Ve věci návrhu na zrušení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) 314/2011 účinný od 21.10.2011
| Schválené: | 06.09.2011 |
| Účinnost od: | 21.10.2011 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., NÁHRADA ŠKODY ZPŮSOBENÉ VAZBOU., Odpovědnost státu za protiprávní jednání a za škodu. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 11/10 dne 6. září 2011 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 2 na zrušení ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, takto:
I. Návrh na zrušení ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve slovech „Právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu (...) zavinil sám, ...)“, se zamítá. II. Návrh na zrušení ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve slovech „Právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si (...) odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, (...)“, se odmítá.
Odůvodněn
I.
1. Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky domhal, aby stavn soud vydal nlez, kterm zruš 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při vkonu veřejn moci rozhodnutm nebo nesprvnm řednm postupem a o změně zkona Česk nrodn rady č. 358/1992 Sb., o notřch a jejich činnosti (notřsk řd). Aktivn legitimaci dovozoval z 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen „zkon o stavnm soudu“).
2. V nvrhu nejprve navrhovatel stručně popsal vvoj sporu. Konkrtně informoval, že předmětem občanskho soudnho řzen vedenho před Obvodnm soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 65/2003 je žaloba o zaplacen peněžit čstky jako nhrady škody způsoben mimo jin rozhodnutm o vazbě podle 9 zkona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při vkonu veřejn moci rozhodnutm nebo nesprvnm řednm postupem a o změně zkona Česk nrodn rady č. 358/1992 Sb., o notřch a jejich činnosti (notřsk řd), ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen „zkon č. 82/1998 Sb.“), kdy podle žalobnch tvrzen byla na žalobci vykonna vazba a nsledně bylo proti němu trestn sthn zastaveno, přičemž v důsledku vazby mu vznikla škoda spočvajc v ušlm zisku. Věc je nyn projednvna před Obvodnm soudem pro Prahu 2 jako soudem prvnho stupně pot, co byl k dovoln žalobce rozsudkem Nejvyššho soudu č. j. 25 Cdo 2794/2006-167 ze dne 29. ledna 2009 zrušen rozsudek odvolacho soudu, kter nsledně zrušil i rozsudek soudu prvnho stupně. V nvaznosti na odůvodněn rozsudku Nejvyššho soudu je nyn v řzen řešena otzka, zda v danm přpadě jsou naplněny předpoklady ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb. jako okolnosti vylučujc prvo na nhradu škody z rozhodnut o vazbě podle 9 citovanho zkona, a to z důvodu, že si žalobce zavinil vazbu sm. Pro rozhodnut ve věci sam je tak zcela klčov aplikace ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb.
3. V tto souvislosti pak navrhovatel odkzal na nlez stavnho soudu ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. II. S 590/08 (N 108/49 SbNU 567), kdy ocitoval prvn větu vytvořenou k tomuto nlezu, a to nsledujcm způsobem: „materiln prvn stt, mus nst objektivn odpovědnost za jednn svch orgnů, kterm sttn orgny nebo orgny veřejn moci přmo zasahuj do zkladnch prv jednotlivce. Nelze totiž přehldnout, že stt nem svobodnou vůli, nbrž je povinen striktně dodržovat prvo v jeho ideln (škodu nepůsobc) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinnost orgnů činnch v trestnm řzen vyšetřovat a sthat trestnou činnost, na druhou stranu se stt nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgnů, pokud se poslze ukže jako postup myln, zasahujc do zkladnch prv. V takov situaci nen rozhodn, jak orgny činn v trestnm řzen vyhodnotily původn podezřen, ale to, zda se jejich podezřen v trestnm řzen potvrdilo. Prostředky trestnho procesu, kter nezřdka vedou k omezen zkladnch prv obviněnho, nelze posuzovat zcela izolovaně, ale pouze v kontextu čelu jejich použit, jmž je odhalen a potrestn pachatele trestn činnosti. Pokud se v kterkoliv fzi trestnho řzen ukže, že tento čel nemůže bt naplněn, neboť obviněn se trestn činnosti nedopustil, a podezřen orgnů činnch v trestnm řzen bylo zcela lich, je třeba za vadn považovat vešker kony, kter byly v trestnm řzen provedeny, tj. přpadně včetně prostředku vedoucho k omezen osobn svobody, jmž je vazba. Pro čely odškodněn proto nelze zcela izolovaně posuzovat vazbu a samotn trestn sthn. Z tohoto pohledu je pak nerozhodn, zda si stěžovatel svm jednnm vazbu přivodil, neboť nebt nedůvodnho trestnho sthn, nebyl by stěžovatel vůbec vystaven požadavku podrobit se psychiatrickmu zkoumn, natož omezen osobn svobody v podobě vazby.“.
4. Dle vzpomenul nlez stavnho soudu z 5. 5. 2004 sp. zn. II. S 596/02 (N 64/33 SbNU 141), podle něhož - v souladu s doslovnm odkazem navrhovatele - plat, že: „zkladn prvo na odškodněn ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny m pouze ten, jemuž byla škoda způsobena nezkonnm rozhodnutm nebo nesprvnm řednm postupem. Uvalen vazby na osobu obviněnou z trestnho činu samo o sobě nezkonnm rozhodnutm nen, pokud je toto rozhodnut učiněno v souladu s čl. 8 odst. 4 a 5 Listiny, resp. v souladu s trestnm řdem. Vazba neztrc svou zkonnou kvalitu tm, že osoba obviněn a později obžalovan z trestnho činu byla nakonec obžaloby zproštěna proto, že nebylo prokzno, že skutek spchala. Jestliže (...) dnes zkon č. 82/1998 Sb. (...) zakld odpovědnost sttu za škodu způsobenou vedle nezkonnho tž zkonnm rozhodnutm o vazbě, pokud byl obžalovan později zproštěn obžaloby, poskytuje vyšš zkonn standard ochrany prv. Jde bezpochyby o moudr a vtan počin zkonodrce, kter si nadevše cen osobn svobody jednotlivce, nikoli však o plněn zvaznho pokynu podle čl. 36 odst. 3 Listiny.“.
5. Na podkladě obou citovanch rozhodnut, resp. jejich čst, navrhovatel usuzuje, že prvně zmiňovan nlez sp. zn. II. S 590/08 m siln potencil zsadnm způsobem ovlivnit aplikaci zkona č. 82/1998 Sb. ve vztahu k trestnmu řzen, když rozhodovac praxe obecnch soudů dosud ze zproštěn obžaloby (zastaven trestnho sthn) dovozovala toliko nezkonnost usnesen o zahjen trestnho sthn zakldajc odpovědnostn titul z nezkonnho rozhodnut. Odpovědnost z rozhodnut o vazbě pak byla v souladu s prvn pravou zkona č. 82/1998 Sb. posuzovna samostatně.
6. Je tedy podle navrhovatele nepochybn, že judikatura stavnho soudu ve vztahu k čl. 36 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod prošla vvojem, kter obecn soudy při aplikaci zkona č. 82/1998 Sb. nemohou ignorovat. Plat-li však zvěry vyjdřen v nlezu stavnho soudu sp. zn. II. S 590/08, pak si navrhovatel nedokže představit, za jakch skutkovch okolnost by mohlo dojt k aplikaci ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb., aniž by tm současně nebyl ignorovn prvn nzor stavnho soudu.
7. Vzhledem k vše uvedenmu pak navrhovatel spatřuje rozpor ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona 82/1998 Sb. s čl. 1 odst. 1 stavy Česk republiky a čl. 36 odst. 3 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen „Listina“).
II.
8. Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky ve svm stručnm vyjdřen podepsanm jej mstopředsedkyn Miroslavou Němcovou zejmna konstatovala, že nvrh zkona předložila vlda Česk republiky Parlamentu Česk republiky dne 2. řjna 1997. Tento vldn nvrh byl pot rozesln poslancům jako tisk 292. Nvrh zkona byl poslze schvlen ve 3. čten ve zněn pozměňovacch nvrhů stavně prvnho vboru, jemuž byl tisk přikzn k projednn. Z přtomnch 167 poslanců se pro vyslovilo 149, nikdo nehlasoval proti, nvrh zkona byl tedy přijat. K vlastnmu obsahu nvrhu Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky toliko odkzala na přslušnou pasž důvodov zprvy k vldnmu nvrhu zkona, v souladu s nž je třeba prvo na nhradu škody vyloučit zejmna v přpadech, ve kterch by poskytnut nhrady škody bylo v rozporu s dobrmi mravy. V zvěru svho vyjdřen souhlasila s upuštěnm od přpadnho stnho jednn ve smyslu 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu.
9. Sent Parlamentu Česk republiky ve vyjdřen podepsanm jeho předsedou MUDr. Přemyslem Sobotkou tak (po rekapitulaci obsahu nvrhu) konstatoval postup při přijmn zkona; k tomu informoval, že nvrh zkona č. 82/1998 Sb., jehož ustanoven 12 odst. 1 psm. a) navrhuje Obvodn soud pro Prahu 2 zrušit, byl po schvlen Poslaneckou sněmovnou postoupen Sentu dne 16. nora 1998. Nvrh zkona byl přikzn k projednn stavně- prvnmu vboru, kter svm usnesenm ze dne 25. nora 1998 doporučil Sentu nvrh zkona schvlit ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou. Při projednvn tohoto nvrhu byly v rmci schůze Sentu konan 5. 3. 1998 vysloveny nmitky či pochybnosti tkajc se zejmna ustanoven 14 odst. 2, 30 a 31 citovanho nvrhu zkona. Protože při jednn na schůzi nebyl přtomen zstupce vldy Česk republiky, kter byla navrhovatelem zkona, Sent svm usnesenm č. 21 z 5. března 1998 jednn o nvrhu zkona přerušil. Pro tento procedurln nvrh se z přtomnch 63 sentorů vyslovilo 57 sentorů. K nslednmu pokračovn v jednn o nvrhu zkona v stavn třicetidenn lhůtě již nedošlo, a z tohoto důvodu v souladu s čl. 46 odst. 3 stavy Česk republiky byl nvrh zkona přijat uplynutm třiceti dnů od jeho postoupen Sentu. Problematika, kter je předmětem nvrhu na zrušen ustanoven 12 odst. l psm. a) zkona č. 82/1998 Sb., nebyla v rozpravě konan na schůzi Sentu jmenovitě zmněna. Sent tedy posouzen přpadnho rozporu ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb. s čl. 1 odst. 1 stavy Česk republiky a s čl. 36 odst. 3 Listiny ponechv plně na vaze stavnho soudu, přičemž zroveň souhlas s upuštěnm od stnho jednn ve smyslu 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu.
10. stavn soud zaslal navrhovateli k replice tato vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky a Sentu Parlamentu Česk republiky. Navrhovatel však stavnmu soudu sdělil, že prva repliky, vzhledem k obsahu obou vyjdřen, nevyužije a s upuštěnm od stnho jednn podle 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu souhlas.
11. Podle ustanoven 44 odst. 2 zkona o stavnm soudu může stavn soud se souhlasem častnků od stnho jednn upustit, nelze-li od něj očekvat dalš objasněn věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel ve svm nvrhu, tak i častnci řzen ve vyjdřen předsedy Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky a předsedy Sentu Parlamentu Česk republiky vyjdřili svůj souhlas s upuštěnm od stnho jednn, a dle vzhledem k tomu, že stavn soud měl za to, že od jednn nelze očekvat dalš objasněn věci, bylo od stnho jednn v předmětn věci upuštěno.
III.
12. Ze spisu Obvodnho soudu pro Prahu 2 sp. zn. 27 C 65/2003 stavn soud zjistil, že u navrhovatele probh řzen, v němž se žalobce domhal zaplacen čstky v celkov vši 901 478 Kč jako nhrady škody (sestvajc z nkladů prvnho zastoupen a ušlho zisku), kter mu měla vzniknout v důsledku sdělen obviněn pro trestn činy podvodu, vydrn, neoprvněnho užvn ciz věci a omezovn osobn svobody a v důsledku vzet do vazby.
13. Obvodn soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 7. 2005 č. j. 27 C 65/2003-99 uložil žalovan Česk republice - Ministerstvu spravedlnosti povinnost zaplatit žalobci 566 532,56 Kč s 2% rokem z prodlen od 10. 10. 2003 do zaplacen, zamtl žalobu ohledně čstky 334 945,44 Kč s 2% rokem z prodlen od 10. 10. 2003 do zaplacen a rozhodl o nhradě nkladů řzen. Vyšel ze zjištěn, že žalobce, jenž se od podzimu roku 1999 zdržoval v zahranič, byl ode dne 26. 10. 1999 sthn pro trestn čin omezovn osobn svobody podle 231 odst. 1 zkona č. 140/1961 Sb., trestn zkon, činnho do 31. 12. 2009, a ode dne 26. 1. 2000 pro trestn činy podvodu podle 250 odst. 1 a 4 trestnho zkona, vydrn podle 235 odst. 1 a odst. 2 psm. b) trestnho zkona a neoprvněnho užvn ciz věci podle 249 odst. 1 a 2 trestnho zkona. Dle bylo žalobci sděleno obviněn pro trestn čin omezovn osobn svobody podle 231 odst. 1 trestnho zkona. Prostřednictvm obhjce se žalobce dozvěděl o trestnm sthn a obhjce se s vyšetřovatelem domluvil na vslechu po nvratu žalobce. Ten však byl dne 12. 4. 2000 na sttnch hranicch zadržen, převezen k vslechu a pot na zkladě usnesen Obvodnho soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 4. 2000 sp. zn. Nt 299/2000 vzat do vazby podle 67 odst. 1 psm. a) trestnho řdu s odůvodněnm, že se zdržoval v zahranič, ačkoli věděl o svm trestnm sthn, a že nadle je důvodn obava orgnů činnch v trestnm řzen, že by mohl opět uprchnout nebo se skrvat. Z vazby byl propuštěn dne 18. 7. 2000. Nsledně bylo postupně zastaveno trestn sthn žalobce pro všechny trestn činy, ze kterch byl obviněn. V době trestnho sthn, resp. i v době pobytu ve vazbě zastval žalobce funkci jednatele společnosti s ručenm omezenm. Při svm, shora zmněnm, pobytu v zahranič uzavřel mandtn smlouvu na dobu 3 měsců za sjednanou odměnu 120 000 Kč. Kvůli pobytu ve vazbě však smluvn povinnosti nesplnil, odměna mu nebyla vyplacena. Za takto zjištěn skutkov situace pak soud prvnho stupně dospěl k zvěru, že žalobce si zahjen trestnho sthn ani uvalen vazby ve smyslu 12 zkona č. 82/1998 Sb. nezavinil, a m proto nrok na nhradu ušlho zisku ve vši 120 000 Kč a nlež mu rovněž nhrada nkladů obhajoby, jejž vši však stanovil odlišně od nvrhu žalobce.
14. K odvoln obou častnků Městsk soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2006 č. j. 35 Co 474/2005-137 rozsudek soudu prvnho stupně ve vyhovujcm vroku ve věci sam ohledně čstky 117 638,56 Kč s přslušenstvm změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamtl, ve zbytku jej potvrdil a rozhodl o nhradě nkladů řzen před soudy obou stupňů. Odvolac soud převzal skutkov zjištěn soudu prvnho stupně a ztotožnil se i s jeho zvěrem, že žalobce si nezavinil sdělen obviněn, proto mu nlež nhrada nkladů vynaložench na zastupovn obhjcem v trestnm řzen. Nhradu nkladů obhajoby však stanovil ve srovnn se soudem prvnho stupně odlišně. Rovněž dospěl k zvěru (na rozdl od soudu prvnho stupně), že uvalen vazby si žalobce svm jednnm zavinil (od podzimu roku 1999 se zdržoval v cizině, ačkoli věděl o probhajcm trestnm sthn, tm zavdal přčinu k obavm orgnů činnch v trestnm řzen, jež byly důvodem jeho vzet do vazby), a proto mu nevzniklo prvo na nhradu ušlho zisku ve vši 120 000 Kč; nepřisvědčil však nmitce žalovan, že žalobce nem prvo na nhradu nkladů obhajoby, kter byly vyvolny vazbou, neboť podle odvolacho soudu se nrok na nhradu nkladů vynaložench na odměnu zstupce neodvj od rozhodnut o vazbě, nbrž jde o odpovědnost sttu za škodu způsobenou zahjenm (vedenm) trestnho sthn, kter neskončilo pravomocnm odsuzujcm rozsudkem. Odvolac soud tedy neshledal důvodnou žalobu na zaplacen 120 000 Kč (ušl zisk) a 4 988,56 Kč (čst cestovnch nhrad) - o součet těchto dvou čstek žalobci přiznanou sumu snžil. Naopak jako oprvněn posoudil nrok žalobce na nhradu nkladů vynaložench za 2 kony prvn služby včetně dvou režijnch paušlů v celkovm rozsahu 7 350 Kč, o tuto čstku žalobci zamtnutou sumu zvšil.
15. K dovoln žalobce proti rozsudku odvolacho soudu rozhodl Nejvyšš soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 č. j. 25 Cdo 2794/2006-167 tak, že rozsudek Městskho soudu v Praze ze dne 20. ledna 2006 č. j. 35 Co 474/2005-137 se v rozsahu, v němž bylo rozhodovno o odvoln proti rozsudku soudu prvnho stupně ohledně čstky 120 000 Kč s 2% rokem z prodlen od 10. 10. 2003 do zaplacen, a ve vroku o nhradě nkladů řzen zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrac tomuto soudu k dalšmu řzen; jinak dovoln odmtl. V odůvodněn svho rozsudku vysvětlil, proč podle jeho nzoru nen přpustn [ 237 odst. 1 psm. c) občanskho soudnho řdu] dovoln žalobce co do otzek tkajcch se nkladů obhajoby. Přpustn [ 237 odst. 1 psm. a) občanskho soudnho řdu] a tak důvodn bylo ovšem podle Nejvyššho soudu dovoln žalobce, pokud odvolac soud změnil rozhodnut soudu prvnho stupně tak, že zamtl žalobu na zaplacen nhrady ušlho zisku ve vši 120 000 Kč s 2% rokem z prodlen od 10. 10. 2003 do zaplacen (měnc vrok v důsledku sečten a odečten změnou dotčench čstek z vce nroků zn pouze na 117 638,56 Kč, avšak fakticky se změna dotk cel čstky ušlho zisku).
16. Odvolac soud v tto čsti sv rozhodnut odůvodnil pouze tm, že v řzen před soudem prvnho stupně bylo prokzno, že žalobce se od podzimu roku 1999 zdržoval v cizině, přičemž věděl o probhajcm trestnm sthn, čmž zavdal přčinu k obavm, jež byly důvodem jeho vzet do vazby; zavinil si tedy vzet do vazby, a proto mu nevzniklo prvo na nhradu ušlho zisku. Z odůvodněn rozhodnut odvolacho soudu však nen podle Nejvyššho soudu zcela patrno, na zkladě jakch skutkovch zjištěn a prvnch vah k uvedenmu zvěru dospěl. Svou argumentaci totiž omezil pouze na pobyt žalobce v zahranič, aniž by se zabval - pro zvěr o zaviněn na vzet do vazby - podstatnmi časovmi souvislostmi, tj. zejmna kdy se žalobce dozvěděl o tom, že jsou v souvislosti s jeho osobou činěny vyšetřovac kony, kdy mu bylo oznmeno sdělen obviněn pro konkrtn trestn činy apod.
17. Samotn pobyt dovolatele (žalobce) za hranicemi Česk republiky v době trestnho sthn totiž sm o sobě neznamen zaviněn na jeho nslednm vzet do vazby ve smyslu ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb. Podle dovolacho soudu bylo tudž zřejm, že rozhodnut odvolacho soudu postrdalo k uvedenmu dlčmu nroku nezbytn skutkov podklad - nebylo řdně a přezkoumatelně odůvodněno. Proto Nejvyšš soud rozhodnut v tto čsti zrušil pro nepřezkoumatelnost (pro nedostatek důvodů).
18. Městsk soud v Praze na tento rozsudek Nejvyššho soudu zareagoval tak, že svm usnesenm ze dne 19. 5. 2009 č. j. 35 Co 474/2005-175 zrušil rozsudek soudu prvnho stupně ve vyhovujcm vroku o věci sam ohledně čstky 120 000 Kč s 2% rokem z prodlen od 10. 10. 2003 do zaplacen a ve vroku o nhradě nkladů řzen a v tomto rozsahu věc vrtil soudu prvnho stupně k dalšmu řzen. V odůvodněn usnesen zejmna uvedl, že kolem soudu prvnho stupně bude provst dokazovn v takovm rozsahu, aby mohl bt učiněn jednoznačn zvěr o zaviněn žalobce na vzet do vazby, a to se zjištěnm podstatnch časovch souvislost, zejmna doby, kdy se žalobce dozvěděl, že v souvislosti s jeho osobou jsou činěny vyšetřovac kony, kdy mu bylo oznmeno sdělen obviněn pro konkrtn trestn činy, kdy, z jakch důvodů a za jakm čelem odcestoval do zahranič a jak dlouho se tam zdržoval. Na zkladě tohoto rozhodnut městskho soudu učinil soud prvnho stupně zvěr, že „v podstatě jakkoliv zamtav rozhodnut ve vztahu k žalobci, tedy z hlediska nkladu nroku a otzky zaviněn ve světle citovanho stavnho nlezu [tzn. nlezu sp. zn. II. S 590/08 - poznamenal stavn soud] nemůže obstt. Dle nzoru [Obvodnho soudu pro Prahu 2] ve světle citovanho nlezu stavnho soudu pak v podstatě nelze ani dovodit situaci, kdy by ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb. bylo aplikovateln způsobem, kter by nebyl v rozporu s prvnm nzorem vyjdřenm v citovanm ustanoven.“. Za tto situace tedy obvodn soud postupoval podle 109 odst. l psm. c) zkona č. 99/1963 Sb., občansk soudn řd, ve zněn pozdějšch předpisů, a podal stavnmu soudu prvě projednvan nvrh.
IV.
19. stavn soud je povinen - v souladu s 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu - zabvat se nejdřve otzkou, zda zkon, protistavnost jehož ustanoven je namtna, byl přijat a vydn v mezch stavou Česk republiky stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Navrhovatel se domh zrušen 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb.
20. Z přslušnch internetovch strnek bylo zjištěno, že nvrh zkona předložila Poslaneck sněmovně vlda dne 2. 10. 1997. Po předepsan proceduře byl usnesenm č. 646 nvrh zkona schvlen dne 12. 2. 1998; z přtomnch 167 poslanců se pro vyslovilo 149, proti nikdo. Sent postoupen nvrh začal projednvat dne 5. 3. 1998, kdy přijal usnesen č. 98020, v němž konstatoval, že z důvodu nepřtomnosti zstupce vldy jako předkladatele nvrhu zkona, kter by objasnil stanovisko vldy k přednesenm připomnkm sentorů, byla prce Sentu vžně ztžena, a ždal předsedu vldy, aby zjednal npravu; usnesenm č. 98021 projednvn přerušil. Protože Sent v jednn nepokračoval, byl zkon podepsn předsedou Poslaneck sněmovny, prezidentem, předsedou vldy a vyhlšen ve Sbrce zkonů v čstce 31 pod č. 82/1998 Sb. s činnost od 15. 5. 1998.
21. Zněn ustanoven 12 [resp. jeho odstavce 1 psm. a)] zkona č. 82/1998 Sb. nebylo doposud novelizovno a je nsledujc:
„(1) Prvo na nhradu škody nem ten,
a) kdo si vazbu, odsouzen nebo uložen ochrannho opatřen zavinil sm, nebo [b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestn sthn zastaveno jen proto, že nen za spchan trestn čin trestně odpovědn nebo že mu byla udělena milost anebo že trestn čin byl amnestovn.]“.
22. stavn soud konstatuje, že zkon č. 82/1998 Sb. byl přijat a vydn v mezch stavou Česk republiky stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem, resp. že v tomto řzen nezjistil nic, co by svědčilo pro zvěr opačn.
V.
23. stavn soud nejprve hodnotil otzku, zda navrhovatel je oprvněn podat nvrh na zrušen napadenho ustanoven zkona č. 82/1998 Sb. Aktivn legitimaci soudu k podn nvrhu na zrušen prvnho předpisu, resp. jeho ustanoven, vymezuje čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky tak, že pokud soud dospěje k zvěru, že zkon, jehož m bt při řešen věci použito, je v rozporu s stavnm pořdkem, předlož věc stavnmu soudu. V 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu se stanov, že nvrh na zrušen zkona nebo jeho jednotlivch ustanoven je oprvněn podat tž soud v souvislosti se svou rozhodovac činnost podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky. Jde o tzv. konkrtn kontrolu norem (srov. k tomu napřklad Wagnerov, E. a kol. Zkon o stavnm soudu s komentřem. Vyd. 1. Praha : ASPI, 2007, s. 241 a nsl.), při nž se rozhodovn stavnho soudu omezuje toliko na konkrtn aspekty danho přpadu, jež pochybnosti vyvolaly. V posuzovan věci (viz zjištěn učiněn stavnm soudem ze spisu Obvodnho soudu pro Prahu 2 sp. zn. 27 C 65/2003) s ohledem na předmět sporu - v němž se žalobce domhal vůči Česk republice - Ministerstvu spravedlnosti nhrady škody vznikl v důsledku sdělen obviněn pro trestn činy podvodu, vydrn, neoprvněnho užvn ciz věci a omezovn osobn svobody a v důsledku vzet do vazby - přitom dochz čstečně k aplikaci napadenho ustanoven.
24. V souladu s těmito zvěry pak stavn soud podrobil meritornmu přezkumu jen tu čst napadenho ustanoven, kde se prav, že: „Prvo na nhradu škody nem ten, a) kdo si vazbu (...) zavinil sm, (...).“. Jen u tto čsti nvrhu je totiž naplněn požadavek člnku 95 odst. 2 stavy Česk republiky. Naopak v čsti, kdy navrhovatel, alespoň formlně, broj proti tomu, že: „Prvo na nhradu škody nem ten, a) kdo si (...) odsouzen nebo uložen ochrannho opatřen zavinil sm, (...)“ se nvrh odmt, neboť je podn osobou k tomu zjevně neoprvněnou (srov. k tomu přiměřeně např. nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 33/09 ze dne 29. 9. 2010, vyhlšen pod č. 332/2010 Sb.).
VI.
25. stavněprvn nmitky navrhovatele proti napadenmu ustanoven se koncentruj do tvrzen, že 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb., a to ve světle nlezu stavnho soudu ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. II. S 590/08, nelze vyložit tak, aby toto ustanoven nebylo v rozporu zejmna s čl. 1 odst. 1 stavy Česk republiky (tzn. s principy, na nichž je vybudovn demokratick prvn stt v materilnm pojet) a s čl. 36 odst. 3 Listiny (tj. prvem na nhradu škody způsoben nezkonnm rozhodnutm nebo nesprvnm řednm postupem orgnu veřejn sprvy či sttnho orgnu). Navrhovatel rovněž citovan nlez chpe tak, že napřště již nebude použiteln dosavadn postup rozhodovac praxe, kdy se ze zproštěn obžaloby (zastaven trestnho sthn) dovozovala toliko nezkonnost usnesen o zahjen trestnho sthn zakldajc odpovědnost pro nezkonn rozhodnut ( 8 zkona č. 82/1998 Sb.); odpovědnost z rozhodnut o vazbě pak byla posuzovna samostatně.
26. Oba zvěry, kter navrhovatel spojuje s nlezem sp. zn. II. S 590/08, však mus stavn soud odmtnout.
27. Při hodnocen, resp. vkladu nlezu sp. zn. II. S 590/08 je totiž nutno na prvnm mstě připomenout vjimečnost (specifičnost) skutkovho stavu, s nmž byl stavn soud při řešen stavn stžnosti evidovan pod sp. zn. II. S 590/08 konfrontovn. V předmětn věci byl stěžovatel sthn pro trestn čin toku na sttn orgn podle 154 odst. 2 trestnho zkona, kterho se měl dopustit tak, že v psemnm podn adresovanm Policii Česk republiky mj. uvedl, že tam jmenovan soudkyně jedn zpupně, arogantně, a svoji funkci soudce zneužv ke křivmu obviněn. V průběhu tohoto trestnho sthn pak vyšetřovatel nařdil stavn zkoumn duševnho stavu stěžovatele, čemuž se stěžovatel odmtl podrobit. Na zkladě tohoto postoje stěžovatele bylo rozhodnuto o jeho vzet do vazby podle 67 odst. 1 psm. a) trestnho řdu s tm, že se stěžovatel odmt podrobit pozorovn v stavu, a lze z toho dovodit, že se myslně skrv, aby se tak trestnmu sthn vyhnul [srov. odstavec 19 nlezu sp. zn. II. S 590/08]. Později byl stěžovatel rozhodnutm Nejvyššho soudu zproštěn obžaloby, neboť se podle soudu nedopustil ždnho trestnho činu. Stěžovatel se nsledně domhal nhrady škody v souladu s 9 zkona č. 82/1998 Sb., čemuž ale nebylo vyhověno prvě s odkazem na 12 citovanho zkona, neboť podle soudů si stěžovatel zavinil uvalen vazby tm, že se dobrovolně nehodlal dostavit k psychiatrickmu vyšetřen. Za tto situace stavn soud uvžil, že odporuje nade vši pochybnost principům demokratickho prvnho sttu podmiňovat (resp. vylučovat) prvo na odškodněn jakmikoli limity - tedy i limity zakotvenmi v 12 zkona č. 82/1998 Sb. Je-li totiž někter z institutů trestnho řzen (resp. trestnho prva obecně) použit zcela neadekvtnm, až absurdnm způsobem, pak podle nzoru stavnho soudu nelze pro čely odpovědnosti sttu vyjdřen pozitivněprvně prvě zkonem č. 82/1998 Sb. postupovat zcela formlně a mechanicky, tzn. nelze trestn řzen, v němž došlo k tomuto naprosto flagrantnmu pochyben, poměřovat postupy a mechanismy, jež pozitivněprvn prava zn a aplikuje za situace, kdy k takovmuto excesu nedošlo. Nelze totiž nevidět - nahlženo opět skutkovm stavem stavn stžnosti evidovan pod sp. zn. II. S 590/08 - že orgny činn v trestnm řzen použily trestněprvn institut (vazbu) k ověřen duševnho zdrav stěžovatele, neboť již při zahjen trestnho sthn zvažovaly, zda nen nutn na stěžovatele pohlžet jako na trestně neodpovědnho z důvodu jeho nepřčetnosti... Již tm ovšem zbavily jakkoli legitimity nejen nařzenou vazbu, ale i cel trestn sthn stěžovatele. Za takovchto okolnost pak ovšem nelze - tak jak konstatoval stavn soud v předmětnm nlezu sp. zn. II. S 590/08 - pro čely odškodněn naprosto formalisticky a izolovaně posuzovat vazbu a trestn sthn jako takov.
28. Navrhovatel ostatně sm v tto souvislosti odkazem na nlez stavnho soudu sp. zn. II. S 596/02 sprvně upozorňuje na skutečnost, že zkonodrce se rozhodl založit odpovědnost sttu za škodu způsobenou nejen nezkonnm, ale i zkonnm rozhodnutm o vazbě - proto ostatně ustanoven 9 zkona č. 82/1998 Sb. nevže nrok na nhradu škody (rozdlně od 8 thož zkona) na zrušen rozhodnut, jmž byla škoda způsobena. Je přitom zjevn, že limit zaviněn, tak jak ho zmiňuje 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb., lze uplatnit toliko v přpadě zkonnho rozhodnut o vazbě. Jinak řečeno, zkon vychz z toho, že si nelze zavinit nezkonnou vazbu. Ve vjimečnch přpadech přitom evidentně může podle stavnho soudu nastat i situace, kdy zkonnost vazby nelze posuzovat toliko splněnm formlnch podmnek umožňujcch vzet do vazby, ale tak zkonnost celho trestnho sthn.
29. Prvě uveden zvěry jsou přitom souladn s relevantn judikaturou Evropskho soudu pro lidsk prva (dle tak „ESLP“), resp. mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen „mluva“). mluva totiž nezaručuje osobě, proti nž bylo vzneseno obviněn v trestnm řzen a jež byla nsledně obviněn zproštěna (tj. v podmnkch českho prva bylo trestn sthn zastaveno), prvo na nhradu nkladů, jež j vznikly v průběhu trestnho řzen, nebo na odškodněn za zkonn omezen jej svobody (srov. k tomu bod 49 rozsudku Masson a Van Zon proti Nizozemsku, 15346/89; 15379/89). Ke stejnmu zvěru dochz i B. Repk, jenž uvd, že: „mluva nezaručuje prvo na odškodněn za vazbu např. v přpadě zproštěn, zastaven trestnho sthn apod., jestliže se při zatčen, zadržen nebo vazbě postupovalo v souladu s člnkem 5 odst. 1 až 4 mluvy“ (citovno podle Repk, B. Evropsk mluva o lidskch prvech a trestn prvo. Praha : Orac, 2002, s. 252 až 253). Tento zvěr je ostatně potvrzovn tak rozhodnutmi ESLP ve věcech Belčev proti Bulharsku, 39270/98; Hamanov proti Bulharsku, 44062/98; Govoruško proti Rusku, 42940/06; Koršunov proti Rusku, 38971/06, v nichž ESLP shledal porušen člnku 5 odst. 5 mluvy a zroveň porušen člnku 5 odst. 1 až 4 mluvy. V danch přpadech přitom vnitrosttn prvo sice přiznvalo nrok na odškodněn za nezkonnou vazbu, ovšem nezkonnost vazby byla posuzovna ve světle vnitrosttnho prva a okruh přpadů, kdy byla vazba dle vnitrosttnho prva považovna za zkonnou, se nekryl s požadavky stanovenmi čl. 5 odst. 1 až 4 mluvy. Ačkoliv tedy došlo k porušen čl. 5 odst. 1 až 4 mluvy, vnitrosttn prvo vazbu nezkonnou neshledalo a nrok na odškodněn nepřiznvalo. Zproštěn obviněn nebo zastaven trestnho sthn m pak podle judikatury ESLP vliv pouze na posuzovn dlky vazby (tj. důvodnosti jejho trvn ve smyslu člnku 5 odst. 3 mluvy a ve světle rozsudku ve věci Wemhoff proti SRN, 2122/64), ale nen jm potvrzena nedůvodnost (nezkonnost) vazby od jejho počtku ve smyslu člnku 5 odst. 1 mluvy, a tedy nezakld automaticky nrok na odškodněn ve smyslu člnku 5 odst. 5 mluvy.
30. Lze tedy učinit dlč zvěr, že ESLP se ve sv judikatuře vymezuje v podstatě toliko vůči vazbě uskutečněn v rozporu s čl. 5 odst. 1 až 4 mluvy; přpadn odškodněn i za vazbu zkonnou, jež byla uskutečněna v trestnm řzen, kter skončilo zastavenm či zproštěnm obžaloby, ponechv zsadně na vaze nrodnho zkonodrce.
31. Nad rmec uvedenho, tedy nad rmec vlastn argumentace navrhovatele, pak stavn soud považuje za nutn, a to i vzhledem ke zjištěnm učiněnm z vyždanho soudnho spisu Obvodnho soudu pro Prahu 2, učinit ještě nsledujc zvěry:
32. Podle stavnho soudu je nutn v souladu s mluvou vykldat i ono „zaviněn“ ve smyslu ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb., a to bez ohledu na to, jakm způsobem s institutem nhrady škody či jeho jednotlivmi aspekty pracuje domc zkonodrce, judikatura i doktrna (zejmna ta civilistick). Obdobně jako je napřklad v judikatuře Evropskho soudu pro lidsk prva a zejmna pak v judikatuře evropskch stavnch a nejvyššch soudů vykldn rozsah nhrady škody zahrnujc i nemateriln jmu [srov. k tomu např. přehled zvěrů tto judikatury uveden v nlezu stavnho soudu sp. zn. I. S 85/04 ze dne 13. 7. 2006 (N 136/42 SbNU 91)], mus bt vyloženo i ono zaviněn. Lze přitom poznamenat, že termn „zaviněn si“ nepovažuje stavn soud za přilhav ani
de lege lata
(při přpadnch vahchde lege ferenda
by to měl zkonodrce reflektovat). Použv-li přitom zkon tento termn, pak by měl bt tedy alespoň chpn jako „způsoben si“ („zavdn přčiny ke“) vzet do vazby a měl by bt vykldn restriktivně, resp. tak, aby samotn aspekt zaviněn neznamenal ve sv podstatě popřen myslu zkonodrce založit odpovědnost sttu i za zkonn rozhodnut o vazbě (srov. k tomu i navrhovatelem citovan nlez stavnho soudu sp. zn. II. S 596/02). Nelze tedy souhlasit v tto souvislosti s tm, aby zaviněn v rmci citovanho ustanoven bylo spojovno dokonce s formou nevědom nedbalosti, tak jak s n počtaj vybran relevantn ustanoven zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle jen „občansk zkonk“), byť tento nzor je zastvn jinak akceptovanou literaturou (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při vkonu veřejn moci : komentř. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007, 276 s.). Ta lakonicky konstatuje - a jej zvěry zcela přejm relevantn judikatura (srov. napřklad rozhodnut Nejvyššho soudu sp. zn. 25 Cdo 3038/2006 z 29. 1. 2009, R 110/2009 civ.) - že ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb. určitou formu zaviněn nepředepisuje, proto k jeho naplněn postač prvě nevědom nedbalost. Nevědom nedbalost je v souladu s touto literaturou a judikaturou založena na tom, že sthan osoba nevěděla, že si může svm jednnm způsobit určit nsledek (např. vzet do vazby), ačkoliv to vzhledem k okolnostem předvdat mohla nebo měla. Tato koncepce je však podle nzoru stavnho soudu poněkud zjednodušujc. Přehlž, že občansk zkonk chpe zaviněn předevšm jako předpoklad vzniku odpovědnosti, resp. pokud s nm pracuje jako s prvkem umožňujcm omezen nebo vyloučen odpovědnosti škůdce, čin tak způsobem odpovdajcm charakteru občanskoprvnch vztahů (srov. k tomu např. Švestka, J. - Spčil, J. - Škrov, M. - Hulmk, M. a kol. Občansk zkonk. Dl I, 2. vydn, Praha 2009, s. 35 a nsl. či kupřkladu rozhodnut Nejvyššho soudu ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 1329/2006, nepublikovno, dostupn pod http://www.nsoud.cz/, kde se mimo jin akcentuje nsledujc zvěr: „Charakteristickm znakem občanskoprvnch vztahů je předevšm to, že jejich subjekty maj rovn postaven. Rovn postaven spočv v tom, že jeden častnk takovho vztahu nemůže svm jednostrannm konem založit povinnost druhho častnka vztahu a v rmci tohoto vztahu nemůže ani autoritativně vynucovat splněn povinnost druhho subjektu.“). Ustanoven 441 občanskho zkonku, jež m bt zvlště v otzce koncepce zaviněn obdobou prvě k 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb. (srov. k tomu opět Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při vkonu veřejn moci : komentř. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 84 a nsl. a tam uveden vslovn odkaz), je ovšem dle dlouhodobho vkladu česk civilistiky (srov. k tomu např. Češka, Z. - Kabt, J. - Ondřej, J. - Švestka, J. Občansk zkonk. Komentř. Dl II. Praha : Panorama, 1987, s. 534 až 535; Fiala, J. - Kindl, M. a kol. Občansk zkonk : komentř. Dl 1, Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 735 a nsl.) nutno chpat tak, že předpokladem toho, aby poškozen nesl škodu poměrně nebo sm, je to, že se dopustil jednn splňujcho všechny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu.33. S ohledem na prvě uveden m stavn soud za to, že hled-li současn aplikačn praxe (zvlště Nejvyšš soud) paralelu mezi některmi obecnmi principy ovldajcmi institut nhrady škody, tak jak s nm počt občansk zkonk, a nhradou škody podle citovanho ustanoven zkona č. 82/1998 Sb., pak jde o postup neadekvtn. Nezohledňuje, že na straně poškozenho - byť si jistě lze představit situaci, kdy si skutečně způsobil vzet do vazby sm, a to tak, že poskytnut odškodněn by se skutečně jevilo rozpornm s principy spravedlnosti (srov. k tomu napřklad skutkov okolnosti přpadu zmněn v usnesen stavnho soudu ze dne 3. 11. 2005 sp. zn. II. S 366/04, dostupnm na http://nalus.usoud.cz) - k onomu „zaviněn“ nedošlo v rmci občanskoprvnho vztahu, ale za okolnost vžcch se ke konkrtnmu trestnmu řzen, kdy stt reprezentovan orgny činnmi v trestnm řzen nebyl s poškozenm ve vše zmněn relaci rovnosti subjektů. Nadto, deklaruje-li se konceptuln shodnost mezi tm, že ani v 441 občanskho zkonku ani v 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb. zkonodrce nespecifikoval formu zaviněn (m se tedy za to, že v obou přpadech postač nevědom nedbalost), neprovd se toto srovnn uvžlivě, neboť ona „přsnost zkona“ ve formě nevědom nedbalosti ve smyslu 441 občanskho zkonku je přiměřen mimo jin proto, že poškozen měl možnost v obdobn mře jako škůdce ovlivnit, zda svm jednnm napln všechny předpoklady vzniku odpovědnosti (jak bylo zmněno vše), včetně intenzity jejich naplněn; srovnatelnou možnost přitom zjevně osoba vazebně sthan nem. Jen na okraj lze k tomuto porovnn citovanch zkonnch ustanoven dodat, že zatmco ustanoven 441 občanskho zkonku počt i s eventualitou snžen nhrady škody poškozenmu vzhledem k jeho zaviněn, ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb. s touto alternativou nepočt.
34. stavn soud již ve sv judikatuře judikoval [srov. napřklad nlez stavnho soudu ze dne 28. 8. 2007 sp. zn. IV. S 642/05 (N 133/46 SbNU 249)], že trestn řzen negativně ovlivňuje osobn život trestně sthanho, na kterho je sice do okamžiku prvn moci meritornho rozhodnut třeba pohlžet jako na nevinnho, avšak samotn fakt trestnho sthn je ztěž pro každho obviněnho. Již samotn trestn sthn totiž vrazně zasahuje do soukromho a osobnho života jednotlivce, do jeho cti a dobr pověsti, a to i tehdy, nen- li sthn vazebně. Takov zsah je citelnějš o to vce, je-li trestn řzen poslze skončeno zprošťujcm rozsudkem, neboť skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalovn, se nestal, přpadně nebyl trestnm činem. Prvě při vědom těchto souvislost je pak třeba na přpadn zaviněn si vazby nahlžet a při jeho vkladu dt vždy přednost stavně konformnmu vkladu [srov. k chpn tto interpretačn metody za všechny napřklad nlez plna stavnho soudu ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. S 16/08 (vyhlšen pod č. 310/2010 Sb.), dostupn tž na http://nalus.usoud.cz]. To v souvislostech prvě projednvanho plenrnho nlezu znamen, že při zvažovn toho, zda si jedinec vazbu přivodil nebo nepřivodil sm, mus soud posuzujc tuto okolnost vyjt z toho, že smyslem společnosti formovan v demokratick prvn stt evropskho typu je umožnit jednotlivci jeho všestrann a co možn nejširš rozvoj. Limitem tohoto rozvoje - řečeno zjednodušeně - je pak autonomn prostor ostatnch členů společnosti, jejž i oni mohou využvat v souladu se svmi hodnotovmi preferencemi. Pokud už stt do autonomn sfry jednotlivců restriktivnm způsobem zasahuje, čin tak (měl by tak činit) v idelnm přpadě pouze tehdy, je-li to nutn k ochraně společenskho uspořdn zaručujcho jednotlivci (jednotlivcům) prvě onu autonomii. Zashne-li však stt do autonomn sfry jednotlivce zbytečně nebo neadekvtnm způsobem, je za to zsadně odpovědn, neboť tm je ve svch důsledcch opět realizovno zmněn zobecněn posln sttu.
35. Na zkladě všech vše uvedench vah je tedy možn uzavřt, že stavn soud nlezem sp. zn. II. S 590/08 nevyloučil možnost legitimn vahy soudu o přpadnm zaviněn ve smyslu 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb., resp. nezpochybnil dosavadn rozhodovac praxi, jež hodnot pro zhely přpadn odpovědnosti samostatně zastaven trestnho sthn a rozhodnut o vazbě. Tento postup je totiž zpravidla sto naplňovat hodnoty demokratickho prvnho sttu, ke kterm se Česk republika hls. Může ovšem na druhou stranu nastat situace - jako se to stalo v přpadě udlost odehrvajcch se na pozad stavn stžnosti evidovan pod sp. zn. II. S 590/08 - že jinak fungujc systm odpovědnosti sttu za škodu nejenže nen schopen, byť třeba jen čstečně, zmrnit způsobenou škodu, ale dokonce nastalou nespravedlnost ještě znsob, a tm zpochybn demokratick prvn stt jako takov. Pak je ovšem povinnost soudů, aby v konkrtnch přpadech takovmto situacm zamezily, a to zejmna pomoc stavně konformnho vkladu posuzovanho ustanoven (jeho relevantn čsti) tak, jak byl vše naznačen.
36. Ve světle těchto zvěrů, ve vztahu k vlastnmu nvrhu Obvodnho soudu pro Prahu 2, stavn soud tedy konstatuje, že nejsou dny důvody ke zrušen ustanoven 12 odst. 1 psm. a) zkona č. 82/1998 Sb., a to v t jeho čsti, kter zn: „Prvo na nhradu škody nem ten, a) kdo si vazbu (...) zavinil sm, (...)“, neboť tato čst ustanoven nen sama o sobě v rozporu ani s čl. 1 odst. 1 stavy Česk republiky ani s čl. 36 odst. 3 Listiny. Proto byl nvrh Obvodnho soudu pro Prahu 2 v tto čsti podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamtnut. V čsti, kter zn: „Prvo na nhradu škody nem ten, a) kdo si (...) odsouzen nebo uložen ochrannho opatřen zavinil sm, (...)“, byl pak nvrh Obvodnho soudu pro Prahu 2 odmtnut jako podan osobou zjevně k tomu neoprvněnou [ 43 odst. 1 psm. c) ve spojen s ustanovenm 43 odst. 2 psm. b) zkona o stavnm soudu].