvo zaměstnanců (resp. jejich zstupců) na informace o bezpečnostnch a zdravotnch rizicch a o ochrannch a preventivnch opatřench u zaměstnavatele a stanov povinnost zaměstnavatele přijmout vhodn opatřen, aby měli zaměstnanci přstup ke stanovenm informacm (čl. 10). Zmněn čl. 10 směrnice tedy garantuje pouze informačn povinnost; z navazujcho čl. 11 pak vyplv povinnost projednat se zaměstnanci (resp. jejich zstupci) otzky tkajc se bezpečnosti a ochrany zdrav při prci. K čl. 11 odst. 3 tto směrnice navrhovatel zdůrazňuj, že ten zakotvuje pouze prvo zstupců zaměstnanců poždat zaměstnavatele, aby přijal vhodn opatřen, a předložit mu k tomuto nvrhy. Čl. 11 odst. 6 směrnice pak upravuje prvo zaměstnanců obracet se na orgny přslušn pro bezpečnost a ochranu zdrav při prci, považuj-li zaměstnavatelem přijat opatřen a poskytnut prostředky za nedostatečn. Oprvněn poždat zaměstnavatele o přijet vhodnch opatřen či obrtit se na přslušn orgny nelze ztotožňovat s kontroln pravomoc odborovch organizac tak, jak je v NZP upravena, a zejmna pak s jejich oprvněnm vydvat zvazn zkazy a pokyny. Ani zmněn mezinrodn mluvy takov oprvněn odborovch organizac nezakotvuj. mluva MOP č. 87 upravuje „pouze“ obecně svobodu sdružovn a ukld sttům vzanm touto mluvou zajistit zaměstnancům svobodn vykonvn prva odborově se organizovat; upravuje tedy ta prva a svobody, kter jsou v našem prvnm řdu zakotvena v Listně zkladnch prv a svobod. mluva MOP č. 87 tedy kontroln pravomoc odborovch organizac neřeš, a proto o tuto mluvu nelze oprat ani kontroln pravomoc odborovch organizac, ani jejich oprvněn ukldat zaměstnavateli zvazn pokyny.
145. K dalš čsti stanoviska ČMKOS navrhovatel uvedli, že souběžn existence rad zaměstnanců a odborovch organizac u jednoho zaměstnavatele je v jinch zemch obvykl. Porovnme-li naši prvn prava např. s pravou SRN, lze uvst, že na rozdl od napadan česk prvn pravy, kter dualismus rad zaměstnanců a odborovch organizac vylučuje, v SRN (jako v jedn z vce zem) se dle zkona o podnikov kolektivn smlouvě dualismus rad zaměstnanců a odborovch organizac předpokld. Navrhovatel tvrd, že ČMKOS ve svm vyjdřen nerovnost rad zaměstnanců a odborovch organizac potvrzuje. Založenou nerovnost rad zaměstnanců a odborovch organizac ČMKOS zdůvodňuje kvalitativn (?) nerovnost odborovch organizac a rad zaměstnanců vyplvajc z normativnch textů (!) a dle tm, že „
reprezentativnost rady zaměstnanců se liš od t, kterou koaličn svoboda svěřuje odborům
“. Takov rozdl navrhovatel popraj, neboť nzor ČMKOS se neopr o stavn pořdek republiky. Uveden nerovnost zakld zroveň nerovnost mezi zaměstnanci, a tm je i v rozporu s tzv. negativn koaličn svobodou. stava neuvd ani důvod, proč by měli mt odborově organizovan zaměstnanci větš oprvněn, zvhodněn a ochranu oproti zaměstnancům odborově neorganizovanm.146. Podle repliky ČMKOS opomnělo, že tzv. koaličn svoboda neznamen pouze (aktivn) prvo svobodně se sdružovat, nbrž i prvo se svobodně nesdružovat, nebt členem ždnho sdružen (jako např. odborovch organizac), či z takovhoto sdružen vystoupit. Koaličn svoboda tedy chrn nejen odborově organizovan zaměstnance, nbrž i zaměstnance, kteř se rozhodli odborově nesdružovat. Nen tedy pravda, že by koaličn svobodu mohli realizovat jen odborov organizace, přpadně jin sdružen s prvn subjektivitou. ČMKOS dle argumentuje tm, že odborov organizace maj prvn subjektivitu, že rady zaměstnanců ždnou prvn subjektivitu nemaj a „nejsou realizac koaličnho prva“. ČMKOS tedy namt, že k porušen prva svobodně se sdružovat zakotvenho v čl. 27 Listiny nemohlo dojt u rad zaměstnanců a odborově neorganizovanch zaměstnanců s odůvodněnm, že nejsou „koalic“. Podle repliky však, poněvadž odborov organizace (a tedy i odborově organizovan zaměstnanci) jsou NZP zvhodněni oproti ostatnm zaměstnancům (odborově neorganizovanm) a jejich zstupcům, dochz k nepřmmu donucovn k členstv v odborovch organizacch; to je porušenm prva svobodně se sdružovat zakotvenho v čl. 27 Listiny a zakld to nerovn postaven mezi odborově organizovanmi zaměstnanci a zaměstnanci ostatnmi. ČMKOS nebere v vahu skutečnost, že i zstupci zaměstnanců existuj u zaměstnavatelů jako důsledek „realizace“ Listinou zaručen koaličn svobody, tedy i volby nebt odborově organizovn. Přestože je pravda, že po určitou dobu dle NZP dualismus odborů a rady zaměstnanců může existovat, tento dualismus je časově omezen, a to do doby uzavřen podnikov kolektivn smlouvy, a rada zaměstnanců nsledně zanik přmo ze zkona. Je tedy evidentn, že NZP nechce dualismus odborů a rad zaměstnanců připustit, a svou prvn pravou jej v podstatě zakazuje.
147. Podle repliky spočv dalš nmitka ČMKOS v tom, že uzavřen kolektivn smlouvy je rozumnou a objektivn podmnkou zniku rad zaměstnanců, neboť svědč o tom, že odborov organizace již zskala dostatečnou autoritu, a je tedy nadbytečn, aby u zaměstnavatele působily dva druhy zstupců zaměstnanců. Tato nmitka je čelov a ideologick. Uzavřen kolektivn smlouvy totiž zkon v situaci, kdy u zaměstnavatele působ odborov organizace, jednoznačně předpokld, a nen tedy vrazem zskn jaksi „autority“ odborů. Argumentace ČMKOS mluvou MOP č. 135 je pr zcela lich, neboť naopak tato mluva počt s existenc odborů a rad zaměstnanců (a jakchkoliv jinch zvolench zstupců) vedle sebe, tedy s dualismem rad zaměstnanců a odborů.
148. Nmitka ČMKOS, že si praxe rady zaměstnanců přliš neosvojila, je podle repliky zavdějc, neboť rady zaměstnanců nemohou dle striktn prvn pravy NZP existovat, pokud u zaměstnavatele působ odborov organizace. To, že v praxi nejsou rady zaměstnanců četn, je podle navrhovatelů prvě důsledkem (protistavn) prvn pravy obsažen v ZP a NZP.
149. V replice se zdůrazňuje, že protistavn nen sm tzv. princip reprezentativnosti odborů bez dalšho. Ustanoven 24 odst. 2 NZP považuj navrhovatel za protistavn prvě proto, že nezakld ryz princip reprezentativnosti; jde o to, jakm způsobem je tento (tvrzen) princip v NZP upraven a jak tato prava přinš důsledky (a prvn nejistotu). ČMKOS obhajuje pouze obecně tzv. princip reprezentativnosti, nepředkld však ždn argumenty obhajujc danou prvn pravu. ČMKOS se ve svm stanovisku nevypořdala s tm, že napadan prvn prava vůbec neupravuje podmnky zakotvenho hybridu absolutn plurality a principu reprezentativnosti (nen upraveno, za jakch podmnek může zaměstnavatel uzavřt kolektivn smlouvu s odborovou organizac, a kdy již lze mt za to, že se odborov organizace neshodnou na společnm postupu; nen řešena otzka, co se stane s kolektivnm vyjednvnm a uzavřenm kolektivn smlouvy, pokud se v průběhu kolektivnho vyjednvn změn reprezentativn organizace, tedy smluvn strana, se kterou by měla bt kolektivn smlouva uzavřena; nen ani zřejm, jak postup je vyžadovn od zaměstnavatele, jestliže zjist, že odborov organizace nepostupuj ve vzjemn shodě apod.). ČMKOS pr pouze obecně uvd, že nmitku neurčitosti a neplnosti ustanoven 24 odst. 2 NZP „by bylo možn překlenout pouze za cenu nevhodně kasuistick pravy“. Pokud je však absolutně postrdna prava přslušnch postupů a pravidel, lze - podle navrhovatelů - stěž označovat jakoukoliv pravu stanovc zkladn postupy a pravidla za pravu, kter by byla kasuistick. Zdůrazňuj, že se přitom jedn o oblast zcela zsadn, rozhodujc pro průběh kolektivnho vyjednvn, tedy o oblast socilně velmi citlivou. Nedostatečn a neurčit prvn prava 24 odst. 2 NZP může ve svm důsledku velice zkomplikovat samotn kolektivn vyjednvn a vst k narušen socilnho smru, a to nejen ve vztahu zaměstnavatel - odbory, nbrž i na straně odborovch organizac samotnch.
150. Replika rovněž oponuje ČMKOS v tom, že by navrhovatel napadali ustanoven 33 odst. 3 NZP, 73 odst. 1 a počtek prv věty 73 odst. 2 NZP z hlediska „pouh“ absolutn nerovnosti. Shledvaj totiž napadan ustanoven protistavnmi z toho důvodu, že založen nerovnost porušuje dalš zkladn prvo, a to prvo vlastnick. Zkonodrce tak zvhodňuje určitou skupinu zaměstnavatelů a určitou skupinu zaměstnanců, aniž by byl zvhodňujc přstup založen na objektivnch a rozumnch důvodech. Za nesprvn pak pr lze označit i argument ČMKOS, že by i „soukrom“ zaměstnavatel mohli zaměstnance z jeho tzv. jmenovan pozice odvolat. Tzv. soukrom/nesttn zaměstnavatel nem, na rozdl od zaměstnavatele „sttnho“, možnost odvolat svho vedoucho zaměstnance bez dalšho, na zkladě zkona. NZP tm nejen zasahuje do zkladnch prv „soukromch“ zaměstnavatelů, ale rovněž, zcela nedůvodně, chrn zaměstnance „soukromch“ zaměstnavatelů. Možnost „uzavřt dohodu“ se kvalitativně nerovn možnosti odvolat zaměstnance z jeho pracovnho msta dan přmo zkonem, neboť zaměstnanec zpravidla nebude mt vůli tuto dohodu dle 73 NZP uzavřt, a zaměstnavatel tak nebude mt ždnou možnost, jak změnit osobu vedouc a řdc jeho podnik. Tm NZP omezil možnost těchto zaměstnavatelů regulovat pracovněprvn vztahy. Nemožnost soukromho zaměstnavatele jako vlastnka (na rozdl od zaměstnavatele sttn sfry) flexibilně a dle svch představ určovat vedouc, vrcholn zaměstnance, kteř řd jeho podnik, může znamenat omezen konkurenceschopnosti takovhoto soukromho zaměstnavatele, a popr tedy rovn podmnky hospodřsk soutěže.
151. Podle repliky ČMKOS odůvodňuje založenou nerovnost spojenou se zsahem do vlastnickch prv soukromch zaměstnavatelů v podstatě pouze obecnm konstatovnm „odlišnho charakteru sttnch a soukromch poměrů“ a služebnm zkonem, přp. povahou služebnho poměru. To však nevyplv ani z důvodov zprvy k vldnmu nvrhu NZP ani z procesu jeho projednvn a schvalovn. Pokud ČMKOS odůvodňuje založenou nerovnost v podstatě jedině služebnm zkonem, je toto odůvodněn nesprvn a nedostatečn, neboť okruh osob, u nichž m bt dle 33 odst. 3 NZP zakldn pracovn poměr jmenovnm, nekoresponduje s okruhem osob, u nichž by měl vznikat pracovn poměr jmenovnm dle přpadnho tzv. služebnho zkona. Navrhovatel zdůrazňuj, že 33 odst. 3 NZP obsahuje řadu zaměstnavatelů (resp. zaměstnanců), na kter se služebn zkon vztahovat nebude (jako např. sttn podniky, školsk prvnick osoby, přspěvkov organizace). Neodůvodněnost nerovnho postaven mezi „soukrommi“ zaměstnavateli a zaměstnavateli „sttn sfry“ je pak nejmarkantnějš prvě v přpadech sttnch podniků, kter jsou standardn součst hospodřsk soutěže. V tomto směru tedy nmitky ČMKOS zcela selhvaj a rozhodně nedokldaj důvodnost zněn 33 odst. 3 NZP, jakož ani 73 odst. 1 a 2 NZP.
152. Navrhovatel dodvaj - v souvislosti s nmitkou ČMKOS „odlišnho charakteru“ sttnch a soukromch zaměstnanců - že jednak tzv. služebn zkon dosud nenabyl činnosti, a nelze tedy argumentovat jeho obsahem, jednak i zaměstnanci tzv. soukromho zaměstnavatele by měli „zachovvat svmu zaměstnavateli věrnost“, „mus splňovat zkonem stanoven předpoklady“ a mus „dodržovat pracovn kzeň“. Nejedn se tedy o vjimečn požadavky vztahujc se pouze na sttn zaměstnance (navc pouze ve služebnm poměru, ktermi argumentuje ČMKOS), kter by odůvodňovaly nerovnost mezi nimi a soukrommi zaměstnanci a nerovnost mezi sttnmi a soukrommi zaměstnavateli.
153. V replice se dle popr, že by navrhovatel napadali ustanoven 305 odst. 1 NZP a 306 odst. 4 NZP pouze z hlediska absolutn nerovnosti. Založen nerovnost totiž nen ani v tomto přpadě objektivně a rozumně odůvodněna; ČMKOS neobjasnila, z jakho důvodu obecnho zjmu nesm zaměstnavatel, u něhož působ odborov organizace, vydat vnitřn předpis, kter by upravoval mzdov nroky jeho zaměstnanců, pokud by mzdov nroky a pravidla neupravovala kolektivn smlouva. ČMKOS pak nepravdivě tvrd, že se navrhovatel snaž omezit smluvn volnost a prosadit neomezenou rozhodovac pravomoc zaměstnavatelů. Skutečnost, že by byl zaměstnavatel oprvněn vydat vnitřn mzdov předpis za situace, kdy by mzda nebyla sjednna v kolektivn smlouvě (či kdy by sice u zaměstnavatele působila odborov organizace, ale nebyla by kolektivn smlouva uzavřena), rozhodně neomezuje smluvn volnost a nedv zaměstnavateli neomezenou rozhodovac pravomoc. Tu zaměstnavatel neměl ani dle předchoz prvn pravy, kter to umožňovala. Navrhovatel se dle ohrazuj proti tvrzen ČMKOS, že zpochybňuj prvo zaměstnanců na svobodn sdružovn a na vkon odborovch prv a že odmtaj sociln prva zaměstnanců. To, že by i zaměstnavatel, u nichž působ odborov organizace, mohli za stanovench podmnek upravovat mzdov nroky (a pravidla) svch zaměstnanců vnitřnm mzdovm předpisem, pokud by toto nebylo vyhrazeno kolektivn smlouvě, by nijak neomezovala prvo zaměstnanců svobodně se sdružovat ani jin sociln prva zaměstnanců.
154. Podle repliky navrhovatel z hlediska stavnosti nenapadaj kolektivn vyjednvn, resp. povinnost zaměstnavatele kolektivně vyjednvat či obecně povinnost zaměstnavatele informovat odborovou organizaci jako zstupce zaměstnanců o určitch, vymezench skutečnostech apod. V těchto přpadech jde o zsah objektivně a rozumně ospravedlniteln, kter je odůvodněn obecnm zjem a kde existuje vztah přiměřenosti mezi zvolenou prvn pravou a clem, kterho m bt dosaženo. Stejn požadavky však nesplňuje např. prvě navrhovateli napadan zkaz zaměstnavatelům, u nichž působ odborov organizace, vydvat vnitřn mzdov předpis či omezen oprvněn zaměstnavatele vydat nebo změnit pracovn řd pouze se souhlasem odborov organizace; pro takov zsah objektivn a rozumn důvod neexistuje. Přitom navrhovatel nezpochybňuj přednost smluvnho ujednn (prvě např. v kolektivn smlouvě) před jednostranně vydanm vnitřnm předpisem. Vždy plat obecn princip, že smluvn ujednn o nroku m přednost před jednostrannm stanovenm nroku či prva; na tom oprvněn zaměstnavatele, u něhož působ odborov organizace, vydat vnitřn předpis nic neměn. Nen tak důvod, aby zaměstnavatel nemohl upravit nroky zaměstnanců (jdouc nad rmec zkonn pravy), pokud tak nebylo sjednno (či vymněno) v kolektivn smlouvě.
155. ČMKOS se podle repliky snaž napadat stanoven nroků zaměstnanců jednostranně zaměstnavatelem, opomj však, že 113 odst. 1 NZP (kter je kogentnho charakteru) umožňuje sjednn či stanoven mzdy (či jejch složek) kolektivn, pracovn nebo jinou smlouvou, vnitřnm předpisem nebo mzdovm vměrem. NZP tedy vslovně umožňuje i jednostrann stanoven mzdy, což však neznamen, že by to mělo přednost před smluvnm ujednnm o n. Pokud by tedy byla mzda zaměstnanců sjednna v např. v kolektivn smlouvě, znamenalo by to nemožnost zaměstnavatele jednostranně měnit vši sjednanch mzdovch nroků zaměstnanců. ČMKOS zroveň opomj skutečnost, že mzda může bt stanovena zaměstnavatelem zaměstnanci jednostranně nejen vnitřnm předpisem, nbrž i mzdovm vměrem. Je tedy paradoxn, že zaměstnavatel, u něhož působ odborov organizace, nemůže stanovit zaměstnancům mzdov nroky jednostranně prostřednictvm vnitřnho mzdovho předpisu, ovšem jednostrann stanoven mezd mzdovm vměrem pro tento přpad vyloučeno nen. Z jakho důvodu tak je, nen zřejm. Ke „střetu“ smluvnho ujednn a jednostrannho určen mzdy přitom dochz nejen u zaměstnavatele, u něhož působ odborov organizace, nbrž i u zaměstnavatele, u něhož odborov organizace nepůsob, ve vztahu např. pracovn smlouvy či jin smlouvy a vnitřnho předpisu (přp. i zmněnho mzdovho vměru).
156. Replika se dle dotk nmitky ČMKOS, že v přpadě napadanch 46 a 61 odst. 1 NZP i ve vztahu k zaměstnancům, kteř nejsou členy ždn odborov organizace, dochz k realizaci obecn ochrann funkce odborov organizace v individulnm přpadě, a že tudž nen ponechno na vůli zaměstnance, zda chce či nechce, aby jeho osobn zležitost byla projednvna odbory. Navrhovatel zdůrazňuj, že takov vklad nen možn, neboť by nerespektoval tzv. negativn koaličn prvo (svobodu) zaměstnance (čl. 27 Listiny), porušoval by jeho smluvn volnost a zasahoval by i do soukrom a osobn svobody člověka - zaměstnance (člnek 7 a 8 Listiny). Předmětem „projednvn“ mohou bt např. velmi citliv skutečnosti osobn povahy tkajc se zaměstnance spojen např. s porušenm pracovn kzně, s jeho zdravotnm stavem nebo nenaplněn požadavků či předpokladů k vkonu prce apod., kter zaměstnanec nechce sdělovat nikomu jinmu (ani odborov organizaci) a u kterch m zjem, aby nebyly sdělovny nikomu (včetně odborov organizace) ani zaměstnavatelem. Pokud zaměstnanec nechce bt odborově organizovn ani „chrněn“ odborovou organizac a pokud si vslovně nepřeje, aby informace jeho se tkajc byly zpřstupněny a projednvny s dalšm subjektem (a jeho členy), nelze jakousi „ochrannou funkc“ odborovch organizac stavně odůvodnit tak vrazn zsah do stavně garantovanch prv a svobod a vůle člověka - zaměstnance (odborově neorganizovanho). Za nedostatečnou nmitku je nutno dle nzoru navrhovatelů považovat i tvrzen, že tmto postupem (projednnm přes vslovn nesouhlas zaměstnance) lze předejt jednostrannmu převděn a vpovědm, popř. okamžitm zrušenm pracovnch poměrů před jejich realizac. Podle navrhovatelů „projednn“ tuto slu nem, neboť je ustleně chpno jako určit forma spoluprce. Neprojednn nezpůsobuje neplatnost vpovědi či okamžitho ukončen pracovnho poměru, přp. převeden na jinou prci, a proto ani z toho důvodu nelze dovozovat, že by bylo možno vpovědi apod. zabrnit. Přitom nelze vychzet z toho, že by zaměstnavatel obecně ukončoval pracovn poměr či převděl zaměstnance na jinou prci nedůvodně, což se snad ČMKOS snaž ve svm vyjdřen navodit. Navc, nikde nen ani garantovno, že by odborov organizace zastvala vždy ten „sprvn“ nzor, z čehož argumentace ČMKOS svm způsobem vychz. „Oprvněn“ vyjdřit se k určit osobn zležitosti zaměstnance a projednat ji by nemělo bt dno zkonem odborovm organizacm bezvjimečně a dokonce proti vůli dotčenho zaměstnance. ČMKOS přitom ve svm vyjdřen dokonce vslovně zdůrazňuje, že zaměstnanec nemůže vyloučit jakoukoliv odborovou organizaci; to čin i vzdor ustanoven 286 odst. 2 NZP věty druh, kter navrhovatel pokldaj za dispozitivn (a to jednak vzhledem ke zněn zvěru věty „neurč-li tento zaměstnanec jinak“ a jednak i k možnosti odchlit se ve prospěch zaměstnance od povinnost stanovench NZP deklarovan v 2 odst. 1 NZP). Navrhovatel podotkaj, že vše uveden tvrzen a vklad ČMKOS opět dokldaj jednak neseznatelnost a nepředvdatelnost napadanho ustanoven 2 odst. 1 NZP, jednak i neodůvodněně přetrvvajc mru kogentnho charakteru NZP. Navc, pokud je prvo odborov organizace věc projednat odvozovno od „zastupovn“ zaměstnance, nelze podle navrhovatelů toto oprvněn klst stavně vše než prvo samotnho zaměstnance (odborově neorganizovanho) svobodně se rozhodnout, zda chce bt odborovou organizac v konkrtnm přpadě „zastoupen“ či snad „chrněn“, a nebo nikoliv. Dle vkladu ČMKOS by odborově neorganizovan zaměstnanec tedy neměl jakoukoliv možnost projevit a prosadit vůči odborovm organizacm svou vůli a chrnit sv soukrom a osobn svobodu, což v demokratickm prvnm sttě nelze tolerovat. Z vyjdřen ČMKOS i k tomuto bodu je pr zřejm snaha nadřadit zjmy a prva odborovch organizac nejen nad zjmy zaměstnavatelů jakožto vlastnků, nbrž i nad zjmy samotnch zaměstnanců. ČMKOS ve svm vyjdřen neustle argumentuje prvem svobodně se sdružovat, ale zroveň popr prvo nesdružovat se, kter je však garantovno stejnm člnkem Listiny, a tedy mus bt chrněno stejnou měrou jako prvo sdružovat se.
157. Ze všech těchto důvodů navrhovatel - skupina poslanců - ve sv replice trvaj na svm nvrhu v plnm rozsahu.
X.
158. stavn soud se v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu nejdřve zabval otzkou, zda zkon, protistavnost jehož ustanoven je namtna, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
159. Jedn se o zkon č. 262/2006 Sb., zkonk prce. V tomto směru stavn soud z přslušnch sněmovnch tisků, z dajů o průběhu hlasovn a z vyjdřen komor Parlamentu zjistil, že Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky nvrh tohoto zkona řdně schvlila na sv schůzi konan dne 8. 2. 2006 (usnesen č. 2180). Sent Parlamentu Česk republiky pot nvrh zamtl na sv schůzi konan dne 29. 3. 2006 (usnesen č. 398). Poslaneck sněmovna nsledně na schůzi konan dne 21. 4. 2006 setrvala na původnm nvrhu zkona (usnesen č. 2409). Prezident republiky nvrh zkona nepodepsal a dne 10. 5. 2006 jej vrtil sněmovně (tisk 1153/7). Hlasovn o nvrhu zkona vrcenho prezidentem republiky proběhlo v Poslaneck sněmovně dne 23. 5. 2006 a nvrh byl schvlen (usnesen č. 2647). Po podpisu předsedou vldy byl zkon vyhlšen ve Sbrce zkonů v čstce 84 pod čslem 262/2006 Sb. Předmětn zkon byl tedy přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
XI.
160. stavn soud nejdřve zkoumal, zda v mezidob nedošlo ke změně nebo zrušen některho napadenho ustanoven a zda tedy - ohledně nich - nelze řzen zastavit ( 67 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb.
161. stavn soud zjistil, že dne 1. 1. 2008 nabyl činnosti zkon č. 362/2007 Sb., kterm se měn zkon č. 262/2006 Sb., zkonk prce, ve zněn pozdějšch předpisů, a dalš souvisejc zkony. Tato novela se dotk napadench ustanoven NZP nsledovně.
162. Novelizovan ustanoven 33 odst. 3 (kter stavn soud neruš) zn:
„(3) Jmenovnm na vedouc pracovn msto se zakld pracovn poměr v přpadech stanovench zvlštnm prvnm předpisem
16a)
; nestanov-li to zvlštn prvn předpis, zakld se pracovn poměr jmenovnm pouze u vedouchoa) organizačn složky sttu
7)
,b) organizačnho tvaru organizačn složky sttu,
c) organizačnho tvaru sttnho podniku
13)
,d) organizačnho tvaru sttnho fondu
14)
,e) přspěvkov organizace
15)
,f) organizačnho tvaru přspěvkov organizace,
g) organizačnho tvaru v Policii Česk republiky
16)
.“.163. Ustanoven 33 bylo navc doplněno novm odstavcem 4, kter zn:
„(4) Jmenovn podle odstavce 3 provede ten, kdo je k tomu přslušn podle zvlštnho prvnho předpisu
16b)
; nevyplv-li přslušnost ke jmenovn ze zvlštnho prvnho předpisu, provede je u vedouchoa) organizačn složky sttu
7)
vedouc nadřzen organizačn složky sttu,b) organizačnho tvaru organizačn složky sttu vedouc tto organizačn složky sttu
7)
,c) organizačnho tvaru sttnho podniku ředitel sttnho podniku
13)
,d) organizačnho tvaru sttnho fondu, v jehož čele stoj individuln statutrn orgn, vedouc tohoto fondu
14)
,e) přspěvkov organizace zřizovatel,
f) organizačnho tvaru přspěvkov organizace
15)
vedouc tto přspěvkov organizace,g) organizačnho tvaru v Policii Česk republiky
16)
policejn prezident.“.164. Předchoz zněn 33 odst. 3 NZP znělo:
„Jmenovnm se zakld pracovn poměr pouze u vedoucch organizačnch složek sttu
7)
, vedoucch organizačnch jednotek organizačnch složek sttu7)
, ředitelů sttnch podniků13)
, vedoucch organizačnch jednotek sttnch podniků13)
, vedoucch sttnch fondů14)
, jestliže je v jejich čele individuln orgn, vedoucch přspěvkovch organizac15)
, vedoucch organizačnch jednotek přspěvkovch organizac a u ředitelů školsk prvnick osoby16)
, nestanov-li zvlštn prvn předpis jinak. Jmenovn provede ten, kdo je k tomu přslušn podle zvlštnho prvnho předpisu, popřpadě vedouc organizačn složky sttu7)
.“.165. Souvisejc novelizovan ustanoven 73 odst. 1 bylo změněno takto:
V 73 odst. 1 se slova „k tomu přslušn podle zvlštnho prvnho předpisu, popřpadě vedouc organizačn složky sttu
7)
“ nahrazuj slovy „přslušn ke jmenovn ( 33 odst. 4)“.166. Souvisejc novelizovan ustanoven 73 odst. 2 počtku prvn věty bylo změněno takto: V 73 odst. 2 se slova „Jestliže je zaměstnavatelem jin prvnick nebo fyzick osoba než uveden v 33 odst. 3“ nahrazuj slovy „Jestliže je zaměstnavatelem jin prvnick osoba než uveden v 33 odst. 3 nebo fyzick osoba“. (Poznmka: Souvisejc ustanoven 364 odst. 3 čsti věty za střednkem je sice navrženo ke zrušen, ale citovan novela proveden zkonem č. 362/2007 Sb. se tohoto ustanoven nedotk a stavn soud je neruš.)
167. Novelizovan zněn ustanoven 342 (kter stavn soud neruš) bylo změněno takto.
V 342 odst. 2 se slova „prci konan mimo pracovn poměr“ nahrazuj slovy „pracovn činnosti“.
168. Předchoz zněn NZP znělo:
342 odst. 1: „S vjimkou přpadů pokračovn v živnosti podle 13 odst. 1 živnostenskho zkona, smrt zaměstnavatele pracovněprvn vztah uveden v 3 větě druh zanik ( 48 odst. 4).“.
342 odst. 2: „řad prce přslušn podle msta činnosti zaměstnavatele podle odst. 1 vystav zaměstnanci, jehož pracovn poměr nebo dohoda o prci konan mimo pracovn poměr zanikly, na jeho ždost potvrzen o zaměstnn, a to na zkladě dokladů předložench tmto zaměstnancem.“.
169. Novelizovan zněn citovanch ustanoven NZP (s vjimkou 342 odst. 2) neznamenaj věcnou změnu přslušn prvn pravy. Podstata tto prvn pravy se neměn, tj. jmenovn jako způsob vzniku pracovnho poměru je zachovno pouze u zaměstnavatelů, kteř maj podobu organizačnch složek sttu nebo jsou jinm způsobem napojeni na sttn rozpočet. Novelizace přinesla pouze formulačn upřesněn prvn pravy jmenovn i přesnějš určen toho, kdo je vlučně oprvněn jmenovn provst. Opticky se v novelizovanm zněn 33 odst. 3 psm. g) objevuje samostatně organizačn tvar v Policii Česk republiky. I toto doplněn m povahu jen formulačn bez vztahu k podstatě tto pravy, protože lze dovozovat, že Policie Česk republiky je ve smyslu ustanoven 51 odst. 1 zkona č. 219/2000 Sb., o majetku Česk republiky a jejm vystupovn v prvnch vztazch, ve zněn pozdějšch předpisů, organizačn složkou sttu. Uveden tohoto bodu samostatně je zřejmě vyvolno novm odstavcem 4, kde se upřesňuje, kdo m prvo jmenovat vedoucho zaměstnance. Vzhledem k tto skutečnosti plat argumentace i zvěry, k nimž stavn soud dospěl.
170. Novelizovan zněn ustanoven 342 odst. 2 sice znamen věcnou změnu ve struktuře povinnosti zaměstnavatele, avšak ustaven odstavce 2 je pouze nsledkem pravy obsažen v odstavci 1, kterou navrhovatel kritizovali. Uveden novelizace neznamen zsah do způsobu řešen prvnch nsledků smrti zaměstnavatele-fyzick osoby. Vzhledem k tto skutečnosti se neměn nic na argumentaci a zvěrech, k nimž stavn soud při posuzovn tohoto ustanoven dospěl.
171. Proto stavn soud k postupu podle 67 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, nepřistoupil.
XII.
A) Obecn čst stavněprvn argumentace
172. Po tomto zjištěn přistoupil stavn soud k posouzen obsahu napadench ustanoven zkona z hlediska jejich souladu s stavnm pořdkem Česk republiky podle 87.1.ačl. 87 odst. 1 psm. a) stavy.
173. stavn soud považuje za vhodn - z důvodu zvlštnho vznamu a obsahu napadench ustanoven prvnho předpisu, kter se dotk tm či onm způsobem tměř každho jednotlivce ve sttě - na vod sv argumentace připomenout několik stěžejnch stavněprvně principů a přstupů, ze kterch ve sv činnosti vychz a ze kterch vychzel i v danm přpadě.
174. Přitom plat, že těmito obecnmi principy a doktrnami poměřoval stavn soud v zsadě vešker napaden ustanoven zkonku prce. Zvěry tto obecn čsti je nutn vztahovat i k jednotlivm bodům zvlštn čsti stavněprvn argumentace; samozřejmě - mutatis mutandis - s přihldnutm prvě ke zvlštnostem konkrtnch napadench ustanoven, jež odůvodňuj zdůrazněn určitho, v obecn čsti již podrobněji zmněnho principu. Proto však ne vždy, mj. i z důvodů přehlednosti odůvodněn a efektivity přstupu stavnho soudu, jakož i vzhledem k množstv napadench ustanoven, nen ve zvlštn čsti stavněprvn argumentace u každho ustanoven znovu opakovno, na čem je vybudovna podstata toho kterho stavnho principu nebo doktrny stavnho soudu; to prvě se zřetelem na přslušnou pasž tto čsti obecn.
175. Nejdřve je užitečn - pro zpřehledněn věci - pokusit se o shrnut určitch, tak vesměs obecnějšch nzorů navrhovatelů, tedy odpůrců napadenho zkona, jakož i některch nzorů jeho zastnců, kter, ale ve velmi obshl podobě, zazněly vše.
176. Navrhovatel protestuj již proti atmosfře při zrodu předmětnho zkona; tvrd v tomto směru, že jeho přprava probhala nestandardně a že zkonk prce byl přijat urychleně, bez existence konsenzu mezi socilnmi partnery, tedy zejmna mezi zstupci zaměstnavatelů a zaměstnanců, i bez konsenzu v samotn vldn koalic, přes veřejně vyslovovanou kritiku i nmitky protistavnosti ze strany některch prvnch odbornků. Nezdařilo se tedy zejmna doshnout potřebnho socilnho smru; důsledkem toho bylo mj. zamtav stanovisko Sentu i prezidenta republiky. Vsledn podoba zkona pr nenaplňuje očekvn jednoduch a srozumiteln pravy ani komplexnho a samostatnho prvnho předpisu, jestliže byl zkonk prce mj. zpracovn metodou delegace ve vztahu k občanskmu zkonku. Nepropojen prvn prava bez vazby na někter souvisejc prvn předpisy v podstatě jen novelizuje - podle nzoru navrhovatelů - stvajc prvn pravu a konzervuje star principy, vychzejc z odlišnch ekonomickch a společenskch podmnek. Zkon v některch napadench ustanovench zasahuje i do vlastnickho prva častnků pracovněprvnch vztahů, v jinch dochz k zsahu do soukrom a do osobn svobody člověka. Zkonk prce dajně nabz mlo norem dispozitivnch, a nerespektuje tedy autonomn sfru jednotlivce ani nesplňuje požadavky na flexibilitu při vkonu zaměstnn. Napaden prava pr zvhodňuje při kolektivnm vyjednvn odborov organizace a přehlž prvo zaměstnanců nesdružovat se. Zejmna však - podle navrhovatelů - nov zkonk prce narušuje seznatelnost prvnho stavu a prvn jistotu, komplikuje možnost alespoň minimln předvdatelnosti soudnch rozhodnut, je nesrozumiteln, neurčit a neumožňuje častnkům pracovněprvnch vztahů přizpůsobit mu sv chovn. Nov prava pracovnho prva však měla podle nzoru navrhovatelů reflektovat požadavky 21. stolet, polistopadov ekonomick a společensk změny, přinst liberalizaci prva a snžit nerovnovhu mezi subjekty pracovněprvnch vztahů, kter neodpovd společenskm potřebm a m svůj původ v totalitnm režimu; společnost pr legitimně očekvala zaveden větš smluvn volnosti do pracovněprvnch vztahů.
177. Oproti tomu podle zastnců zkona napaden prvn prava nen protistavn a vyhovuje mezinrodnm standardům; kogentnmi ustanovenmi garantuje pevn postaven a odpovdajc pracovn podmnky zaměstnanců, jakož i jejich ochranu před jednostrannm skončenm pracovnho poměru; současně však pr zavd i větš smluvn volnost a vytvř liberlnějš prostřed. Určit standardy však mus bt garantovny v zkoně, neboť v Evropě nejrozšřenějš způsob ochrany formou kolektivnch smluv nen nyn v Česk republice reln, poněvadž jen cca 30 % zaměstnanců je kolektivnmi smlouvami chrněno. Zkonk prce byl přijat postupem stanovenm stavou, jež nepředepisuje povinn konsenzus ani v rmci vldn koalice, ani mezi socilnmi partnery či u odborn veřejnosti. Zstupci zaměstnavatelskch svazů se pr od počtku postavili proti nvrhu zkonku prce a odmtli se podlet na jeho přpravě, takže konsenzus nebyl možn. Motivace podn nvrhu na zrušen některch ustanoven zkonku prce je dajně politick, a ne prvn povahy; jde o politick spor o liberln či sociln podobu zkonku prce. Navrhovatel se pr snaž proměnit ideov a hodnotov hranice stavnho pořdku, kter garantuje odklon od strohho liberalismu směrem k určit odpovědnosti sttu za osud jednotlivců i společnosti. K překlenut možnch vkladovch nejasnost pak standardně a v souladu s prvnm sttem slouž cesta soudn.
178. Z uvedenho je zřejm, že nzory na NZP ostře děl zstupce socilnch skupin, nejvce zainteresovanch na jeho podobě. stavn soud zdůrazňuje elementrn zsadu, že nemůže bt arbitrem politickch sporů o to, zda Česk republika bude mt vce liberln či vce sociln zkonk prce. Sttn moc slouž všem občanům a stt se nesm vzat na ždnou vlučnou ideologii. Smyslem existence stavnho soudu je ochrana stavnosti a jedinm kritriem jeho rozhodovn je stavn pořdek, kter garantuje neporušitelnost zkladnch prv člověka, vychzejcch z přirozenho prva. Jednm z helnch stavebnch kamenů našeho stavnho pořdku a obsahem vlastně cel Listiny zkladnch prv a svobod - jež je jeho čst - je rovnost svobodnho jedince v důstojnosti a prvech. Jde o uznn hodnoty každho člověka jako takovho, bez ohledu na jeho schopnosti, znalosti a „užitečnost“ či prospěšnost pro celek, což samozřejmě plat i pro oblast pracovnho prva. Jak o tom poučuj dějiny totalitnch režimů, tak za pomoci pracovněprvnch předpisů mnohdy dochzelo k nejhrubšmu porušovn lidskch prv a k neblahmu socilnmu inženrstv, byť k tomu vrazně přispěla i sama protizkonn praxe tehdejšch orgnů veřejn moci. Pod zminkami dajnho veřejnho zjmu a frzemi o dějinn nutnosti, potřebch nroda a o obecnm blahu se manipulovalo myšlenm lid; vsledkem bylo např. uzkoněn pracovn povinnosti, pracovn tbory pro nepřizpůsobiv, trestn tzv. přživnictv apod.
179. V souvislosti s těmito vahami poukazuje stavn soud rovněž na doktrinrn kontinuitu sv judikatury; to vzhledem k tezm, vyslovenm zejmna v nlezech sp. zn. Pl. S 5/01 (Sbrka rozhodnut, svazek 24, nlez č. 149, vyhlšen pod č. 410/2001 Sb.) a sp. zn. Pl. S 39/01 (Sbrka rozhodnut, svazek 28, nlez č. 135, vyhlšen pod č. 499/2002 Sb.). stavn soud zde mj. vyložil, že při sv rozhodovac činnosti je oprvněn posuzovat toliko stavnost (popř. zkonnost) napadenho prvnho předpisu, a nikoliv jeho vhodnost či čelnost. Rovněž v souzen věci, kdy se jedn o přpad tzv. abstraktn kontroly norem, se stavn soud zabv pouze stavněprvnmi aspekty napadench ustanoven, a nevyjadřuje se k jejich vhodnosti a čelnosti, např. z hlediska existence svobodnho trhu a podobně; nen povoln k posuzovn ekonomickch aspektů nutnosti a nezbytnosti např. různch prav tkajcch se podnikn vzhledem k potřebě zajištěn jednotlivch, často vedle sebe nebo dokonce i proti sobě stojcch (dajnch) veřejnch zjmů. Vběr omezujcch kontrolnch nstrojů a mra jejich uplatněn je primrně kolem zkonodrce. Jedině Parlament jako zastupitelsk orgn může v našem stavnm systmu takov kroky učinit. Jeho odpovědnost za rozpoznn problmů, jež si ždaj regulaci, volbu nstrojů a jejich činky, kter mohou bt někdy i zporn, je v prv řadě politick; stavn soud může v tomto přpadě do jeho zkonodrn činnosti zashnout jen tehdy, jestliže v n shled protistavnost. stavn soud se touto argumentac (již lze v podstatě uplatnit i při posuzovn obecnch vchodisek tkajcch se zkonku prce) přihlsil k přstupu, kter zaujm např. Nejvyšš soud USA od doby, kdy skončil s prax považovat prvn předpisy hospodřskho a socilnho charakteru za neslučiteln s absolutizovanou smluvn svobodou a s prvem na vlastnictv, a uznal, že obecn formovn hospodřsk politiky je předevšm věc politickch orgnů (v tto souvislosti viz New Deal F. D. Roosevelta). Při hodnocen prvn pravy postač tzv.
rational basis test
, tedy zběžn ověřen, zda zaveden opatřen mohou vst ke sledovanmu cli. Přklon k přsnmu hodnocen veškerch řešen, přijatch v oblasti pracovněprvnch předpisů, by nutil stavn soud ke zkoumn nezbytnosti a užitečnosti zvolen sttn politiky a k přklonu k někter ekonomicko-politick doktrně; to však stavnmu soudu - jak již bylo uvedeno - nepřsluš a neodpovd to ani relativn politick neutralitě Listiny a stavy Česk republiky.180. Demokratick prvn stt na rozdl od sttu totalitnho stavně zajišťuje prostor pro formaci různch zjmovch skupin, kter poslze jako jednotliv politick strany nebo hnut usiluj o prosazen svch představ zsknm podlu na moci ve svobodn soutěži politickch sil, dodržujcch zkladn demokratick principy (čl. 5 stavy). Zvtěz-li ta či ona koncepce, měl by bt vsledek zsadně a zpravidla legitimn, i pokud by byla přijata přes odpor někter sociln skupiny; to však neznamen, že na snahu o dosažen kompromisu nebo ještě lpe konsenzu v natolik důležit oblasti, jakou je pro každho jednotlivce oblast pracovnho prva, lze rezignovat. Vsledn podoba by pak byla přinejmenšm nestabiln a nevedla by k respektu před vznamnm kodexem regulujcm prvn vztahy na pomez veřejnho a soukromho prva; v modernm prvnm pojet ostatně již nen hranice mezi prvem veřejnm a soukromm chpna tak ostře, jako v době minul, takže soukromoprvn prvky lze mnohdy vysledovat i v prvnm vztahu v zsadě veřejnoprvnm a naopak.
181. stavn soud připomn, že jeho kolem jako soudnho orgnu ochrany stavnosti (čl. 83 stavy) v řzen o nvrhu na zrušen určitho zkonnho ustanoven tak nen perfekcionisticky poukazovat na různ nepřesnosti v zkoně či poučovat zkonodrce o pravě vhodnějš, ani dvat zkonodrci podrobn nvod, jakm způsobem m na rovni podstavnho prva řešit vešker v vahu připadajc situace. Jeho stavn povinnost je posoudit, zda ustanoven kvalifikovaně napadenho prvnho předpisu stavněprvně obstoj či nikoliv.
182. stavn soud již mnohokrt zdůraznil, že zsada stavně konformnho vkladu zkona nebo jeho jednotlivho ustanoven, resp. jinho prvnho předpisu, m přednost před jeho zrušenm a že povinnost veškerch orgnů veřejn moci je interpretovat a aplikovat prvo zejmna pohledem ochrany zkladnch prv a svobod. Konstatoval, že v situaci, kdy určit ustanoven prvnho předpisu umožňuje dvě různ interpretace, přičemž jedna z nich je v souladu s stavnmi zkony a mezinrodnmi smlouvami, jimiž je Česk republika vzna, a druh nikoliv, nen dn důvod ke zrušen takovho ustanoven. Při jeho aplikaci je kolem všech sttnch orgnů interpretovat dan předpis stavně konformnm způsobem. V demokratickm prvnm sttě, kter je chpn předevšm jako materiln prvn stt, totiž nelze připustit užit platnho zkonnho ustanoven způsobem, kter odporuje někter z fundamentlnch zsad stavnch.
183. Zkladn prva a svobody jsou pod ochranou cel soudn moci, nikoliv pouze stavnho soudu. Vůdčm pojmovm předpokladem stavně zaručenho prva na spravedliv proces podle čl. 36 a nsl. Listiny zkladnch prv a svobod je rozhodovn nezvislch a nestrannch soudů podle zsad stanovench v přslušnch prvnch předpisech, kter však ve svch jednotlivch ustanovench mus takov proces tak relně umožňovat a bezdůvodně nerozlišovat mezi jednotlivmi subjekty. Takov postup, byť jej třeba doslovn vklad přslušnch zkonnch ustanoven umožňuje, vede k přmmu zsahu do stavně zaručench zkladnch prv nebo svobod dotčench nositelů veřejnho subjektivnho prva a v převžn většině i k jejich porušen, jelikož stěžejn principy modernho demokratickho prvnho a stavnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy) něco takovho nepřipouštěj. I podstata prvn jistoty jako jednoho z atributů prvnho sttu, zahrnujc tž zachovn nabytch prv a ochranu důvěry v prvo, spočv zejmna v tom, že každ se může spolhat na to, že mu stt poskytne efektivn ochranu v jeho prvech a dopomůže mu k realizaci jeho subjektivnho prva. Povinnost soudů nalzat prvo neznamen pouze vyhledvat přm, konkrtn a vslovn pokyny v zkonnm textu, ale tž povinnost nalzat a formulovat, co je konkrtnm prvem i tam, kde jde o interpretaci abstraktnch norem, stavnch zsad, ustanoven Listiny zkladnch prv a svobod a zvazků plynoucch z přslušnch mezinrodnch smluv. Z mnoha myslitelnch vkladů zkona je tedy třeba v každm přpadě použt takov, kter respektuje stavn principy, a ke zrušen ustanoven zkona pro nestavnost přistoupit teprve tehdy, nelze-li dotčen ustanoven použt, aniž by byla porušena stavnost. stavn soud je přesvědčen, že prostor pro takovou interpretaci - za dodržen shora uvedench zsad, opakovaně tmto soudem zdůrazňovanch - je dn i v přpadě některch ustanoven napadench navrhovateli (srov. dle).
184. Jednm z esencilnch znaků demokratickho prvnho sttu je princip přiměřenosti, kter zejmna předpokld, že opatřen omezujc zkladn prva či svobody, nesměj svmi negativnmi důsledky přeshnout klady, kter představuje veřejn zjem na těchto opatřench. K omezen zkladnch prv či svobod sice může zcela vjimečně dojt i v přpadě jejich kolize s některm z veřejnch statků (veřejn zjem); podstatn je však v tto souvislosti maxima, podle kter zkladn prvo či svobodu lze omezit pouze v přpadě mimořdně silnho a řdně odůvodněnho veřejnho zjmu, při pečlivm šetřen podstaty a smyslu omezovanho zkladnho prva. Prvn podmnkou je tedy vzjemn poměřovn v kolizi stojcho zkladnho prva a veřejnho zjmu (tzv. neprav konflikt, na rozdl od střetu dvou zkladnch prv), druhou je požadavek šetřen podstaty a smyslu omezovanho zkladnho prva resp. svobody (čl. 4 odst. 4 Listiny). Vzjemn poměřovn kolidujcch zkladnch prv pak jako obvykle spočv zejmna v nsledujcch kriterich: prvnm je kritrium vhodnosti, tedy odpověď na otzku, zda institut omezujc určit zkladn prvo umožňuje doshnout sledovan cl, nsleduje kritrium potřebnosti spočvajc v porovnn legislativnho prostředku omezujcho zkladn prvo, resp. svobodu s jinmi opatřenmi umožňujcmi doshnout stejnho cle avšak nedotkajcmi se zkladnch prv a svobod, a pokračuje kritrium porovnvn dotčench, v kolizi stojcch zkladnch prv (srov. např. Pl. S 40/02, Sbrka rozhodnut, svazek 30, nlez č. 88, str. 342, vyhlšen pod č. 199/2003 Sb.).
185. Při vaze o použitelnosti principu přiměřenosti (proporcionality) však nelze nevidět, že v souzen věci nemus bt vždy tento princip hlavnm kritriem vahy o stavnosti toho kterho zkonnho ustanoven. To proto, že princip proporcionality se uplatňuje zejmna v oblasti lidskch prv a zkladnch svobod (hlava druh Listiny); v oblasti prv hospodřskch, socilnch a kulturnch je však třeba přihldnout k čl. 41 odst. 1 Listiny otevrajcmu širok prostor pro zkonodrce při volbě nejrůznějšch řešen. Vzhledem k čl. 41 odst. 1 Listiny nemus bt zkonn prava v přsnm vztahu proporcionality k cli, kter je regulac sledovn, tj. nemus jt o opatřen v demokratick společnosti nezbytn, jako je tomu napřklad u jinch prv, jichž se lze dovolvat přmo z Listiny (srov. však např. čl. 27 odst. 1, 2 a 3 Listiny a prva tam uveden, jež nejsou člnkem 41 odst. 1 limitovna). Testem stavnosti v tomto smyslu projde takov zkonn prava, u nž lze zjistit sledovn nějakho legitimnho cle a kter tak čin způsobem, jejž si lze představit jako rozumn prostředek k jeho dosažen, byť nemus jt o prostředek nejlepš, nejvhodnějš, nejčinnějš či nejmoudřejš (test rozumnosti - srov. tž nlez sp. zn. Pl. S 61/04, vyhlšen pod č. 16/2007 Sb.).
186. Každ ustanoven prvnho předpisu demokratickho prvnho sttu mus rovněž splňovat podmnky jasnosti a určitosti, jak na to sprvně poukazuj navrhovatel; pochybnost o těchto nležitostech ve vztahu ke konkrtnmu zkonnmu ustanoven však mus doshnout zvlštn intenzity, aby mohlo dojt k vysloven protistavnosti a zrušen takovho ustanoven, tedy nikoliv tehdy, jestliže je možn k jejmu odstraněn použt obvyklch interpretačnch postupů.
187. Někdy totiž nen v rozporu s stavou dikce konkrtnho ustanoven, nbrž mezera v zkoně, kterou vytvř. Protistavnm je tudž opomenut zkonodrce, jež m za nsledek stavně neakceptovatelnou nerovnost (k doktrinrnmu pojet pojmu opomenut zkonodrce srov. V. Šimček, Opomenut zkonodrce jako porušen zkladnch prv. In: Deset let Listiny zkladnch prv a svobod v prvnm řdu Česk republiky a Slovensk republiky. Eds. B. Dančk, V. Šimček, Brno 2001, s. 144 - 159); často se přitom jedn o tzv. mezeru nepravou, jejmž obsahem je neplnost psanho prva ve srovnn s explicitn pravou obdobnch přpadů, tj. neplnost z pohledu principu rovnosti anebo z pohledu obecnch prvnch principů.
188. Pro zkoumanou věc je rovněž vznamn, že stavn soud již v řadě svch rozhodnut (srov. jejich shrnut např. v nlezu sp. zn. Pl. S 33/96, Sbrka rozhodnut, svazek 8, nlez č. 67, str. 163 a nsl., vyhlšen pod č. 185/1997 Sb.) vyložil blže obsah stavnho principu rovnosti. Nutno tedy zejmna zopakovat, že se ztotožnil s chpnm rovnosti, jak ji vyjdřil již stavn soud ČSFR ve svm nlezu z 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. S 22/92 (publikovanm pod č. 11 Sbrky usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR), podle kterho „je věc sttu, aby v zjmu zabezpečen svch funkc rozhodl, že určit skupině poskytne mně vhod než jin. Ani zde však nesm postupovat zcela libovolně ... Pokud zkon určuje prospěch jedn skupiny a zroveň tm stanov neměrn povinnosti jin, může se tak stt pouze s odvolnm na veřejn hodnoty.“ stavn soud ČSFR tm odmtl absolutn chpn principu rovnosti a pojal rovnost jako kategorii relativn, jež vyžaduje zejmna odstraněn neodůvodněnch rozdlů a vyloučen libovůle. Obsah principu rovnosti tm posunul do oblasti stavněprvn akceptovatelnosti hledisek odlišovn subjektů a prv. Prvn rozlišovn v přstupu k určitm prvům tedy nesm bt projevem libovůle, neplyne z n však kategorick zvěr, že by každmu muselo bt přiznno jakkoli prvo. Člnek 1 Listiny zkladnch prv a svobod ostatně nelze vykldat izolovaně od dalšch obecnch člnků 2 až 4 Listiny, ale naopak je nutno pojmout je jako jedin celek. Z pravy těchto obecnch ustanoven je zřejm, že ani zkladn chrněn hodnoty vyjmenovan v člnku 3 Listiny nekoncipoval stavodrce jako absolutn. Ve věci sp. zn. Pl. S 4/95 (Sbrka rozhodnut, svazek 3, nlez č. 29, str. 209 a nsl., vyhlšen pod č. 168/1995 Sb.) stavn soud mj. konstatoval, že nerovnost v socilnch vztazch, m-li se dotknout zkladnch lidskch prv, mus doshnout intenzity zpochybňujc, alespoň v určitm směru, již samu podstatu rovnosti. To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušenm rovnosti spojeno i porušen jinho zkladnho prva.
189. Jak dle uvedl stavn soud v nlezu sp. zn. Pl. S 15/02 (Sbrka rozhodnut, svazek 29, nlez č. 11, str. 79 a nsl., vyhlšen pod č. 40/2003 Sb.) stavn zsada rovnosti v prvech nlež k těm zkladnm lidskm prvům, jež konstituuj hodnotov řd modernch demokratickch společnost. Princip rovnosti je prvně filozofickm postultem, kter je v rovině pozitivnho prva garantovn zkazem diskriminace. Rovnost nen kategori neměnnou, neboť prochz vvojem, kter jej obsah obzvlště v oblasti prv politickch a socilnch vrazně poznamenv. Rovněž mezinrodn instrumenty o lidskch prvech a mnoh rozhodnut mezinrodnch kontrolnch orgnů vychzej z toho, že ne každ nerovn zachzen s různmi subjekty lze kvalifikovat jako porušen principu rovnosti, tedy jako protiprvn diskriminaci jedněch subjektů ve srovnn se subjekty jinmi. Aby k takovmu porušen došlo, mus bt splněno několik podmnek, zejmna ta, že s různmi subjekty, kter se nachzej ve stejn nebo srovnateln situaci, se zachz rozdlnm způsobem, aniž by existovaly objektivn a rozumn důvody pro uplatněn rozdln přstup.
190. Zde lze doplnit, že i Evropsk soud pro lidsk prva ve sv ustlen judikatuře obdobně konstatuje, že odlišnost v zachzen mezi osobami nachzejcmi se v analogickch nebo srovnatelnch situacch je diskriminačn, pokud nem ždn objektivn a rozumn ospravedlněn, tj. pokud nesleduje legitimn cl, nebo pokud nejsou použit prostředky sledovanmu cli přiměřen. Rovněž Vbor OSN pro lidsk prva při aplikaci čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech opakovaně vyjdřil nzor, že vyloučen libovůle spočv v tom, že nelze uplatnit diskriminaci mimo rozumn a objektivn kritria.
191. stavn soud znovu konstatuje, že pouze shora uveden, již dřve v bohat judikatuře podrobněji vyjdřen zkladn principy stavnho pořdku Česk republiky, byly za pomoci ustlench interpretačnch postupů určujcm kritriem zkoumn i napadench ustanoven zkonku prce. Pokud stavn soud zjistil, že někter z napadench ustanoven zasahuj do těchto zsad způsobem, kter nemůže bt zdůvodněn stavně kvalifikovanm způsobem, bylo jeho povinnost jako garanta stavnosti prvnho sttu odpovdajcm způsobem, tedy derogac, reagovat. V opačnm přpadě nikoli.
B) Zvlštn čst stavněprvn argumentace
192. Konkrtn napaden ustanoven NZP jsou rozčleněna podle tematickch či logickch okruhů nsledovně:
a) odchyln prava od ZP + vazby na občansk zkonk
2 odst. 1, 4, 18 (čst), 325, 326
b) ustanoven různho druhu
13 odst. 2 psm. g) - zajištěn zvazku, 20 - relativn neplatnost prvnho konu 342 - znik pracovněprvnho vztahu smrt zaměstnavatele
c) pracovn poměry založen jmenovnm
33 odst. 3, 38 odst. 2, 73 odst. 1, 73 odst. 2, 364 odst. 3
d) prva odborovch organizac obecnějš povahy
- obecn čst
- konkrtn ustanoven - 24 odst. 2, 278, 281, 282, 286 odst. 2, 287, 305 odst. 1, 321 odst. 2, 3 a 4, 322
e) prvo odborovch organizac při převeden v prci, při skončen pracovnho poměru a při vydn pracovnho řdu
46, 61 odst. 1, 61 odst. 5, 306 odst. 4
193. K jednotlivm napadenm ustanovenm stavn soud uvd nsledujc.
194.
K 2 odst. 1
Napaden ustanoven zn:
2 odst. 1
(1) Prva nebo povinnosti v pracovněprvnch vztazch mohou bt upravena odchylně od tohoto zkona, jestliže to tento zkon vslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanoven nevyplv, že se od něj nen možn odchlit. Odchlen nen dle možn od pravy častnků pracovněprvnch vztahů, od ustanoven, kter odkazuj na použit občanskho zkonku, a nen-li v tomto zkoně dle stanoveno jinak, v nhradě škody. Odchlen nen tak možn od ustanoven ukldajcch povinnost, to však neplat, jestliže jde o odchlen ve prospěch zaměstnance. Odchlen od ustanoven uvedench v 363 odst. 1, ktermi se zapracovvaj předpisy Evropskch společenstv, nen možn, to však neplat, jestliže jde o odchlen ve prospěch zaměstnance. Prva nebo povinnosti v pracovněprvnch vztazch nemohou bt upravena odchylně od tohoto zkona v přpadech uvedench v 363 odst. 2.
195. Zsadn nmitky navrhovatelů směřuj prvě vůči ustanoven 2 odst. 1 zkonku prce. Toto ustanoven jako promtnut stavn zsady „každ může činit, co zkon nezakazuje“ je podle jejich nzoru rozporupln, nejasn a neurčit a ve svm důsledku neaplikovateln a rozhodně nezakld deklarovanou smluvn volnost. Uveden stanovisko široce odůvodňuj (viz vše).
196. stavn soud předesl, že v napadenm ustanoven je, resp. m bt realizovn zkladn princip vyplvajc z stavy a Listiny zkladnch prv a svobod označovan jako princip „co nen zakzno, je dovoleno“. častnkům pracovněprvnho vztahu se nově otevřela nejen možnost upravit prva a povinnosti jinak, než stanov zkon, ale tak možnost upravit to, co zkonk prce neřeš vůbec. Jakkoliv zvolen koncepce nepochybně odpovd charakteru soukromoprvnch vztahů, je obecně liberlnějš než prava předchoz a jakoby podstatně rozšiřuje smluvn volnost častnků, je z hlediska stavněprvnho akceptovateln, aby tato volnost nebyla neomezen, a to z důvodu respektovn principu ochrany slabš strany pracovněprvnho vztahu. Při vymezen a formulaci ustanoven, kter maj mt kogentn povahu však podle nzoru stavnho soudu zkonodrce zjevně nedocenil skutečnost, že zvolen koncepce představuje pro častnky pracovněprvnho vztahu změnu v našich podmnkch zcela zsadn - prvo se pro ně stv prvem „vkladovm“. častnci (zejmna zaměstnavatel) pracovněprvnch vztahů nhle nenachzej vzor pro pravu svch konkrtnch vztahů, ale vyvstv jim nov (a nevyzkoušen) povinnost - zkoumat prvo z hlediska, zda v obecn rovině připuštěn odchlen se od konkrtnho ustanoven zkona nen zakzno, a co vc, zda je tento přpadn zkaz paušln, či zda existuje toliko zkaz odchlen se v neprospěch zaměstnance.
197. stavn soud je nucen konstatovat, že z vše uvedenho pohledu je napaden ustanoven 2 odst. 1 (ve spojen s dalšmi odstavci tohoto ustanoven a dalšmi relevantnmi ustanovenmi zkonku prce - zejmna 363 odst. 1 a 2) pro adresty komplikovan a do značn mry i neurčit. V důsledku zvolen legislativn techniky lze na mnoha mstech zkonku prce jen velmi obtžně a neurčitě usuzovat na to, jak zkaz chtěl vlastně zkonodrce vyjdřit. Ke znakům prvnho sttu a mezi jeho zkladn hodnoty neoddělitelně patř princip prvn jistoty (č. 1 odst. 1 stavy), jehož komponentem je i předvdatelnost prva. Z tohoto pohledu je však vymezen kogentnch norem v zkonku prce realizovno způsobem natolik komplikovanm a vgnm, že je narušen princip srozumitelnosti, přehlednosti a jasnosti prvnho řdu, jak byl stavnm soudem v jeho dosavadn judikatuře opakovaně formulovn (srov. nlezy sp. zn. Pl. S 21/01, Sbrka rozhodnut, svazek 25, nlez č. 14, vyhlšen pod č. 95/2002 Sb.; sp. zn. Pl. S 77/06, vyhlšen pod č. 37/2007 Sb., sp. zn. IV. S 690/01, Sbrka rozhodnut, svazek 29, nlez č. 45, str. 417).
198. stavn soud proto přisvědčil nvrhu na zrušen ustanoven 2 odst. 1 s vjimkou věty prvn a věty čtvrt, neboť obecně deklarovan liberln prava umožňujc rozšřen smluvn volnosti častnků pracovněprvnho vztahu je v důsledku založen kogentn povahy početn řady norem omezovna v takovm rozsahu, že smluvn volnost jako zklad vztahu zaměstnanec - zaměstnavatel popr, a pokud vůbec nějak prostor pro svobodu vůle otevr, tak pouze a jen ve prospěch jedn ze smluvnch stran. Vkon povoln či podnikn ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny lze na zkladě zkona omezit; toto omezen se však mus dt v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterho při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu a takov omezen nesměj bt zneužvna k jinm čelům, než pro kter byla stanovena.
199. Řešen nyn přijat stavnm soudem je vrazem opuštěn principu delegace a přikloněn se k principu subsidiarity občanskho zkonku (viz dle body 208 - 210 k 4). Ustanoven 2 odst. 1 věty prvn lze podřadit pod relativně neurčit prvn normy, běžn i v jinch prvnch odvětvch, ve kterch nevyvolvaj vrazn vkladov obtže. Prvn normy takov povahy otevraj širok prostor pro judikaturu obecnch soudů; obdobnou normou je např. ustanoven 2 odst. 3 občanskho zkonku (srov.: „častnci občanskoprvnch vztahů si mohou vzjemn prva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zkona, jestliže to zkon vslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanoven zkona nevyplv, že se od něj nelze odchlit.“), o jehož stavnosti neměl stavn soud pochyb (srov. nlez sp. zn. III. S 104/04, Sbrka rozhodnut, svazek 35, nlez č. 146, str. 55). stavn soud si je však na druh straně vědom toho, že vklad takovhoto relativně neurčitho pojmu může v oblasti pracovněprvnch vztahů jist problmy nepochybně přinšet; ty nebudou mnohdy řešiteln jinak než změnou přslušnch ustanoven zkonku prce. (
Jako přklad lze uvst novou prvn pravu v 114 odst. 3 provedenou zkonem č. 362/2007 Sb., kter se pokusil odstranit do 31. 12. 2007 velmi spornou otzku, zda zkonk prce, na rozdl od prvn pravy dřvějš, zakazuje sjednat v pracovn smlouvě u vedoucch zaměstnanců mzdu již s přihldnutm k předpokldanmu rozsahu přesčasov prce.
)200. Z důvodů zde vyložench tedy neshledal stavn soud protistavn ani čst prvn věty ustanoven 2 odst. 1 ve slovech „nebo z povahy jeho ustanoven nevyplv, že se od něj nen možn odchlit“; k tomu lze dodat, že zrušen uvedenho ustanoven by učinilo ze zkonku prce do jist mry prvn normu zcela zbytečnou, neboť i tam, kde by z povahy ustanoven zkona očividně vyplvalo, že se od nich smluvně odchlit nelze, byla by přesto dohodnut odchylka přpustn. To by ovšem ve svch důsledcch učinilo z řady ustanoven zkonku prce normu charakteru spše „vzorovch stanov“, a nikoliv normu charakteristickou tm, že v některch svch ustanovench kogentně upravuje ať už soukromoprvn nebo veřejnoprvn vztahy.
201. Nejen z hlediska komparatistickho (srov. již citovan ustanoven 2 odst. 3 občanskho zkonku) obstoj co do testu stavnosti i slovo „vslovně“ obsažen v prv čsti věty prvn ustanoven 2 odst. 1 zkonku prce. V tto souvislosti je dlužno uvst, že je ždouc, aby tam, kde chce zkonodrce vyjdřit kogentnost určitho zkonnho ustanoven, vyslovil tuto intenci vskutku vslovnm sdělenm, a to i když kromě takto explicitně traktovan vůle současně (čst věty znějc „nebo z povahy jeho ustanoven nevyplv, že se od něj nen možn odchlit“) v jinch přpadech kogentnost pravy vyjdř toliko způsobem obecn formulace; z takto implicitnho vyjdřen plyne pak kol pro jurisprudenci a zejmna judikaturu vyložit meze, v nichž lze relativně neurčitou prvn normu aplikovat.
202. K ustanovenm 2 odst. 1 věty druh, třet a pt stavn soud konstatuje, že čelem veřejnoprvnch prvků v pracovnm zkonodrstv je prioritně ochrana zaměstnanců. Tento čel je souladn s stavnm pořdkem, nicmně i pro jeho naplňovn plat požadavek proporcionality, v tomto rmci potřebnosti (subsidiarity, čili použit mrnějšho z pohledu alternativnch legislativnch prostředků dosahujcch stavně souladn čel). Ve vztahu k dispozitivnosti a kogentnosti pracovněprvn regulace metoda kogentn pravy zajišťuje prvě uplatněn veřejnoprvnch prvků. Požadavek minimalizace omezen svobody smluvn vůle, jakož i požadavek prvn jistoty pak zatěžuje zkonodrce povinnost tyto prvky vslovně pojmenovat. Včtov metoda však nemus bt řešenm; vždy se najdou ustanoven, kter by měla bt typicky kogentn, avšak ve včtu obsažena nejsou, stejně jako ustanoven, kter jsou svou povahou typicky dispozitivn, avšak do včtu - bez zjevnho důvodu - zahrnuta jsou. Při určen, kter ustanoven jsou kogentn a kter dispozitivn, proto nelze spolhat na zcela exaktn kritria, ale je třeba užt takov měřtka, kter umožn jistou mru voln vahy.
203. Proto po zrušen věty druh v ustanoven 2 odst. 1 bude plynout nemožnost odchlen se od pravy častnků pracovněprvnch vztahů a od ustanoven o nhradě škody z povahy ustanoven zkonku prce.
204. stavn soud neshledal však důvod ke zrušen věty čtvrt ustanoven 2 odst. 1 („Odchlen od ustanoven uvedench v 363 odst. 1, ktermi se zapracovvaj předpisy Evropskch společenstv, nen možn, to však neplat, jestliže jde o odchlen ve prospěch zaměstnance.“). Ustanoven 363 odst. 1 zkonku prce napadeno nvrhem nebylo, přičemž ani stavn soud neshledv v jeho textu nic, co by svědčilo pro zvěr o jeho protistavnosti. Pak ovšem věta čtvrt ustanoven 2 odst. 1 vžc se k nenapadenmu ustanoven 363 odst. 1 zkonku prce v testu stavnosti tž obstoj; při jejm zrušen by se stalo nejistm, zda se vzdor němu přesto nelze od ustanoven 363 odst. 1 zkonku prce odchlit (což by bylo možn dovodit z povahy tohoto ustanoven); takovto nejistota by nebyla již z hlediska srozumitelnosti a jasnosti prvnho řdu ždouc. Ani dovětek připouštějc odchlen ve prospěch zaměstnance nen důvodn rušit pro dajnou protistavnost. Jde totiž o vyjdřen typicky voln (a politick) vahy zkonodrce; uveden odchlen nen přitom možn vnutit jednou stranou pracovněprvnho vztahu straně druh (tj. zaměstnancem zaměstnavateli); protože tedy zůstv v uvedenm rozsahu zachovna oboustrann autonomie vůle, nelze v řečen souvislosti dospět k zvěru o nerovnosti či diskriminaci kterkoliv - zejmna ovšem zaměstnavatelsk - strany uvedench prvnch vztahů.
205. Věta pt 2 odst. 1 stanovc zkaz odchlen pravy prv nebo povinnost v pracovněprvnch vztazch od zkonn pravy v přpadech uvedench v 363 odst. 2 je ustanovenm nadbytečnm, neboť v ustanoven 363 odst. 2 zkonku prce je uvedeno, kter ustanoven jsou kogentn a častnci se od nich nemohou odchlit. Posledně citovan ustanoven ( 363 odst. 2) pak nebylo navrženo ke zrušen, a proto se jm stavn soud nezabval.
206. stavn soud proto v napadenm ustanoven 2 odst. 1 zkonku prce zrušil toliko větu druhou, třet a ptou pro rozpor čl. 2 odst. 3 stavy a čl. 2 odst. 2 Listiny.
207.
K 4, 18 slova „ 48, 49“, 325 a 326
Napaden ustanoven zněj:
4
Občansk zkonk se na pracovněprvn vztahy podle tohoto zkona použije jen tehdy, jestliže to tento zkon vslovně stanov.
18
Prvn kony se řd 34 až 39, 40 odst. 3 až 5, 41, 41a, 42a, 43, 43a, 43b, 43c, 44, 45,
48, 49
, 49a49a, 50a, 50b a 51 občanskho zkonku. Smlouva podle 51 občanskho zkonku však nesm odporovat obsahu nebo čelu tohoto zkona.
325
(1) Zvazky vznikaj zejmna ze smluv upravench tmto zkonem, jakož i občanskm zkonkem; mohou však vznikat i z jinch smluv v zkoně neupravench a ze smšench smluv obsahujcch prvky různch smluv.
(2) Na zvazky vznikajc ze smluv v zkoně neupravench je třeba použt ustanoven zkona, kter upravuj zvazky jim nejbližš.
326
Zvazky v pracovněprvnch vztazch se řd 488, 489, 491 odst. 2, 492, 494, 497 občanskho zkonku s tm, že odstupnm nen odstupn podle tohoto zkona, 498, 516 až 518 občanskho zkonku s tm, že 518 občanskho zkonku se nepoužije v přpadě pracovn smlouvy, dohod o pracch konanch mimo pracovn poměr nebo kolektivn smlouvy, 519 až 523, 531, 533, 534, 544 odst. 1 a 2, 545, 559 až 573, 574 odst. 1, 575 až 578, 580, 581, 584 až 587 občanskho zkonku.
208. Nmitka navrhovatelů směřuje vůči zkonem upravenmu vztahu k občanskmu zkonku. Z tohoto důvodu jsou napadena ustanoven 4, v 18 slova „ 48, 49“, 325 a 326. Navrhovatel tvrd, že využitm koncepce delegace ve spojen s několika způsoby vymezen dispozitivnosti a kogentnosti ustanoven novho zkonku prce je prvn prava v zkonku prce věcně nesprvn, nesmysln, nesrozumiteln a zakldajc neaplikovatelnost řady jeho ustanoven. Vede tak pr ke kogentnosti celho zkonku prce, což neodpovd ani jednotlivm ustanovenm (samostatně), ani proklamovanmu změru jeho tvůrců. Koncepce delegace občanskho zkonku zakld prvn nejistotu a nestabilitu (rozpor s čl. 1 odst. 1 stavy) a přinš značn aplikačn problmy v důsledku neseznatelnosti a nejasnosti prvnch norem. Odporuje tak zsadě tzv. kvality prva a popr i důvěru v prvo. Navrhovatel poukazuj na to, že aplikace některch ustanoven občanskho zkonku, na něž zkonk prce odkazuje, vyvolv vkladov i aplikačn problmy ve vztahu k pracovnmu poměru i k jinm pracovněprvnm vztahům, což současně zakld i vraznou prvn nejistotu. Takovmi ustanovenmi jsou 573 a 575 (aplikovateln pomoc napadenho ustanoven 326 zkonku prce) občanskho zkonku. Neaplikovatelnost uveden koncepce delegace je patrn i ve vztahu k ustanoven 491 odst. 2 občanskho zkonku (aplikovateln pomoc 326 zkonku prce), protože podle něho by měl bt přiměřeně použit občansk zkonk; to však narž na princip delegace a na nemožnost použit jinch ustanoven občanskho zkonku, než na kter je v zkonku prce vslovně odkzno. Hlavn zsah do prvn jistoty častnků pracovněprvnho vztahu je však podle nzoru navrhovatelů nově upraven možnost „odstoupen od smlouvy“. Ustanoven 18 zkonku prce odkazuje na ustanoven 48 občanskho zkonku, podle něhož lze „od smlouvy odstoupit, jestliže je to v tomto zkoně stanoveno nebo častnky dohodnuto“. Ustanoven 18 zkonku prce ve spojen s 48 občanskho zkonku tedy umožňuje sjednat si v pracovněprvnch vztazch možnost odstoupen od smlouvy, a to bez uveden jakchkoliv vjimek, což vede k zvěru, že možnost odstoupen lze sjednat i v pracovn smlouvě. Odstoupen od smlouvy v pracovněprvnch vztazch (tedy i od pracovn smlouvy) však vyplv i z ustanoven 49 OZ (aplikovatelnho pomoc 18 zkonku prce) a dle z ustanoven 497, 517 odst. 1, 561 odst. 2 a 575 odst. 3 občanskho zkonku (aplikovatelnch pomoc 326 zkonku prce). Možnost využit institutu odstoupen od smlouvy vede - podle nzoru navrhovatelů - k zeslen prvn nejistoty častnků pracovněprvnho vztahu, protože by v důsledku odstoupen od pracovn smlouvy mohlo dojt k tomu, že se pracovn smlouva ruš od počtku a bude na ni nahlženo, jako by uzavřena nebyla. Uveden prvn nejistota zasahuje i do oblasti prva veřejnho, a to z hlediska důchodovho pojištěn a socilnho zabezpečen. Jedn se tedy o vrazn zsah do sociln jistoty častnků celho tohoto pracovněprvnho vztahu.
209. Uveden nmitky směřujc proti vztahu mezi zkonkem prce a občanskm zkonkem lze z stavněprvnho pohledu rozdělit na dvě skupiny. Prvn skupinu představuj nmitky, kter se tkaj ustanoven 4 zkonku prce, v němž je zakotven princip delegace jako zkladn princip, jmž se řd vztah mezi oběma zkonky. stavn soud nmitkm navrhovatelů, kter proti použit principu delegace uplatnili, přisvědčil. Obecn teorie prva sice rozlišuje dvě zkladn možnosti, jimiž lze řešit vztah mezi dvěma prvnmi předpisy stejn prvn sly - princip subsidiarity a princip delegace. stavn soud však neshledal princip delegace, jak byl zakotven v 4 zkonku prce ve vztahu k občanskmu zkonku, za souladn s principy prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy). Zsadně plat, že občansk prvo je obecnm soukromm prvem (jinak řečeno: občansk zkonk je obecnm soukromoprvnm předpisem) subsidirně platnm vůči ostatnm soukromoprvnm odvětvm (ostatnm soukromoprvnm předpisům). Předpisy upravujc tato odvětv (tyto ostatn soukromoprvn předpisy) maj zsadně přednost, avšak neupravuj-li určitou otzku, nastupuje obecn občanskoprvn prava. To tak odpovd i historickmu vvoji soukromho prva, kter bylo původně nediferencovan; až postupně se od něj začalo oddělovat prvo obchodn, pracovn a rodinn. Jednm z důvodů tto diferenciace byla pociťovan nutnost odchyln pravy mry autonomie vůle a ochrany jedn strany oproti obecn civilněprvn pravě. Metoda delegace použit v 4 zkonku prce subsidirn uplatněn občanskho zkonku v pracovněprvnch vztazch podstatně omezila, čmž do jist mry zpřetrhala zkladn funkčn vazby k obecnmu soukrommu prvu, a současně vnesla do pracovněprvnch vztahů značnou mru nejistoty. stavn soud m za to, že nejrůznějš odkazy v ustanovench zkonku prce nemohou pokrt všechny nezbytn situace, kter se mohou v pracovněprvnch vztazch vyskytnout; pokud by zkonk prce neobsahoval vslovn odkaz na občansk zkonk, resp. pokud by byl tento odkaz nepln, nemohl by bt občansk zkonk (v důsledku zvolen metody delegace) jako obecn předpis použit. Tak např. by nebylo jasn, kdo m v pracovněprvnch vztazch jednat za osobu, jejž způsobilost k prvnm konům byla omezena. Při vyloučen obecn subsidiarity občanskho zkonku by tak mohla nastat nejistota, jakm prvnm předpisem se budou takto vznikl vztahy řdit, pokud zkonk prce nebude mt pro prvn situaci předvdanou hypotzou přslušnch norem řešen. Uveden nejistota v pracovněprvnch vztazch neodpovd principu předvdatelnosti důsledků prvnho předpisu, a nen tedy, jak je shora uvedeno, v souladu s principy prvnho sttu ve smyslu čl. 1 stavy, ktermi mus bt posuzovn obsah každho normativnho prvnho aktu. Proto stavn soud nvrhu na zrušen ustanoven 4 zkonku prce vyhověl.
210. Po zrušen 4 zůstala v zkonku prce řada ustanoven oprajcch se o delegačn princip. Pokud byla někter z nich navržena ke zrušen, stavn soud se jimi zabval a o nvrhu rozhodl; ohledně ostatnch se nepovažoval za kompetentn, aby je nad rmec nvrhu identifikoval a rušil. Pokud zkonodrce sm takov ustanoven ze zkonku prce nevylouč, lze je považovat v důsledku obecnho principu subsidiarity občanskho zkonku za nadbytečn.
211. V danch souvislostech napadli navrhovatel rovněž ustanoven 325 a 326 zkonku prce s odůvodněnm, že jeho aplikac - přesněji aplikac ustanoven občanskho zkonku prostřednictvm odkazu v 326 - může bt narušena sociln a prvn jistota zaměstnanců, neboť obecn instituty upraven v obecnch ustanovench zvazkovho prva mohou negativně dopadat na pracovn poměr a vst k jeho zniku bez ohledu na pravu skončen pracovnho poměru. stavn soud tuto nmitku nesdl, protože tento zdnliv rozpor lze odstranit stavně konformnm vkladem, vychzejcm zejmna ze systematickho uspořdn zkonku prce. Podle nzoru stavnho soudu se ustanoven obsažen v čsti třinct zkonku prce (společn ustanoven), v nž jsou zahrnuta i napaden ustanoven 325 a 326, aplikuj na pracovn poměr i na jin zkladn pracovněprvn vztahy, kter jsou upraveny v samostatnch čstech zkonku prce (pracovn poměr v čsti druh; dohody o pracch konanch mimo pracovn poměr v čsti třet) tehdy, nen-li v těchto čstech prava zvlštn. Mezi čstmi upravujcmi zkladn pracovněprvn vztahy (avšak i mezi ostatnmi čstmi) a čst třinctou - společn ustanoven - existuje vztah zvlštnho a obecnho. Společn ustanoven - jak je uvedeno vše - se aplikuj tehdy, nen-li ve zvlštnch čstech zkonku prce prava specifick. Specifickou pravou je např. čst druh hlava IV. o skončen pracovnho poměru ( 48 a nsl.). V takovm přpadě se pak ustanoven občanskho zkonku (např. 575 občanskho zkonku - nemožnost plněn), použiteln prostřednictvm 326 zkonku prce, nebudou aplikovat na pracovn poměr, pokud zkonk prce řeš jednotliv instituty jinak. stavn soud proto nvrhu na zrušen ustanoven 325 a 326 zkonku prce nevyhověl.
212. Nmitka navrhovatelů však směřovala i proti ustanoven 18, pokud odkazuje na 48 a 49 občanskho zkonku. Tomu stavn soud přisvědčuje. Použit institutu odstoupen od smlouvy upravenho v citovanch ustanovench občanskho zkonku pro možnost odstoupen od prvnch konů v pracovnm prvu, konkrtně od pracovn smlouvy, sebou totiž vskutku přinš vysokou mru sociln nejistoty; umožňuje obchzet pravu skončen pracovnho poměru a porušovat zsadu stability pracovnho procesu jako jednu ze zkladnch zsad, kter ovld možnost skončen tohoto zkladnho pracovněprvnho vztahu.
213. Odstoupen od pracovn smlouvy nen sice institutem, kter by měl bt vyloučen; je však třeba, aby v jeho prvn pravě byly stanoveny takov hranice, kter by znemožňovaly jeho zneužit. Takov prava však v pracovnm prvu chyb. Původn prava v zkoně č. 65/1965 Sb. připouštěla v ustanoven 245 odst. 1 (ač to navrhovatel ve svch nmitkch vslovně neuvděj) možnost sjednn důvodů pro odstoupen od smlouvy samotnmi častnky, stejně jako možnost jinho data činnosti takovho odstoupen ( 245 odst. 2 původnho zkonku prce); tato prava se shodovala s pravou obsaženou ve spornch ustanovench 48 a 49 občanskho zkonku. Oproti současnmu prvnmu stavu však v původnm zkonku prce bylo v ustanoven 245 odst. 3 obsaženo pravidlo, že od pracovn smlouvy lze odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do prce. Pro srovnn lze uvst, že ve slovensk prvn pravě, kde autoři již dřve řešili vazbu obecnch institutů pracovnho prva na obecn instituty prva občanskho (byť principem subsidiarity občanskho zkonku vůči prvn čsti zkonku prce - zkon č. 311/2001 Z. z.), považovali za nutn v ustanoven 19 odst. 2 uvst: „
Od pracovnej zmluvy možno odstpiť, len km zamestnanec nenastpil do prce v dohodnut deň bez toho, že by mu v tom brnila prekažka v prci, alebo do tždňa neupovedom zamestnvatela o tejto prekžke.
“. Nov zkonk prce se touto otzkou přmo nezabv a toliko odkazuje ( 18) na ustanoven občanskho zkonku, což - jak je uvedeno vše - stavněprvně akceptovateln nen.214. stavn soud již v řadě přpadů poukzal na tzv. protistavn mezeru (protistavn mlčen, opomenut zkonodrce), spočvajc eventulně v tom, že nebyla přijata předpokldan prvn prava (srov. např. nlez stavnho soudu ve věci veden pod sp. zn. Pl. S 36/01, Sbrka rozhodnut, svazek 26, nlez č. 80, vyhlšen pod č. 403/2002 Sb.). Z převažujcch nzorů stavnho soudu k tto otzce je možn dovodit, že stavn soud chpe mezeru v prvn pravě jako protistavn pouze tehdy, jestliže uveden nedostatek nelze stavně konformnm vkladem běžnho prva odstranit. Za protistavn pak považuje i takov opomenut zkonodrce, jež m za nsledek zstavně neakceptovatelnou nerovnost (viz citovan nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 36/01). K otzce protistavn mezery lze ještě poukzat na zvěr stavnho soudu ve věci sp. zn. Pl. S 15/04 ze dne 30. 11. 2004 (Sbrka rozhodnut, svazek 35, nlez č. 180, vyhlšen pod č. 45/2005 Sb.), v němž se prav, že „nestavnost předmětnho ustanoven přitom nevyplv z rozboru tohoto ustanoven samotnho, ale zejmna z v něm obsažen stavn mezery, kterou stavn soud konstatuje. S ohledem na nezbytnost npravy stvajcho nestavnho stavu je stavn soud toho nzoru, že k odstraněn nestavnch mezer v zkoně je nezbytn pozitivn akce zkonodrce, jejmž impulsem může bt toliko zrušen jednotlivho ustanoven zkona, jež svoj podstatou nestavn mezeru obsahuje ...“.
215. Tento zvěr lze podle nzoru stavnho soudu vzthnout i k otzce možnosti odstoupen zejmna od pracovn smlouvy, kter je - spolu s dalšmi prvnmi kony - upraveno v napadenm ustanoven 18 a jeho prostřednictvm v občanskm zkonku ( 48, 49 občanskho zkonku).
216. Obecně vzato lze dodat, že pracovn prvo mus chrnit zaměstnance před jakmikoliv formami ntlaku, vedoucmi v zsadě k umožněn svvolnho přstupu ze strany zaměstnavatele k ukončen pracovnho poměru. Jde o projev ochrann funkce pracovnho prva a stability pracovnho poměru. K možnosti využit stavně konformn interpretace je proto v danm přpadě stavn soud skeptick; prvn prava by zde měla bt co nejtransparentnějš. V modernm demokratickm prvnm sttě totiž nen důležit pouze to, jakm způsobem jsou zkony schopny interpretovat soudy, ale i to, jak si tyto zkony bude vykldat občansk veřejnost, neboť zvšen prvn nejistota znamen postupnou erozi věrohodnosti prvnho sttu.
217. Princip prvn jistoty a předvdatelnosti aktů veřejn moci nepatř sice mezi absolutn kategorie, nadřazen dalšm zkladnm komponentům stavnho sttu; je však nutno zdůraznit, že podstata prvn jistoty spočv zejmna v tom, že se každ může spolhat na to, že mu stt poskytne efektivn ochranu v jeho prvech (že mu dopomůže k realizaci jeho subjektivnho prva) a že ho zroveň postihne pouze zkonem předvdanou sankc, pokud poruš prvn předpis. Předpokladem totiž je nležit seznatelnost prvn normy a předvdatelnost rozhodnut sttnho orgnu. Princip prvn jistoty, zahrnujc zachovn nabytch prv a ochranu důvěry občanů v prvo, tedy v sobě subsumuje předevšm efektivn ochranu prv všech prvnch subjektů a předvdatelnost postupu sttu a jeho orgnů. stavn soud tedy dan ustanoven považuje za nesouladn s stavnm pořdkem jednak z důvodu vznikl protistavn mezery - jak již uvedl - jednak z důvodu porušen principu prvn jistoty (čl. 1 odst. 1 stavy), jak je rovněž vše vyloženo.
218. Proto stavn soud citovan ustanoven 18 ve slovech „48, 49“ zrušil.
219. K
13 odst. 2 psm. g)
Cel ustanoven 13 odst. 2 včetně napadenho psmene g) zn:
13 odst. 2 psm. g)
Zaměstnavatel
a) nesm přenšet riziko z vkonu zvisl prce na zaměstnance,
b) mus zajistit rovn zachzen se zaměstnanci a dodržovat zkaz jakkoli diskriminace zaměstnanců, jakož i fyzickch osob uchzejcch se o zaměstnn,
c) mus dodržovat zsadu poskytovn stejn mzdy nebo platu a jinch peněžitch plněn a plněn peněžit hodnoty, popřpadě odměny za stejnou prci a za prci stejn hodnoty,
d) mus poskytovat zaměstnanci informace v pracovněprvnch vztazch a zajišťovat projednn s nm,
e) mus seznamovat zaměstnance s kolektivn smlouvou a vnitřnmi předpisy,
f) nesm zaměstnanci za porušen povinnosti vyplvajc mu z pracovněprvnho vztahu ukldat peněžn postihy ani je od něho požadovat; to se nevztahuje na škodu, za kterou zaměstnanec odpovd,
g) nesm požadovat ani sjednat zajištěn zvazku v pracovněprvnm vztahu, s vjimkou konkurenčn doložky a sržek z přjmu z pracovněprvnho vztahu,
h) může dočasně přidělit zaměstnance k vkonu prce k jin prvnick nebo fyzick osobě jen podle 2 odst. 5, s vjimkou přpadů prohlubovn nebo zvyšovn kvalifikace u jin prvnick nebo fyzick osoby ( 230 odst. 5 a 231 odst. 3).
220. Navrhovatel považuj uveden ustanoven za zsah do vlastnickho prva chrněnho člnkem 11 Listiny. Nov prava je podle jejich nzoru v rozporu rovněž se zsadou rovnosti. Neexistuje pr ždn legitimn důvod, pro kter by měl bt zaměstnanec jako dlužnk chrněn pro přpad, že se chov a jedn protiprvně.
221. stavn soud tto nmitce nepřisvědčil. Podle jeho mněn napaden ustanoven zsah do vlastnickho prva stěžovatele nepředstavuje; k atributům vlastnickho prva nepatř prvo na zajištěn zvazku. Zkonk prce poskytuje zaměstnavateli jako obecn zajišťovac institut, jehož užit nen omezeno, sržky ze mzdy, kter navc vedle funkce zajišťovac pln přmo i funkci hradovou; dle normuje i dalš zajišťovac institut, a to smluvn pokutu v souvislosti s konkurenčn doložkou podle 310. Je pravda, že v porovnn s dřvějš prvn pravou nemůže zaměstnavatel využt zajišťovac institut ručen a zstavn prvo, kter byly v omezenm rozsahu v původn prvn pravě zakotveny. Nelze však řci, že vyloučen těchto institutů m stavněprvn rovinu a že zasahuje do vlastnickho prva zaměstnavatele. Současně tak nelze přisvědčit stanovisku navrhovatelů, že vyloučenm možnosti jinho zajištěn zvazků je bezdůvodně chrněn zaměstnanec, kter se chov a jedn protiprvně. Tento argument nen přpadn, protože zajišťovac instituty v principu nemaj charakter sankčn a neslouž k postihu za eventuln protiprvn chovn dlužn strany. Sm zkonk prce upravuje instituty, kter lze označit za postih za protiprvn chovn zaměstnance (včetně nhrady způsoben škody); zajišťovac instituty pak vedle nich představuj jen akcesorick nstroj k upevněn oprvněn zaměstnavatele.
222. S namtanm porušenm zsady rovnosti by spše souvisela otzka, jak zajišťovac instituty může využt zaměstnanec k zajištěn svch pohledvek vůči zaměstnavateli. Zde se nov prvn prava přliš neliš od pravy v předchozm zkonku prce, protože zajištěn pohledvek zaměstnance vůči zaměstnavateli ždn zajišťovac institut vslovně neupravuje. Prostřednictvm ustanoven 326 zkonku prce lze aplikovat ustanoven 544 odst. 1 a 2 a 545 občanskho zkonku (smluvn pokuta); jeho využit k zajištěn pohledvek zaměstnance m však spše teoretickou povahu, neboť na sjednn smluvn pokuty by musel přistoupit i zaměstnavatel, což se stěž jev bt krokem relnm.
223. stavn soud proto v neexistenci prvn pravy dalšch zajišťovacch institutů protistavn mezeru v prvu nespatřuje a nvrhu na zrušen 13 odst. 2 psm. g) zkonku prce nevyhověl.
224.
K 20
Napaden ustanoven zn:
20
Jde-li o důvod neplatnosti prvnho konu, považuje se prvn kon za platn, pokud se ten, kdo je takovm konem dotčen, neplatnosti nedovol; to neplat v přpadě prvnho konu směřujcho ke vzniku pracovnho poměru nebo k uzavřen dohody o prci konan mimo pracovn poměr. Neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sm způsobil. Totž plat, nebyl-li kon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda častnků.
225. Postaven zkonku prce na principu relativn neplatnosti prvnch konů považuj navrhovatel za rozporn se zsadami demokratickho prvnho sttu; je to rozdl od ustanoven občanskho zkonku, kter je obecně postaven na jejich absolutn neplatnosti, a relativn neplatnost se uplatn pouze v taxativně stanovench přpadech. Obecn zakotven relativn neplatnosti (s vjimkou prvnch konů směřujcch ke vzniku pracovnho poměru nebo k uzavřen dohod o pracch konanch mimo pracovn poměr) směřuje k tomu, že vešker kony v rmci pracovnho prva, byť neplatn (a to z takovch důvodů, že v ostatnch soukromoprvnch vztazch by byly považovny za absolutně neplatn), budou z hlediska novho zkonku prce považovny za platn, a to v řadě přpadů i bez možnosti se jejich neplatnosti dovolat.
226. stavn soud tto nmitce navrhovatelů nepřisvědčil. Obecn teorie prva rozlišuje neplatnost prvnch konů absolutn a relativn s vymezenmi prvnmi činky a použitm. Nelze proto v použit jednoho či druhho způsobu, popřpadě v kombinaci obou, spatřovat porušen stavně zaručench zkladnch prv a svobod, či stavnch principů vůbec. Je pravda, že napaden řešen nen přliš obvykl; navc uživatel prvnho předpisu původnho nebyli na tento způsob zvykl, protože dřvějš zkonk prce byl postaven na neplatnosti absolutn, a relativn neplatnost byla zakotvena pouze v souvislosti s neplatnost prvnch konů směřujcch k rozvzn pracovnho poměru. Vzdor tomu je toto řešen v hranicch prvu znmch, prvem využvanch a aprobovanch. Podle nzoru stavnho soudu nelze souhlasit s myšlenkou, že z formulace napadenho ustanoven vyplv, že v přpadě neplatnosti smluv a dohod se nikdo nebude moci neplatnosti dovolat, protože slova „nezpůsobil sm“ nejsou interpretovateln ve smyslu nezpůsobil „vlučně“. Z dikce druh věty napadenho ustanoven „
Neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sm způsobil.
“ nelze jednoznačně dovozovat, že v přpadě smlouvy sjednvan mezi dvěma častnky, jsou to vždy oba, kteř neplatnost způsobili. Zpravidla bude možn - někdy obtžněji, někdy snze - prokzat, kter ze stran neplatnost přslušnho prvnho konu způsobila, popřpadě ji způsobila vyšš mrou. Nelze totiž přehldnout, že v pracovněprvnch vztazch je to zsadně zaměstnavatel, kter jepars potentior
a bv obvykle v prvu orientovanějš než zaměstnanec.227. Na druhou stranu však stavn soud dospěl k zvěru, že pokud je zkonk prce postaven na principu relativn neplatnosti prvnch konů, nepřispv k prvn a sociln jistotě častnků zkladnch pracovněprvnch vztahů, jestliže někter prvn kony (pracovn smlouvy, jmenovn, dohoda o pracovn činnosti a dohoda o proveden prce) jsou z obecn pravy vyňaty a jejich neplatnost je řešena formou neplatnosti absolutn. Podle jeho nzoru uplatněn absolutn neplatnosti prvnch konů směřujcch ke vzniku zkladnch pracovněprvnch vztahů by ve svm důsledku znamenalo aprobaci existence tzv. faktickch pracovnch vztahů, protože absolutně neplatn prvn kon nemůže platn prvn vztah založit. Je proto z i hlediska sociln a prvn jistoty častnků třeba ponechat i zde neplatnost relativn; ta na jedn straně umožn častnkům dovolat se neplatnosti takovho prvnho konu, na druh straně však - nen-li neplatnost uplatněna - existuje zde (i přes vady prvnho konu) zkladn pracovněprvn vztah, kter poskytuje jeho častnkům dostatečnou prvn ochranu.
228. stavn soud zde proto znovu připomn to, co již - v souvislosti s pravou pracovnho prva v podmnkch Česk republiky a jeho vazbou na princip prvn jistoty, transparentnosti legislativnho řešen a předvdatelnosti aktů veřejn moci - opakovaně vyslovil; v dan prvn pravě je namstě preferovat vyjmenovan atributy prvnho sttu a volit co nejjasnějš a nejurčitějš formulace. Kromě nesouladu s principem prvn jistoty (čl. 1 odst. 1 stavy) shledal stavn soud u danho ustanoven v zsadě i nedůvodn a neproporcionln zsah do autonomie vůle, resp. smluvn volnosti častnků pracovněprvnho vztahu. Tento zsah rovněž vedl k porušen 2.3čl. 2 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod.
229. Proto stavn soud zrušil v ustanoven 20 věty prvn čst za střednkem ve slovech „; to neplat v přpadě prvnho konu směřujcho ke vzniku pracovnho poměru nebo k uzavřen dohody o prci konan mimo pracovn poměr“.
230. K
342
Napaden ustanoven zn:
342
(1) S vjimkou přpadů pokračovn v živnosti podle 13 odst. 1 živnostenskho zkona, smrt zaměstnavatele pracovněprvn vztah uveden v 3 větě druh zanik ( 48 odst. 4).
(2) řad prce přslušn podle msta činnosti zaměstnavatele podle odstavce 1 vystav zaměstnanci, jehož pracovn poměr nebo dohoda o prci konan mimo pracovn poměr zanikly, na jeho ždost potvrzen o zaměstnn, a to na zkladě dokladů předložench tmto zaměstnancem.
231. Navrhovatel napadaj ustanoven 342 zkonku prce, neboť je pr zsahem do principu prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 stavy) a do vlastnickho prva (čl. 11 Listiny), jakož i do prva podnikat (čl. 26 Listiny). Napaden ustanoven představuje nejednoznačnou pravu přechodu prv a povinnost z pracovněprvnch vztahů v přpadě smrti zaměstnavatele, kter je fyzickou osobou. Předpis, z něhož vyplv, že s vjimkou přpadů pokračovn v živnosti podle 13 odst. 1 živnostenskho zkona pracovněprvn vztah smrt zaměstnavatele-fyzick osoby zanik, představuje nejen vrazn zsah do prvn jistoty dědice zemřelho zaměstnavatele-fyzick osoby, ale zejmna vrazn zsah do prvn jistoty zaměstnanců samotnch.
232. stavn soud tto nmitce nepřisvědčil. Nov prvn prava je z hlediska prvn jistoty existence pracovněprvnho vztahu jednoznačnějš než text obsažen v prvn pravě předchoz. Na jedn straně umožňuje pokračovn v živnosti tam, kde osoby vyjmenovan v 13 odst. 1 maj zjem pokračovat v podnikn zemřelho živnostnka-fyzick osoby, a vytvř tak můstek pro pozdějš přechod prv a povinnost z pracovněprvnch vztahů; na druh straně tam, kde nen dan subjekt schopn v živnosti pokračovat, vede smrt zaměstnavatele-fyzick osoby k zniku pracovněprvnch vztahů. Prvn prava se tak vyhb nejasn situaci vyvolvan pravou předchoz; tj. jak nsledky nastaly a na zkladě jakch prvnch skutečnost skončily pracovněprvn vztahy v přpadě, že dědiců nebylo anebo dědicov dědictv odmtli.
233. Nov prvn prava obsažen v 342 novho zkonku prce sice ve sv podstatě měn zkladn vymezen prvnch nsledků smrti zaměstnavatele-fyzick osoby tak, že jeho smrt pracovněprvn vztahy zanikaj; vyloučen přechodu prv a povinnost však nen absolutn vzhledem k tomu, že přechod prv a povinnost (resp. vyloučen zniku pracovněprvnho vztahu) je připuštěn v přpadě, že dojde k pokračovn v živnosti podle 13 odst. 1 živnostenskho zkona. Podle citovanho ustanoven
zemře-li podnikatel, mohou v živnosti pokračovat až do skončen řzen o projednn dědictv sprvce dědictv, dědicov ze zkona, pokud nen dědiců ze zvěti, dědicov ze zvěti a pozůstal manžel nebo partner, i když nen dědicem, je-li spoluvlastnkem majetku použvanho k provozovn živnosti, nebo pozůstal manžel nebo partner splňujc podmnku uvedenou v psmenu c), je-li spoluvlastnkem majetku použvanho k provozovn živnosti, pokud v živnosti nepokračuj dědicov
. Vzhledem k širokmu okruhu subjektů, kter jsou podle předchozho ustanoven oprvněny pokračovat v živnosti, budou však přpady, kdy pracovněprvn vztah smrt zaměstnavatele-fyzick osoby zanikne, velmi řdk. Podle nzoru stavnho soudu tak prvn prava naopak přispv - na rozdl od tvrzen navrhovatelů - k vraznějš prvn a sociln jistotě zaměstnanců, což je tak jednm z vznamnch kolů pracovnho prva.234. stavn soud - za tohoto stavu - v napadenm ustanoven 342 porušen vlastnickho prva (čl. 11 Listiny), prva podnikat (čl. 26 Listiny) a zsah do principů prvnho sttu (čl. 1 odst. 1 Listiny) nespatřuje. Proto nvrhu na zrušen tohoto ustanoven nevyhověl.
235.
K 33 odst. 3, 38 odst. 2, 73 odst. 1, 73 odst. 2 (počtek 1. věty), 364 odst. 3 (za střednkem)
Napaden ustanoven zněj (před novelou provedenou zkonem č. 362/2007 Sb. - srov. čst XI.):
33 odst. 3
(3) Jmenovnm se zakld pracovn poměr pouze u vedoucch organizačnch složek sttu
7)
, vedoucch organizačnch jednotek organizačnch složek sttu7)
, ředitelů sttnch podniků13)
, vedoucch organizačnch jednotek sttnch podniků13)
, vedoucch sttnch fondů14)
, jestliže je v jejich čele individuln orgn, vedoucch přspěvkovch organizac15)
, vedoucch organizačnch jednotek přspěvkovch organizac a u ředitelů školsk prvnick osoby16)
, nestanov-li zvlštn prvn předpis jinak. Jmenovn provede ten, kdo je k tomu přslušn podle zvlštnho prvnho předpisu, popřpadě vedouc organizačn složky sttu7)
.
38 odst. 2
(2) Pro pracovn poměr založen jmenovnm plat ustanoven o pracovnm poměru sjednanm pracovn smlouvou.
73 odst. 1 a 2
(1) V přpadech uvedench v 33 odst. 3 může ten, kdo je k tomu přslušn podle zvlštnho prvnho předpisu, popřpadě vedouc organizačn složky sttu7) , vedoucho zaměstnance z pracovnho msta odvolat; vedouc zaměstnanec se může tohoto msta rovněž vzdt.
(2) Jestliže je zaměstnavatelem jin prvnick nebo fyzick osoba než uveden v 33 odst. 3, může bt s vedoucm zaměstnancem dohodnuta možnost odvoln z pracovnho msta, je-li zroveň dohodnuto, že se vedouc zaměstnanec může tohoto msta vzdt.
364 odst. 3 (čst věty za střednkem)
(3) Pracovn poměry založen podle dosavadnch prvnch předpisů volbou nebo jmenovnm se považuj za pracovn poměry založen pracovn smlouvou;
to neplat v přpadě pracovnho poměru
a) vedoucho organizačn složky stt
7)
,
b) vedoucho řednka a vedoucho řadu
104)
,
c) vedoucho organizačn jednotky organizačn složky sttu
7)
,
d) ředitele sttnho podniku
13)
,
e) vedoucho organizačn jednotky sttnho podniku
13)
,
f) vedoucho sttnho fondu, jestliže je v jeho čele individuln orgn
14)
,
g) vedoucho přspěvkov organizace
15)
,
h) vedoucho organizačn jednotky přspěvkov organizace
15)
,
i) ředitele školsk prvnick osoby
16)
a
j) kdy je jmenovn upraveno zvlštnm prvnm předpisem.
236. Navrhovatel napadaj ustanoven tkajc se vzniku pracovnho poměru jmenovnm argumentem, že omezen tto formy vzniku pracovnho poměru pouze na někter zaměstnavatele s rozlišovnm na „sttn“ a „nesttn/soukrom“ znamen porušen čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny, a že ve svm důsledku zakld i nerovn postaven vedoucch zaměstnanců působcch u těchto dvou „typů“ zaměstnavatelů. Současně považuj takovou diferenciaci a nepřipuštěn možnosti jmenovn vedoucch zaměstnanců u „soukromch“ zaměstnavatelů za zsah do vlastnickch prv zaměstnavatele, a tedy i za porušen čl. 11 Listiny zkladnch prv a svobod.
237. stavn soud tto argumentaci navrhovatelů nepřisvědčil. Obecně k otzce rovnosti již několikrt judikoval a z jeho rozhodnut lze vyvodit, že určit zkonn prava, jež zvhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jinm, nemůže bt sama o sobě bez dalšho označena za porušen principu rovnosti, neboť zkonodrce m určit prostor k vaze, zda takov preferenčn zachzen zakotv či nikoli. Zkonodrce však přitom mus dbt, aby byl zvhodňujc přstup založen na objektivnch a rozumnch důvodech a aby mezi tmto clem a prostředky k jeho dosažen existoval vztah přiměřenosti.
238. K věci sam pak lze uvst, že jmenovn ve smyslu 33 odst. 3 zkonku prce je upraveno jako způsob vzniku pracovnho poměru tam, kde zaměstnavatelem je stt (jeho organizačn složky a dalš subjekty navzan na stt - sttn rozpočet). Podle nzoru stavnho soudu lze dovodit, že prostřednictvm v napadenm ustanoven vyjmenovanch zaměstnavatelů se realizuje sttn politika a pln se funkce sttu; proto by stt měl mt rozhodujc prvo určit, kdo bude jeho jmnem vystupovat (či v jistm smyslu za něj) či plnit jeho koly. Takovmu oprvněn sttu pak jednoznačně odpovd jmenovn, kter m konstitutivn povahu. V tto souvislosti lze poukzat i na zkon č. 218/2002 Sb., o službě sttnch zaměstnanců ve sprvnch řadech a o odměňovn těchto zaměstnanců a ostatnch zaměstnanců ve sprvnch řadech (služebn zkon), v němž je jmenovn upraveno jako zkladn způsob vzniku pracovnho poměru. Vzhledem k tomu, že uveden zkon m odloženou činnost, je namstě, aby sm zkonk prce takov způsob vzniku pracovnho poměru pro vedouc zaměstnance, vykonvajc uveden funkce u zaměstnavatelů vyjmenovanch v 33 odst. 3, připustil, protože se vztahuje i na tyto pracovn poměry. Obdobn diferenciace se objevuje i ve způsobech odměňovn; mzda na smluvnm principu u „soukromch“ zaměstnavatelů a plat u „sttnch“ zaměstnavatelů ( 109 zkonku prce, kter však stavn stžnost napaden nen).; k odůvodněn tohoto rozdlu lze vst i argumentaci stejnou.
239. Ve vztahu k stavnmu principu rovnosti, jenž vyžaduje - jak již mnohokrt stavn soud zdůraznil - zejmna odstraněn neodůvodněnch rozdlů a vyloučen libovůle, lze dovozovat, že jmenovn jako způsob vzniku pracovnho poměru ve smyslu napadenho ustanoven 33 odst. 3 zkonku prce je stavně odůvodniteln a nen s tmto principem v nesouladu, neboť se tk prvě a jen zaměstnanců sttu, jeho organizačnch složek a subjektů navzanch na stt (cestou sttnho rozpočtu). Sleduje tedy i legitimn zjem veřejn.
240. Jestliže tedy stavn soud nezpochybňuje možnost jmenovn u zaměstnavatelů uvedench v 33 odst. 3 zkonku prce, pak nelze vyhovět ani nvrhu na zrušen 38 odst. 2, 73 odst. 1, 73 odst. 2, 364 odst. 3, v nichž je jmenovn a s nm souvisejc odvolvn vedoucch zaměstnanců z pracovnho msta dle upravovno (pozn.: k ustanoven 364 odst. 3 však ještě viz nže).
241. Naproti tomu pracovn smlouva jako prvn skutečnost zakldajc pracovn poměr jednoznačně lpe vyhovuje zsadě smluvn, protože vytvř prostor k uplatněn vůle obou stran vznikajcho prvnho vztahu. Je proto namstě zdůraznit postaven pracovn smlouvy jako vůdč prvn skutečnosti zakldajc pracovn poměr; oproti tomu jmenovn jako prvn skutečnost speciln se uplatn pouze v přpadech, kter zkon vslovně vymezuje.
242. Pokud navrhovatel namtaj, že neodůvodněn rozdly v postaven vedoucch zaměstnanců se projevuj zejmna v jejich vyšš flexibilitě (větš možnosti tyto vedouc zaměstnance odvolat a nsledně rozvzat pracovn poměr), poukazuje stavn soud na ustanoven 73 odst. 2 a nsledujc, kter umožňuje, aby prvo odvolat zaměstnance z vedoucho msta a prvo vzdt se vedoucho msta bylo dohodnuto prvě u zaměstnavatelů, kteř nejsou uvedeni ve včtu ustanoven 33 odst. 3. Takovmi dohodami se potom postaven vedoucch zaměstnanců „u soukromch zaměstnavatelů“ vyrovnv postaven vedoucch zaměstnanců jmenovanch do vedouc funkce u zaměstnavatelů vyjmenovanch v 33 odst. 3 zkonku prce. [Poznmka: Nen důvodu se nedomnvat, že možnost uzavrn uvedench dohod je reln prvě proto, že půjde o vedouc (a tedy zpravidla o atraktivn) pracovn msta, takže zjemci budou zpravidla ochotni na takovou dohodu přistoupit.]
243. Z charakteristiky zaměstnavatelů, u nichž je podle nzoru stavnho soudu akceptovateln jmenovn jako způsob vzniku pracovnho poměru ( 33 odst. 3), se opticky vymyk jmenovn ředitele sttnho podniku a vedoucch organizačnch jednotek sttnho podniku. stavn soud však v tto souvislosti poukazuje na ustanoven 2 zkona č. 77/1997 Sb., o sttnm podniku, ve zněn pozdějšch předpisů, z něhož vyplv, že sttn podnik je prvnickou osobou provozujc podnikatelskou činnost s majetkem sttu vlastnm jmnem a na vlastn odpovědnost, m prvo hospodařit s majetkem sttu a nem vlastn majetek. Zkoumnm povahy sttnho podniku se stavn soud již zabval v nlezu sp. zn. I. S 260/06 ze dne 24. 1. 2007. Dospěl k zvěru, že sttn podnik je podle 3 odst. 2 citovanho zkona zřizovn sttem k „
uspokojovn vznamnch celospolečenskch, strategickch nebo veřejně prospěšnch zjmů
“ a stt rovněž vykonv dohled nad jeho činnost. Z tto povahy sttnho podniku lze podle nzoru stavnho soudu vyvodit, že i v tomto přpadě m stt prvo určit, kdo bude se sttnm majetkem hospodařit a o něm rozhodovat, a že tedy i zde je stavně akceptovateln diferenciace oproti zaměstnavatelům, kteř nejsou v 33 odst. 3 uvedeni.244. V souvislosti se zrušenm 33 odst. 3 je navrhovno i zrušen 364 odst. 3 čsti věty za střednkem. Vzhledem k tomu, že stavn soud neakceptoval zrušen jmenovn jako zvlštn prvn skutečnosti zakldajc pracovn poměr u vyjmenovanch zaměstnavatelů, neměl důvod rušit ani vše uvedenou čst ustanoven 364 odst. 3 zkonku prce.
245. V souvislosti s ustanovenm 364 odst. 3 se vyskytla i připomnka tkajc se čsti tohoto ustanoven před střednkem - „
Pracovn poměry založen podle dosavadnch prvnch předpisů volbou nebo jmenovnm se považuj za pracovn poměry založen pracovn smlouvou;
“. Tmto ustanovenm pr byla zaměstnavatelům nevyjmenovanm v 33 odst. 3 odejmuta možnost odvolat sv vedouc zaměstnance, kteř byli do funkce jmenovni ještě před činnost novho zkonku prce. V tto skutečnosti lze dajně spatřovat porušen rovnho postaven častnků pracovněprvnch vztahů. stavn soud předevšm konstatuje, že uveden čsti ustanoven ( 364 odst. 3 čsti věty před střednkem) se nvrh nedotk, protože k zrušen tto čsti vůbec nesměřuje. Nvrh na zrušen se tk pouze ustanoven 364 odst. 3 čsti věty za střednkem. Věcně pak lze dodat nsledujc. Ustanoven 364 odst. 3 je obvyklm typem přechodnho ustanoven (v nvaznosti na 364 odst. 1 zkonku prce), v němž je řešena otzka, jak budou posuzovny prvn vztahy, jež vznikly před činnost nov prvn pravy způsobem, kter již nov prvn prava nezn, tj. dřvějšm jmenovnm u „soukromch zaměstnavatelů“. Nov zkonk prce vyřešil tuto otzku tak, že pracovn poměry vedoucch zaměstnanců u „nesttnch“ zaměstnavatelů, vznikl před činnost novho zkonku prce, vyrovnal s pracovnmi poměry vedoucch zaměstnanců u těchto zaměstnavatelů, vznikajcmi až po činnosti novho zkonku prce. Z hlediska namtan rovnosti častnků pracovněprvnch vztahů je toto řešen namstě, protože v opačnm přpadě by v důsledku zachovn původnho vzniku pracovnho poměru (i s možnost odvoln vedoucch zaměstnanců přmo) vznikla nerovnost mezi častnky pracovněprvnch vztahů, kde zaměstnavatel je stejnho druhu. Pokud jde o rovnost v postaven zaměstnavatelů „sttnch“ a „nesttnch“, stavn soud se již k tto otzce vyjdřil vše.246. Proto stavn soud v zakotven jmenovn jako prvn skutečnosti zakldajc pracovn poměr u vyjmenovanch zaměstnavatelů s definovanou vazbou na stt nespatřuje porušen rovnho postaven zaměstnavatelskch subjektů ani porušen rovnho postaven vedoucch zaměstnanců samotnch. Uvedenmu nvrhu tedy nevyhověl.
247.
Obecně k navrhovanmu zrušen 24 odst. 2, 278, 281, 282, 286 odst. 2, 287, 305 odst. 1, 321 odst. 2, 3, 4 a 322 zkonku prce
, tj. ustanoven tkajcch se odborovch organizac:248. Uveden napaden ustanoven zkonku prce se tkaj postaven a pravomoc odborovch organizac. Prvo odborově se sdružovat (koaličn prvo) je zakotveno v čl. 27 Listiny, kter upravuje prvo každho svobodně se sdružovat s jinmi na ochranu svch hospodřskch a socilnch zjmů. Způsob vzniku odborovch organizac a jejich konfederac je upraven v rovině vnitrosttn zkonem č. 83/1990 Sb., o sdružovn občanů, ve zněn pozdějšch předpisů. Zkonn prava tu respektuje mezinrodn zvazky Česk republiky. Odborov organizace vznikaj nezvisle na sttu. Omezovat počet odborovch organizac je nepřpustn, stejně jako zvhodňovat někter z nich v podniku či odvětv (Bělina a kol.: Pracovn prvo, 1. vydn, Praha, C. H. Beck 2001, str. 377).
249. Postaven odborovch organizac je dno i mezinrodnmi smlouvami a dokumenty, předevšm:
- Mezinrodnm paktem o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech,
- Evropskou sociln chartou (vyhlšena pod č. 14/2000 Sb. m. s.),
- mluvami Mezinrodn organizace prce (dle jen „MOP“), zejmna
- č. 87 o svobodě sdružovn a ochraně prva odborově se organizovat, 1948 (ratifikovan 21. 1. 1964 a vyhlšen pod č. 489/1990 Sb.),
- č. 98 o provděn zsad prva organizovat se a kolektivně vyjednvat, 1949 (ratifikovan 21. 1. 1964 a vyhlšen pod č. 470/1990 Sb.),
- č. 154 o kolektivnm vyjednvn, 1951 (Česk republika dosud neratifikovala).
250. Z uvedench dokumentů jsou důležit zejmna mluvy MOP, z nichž:
Čl. 3 mluvy č. 87 stanov:
1) Organizace pracovnků a zaměstnavatelů maj prvo vypracovvat sv stanovy a pravidla, zcela svobodně volit sv zstupce, organizovat svoji sprvu a činnost a formulovat svůj program.
2) Veřejn orgny se zdrž jakhokoliv zsahu, kter by omezoval toto prvo nebo zabraňoval jeho zkonnmu vykonvn.
Čl. 2 mluvy č. 98 stanov:
Organizace pracovnků a zaměstnavatelů požvaj při ustavovn, činnosti nebo sprvě svch organizac nležit ochrany proti jakmukoliv zasahovn jedněch do zležitost druhch, ať již přmmu či prostřednictvm zstupců nebo členů.
Čl. 4 mluvy č. 98 stanov:
Tam, kde je to nutn, budou přijata opatřen přiměřen vnitrosttnm podmnkm pro povzbuzen a podporovn co nejširšho rozvoje a využit metody dobrovolnho vyjednvn mezi zaměstnavateli a organizacemi zaměstnavatelů na jedn straně a organizacemi pracovnků na druh straně, tak, aby byly upraveny podmnky zaměstnn pomoc kolektivnch smluv.
251. Tyto dvě ratifikovan a vyhlšen mluvy (č. 87 a č. 98) jsou ve smyslu čl. 10 stavy součst prvnho řdu.
252. V praxi jednotlivch zem se uplatňuje postaven odborů v troj podobě:
1) zaměstnance zastupuje orgn, volen všemi zaměstnanci podniku, a odbory působ vedle takovho orgnu (obvykle organizuj jeho volby); takov všezaměstnaneck orgn předpokld např. mluva MOP č. 154 o kolektivnm vyjednvn.
2) maj vlučn (exkluzivn) postaven a reprezentuj všechny zaměstnance,
3) „smšen“ model, kdy odbory sice zastupuj jen sv členy, avšak jsou součst všezaměstnaneck struktury.
253. Model, použit v Česk republice s exkluzivnm postavenm odborov organizace nachzme předevšm v posttotalitnch zemch jako pozůstatek minulosti.
254. Uplatněn takovho modelu nastoluje řadu otzek o demokratičnosti podobnho přstupu. Zkladn problm se shledv předevšm v tom, že zaměstnanec, kter nen členem odborov organizace, nem možnost ovlivňovat postoje a jednn tto organizace. Dostv se tak do situace, kdy někdo (odborov organizace) hj jeho hospodřsk a sociln zjmy, aniž by však tyto zjmy konkrtně zjišťoval a znal a aniž by přpadně dal odborově neorganizovanmu zaměstnanci možnost se k věci vyjdřit. Ve vztahu k odborově neorganizovanm pracovnkům se při uvedenm modelu sociln reprezentace věc komplikuje, jestliže u zaměstnavatele působ vedle sebe vce odborovch organizac. Z uplatněn koncepce totiž vyplv, že v kolektivnch pracovnch vztazch každ odborov organizace socilně reprezentuje všechny zaměstnance ( 24 odst. 1 zkonku prce).
255. Jin situace je přitom v rmci kolektivnch pracovnch vztahů a individulnch pracovnch vztahů. V kolektivnch pracovnch vztazch, tedy ve vztazch, kter se tkaj zjmů všech zaměstnanců nebo jejich skupin, je reprezentativnost odborovch organizac vcelku bezproblmov. Věc se komplikuje v individulnch pracovněprvnch vztazch, kde podle 286 odst. 2 plat, že jako reprezentant jednotlivho zaměstnance vystupuje přslušn odborov organizace:
a) u odborově organizovanch zaměstnanců orgn organizace, jejmž je zaměstnanec členem,
b) u odborově neorganizovanch
- orgn organizace s největšm počtem členů, nebo
- orgn organizace, kterou vslovně určil zaměstnanec.
256. Z citovanho ustanoven vyplv, že zaměstnanec- nečlen odborů může poždat některou odborovou organizaci o obhajobu svch hospodřskch a socilnch zjmů. Dle z něho plyne, že může odborovou organizaci určit k zastupovn jednostrannm prohlšenm i proti jej vůli (zkon hovoř o tom, že zaměstnanec urč odborovou organizaci). Otzka, zda uveden předpis umožňuje zaměstnanci i to, aby svm prohlšenm vyloučil odborovou organizaci z jednn za svoji osobu vůbec, je řešena na jinm mstě tohoto nlezu (u ustanoven 286 odst. 2 věty druh), a to kladně.
257.
Konkrtně k jednotlivm ustanovenm navrhovanm ke zrušen:
258.
K ustanoven 24 odst. 2 věty druh
Dikce napadenho ustanoven je nsledujc:24
(2) Působ-li u zaměstnavatele vce odborovch organizac, jedn zaměstnavatel o uzavřen kolektivn smlouvy se všemi odborovmi organizacemi; odborov organizace vystupuj a jednaj s prvnmi důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzjemn shodě, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem jinak.
Jestliže se odborov organizace neshodnou na postupu podle věty prvn, je zaměstnavatel oprvněn uzavřt kolektivn smlouvu s odborovou organizac nebo vce odborovmi organizacemi, kter maj největš počet členů u zaměstnavatele.
259. Z prv přslušejcch odborov organizaci se považuje za nejvznamnějš prvo na kolektivn vyjednvn. Prvo kolektivně vyjednvat je v Evropě všeobecně chpno jako vsostn prvo odborovch organizac. To je vyjdřeno expressis verbis v 22 zkonku prce, podle kterho prvo uzavřt kolektivn smlouvu za zaměstnance m pouze odborov organizace.
260. Napaden ustanoven se tk procesu sjednvn kolektivn smlouvy. Prvn institut kolektivnch smluv je v českm prvnm řdu zakotven zejmna ustanovenmi 22 až 29, 113 zkonku prce a zkonem č. 2/1991 Sb., o kolektivnm vyjednvn, ve zněn pozdějšch předpisů. Kolektivn smlouvy přitom představuj vsledek kolektivnho vyjednvn socilnch partnerů. čelem prvn pravy kolektivnho vyjednvn v evropskm demokratickm kontextu, a v jeho rmci i kolektivnch smluv, je zajištěn socilnho smru, utvořen mechanismu průběžn sociln komunikace a demokratickho procedurlnho řešen možnch konfliktů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Systm kolektivnho vyjednvn přitom obrž vvoj evropsk demokracie v druh polovině 19. a v prvn polovině 20. stolet a zrcadl hledn mechanismu pokojnho, nensilnho řešen možnch tenz, ohrožujcch vnitřn mr.
261. Relnost fungovn tohoto mechanismu je dna akceptac vsledku socilnho vyjednvn ze strany sttu, tj. přiřazenm kvality pramenů prva normativnmu obsahu kolektivnch smluv, z nichž pak plynou nroky uplatniteln i soudn cestou.
262. stavn soud již judikoval (viz nlez plna sp. zn. Pl. S 40/02, Sbrka rozhodnut, svazek 30, nlez č. 88, str. 327, vyhlšen pod č. 199/2003 Sb.), že ve svobodn společnosti, v nž nelze ani pro zaměstnance ani pro zaměstnavatele koncipovat msto prva povinnost se sdružovat (čl. 27 Listiny), je institut kolektivnho vyjednvn, stc do kolektivnch smluv, pravidelně spjat s extenz jejich normativn působnosti mimo rmec působnosti toliko obligačn. Mechanismus tto extenze buď může bt přitom pojmově obsažen již v samotn kolektivn smlouvě, aniž by pak takov extenze vyžadovala přijet dalšho normativnho aktu (přkladem je prvn prava ve Velk Britnii), anebo tento mechanismus předpokld vydn specilnho normativnho aktu zakldajcho extenzi takov působnosti. Evropsk pojmov standard v tto souvislosti vychz z předpokladu, dle něhož by pojet kolektivnch smluv ve smyslu prvnho konu zavazujcho toliko smluvn strany neumožnilo doshnout zkladnho čelu kolektivnho vyjednvn. Je proto stanoveno, že kolektivn smlouva je zvazn pro všechny zaměstnance zaměstnavatele, za něž ji uzavřela odborov organizace 25 odst. 2 psmeno b) zkonku prce.
263. Působ-li u zaměstnavatele vce odborovch organizac, jedn zaměstnavatel o uzavřen kolektivn smlouvy se všemi odborovmi organizacemi; odborov organizace vystupuj a jednaj s prvnmi důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzjemn shodě, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem jinak 24 odst. 2 věta prv zkonku prce.
264. Z principu svobody odborovho sdružovn plyne i rovnost odborovch organizac tak, že ždn odborov organizace působc u zaměstnavatele nesm bt zvhodňovna před ostatnmi, a to ani vzhledem k tomu, jak zaměstnance sdružuje, ani se zřetelem k počtu svch členů. To je ostatně zdůrazněno i v 286 odst. 1 zkonku prce, z něhož plyne, že zaměstnavatel mus tam uveden povinnosti plnit vůči všem odborovm organizacm u něj působcm, pokud nedojde k jin dohodě.
265. Listina zkladnch prv a svobod ve svm čl. 27 odst. 2 hovoř jednoznačně; jakkoli zvhodňovn někter z odborovch organizac v podniku nebo v odvětv na kor jinch je nepřpustn. Zde zakotven prvo nen nikterak omezeno ani provděcm zkonem (srov. čl. 41 odst. 1 Listiny a contrario). Řešen potenciln konfliktn situace, předvdan v 24 odst. 2 větě druh zkonku prce (princip majority, reprezentativnost), nelze tedy z stavněprvnho hlediska akceptovat. Nezbv než znovu připomenout, že ze zkladnho stavnho principu rovnosti zejmna vyplv, že rozlišovn v přstupu k určitm prvům nesm bt svvoln a předevšm se nesm s různmi subjekty, nachzejcmi se ve stejn nebo srovnateln situaci, zachzet rozdlnm způsobem, aniž by pro to existovaly objektivn a rozumn důvody. To lze vzthnout ve smyslu předmětnho člnku Listiny zkladnch prv a svobod i na prvo koaličn.
266. Proto stavn soud přisvědčil nmitce navrhovatelů, že napaden ustanoven 24 odst. 2 věty druh v rozporu s člnkem 27 odst. 2 Listiny a s ustanovenm čl. 3 odst. 2 mluvy MOP č. 87 zvhodňuje určit odborov organizace na kor jinch. Nejde přitom jen o zvhodňovn organizace s největšm počtem členů (princip majority), možnch kombinac je vce. Tm je současně porušen i čl. 1 odst. 2 stavy Česk republiky, ve zněn stavnho zkona č. 395/2001 Sb. (tzv. euronovely stavy).
267.
K ustanoven 278 odst. 1 čsti věty prv ve slovech „...u něhož nepůsob odborov organizace“, 281 odst. 1 zvěru věty prv ve slovech „... u něhož nepůsob odborov organizace“ a 282 odst. 1 psm. c) a odst. 2 hasti věty ve zněn „... až do doby uzavřen podnikov kolektivn smlouvy“
Dikce napadench ustanoven zn:
278
„
(1) K zajištěn prva na informace a projednn si mohou zaměstnanci zaměstnavatele,
u něhož nepůsob odborov organizace
, zvolit radu zaměstnanců, popřpadě zstupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci podle 281.“.281
„(1) Radu zaměstnanců a zstupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci je možn zvolit u zaměstnavatele, u něhož nepůsob odborov organizace.“.
282
„(1) Rada zaměstnanců a funkce zstupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci zanik dnem
(a) uplynut volebnho obdob, pokud nen v tomto zkoně dle stanoveno jinak,
(b) kdy počet členů rady zaměstnanců klesl na mně než 3,
(c) uzavřen podnikov kolektivn smlouvy.
(2) Jestliže u zaměstnavatele působ rada zaměstnanců nebo zstupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci a začne u něj působit odborov organizace, pln zaměstnavatel stanoven povinnosti vůči všem zstupcům zaměstnanců
až do doby uzavřen podnikov kolektivn smlouvy
, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem o jinm způsobu součinnosti.“.268. Napaden ustanoven se tkaj vzniku a působen všezaměstnaneckch orgnů - rady zaměstnanců a zstupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci. Existence těchto orgnů vyplv ze Směrnice Evropskho parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. 3. 2002, jejmž clem je zaveden obecnho rmce, kterm se stanov minimln požadavky pro prvo na informovn zaměstnanců a projednn se zaměstnanci v podnicch nebo zvodech ve Společenstv. Prvo na informaci a projednn je subjektivnm prvem každho zaměstnance. K jeho realizaci si mohou zaměstnanci zvolit Radu zaměstnanců.
269. Prvn prava zkonku prce nedv radm zaměstnanců ani postaven prvnick osoby, ani prvn subjektivitu, a proto nemohou jednat s prvnmi důsledky. Rady zaměstnanců nemaj prvo kolektivně vyjednvat a uzavrat kolektivn smlouvy a nemohou využvat prostředky řešen kolektivnch sporů, kter zkon zakotvuje ve vztahu ke kolektivnm smlouvm (stvka). Rady zaměstnanců nemohou vytvřet nadpodnikov struktury a nemohou se častnit socilnho dialogu na vyšš, popř. odvětvov rovni. Jde o instituci socilnho dialogu, kter nenahrazuje funkce odborů. Smyslem vytvořen rady zaměstnanců je vhradně zajišťovn komunikace mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem.
270. Zmněn Směrnice č. 2002/14/ES upravuje povinnost informovn a projednn pro „zstupce zaměstnanců“ a ponechv na vnitrosttnm prvu, aby určilo, kdo je zstupcem zaměstnanců, neboť v čl. 2 psmeno e) zstupce zaměstnanců charakterizuje jako „zstupce stanoven vnitrosttnmi prvnmi předpisy nebo zvyklostmi“. Česk prvn prava určuje zstupce zaměstnanců tak, že jednoznačně upřednostňuje odborov organizace. Nepřipoušt, aby odbory a rady zaměstnanců působily v podniku vedle sebe, jak je tomu zpravidla v jinch zemch (Francie, Německo). Funkci rad zaměstnanců vymezuje jen jako možn alternativn řešen pro přpad, že odborov organizace u zaměstnavatele nepůsob. (Subjektivn prvo zaměstnanců na informace a projednn v českm prvnm řdu až do roku 2001 nebylo upraveno. Totalitn prvo upravovalo jen prvo Revolučnho odborovho hnut na participaci na řzen inkorporac usnesen IV. všeodborovho sjezdu o zvodnch vborech zkladnch organizac Revolučnho odborovho hnut se změnami a doplňky provedenmi usnesenm celosttn všeodborov konference v květnu 1965 o působnosti zvodnch vborů, zkonem č. 37/1959 Sb., což mělo naprosto jin charakter. Nemohly se tedy v tomto směru vytvořit prvn zvyklosti. V roce 2001 pak byla do tehdejšho zkonku prce včleněna prava postaven rad zaměstnanců jako všezaměstnaneckch orgnů zprostředkujcch zaměstnancům informace od zaměstnavatele, kterou nov zkonk prce přejal.) Ve svm důsledku tato prvn prava znamen, že zaměstnanci nemaj možnost realizovat sv stavn prvo přmo. Protože prvn prava vychz z exkluzivnho postaven odborů a jednoznačně upřednostňuje odbory před jinmi orgny, znamen to, že zaměstnanci nemaj možnost vběru orgnů, kter by je v rmci realizace prva na informace a projednn reprezentovaly. Je tm omezena jejich vůle vybrat si způsob zastupovn při realizaci uvedenho prva, neboť je jim (vlastně) vnuceno zastupovn odborovou organizac (dokonce bez ohledu na počet odborově organizovanch zaměstnanců u zaměstnavatele). Je přitom možn, aby u zaměstnavatele působila jedna odborov organizace s minimlnm počtem tř členů. To plyne z ustanoven 6 odst. 2 zkona č. 83/1990 Sb., o sdružovn občanů, ve zněn pozdějšch předpisů, podle jehož 6 odst. 2 „nvrh na registraci mohou podvat nejmně tři občan, z nichž alespoň jeden mus bt starš 18 let (dle jen „přpravn vbor“)“. Podle napaden konstrukce zkonku prce bude tato odborov organizace realiztorem prva na informace a projednn a zaměstnanci v takovm přpadě nemohou zvolit radu zaměstnanců; nechtěj- li, aby je tato odborov organizace reprezentovala, jsou nuceni založit odborovou organizaci jinou.
271. Z hlediska metodologickho je namstě použit testu proporcionality spočvajcho na třech znmch kritrich. Prvnm je hodnocen podstavnho prva hlediskem vhodnosti, jehož obsahem je posuzovn zvolenho normativnho prostředku z pohledu možnho naplněn sledovanho čelu. Nen-li dan normativn prostředek způsobil sledovanho čelu doshnout, jde zsadně ze strany zkonodrce o projev svvole. Druhm krokem uplatněn principu proporcionality je posouzen podstavnho prva hlediskem potřebnosti, jež sleduje analzu plurality možnch normativnch prostředků ve vztahu k zamšlenmu čelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezen stavou chrněn hodnoty. Lze-li zkonodrcem sledovanho čelu doshnout alternativnmi normativnmi prostředky, je pak stavně konformn ten, jenž danou stavně chrněnou hodnotu omezuje v mře nejmenš. Sleduje- li posuzovan podstavn prvo na straně jedn ochranu určit z stavně chrněnch hodnot, na straně druh však jinou omezuje, uplatn se třet hledisko principu proporcionality, jež vychz z jejich poměřovn, resp. představuje metodologii zvažovn těchto v kolizi stojcch stavnch hodnot.
272. stavn soud - vychzeje z takto vymezench hledisek - dospv k sudku, že již z pohledu kritria vhodnosti (tj. vztahu mezi použitmi prvnmi prostředky a cli zkonodrce), jakož i kritria potřebnosti, legislativou zvolen řešen neobstoj. To proto, že - jak již bylo řečeno - neadekvtně znemožňuje přmou realizaci stavnho prva zaměstnanců zvolit si ten orgn, kter je bude v oblastech vymezench předmětnmi ustanovenmi zastupovat; nepřmo totiž nut zaměstnance k založen odborov organizace, a to bez ohledu na to, jak je jejich skutečn vůle.
273. Uveden prvn prava jde i nad rmec požadavků citovan Směrnice Evropskho parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. 3. 2002 a ve svm důsledku znamen porušen zsady rovnosti zakotven v čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a stavně zaručenho prva na koaličn svobodu podle čl. 27 odst. 1 Listiny. Proto stavn soud u těchto ustanoven nvrhu vyhověl a v napadench čstech je zrušil.
274.
K ustanoven 286 odst. 2 věty druh
Dikce napadenho ustanoven zn:
(1) Působ-li u zaměstnavatele vce odborovch organizac, je zaměstnavatel povinen v přpadech tkajcch se všech nebo většho počtu zaměstnanců, kdy tento zkon nebo zvlštn předpisy vyžaduj informovn, projednn, souhlas nebo dohodu s odborovou organizac, plnit tyto povinnosti vůči všem odborovm organizacm, nedohodne-li se s nimi na jinm způsobu informovn, projednn nebo vysloven souhlasu.
(2) Působ-li u zaměstnavatele vce odborovch organizac, jedn za zaměstnance v pracovněprvnch vztazch ve vztahu k jednotlivm zaměstnancům odborov organizace, jž je zaměstnanec členem.
Za zaměstnance, kter nen odborově organizovn, jedn v pracovněprvnch vztazch odborov organizace s největšm počtem členů, kteř jsou u zaměstnavatele v pracovnm poměru, neurč-li tento zaměstnanec jinak.
275. Jak je již uvedeno vše, uplatněn modelu, kdy zaměstnance zastupuje v pracovněprvnch otzkch jen odborov organizace, vzbuzuje pochybnosti o svobodě jednotlivce uplatnit sv negativn sdružovac prvo - nebt odborově organizovn. V individulnch pracovněprvnch vztazch podle 286 odst. 2 reprezentuje odborov organizace zaměstnance vždy. Jestliže je v kolektivnch pracovnch vztazch exkluzivn postaven odborů odůvodněno skupinovmi zjmy, kter odbory reprezentuj, v individulnch pracovnch vztazch podobn argument použt nelze.
276. Je zřejm, že zaměstnanec-nečlen odborů může odborovou organizaci určit k zastupovn v pracovněprvnch vztazch jednostrannm prohlšenm i proti jej vůli (zkon hovoř o tom, že zaměstnanec urč odborovou organizaci). Jinm problmem je, že takto určen odborov organizace nemůže odmtnout zastupovn zjmů nečlena. Zkon s takovou variantou nepočt. Je tm zřejmě narušen princip svobody odborovho sdružovn k obhajobě hospodřskch a socilnch zjmů členů odborov organizace. Listina v čl. 27 odst. 1 stanov, že každ m prvo sdružovat se s jinmi na ochranu svch hospodřskch a socilnch zjmů. Ned se z něj ale vyvodit, že vznikl sdružen m automaticky prvo na to, aby zastupovalo i toho, kdo se s jinmi nesdružil.
277. stavn soud nepřisvědčil nmitce navrhovatelů, kter se v tto souvislosti vztahuje k omezen negativn strnky sdružovacho prva, tj. prva svobodně se rozhodnout bt či nebt členem určitho sdružen, a tomu odpovdajcmu zkazu kohokoliv ke sdružovn donucovat. Podle navrhovatelů uveden prvn prava ve svm důsledku znamen narušen koaličnho prva, neboť pln uplatněn tohoto prva znamen, že lid mohou bez zsahu sttu odborov organizace zakldat, měnit nebo rušit, popř. vstupovat do existujcch odborovch organizac (pozitivn koaličn prvo), ale že maj i prvo nebt organizovni v ždn odborov organizaci a nikdo je nesm prvnmi prostředky nutit přmo či nepřmo zakldat odborov organizace či vstupovat do existujcch odborovch organizac (negativn koaličn prvo).
278. Z ustanoven 286 odst. 2 věty druh však lze logickm vkladem dospět k zvěru, že odborově neorganizovan zaměstnanec může svm konem doshnout toho, že vylouč, aby za něj jednala někter odborov organizace (slova „... neurč-li tento zaměstnanec jinak“). Dan ustanoven nen možn zženě vykldat tak, že zaměstnanec m prvo toliko určit některou jinou odborovou organizaci, aby za něj jednala, ale šře tak, že ingerenci odborov organizace může vyloučit plně. Negativn koaličn svoboda tedy napadenm ustanovenm porušena nen a uveden vklad se jev bt jako stavně konformn.
279. Pro plnost lze jen dodat, že prvo zaměstnance takto vyloučit odborovou organizaci se přirozeně tk toliko jeho individulnho prvnho vztahu, nikoli vyjednvn kolektivnho (srov. 24 odst. 1 NZP).
280. Proto stavn soud nvrhu na zrušen napadenho ustanoven v uveden čsti nevyhověl.
281.
K ustanoven 287
Dikce napadenho ustanoven zn:
(
1) Zaměstnavatel je povinen informovat odborovou organizaci o
a) vvoji mezd nebo platů, průměrn mzdy nebo platu a jejch jednotlivch složek včetně členěn podle jednotlivch profesnch skupin, nen-li dohodnuto jinak,
b) zležitostech uvedench v 279.
(2) Zaměstnavatel je povinen projednat s odborovou organizac
a) množstv prce a pracovn tempo ( 300),
b) změny organizace prce,
c) systm odměňovn a hodnocen zaměstnanců,
d) ekonomickou situaci zaměstnavatele,
e) systm školen a vzdělvn zaměstnanců,
f) opatřen k vytvřen podmnek pro zaměstnvn fyzickch osob, zejmna mladistvch, osob pečujcch o dtě mladš než 15 let a fyzickch osob se zdravotnm postiženm, včetně podstatnch zležitost pče o zaměstnance, opatřen ke zlepšen hygieny prce a pracovnho prostřed, organizovn socilnch, kulturnch a tělovchovnch potřeb zaměstnanců,
g) dalš opatřen tkajc se většho počtu zaměstnanců,
h) zležitosti uveden v 280.
282. Směrnice Rady 94/45/ES a Směrnice Evropskho parlamentu a Rady 2000/14/ES, kter upravuj prvo zaměstnanců na informace a projednn, ponechvaj realizaci tohoto prva na zvyklostech panujcch v jednotlivch členskch zemch. Zaměstnanci je mohou realizovat buď přmo, nebo i prostřednictvm svch zstupců (odborov organizace, rady zaměstnanců). Ustanoven 287 zkonku prce je tedy promtnutm prva Evropskch společenstv do vnitrosttnho prvnho řdu.
283. Zrušenm odkazů na působen odborov organizace v ustanoven 278 odst. 1, 281 odst. 1 a 282 odst. 1 psm. c) a odst. 2 zkonku prce bude prvo na informace a projednn prostřednictvm odborov organizace (jak se v našich podmnkch vyvinulo) zachovno v dostatečn mře prvě v režimu ustanoven 287. Tm nebude dotčena realizace prva na informace prostřednictvm jinch zstupců zaměstnanců - rady zaměstnanců, popř. zstupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci ( 279, 280 zkonku prce).
284. Připuštěn souběžn existence rad zaměstnanců a odborů nem podle nzoru stavnho soudu vliv na promtnut předpisů ES, upravujcch prvo zaměstnanců na informace a projednn, do vnitrosttnho prvnho řdu.
285. stavn soud proto nvrhu na zrušen 287 zkonku prce nevyhověl.
286.
K ustanoven 305 odst. 1
Dikce napadenho ustanoven zn:
305
(1) U zaměstnavatele,
u kterho nepůsob odborov organizace
, může vnitřn předpis stanovit mzdov nebo platov prva a ostatn prva v pracovněprvnch vztazch, z nichž je oprvněn zaměstnanec.Vnitřn předpis může stanovit prva podle věty prvn tak tehdy, jestliže to na něj bylo kolektivn smlouvou přeneseno
. Vnitřn předpis nesm ukldat povinnosti jednotlivm zaměstnancům.287. U pracovněprvnch vztahů je zřejm, že po jejich vzniku zaměstnavatel vytvř potřebn pracovn podmnky, organizuje prci všech zaměstnanců, nese nklady a hospodřsk riziko pracovnch činnost a využv vsledků těchto činnost. Je přitom oprvněn dvat zaměstnancům pokyny k vkonu sjednan prce. Zaměstnanec je povinen se řdc vůli zaměstnavatele podřdit 2 odst. 4, 38 odst. 1 psm. b) zkonku prce. V tto souvislosti se hovoř o dispozičn pravomoci zaměstnavatele. Dispozičn pravomoc je součst obsahu vlastnickho prva, kter se chpe jako prvem zakotven možnost vlastnka v mezch stanovench prvnm řdem držet a užvat věci a nakldat s nimi podle sv vahy a ve svm zjmu, a to moc, kter nen zvisl na existenci moci kohokoliv jinho k tže věci, v tže době, tedy jako soubor prv označovanch jako ius disponendi, ius utendi et fruendi a ius possidendi.
288. Vnitřn předpis je hromadnm pokynem zaměstnavatele, kterm specifikuje povinnosti zaměstnanců, obecně stanovench kogentnmi prvnmi normami, se zřetelem na zvlštn podmnky konkrtnho zaměstnavatele. Jde o projev prva znamenajcho realizaci iuris disponendi. Vnitřn předpisy jsou považovny za lokln prameny pracovnho prva.
289. Napadenm ustanovenm je omezena autonomie vůle zaměstnavatele a realizace jeho prva disponovat vlastnm majetkem tm, že vydvn pokynů organizujcch nakldn s tmto majetkem je vzno buď
- na neexistenci odborov organizace (prv věta citovanho ustanoven) nebo na to, že
- je toto prvo na zaměstnavatele přeneseno kolektivn smlouvou (druh věta citovanho ustanoven).
290. Realizace vlastnickho prva je tedy podmněna (omezena) buď neexistenc jinho subjektu pracovněprvnch vztahů (odborov organizace) nebo dohodou mezi odbory a zaměstnavatelem. Ze současn dikce napadenho ustanoven vyplv, že vydn vnitřnho předpisu může brnit pouh existence odborov organizace, bez ohledu na to, zda byla uzavřena kolektivn smlouva, a nezvisle na tom, kdy odborov organizace začala u zaměstnavatele působit. Přitom plat, že u zaměstnavatele působ odborov organizace nejen tehdy, jestliže ji zaměstnanci založili, ustanovili jej orgny a oznmili to zaměstnavateli, ale i tehdy, jestliže u zaměstnavatele nen ustaven ždn odborov orgn, ale někteř zaměstnanci jsou členy mstn odborov organizace (odborov organizace ustaven na zemnm principu), tedy jestliže je u zaměstnavatele zaměstnn alespoň jeden člen odborov organizace vůbec. Může tedy nastat situace, kdy u zaměstnavatele působ - v tomto smyslu - odborov organizace, aniž to zaměstnavatel v. Podle judikatury totiž povinnost zaměstnavatele respektovat odborovou organizaci nen podmněna předchozm formlnm oznmenm adresovanm zaměstnavateli, že u něho působ (začala působit) zkladn odborov organizace (viz např. rozsudek Nejvyššho soudu sp. zn. 21 Cdo 1599/2001 - www.nsoud.cz). Protože mu ze skutečnosti, že u něj působ odborov organizace, plyne řada povinnost, vytvř se pro něj stav prvn nejistoty o těchto povinnostech; zaměstnavatel může v dobr vře vydat vnitřn předpis, kter je neplatn. Tm je tedy narušen princip seznatelnosti prvnho stavu a předvdatelnosti prvnho rozhodnut.
291. Omezen možnosti vydvat vnitřn předpisy, resp. vzat vydvn vnitřnch předpisů na souhlas odborov organizace vyjdřen v kolektivn smlouvě, je v rozporu s stavnm pořdkem; jde o zsah do zkladnho prva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod a do autonomie vůle častnka pracovněprvnho vztahu (vlastnka). Z požadavku minimalizace zsahů do zkladnch prv a svobod plyne kautela vjimečnosti takovho opatřen. Zkladn je v tto souvislosti maxima, podle kter zkladn prvo či svobodu lze omezit pouze v zjmu jinho zkladnho prva či svobody nebo veřejnho statku (viz nlez sp. zn. Pl. S 40/02). V posuzovanm přpadě nen zřejm, jak jin zkladn prvo či svoboda se dostv do kolize s vlastnickm prvem zaměstnavatele a s autonomi jeho vůle, aby bylo nutn je takto omezit. Vnitřn předpisy zaměstnavatele mus bt totiž podle ustanoven 305 odst. 2 zkonku prce v souladu s prvnmi předpisy (stavn zkony, obyčejn zkony, nařzen vldy, vyhlšky střednch orgnů sttn sprvy). Zkonodrce rovněž může stanovit pravidlo, že vnitřn předpis mus bt v souladu tak s normativnmi čstmi kolektivnch smluv, pokud budou přslušn otzky upravovat, jak to stanovil zrušen zkon č. 65/1965 Sb., ve zněn dalšch předpisů.
292. Napaden ustanoven - jak již bylo uvedeno - tedy nedůvodně omezuje vůli zaměstnavatele upravit vnitřnm předpisem určit oblasti v pracovněprvnch vztazch, aniž lze pro takov zachzen nalzt stavněprvně relevantn podklad. Lze zde připomenout i zkladn zsadu stavn, podle nž při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt vždy šetřeno jejich podstaty a smyslu (čl. 4 odst. 4 Listiny).
293. Jak již stavn soud opakovaně konstatoval, sleduje-li posuzovan podstavn prvo na straně jedn ochranu určit z stavně chrněnch hodnot, na straně druh však jinou hodnotu omezuje, uplatn se třet hledisko principu proporcionality, jež vychz z jejich poměřovn, resp. představuje metodologii zvažovn těchto v kolizi stojcch stavnch hodnot. M-li se dovodit opodstatněnost priority jednoho ze zkladnch prv, je nezbytn zsah do v kolizi stojcch zkladnch prv v maximln mře minimalizovat; to lze přiměřeně odvodit i z ustanoven čl. 4 odst. 4 Listiny zkladnch prv a svobod, dle něhož při použvn ustanoven o mezch zkladnch prv a svobod mus bt šetřeno jejich podstaty a smyslu; to plat rovněž v přpadě jejich omezen v důsledku jejich vzjemn kolize. Co se tče ustanoven 305 odst. 1, nen však - jak již bylo uvedeno - dostatečně zřejm, v zjmu jakho jinho zkladnho prva (přpadně čelu) je možnost zaměstnavatele vydvat vnitřn předpisy omezena, což danou pravu problematizuje i ve vztahu k zkladnm kritrim principu proporcionality (vhodnosti a potřebnosti).
294. Proto stavn soud nvrhu na zrušen ustanoven 305 odst. 1 zkonku prce v napadench čstech vyhověl.
295.
K ustanoven 321 odst. 2, 3, 4 a 322
Napaden ustanoven zn:
321
1) Odborov organizace dbaj o dodržovn tohoto zkona, zkona o zaměstnanosti, prvnch předpisů o bezpečnosti a ochraně zdrav při prci a ostatnch pracovněprvnch předpisů.
2) Odborov organizace maj prvo vykonvat u zaměstnavatelů kontrolu nad dodržovnm prvnch předpisů uvedench v odst. 1, vnitřnch předpisů a zvazků vyplvajcch z kolektivnch smluv. Zaměstnavatel je povinen odborov organizaci umožnit vkon kontroly a za tm čelem j zajistit
a) vstup na pracoviště,
b) předn potřebnch informac a podkladů přslušnmi vedoucmi zaměstnanci a potřebnou součinnost k vkonu kontroly,
c) podn zprvy o tom, jak opatřen byla přijata k odstraněn zvad zjištěnch kontrolou nebo k proveden nvrhů opatřen, kter podaly odborov organizace vykonvajc kontrolu.
3) Tk-li se kontrola osobnch dajů zaměstnance, kter jsou předmětem ochrany podle zvlštnho zkona, je možn daje poskytnout jen s předchozm souhlasem zaměstnance.
4) V objektech důležitch pro obranu sttu mohou vykonvat tuto kontrolu jen ty odborov organizace, kterm je podle zvlštnch předpisů povolen vstup do takovch zařzen.
322
(1) Odborov organizace maj prvo vykonvat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdrav při prci u jednotlivch zaměstnavatelů. Zaměstnavatel je povinen odborov organizaci umožnit vkon kontroly a za tm čelem j
a) zajistit možnost prověřen toho, jak zaměstnavatel pln sv povinnosti v pči o bezpečnost a ochranu zdrav při prci a zda soustavně vytvř podmnky pro bezpečnou a zdrav neohrožujc prci,
b) zajistit možnost pravidelně prověřovat pracoviště a zařzen zaměstnavatelů pro zaměstnance a kontrolovat hospodařen zaměstnavatelů s osobnmi ochrannmi pracovnmi prostředky,
c) zajistit možnost prověřen toho, zda zaměstnavatel řdně vyšetřuje pracovn razy,
d) zajistit možnost častnit se zjišťovn přčin pracovnch razů a nemoc z povoln, popřpadě je objasňovat,
e) umožnit zčastňovat se jednn o otzkch bezpečnosti a ochrany zdrav při prci.
(2) Odborov organizace jsou oprvněny
a) požadovat zvaznm pokynem na zaměstnavateli odstraněn zvad v provozu na strojch a zařzench, při pracovnch postupech a v přpadě bezprostřednho ohrožen života nebo zdrav zaměstnanců zakzat dalš prci,
b) zakzat prci přesčas a prci v noci, kter by ohrožovala bezpečnost a ochranu zdrav zaměstnanců.
(3) O opatřench provedench podle odstavce 2 jsou odborov organizace povinny neprodleně vyrozumět přslušn orgn kontroly podle zvlštnch prvnch předpisů. Požd- li o to zaměstnavatel orgn inspekce prce, je tento orgn povinen přezkoumat opatřen odborov organizace; až do jeho rozhodnut plat opatřen odborov organizace.
(4) Nklady vznikl vkonem kontroly nad bezpečnost a ochranou zdrav při prci hrad stt.
296. Napaden ustanoven dvaj odborovm organizacm oprvněn kontrolovat dodržovn všech pracovněprvnch předpisů (včetně kolektivn smlouvy) ( 321 odst. 1) a dvat zaměstnavatelům zvazn pokyny k odstraněn zjištěnch (i domnělch) zvad. S realizac tohoto prva souvis povinnost zaměstnavatele umožnit kontrolujcm členům odborov organizace vstup na pracoviště, předvn požadovanch informac a podkladů a součinnost k vkonu kontroly, jakož i nsledn podn zprvy o tom, jak opatřen byla přijata k odstraněn zvad zjištěnch kontrolou nebo k proveden nvrhů opatřen, kter předložily odborov organizace vykonvajc kontrolu. Jak již bylo uvedeno na jinm mstě, odborov organizace zastupuje zjmy zaměstnanců. Z tohoto hlediska stavn soud přisvědčuje nmitce navrhovatelů, že napaden ustanoven 321 a 322 zkonku prce z čsti narušuj vyvženost vztahu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli i rovnost stran kolektivn smlouvy, neboť jedna strana smlouvy může kontrolovat plněn zvazků založench touto smlouvou a zavazovat druhou stranu k plněn zvazků podle vlastnch představ.
297. Odborov organizace je tu zmocněna ke kontrole dodržovn v zkoně uvedench prvnch norem. Pro prvn normy je však typick, že jejich dodržovn kontroluje a zabezpečuje stt (organizačn složky sttu). Stt sice může pověřit kontrolou a rozhodovnm o prvech a povinnostech fyzickch a prvnickch osob i jin - nesttn subjekt, leč ten tuto činnost vykonv jmnem sttu a autoritativně rozhoduje jako orgn veřejn moci. Jeho rozhodnut jsou vynutiteln sttn moc a proti takovmu rozhodnut je zsadně přpustn opravn prostředek. Kontrola dodržovn prvnch norem je tedy typick činnost sttu.
298. Ustanovenmi 321 a 322 byla odborov organizaci svěřena činnost, kter m všechny znaky vkonu veřejn sprvy. Tento fakt je podtržen i ustanovenm 322 odst. 4 zkonku prce, kter v danch souvislostech uvd, že nklady vznikl vkonem kontroly nad bezpečnost a ochranou zdrav při prci hrad stt. Uveden kontroln pravomoc byla svěřena odborovm organizacm ve vztahu k dodržovn všech pracovněprvnch předpisů ( 321), zvlště pak ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdrav při prci ( 322). Odborov organizace je nadna pravomoc vrchnostensky, jednostranně ve věci rozhodnout (a to i zvaznm pokynem zaměstnavateli podle 322 odst. 2 psm. a), a zashnout tm do prv a povinnost zaměstnavatele. Odborov organizace tedy vystupuje vůči zaměstnavateli autoritativně, byť takov prvo nelze dovodit ani z stavy, ani z ždn mezinrodn smlouvy zvazn pro Českou republiku podle čl. 10 stavy, ani z prva EU.
299. K přenesen vkonu sttn sprvy na odborov organizace - s vjimkou kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdrav při prci (viz nže) - přitom nen ždn rozumn důvod. Nelze argumentovat ani reprezentativn funkc odborů, jestliže odborov organizovanost je okolo 30 % a u řady zaměstnavatelů odborov organizace nepůsob vůbec. Kontrola m charakter kontroly laick, i když vyšš odborov orgny disponuj odbornky (technickmi i prvnmi), kteř ji mohou na zkladě pověřen odborov organizace provdět. Při pluralitě odborovch organizac je navc zmněn kontroln pravomoc svěřena všem odborovm organizacm působcm u zaměstnavatele, tedy blže neurčitelnmu počtu subjektů, kter si mohou při vkonu kontroln činnosti konkurovat a ve svch rozhodnutch i protiřečit.
300. Odborov organizace může (ale nemus) na zjištěn nedostatky zaměstnavatele upozornit a může mu navrhnout opatřen k odstraněn zjištěnch zvad. V oblasti bezpečnosti a ochrany zdrav při prci (a jen tam) může dokonce zvaznm pokynem požadovat od zaměstnavatele odstraněn zvad a v přpadě bezprostřednho ohrožen života nebo zdrav zaměstnanců dalš prci zakzat. Odborov organizace může tak zakzat prci přesčas a prci v noci, kter by ohrožovala bezpečnost a ochranu zdrav zaměstnanců. Jak již bylo uvedeno vše, kontrola dodržovn prvnch předpisů je však zsadně věc sttu, kter si k tomuto čelu zřizuje odborn organizačn složky, zaměřen na jednotliv oblasti (hygienu, dopravu, bezpečnost prce apod.). To ostatně vyplv i z ustanoven 323, kter stanov, že vkon kontroly v pracovněprvnch vztazch upravuj zvlštn prvn předpisy (srov. poznmku č. 36 k tomuto předpisu, z jejhož odkazu je patrno, že jde o kontrolu provděnou sttnmi orgny). K zajištěn vlučn role sttu v tomto směru stěž stač, že o zvaznch pokynech k odstraněn zvad a o zkazech prac mus odborov organizace neprodleně vyrozumět přslušn sttn orgn kontroly ( 322 odst. 3 prv věta).
301. Kontroln pravomoc odborů je tedy z tohoto hlediska neproporcionln. Cel oblast kolektivnho pracovnho prva je budovna na principu rovnosti jeho subjektů, tj. zaměstnavatele a odborov organizace u něj působc, resp. svazů zaměstnavatelů a odborovch svazů. Jejich vzjemn vztahy se utvřej předevšm na smluvnm zkladě (kolektivn smlouvy). Tm, že zkonodrce svěřil odborovm organizacm tak rozshl kontroln pravomoci, narušil tuto rovnost a vytvořil situaci, kdy odborov organizace autoritativně kontroluje, jak pln druh kontrahent - mimo jin - ujednn kolektivn smlouvy. Ve svm důsledku to znamen narušen principu rovnosti i zsah do vlastnickho prva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Tato ustanoven přenšej na odborovou organizaci prvo kontroly všech pracovněprvnch předpisů. Odborov organizace tu vykonv (z pověřen sttu) činnost odbornch sttnch kontrolnch orgnů. Univerzln kontroln pravomoc odborů je však zbytečn (srov. argumentace uveden vše).
302. V tto souvislosti je na mstě zopakovat, že podle ustlen judikatury stavnho soudu je sice věc sttu, že určit skupině poskytne mně vhod než jin; nesm však postupovat libovolně. Pokud zkon zakotv prospěch jedn skupiny a zroveň tm stanov neměrn povinnosti skupiny jin, může se tak stt pouze s odvolnm na veřejn hodnoty. Sama rovnost je pojata jako kategorie relativn, jež vyžaduje zejmna odstraněn neodůvodněnch rozdlů a vyloučen libovůle. Prvn rozlišovn v přstupu k určitm prvům tedy nesm bt svvoln; nerovnost v socilnch vztazch, m-li se dotknout zkladnch lidskch prv, však mus doshnout intenzity, zpochybňujc, alespoň v určitm směru, již samu podstatu rovnosti. To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušenm rovnosti spojeno i porušen jinho zkladnho prva a jestliže se s různmi subjekty, kter se nachzej ve stejn nebo srovnateln situaci, zachz rozdlnm způsobem, aniž by existovaly objektivn a rozumn důvody pro uplatněn rozdln přstup. Lze připomenout, že v přpadě kolize zkladnch prv, eventulně veřejnho dobra, jako principů - na rozdl od přpadu konfliktu norem podstavnho prva - se stavn soud řd přkazem k optimalizaci, tj. postultem minimalizace omezen zkladnho prva a svobody, přp. veřejnho statku. Jeho obsahem je maxima, dle nž m-li se dovodit opodstatněnost priority jednoho ze dvou v kolizi stojcch zkladnch prv nebo zkladnho prva a veřejnho statku, je nutnou podmnkou konečnho rozhodnut rovněž využit všech možnost minimalizace zsahu do jednoho z nich.
303. Konkrtně to tedy znamen, že přijat širok kompetence odborů v kontroln oblasti, tkajc se veškerch pracovněprvnch předpisů, se ocitaj v nesouladu s principem rovnosti, jakož i se zkladnmi kritrii principu proporcionality, což v praxi může vst i k neadekvtnmu a zejmna neodůvodněnmu zsahu do zkladnho prva vlastnit majetek, zaručenho předpisy stavnmi.
304. Lze ještě dodat, že zrušenm ustanoven 321 odst. 2, 3 a 4 a zkonku prce nebude dotčeno prvo zaměstnanců na informace a projednn vyplvajc z již zmněnch Směrnic Rady č. 94/45/ES a č. 2002/14/ES. Prvo na informace a projednn realizuj totiž jednotliv zaměstnanci buď přmo či prostřednictvm odborov organizace nebo prostřednictvm rady zaměstnanců či zstupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdrav při prci ( 276 odst. 1, 278 odst. 1 zkonku prce). Ochrana těchto jejich prv tedy je a bude zachovna, neboť nic nebrn zaměstnancům či odborovm organizacm, aby upozornili na zjištěn nedostatky či na porušovn předpisů jak zaměstnavatele, tak i přslušn kontroln orgny sttu.
305. Pokud jde o Dodatkov protokol k Evropsk sociln chartě (č. 15/2000 Sb. m. s.), ten v čsti II čl. 3 upravuje toliko prvo na čast při stanovovn a zlepšovn pracovnch podmnek a pracovnho prostřed. S clem zajistit činn vkon tohoto prva se strany protokolu zavzaly přijmout nebo podporovat opatřen, kter umožn pracovnkům nebo jejich zstupcům, v souladu s vnitrosttnm prvnm řdem a (vnitrosttn) prax, přispvat:
a) ke stanovovn a zlepšovn pracovnch podmnek, organizace prce a pracovnho prostřed;
b) k ochraně zdrav a bezpečnosti v podniku;
c) k organizovn socilnch a společensko-kulturnch služeb a zařzen v podniku;
d) k dozoru nad dodržovnm pravidel v těchto zležitostech.
306. Z uvedenho textu (a z jeho smyslu) se tedy jen stěž d vyvodit povinnost sttu svěřit odborům kontroln a dozorovou pravomoc nad dodržovnm
všech
pracovněprvnch předpisů.307. K nmitce, že kontrola nad dodržovnm pracovněprvnch předpisů, vnitřnch předpisů a zvazků vyplvajcch z kolektivnch smluv, je projevem svobody garantovan mluvou č. 87 Mezinrodn organizace prce, je třeba uvst, že tato mluva z roku 1948 se tk jen svobody sdružovn a ochrany prva odborově se organizovat. Vyplv z n, že pracovnci i zaměstnavatel maj prvo se organizovat bez předchozho schvlen orgny sttu; organizace pracovnků a zaměstnavatelů maj prvo vypracovvat sv stanovy a pravidla, svobodně volit sv zstupce, organizovat svou sprvu a činnost atd. Veřejn orgny se zdrž jakhokoliv zsahu do tohoto prva. Z ždnho ustanoven mluvy se však ned vyvodit, že by součst svobody sdružovn bylo prvo organizac zaměstnanců (pracovnků) kontrolovat dodržovn pracovněprvnch předpisů, vnitřnch předpisů a zvazků vyplvajcch z kolektivnch smluv. mluva, kter se tto kontroly netk, je v podmnkch Česk republiky provedena zkonem č. 83/1990 Sb., o sdružovn občanů, ve zněn pozdějšch předpisů.
308. Proto stavn soud napaden ustanoven 321 odst. 2 zkonku prce zrušil. Pak se stvaj obsoletn i odstavce 3 a 4 tohoto předpisu, a proto je stavn soud rovněž zrušil.
309. Poněkud jin je však situace tkajc se kontroly bezpečnosti a ochrany zdrav při prci ( 322 odst. 1). Kontrolu dodržovn bezpečnostnch předpisů a pravidel lze považovat za součst obhajoby hospodřskch a socilnch zjmů zaměstnanců, což je hlavnm kolem odborovch organizac. V oblasti BOZP, kter se bezprostředně dotk života a zdrav zaměstnanců, by měli mt zaměstnanci (a tedy i organizace vystupujc jejich jmnem) možnost upozornit zaměstnavatele na existujc nedostatky, a to i na zkladě vlastnch poznatků a způsobem co nejrychlejšm. Ustanoven 322 odst. 1 lze chpat i jako realizaci zkladnho prva zaměstnanců na uspokojiv pracovn podmnky ve smyslu čl. 28 Listiny.
310. Prvo nesttnch orgnů kontrolovat konkrtně bezpečnost a ochranu zdrav při prci m u ns poměrně dlouhou tradici. Toto prvo lze do určit mry dovozovat již ze zkona č. 330/1921 Sb., o zvodnch vborech, jak na to poukazuje ve svm vyjdřen ČMKOS [srov. 3 odst. 1 psm. e)], byť byla tehdejš situace odlišn. Zvodn vbory byly všezaměstnaneck orgny, kter v určitch oblastech spolupracovaly s odbory a zřizovaly se povinně v zvodech, ve kterch pracovalo nejmně 30 zaměstnanců a zvod trval alespoň ˝ roku. koly zvodnch vborů byla stanoveny 3 citovanho zkona takto:
(1) Zvodn vbory jsou povolny, aby hjily a povzbuzovaly hospodřsk, sociln a kulturn zjmy zaměstnanců v zvodě, zejmna maj:
a) dozrati na zachovvn mzdovch a pracovnch smluv a řdů, spolupůsobiti při sjednvn pracovnch řdů, pokud nebyly stanoveny kolektivn smlouvou, sjednanou mezi odborovmi organizacemi;
b) nahlžeti podle potřeby jednm členem zvodnho vboru k tomu určenm za časti zstupce zvodu do mzdovch a platovch listin zvodem vedench. Jde-li o listiny, tkajc se zřzenců, může bt k tomuto kolu povoln pouze zřzenec;
c) ujednvati za součinnosti odborovch organizac zaměstnavatelskch i zaměstnaneckch dodatky ku kolektivnm smlouvm sjednanm mezi uvedenmi organizacemi, pokud to dovoluj tyto kolektivn smlouvy;
d) pečovati, aby se provděly a zachovvaly smry, ujednan u smrčch orgnů, jakož i nlezy rozhodčch komis;
e) dozrati, aby zachovvna byla zkonn ustanoven o ochraně zaměstnanců, zejmna pokud se tče ochrany proti razům, zdravotnch opatřen v zvodě, pojištěn zaměstnanců, upozorňovali sprvu zvodu na shledan nedostatky a dovolvati se přslušnch sttnch řadů dozorčch, zčastniti se tak jednm členem zvodnho vboru k tomu určenm všech s tm souvisejcch šetřen a komisionlnch řzen, konanch řednmi dohldacmi orgny v zvodě;
f) spolupůsobiti při udržovn kzně a pořdku v zvodě při disciplinrnm řzen a pečovati o dobr poměr mezi sprvou zvodu a zaměstnanci, nebo tak mezi zaměstnanci v zvodě navzjem. Zejmna tak urovnvati nestranně spory, vznikajc z přslušnosti k různm organizacm nboženskm, politickm nebo odborovm;
g) spolupůsobiti způsobem poradnm při hromadnm propouštěn zaměstnanců, z přčin mimo pracovn poměr ležcch, jakož i při propouštěn jednotlivch zaměstnanců dle než 3 lta v zvodě pracujcch ...
311. Rovněž ve stanovisku ČMKOS zmiňovan dekret prezidenta republiky č. 104/1945 Sb., o zvodnch a podnikovch radch, byl přijat za jin hospodřsk a politick situace a měl jinou funkci než současn zkonk prce. Projevily se v něm již vlivy, kter později vystily v konstituovn jednotnho ROH. Zkon totiž v 1 odst. 1 upravoval postaven zvodnho zastupitelstva a určoval, že „Zvodn zastupitelstvo je prvotnm a vkonnm orgnem jednotn odborov organizace.“ Nicmně, i v tomto dekretu lze nalzt někter prvky souvisejc s bezpečnost a ochranou zdrav při prci.
312. Zvodn rady byly podle 20 citovanho dekretu povolny:
1. hjit a povzbuzovati hospodřsk, sociln, zdravotn a kulturn zjmy zaměstnanců v zvodě;
2. dohlžeti, zda hospodřsk činnost zvodu (podniku) je vykonvna v souhlasu s obecnm zjmem hospodřskm a podle ustanoven o hospodařen vydanch;
3. dohlžeti, zda hospodřsk činnost zvodu (podniku) je vykonvna tak, aby při zachovn zřetelů obecnho prospěchu hospodřskho a platnch předpisů o hospodařen byly spravedlivě uspokojovny hospodřsk, sociln, zdravotn a kulturn zjmy zaměstnanců zvodu (podniku);
4. častniti se v zvodech (podnicch) na sprvě zvodu (podniku) nvrhy a radou za tm čelem, aby bylo dosaženo k obecnmu prospěchu hospodřskmu co největš hospodrnosti a vkonu;
5. spolupůsobiti podle předpisů o tom vydanch při vkonu hospodřsk a socilně-politick veřejn sprvy.
313. V 50. letech byl dozor nad bezpečnost prce zkonem č. 67/1951 Sb., o bezpečnosti při prci, svěřen jednotn odborov organizaci a jejm orgnům inspekce prce. Odborov inspektoři prce mohli podle těchto předpisů kontrolovat všechny prostory a provozy zaměstnavatelů, vydvat směrnice a pokyny k zajištěn bezpečnosti, zastavit provoz prce a ukldat pokuty v blokovm řzen apod. Jejich opatřen v přpadě potřeby vynucoval stt.
Prvo kontrolovat bezpečnost a ochranu zdrav při prci je tedy tradičnm prvem orgnů zastupujcch zaměstnance, jehož jist kořeny nachzme už v 1. republice. K jeho určit deformaci dochz v 50. letech minulho stolet; prvn prava kontroly odborovou organizac souvisela s představou o postupnm zniku sttu a přechodu jeho funkc na společensk organizace, zejmna na jednotnou odborovou organizaci. Projevem tto tendence bylo např. i svěřen sprvy nemocenskho pojištěn Revolučnmu odborovmu hnut, převzet usnesen IV. všeodborovho sjezdu o postaven zvodnch vborů zkladnch organizac Revolučnho odborovho hnut do prvnho řdu zkonem č. 37/1959 Sb., o postaven zvodnch vborů zkladnch organizac Revolučnho odborovho hnut, atd. Uveden trend byl převzat zkonem č. 65/1965 Sb., zkonk prce, a jeho odraz nachzme v některch aspektech i v zkoně č. 262/2006 Sb., tedy v novm zkonku prce.
314. Tyto deformace však nic neměn na tom - jak již bylo uvedeno vše - že prvo odborovch organizac kontrolovat BOZP je reflex zkladnho prva zaměstnanců podle čl. 28 Listiny, je ve veřejnm zjmu a nen v rozporu s stavnm pořdkem. Zrušen i tohoto prva odborovch organizac by v podstatě znamenalo popřen smyslu jejich existence, jž je ochrana hospodřskch a socilnch zjmů zaměstnanců, kter směřuje - mimo jin - k vytvřen uspokojivch pracovnch podmnek (čl. 27 odst. 1, čl. 28 Listiny). Odbory by se pak staly po vtce akademickm spolkem, kter by roli důstojnho partnera zaměstnavatelů a jejich organizac hrt nemohl.
315. Proto stavn soud nvrhu na zrušen ustanoven 322 odst. 1 NZP nevyhověl.
316. Protože zkonk prce stanov zaměstnavateli v oblasti BOZP řadu povinnost (viz např. 101 odst. 1 a 2, 102 atd.), je zaměstnavatel (vedouc zaměstnanci) povinen bezprostředně reagovat a odstranit zvady v bezpečnosti prce, na kter byl upozorněn nebo kter zjistil, tak, aby k ohrožen života a zdrav nedochzelo. Z tohoto hlediska je pravomoc odborov organizace dan ustanovenm 322 odst. 2 (přikazovac a zakazovac oprvněn) neproporcionln a nadbytečn, protože povinnost odstranit zjištěn zvady plyne zaměstnavateli přmo ze zkona. Tato pravomoc odborov organizace se tedy jev jako porušen čl. 11 odst. 1 Listiny. Na ustanoven 322 odst. 2 navazuje v 322 odst. 3 povinnost odborov organizace oznmit opatřen podle odstavce 2 přslušnm orgnům sttn kontroly; tato povinnost je se zřetelem k zrušen 322 odst. 2 obsoletn. Ostatně zaměstnancům, přpadně odborovm orgnům, nic nebrn, aby i po zrušen tohoto předpisu upozornili orgny sttnho odbornho dozoru nad bezpečnost prce na problmy v bezpečnosti prce, pokud to budou považovat za potřebn.
317. Lze toliko dodat, že (nezrušen) prvo kontrolovat stav bezpečnosti a ochrany zdrav při prci nemůže automaticky znamenat i prvo ukldat zaměstnavateli zvaznm pokynem, jak opatřen v tto oblasti m přijmout. Podle nzoru stavnho soudu je litera vše citovanho Dodatkovho protokolu k Evropsk sociln chartě naplněna i tm, že zstupci zaměstnanců maj prvo ( 322 odst. 1 NZP) stav bezpečnosti a ochrany zdrav při prci kontrolovat a upozorňovat zaměstnavatele na zjištěn nedostatky. Povinnost zaměstnavatele odstraňovat nedostatky zjištěn v tto oblasti vyplv z jinch ustanoven NZP (viz čst pt NZP). Oprvněn odborov organizace ukldat zaměstnavateli povinnosti zvaznm pokynem jde tedy vysoce nad rmec požadavků v Dodatkovm protokolu obsažench.
318. Proto stavn soud ustanoven 322 odst. 2 a 3 NZP zrušil.
319. Pokud jde o ustanoven 322 odst. 4 NZP, byl však nvrh na jeho zrušen zamtnut. To proto, že jde o hrazen nkladů vzniklch vkonem kontroly nad bezpečnost a ochranou zdrav při prci (BOZP), jež zůstv odborovm organizacm - jako jejich prvo - zachovno. Ostatně, nklady vznikl vkonem tto kontroly hrad podle tohoto předpisu stt.
320.
K 46, 61 odst. 1, 61 odst. 5
Napaden ustanoven zněj:
46
Jestliže zaměstnavatel zaměstnance převd na jinou prci, než odpovd pracovn smlouvě, a zaměstnanec s takovm opatřenm nesouhlas, může jej zaměstnavatel převst jen po projednn s odborovou organizac. Projednn nen třeba, pokud celkov doba převeden nepřeshne 21 pracovnch dnů v kalendřnm roce.
61 odst. 1 a odst. 5
(1) Vpověď nebo okamžit zrušen pracovnho poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizac.
(5) S jinmi přpady rozvzn pracovnho poměru je zaměstnavatel povinen seznmit odborovou organizaci ve lhůtch s n dohodnutch.
321. Navrhovatel napadaj uveden ustanoven pro rozpor s čl. 7, 8 a 11 Listiny, protože realizac oprvněn odborov organizace a povinnost zaměstnavatele projednat uveden prvn kony či informovat o nich pr dochz k zsahu do soukrom a osobn svobody člověka - zaměstnance, popřpadě k zsahu do vlastnickho prva zaměstnavatelů; tato ustanoven se totiž tkaj i zaměstnanců, kteř nejsou členy odborov organizace, a to i tehdy, jestliže si to vslovně nepřej.
322. stavn soud tto nmitce navrhovatelů nepřisvědčil. Podle jeho nzoru nelze v uvedench ustanovench spatřovat ani rozpor s čl. 7 a 8 Listiny, ani s čl. 11 Listiny. Odborov organizace v tomto přpadě pln svou, v demokratickch zemch uznvanou, ochrannou funkci vůči zaměstnancům; uplatňuje obecnějš pohled na důvody, pro něž chce zaměstnavatel převst zaměstnance na prci jinho druhu, než byla sjednna, či pro něž chce skončit pracovn poměr, a na způsob, jmž tak chce učinit (dt vpověď či okamžitě zrušit pracovn poměr). Uveden oprvněn odborov organizace a tomu odpovdajc povinnost zaměstnavatele nelze považovat za porušen čl. 11 Listiny i proto, že zaměstnavatelovo rozhodnut o převeden na jin druh prce, přpadně rozhodnut dt zaměstnanci vpověď (okamžitě zrušit pracovn poměr) nen z hlediska platnosti prvnho konu, jmž se takov rozhodnut realizuje, projednnm s odborovou organizac podmněno (srov. ustanoven 19 odst. 3 zkonku prce).
323. Povinnost uložen zaměstnavateli v ustanoven 61 odst. 5 zkonku prce je pak součst obecn informačn povinnosti, kterou zaměstnavatel m a je povinen ji plnit vůči zaměstnancům (eventulně) reprezentovanm radou zaměstnanců nebo odborovou organizac ve smyslu 278 a nsl. zkonku prce.
324. čast zstupců zaměstnanců (odborov organizace) při rozvazovn pracovnho poměru s jednotlivm zaměstnancem je konečně odvoditeln i z ustanoven čl. 11 Doporučen Mezinrodn organizace prce č. 166 o skončen zaměstnn, 1982 (viz R166 Termination of Employment Recommendation, 1982; 11. The employer may consult workers' representatives before a final decision is taken on individual cases of termination of employment). Je sice pravda, že označen doporučen nen ve smyslu mezinrodnho prva zvazn a neukld členskm sttům Mezinrodn organizace prce povinnosti tkajc se možn ratifikace, avšak lze v něm spatřovat souhrn nzorů na možn vvoj prvn pravy předmětnch institutů. Konečně otzka spoluprce se zstupci zaměstnanců se objevila i v dřvějšm doporučen MOP č. 119 z roku 1963.
325. stavn soud nevyhověl nvrhu na zrušen těchto ustanoven (ve srovnn s nvrhy na zrušen ustanoven 321 a 322) tak proto, že důvodem zde uvedench oprvněn odborů je primrně ochrana jednotlivho zaměstnance, a nikoliv kontrola zaměstnavatele (s vjimkou kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdrav při prci); to je jednm z důvodů zde prezentovanho opačnho nzoru ve srovnn s ustanovenmi 321 odst. 2 a 3 a 322 odst. 2 a 3 NZP.
326. stavn soud konečně nesdl nzor navrhovatelů, že napaden ustanoven dopadaj i na zaměstnance-nečleny odborů, kteř si projednn převeden v prci, vpovědi či okamžitho zrušen pracovnho poměru vslovně nepřej. To proto, že ustanoven 286 odst. 2 věty druh NZP, kter umožňuje zaměstnanci vyloučit ingerenci odborovch orgnů ve sv věci, m obecnou povahu a promt se i do konkrtnch institutů NZP.
327.
K 306 odst. 4
Napaden ustanoven zn:
306
(1) Pracovn řd je zvlštnm druhem vnitřnho předpisu; rozvd ustanoven tohoto zkona, popřpadě zvlštnch prvnch předpisů podle zvlštnch podmnek u zaměstnavatele, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance vyplvajc z pracovněprvnch vztahů. Pracovn řd však nesm zakldat nov povinnosti zaměstnanců.
(2) Pracovn řd nemůže obsahovat pravu podle 305 odst. 1.
(3) Zaměstnavatel uveden v 303 odst. 1 jsou povinni pracovn řd vydat.
(4) Zaměstnavatel, u kterho působ odborov organizace, může vydat nebo změnit pracovn řd jen s předchozm psemnm souhlasem odborov organizace, jinak je vydn nebo změna neplatn.
(5) Ministerstvo školstv, mldeže a tělovchovy vyd v dohodě s Ministerstvem prce a socilnch věc vyhlšku, kterou stanov pracovn řd pro zaměstnance škol a školskch zařzen zřizovanch Ministerstvem školstv, mldeže a tělovchovy, krajem, obc a dobrovolnm svazkem obc.
328. stavn soud nevyhověl nvrhu na zrušen ustanoven 306 odst. 4 zkonku prce. V přpadě tohoto ustanoven, kde je rovněž možnost vydn vnitropodnikov prvn normy vzna na předchoz psemn souhlas odborov organizace, nelze argumentovat tak, jak učinil stavn soud v souvislosti se zrušenm vazby na odborovou organizaci v ustanoven 305, kter se tk možnosti vydn vnitřnho předpisu. Pracovn řd je totiž vnitropodnikovou prvn normou, jejmž kolem je konkretizovat prva a povinnosti stanoven v obecně zvaznch prvnch předpisech na podmnky zaměstnavatele. Na rozdl od kolektivn smlouvy či vnitřnho předpisu, kter mohou upravovat pouze prva zaměstnanců, mohou bt v pracovnm řdu upraveny i jejich povinnosti. Je proto namstě, aby byly v takovm přpadě vytvořeny podmnky pro působen odborov organizace, jejmž kolem je chrnit sociln zjmy zaměstnanců. Nelze - podle nzoru stavnho soudu - přijmout argument o nerovnm postaven zaměstnavatelů, u nichž nepůsob odborov organizace, a zaměstnavatelů, u nichž odborov organizace působ. Prvn pravou je vytvořena možnost, aby si zaměstnanci zajistili ochranu svch socilnch zjmů cestou odborov organizace. Pokud takovho prva nevyužij a odborovou organizaci si neustanov, pak zaměstnavatel logicky může vydat pracovn řd sm.
XIII.
329. stavn soud se zabval i možnost vypracovn komparativn studie v předmětn oblasti. Provst ve věci podrobnějš komparaci přezkoumvanch ustanoven zkonku prce s prvn pravou v jinch sttech se však nejevilo z několika důvodů přliš smyslupln. V prv řadě by muselo dojt ke srovnvn velice rozshlmu, jelikož nvrhem napadench ustanoven je velmi značn počet (30), což již samo o sobě může bt kontraproduktivn a ve vsledku nepřehledn, popřpadě nepřesvědčiv. Samotn zvolen stt nebo skupina sttů, se kterm by byla napaden prava srovnvna, by potom musel vykazovat mnoh obdobn rysy, kter souvisej s historickm vvojem pracovnho prva na zem Česk republiky po pdu totalitnho režimu i před nm. Poučn by samozřejmě mohla bt zejmna komparace s pracovnm prvem vyspělch demokratickch sttů zpadn Evropy. Tam je však - jak již bylo zmněno shora ve vyjdřen Sentu Parlamentu Česk republiky - situace zkreslena předevšm tm, že stěžejn stavn principy a standardy jsou vesměs garantovny formou kolektivnch smluv, jimiž je chrněna naprost většina zaměstnanců; vznam a důležitost zkonn prvn pravy tm proto nutně kles. V Česk republice, kde se kolektivn smlouvy dotkaj nepoměrně mně zaměstnanců, je však loha zkonku prce v současn době podstatně jin. Nabz se tedy srovnvat situaci v Česk republice se stavem v některch postkomunistickch sttech; to by však rovněž mnoho nepřineslo, neboť přpadn konstatace obdobnch deficitů stavnosti nen stavněprvnm argumentem. Ostatně, měřtkem pro stavn soud jako soudn orgn ochrany stavnosti je stavn pořdek, a nikoli hypoteticky ideln zkonn prava pracovněprvnch vztahů existujc snad v některm jinm sttě. Proto stavn soud k srovnvacmu zkoumn v dan věci nepřistoupil.
XIV.
330. Z uvedench důvodů stavn soud nvrhu čstečně vyhověl a ustanoven 2 odst. 1 věty druh, třet a pt, 4, 18 ve slovech „48, 49“, 20 věty prv za střednkem ve slovech „; to neplat v přpadě prvnho konu směřujcho ke vzniku pracovnho poměru nebo k uzavřen dohody o prci konan mimo pracovn poměr“, 24 odst. 2 věty druh, 278 odst. 1 ve slovech „, u něhož nepůsob odborov organizace,“, 281 odst. 1 ve slovech „, u něhož nepůsob odborov organizace“, 282 odst. 1 psm. c) a odst. 2 ve slovech „až do doby uzavřen podnikov kolektivn smlouvy“, 305 odst. 1 čsti věty prv ve slovech „, u kterho nepůsob odborov organizace,“ 305 odst. 1 věty druh, 321 odst. 2, 3 a 4 a 322 odst. 2 a 3 zkona č. 262/2006 Sb., zkonk prce, zrušil dnem vyhlšen tohoto nlezu ve Sbrce zkonů. Ve zbytku byl nvrh zamtnut.
331. Odchyln stanovisko k tomuto nlezu si vyhradili nsledujc soudci takto:
1) K vroku č. I zrušujcmu 2 odst. 1 věty druhou, třet a ptou - Ivana Janů, Pavel Rychetsk, Jan Musil a Vojen Gttler.
2) K vroku č. I zrušujcmu 4 - Vojen Gttler
3) K vroku č. II zamtajcmu nvrhy na zrušen 2 odst. 1 věty prv ve slovech „nebo z povahy jeho ustanoven nevyplv, že se od něj nen možn odchlit“ - Eliška Wagnerov, Dagmar Lastoveck a Vojen Gttler.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujaly k rozhodnutí pléna soudci Vojen Güttler, Ivana Janů, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Pavel Rychetský a Eliška Wagnerová.