436/2016 o stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 6. prosince 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 44/16 k interpretaci § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 účinný od 23.12.2016
| Schválené: | 06.12.2016 |
| Účinnost od: | 23.12.2016 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | NÁRODNÍ BOJ ZA OSVOBOZENÍ., Oběti války a fašistické perzekuce. Váleční poškozenci., Odbojová protifašistická činnost., Příspěvky na sociální zabezpečení. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Plénum Ústavního soudu přijalo dne 6. prosince 2016 pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 44/16 ve složení z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa (soudce zpravodaj), Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka na návrh III. senátu Ústavního soudu podle ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru Ústavního soudu obsaženého v nálezu ze dne 10. 5. 2012 sp. zn. III. ÚS 3069/10 (N 100/65 SbNU 337), toto stanovisko:
Ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, podle kterého: „Včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice.“, je třeba z hlediska práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a požadavku rovnosti v rámci skupin dědiců oprávněných osob podle čl. 11 odst. 1 in fine ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že umožňuje přístup k soudu dědicům nároku oprávněné osoby i za situace, kdy došlo k jejímu úmrtí po právní moci rozhodnutí správního orgánu o nároku na výplatu jednorázové peněžní částky.
Odůvodněn
I.
Skutkov okolnosti přpadu a obsah napadench rozhodnut
1. stavn soud obdržel stavn stžnost podle čl. 87 odst. 1 psm. d) stavy Česk republiky (dle jen „stava“), kterou se stěžovatel domhaj zrušen rozsudku Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 6. listopadu 2013 č. j. 3 Ads 115/2012-29. Stěžovatel tvrd, že napadenm rozsudkem bylo porušeno jejich prvo na spravedliv proces podle čl. 36 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“) a princip uveden v čl. 1 odst. 1 stavy.
2. Z stavn stžnosti a vyždanho soudnho spisu, vedenho Krajskm soudem v Ostravě (dle tž jen „krajsk soud“) pod sp. zn. 38 Ad 1/2010, se podv, že L. Ž., jehož potomky a prvnmi nstupci jsou stěžovatel, uplatnil dne 7. 11. 2002 nrok na jednorzovou peněžn čstku podle zkona č. 261/2001 Sb., o poskytnut jednorzov peněžn čstky častnkům nrodnho boje za osvobozen, politickm vězňům a osobm z rasovch nebo nboženskch důvodů soustředěnch do vojenskch pracovnch tborů a o změně zkona č. 39/2000 Sb., o poskytnut jednorzov peněžn čstky přslušnkům československch zahraničnch armd a spojeneckch armd v letech 1939 až 1945, ve zněn zkona č. 458/2011 Sb. (dle jen „zkon č. 261/2001 Sb.“). Ustanoven 1 odst. 3 tohoto zkona, vložen do poslaneckho nvrhu zkona (tisk č. 859/2001, Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky, III. volebn obdob) v průběhu jeho projednvn, stanov, že „za častnky nrodnho boje za osvobozen se podle tohoto zkona považuj tž občan Česk republiky, kteř v době od 15. března 1939 do 8. května 1945 byli z rasovch nebo nboženskch důvodů soustředěni do vojenskch pracovnch tborů na zem Československa v jeho hranicch z 29. zř 1938 nebo se z tchž důvodů na tomto zem ukrvali po dobu celkem nejmně tř měsců a pokud za tuto dobu již neobdrželi jednorzovou peněžn čstku podle zkona č. 217/1994 Sb., o poskytnut jednorzov peněžn čstky některm obětem nacistick persekuce“.
3. L. Ž. v nvrhu uvedl, že byl z rasovch důvodů pronsledovn, ukrval se v lese a později byl umstěn v několika vojenskch pracovnch tborech. O nroku L. Ž. rozhodovala Česk sprva socilnho zabezpečen jako přslušn sprvn orgn celkem čtyřikrt a čtyřikrt ždost zamtla. Rozhodnut Česk sprvy socilnho zabezpečen celkem třikrt z procesnch důvodů zrušil Krajsk soud v Ostravě. I proti poslednmu rozhodnut Česk sprvy socilnho zabezpečen podal L. Ž. sprvn žalobu, avšak v průběhu řzen před krajskm soudem o tto žalobě zemřel. Na zkladě usnesen krajskho soudu ze dne 12. srpna 2011 č. j. 38 Ad 1/2010-58 vstoupili do řzen stěžovatel jakožto jeho prvn nstupci.
4. Dne 24. zř 2012 krajsk soud žalobu rozsudkem č. j. 38 Ad 1/2010-84 zamtl. Proti rozsudku podali stěžovatel kasačn stžnost. Nejvyšš sprvn soud napadenm rozsudkem zrušil rozsudek krajskho soudu a žalobu odmtl pro nedostatek podmnek řzen, neboť dle jeho nzoru nebyly splněny podmnky procesnho nstupnictv dle 107 zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž jen „občansk soudn řd“) ve spojen s ustanovenm 64 zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn. Dospěl totiž k zvěru, že z ustanoven 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb. vyplv, že nrok přechz na prvn nstupce pouze tehdy, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud nedošlo k vplatě jednorzov čstky.
II.
Argumentace stěžovatelů a vyjdřen častnků
5. Stěžovatel v stavn stžnosti broj předevšm proti vkladu 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb., kterm je poprn přechod uplatněnho, a zatm nepřiznanho nroku ze zemřelho prvnho předchůdce na ně. Namtaj, že napaden rozsudek podv svvoln vklad prva, kter popr jednak obecn prvn princip, že stt m dostt svm zvazkům a nemůže se jejich plněn vyhnout protiprvnm postupem, a dle obecnou povinnost sttu odškodnit zjevnou nespravedlnost, jejž odčiněn si vslovně svmi zkony stanovil. Odmtaj tž vahu, že jejich prvn předchůdce byl internovn z důvodu svho vztahu k prci, čmž je poprn důvod přijet zkona.
6. Podle stěžovatelů nelze ospravedlnit vklad zakldajc nahodil důsledky, podle kterho se střdaj periody, kdy sporn nrok na prvn nstupce přechz, s periodami, kdy tomu tak nen. Sporn ustanoven je proto třeba vykldat tak, že rozhodnutm se mysl jakkoliv rozhodnut, včetně soudnho přezkumu a přezkumu stavnosti. Pokud soud čel pluralitě vkladů, mus ve svm odůvodněn osvětlit, proč jm zvolen vklad prva je ten sprvn. Takov odůvodněn však dle jejich nzoru Nejvyšš sprvn soud neposkytl, a dopustil se tak svvole, když vydal rozhodnut založen na prvnm nzoru, jehož aplikaci nemohli do vydn rozhodnut stěžovatel předvdat. Z toho důvodu považuj stěžovatel odůvodněn napadenho rozsudku za nepřezkoumateln.
7. Stěžovatel tak podotkaj, že cel řzen, tedy od okamžiku podn původn ždosti do poslednho rozhodnut, trvalo vce než sedm let, a zkonn lhůta pro vydn předmětnho rozhodnut tak byla překročena pětaosmdestkrt. Soudy nesm přistoupit k takovmu vkladu prva, kter samotnmu sttu umožňuje dovolvat se vlastnho porušen prva a jeho důsledků, v tomto přpadě umělho prodlužovn sprvnho řzen, kter vedlo až ke smrti oprvněnho žadatele. Stt dle stěžovatelů v danm přpadě odepřel nrok specifick povahy, aniž by jeho povahu zohlednil. Soud zvolil tak restriktivn vklad prva, že překročil mantinely dan soudnmu rozhodovn hodnotovmi zklady česk stavnosti.
8. Pro sent stavnho soudu, ktermu věc napadla, je však předevšm vznamn to, že stěžovatel si jsou vědomi nlezu stavnho soudu ze dne 10. května 2012 sp. zn. III. S 3069/10 (N 100/65 SbNU 337) a prvnho nzoru z něj plynoucho, avšak maj za to, že jde o otzku skutkově odlišnou, protože zatmco v danm přpadě stavn soud řešil otzku přechodu nroku na obnovu řzen, v přpadě stěžovatelů jde o otzku přechodu nroku na odškodněn samotn. Jestliže by stavn soud považoval předestřenou otzku za již vyřešenou citovanm nlezem, navrhuj stěžovatel předložen tto otzky k posouzen plnu. Stěžovatel tž poukzali na usnesen rozšřenho sentu Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 1. dubna 2014 č. j. 4 Ads 32/2012-50, kter se přiklonil k zvěru předestřenmu stěžovateli; prvn častnk řzen tedy sm svůj nzor uplatňovan v napadenm rozhodnut překonal jako nesprvn a protistavn.
III.
Potřeba předložit otzku k posouzen plnu
9. Pro věc projednvanou pod sp. zn. III. S 84/14 je stěžejn vklad, kter byl v uvedenm nlezu stavnho soudu pod sp. zn. III. S 3069/10 zaujat. V něm byla řešena otzka, zda potomci žadatele, jehož ždost o odškodněn podle zkona č. 261/2001 Sb. byla přslušnm sprvnm orgnem zamtnuta (stejně jako nvrh na obnovu řzen a odvoln proti rozhodnut o obnově řzen) a kter poslze zemřel, jsou aktivně legitimovni v řzen o žalobě proti naposled uvedenmu rozhodnut sprvnho orgnu. stavn soud k 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb., kter zn: „Včas uplatněn nrok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud nedošlo k vplatě jednorzov peněžn čstky, přechz v přpadě mrt oprvněn osoby na jej dědice.“, uvedl:
„... je zjevn, že sukcese jako takov připuštěna je; prvo (nrok) na poskytnut (vyplacen) jednorzov peněžn čstky nen prvem, jež by smrt fyzick osoby (žadatele) zaniklo coby osobně s n spjat ... Nen důvod pochybovat, že za kritick ,rozhodnut’ ve smyslu 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb. jest mt rozhodnut vydan v řzen, k jehož veden je v rmci sv věcn přslušnosti zakotven v 6 tohoto zkona povoln sprvn orgn - Česk sprva socilnho zabezpečen, a to v řzen ,podle sprvnho řdu’ (srov. 7 odst. 3 tohoto zkona), jehož čelem je vydn rozhodnut, jmž se v určit věci zakldaj, měn nebo ruš prva anebo povinnosti jmenovitě určen osoby nebo jmž se v určit věci prohlašuje, že takov osoba prva nebo povinnosti m anebo nem’ (srov. 9 zkona č. 500/2004 Sb., sprvn řd, ve zněn pozdějšch předpisů). Obdobně sprvn řzen vymezuje ustanoven 67 odst. 1 sprvnho řdu a podle jeho 73 odst. 2 věty prvn dle plat, že pravomocn rozhodnut je zvazn pro častnky a pro všechny sprvn orgny, a pro jin osoby v přpadech stanovench zkonem v rozsahu v něm uvedenm.
Oproti tomu nen přesvědčivho argumentu, aby takov rozhodnut bylo situovno až do soudně přezkumn fze řzen, jestliže soudu (oproti sprvnmu orgnu) věcně ustavovat prva a povinnosti častnka sprvnho řzen nebo je autoritativně deklarovat - naopak - nepřsluš; v tomto řzen je totiž oprvněn (i na rozdl od řzen dle čsti pt o. s. ř.) toliko posoudit (přezkoumat) zkonnost předchozho rozhodnut sprvnho orgnu. Rovněž z ohledu k principu prvn jistoty (nen opodstatněn činit rozdl, je-li podna sprvn žaloba či nikoli) nelze upřt validitu nzoru, že slovnmu spojen vyjdřenmu v 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb. (,pokud o něm nebylo rozhodnuto’) je přilhav rozumět tak, že nrok na odškodněn přechz na dědice pouze do doby, než ve věci bylo sprvnm orgnem pravomocně rozhodnuto o předmětu řzen, a vydan rozhodnut jak sprvn orgn, tak i častnky řzen zavazuje. Jinmi slovy, jen v přpadě, že žadatel o odškodněn (otec stěžovatelek) zemřel v průběhu sprvnho řzen (do doby pravomocnho rozhodnut), by nrok přechzel na dědice (stěžovatelky), kter by tm vstoupily i do jeho procesnch prv, a staly se tak častnky sprvnho řzen, jakož i přpadně nslednho řzen soudnho.“
10. Přestože v nlezu sp. zn. III. S 3069/10 šlo o aktivn legitimaci dědiců žadatele za situace, kdy žadatel zemřel ještě před podnm sprvn žaloby, a sice proti rozhodnut sprvnho orgnu ve věci obnovy řzen, podan vklad stěžejnho ustanoven 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb. nedv prakticky ždn prostor pro jin zvěry ve věci aktivn legitimace dědiců po zemřelm žadateli v soudnm řzen v nyn projednvan věci. Nen od věci zdůraznit, že o prvn nzor vysloven stavnm soudem v tomto nlezu se vrazně opr i stěžovateli napaden rozhodnut Nejvyššho sprvnho soudu.
11. Sent rozhodujc v tto věci dospěl dne 29. listopadu 2016 k prvnmu nzoru, kter se odchyluje od prvnho nzoru stavnho soudu vyslovenho v nlezu ze dne 10. května 2012 sp. zn. III. S 3069/10 (N 100/65 SbNU 337), a v souladu s 23 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, se proto obrtil s nvrhem na zaujet ve vroku uvedenho stanoviska. Otzka, na kterou je třeba s ohledem na uvedenou diformitu prvnch nzorů odpovědět, tedy zn:
Přechz nrok na odškodněn podle zkona č. 261/2001 Sb. v přpadě mrt oprvněn osoby po prvn moci rozhodnut sprvnho orgnu o tomto nroku, a s tm i častenstv v řzen ve sprvnm soudnictv, na jej dědice?
IV.
Odůvodněn odchylnho prvnho nzoru předkldajcho sentu
12. Proti uvedenmu vkladu, kter ve svm důsledku stěžovatelům upr přstup k soudu, a tm porušuje jejich prvo na soudn ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a zsadu rovnosti dědiců nroků oprvněnch osob podle čl. 11 odst. 1 in fine ve spojen s čl. 3 odst. 1 Listiny, předkldajc sent předestr tuto argumentaci.
A) Původn mysl zkonodrce
13. Ustanoven 7 odst. 2 je nutno vnmat ve vazbě na ustanoven 7 odst. 4 zkona č. 261/2001 Sb., podle něhož „proti rozhodnut orgnu uvedenho v 6 lze podat opravn prostředek k vrchnmu soudu, v jehož obvodu je obecn soud oprvněn osoby“. Toto ustanoven reflektovalo situaci, kdy řzen před sprvnmi soudy probhalo ještě podle čsti pt občanskho soudnho řdu ve zněn činnm do 31. 12. 2002. V rmci sprvnho soudnictv bylo rozhodovno jednak o žalobch proti pravomocnm rozhodnutm sprvnch orgnů (hlava druh) a jednak o opravnch prostředcch proti rozhodnutm sprvnch orgnů v přpadech stanovench (zvlštnm) zkonem (hlava třet 250l odst. 1 občanskho soudnho řdu ve zněn činnm do 31. 12. 2002). Rozsah 7 odst. 4 zkona č. 261/2001 Sb. tedy zjevně zahrnoval i opravn prostředky proti nepravomocnm rozhodnutm sprvnch orgnů.
14. Nejvyšš sprvn soud, jehož nzor stavn soud v nlezu sp. zn. III. S 3069/10 aproboval, však vyložil pojem „rozhodnut“ ve smyslu 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb. tak, že jde o rozhodnut pravomocn. Proti tomuto vkladu v zsadě nen důvod něco namtat, nicmně s ohledem na 7 odst. 4 zkona č. 261/2001 Sb. prvě tento vklad naopak podporuje zvěr, že původn intenc zkonodrce bylo umožnit dědicům vst soudn řzen i za situace, kdy oprvněn zemřel po nabyt prvn moci sprvnho rozhodnut, nikoli však zvěr opačn, kter by to vylučoval. V souladu s uvedenm vkladem se tak lze brnit nejen proti nepravomocnm, ale tž proti pravomocnm rozhodnutm sprvnho orgnu podle 6 zkona č. 261/2001 Sb. před soudy podnm opravnho prostředku, resp. od 1. 1. 2003 žaloby, s tm, že tuto možnost maj (s ohledem na 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb.) i dědici oprvněn osoby.
15. V tto souvislosti nelze akceptovat argument nlezu sp. zn. III. S 3069/10, podle něhož je vyloučen soudn přezkum takovho rozhodnut proto, že soudu (oproti sprvnmu orgnu) věcně ustavovat prva a povinnosti či je autoritativně deklarovat nepřsluš, neboť soud je oprvněn jen posoudit zkonnost rozhodnut sprvnho orgnu. Absentuje zde totiž reflexe skutečnosti, že rovněž podle čsti pt občanskho soudnho řdu sprvnmu soudu přslušelo „pouze“ přezkoumat zkonnost rozhodnut sprvnho orgnu, a přesto se za rozhodnut dle 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb. považuje až rozhodnut pravomocn, počtaje v to (dle myslu zkonodrce) i soudn přezkum takovho rozhodnut. Tento původn mysl zkonodrce přitom nebyl podroben pozdějš revizi či změně ani po přijet zcela nov pravy sprvnho soudnictv v zkoně č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn.
16. Nastaven systm prostředků soudn kontroly rozhodnut sprvnch orgnů se přijetm zkona č. 150/2002 Sb., soudn řd sprvn, promtl do přechodnch ustanoven tto nov prvn pravy sprvnho soudnictv. Podle 129 odst. 1 soudnho řdu sprvnho bylo možn ve věcech sprvnho soudnictv, v nichž zvlštn zkon svěřoval soudu rozhodovn o opravnch prostředcch proti rozhodnutm sprvnch orgnů podle čsti pt hlavy třet občanskho soudnho řdu ve zněn činnm do 31. prosince 2002, podat ode dne nabyt činnosti soudnho řdu sprvnho (tj. 1. 1. 2003) ve lhůtě třiceti dnů od doručen rozhodnut žalobu podle čsti třet hlavy druh dlu prvnho tohoto zkona, přičemž takov žalobě byl ze zkona přiznvn odkladn činek. Zkonodrce tedy i po přijet nov prvn pravy sprvnho soudnictv počtal za stanovench podmnek se soudnm přezkumem nepravomocnch rozhodnut sprvnch orgnů, přičemž zakotven odkladnho činku takovmto žalobm je nutno chpat jako projev vůle zkonodrce zachovat specifika předchozho režimu soudnho přezkumu nepravomocnch rozhodnut sprvnch orgnů i po přijet nov prvn pravy.
17. Lze se tedy domnvat, že z hlediska konceptu tzv. racionlnho zkonodrce zde nebyl mysl omezit kontrolu veřejn sprvy ze strany sprvnch soudů na seku odškodňovn podle zkona č. 261/2001 Sb. tak, jak to v napadenm rozhodnut předestřel prvn častnk řzen, resp. stavn soud v nlezu sp. zn. III. S 3069/10. K takovmu vkladu zjevně přispěly změny, ke kterm došlo v prvn pravě sprvnho soudnictv od 1. 1. 2003 a kter zkonodrce (nejen) na seku předmětn prvn pravy dostatečně nezohlednil. Nezbv proto než tyto změny reflektovat při vkladu spornch ustanoven ze strany soudů, nota bene, nen-li možno jinak doshnout stavně konformnho vkladu 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb.
18. Za nepřilhavou je dle nutno považovat argumentaci v nlezu sp. zn. III. S 3069/10 vychzejc z principu prvn jistoty, jehož se dovolv vlučně ve prospěch sttu, ačkoli m svědčit ve veřejnoprvnm vztahu subjektům soukromho prva, zde fyzickm osobm. Zkladn prvo (svoboda), počtaje v to i prvn jistotu, je obsahem vztahu mezi jeho subjektem (nositelem), kterm je člověk (fyzick osoba, derivativně i prvnick osoba), a adrestem, kterm je veřejn moc; s vjimkou horizontlnho působen zkladnch prv, kdy adrestem zkladnch prv (svobod) nen veřejn moc, nbrž subjekty soukromho prva [srov. nlez stavnho soudu ze dne 6. 2. 2007 sp. zn. Pl. S 38/06 (N 23/44 SbNU 279, 84/2007 Sb.) či usnesen ze dne 25. 4. 2007 sp. zn. Pl. S 48/05 - všechna rozhodnut stavnho soudu jsou dostupn na http://nalus.usoud.cz]. Přpadn zrušen pravomocnho rozhodnut sprvnho orgnu sprvnm soudem nezakld ve vztahu ke sprvnmu orgnu, kter v danm vertiklnm vztahu vykonval veřejnou moc, zsah do principu prvn jistoty, nbrž jen npravu stavu vzniklho v důsledku nezkonnho sprvnho aktu podle čl. 36 odst. 2 Listiny.
19. Důraz na princip prvn jistoty, vnmno prizmatem nlezu sp. zn. III. S 3069/10, by ostatně ve svm důsledku mohl vst k absolutnmu vyloučen sprvn žaloby, neboť sprvn žalobu je dle stvajc prvn pravy možn podat vlučně proti pravomocnmu sprvnmu rozhodnut. Tm by ovšem došlo k nepřijatelnmu popřen sprvnho soudnictv en bloc. Jak uvedl rozšřen sent Nejvyššho sprvnho soudu ve svm usnesen ze dne 1. dubna 2014 č. j. 4 Ads 32/2012-50 (bod 67), na kter stěžovatel poukazuj (tk se však jin prvn otzky), důraz na činnost soudn ochrany před jednnm veřejn sprvy je nutno klst i při vkladu pravidel o přechodech (možnch) veřejnoprvnch nroků. „Existence soudn ochrany je již sama o sobě faktorem, kter veřejnou sprvu motivuje k uvžlivmu a zkona dbalmu jednn, neboť pokud by tak nejednala, hroz, že jej jednn bude sprvnm soudnictvm sankcionovno. Proto je zsadně neždouc, aby vklad ustanoven o přechodu nroků vedl k tomu, že vyloučenm procesnho nstupnictv budou řzen ve sprvnm soudnictv ,automaticky’ skončena bez meritornho posouzen zkonnosti jednn veřejn sprvy, je-li možn vklad, kter naopak procesn nstupnictv připust, a umožn tak v soudnm řzen sprvnm posoudit meritum ... “.
B) Princip rovnosti
20. Poskytnut jednorzov peněžn čstky nen zkladnm prvem či svobodou. Rozhodl-li se však stt takovou čstku vyplatit za stanovench podmnek, plat zde stejn zsada zkazu diskriminace jako v přpadě restitučnch zkonů a pro oprvněn osoby vznik nrok tž na to, aby splněn stanovench podmnek bylo řdnm prvnm postupem ověřeno. Postupem a rozhodnutm Nejvyššho sprvnho soudu k porušen tohoto zkazu došlo. Zvěry nlezu sp. zn. III. S 3069/10 jsou v rozporu s stavnm principem rovnosti, neboť možnost soudnho přezkumu ve vztahu k rozhodnut o nroku na odškodněn přiznv dědicům osoby oprvněn podle zkona č. 261/2001 Sb. jen v přpadě, kdy tato osoba zemřela před prvn moc sprvnho rozhodnut, kdežto dědicům osoby zemřel po prvn moci sprvnho rozhodnut (a to již třeba i v průběhu soudnho přezkumu) aktivn legitimaci v soudnm řzen upr s tm, že v takovm přpadě nrok na vyplacen stanoven jednorzov čstky na dědice nepřechz.
21. Požadavek rovnosti dědiců nroku oprvněn osoby, bez ohledu na okamžik jej smrti, nemůže bt převžen ani přpadnm argumentem povahy nroku oprvněnch osob jakožto nroku ryze osobn povahy či jakožto nroku (ve vztahu k dědicům) s menš morln hodnotou. Bylo-li původnm změrem zkonodrce umožnit soudn přezkum zkonnosti sprvnho rozhodnut i dědicům nroku oprvněn osoby (viz 7 odst. 2 ve spojen s 7 odst. 4 zkona č. 261/2001 Sb.), samotn povaha nroku nemůže bt důvodem odlišnho přstupu k dědicům oprvněn osoby, kter zemřela v „nesprvn“ okamžik (až po prvn moci sprvnho rozhodnut). Povaha nroku ostatně musela bt předmětem vah původnho zkonodrce, přičemž nejsou k dispozici indicie naznačujc pozdějš změnu v jeho myslu prvo na soudn přezkum dědicům oprvněn osoby umožnit. Souvis to konečně i s vahou, že na rozdl od jinch rehabilitačnch a restitučnch prav z počtku 90. let minulho stolet se zde zkonodrce rozhodl k určitmu humanitrnmu kroku o deset let později, kdy musel očekvat, že řada oprvněnch osob již bude v pokročilm věku (blže sub 23 a nsl.).
22. Přestože obecně neexistuje zkladn prvo dědice na přechod nroku, a to tm spše, jde-li o nrok osobn povahy, resp. mimořdnho charakteru, a je v zsadě věc zkonodrce, jakm způsobem tyto otzky uprav, ať již jde o hmotněprvn, či procesněprvn rovinu, při vkonu sttn moci se vždy (i v rovině tzv. podstavnho prva) uplatn zkaz svvole a libovůle [čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 stavy, k tomu např. nlez ze dne 8. 1. 2009 sp. zn. II. S 1009/08 (N 6/52 SbNU 57)]. Prvě takovou vadu je nutno spatřovat ve vkladu, kter konstruuje stav odlišnho zachzen s dědici nroku, a to jen s ohledem na nahodilost v podobě okamžiku mrt oprvněnho v průběhu řzen o takovm nroku.
C) Pojem „nroku“ a jeho přechodu
23. Vzhledem ke skutečnosti, že okruh oprvněnch osob (a to nejen podle tohoto zkona, ale tž dalšch odškodňovacch zkonů) je okruhem specifickm, neboť jde o starš osoby, přechod nroku na dědice do určit mry zajišťuje, že včas uplatněn oprvněn nrok bude moci bt splněn. Jinak řečeno, zkonodrce jistě neměl v myslu, aby se z tto „odškodňovac“ pravy stalo do značn mry obsoletn gesto, pokud by k jejmu naplněn mnohdy vůbec nedošlo kvůli mrt oprvněnch osob. Stejně tak nen racionlnho důvodu, aby oprvněnost nroku, resp. rozhodnut sprvnho orgnu o jeho nepřiznn, neměla bt podrobena soudnmu přezkumu. Jak bylo vyloženo shora, zkonodrce neměl v myslu činit ve vztahu k soudnmu přezkumu mezi oprvněnmi osobami a jejich dědici rozdl.
24. K tomu je nutno dodat, že se v řzen (sprvnm či až soudnm) samozřejmě může ukzat, že zemřel žadatel ve skutečnosti nrok na přspěvek neměl (nesplňoval podmnky pro jeho přiznn). V takovm přpadě na dědice takov osoby ždn hmotněprvn nrok nemohl přejt, přešlo však na ně prvo bt častnky řzen ve věci ždosti o odškodněn, jehož vsledkem by mělo bt prvě posouzen opodstatněnosti ždosti o odškodněn, resp. přezkum zkonnosti tohoto posouzen sprvnm orgnem (k tomu obdobně viz tž usnesen rozšřenho sentu Nejvyššho sprvnho soudu ze dne 1. dubna 2014 č. j. 4 Ads 32/2012-50).
25. Rovněž kontextuln jazykov vklad 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb. směřuje k zvěrům, kter svědč ve prospěch přechodu nroku na dědice, a to nejen dědice oprvněn osoby zesnul po prvn moci rozhodnut sprvnho orgnu (počtaje v to i soudn přezkum), ale dědice oprvněn osoby obecně, bez časovho omezen. Ve vztahu k 7 odst. 1 tohoto zkona, kde je použit procesněprvn pojem „nvrh na zahjen řzen“ (citace: „Řzen podle tohoto zkona se zahajuje na nvrh oprvněn osoby.“), jenž implikuje možnost rozhodnut kladnho i zpornho, se jev zakotven hmotněprvnho pojmu „nrok“ v 7 odst. 2 (citace: „Včas uplatněn nrok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud nedošlo k vplatě jednorzov peněžn čstky, přechz v přpadě mrt oprvněn osoby na jej dědice.“) jako mysl podřadit pod tento pojem pouze rozhodnut kladn.
26. Smyslem takovho vkladu by bylo zakotven přechodu nroku na dědice oprvněn osoby bez časovho omezen. Předpokladem tohoto přechodu je přitom skutečnost, že předmět přechodu existuje, tj. že nezanikl splněnm, jak to předpokld předmětn ustanoven. Tmto způsobem dědicům oprvněn osoby nrok zanik, pokud o něm bylo kladně rozhodnuto a došlo-li k vplatě jednorzov peněžn čstky.
27. V opačnm přpadě, tedy neexistuje-li kladn rozhodnut o nroku, přpadně takov rozhodnut existuje, ale dosud nedošlo k vplatě peněžn čstky, přechz nrok v přpadě mrt na dědice oprvněn osoby bez dalšho. Přechodu nroku tedy nebrn vydn - byť negativnho - sprvnho rozhodnut, neboť to znamen, že tvrzen nrok dosud splněnm nezanikl a lze se ze strany dědiců domhat jeho přiznn opravnmi prostředky.
D) Vklad hypotzy ustanoven 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb.
28. Rovněž vklad použitch pojmů v předmětnm ustanoven odpovd vce zde zaujatmu stanovisku. Stanoven hypotzy: „pokud nedošlo k vplatě jednorzov peněžn čstky,“ je ve sv podstatě konstatovnm samozřejm věci, tedy, že došlo-li k vplatě, je zvazek splněn. Jinak řečeno, nem smysl upravovat takov prvn vztah v situaci, kdy zvazek na nikoho prostě přejt nemůže, protože splněnm zanikl.
29. Stejnou argumentaci je možno uplatnit v přpadě hypotzy: „pokud o něm nebylo rozhodnuto,“ kde nelze stavět na ztotožněn neexistence nroku a jeho zniku. Protože uveden ustanoven upravuje otzku přechodu nroku na prvn nstupce, plyne z něj předpoklad, že nrok mus uplatnit oprvněn osoba. Lze z toho současně vyvozovat, že pokud tak neučin (a zemře), předmětn nrok zanik. Ač se to rozum samo sebou, je nutno zdůraznit, že nemůže přejt (zaniknout) uplatněn nrok, kter ve skutečnosti (podle prva) neexistuje. Protože otzka, zda je nrok dn, či nikoliv, nezvis na rozhodnut (nejde o volnou vahu, opatřen proti tvrdosti), nbrž jde o objektivn skutečnost, kter se m v incidenčnm řzen před orgnem socilnho zabezpečen zjistit podle pravidel stanovench v zkoně č. 261/2001 Sb.
30. Touto prokazovanou skutečnost m bt podle 1 odst. 3 zkona č. 261/2001 Sb. v přpadě občanů Česk republiky ta okolnost, že byli „v době od 15. března 1939 do 8. května 1945 ... z rasovch nebo nboženskch důvodů soustředěni do vojenskch pracovnch tborů na zem Československa ... nebo se z tchž důvodů na tomto zem ukrvali po dobu celkem nejmně tř měsců“. Prvně přitom nelze vyloučit, že rozhodnut o tto skutečnosti může bt vadn. Proto teprve ve chvli, kdy řzen jako celek s respektovnm čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny bude ukončeno, lze dojt k definitivnmu zvěru, zda nrok po prvu existoval. Jinak řečeno, teprve v tto chvli se jeho (ne)existence „objektivizuje“. Nlez, vůči ktermu se toto stanovisko vymezuje, však ve sv podstatě řk, že předmětn nrok zanik negativnm rozhodnutm (třeba i vadnm, a nikoliv konečnm) sprvnho orgnu, aniž by byl možn jeho nsledn soudn přezkum podle požadavků čl. 36 odst. 2 Listiny.
31. Z hlediska čelu zkona č. 261/2001 Sb. proto nelze setrvat na zvěru, že tak eventulně vadn (a současně negativn) rozhodnut mělo způsobit, že ve skutečnosti existujc nrok zanikne, potažmo, aby znik nroku byl vzn na nikoliv objektivn skutečnosti, jako je uplynut času, splněn atd., ale na „subjektivn“ postup sprvnho orgnu, kdy vydnm negativnho, ovšem vadnho rozhodnut by byl oprvněn subjekt „zbaven“ možnosti se svho prva domoci (protože to „zanikne“).
V.
Zvěr
32. Ze shora uvedench důvodů proto dospělo plnum stavnho soudu k zvěru, že čelu a smyslu ustanoven 7 odst. 2 zkona č. 261/2001 Sb. odpovd z hlediska prva na soudn ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a zsady rovnosti dědiců nroků oprvněnch osob podle čl. 11 odst. 1 in fine ve spojen s čl. 3 odst. 1 Listiny takov jeho vklad, kter umožňuje přechod nroku na dědice oprvněn osoby (žadatele) bez časovho omezen. V nyn posuzovanm přpadu je tak nutno upřednostnit vklad, kter umožn přstup k soudu dědicům oprvněn osoby i za situace, kdy došlo k jejmu mrt po prvn moci rozhodnut sprvnho orgnu o nroku na odškodněn.