Vyhláška 73/1958 o úplném znění zákona č. 194/1949 Sb. o nabývání a pozbývání československého státního občanství účinný od 11.11.1958

(1) Dítě, které se narodí na území Československé republiky a jehož otec nebo matka je občanem, nabývá narozením státního občanství.

(2) Dítě, které se narodí v cizině, nabývá narozením státního občanství, jsou-li jeho otec i matka občany; dítě, které se narodí v cizině a jehož otec nebo matka je občanem, kdežto druhý z rodičů je cizincem, nabývá státního občanství, vysloví-li s tím souhlas výkonný orgán okresního národního výboru na žádost toho z rodičů, který je občanem. Žádost o souhlas může být podána do jednoho roku do narození.

(3) Dítě, které bylo nalezeno v útlém věku na území Československé republiky, je občanem, dokud se neprokáže, že má jinou státní příslušnost.

(1) Cizinka nabývá státního občanství sňatkem s občanem, vysloví-li výkonný orgán okresního národního výboru na její žádost s nabytím souhlas. Žádost o souhlas může být podána již před sňatkem, nejpozději však do šesti měsíců po něm. I když byl souhlas udělen po sňatku, hledí se na žadatelku tak, jako by nabyla státního občanství dnem sňatku.

(2) Státního občanství nabývají s cizinkou její děti mladší 15 let, které pojala do své žádosti.

(1) Státní občanství lze udělit na žádost osobám, které bydlí na území Československé republiky nepřetržitě alespoň pět let a při nabytí státního občanství pozbudou, pokud nejsou bezdomovci, své dosavadní státní příslušnosti.

(2) Státní občanství uděluje ministerstvo vnitra; v případech hodných zvláštního zřetele může udělit státní občanství i žadateli, který nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 1.

(3) Manželé mohou žádat o udělení státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, nabývají státního občanství spolu s otcem a matkou.

(1) Nabytí státního občanství sňatkem a udělením státního občanství stává se pro osoby starší 15 let účinným teprve složením slibu tohoto znění: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu vždy věren a oddán (věrna a oddána) Republice československé a jejímu lidově demokratickému zřízení a že budu řádně plnit všechny povinnosti jejího občana (její občanky)."

(2) Jen ve výjimečných případech může býti složení státoobčanského slibu ministerstvem vnitra prominuto.

(1) Státního občanství pozbývá ten, kdo je propuštěn ze státního svazku na vlastní žádost. Státní občanství zaniká dnem doručení listiny o propuštění.

(2) Manželé mohou žádat o propuštění ze státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, pozbývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou.

(1) Ministerstvo vnitra může státní občanství odníti osobě, která se zdržuje v cizině a

(2) Ministerstvo vnitra může státní občanství odníti také osobě, která má ještě jinou státní příslušnost nebo která se zdržuje v cizině nepřetržitě po dobu 5 let bez platného československého dokladu, opravňujícího k pobytu v cizině.

(3) Je-li doručení rozhodnutí o odnětí státního občanství nebo výzvy podle odstavce 1 písm. c) do vlastních rukou příjemcových obtížné, může být nahrazeno veřejnou vyhláškou.

(1) Československá státní občanka nepozbývá uzavřením manželství s cizincem nebo s bezdomovcem státního občanství.

(2) Pozbytí státního občanství u jednoho z manželů nemá vliv na státní občanství druhého manžela nebo dětí, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(1) Pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak, rozhodují ve věcech státního občanství výkonné orgány okresních národních výborů. Výkonný orgán okresního národního výboru přijímá též státoobčanský slib a osvědčuje občanům státní občanství na tiskopise, jehož znění stanoví ministerstvo vnitra. Tím není dotčeno osvědčení státního občanství v občanských průkazech (zákon ze dne 19. prosince 1957, č. 75 Sb., o občanských průkazech).

(2) Místní příslušnost se řídí podle bydliště. Nemá-li účastník řízení bydliště v tuzemsku, řídí se příslušnost podle jeho posledního bydliště v tuzemsku; neměl-li bydliště v tuzemsku nebo je-li bydliště neznámé nebo sporné, rozhoduje o státním občanství Čechů výkonný orgán příslušného národního výboru v Praze, o státním občanství Slováků výkonný orgán národního výboru v Bratislavě, a nejde-li o Čecha nebo Slováka, určí místní příslušnost ministerstvo vnitra.

(1) Počátečním dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všeobecné předpisy o nabývání a pozbývání státního občanství.

Zejména se zrušují:

(2) Tento zákon se nedotýká zákona ze dne 29. dubna 1930, č. 60 Sb., jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými státy severoamerickými a naturalizaci, zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 76 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, zákona ze dne 13. září 1946, č. 179 Sb., o udělení státního občanství krajanům z Maďarska, a zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 107 Sb., kterým se prodlužuje lhůta k podání žádosti o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti.

Podrobné předpisy k provedení tohoto zákona může vydati ministr vnitra nařízením.