394/2016 o přijetí stanoviska pléna Ústavního soudu ve věci nepřípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 519/1991 Sb. účinný od 07.12.2016
| Schválené: | 15.11.2016 |
| Účinnost od: | 07.12.2016 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Stížnosti., Ústavní soud. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Plénum Ústavního soudu přijalo dne 15. listopadu 2016 pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ve složení Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Josef Fiala, Jan Filip, Jaromír Jirsa, Tomáš Lichovník, Jan Musil, Pavel Rychetský, Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek, Vojtěch Šimíček (soudce zpravodaj), David Uhlíř a Jiří Zemánek na návrh II. senátu Ústavního soudu podle ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru II. senátu pro řízení vedené pod sp. zn. II. ÚS 1929/16, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu ze dne 4. prosince 2002 sp. zn. IV. ÚS 157/02 (N 149/28 SbNU 347), toto stanovisko:
Nevylučuje-li zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, změnu návrhu, popřípadě napadení nepřipuštění takové změny návrhu cestou odvolání, je ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle § 95 odst. 2 občanského soudního řádu, nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Odůvodněn
I.
Skutkov okolnosti přpadu
1. stavn stžnost, jež byla stavnmu soudu doručena dne 16. 6. 2016, se stěžovatel hlavn město Praha domh zrušen usnesen Obvodnho soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 5. 2016 sp. zn. 15 C 53/2013, jmž nebyla připuštěna změna žaloby ve smyslu ustanoven 95 odst. 2 zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn zkona č. 519/1991 Sb., (dle tž jen "o. s. ř."). stavn stžnost tedy směřuje proti rozhodnut, jež nen konečnm rozhodnutm ve věci sam.
II.
Postup II. sentu
2. Při projednvn shora citovan stavn stžnosti II. sent stavnho soudu zjistil, že dřvějš judikatura zdejšho soudu tkajc se přpustnosti stavn stžnosti podan proti usnesen vydanmu podle ustanoven 95 odst. 2 o. s. ř. je nejednotn.
3. Jednm ze zkonnch předpokladů věcnho projednn stavn stžnosti totiž je, aby stěžovatel před jejm podnm vyčerpal všechny procesn prostředky, kter mu zkon k ochraně jeho prva poskytuje [ustanoven 72 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen "zkon o stavnm soudu")]. Pakliže stěžovatel tyto prostředky před podnm stavn stžnosti nevyužije, je jeho nvrh nepřpustn (ustanoven 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu).
4. V tomto přpadě však na jedn straně stoj nlezy, jimiž byla takov stavn stžnost shledna přpustnou. Kromě nlezu ze dne 4. 12. 2002 sp. zn. IV. S 157/02 (N 149/28 SbNU 347), zmněnho v zhlav, se jedn např. o nlez ze dne 9. 10. 2008 sp. zn. II. S 801/08 (N 169/51 SbNU 79), nlez ze dne 26. 4. 2012 sp. zn. I. S 383/12 (N 93/65 SbNU 247), nlez ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. I. S 4181/12 (N 79/69 SbNU 329), nlez ze dne 21. 8. 2014 sp. zn. IV. S 1324/14 (N 159/74 SbNU 369) a nlez ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. II. S 3717/14 (vešker rozhodnut stavnho soudu jsou dostupn tž na http://nalus.usoud.cz).
5. Věcně byla těmito nlezy napaden usnesen přezkoumvna pouze z hlediska prva na řdn odůvodněn soudnho rozhodnut (jako součsti prva na spravedliv proces). Prvn nzor, podle něhož je stavn stžnost proti rozhodnut o nepřipuštěn změny žaloby přpustn, nicmně z citovanch nlezů plyne pouze implicitně, neboť stavn soud se v ždnm z nich otzce přpustnosti v odůvodněn blže explicitně nevěnoval.
6. Druhou skupinu v rmci relevantn judikatury stavnho soudu tvoř usnesen, jimiž byly takov stavn stžnosti odmtny jako nepřpustn. Jedn se přkladmo o usnesen ze dne 28. 6. 2016 sp. zn. II. S 2151/15, usnesen ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. II. S 2674/14, usnesen ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. IV. S 3216/15, usnesen ze dne 14. 12. 2015 sp. zn. I. S 3438/15, usnesen ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. II. S 382/12, usnesen ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. III. S 1976/11, usnesen ze dne 5. 8. 2011 sp. zn. III. S 1990/11 či usnesen ze dne 27. 10. 2010 sp. zn. II. S 2865/10.
7. Protože rozhodujc II. sent zastval nzor, že stavn stžnost směřujc proti usnesen ve smyslu ustanoven 95 odst. 2 o. s. ř. přpustn nen, předložil věc podle ustanoven 23 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, plnu stavnho soudu s nvrhem na přijet stanoviska, kterm by byl překonn prvn nzor vysloven ve shora citovanm nlezu sp. zn. IV. S 157/02, resp. i v dalšch shora citovanch nlezech.
III.
Vlastn odůvodněn stanoviska
8. Nastaven přpustnosti stavn stžnosti m v obecn rovině kořeny již v čl. 4 stavy Česk republiky (dle jen "stava"), podle něhož jsou zkladn prva a svobody pod ochranou soudn moci. stavn soud jako svbytn složka moci soudn je tak pouze jednm z orgnů veřejn moci, kter jsou k ochraně zkladnch prv a svobod stavně povolny, a ochrana zkladnch prv a svobod je tudž funkc, kterou sdl s obecnmi soudy. Vztah stavnho soudu k obecnm soudům při naplňovn tto funkce je pak vymezen nejen stavnm zakotvenm jeho specifickch pravomoc [srov. zejm. čl. 87 odst. 1 psm. d) stavy], nbrž i zkonnmi podmnkami přpustnosti stavn stžnosti.
9. Zkonn prava pak zcela v logice čl. 4 stavy vychz z principu tzv. subsidiarity stavn stžnosti, kter je konkrtně zachycen v ustanovench 72 odst. 3 a 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu. Podle těchto ustanoven je stěžovatel povinen vyčerpat před podnm stavn stžnosti všechny procesn prostředky, kter mu zkon k ochraně jeho prva poskytuje. Neučin-li tak, je jeho stavn stžnost nepřpustn. Toto nastaven přpustnosti stavn stžnosti signalizuje, že rol stavnho soudu v řzen o stavnch stžnostech je bt jakmsi poslednm garantem zkladnch prv a svobod v rmci stavnho systmu, a nikoliv orgnem, kter vstupuje do probhajcch řzen v době, kdy se lze (efektivn) ochrany zkladnch prv a svobod domoci jinmi procesnmi prostředky v rmci řzen před obecnmi soudy.
10. Tato vchodiska održ i ustlen judikatura stavnho soudu, podle nž by stavn stžnost měla bt napadna konečn a pravomocn meritorn rozhodnut soudu, nikoliv tž dlč procesn rozhodnut, i když jsou sama o sobě pravomocn (tedy přestože proti nim byly všechny dostupn opravn prostředky vyčerpny, pokud prvn řd takov prostředky vůbec předvd); ze stovek rozhodnut k tomu srov. např. usnesen ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. S 292/05 (U 23/38 SbNU 587), usnesen ze dne 20. 6. 2016 sp. zn. II. S 1725/16, usnesen ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. IV. S 2072/16 či usnesen ze dne 10. 5. 2016 sp. zn. I. S 1026/16.
11. Z tohoto obecnho pravidla ovšem stavn soud čin i vjimky, kter spočvaj v možnosti napadnout i dlč (typicky procesn) rozhodnut v situaci, v nž řzen ve věci sam ještě neskončilo. Takov postup však s ohledem na shora uveden přichz v vahu toliko za současnho splněn dvou podmnek (k tomu srov. např. usnesen ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. IV. S 3520/15, usnesen ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. I. S 1894/12, usnesen ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. II. S 382/12 či usnesen ze dne 5. 4. 2016 sp. zn. I. S 843/16).
12. Jednak mus bt takov rozhodnut způsobil bezprostředně a citelně zashnout do stavně zaručench zkladnch prv či svobod stěžovatele. Tato podmnka ovšem reflektuje podstatu řzen o stavn stžnosti, jž je ochrana zkladnch prv a svobod proti rozhodnutm, zsahům a opatřenm orgnů veřejn moci.
13. Druhou podmnkou přpustnosti stavn stžnosti směřujc proti takovmu dlčmu procesnmu rozhodnut pak je, že nmitka porušen stavně zaručench zkladnch prv nebo svobod nemůže bt v rmci dalšho řzen (např. při použit opravnch prostředků proti meritornm rozhodnutm, včetně stavn stžnosti) efektivně uplatněna. Smysl tto podmnky tkv prvě v důslednm proveden principu subsidiarity stavn stžnosti, resp. role stavnho soudu jako posledn "zchrann brzdy" v rmci systmu soudnictv.
14. Při aplikaci těchto kritri na rozhodnut vydvan podle ustanoven 95 odst. 2 o. s. ř. dospěl stavn soud k zvěru, že prvn podmnka přpustnosti v tomto přpadě naplněna je. Usnesen o nepřipuštěn změny žaloby totiž je (v obecn rovině) způsobil zashnout do zkladnch prv a svobod, přinejmenšm do prva na spravedliv proces. Nlezy citovan shora např. spatřovaly zsah do tohoto prva v nedostatečnm odůvodněn rozhodnut. Nadto lze za specifickch podmnek uvažovat i o tom, že rozhodnutm o nepřipuštěn změny žaloby může bt zasaženo do prva na přstup k soudu.
15. Podmnka druh však splněna nen. Jakkoliv sice stavn soud stricto sensu nepovažuje za efektivn opravn prostředek ve smyslu tto podmnky možnost zahjit novou žalobou řzen v rozsahu, v němž nebyla změna původn žaloby připuštěna, lze nmitky proti rozhodnut o nepřipuštěn změny žaloby uplatnit v rmci odvoln proti rozhodnut ve věci sam, pokud původn žalobě nebylo vyhověno.
16. Proti samotnmu usnesen podle ustanoven 95 odst. 2 o. s. ř. totiž odvoln přpustn nen [ 202 odst. 1 psm. d) o. s. ř.]. K tomu však stavn soud předevšm uvd, že při rozhodovn podle ustanoven 95 odst. 2 o. s. ř. je nezbytn trvat na tom, aby k němu dochzelo neprodleně, jelikož v opačnm přpadě by hrozilo zmařen hmotněprvnch nroků žalobce. Jen takov postup totiž odpovd "stanovenm postupům soudu" ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod.
17. S ohledem na skutečnost, že toto rozhodnut je způsobil zashnout do prv jednotlivce, stavn soud považuje za stavně souladn toliko takov vklad občanskho soudnho řdu, podle něhož odvolac soud v rmci řzen o odvoln proti rozhodnut ve věci sam nen vzn usnesenm podle ustanoven 95 odst. 2 o. s. ř. (byť formlně nezrušenm) a je oprvněn, resp. v přpadě uplatněn relevantn nmitky [ 205 odst. 2 psm. c), g) o. s. ř.] povinen, rozhodnut o nepřipuštěn změny žaloby v plnm rozsahu přezkoumat. častnk řzen m ostatně možnost postupovat v intencch ustanoven 95 o. s. ř. i v odvolacm řzen, neboť systm nepln apelace brn pouze tomu, aby mohl bt v odvolacm řzen uplatněn nov nrok, kter nem ždnou skutkovou souvislost s dřve uplatněnm nrokem. Podle ustlen judikatury Nejvyššho soudu (viz např. rozsudek ze dne 30. 8. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2502/2000) "změnit žalobu může žalobce za podmnek uvedench v ustanoven 95 o. s. ř. tak za odvolacho řzen (srov. 211 o. s. ř.), ledaže by změnou žaloby uplatňoval nov nrok, tj. nrok, kter nem ždnou skutkovou souvislost s dřve (původně) uplatněnm nrokem (viz rozsudek Nejvyššho soudu ze dne 8. 1. 1998 sp. zn. 2 Cdon 753/97, uveřejněn pod č. 56 ve Sbrce soudnch rozhodnut a stanovisek, roč. 1998). O změně žaloby mus odvolac soud vždy rozhodnout; dokud tak neučin, nemůže o změněn žalobě jednat a rozhodovat."
18. Z uvedenho tedy plyne, že se častnk řzen může proti nepřipuštěn změny nvrhu podle ustanoven 95 odst. 2 o. s. ř. podle okolnost konkrtnho přpadu brnit jednak 1. tm, že pod nvrh (žalobu) nov, dle 2. může napadnout nepřipuštěn nvrhu v odvoln podanm ve věci sam a konečně nen vyloučeno ani 3. podn změny nvrhu přmo odvolacmu soudu.
19. Ochrana prv, kter je jednotlivci takto poskytnuta v rmci odvolacho řzen, m zroveň potencil bt vrazně efektivnějš než ochrana, kterou by mohl poskytnout sm stavn soud v řzen o stavn stžnosti. Zatmco totiž odvolac soud může v plnm rozsahu přezkoumat sprvnost postupu soudu prvnho stupně, stavn soud se může zabvat toliko tm, zda bylo napadenm rozhodnutm porušeno určit zkladn prvo či svoboda. V tomto kontextu lze ostatně pro ilustraci odkzat i na nlezy stavnho soudu citovan shora, jimiž nebylo řešeno jdro problmu, nbrž pouze otzka, zda bylo napaden usnesen řdně odůvodněno. Již z toho je patrn, že věcn projednn stavn stžnosti směřujc proti rozhodnut o nepřipuštěn změny žaloby je nejen v rozporu s principem subsidiarity stavn stžnosti, nbrž je ve sv podstatě i nepřliš efektivn a ochrana, kterou nakonec stavn soud poskytuje, je daleko vce virtuln než skutečně relnou.
20. Prvě uveden pochopitelně nelze vzthnout na řzen v tzv. bagatelnch věcech, v nichž odvoln proti rozhodnut ve věci sam nen přpustn. Ani ve vztahu k nim ovšem nen namstě projednvat stavn stžnost směřujc přmo proti usnesen o nepřipuštěn změny žaloby, neboť nmitky proti němu lze uplatnit v rmci stavn stžnosti proti konečnmu meritornmu rozhodnut. Efektivita ochrany poskytovan stavnm soudem bude přitom srovnateln se situac, v nž by stavn soud připustil již stžnost proti samotnmu rozhodnut podle ustanoven 95 odst. 2 o. s. ř.
21. Ze shora uvedench důvodů dospěl stavn soud k zvěru, že stavn stžnost směřujc proti usnesen, jmž se nepřipoušt změna žaloby podle ustanoven 95 odst. 2 o. s. ř., je nepřpustn ve smyslu ustanoven 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu. Proti tomuto usnesen lze totiž brojit efektivnmi prostředky ochrany prv v rmci systmu obecnho soudnictv. Proto stavn soud rozhodl tak, jak je ve vroku uvedeno, a stanoviskem podle ustanoven 23 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, překonal prvn nzor obsažen v nlezu sp. zn. IV. S 157/02 ze dne 4. 12. 2002 (N 149/28 SbNU 347) a v dalšch shora citovanch nlezech.
22. S ohledem na skutečnost, že prvn nzor obsažen v tomto stanovisku představuje tzv. judikatorn odklon, kter by se mohl negativně projevit u těch stavnch stžnost, kter již byly podny a kter nezřdka vychzely z prvnho nzoru obsaženho ve shora citovan nlezov judikatuře, a stěžovatel proto legitimně očekvali, že se jimi bude stavn soud zabvat věcně, použije se teprve na stavn stžnosti podan k stavnmu soudu dnem nsledujcm po dni vyhlšen stanoviska ve Sbrce zkonů.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali ke stanovisku pléna soudci Pavel Rychetský a David Uhlíř.