Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 711 odst. 1 písm. g) a ustanovení § 711 odst. 1 písm. h) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 280/2006 účinný od 09.06.2006
| Schválené: | 28.03.2006 |
| Účinnost od: | 09.06.2006 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | Bytová družstva. Stavební bytová družstva.Společenství vlastníků jednotek., OBČANSKÉ PRÁVO., Nájem bytu. Osobní užívání bytů a jiných obytných místností., Hospodaření s byty a nebytovými prostory. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 28. března 2006 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský (soudce zpravodaj), Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 7 na zrušení ustanovení § 711 odst. 1 písm. g) a ustanovení § 711 odst. 1 písm. h) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, takto:
1 Viz např. nález sp. zn. III. ÚS 114/94 (nález č. 9, sv. 3 SbNU, str. 45): "Za zákonné ustanovení, omezující vlastnické právo, nutno považovat i ustanovení § 712 odst. 2 obč. zák. ... Ve své interpretaci citovaného ustanovení obč. zák. Krajský soud v Brně odmítl "extenzivní výklad" pojmu "zásadní" rovnocennosti přiměřeného náhradního a vyklizovaného bytu. Dospěl tím k závěru, podle kterého jestliže je v místních podmínkách "obtížné" nebo nemožné takovýto přiměřený náhradní byt zajistit, pak je vyloučeno uplatnění vlastníkova práva dát výpověď (v dané věci podle § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák.). Tato interpretace § 712 odst. 2 obč. zák. vedla k eliminaci vlastníkova dispozičního práva (jehož součástí je i možnost výpovědi), a tudíž nešetřila podstatu a smysl jednoho z ústavně garantovaných základních práv. Vedla tím k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.".
2 Rozsudek Nejvyššího soudu 26 Cdo 1900/99 ze dne 7. března 2001: "K výpovědi může totiž soud přivolit pouze za předpokladu, že ... pronajímatel (a nikdo jiný) v řízení o přivolení k výpovědi svá tvrzení o skutečnostech, jimiž je výpověď (obsažená v daném případě v žalobě) odůvodněna, rovněž prokáže, tj. důkazní břemeno je i v tomto případě na pronajímateli - ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozsudcích z 8. června 1999, sp. zn. 26 Cdo 2259/98, a z 24. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 1456/99.".
3 Obdobně též usnesení sp. zn. III.ÚS 445/04 ze dne 16. prosince 2004. V ústavní stížnosti stěžovatelé - stručně shrnuto - brojili proti tomu, že ačkoliv řádně a včas družstvo k převodu bytu vyzvali, nebyl jim do osobního vlastnictví převeden, a jsou tedy v rozporu se zákonem nuceni setrvávat v nájemním vztahu k družstvu. Nesouhlasili rovněž se skutečností, že nebyly vypořádány vlastnické vztahy k pozemkům, na kterých je bytový dům postaven. Družstvo žádalo po stěžovatelích úhradu nájemného, ač jim mělo převést byt do osobního vlastnictví. Ústavní soud konstatoval, že námitka porušení čl. 11 Listiny není důvodná. "Ustálená judikatura Ústavního soudu v intencích čl. 11 odst. 1 Listiny chrání pouze vlastnictví již nabyté, existující, a nikoliv pouze tvrzený nárok na ně (k tomu srov. např. nález ve věci I. ÚS 115/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 41, Praha 1995).".
Návrh se zamítá.
Odůvodněn
I.
Rekapitulace nvrhu
1. Nvrhem podanm podle čl. 95 odst. 2 stavy Česk republiky (dle jen "stava") a 64 odst. 3 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, se Obvodn soud pro Prahu 7 (dle tž "navrhovatel") domhal vydn nlezu, podle něhož se ustanoven 711 odst. 1 psm. g) a ustanoven 711 odst. 1 psm. h) zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, ve zněn pozdějšch předpisů, ruš, a to dnem vyhlšen nlezu ve Sbrce zkonů.
2. Navrhovatel uvedl, že u Obvodnho soudu pro Prahu 7 je vedeno řzen sp. zn. 26 C 386/2002 ve věci žalobce B. d. D. proti žalovanm T. S. a I. S. Žalobce jako bytov družstvo se v tomto řzen domh přivolen soudu k vpovědi njmu bytu v Praze 7 Holešovicch. Oba žalovan zskali njemn prvo k tomuto družstevnmu bytu na zkladě dohody o převodu prv a povinnost spojench s členstvm v družstvu v roce 1997. Do bytu se však nikdy nenastěhovali a neužvaj ho; podle tvrzen žalobce od roku 1988 do současnosti bydl v jinm bytě v Praze 6. Vpověď chce žalobce dt z důvodu podle 711 odst. 1 psm. d), g) a h) občanskho zkonku, tj. z důvodu, že žalovan nezaplatili njemn a hrady za služby spojen s užvnm bytu za dobu delš tř měsců (od července 2001 do prosince 2001), a dle z důvodu, že oba žalovan maj vce bytů a že předmětn byt bez vžnho důvodu neužvaj nebo ho užvaj jen občas.
3. Podle navrhovatele jsou napaden ustanoven občanskho zkonku v rozporu s čl. 1 stavy a s čl. 1, čl. 4 odst. 2 a 4, čl. 10 odst. 2 a čl. 14 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina").
4. Navrhovatel připustil, že v přpadě napadench ustanoven jde o prvn normy s relativně neurčitou hypotzou ("že na něm nelze spravedlivě požadovat", resp. "neužv-li byt bez vžnch důvodů nebo ho bez zvažnch důvodů užv jen občas"), což soudu umožňuje vymezit v každm jednotlivm přpadě okruh působnosti normy. Přesto dospěl k zvěru, že jako celek jsou napaden ustanoven v rozporu s stavnm pořdkem, neboť v jm řešenm přpadu je nucen napaden ustanoven aplikovat na njem družstevnho bytu.
5. Rozpor obou napadench ustanoven s čl. 1 Listiny, věty prv, vid navrhovatel v porušen principu rovnosti v prvech, jak jej v řadě přpadů interpretoval i stavn soud (např. nlez sp. zn. Pl. S 18/01 ze dne 30. dubna 2002, publ. č. 234/2002 Sb.). Zkonodrce nerozlišoval mezi byty družstevnmi a nedružstevnmi a stanovil stejn podmnky pro znik prva njmu bytu družstevnho i nedružstevnho. Nepřpustně tak znevhodňuje njemce družstevnch bytů oproti njemcům bytů nedružstevnch, čmž se dopoušt toho, že na různ okruhy přpadů bezdůvodně stanov tatž pravidla. Důsledkem je popřen smyslu sdružovn v bytovch družstvech. Navrhovatel připomněl, že v souzenm přpadě dal žalobce žalovanm vpověď z njmu družstevnho bytu, aniž by však došlo jakmkoliv způsobem k zniku členstv žalovanch v družstvu.
6. Rozpor s čl. 4 odst. 2 a 4 Listiny shledal navrhovatel ve skutečnosti, že do prv njemců družstevnch bytů zkonodrce nepřpustně zashl napadenmi normami tm, že nevyloučil jejich aplikaci na njem bytů družstevnch.
7. Navrhovatel poukzal tž na historii napadench ustanoven. Obě se stala součst občanskho zkonku až tzv. velkou novelou provedenou zkonem č. 509/1991 Sb., nejednalo se však o novou prvn pravu. Zkonodrce do novelizovanho občanskho zkonku vcemně převzal prvn pravu, kterou obsahoval občansk zkonk ve svm původnm zněn - 184 psm. c) a d). Prvn prava těchto vpovědnch důvodů se stala součst prvnho řdu za plně jinch společensko-ekonomickch podmnek, v době centrlně řzenho sttu, kter si osoboval prvo určovat rozsah vstavby bytů a zasahovat do hospodařen s nimi a do jejich přidělovn (a odnmn) jednotlivm uživatelům. Prvn prava těchto vpovědnch důvodů souvisela s odklonem od tradičn pravy njmu bytu k tzv. osobnmu užvn bytu. Ostatně i důvodov zprva k občanskmu zkonku tento odklon odůvodňovala mimo jin tm, že "njem nen vhodn zejmna u bytů stavebnch bytovch družstev, kde užvac prvo k bytu je podobn prvu užvat byt na zkladě prva vlastnickho". Konkrtně byla odůvodněna nutnost zamezit "negativnm spekulacm a zskvnm těžko postižitelnch a bezpracnch přjmů".
8. Naopak podle navrhovatele v době dnešn, kdy je Česk republika sttem plně demokratickm, hlscm se k ochraně lidskch prv a individulnch svobod, prvnm sttem založenm na ctě k prvům a svobodm člověka a občana (čl. 1 stavy), nemůže bt opodstatněna takov prvn norma, kter postihuje vpovědnm důvodem stav, kdy se njemce v rmci sv autonomie vůle a smluvn volnosti rozhodne formou njmu zskat možnost užvat vce bytů, možnost bydlen, ať už k tomu njemce vede jakkoliv důvod. Je jen na vůli subjektů smlouvy o njmu bytu, zda ji uzavřou, za jakch podmnek, a zda bude njemce byt skutečně užvat. Nen důvodu nutit njemce mt toliko jedin byt, pokud je v jeho možnostech dostt svm povinnostem z njmu vce bytů.
9. Navrhovatel tž vysvětlil rozpor, kter lze shledat mezi jeho argumentac změnou společenskoekonomickch podmnek a mezi argumentac vychzejc z principu rovnosti, resp. neodůvodněnch rozdlů mezi njemci bytů družstevnch a nedružstevnch. Navrhovatel m za to, že prvě pro neexistenci pozitivnho prvnho ustanoven vyjmajcho družstevn byty z působnosti 711 odst. 1 psm. g) a h) občanskho zkonku, je dn jin druh nestavnosti těchto norem (rozpor s čl. 1 a 4 odst. 2 a 4 Listiny), přičemž už jen skutečnost, že obě napaden ustanoven jsou součst prvnho řdu, je v rozporu s čl. 1 stavy.
10. Konečně rozpor napadench ustanoven s čl. 10 odst. 2 a čl. 14 odst. 1 Listinyshledv navrhovatel v tom, že tm, že pronajmatel družstevnho bytu m zkonem připuštěnu možnost vypovědět njemci družstevnho bytu njem z důvodu, že m vce bytů (tj. možnost bydlen) či z důvodu, že njemce družstevn byt neužv, může zashnout do soukromho a rodinnho života njemce a svobody jeho pobytu. Může se tak přitom stt z důvodů, jejichž zakotven v prvnm řdu pozbyla opodstatněnosti s pdem totalitnho režimu.
II.
Průběh řzen a rekapitulace vyjdřen častnků řzen
11. K vzvě stavnho soudu podala podle 69 zkona o stavnm soudu sty svho předsedy PhDr. Lubomra Zaorlka vyjdřen Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky. Konstatovala, že pokud zkonodrce stanovil stejn důvody vpovědi z njmu bytu pronajmatelem s přivolenm soudu pro njemce družstevnch i nedružstevnch bytů, nedopustil se tm nepřpustnho znevhodňovn jedn skupiny. Odkzala přitom na čl. 1, čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 a 3 Listiny a 2 odst. 2 občanskho zkonku, z nichž na jedn straně vyplv zkaz vjimek, privilegi pro určit kategorie lid nebo jednotlivce anebo opatřen diskriminačnho charakteru, na straně druh princip rovnho postaven subjektů občanskoprvnch vztahů.
12. Poslaneck sněmovna nesouhlasila ani s tvrzenm navrhovatele, že by občansk zkonk napadenmi ustanovenmi nerespektoval svobodu pohybu a pobytu. Ždn ustanoven zkona nezakazuje užvn dvou nebo vce bytů. Napaden prvn prava pouze respektuje i potřeby pronajmatele a usnadňuje mu tak situaci, neboť nemůže dt vpověď z jinch než v zkoně uvedench důvodů. Je na soudu, aby pečlivě zvažoval poměry pronajmatele a njemce. Upozornila dle, že svobodou pohybu ve smyslu čl. 14 odst. 1 Listiny se rozum oprvněn jakkoliv fyzick osoby pohybovat se na zem Česk republiky vymezenm jejmi sttnmi hranicemi, tj. možnost, aby fyzick osoba mohla navštvit jakkoliv msto uvnitř sttnch hranic. Svobodou pobytu je oprvněn svobodně pobvat a usazovat se na ktermkoliv mstě Česk republiky, oprvněn svobodně si volit bydliště uvnitř českho sttu.
13. Zvěrem Poslaneck sněmovna konstatovala, že zkon č. 509/1991 Sb., jmž byla napaden ustanoven doplněna do občanskho zkonku, byl schvlen potřebnou většinou poslanců Federlnho shromžděn dne 5. listopadu 1991, a zkon č. 267/1994 Sb., jmž byla do občanskho zkonku v 711 odst. 1 na konci psm. h) doplněna slova "a nebo ho bez zvažnch důvodů užv jen občas", byl schvlen potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny dne 15. prosince 1994. Oba uveden zkony byly podepsny přslušnmi stavnmi činiteli a byly řdně vyhlšeny. Zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a našm prvnm řdem. Posouzen jeho stavnosti v souvislosti s nvrhem Obvodnho soudu pro Prahu 7 je podle Poslaneck sněmovny na stavnm soudu.
14. Sent Parlamentu Česk republiky sty svho tehdejšho předsedy doc. JUDr. Petra Pitharta ve svm vyjdřen ze dne 15. března 2004 předeslal, že nvrhem dotčen ustanoven občanskho zkonku byla schvlena v době, kdy Sent ještě nebyl zvolen.
15. K meritu věci uvedl Sent nsledujc. Ustanoven o vpovědi z njmu bytu v 711 odst. 1 občanskho zkonku je třeba vykldat ve spojen s 685 odst. 1 věta druh: "Njem bytu je chrněn; pronajmatel jej může vypovědět z důvodů stanovench v zkoně." Vpovědn důvody v 711 odst. 1 občanskho zkonku jsou součst širšho souboru opatřen označovanch teori i prax jako ochrana njemce, resp. jako ochrana slabš strany (za druh komponent ochrany njemce je považovna regulace njemnho). Mocensk ochrann opatřen měla sv msto tehdy, když v rmci konsolidace společenskch poměrů, resp. předejit neždoucm hospodřsko socilnm důsledkům existoval veřejn zjem na vytvořen stability v dan oblasti společenskch vztahů. Takov situace nastala u ns ve sfře njemnho bydlen po vzniku Československa, po obou světovch vlkch a znovu po roce 1989.
16. Jak Sent dle uvedl, vpovědn důvody pro "nepotřebnost" nebo pro "nadbytečnost" se v různch formulacch prolnaj našm prvnm řdem od roku 1920 (např. zkon č. 225/1922 Sb., o mimořdnch opatřench bytov pče, srie zkonů o ochraně njemnků z 20. let minulho stolet, zkony o hospodařen s byty v ře plnovitho hospodřstv, či platn zněn občanskho zkonku). V tto souvislosti se zd neadekvtn, aby navrhovatel dval podobnost textů dotčench vpovědnch důvodů z roku 1964 a 1991 do souvislosti s jejich před a polistopadovm obsahem nebo snad regulativnm clem. Prvn norma vyjdřen prvnm textem mus obstt v konfrontaci s hodnotami prvnho sttu tak, jak je deklarovn v čl. 1 odst. 1 stavy a nelze interpretaci prvn normy přijat v roce 1991 založit na důvodov zprvě z roku 1964. Takov argumentace sama o sobě nemůže bt relevantn pro vysloven nzoru, že jde o porušen čl. 1 odst. 1 stavy.
17. Podle Sentu ochrana slabš strany nachz oporu v imperativu ochrany přiměřen životn rovně každho jednotlivce, včetně bydlen (srov. nlez stavnho soudu č. 231/2000 Sb.). K proveden stavnho prva do podstavn roviny jsou použiteln zvěry evropsk judikatury, podle nž se poskytuje sttům prvo přijmat takov zkony, kter považuj za nezbytn ke kontrole užvn majetku v souladu s obecnm zjmem ("general interest"). Takov zkony jsou obzvlště potřebn a obvykl v oblasti bydlen, kter se v modernch společnostech stv středn otzkou sociln a hospodřsk politiky. Aby bylo možno takovou politiku uskutečňovat, legislativa mus mt širok prostor k vaze (hodnocen) ("margin of appreciation"), a to jak při zjišťovn, zda existuje veřejn zjem opravňujc k uplatněn usměrňujcch (kontrolnch) opatřen, tak rovněž co se tče vběru podobnch pravidel pro uskutečněn takovch opatřen.
18. Ustanoven 711 odst. 1 lze podle Sentu chpat tž jako vjimku z absolutnho zkazu vpovědi z bytu. Takto nahlženo je vlastně pozitivně vyjdřenou "ochranou" osoby a majetku pronajmatele. Přpadnm zrušenm každho vpovědnho důvodu v 711 odst. 1 občanskho zkonku by došlo ke zvšen ochrany njemce na kor pronajmatele - vlastnka. Sent v tto souvislosti odkzal na princip spravedliv rovnovhy mezi použitmi prostředky a sledovanm clem.
19. Sent odmtl vahu navrhovatele o nepřpustnosti prvn normy omezujc smluvn svobodu, resp. autonomii vůle njemce při zskn možnosti užvat vce bytů nebo omezujc ho v rozhodnut byt neužvat. Podle Sentu platn prvn stav nikterak nezakazuje njemci mt dva nebo vce bytů, event. byt neužvat vůbec nebo občas. Zkon ani nenařizuje pronajmateli zbavit se takovch njemců, pouze pronajmateli dv možnost njemn vztah kvalifikovaně ukončit a navc jen se souhlasem soudu a poskytne-li při vyklizen přstřeš. V tomto přpadě tedy a priori nejde o omezen smluvn svobody nebo autonomie vůle.
20. K argumentu navrhovatele, že zkonodrce nepřpustně znevhodňuje njemce družstevnch bytů oproti njemcům nedružstevnch bytů, Sent uvedl, že by takov aplikačn vluka vyžadovala konn pozitivnho zkonodrce, jmž stavn soud nen. Připomněl však, že ustanoven čsti osm hlavy sedm oddlu čtvrtho občanskho zkonku jsou pro njem bytu ustanovenmi obecn povahy, plat pro vznik, prva a povinnosti a znik u všech typů njemnch vztahů k bytům, takže tvrzen navrhovatele o zcela jinm okruhu podmnek vzniku njmu u družstevnch bytů nen patřičn. Vznik njmu družstevnho bytu je prvně podřazen pod jednotn princip. Jeho odlišnost spočv v tom, že uchazeč o byt mus vyhovět i podmnkm souvisejcm se členstvm v bytovm družstvu. Vyloučen aplikace napadench ustanoven pro družstevn byty by se mohlo jevit jako diskriminačn vůči njemcům bytů jinch typů (včetně služebnch bytů, bytů zvlštnho určen a bytů v domech zvlštnho určen). Byla by tm poslena ochrana njemce - člena družstva, čmž by došlo k efektu snžen ochrany pronajmatele - vlastnka, což by paradoxně družstevn bydlen od vlastnickho prva oddlilo.
21. Pokud jde o rozpor s prvem na ochranou soukromho a rodinnho života, uvedl Sent, že napaden prvn prava neukld njemci povinnost sdělovat pronajmateli informace o tom, jestli m nepotřebn byt, ani neumožňuje pronajmateli vnikat njemci do bytu a narušovat jeho stavn prva, včetně rodinnho života. Pokud jde o garanci svobody pohybu a pobytu, jev se Sentu nepochybn, že tato přmo aplikovateln stavn prva s možnost vypovědět soukromoprvn vztah (njem bytu) nekoliduj. Pokud by tomu tak mělo bt, ztrcel by svou stavn oporu cel 711 odst. 1, nikoli jen napaden vpovědn důvody.
III.
Rekapitulace vyjdřen dalšch subjektů dle 49 zkona o stavnm soudu
22. Podle 49 odst. 1 zkona o stavnm soudu oslovil stavn soud i sdružen osob hjcch zjmy vlastnků domů a bytů, tj. zjmy pronajmatelů, a sdružen hjc zjmy njemnků a poskytl jim možnost, aby se k nvrhu vyjdřila.
23. Sdružen njemnků Česk republiky (dle jen "sdružen njemnků") sty svho předsedy ve svm vyjdřen nvrh na zrušen napadench ustanoven občanskho zkonku podpořilo s tm, že argumentaci shledalo přpadnou. Uvedlo, že obě napaden ustanoven byla do občanskho zkonku pojata předevšm s ohledem na existujc stav regulace njmu v roce 1992, kde nepochybně myslem zkonodrce bylo znemožnit, aby njemci zneužvali regulovanho njemnho k užvn vce bytů, popřpadě užvali byt, kter v současn době aktulně nepotřebuj. Podle sdružen njemnků je nyn situace zcela jin. U nově uzavřench smluv již ždn regulace njmu neexistuje, a pokud je uzavrna nov njemn smlouva k dalšmu bytu, pak již původn změr zkonodrce patrně naplňovn nen, a toto opatřen ztratilo již původn smysl. Sdružen njemnků připomnělo, že oba vpovědn důvody jsou determinovny judikaturou, neboť užvn dvou bytů je v některch přpadech nezbytn a nelze spravedlivě požadovat, jak ostatně zkon předpokld, aby njemce užval jen jeden byt. Neužvn bytu je obtžně prokazateln a stejně tak je obtžně prokazateln užvn bytu za situace, kdy způsob života různch občanů je různ a nen možn explicitně stanovit, jak rozsah užvn bytů je nebo nen v souladu se zkonem, resp. jak vysokou mru (např. každodenn) užvn bytu bude zkon tolerovat či nikoli.
24. Občansk sdružen majitelů domů, bytů a dalšch nemovitost v Česk republice (dle jen "sdružen majitelů") sty svho předsedy vyslovilo nzor, že by stavn soud měl nvrh zamtnout. Podle něj aplikace napadench ustanoven občanskho zkonku na byty družstevn, popř. na byty pronajat svobodně a za smluvn njemn by mohla bt v rozporu s dobrmi mravy podle 3 občanskho zkonku, což může soud zhodnotit a k vpovědi z tohoto důvodu nepřivolit, vedle toho m soud i možnost v rmci napadench ustanoven tyto skutečnosti zhodnotit (arg. "...na njemci nelze spravedlivě požadovat...", "...njemce m zvažn důvody pro to, aby byt užval jen občas."). Přpad, kter řeš navrhovatel, lze podle sdružen majitelů vyřešit prvě aplikac napadench ustanoven občanskho zkonku, a to pouhou jejich interpretac. Lze přece řci, že po njemcch, kteř jsou současně členy družstva a kteř vynaložili nemalou čstku na zskn družstevnho podlu, jenž m pro ně cenu jen v souvislosti s njmem družstevnho bytu, nelze spravedlivě požadovat, aby užvali jen jeden byt. Stejně tak lze argumentovat stran "vžnch důvodů". V obou přpadech může soud konstatovat, že vkon vlastnickho prva družstva jako vlastnka proti svmu členu by byl v rozporu s dobrmi mravy, a proto s odkazem na 3 odst. 1 občanskho zkonku k vpovědi nepřivolit.
25. Podle sdružen majitelů je tedy problm jen v absenci podrobnějšho vkladu napadench ustanoven. Napaden ustanoven jsou a po přechodn obdob budou nedlnou součst dosud nedostatečně transformovanho njemnho prva, jak bylo založeno zkonem č. 40/1964 Sb., občanskm zkonkem, a zkonem č. 41/1964 Sb., o hospodařen s byty. Přpadn změny vpovědnch důvodů nebo jejich zrušen by podle sdružen majitelů muselo bt doprovzeno systematickm přechodem všech njemnch vztahů na klasick njemn vztahy charakterizovan svobodnou vůl obou stran tento dočasn vztah uzavřt za podmnek, na něž obě strany svobodně přistoup.
26. Sdružen majitelů připomnělo, že prvo užvn bytu, kter bylo přejmenovno na njem bytu v 871 občanskho zkonku, postrd charakter svobodně uzavřen smlouvy. Byl tak zakonzervovn stav před rokem 1989, kdy prvo užvn bytu mělo charakter sociln dvky. Aby tuto sociln dvku nemohli jej přjemci zneužvat k negativnm spekulacm a zskvn těžko postižitelnch a bezpracnch přjmů a aby tato dvka nebyla nadměrn, socialistick zkonodrce zakomponoval do tehdejšho občanskho zkonku oprvněn soudu rozhodnout o zniku prva osobnho užvn bytu z důvodů, že uživatel užv nebo vlastn byty dva nebo že byt neužv bez vžnho důvodu vůbec nebo jen občas [ 184 psm. c) a d)]. Ze stejnho důvodu bylo i po roce 1989 zavedeno do občanskho zkonku omezen těch, kteř by v rmci sv sociln dvky ve formě prva užvat byt za regulovan njemn mohli zneužvat tto vhody, aniž by ji potřebovali. I dnes se tedy njemn vztah podob spše dřvějšmu prvu trvalho užvn bytu, přičemž pronajmatelům takovch bytů zůstv jen "hol vlastnictv". Vpovědn důvody je totiž nutno tak vnmat v kontextu jinch institutů, kter byly převzaty z pravy prva osobnho užvn [přechod njmu bez souhlasu pronajmatele podle 706 a nsl. (dřve 179 a nsl.), vměna bytu bez souhlasu pronajmatele pode 715 a nsl. (dřve 188), vznik společnho njmu bytu manželů ze zkona bez souhlasu pronajmatele podle 703 a nsl. občanskho zkonku (dřve 175)].
27. Sdružen majitelů v tto souvislosti poukzalo i na vahy stavnho soudu vysloven v nlezech vyhlšench pod č. 231/2000 Sb. a zejmna č. 528/2002 Sb. a č. 84/2003 Sb. Konstatovalo, že pokud by nyn stavn soud nvrhu vyhověl, došlo by k prohlouben kvazivlastnickho charakteru njmu a k dalšmu okleštěn ius utendi a ius disponendi jako zkladnch složek prva vlastnickho. Sdružen majitelů připoušt, že aplikovat napaden ustanoven na družstevn, tj. de facto vlastnick bydlen, je absurdn, avšak podle jeho nzoru by stavn soud neměl přehldnout, jak činky by vyhovujc nlez přivodil u jin skupiny njemnch vztahů, vztahů vzniklch na zkladě ustanoven 871 odst. 1 občanskho zkonku; důsledkem by bylo porušen vlastnickho prva podle čl. 11 Listiny. Sdružen majitelů připomnělo, že napaden ustanoven maj i transformačn vznam: umožňuj převod njemnch vztahů k bytům ze sfry protistavnho stavu regulace njmu a nekonečnosti tohoto stavu do sfry obvyklho njemnho poměru bez kvazivlastnickch prvků vztahu njemce k pronajat věci, bytu.
28. Možn porušen prv njemců bytů podle sdružen majitelů nespočv v tom, že zde existuj napaden vpovědn důvody z njmu bytu, ale že zde nen pozitivnm ustanovenm obyčejnho prva vyloučena aplikace těchto vpovědnch důvodů na družstevn byty (popř. tž na smluvn njemn vztahy vznikl svobodnou njemn smlouvou po 1. lednu 1992, kde se vzhledem k autonomii vůle o aplikaci těchto vpovědnch důvodů ani neuvažuje).
IV.
Dikce napadench ustanoven zkona a jejich legislativn historie
29. stavn soud konstatuje, že nvrhem napaden ustanoven 711 odst. 1 psm. g) a h) občanskho zkonku zněla v době podn nvrhu i nyn takto:
" 711
(1) Pronajmatel může vypovědět njem bytu jen s přivolenm soudu z těchto důvodů:
....
g) m-li njemce dva nebo vce bytů, vyjma přpadů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užval pouze jeden byt;
h) neužv-li njemce byt bez vžnch důvodů a nebo ho bez zvažnch důvodů užv jen občas;".
30. Ustanoven 711 odst. 1 psm. g) a h) občanskho zkonku se stala jeho součst zkonem č. 509/1991 Sb., kterm se měn, doplňuje a upravuje občansk zkonk, s činnost od 1. ledna 1992. Původn zněn napadench ustanoven podle tohoto zkona bylo nsledujc: "g) m-li njemce dva nebo vce bytů, vyjma přpadů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užval pouze jeden byt; h) neužv-li njemce byt bez vžnch důvodů.".
31. V důvodov zprvě k vldnmu nvrhu tohoto zkona (tisk 685, 18. schůze Federlnho shromžděn) se uvd: "Do oblasti zvazkovho prva se vrac i dosavadn instituty osobnho užvn, a to zejmna osobnho užvn bytů. S prvn pravou užvn bytů (napřště už njmu bytů) jsou ovšem spjaty někter problmy. Předevšm ten, že dosud neexistuje trh s byty a se zřetelem k dan situaci bude jeho zaveden - jak ukzaly i zkušenosti v prvnch sttech našich zpadnch sousedů - dlouhodobějšm procesem. ... Zvlštn ustanoven o njmu bytu ( 685 a nsl.) převzala dosavadn prava o osobnm užvn bytu se změnami, kter održej novou společenskou situaci. ... Nov prava sice sama o sobě nemůže vytvořit trh s byty, může ale jeho vytvořen stimulovat a podpořit. Odstraňuje dosavadn administrativn zasahovn do njemnch vztahů. ... Ochrana njmu bytu, kter je vlastn zkonodrstv prvnch sttů, je založena na tom, že pokud nedojde k dohodě, pronajmatel nemůže njem vypovědět bez uveden důvodů, ale může pouze podat u soudu nvrh na přivolen k vpovědi z njmu bytu z důvodů taxativně uvedench v 711. Tyto důvody novela rozšiřuje a respektuje přitom tž potřeby pronajmatele. ... Novela počt s tm, že njem bytu vznik i u družstevnch bytů. Způsob uzavrn njemn smlouvy, obsah njmu a jeho znik je však modifikovn podle podmnek stanovench ve stanovch bytovch družstev.". V rozpravch k vldnmu nvrhu zkona se ždn z poslanců Federlnho shromžděn k předmětnm ustanovenm nevyjdřil.
32. Zkonem č. 267/1994 Sb., kterm se měn a doplňuje občansk zkonk, byla v ustanoven 711 odst. 1 psm. h) s činnost od 1. ledna 1995 na konci doplněna slova "a nebo ho bez zvažnch důvodů užv jen občas;". Nvrh na pravu zněn tohoto ustanoven nebyl součst vldn předlohy. Součst nvrhu zkona se stal na zkladě společn zprvy vborů stavně-prvnho, rozpočtovho a hospodřskho Poslaneck sněmovny, přičemž předkladatel (za vldu ministr hospodřstv) tento pozměňovac nvrh podpořil. Společn zprva vborů nebyla odůvodněna a v průběhu rozpravy se ždn z poslanců k pozměňovacmu nvrhu nevyjdřil.
V.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
33. stavn soud se nejdřve zabval otzkou, zda je navrhovatel - Obvodn soud pro Prahu 7 - oprvněn nvrh na zrušen napadench ustanoven podat. Dospěl k zvěru kladnmu. Navrhovatel sprvně uvedl, že mus napaden ustanoven aplikovat v občanskoprvnm řzen o přivolen k vpovědi z njmu bytu, neboť o napaden ustanoven žalobce v tomto řzen opr důvod vpovědi. Nvrh Obvodnho soudu pro Prahu 7 tedy souvis s jeho rozhodovac činnost, a proto je tento soud oprvněnm navrhovatelem podle čl. 95 odst. 2 stavy a 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu.
VI.
stavn konformita legislativnho procesu
34. Podle 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu m stavn soud, kromě posouzen souladu napadenho zkona s stavnmi zkony, zjišťovat, zda byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Vychz přitom z ustanoven 66 odst. 2 zkona o stavnm soudu, podle něhož je nvrh nepřpustn, jestliže stavn zkon, s nmž je podle nvrhu přezkoumvan předpis v rozporu, pozbyl před doručenm nvrhu stavnmu soudu platnosti. Z uvedenho vyplv, že u prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy (1. ledna 1993) je stavn soud oprvněn přezkoumvat pouze jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoli však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence (viz tž nlez sp. zn. Pl. S 10/99, publikovn jako nlez č. 150, sv. 16 Sbrky nlezů a usnesen, str. 115, 119).
35. V dan věci tedy stavn soud nezjišťoval, zda zkon č. 509/1991 Sb., kter s činnost od 1. ledna 1992 vložil do občanskho zkonku napaden ustanoven, byl přijat a vydn v mezch tehdejš federln stavou stanoven kompetence a j předepsanm způsobem.
36. Zkon č. 267/1994 Sb., kter napaden ustanoven novelizoval, však již byl přijat a vydn za činnosti stavy, a proto je třeba nejprve zjistit, zda byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
37. Z usnesen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky č. 536 z 25. schůze 15. prosince 1994 stavn soud zjistil, že vldn nvrh zkona, kterm se měn a doplňuje občansk zkonk podle sněmovnho tisku 112, ve zněn společn zprvy vborů podle sněmovnho tisku 1264 a schvlenho pozměňovacho nvrhu, byl schvlen Poslaneckou sněmovnou. Ze stenozznamu z tto schůze stavn soud zjistil, že pro nvrh zkona ze 163 přtomnch poslanců hlasovalo 96 poslanců, 32 poslanců bylo proti, 33 poslanci se zdrželi a 2 nehlasovali (399. hlasovn). Sent v t době ještě nebyl zvolen. Zkon byl doručen prezidentu republiky k podepsn 16. prosince 1994, prezident republiky jej podepsal 22. prosince 1994. Zkon byl vyhlšen 30. prosince 1994 ve Sbrce zkonů v čstce 79 pod čslem 267/1994 Sb. stavn soud konstatuje, že zkon č. 267/1994 Sb. byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
38. Na tomto mstě stavn soud poznamenv, že si je vědom, že Poslaneck sněmovna Parlamentu Česk republiky schvlila 14. března 2006 nvrh zkona o jednostrannm zvyšovn njemnho z bytu a o změně zkona č. 40/1964 Sb., občansk zkonk, ve zněn pozdějšch předpisů, ve zněn schvlenm Sentem, podle něhož se podstatně měn tž stanoven 711 občanskho zkonku s předpokldanou činnost od 31. března 2006. Avšak vzhledem k tomu, že napaden ustanoven v dosavadnm zněn budou muset bt aplikovna na prvn vztahy vznikl před činnost novely občanskho zkonku, o nichž mohou před obecnmi soudu probhat mnoh řzen, neshledal stavn soud důvod k tomu, aby vyčkal vyhlšen novely občanskho zkonku ve Sbrce zkonů a pot řzen podle 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu zastavil (podobně postupoval stavn soud v nlezu Pl. S 33/2000 ze dne 10. ledna 2001, publikovn jako nlez č. 5, sv. 21 Sbrky nlezů a usnesen stavnho soudu, str. 29, ve Sbrce zkonů pod č. 78/2001 Sb.). Ostatně v době rozhodovn stavnho soudu jsou napaden ustanoven stle v platnosti, a proto podmnky pro zastaven řzen podle 67 odst. 1 zkona o stavnm soudu splněny nejsou.
VII.
Hodnocen stavnho soudu
39. stavněprvn nmitky stěžovatele proti napadenm ustanovenm jsou vedeny ze dvou pozic: jednak z hlediska rovnosti, jednak z hlediska ochrany autonomie vůle. Podpůrně uplatňuje navrhovatel argumenty zsahu do soukromho a rodinnho života njemce a svobody jeho pobytu. stavn soud přikročil nejprve k posouzen nmitek ochrany autonomie vůle, soukromho a rodinnho života a svobody pobytu, neboť ty se tkaj všech njemců, bez rozlišovn njemců bytů družstevnch a nedružstevnch. Poslze se zabval nmitkami, kter se opraly o zvlštnosti njmu družstevnho bytu.
VII./A
40. Obsahem prvn nmitky navrhovatele je rozpor napadench ustanoven s principy ochrany autonomie vůle a smluvn svobody, kter dovozuje z čl. 1 odst. 1 stavy. Podle navrhovatele je věc njemce, m-li možnost užvat vce bytů bez ohledu na důvody, kter ho k tomu vedou. Je jen na vůli subjektů smlouvy o njmu bytu, zda ji uzavřou, za jakch podmnek, a zda bude njemce byt skutečně užvat. Nen důvodu nutit njemce mt toliko jedin byt, pokud je v jeho možnostech dostt svm povinnostem z njmu vce bytů.
41. stavn soud přiznal v řadě svch rozhodnut principu autonomie vůle a smluvn volnosti stavněprvn dimenzi. Podle nzoru stavnho soudu [viz nlezy sp. zn. Pl. S 24/99 ze dne 23. května 2000 (nlez č. 73, sv. 18 Sbrky nlezů a usnesen stavnho soudu - dle jen "SbNU", str. 135), Pl. S 5/01 ze dne 16. řjna 2001 (nlez č. 149, sv. 24 SbNU, str. 79) a Pl. S 39/01 ze dne 30. řjna 2002 (nlez č. 135, sv. 28 SbNU, str. 151)] nezbytnou součst demokratickho prvnho sttu je i ochrana svobody smluvn vůle, jež je derivtem stavn ochrany prva vlastnickho dle čl. 11 odst. 1 Listiny (jehož zkladnm komponentem je ius disponendi). Svobodu smluvn vůle však neomezil jen na prvo vlastnick, byť prvě v tomto kontextu je jej stavněprvn ukotven nejpevnějš. Ve svm nlezu sp. zn. I. S 113/04 ze dne 4. května 2004 (nlez č. 63, sv. 33 SbNU, str. 129) konstatoval, že respektovn autonomn sfry jednotlivce je obecnou podmnkou fungovn prvnho sttu ve smyslu čl. 1 odst. 1 stavy, resp. čl. 2 odst. 3 Listiny. Prvu jednotlivce na autonomii vůle, tj. svobodě jednotlivce, odpovd požadavek kladen na sttn moc, aby uznala autonomn projevy vůle jednotlivců a j odpovdajc jednn. Pokud takov jednn nezasahuje do prv třetch osob, mus sttn moc projevy jednotlivců toliko respektovat, přpadně aprobovat. K zsahu do svobody jednotlivce se může sttn moc uchlit pouze v přpadech, kter jsou odůvodněny určitm veřejnm zjmem, jestliže je takov zsah proporcionln (přiměřen) s ohledem na cle, jichž m bt dosaženo.
42. Princip ochrany autonomie vůle subjektů prva se široce promt do soukromho prva, pro něž je charakteristick zsada rovnosti častnků (jde o pojet rovnosti održejc se v reciprocitě vnitřn struktury vztahů soukromho prva, ve srovnn s prvem veřejnm, pro kter je charakteristick převaha nositele veřejn svrchovan moci, nikoli o pojet rovnosti před prvem ve smyslu pojednanm nže sub VII./C). Projevem autonomie vůle subjektů prva je i smluvn autonomie, tj. volnost uzavrn smluv. I v oblasti soukromho prva však plat, že objektivn prvo klade autonomii vůle, resp. smluvn svobodě určit meze (srov. 2 odst. 2 a 3 občanskho zkonku). Nelze přehldnout, že prvě pokud jde o prvn pravu njmu bytu obsahuje občansk zkonk množstv norem kogentnho charakteru, jejichž společnm jmenovatelem je ochrana njmu, resp. njemce bytu. Tyto kogentn normy tak omezuj autonomii vůle předevšm na druh straně njemnho vztahu, tj. na straně pronajmatele. Při vědom, že pronajmatelem je typicky vlastnk bytu, je zřejm, že zvšen stupeň ochrany njemce se održ v omezen vlastnickho prva pronajmatele, konkrtně v omezen prva disponovat s předmětem vlastnictv. Ochrana njmu se tak může dostat do kolize s stavn garanc vlastnickho prva ve smyslu čl. 11 Listiny.1 Přitom, jak bylo konstatovno v dosud nepublikovanm nlezu sp. zn. Pl. S 20/05 ze dne 28. nora 2006, prvě povaha prvnho vztahu njmu včetně njmu bytu jako vztahu obligačnho pojmově předpokld vytvořen maximlnho prostoru pro uplatněn autonomie vůle a smluvn volnosti stran (s vhradou vyplvajc z bodu 46. tohoto nlezu).
43. Vychzeje z naznačench vchodisek mus stavn soud přisvědčit argumentaci Sentu Parlamentu Česk republiky, že napaden ustanoven, resp. všechny důvody vpovědi z njmu bytu jsou součst širšho souboru opatřen označovanch teori i prax jako ochrana njemce, resp. jako ochrana slabš strany (viz tž 685 odst. 1 občanskho zkonku). K tomuto zvěru ostatně nedospv poprv. V nlezu sp. zn. IV. S 524/03 ze dne 23. zř 2004 (nlez č. 138, sv. 34 SbNU, str. 387) stavn soud konstatoval, že česk njemn prvo bytů je postaveno na vrazn ochraně njemnků. Tato skutečnost se projevuje zejmna při zniku njemnho vztahu, a to jednak přesně vymezenmi důvody, pro kter lze soudně přivolit k vpovědi z njmu bytu, jednak je ochrana njemnků zajištěna tm, že njemnk nen povinen se z bytu vystěhovat, dokud nem zajištěnu odpovdajc bytovou nhradu.
44. stavn soud se opakovaně zabval i dalšm komponentem ochrany njmu - regulac njemnho: viz nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 3/2000 ze dne 21. června 2000 (nlez č. 93, sv. 18 SbNU, str. 287, 231/2000 Sb., 130/2001 Sb.), nlez sp. zn. Pl. S 8/02 ze dne 20. listopadu 2002 (nlez č. 142, sv. 28 SbNU, str. 237, 528/2002 Sb.) a nlez Pl. S 2/03 ze dne 19. března 2003 (nlez č. 41, sv. 29 SbNU, str. 371, 84/2003 Sb.). V těchto nlezech se stavn soud postavil za stanovisko, podle něhož je ochrana njemců bytů trvalou součst našeho prvnho řdu již od 20. let minulho stolet, přičemž v dnešnm kontextu ji lze chpat jako kontrolu užvn majetku, tedy jako legitimn omezen vlastnictv ve smyslu čl. 1 Dodatkovho protokolu k mluvě o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (vyhlšen spolu s mluvou pod č. 209/1992 Sb., dle jen "Dodatkov protokol"). Podle tohoto ustanoven mohou stty přijmat zkony, kter považuj za nezbytn, aby upravily užvn majetku v souladu s obecnm zjmem a zajistily placen dan a jinch poplatků nebo pokut. Obdobně z čl. 11 odst. 3 Listiny vyplv, že vlastnictv zavazuje a nesm bt zneužito na jmu prv druhch anebo v rozporu se zkonem chrněnmi obecnmi zjmy.
45. Podle těchto ustanoven stavn soud, stejně tak jako Evropsk soud pro lidsk prva, stručně řečeno posuzuje, zda omezen užvn majetku (vlastnickho prva) sleduje legitimn cl, zda je v souladu s vnitrosttnm prvem a zda je přiměřen ve vztahu ke sledovanmu legitimnmu cli [srov. např. nlez stavnho soudu sp. zn. II. S 482/02 ze dne 8. dubna 2004 (nlez č. 52, sv. 33 SbNU, str. 39)]. Nen přitom pochyb, že ochrana njmu se opr o prvn normu se silou zkona. Ve všech vše citovanch nlezech stavn soud nepochyboval ani o tom, že ochrana njemců bytů, resp. njmu bytu představuje legitimn cl omezen vlastnickho prva, neboť přispv k uskutečněn prva na přiměřenou životn roveň ve smyslu čl. 11 Mezinrodnho paktu o hospodřskch, socilnch a kulturnch prvech (vyhlšen pod č. 120/1976 Sb.), prva rodiny na sociln, prvn a hospodřskou ochranu ve smyslu čl. 16 Evropsk sociln charty (vyhlšena pod č. 14/2000 Sb.m.s.), resp. ve smyslu čl. 4 odst. 2 psm. a) Dodatkovho protokolu k Evropsk sociln chartě (vyhlšena pod č. 15/2000 Sb.m.s.). Je proto třeba přistoupit k třet čsti testu a posoudit napadenou prvn pravu z hlediska přiměřenosti omezen vlastnka ve vztahu ke sledovanmu cli.
46. Je-li legitimn cl ochrany njmu motivovn socilnmi důvody (srov. vše citovan nlez sp. zn. IV. S 524/03) - požadavkem zajistit njemci přiměřenou životn roveň, kter zahrnuje i přiměřen bydlen jako naplněn zkladn potřeby mt bezpečn msto, kde člověk může složit hlavu - pak je zřejm, že dalš omezovn vlastnka bytu nad rmec uspokojen zkladn bytov potřeby njemce by v testu přiměřenosti neobstlo. Pokud by zkon omezoval vlastnka v jeho dispozičnm prvu natolik, že by mu neumožňoval ukončit njemn vztah ani v situaci, kdy je zkladn bytov potřeba njemce zcela dostatečně saturovna, napřklad tak, že m sm řadu možnost bydlen na odpovdajc rovni, bylo by takov omezen vlastnka třeba hodnotit jako nepřiměřen sledovanmu cli. Ochrana njemce v tomto smyslu nemůže bt zneužvna k ochraně njemcova podnikn s pronajatmi byty nebo hromaděn bytů na kor skutečnch vlastnků bytů. Je nutno totiž zohlednit i oprvněn zjem pronajmatele na řdnm využit bytu [viz nlez stavnho soudu sp. zn. I. S 360/02 ze dne 10. června 2003 (nlez č. 86, sv. 30 SbNU, str. 303, 306)]. Pokud je vedle toho ochrana njmu motivovna snahou sttu regulovat trh s njemnm bydlenm a při převyšujc poptvce podpořit spravedlivou distribuci bytů, pak by nebylo přiměřenm opatřenm, pokud by prvn prava omezujc vlastnky bytů umožňovala hromaděn bytů v rukou jednoho njemce či nečeln nakldn s bytovm fondem tak, že by byty zůstvaly neužvny a neobsazeny. Prvě napaden ustanoven maj takovm situacm čelit. Jejich zrušenm by se omezen vlastnickho prva vlastnků bytů dle prohloubilo a za dan situace by přestalo (pokud se tak již nestalo) splňovat kritrium přiměřenosti ve vztahu k legitimnmu cli ochrany njemců.
47. Na tomto mstě je vhodn připomenout vahy, kter stavn soud učinil ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 8/02 citovanm vše. stavn soud tehdy poznamenal, že njemn poměr podle evropskch standardů je zpravidla dočasn, kdežto u ns je zsadně uzavrn na dobu neurčitou, a vzhledem k tomu, že přechody prva osobnho užvn bytu se velmi podobaly prvům při děděn vlastnictv, prvo osobnho bytu zakldalo fakticky trval vztah a vyvinulo se v jaksi quasivlastnictv. Převžn čst njemnch vztahů z minulosti nevznikla svobodnou smlouvou, ale administrativnm přkazem často proti vůli vlastnků v souladu s koncepc postupnho převodu celho bytovho fondu do tzv. vyššch socialistickch forem vlastnictv. Takto se tzv. bytov prvo stalo součst prva veřejnho a nen dobře srovnateln s evropskm pojetm klasickho soukromoprvnho institutu njmu. Navc tento hybridn prvn vztah označovan za socialismu jako osobn užvn a nyn pouze přejmenovan na njem se tak, z hlediska občanskoprvn teorie, přesunul z oblasti prv zvazkovch mezi jaksi nov prva věcn. Tato přeměna proběhla a přetrvv i fakticky v relnm životě: lid si pronajat byty navzjem prodvaj a kupuj, často v zastřen podobě vměn, ale v posledn době i otevřeně za tzv. odstupn. Rozsah přechodu užvacch prv k bytům, resp. prv njemců, je u ns srovnateln s děděnm těchto bytů, kdežto v evropskm prvu je omezenějš. stavn soud tehdy tak konstatoval, že vzjemn souvztažnost cenov regulace njemnho a zaostvn přeměny občanskoprvnch vztahů regulujcch bydlen se projevuje při řešen zkladnho rozporu každ modern bytov politiky, totiž hledn rovnovhy mezi principem ochrany njemnků a principem ochrany vlastnictv.
48. stavn soud připomn, že citovan nlez byl přijat před vce než třemi lety, přičemž je zřejm, že na situaci na trhu s byty se mnoho změnit nemohlo. Msto toho, aby zkonodrce v součinnosti s vldou pružně reagoval na nlezy, v nichž stavn soud důrazně kritizoval tehdejš prvn pravu tuh regulace njemnho poprajc vlastnick prvo majitelů bytů a nedotaženou transformaci njemnch vztahů, neučinil po dlouhou dobu nic. Důsledkem tto nečinnosti bylo faktick zmrazen regulovanho njemnho, čmž je dle prohlubovno porušen vlastnickho prva vlastnků bytů, na něž se regulace vztahovala. Nečinnost zkonodrce důrazně kritizoval stavn soud i ve svm zatm poslednm nlezu tkajcm se problematiky njemnho sp. zn. Pl. S 20/05 ze dne 28. nora 2006.
49. Pokud jde tedy o namtan porušen autonomie vůle njemce, resp. jeho smluvn svobody, z předchozho vkladu je zřejm, že nen napadenmi ustanovenmi dotčena. Platn prvn prava nezakazuje njemci mt dva nebo vce bytů, event. byt neužvat vůbec nebo občas. Zkon pouze dv pronajmateli omezenou možnost njemn vztah kvalifikovaně ukončit a navc jen se souhlasem soudu a poskytne-li při vyklizen přstřeš. Nelze totiž vytrhnout autonomii vůle njemce, resp. jeho smluvn svobodu z kontextu, v němž se uplatňuje. Je to naopak pronajmatel, jehož autonomie vůle je při skončen njmu vrazně omezena ve srovnn s njemcem. Pokud by nebyl njem bytu chrněn, platila by standardn prava njemnho vztahu sjednanho na dobu neurčitou, v němž mohou obě smluvn strany, za rovnch podmnek, doshnout skončen njmu jednostranně vpověd v okamžiku, kdy přestanou mt zjem na jeho dalšm trvn (srov. 677 odst. 1 občanskho zkonku).
50. Zrušenm napadench ustanoven by tedy došlo k ještě většmu omezen prv pronajmatelů ve prospěch njemců, čmž by stavn soud šel proti smyslu svch předchozch nlezů. De lege lata, každm dalšm omezenm prva pronajmatele jednostranně ukončit njemn smlouvu by se prvo njemce k bytu mohlo fakticky stt onm quasivlastnickm prvem na kor skutečnho vlastnickho prva pronajmatele, kter by přežvalo již jen jako hol vlastnictv navzdory stavně proklamovan zsadě jeho ochrany. Každ dalš zkrcen taxativnho katalogu důvodů, za nichž může pronajmatel njem vypovědět, jde proti duchu soukromho prva, neboť prohlubuje nerovnost mezi častnky soukromoprvnho vztahu. Oproti současnmu stavu by zrušenm napadench ustanoven byla na kor pronajmatele dle prohloubena nespravedliv nerovnovha mezi použitmi prostředky (rozsahem omezen prva vlastnickho ustanovenmi občanskho zkonku o njmu bytu) a sledovanm legitimnm clem (ochranou njmu, resp. njemce), kter se v našem prvnm prostřed stv notorietou, i když stavn soud dosud neměl přležitost se zvlštnmi ustanovenmi o njmu bytu ( 685 - 716 a 719 občanskho zkonku) komplexně, z hlediska jejich souladu s stavnm pořdkem, zabvat. stavn soud na tomto mstě znovu prohlašuje (srov. citovan nlez sp. zn. IV. S 524/03), že nen přpustn přenšet sociln ztěž jedn skupiny lid (njemnci) na skupinou druhou (pronajmatel), což plat nejen pro prvn pravu njemnho a jeho zvyšovn, ale tž komplexně pro prvn pravu vzjemnch prv a povinnost mezi pronajmatelem a njemcem.
51. Argumentem ve prospěch zrušen napadench ustanoven nemohou bt těžkosti, kter jsou spojeny s dokazovnm, zda njemce byt neužv nebo ho užv jen občas, čmž argumentovalo i osloven Sdružen njemnků Česk republiky. stavn soud vedle toho poznamenv, že důkazn břemeno v danm přpadě nese pronajmatel, nikoli njemce, což vyplv i z ustlen judikatury obecnch soudů.2
VII./B
52. Ani s dalšm tvrzenm navrhovatele, že napaden ustanoven in abstracto představuj nestavn zsah do zkladnho prva na ochranou soukromho a rodinnho života, se stavn soud neztotožňuje. V abstraktn rovině jsou napaden vpovědn důvody ospravedlniteln z hlediska ochrany prv a svobod druhch (srov. čl. 8 odst. 2 mluvy, resp. čl. 12 odst. 3 Listiny), konkrtně vlastnickho prva. stavn soud souhlas se Sentem v tom, že napaden prvn prava neukld njemci povinnost sdělovat pronajmateli informace o tom, jestli m nepotřebn byt, ani neumožňuj pronajmateli vnikat do bytu a narušovat stavn prva njemce, včetně jeho rodinnho života. stavn soud nevylučuje, že by k zsahu do prva na soukrom a rodinn život v konkrtnm přpadě mohlo při aplikaci napadench vpovědnch důvodů dojt, např. jejich svvolnou interpretac nebo v důsledku chybnho či nedostatečnho skutkovho zjištěn. V takovch přpadech se však postiženmu nabzej procesn prostředky ochrany včetně stavn stžnosti. stavn soud připomn, že pouh možnost, že bude nějak zkonn ustanoven aplikovno v rozporu s stavnm pořdkem, sama o sobě nestač k jeho diskvalifikaci.
53. Pokud jde o garanci svobody pohybu a pobytu, jev se stavnmu soudu stejně jako Poslaneck sněmovně a Sentu zcela nepochybn, že tato přmo aplikovateln stavn prva s možnost vypovědět soukromoprvn vztah (njem bytu) nikterak nekoliduj. Tak jako ze svobody pohybu a pobytu nevyplv subjektivn prvo vůči vlastnku bytu, aby mu byt pronajal, nevyplv z n ani prvo na to, aby njem nemohl bt ze zkonnch důvodů ukončen.
VII./C
54. Navrhovatel konečně namt, že napaden ustanoven zakldaj nerovnost mezi njemci bytů družstevnch na straně jedn a njemci bytů nedružstevnch na straně druh tm, že prvou kategorii njemců oproti druh kategorii njemců nepřpustně znevhodňuj. Njemci družstevnch bytů maj bt podle navrhovatele znevhodněni tm, že zkonodrce na ně aplikoval stejn pravidla ukončen njmu, aniž vzal v vahu specifickou povahu njmu družstevnho bytu, kter m podle navrhovatele quasivlastnick charakter. Navrhovatel tak vlastně namt, že zkonodrce vytvořil v prvn pravě zniku njmu bytu nestavn mezeru, protože nepamatoval zvlštn prvn pravou na znik njmu bytu družstevnho.
55. stavn soud mus nejprve odpovědět na otzku, zda napaden ustanoven občanskho zkonku vůbec mohou představovat zsah do stavně chrněnho principu rovnosti, resp. prva na rovn zachzen ve smyslu čl. 1 stavy, podle kterho je Česk republika svrchovan, jednotn a demokratick prvn stt založen na ctě k prvům a svobodm člověka a občana, čl. 1 Listiny, podle něhož lid jsou svobodn a rovn v důstojnosti i v prvech, čl. 3 odst. 1 Listiny, kter zakotvuje rovnost ve vztahu k zrukm zkladnch prv a svobod, a čl. 4 odst. 3 Listiny, podle něhož mus zkonn omezen zkladnch prv a svobod platit stejně pro všechny přpady, kter splňuj stanoven podmnky. Zsadu rovnosti v prvech je přitom třeba vnmat i v nvaznosti na čl. 26 Mezinrodnho paktu o občanskch a politickch prvech (vyhlšen pod č. 120/1976 Sb.), podle něhož jsou si všichni před zkonem rovni a maj prvo na stejnou ochranu zkona bez jakkoli diskriminace, přičemž zkon m zakzat jakoukoli diskriminaci a zaručit všem osobm stejnou a činnou ochranu proti diskriminaci z jakchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlav, jazyka, nboženstv, politickho nebo jinho přesvědčen, nrodnostnho nebo socilnho původu, majetku a rodu.
56. Ve sv judikatuře stavn soud zastv jednak koncepci rovnosti akcesorick, tzn. rovnosti ve vztahu k jinmu zkladnmu prvu nebo svobodě, jednak koncepci rovnosti neakcesorick, tj. všeobecn rovnosti před zkonem. Přitom chpe rovnost nikoli absolutně, nbrž relativně: zsadě rovnosti v prvech je třeba rozumět tak, že prvn rozlišovn mezi subjekty v přstupu k určitm prvům nesm bt projevem libovůle; srov. nlezy stavnho soudu sp. zn. Pl. S 16/93 [nlez č. 25, sv. 1 SbNU, str. 189], sp. zn. Pl. S 36/93 (SbNU, sv. 1, nlez č. 24, str. 175), sp. zn. Pl. S 4/95 (SbNU, sv. 3, nlez č. 29, str. 209), sp. zn. Pl. S 5/95 (SbNU, sv. 4, nlez č. 74, str. 205), sp. zn. Pl. S 9/95 95 (SbNU, sv. 5, nlez č. 16, str. 107), sp. zn. Pl. S 33/96 (SbNU, sv. 8, nlez č. 67, str. 163), sp. zn. Pl. S 15/02 (SbNU, sv. 29, nlez č. 11, str. 79). Totožně chpal princip rovnosti i stavn soud ČSFR. Ve svm nlezu sp. zn. Pl. S 22/92 (Sbrka usnesen a nlezů stavnho soudu ČSFR, nlez č. 11, str. 37) citoval monografii J. Pražka, Rakousk prvo stavn, Praha 1902, str. 42 - 43, kter dospěl k zvěru, že vrazem "všichni občan jsou si před zkonem rovni" nen řečeno, že by všem občanům přslušela tatž prva, ale stanov se zde pouze direktiva, že jednak způsob, kterm se prva již nabyt realizuj, a jednak podmnky nabvn jednotlivch prv, mus bt pro všechny občany stejn. K tomuto pojet rovnosti se stavn soud ČSFR tehdy přihlsil a od svho vzniku se k němu hls i stavn soud Česk republiky.
57. Rovnost je z definice kategori relativn i v jinm smyslu: uvažovat v kategorii rovnosti lze pouze v relaci mezi nejmně dvěma osobami ve stejnm, resp. srovnatelnm postaven (srov. tž citovan nlez stavnho soudu ČSFR sp. zn. Pl. S 22/92). Určit skupiny osob, kter lze z hlediska zachovn principu rovnosti srovnvat, patř přitom k nejobtžnějšm kolům při použvn tto argumentace [srov. nlez stavnho soudu sp. zn. Pl. S 47/95 (nlez č. 25, sv. 5 SbNU, str. 209, 122/1996 Sb.)]. Zkladnm vodtkem je včet objektivizovanch přvlastků, na jejichž zkladě je nepřpustn jakkoliv rozlišovn nebo odlišn zachzen (srov. čl. 3 odst. 1 Listiny a obdobn antidiskriminačn ustanoven v mnoha mezinrodnch lidskoprvnch instrumentech).
58. Z jinho hlu pohledu lze zkladn stavn princip rovnosti pojmat ve dvou rovinch - jako rovnost formln a tž jako rovnost faktickou. Nen pochyb o tom, že lohou zkonodrce je zajistit při tvorbě prvnho řdu všem adrestům prvnch norem formln rovnost, avšak s ohledem na skutečnost, že v relnm světě přrody i společnosti existuje z řady důvodů faktick nerovnost, mus zkonodrce v odůvodněnch přpadech zvažovat i přpady normativnho zakotven nerovnosti, kter napřklad odstran faktickou nerovnost nebo jin handicap. Je zřejm, že by napřklad neodporovalo stavnmu požadavku rovnosti normativn zvhodněn fyzicky handicapovanho člověka před člověkem zdravm v konkrtn životn situaci (napřklad v oblasti zaměstnvn osob se ztženm pracovnm uplatněnm, zvhodněn přstup k tzv. bezbarirovm bytům apod.). I tam, kde se zkonodrce nevydal cestou vědomho zvhodněn "slabšho", aby pro konkrtn životn situaci dal přednost rovnosti faktick před formln, ponechv orgnu, kter pozitivn prvo aplikuje, prostor pro řešen napět mezi neplnost psanho prva a povahou konkrtnho přpadu cestou aplikace stavnch principů v materilnm pojet prvnho sttu (soudcovsk diskrece).
59. stavn soud poznamenv, že navrhovatel zaměňuje kategorii rovnosti ve vše naznačenm pojet vztahujcm se důsledně k subjektům prva za "rovnost" mezi prvnmi instituty. Vychz totiž z předpokladu, že mezi njmem tzv. družstevnho bytu a njmem nedružstevnho bytu jsou rozdly, kter by si zasluhovaly rozdlnou pravu i pokud jde o ukončen njmu vpověd ze strany pronajmatele. Srovnvat njem bytu nedružstevnho na straně jedn a njem bytu družstevnho na straně druh a dovozovat z rozdlů v těchto prvnch institutech stavn požadavek na jejich odlišnou prvn pravu na rovni občanskho prva je však v kontextu principu rovnosti nepřpadn.
60. stavn soud byl veden nsledujcmi vahami. Z hlediska podstavnho prva je njem družstevnho bytu co do pojmovch znaků njemn smlouvy totožn s njmem bytu nedružstevnho. I njemce - člen družstva je častnkem njemnho vztahu se všemi prvy a povinnostmi jako každ jin njemce, pokud zkon nestanov jinak. Praktick rozdl mezi těmito njmy vyplv ze skutečnosti, že njem bytu družstevnho je odvozen primrně od majetkov časti člena družstva na pořzen bytu a jeho členstv v bytovm družstvu. Specifikum družstevnho bydlen tedy nen dno předmětem njmu, ale prvně oddělenm vztahem člena družstva (njemce) k družstvu (pronajmateli). V tomto vztahu nachz njemce - člen družstva vyšš mru stability njmu, kter se blž stabilitě, jakou skt užvn bytu ve vlastnictv. Proto tak občansk zkonk v 714 spojuje se znikem členstv v bytovm družstvu i znik njmu bytu. Njemce družstevnho bytu, kter je současně družstevnkem, je ve vhodnějšm postaven tm, že je organizovn v bytovm družstvu a že se v souladu se stanovami podl na činnosti bytovho družstva, svho pronajmatele, včetně tvorby jeho vůle. S členstvm v bytovm družstvu jsou vedle toho spojeny i činn nstroje prvn obrany proti rozhodnutm družstva, kter jsou v rozporu se zkonem nebo stanovami družstva. Skutečnost, že njemce družstevnho bytu je členem družstva, kter je jeho pronajmatelem, tedy v jistch směrech opravdu zakld jeho odlišn postaven ve vztahu k njemci "nedružstevnho bytu", zejmna v oblasti podmnek pro vznik njemnho vztahu, odlišnou konstrukc njemnho (bez ziskov složky a s přmou majetkovou čast člena družstva na držbě, provozu a opravch domu) a zejmna ve zcela exkluzivnm prvu dispozice s njemnm vztahem a členstvm v družstvu formou nroku na ničm neomezen převod členstv podle 230 obchodnho zkonku. Tyto rozdly jsou však dny odlišnost prvnho vztahu, do něhož vstoupil.
61. Z uveden argumentace zřetelně vyplv, že napaden ustanoven nepředstavuj zsah do stavn chrněnho principu rovnosti, neboť nejde rozlišovn mezi prvy a povinnostmi njemců ani vzhledem k tradičně zapovězenm kritrim (viz čl. 3 odst. 1 Listiny), ani vzhledem k jinmu postaven, nbrž jde o srovnvn prvnch institutů njmu družstevnho a nedružstevnho bytu, na něž stavně chrněn princip rovnosti nedopad. "Nelze namtat nerovnost tam, kde zkon stanov pro všechny subjekty, kter lze zahrnout pod osobn rozsah prvnho předpisu, stejn podmnky nroku." (viz vše citovan nlez Pl. S 47/95). Vznik, obsah a garance prva njmu jsou pro všechny osoby stejn. Z hlediska principu rovnosti je podstatn, že všechny osoby maj podle zkona stejn podmnky pro to, aby vstoupily do prvnho postaven njemce družstevnho bytu, respektive že maj stejn podmnky pro to, aby se staly njemci nedružstevnho bytu, a současně všichni njemci družstevnch bytů maj podle občanskho zkonku stejn prva a povinnosti bez ohledu na sv pohlav, rasu, barvu pleti, jazyk, vru a nboženstv, politick či jin smšlen, nrodnostn nebo sociln původ, přslušnost k nrodnostn nebo etnick menšině, majetku, rodu nebo jin obdobn postaven.
62. stavn soud ve svm nlezu sp. zn. III. S 258/03 ze dne 6. května 2004 (nlez č. 66, sv. 33 SbNU, str. 156, 167) mimo jin konstatoval, že do pravomoci demokratickho zkonodrce v oblasti zkonn pravy soukromho prva spad i prava smluvnch typů. Z ždnho ustanoven stavnho pořdku nevyplv zvazn přkaz, aby zkonodrce njemn vztahy k bytům upravil určitm způsobem. Neexistuje ždn ustanoven Listiny, kter by (napřklad obdobnm způsobem jako u vlastnictv) stanovilo, že se njem zaručuje a njem všech njemců m stejn obsah a požv stejn prvn ochrany, popřpadě že se za stanovench podmnek připoušt různ prvn prava podle předmětu njemn smlouvy. Je tedy v dispozici zkonodrce, zda uprav njem obecně pro všechny mysliteln předměty njemn smlouvy nebo zda bude zvlštnmi ustanovenmi reagovat na specifika njmu tu zemědělskch pozemků, tu nebytovch prostor nebo bytů, popřpadě zda bude občansk prvo dle diferencovat a rozlišovat njmy bytů družstevnch a nedružstevnch, bytů služebnch, bytů zvlštnho určen, popřpadě jinch bytů podle aktulně sledovanch clů prvn pravy. Pokud takovou pravu přijm v mezch stavnho pořdku a ponechv soudu, kter ji aplikuje, prostor pro stavně konformn interpretaci předmětn normy, nen ždouc, aby stavn soud jako orgn ochrany stavnosti a současně negativn zkonodrce svm derogačnm zsahem dajnou stavn mezeru ještě rozšiřoval.
63. Přestože družstevn bydlen poskytuje njemci - členu družstva vyšš mru stability njmu než klasick njemn bydlen, neopravňuje to ani k zvěru, že vztah njemce k družstevnmu bytu spad pod kategorii vlastnictv, resp. quasivlastnictv. Vlastnkem družstevnho bytu nen družstevnk, ale družstvo, a tento subjekt požv ochrany vlastnickho prva opran o čl. 11 Listiny [srov. nlez stavnho soudu sp. zn. IV. S 8/93 ze dne 13. nora 1995 (nlez č. 8, sv. 3 SbNU, str. 35): podle tohoto nlezu rozhodnutm o vyloučen stěžovatelky z bytovho družstva nebylo "zasaženo do prva zakotvenho v čl. 11 Listiny, nehledě k tomu, že čl. 11 Listiny je chrněno vlastnictv již existujc, přitom předmětn družstevn byt ve vlastnictv stěžovatelky nebyl a nen a v jejm vlastnictv nebyl ani člensk podl, když jeho hodnota představujc majetkovou čast člena v družstvu byla rovněž po dobu trvn stěžovatelky v družstvu majetkem družstva."].3
VII./D
64. Přestože se stavn soud neztotožnil s uplatněnmi důvody nestavnosti napadench ustanoven, mus navrhovateli přisvědčit, že aplikace napadench vpovědnch důvodů na byt ve vlastnictv bytovho družstva vůči njemci, kter je členem tohoto bytovho družstva, vzbuzuje pochybnosti. Bylo by nepochybně ždouc a vhodn, aby vedle zvlštnch ustanoven o uzavřen njemn smlouvy o njmu družstevnho bytu či o drobnch opravch a hradě nkladů spojench s běžnou držbou ( 685 odst. 2, 687 odst. 3 občanskho zkonku), o společnm njmu družstevnho bytu manžely ( 700 odst. 3, 703 odst. 2, 704 odst. 2, 705 odst. 2 občanskho zkonku) či přechodu njmu družstevnho bytu ( 706 odst. 2, 707 odst. 2 občanskho zkonku) byla uzkoněna i ustanoven, kter by vzhledem ke zvlštnostem družstevnho bydlen upravovala vhodněji i znik njmu družstevnho bytu vpověd. stavn soud dokonce připoušt, že režim njemn smlouvy nen pro užvn družstevnho bytu tm nejvhodnějšm řešenm a že transformace institutu osobnho užvn bytu na njem družstevnho bytu byla v řadě aspektů nedomyšlen. Pochybnosti o vhodnosti prvn pravy však nestač k tomu, aby stavn soud mohl dospět k zvěru o jej protistavnosti. Opakovaně totiž ve sv judikatuře dv přednost stavně konformn interpretaci napadench ustanoven před jejich zrušenm.
65. Domnv-li se tedy navrhovatel, a stavn soud tuto domněnku sdl, že odlišnosti institutu njmu družstevnho bytu by si s ohledem na obecn principy spravedlnosti zasluhovaly omezujc interpretaci napadench vpovědnch důvodů ve vztahu k družstevnm bytům, platn prvn prava mu poskytuje k takov interpretaci dostatečn prostor. Obecn soud může vzt zvlštnosti njmu družstevnho bytu v vahu při naplňovn dispozice vpovědnch důvodů podle napadench ustanoven, tj. při hodnocen toho, zda nelze po njemci spravedlivě požadovat, aby užval pouze jeden byt [ 711 odst. 1 psm. g) občanskho zkonku], resp. při posuzovn vžnch, resp. zvažnch důvodů, pro kter njemce byt neužv nebo ho užv jen občas [ 711 odst. 1 psm. h) občanskho zkonku]. V vahu mus vzt i ustanoven 3 odst. 1 občanskho zkonku, podle něhož vkon prv a povinnost vyplvajcch z občanskoprvnch vztahů nesm bez prvnho důvodu zasahovat do prv a oprvněnch zjmů jinch a nesm bt v rozporu s dobrmi mravy.
66. stavn soud v tto souvislosti připomn, "že neudržitelnm momentem použvn prva je jeho aplikace vychzejc pouze z jazykovho vkladu; jazykov vklad představuje toliko prvotn přiblžen se k aplikovan prvn normě, je vchodiskem pro objasněn a ujasněn si jejho smyslu a čelu (k čemuž slouž i řada dalšch postupů, jako logick a systematick vklad, vklad e ratione legis, atd.); srov. vše citovan nlez sp. zn. III. S 258/03. A v nlezu sp. zn. Pl. S 21/96 ze dne 4. nora 1997 (nlez č. 13, sv. 7 SbNU, str. 87, 96) stavn soud v jinm kontextu uvedl: "Soud ... nen absolutně vzn doslovnm zněnm zkonnho ustanoven, nbrž se od něj sm a mus odchlit v přpadě, kdy to vyžaduje ze zvažnch důvodů čel zkona, historie jeho vzniku, systematick souvislost nebo někter z principů, jež maj svůj zklad v stavně konformnm prvnm řdu jako vznamovm celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnut soudu se mus zakldat na racionln argumentaci.". Tyto zvěry lze nepochybně vzthnout i na interpretaci napadench vpovědnch důvodů ve vztahu k družstevnmu bytu.
67. stavn soud po provedenm řzen konstatuje, že nejsou dny důvody ke zrušen ustanoven 711 odst. 1 psm. g) a ustanoven 711 odst. 1 psm. h) občanskho zkonku, neboť tato ustanoven in abstracto a zejmna v kontextu zvlštnch ustanoven o njmu bytu ( 685 a nsl. občanskho zkonku), kter napadena nebyla a jejichž stavnost neměl stavn soud možnost komplexně posoudit, nejsou v rozporu s čl. 1 odst. 1 stavy a s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2 a 4, čl. 10 odst. 2 a čl. 14 odst. 1 Listiny, a proto nvrh Obvodnho soudu pro Prahu 7 podle 70 odst. 2 zkona o stavnm soudu zamt. stavn soud však považuje za důležit na tomto mstě zdůraznit, že tento zvěr nebrn tomu, aby stavnost napadench ustanoven v jinm kontextu, zejmna při komplexnm posouzen stavnosti všech ustanoven čsti VIII. hlavy VII. oddlu IV. občanskho zkonku, nemohla bt posouzena odlišně.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková a Pavel Holländer a k jeho odůvodnění soudci Dagmar Lastovecká, Jiří Nykodým a Eliška Wagnerová.