Ve věci návrhu na zrušení § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině 244/2010 účinný od 01.01.2012
| Schválené: | 08.07.2010 |
| Účinnost od: | 01.01.2012 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Popření a určení rodičovství (otcovství, mateřství). |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2010 v plénu ve složení předseda soudu Pavel Rychetský a soudci František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Z. S. a II. senátu Ústavního soudu na zrušení § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu jako účastníků řízení takto:
*Pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 44, nález č. 33, str. 399
Ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, se ruší dnem 31. prosince 2011.
Odůvodněn:
I.
Rekapitulace nvrhu
A.
Okolnosti, jež vedly k podn stavn stžnosti veden pod sp. zn. II. S 405/09
1. Včas a řdně podanou stavn stžnost, evidovanou pod sp. zn. II. S 405/09, se stěžovatel domhal, aby stavn soud svm nlezem zrušil usnesen Nejvyššho soudu ze dne 17. prosince 2008, č. j. 30 Cdo 1493/2008- 69, rozsudek Krajskho soudu v Brně ze dne 11. řjna 2007, č. j. 13 Co 375/2006-35, a rozsudek Okresnho soudu v Jihlavě ze dne 2. srpna 2006, č. j. 21 C 36/2006-14, pro tvrzen porušen zkladnch prv stěžovatele, kter jsou zaručena čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 39 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") a čl. 6, čl. 8 a čl. 13 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva"). Spolu s tm se stěžovatel domhal zrušen čsti 57 odst. 1 zkona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve zněn pozdějšch předpisů, ve slovech "do šesti měsců".
2. Ve sv stavn stžnosti stěžovatel uvedl, že byl na zkladě zkonn domněnky otcovstv manžela matky podle 51 odst. 1 zkona o rodině zapsn do matriky jako otec narozenho L. S. V řjnu thož roku však manželka stěžovatele poždala, aby se odstěhoval ze společnho bytu, čemuž stěžovatel podle svho tvrzen nerozuměl prvě s ohledem na nedvn narozen syna L. a rovněž vzhledem k tomu, že s manželkou společně plnovali vstavbu rodinnho domu. Stěžovatel pak v listopadu thož zjistil, že jeho manželka již nejmně dva roky udržuje poměr s jinm mužem. Když pak v prosinci manželka společn byt opustila, při klidu společn šatn skřně stěžovatel nalezl mezi cennostmi negativ filmu, jenž zčsti obsahoval rodinn fotografie a zčsti zznam mileneckho dobrodružstv stěžovatelovy manželky s jejm milencem. Stěžovatel pojal podezřen, že nen otcem v noru narozenho dtěte - i s ohledem na to, že v době jeho počet byl na služebn cestě. Rozhodl se tedy provst test DNA u akreditovan společnosti Generi Biotech s. r. o. Test potvrdil, že stěžovatel nen biologickm otcem L. S.
3. Stěžovatel ve sv stžnosti rovněž uvedl, že mu v rmci rozvodovho řzen manželka navrhovala řešen otzky skutečnho otcovstv druhho narozenho dtěte, pokud on ustoup ze svch prvnch nroků v rmci majetkovho vypořdn jejich společnho jměn. Ve svm vyjdřen k stavn stžnosti k tomu (již bval) manželka stěžovatele uvedla: "Je pravda, že jsem v rmci vypořdn společnho jměn manželů nabzela stěžovateli komplexn řešen tak, že budeme řešit otzku otcovstv a požadovala jsem na něm, aby [po mně] nechtěl vyplatit tržn hodnotu družstevnho bytu, kter na mě byl převeden bezplatně mmi prarodiči za trvn manželstv a tudž pokud jsem musela vyplatit stěžovateli polovinu tržn hodnoty družstevnho bytu, byl značně finančně zvhodněn, takže dnes nemůže tvrdit, že můj postoj je nemorln. Byl to stěžovatel, kdo striktně trval na svch prvech a na majetkovm vyrovnn, kter bylo sice v souladu se zkonem, ale rozhodně nebylo v pořdku z hlediska faktickho". Jak vše uvedeno, stěžovatel na toto "komplexn řešen" nepřistoupil.
4. Namsto toho podal stěžovatel dne 17. 1. 2005 sttnmu zastupitelstv podnět k podn nvrhu na popřen otcovstv ve smyslu 62 zkona o rodině. Tomu však Nejvyšš sttn zastupitelstv nevyhovělo. V odpovědi stěžovateli ze dne 18. 7. 2005 sttn zstupkyně uvedla, že takov nvrh je "opatřenm zcela vjimečn povahy", přičemž do "ustlench statusovch poměrů dtěte lze jejm prostřednictvm zashnout mimo jin jen za splněn zkonem stanoven podmnky zjmu dtěte na popřen otcovstv" Zdůraznila, že by to bylo možn "pouze v přpadě, že lze spolehlivě prokzat, že muž, jemuž svědč zkonn domněnka otcovstv, dtě nezplodil". Prvě tuto skutečnost nepovažovala sttn zstupkyně za prokzanou. Uvedla, že "důkaz znaleckm posudkem v rmci šetřen podnětu ... provst nelze", zroveň však vsledek testu DNA provedenho soukromou společnost "v ždnm přpadě nen důkazem, o kter by mohlo bt přpadně opřeno žalobn tvrzen nejvyšš sttn zstupkyně". Podle sdělen sttn zstupkyně manželka stěžovatele "na sttnm zastupitelstv uvedla, že v době rozhodn pro počet se intimně stkala (pouze se stěžovatelem) a že s přpadnou čast svou a syna L. na znaleckm posudku nesouhlas". Obdobnou odpověď stěžovatel obdržel i na svoji ždost o přezkoumn vyřzen jeho původnho podnětu v zř 2005.
5. Dne 7. 3. 2006 byla Okresnmu soudu v Jihlavě doručena žaloba stěžovatele o popřen otcovstv k nezletilmu L. S. Napadenm rozsudkem tohoto soudu ze dne 2. 8. 2006 byla žaloba s ohledem na marn uplynut prekluzivn lhůty podle 57 odst. 1 zkona o rodině zamtnuta. O nhradě nkladů řzen však okresn soud rozhodl s použitm ustanoven 150 o. s. ř. a žalovan (bval manželce stěžovatele) nhradu nkladů řzen nepřiznal z důvodu hodnho zvlštnho zřetele. Tento důvod okresn soud spatřoval předevšm ve skutečnosti, že dle anonymnho znaleckho posudku nebyl stěžovatel biologickm otcem dtěte a dle ve skutečnosti, že v době trvn manželstv měla bval manželka stěžovatele poměr s jinm mužem, přičemž tato skutečnost byla prokzna v rozvodovm řzen. K odvoln stěžovatele Krajsk soud v Brně rozsudek soudu prvnho stupně napadenm rozsudkem ze dne 11. řjna 2007 potvrdil, vrok o nhradě nkladů však změnil tak, že stěžovatel byl povinen nahradit sv bval manželce nklady řzen, neboť si žalobce podle nzoru krajskho soudu musel bt vědom, že dle platn prvn pravy jeho žaloba nemůže obstt. Nejvyšš soud nsledně napadenm usnesenm ze dne 17. 12. 2008 stěžovatelovo dovoln odmtl, neboť neshledal důvod přpustnosti podle 237 odst. 1 psm. c) o. s. ř.
B.
Argumenty stěžovatele vztahujc se k nestavnosti 57 odst. 1 zkona o rodině
6. Stěžovatel spatřoval v postupu soudů, jež aplikovaly napaden ustanoven 57 odst. 1 zkona o rodině, porušen svho zkladnho prva na ochranu rodinnho a soukromho života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 odst. 2 mluvy (nže body 7 až 9). Zroveň uvedl, že aplikac ustanoven 57 odst. 1 ve spojen s ustanovenm 62 zkona o rodině došlo k porušen jeho zkladnho prva domhat se stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a rovněž čl. 6 a 13 mluvy (nže bod 11). Konečně stěžovatel upozornil i na dotčen zkladnho prva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny, nže bod 12). Vedle zrušen napadench rozhodnut obecnch soudů tedy ve sv stavn stžnosti rovněž navrhl, aby stavn soud dotčen ustanoven zrušil. Na podporu svho nvrhu uvedl stěžovatel nsledujc argumenty.
7. Za prv, podle nzoru stěžovatele stanoven počtku běhu zkonn prekluzivn lhůty pro podn nvrhu na popřen otcovstv k okamžiku, kdy se domněl otec dozv, že se narodilo dtě, neobstoj z hlediska zkladnho prva na ochranu rodinnho a soukromho života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 odst. 2 mluvy. S odkazem na rozhodovac praxi Evropskho soudu pro lidsk prva (dle jen "Evropsk soud" nebo "ESLP"), konkrtně rozsudek ve věci Kroon a dalš proti Nizozem [rozsudek sentu ESLP ze dne 27. 10. 1994, stžnost č. 18535/91, všechna dle citovan rozhodnut Evropskho soudu jsou dostupn v databzi HUDOC, http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/Case-Law/HUDOC/HUDOC+database/], se stěžovatel domnv, že čl. 8 mluvy zaručuje zrušen (anulovn) rodinnch vazeb, kter nejsou vsledkem biologickho spojen, aby biologick a společensk realita převžila nad prvnmi domněnkami a nad požadavkem prvn jistoty vztahů, a aby jakkoliv domněnka otcovstv mohla bt činně vyvrcena. Stěžovatel poukzal i na rozsudek ESLP ve věci Shofman proti Rusku [rozsudek sentu ESLP ze dne 24. 2. 2006, stžnost č. 74826/01], kde podle nzoru stěžovatele Evropsk soud rozhodoval o tměř identickch skutkovch a prvnch okolnostech. Podle tohoto rozsudku je odepřen pravy statusovch poměrů dtěte, určench na zkladě zkonn domněnky otcovstv, v důsledku prekluzvn lhůty pro podn žaloby na popřen otcovstv, kter je vzna na okamžik, kdy se otec určen zkonnou domněnkou dozvěděl o narozen dtěte, v rozporu s mluvou. Zaveden popěrn lhůty pro popřen otcovstv je podle Evropskho soudu ospravedlniteln snahou zajistit prvn jistotu v rodinnch vztazch a chrnit zjmy dtěte, ovšem pouze v přpadech, kdy stěžovatel s jistotou věděl nebo měl důvody se domnvat, že nebyl otcem nezletilho dtěte od prvnho dne života dtěte, ale z důvodu nesouvisejcch se zkonem nepodnikl ždn kroky k popřen otcovstv v zkonn lhůtě (stěžovatel odkazuje i na dalš rozhodnut Evropskho soudu - rozhodnut sentu ESLP o nepřijatelnosti ze dne 19. 10. 1999, Yildirim proti Rakousku, stžnost č. 34308/96 a rozsudek sentu ESLP ze dne 28. 11. 1984, Rasmussen proti Dnsku, stžnost č. 8777/79).
8. Na neudržitelnost stvajc prvn pravy podle stěžovatele opakovaně poukazuje sm stavn soud. Stěžovatel v t souvislosti odkzal na usnesen sp. zn. III. S 289/07 ze dne 26. 4. 2007 a usnesen sp. zn. III. S 1506/07 ze dne 17. 1. 2008 (obě, stejně jako dalš cit. rozhodnut stavnho soudu, jsou dostupn v databzi NALUS, http://nalus.usoud.cz). Vedle toho tak stěžovatele odkzal na nlez sp. zn. II. S 568/06 ze dne 20. 2. 2007 (N 33/44 SbNU 399*), kde stavn soud s odkazem na odbornou literaturu konstatoval, že "rodina představuje primrně biologickou vazbu, pak sociln institut, kter je teprve nsledně anticipovn prvn pravou".
9. Stěžovatel v t souvislosti uvedl, že popěrn lhůta nijak neupevňuje důvěru v osobnch vztazch, neboť vede spše k tomu, aby zkonn otec aktivně zjišťoval sv biologick otcovstv v průběhu šesti měsců po narozen dtěte. Prvn regulace mus respektovat sociln přesahy jeho vztahu k nezletilmu dtěti. Přbuzensk poměr m totiž zcela zsadn vznam pro samotn vvoj dtěte, jeho duševn rovnovhu, na rozvoj jeho osobnosti a jeho zařazen ve společnosti. V přpadě stěžovatele ale takovto vazba chyb. Navc z jeho zkonnho postaven vyplv řada povinnost, kromě vyživovac povinnosti tak napřklad povinnost pečovat řdně o vchovu dtěte. Plněn těchto povinnost vyžaduje citov, časov a materiln investice, aniž je zajištěno, že samo dotčen nezletil dtě později nebude chtt doshnout změny svch statusovch poměrů a zprostit se tak možnch zvazků vůči stěžovateli. To vede ke zřejmmu nepoměru mezi povinnostmi stěžovatele a předpokldanmi povinnostmi dtěte.
10. Samotn dtě je přitom předmětnou situac podle nzoru stěžovatele rovněž dotčeno. Nezletil dtě m na zkladě čl. 8 mluvy prvo na vznik prvnho vztahu se svm skutečnm (biologickm) otcem (zde stěžovatel poukazuje na rozsudek sentu ESLP ze dne 7. 2. 2002, Mikulić proti Chorvatsku, stžnost č. 53176/99) a m rovněž prvo znt svůj původ, jež garantuje čl. 7 mluvy o prvech dtěte (vyhlšena pod č. 104/1991 Sb.).
11. Za druh dochz podle nzoru stěžovatele aplikac ustanoven 57 odst. 1 ve spojen s ustanovenm 62 zkona o rodině k porušovn zkladnho prva domhat se stanovenm postupem svho prva u nezvislho a nestrannho soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a rovněž čl. 6 a 13 mluvy. Platn prvn prava totiž neumožňuje zpochybňovat otcovstv, pokud uběhne zkonn popěrn lhůta. Ačkoliv zkon o rodině umožňuje zkonnmu otci podat podnět Nejvyššmu sttnmu zastupitelstv k podn nvrhu na popřen otcovstv, nejsou dny ždn činn procesn prostředky, jak podn takovho nvrhu vynutit. Vedle toho z odpovědi Nejvyššho sttnho zastupitelstv na podnět stěžovatele vyplv, že Nejvyšš sttn zastupitelstv nedisponuje činnmi prostředky, jak prvn ochranu stěžovatelovch zkladnch prv zajistit (stěžovatel v t souvislosti poukzal na nemožnost Nejvyššho sttnho zastupitelstv nařdit znaleck zkoumn DNA dtěte, přičemž však nen možn použt vsledky DNA testů provedench z iniciativy otce u soukrom společnosti). Konečně stěžovatel upozornil na někter rozhodnut stavnho soudu, kde stavn soud apeloval, aby Nejvyšš sttn zastupitelstv přehodnotilo svůj přstup, kdy se odmt zabvat podněty na podn nvrhu na popřen otcovstv ve smyslu 62 zkona o rodině s poukazem na absenci zjmu dtěte na pravě poměrů (vedle usnesen cit. v bodu 8 vše stěžovatel odkzal na usnesen sp. zn. IV. S 158/06 ze dne 24. 4. 2006 a usnesen sp. zn. IV. S 466/07 ze dne 28. 5. 2007).
12. Nakonec stěžovatel upozornil i na dotčen svch majetkovch zkladnch prv. Porušen prva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny lze spatřovat v povinnosti plnit za biologick rodiče, přpadně za stt, jakož i v důsledku toho, že dtě bude do doby dosažen věku 18 let jeho neopomenutelnm dědicem.
C.
Postoupen nvrhu na zrušen 57 odst. 1 zkona o rodině plnu stavnho soudu
13. Usnesenm ze dne 23. června 2009 č. j. II. S 405/09-58 dospěl II. sent stavnho soudu k zvěru, že uplatněnm 57 odst. 1 zkona o rodině ve slovech "do šesti měsců" nastala skutečnost, kter je předmětem stavn stžnosti, a stěžovatel zroveň tvrdil rozpor uvedenho ustanoven s stavnm pořdkem. Z tohoto důvodu stavn soud postoupil jeho nvrh na zrušen uvedenho ustanoven k rozhodnut plnu stavnho soudu podle čl. 87 odst. 1 psm. a) stavy.
14. Současně ale sent stavnho soudu uvedl, že předmětn skutečnost nastala uplatněnm celho ustanoven 57 odst. 1 zkona o rodině. Pokud by totiž došlo pouze k vytrhnut lhůty k popřen otcovstv ve slovech "do šesti měsců", jak navrhuje stěžovatel, tak by v přpadě vyhověn tomuto nvrhu stavn soud vlastně vytvořil zcela novou zkonnou normu stanovujc, že manžel matky dtěte může popřt otcovstv k dtěti kdykoliv, čmž by došlo ke kolizi se zkladnmi prvy dtěte na ochranu soukromho a rodinnho života podle čl. 8 mluvy, čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 8 odst. 1 mluvy o prvech dtěte, resp. se široce pojmanm zjmem dtěte, jehož sledovn mus bt přednm hlediskem při jakkoli činnosti tkajc se dět, ať už uskutečňovan veřejnmi nebo soukrommi zařzenmi sociln pče, soudy, sprvnmi nebo zkonodrnmi orgny podle čl. 3 odst. 1 mluvy o prvech dtěte, resp. s garanc zvlštn ochrany dět a mladistvch podle čl. 32 odst. 1 Listiny.
15. K tomu sent stavnho soudu dodal, že ustanoven 57 odst. 1 zkona o rodině je v rozporu s prvem na respektovn soukromho a rodinnho života otce dtěte ve smyslu, jak vyplv z rozsudku ESLP ve věci Shofman proti Rusku (cit. v bodu 7), s prvem na informačn sebeurčen otce dtěte jako komponentu prva na ochranu jeho soukrom, a konečně s prvem na existenci činnho prvnho prostředku k ochraně zkladnch prv ve smyslu čl. 13 mluvy. Nestavnost 57 odst. 1 zkona o rodině podle nzoru sentu stavnho soudu spočv předevšm v nevyvženosti zkladnch prv a zjmů otce dtěte, jehož otcovstv bylo určeno na zkladě prvn domněnky otcovstv, dtěte a jeho matky. Nelze přitom vyloučit ani zvěr o nestavnosti zmněnho ustanoven pro rozpor s vlastnmi zjmy dtěte. Proto sent stavnho soudu rozhodl podle 78 odst. 2 zkona o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., (dle tž jen "zkon o stavnm soudu") o tom, že předlož nvrh na zrušen celho ustanoven 57 odst. 1 zkona o rodině, kter bylo v dan věci aplikovno, čmž plnu stavnho soudu vytvoř procesn prostor pro komplexn posouzen v kolizi stojcch zkladnch prv.
II.
Rekapitulace vyjdřen častnků řzen
16. stavn soud si vyždal spisovou dokumentaci a vyzval častnky řzen, aby se vyjdřili k nvrhu na zrušen napadenho ustanoven. K vyjdřen vyzval s ohledem na jeho působnost i Ministerstvo spravedlnosti.
17. Sent ve svm vyjdřen podepsanm jeho předsedou Přemyslem Sobotkou uvedl, že napaden ustanoven je v zkoně od počtku jeho platnosti s činnost od 1. dubna 1964, aniž by bylo dotčeno jakoukoliv změnou. Poněvadž byl Sent ustaven až v roce 1996, je zřejm, že na schvlen tohoto ustanoven neparticipoval.
18. Poslaneck sněmovna ve svm vyjdřen podepsanm jej mstopředsedkyn Miroslavou Němcovou shrnula relevantn čsti důvodov sprvy k přslušnmu vldnmu nvrhu zkona o rodině, jehož součst bylo i napaden ustanoven, jakož i legislativn proces v Nrodnm shromžděn Československ socialistick republiky v jeho III. volebnm obdob. Zroveň dodala, že přes rozshlou novelizaci zkona o rodině v nsledujcch letech nebylo doposud napaden ustanoven novelizovno.
19. Ministerstvo spravedlnosti ve svm vyjdřen uvedlo, že prvn prostředky k určen otcovstv vychzej z několika společenskch požadavků. Tm zkladnm je předevšm ten, aby dtě mělo oba sv rodiče. Dalšm je požadavek, aby se prvn vztah v co největšm počtu přpadů ztotožňoval i se vztahem biologickm. V neposledn řadě je pak ždouc, aby byl tento vztah určen v co možn nejkratš době po narozen dtěte, což naplňuje požadavek maximln stability prvnho vztahu rodiče a dtěte. Při uplatňovn všech těchto požadavků je nutn řdit se zejmna zsadou ochrany zjmů dtěte. Ve věci stěžovatele je podle Ministerstva spravedlnosti prokzna neexistence biologickho vztahu mezi stěžovatelem a 2. vedlejšm častnkem (tj. dtětem, jehož otcovstv stěžovatel popr). Je důležit posoudit otzku, zda udržen nesouladu prvnho vztahu se stavem faktickm je v zjmu dtěte či nikoli. Za těchto okolnost měl nejvyšš sttn zstupce vce zvžit svou možnost podat nvrh na popřen otcovstv, neboť uveden skutečnosti naplňuj zkonn podmnky, za kterch je možn k tomuto kroku přistoupit. Nen možn v tomto přpadě vystačit pouze s obecnm tvrzenm, že popřen otcovstv muže, kter zjevně nen biologickm otcem dtěte, a kter k tomuto dtěti nem ani jin citov, pro dtě prospěšn vztah, nen v zjmu dtěte. Ministerstvo spravedlnosti ale nesouhlas s nvrhem zrušit napaden ustanoven zkona o rodině, nbrž i s ohledem na to, že se současn prvn stav a dosavadn praxe orgnů justice probhajc v jeho mezch, dostv v některch přpadech do rozporu s judikaturou stavnho soudu a Evropskho soudu, navrhuje přistoupit k jeho legislativn změně. Ta by měla zpřesnit podmnky, za kterch je možn podat nvrh na popřen otcovstv i po uplynut zkonem stanoven lhůty v přpadech, kdy nen v zjmu dtěte ani v zjmu otce zapsanho do matriky zachovn nesouladu prvnho vztahu a stavu faktickho.
20. Veřejn ochrnce prv sice nen častnkem řzen o nvrhu stěžovatele na zrušen ustanoven 57 odst. 1 zkona o rodině, ale jako kolizn opatrovnk nezletilho L. S. v řzen o stavn stžnosti se vyjdřil i k tomuto nvrhu. Ve svm vyjdřen nedoporučil nvrhu vyhovět s ohledem na ustlen systm prvnch domněnek otcovstv a časov omezen možnosti poprn otcovstv odůvodněn potřebou stability rodiny jako zkladn společensk jednotky. Současně poukzal na evidentn střet několika oprvněnch stavou chrněnch zjmů - vedle legitimnho zjmu na popřen "matrikovho otcovstv" v konkurenci s exaktně zjištěnm otcovstvm biologickm a prva dtěte znt sv rodiče je třeba respektovat i prvo matky na ochranu jej cti a soukrom a prvo dtěte na nezasahovn do jeho soukromho života, cti a dobr pověsti. Současně zdůraznil neexistenci zkonn pravy, kter by umožnila soudům ukldat častnkům (matrikovmu otci, matce a dtěti) povinnost podrobit se testům DNA a riziko pořizovn takovch testů pokoutnm způsobem.
III.
Dikce napadenho prvnho předpisu
21. Ustanoven 57 odst. 1 zkona o rodině zn: "Manžel může do šesti měsců ode dne, kdy se dozv, že se jeho manželce narodilo dtě, popřt u soudu, že je jeho otcem."
IV.
stavn konformita legislativnho procesu
22. Podle 68 odst. 2 zkona o stavnm soudu zjišťuje stavn soud v řzen o zrušen zkonů a jinch prvnch předpisů, zda napaden zkon nebo jin prvn předpis byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Jak vyplv již z vyjdřen častnků řzen, napaden ustanoven bylo součst původnho zněn zkona o rodině z roku 1963, přičemž za tuto dobu nedoznalo jeho zněn ždn změny. Posouzen legislativnho procesu by tedy znamenalo posuzovat soulad s již neplatnmi stavnmi předpisy platnmi v době přijet zkona. Vychzeje z 66 odst. 2 zkona o stavnm soudu, podle kterho je nepřpustn nvrh, jestliže stavn zkon, s nmž je podle nvrhu přezkoumvan předpis v rozporu, pozbyl před doručenm nvrhu stavnho soudu platnosti, tak stavn soud uvd, že v přpadě prvnch předpisů vydanch před nabytm činnosti stavy dne 1. ledna 1993 je oprvněn přezkoumvat pouze jejich obsahov soulad se stvajcm stavnm pořdkem, nikoliv však stavnost procedury jejich vzniku a dodržen normotvorn kompetence (srov. nlez ze dne 27. řjna 1999 sp. zn. Pl. S 10/99, N 150/16 SbNU 115, 290/1999 Sb.). Z tohoto důvodu nemohl stavn soud posuzovat uvedenou proceduru ani v tto věci.
V.
Vlastn přezkum
A.
Vchodiska přezkumu z hlediska prva na ochranu soukromho a rodinnho života
23. Prvo na ochranu soukromho a rodinnho života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 mluvy brn orgnům veřejn moci svvolně zasahovat do tak intimn sfry každho jednotlivce, jakou představuj vztahy mezi rodiči a dtětem. Tyto vztahy jsou nejpřirozenějšm vrazem lidsk identity a prvo v demokratick a svobodn společnosti mus respektovat jejich existenci. Smysl a povaha rodinnch vztahů a rodinnho soužit totiž nen primrně prvn; prvo pouze přiznv ochranu jejich reln existenci. Tato ochrana pak nemůže bt zabezpečena pouze povinnost zdržet se určitch zsahů ze strany veřejn moci. Stt je současně povinen přijmout takovou prvn pravu, jež zaruč prvn uznn rodinnch vztahů a vymez jejich obsah jak ve vztazch mezi rodinnmi přslušnky navzjem, tak vůči třetm osobm.
24. Z povahy věci mus prvn vymezen rodiny reflektovat předevšm existenci biologickch vztahů. Z toho vyplv i požadavek, aby prvn určen otcovstv, nejedn-li se o přpad osvojen, odpovdalo skutečnmu biologickmu otcovstv. Tento požadavek se přitom promt i do subjektivnho prva otce dtěte, aby bylo jeho biologick otcovstv respektovno ze strany veřejn moci. Odpovd mu i prvo dtěte znt sv biologick rodiče, vslovně vyjdřen v čl. 7 odst. 1 mluvy o prvech dtěte.
25. Vznam biologickch vazeb pro prvn vymezen rodiny již stavn soud zdůraznil ve svm nlezu sp. zn. II. S 568/06 ze dne 20. 2. 2007 (N 33/44 SbNU 399). V něm stavn soud rozhodoval o stavn stžnosti, jež souvisela s popěrnou žalobou nejvyššho sttnho zstupce ve smyslu 62 zkona o rodině, podanou z podnětu babičky dtěte, jež zpochybňovala otcovstv prvnho otce k dtěti sv zesnul dcery. stavn soud v tomto nlezu konstatoval, že "tam, kde se dostane do konfliktu zjem osob pokrevně přbuznch, u nichž prokazatelně existuj i sociln vazby tvořc typick rysy rodiny, se zjmem osob nepřbuznch, mezi nimiž a dtětem se v minulosti sice rovněž vytvořily v důsledku dletrvajcho společnho soužit shora zmněn vazby emočn, sociln a dalš, kter by jinak naplňovaly rysy tzv. de facto rodinnch svazků, je třeba - nen-li zde jin nalhav důvod - poskytnout ochranu těm rodinnm vztahům, kter naplňuj vedle vazeb emočnch a socilnch i vztah pokrevnho přbuzenstv".
26. Na druhou stranu, zabezpečen obecnho požadavku shody biologickho a prvnho otcovstv nemůže vst k nepřiměřenmu zsahu do soukromho života rodičů dtěte, jenž by spočval v povinnosti sdělit orgnům veřejn moci skutečnosti z jejich intimnho života. To by bylo nezbytn v přpadě, že otzka otcovstv mus bt určena mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. Takovto požadavek by ale zsadnm a z hlediska prva na ochranu soukromho a rodinnho života nepřiměřenm způsobem zasahoval do soukrom sfry jednotlivců, do existence vzjemn důvěry rodičů dtěte. Prvn otcovstv rodičů je tak určovno na zkladě domněnek, kter vychzej z kulturnho rmce společnosti a umožňuj, aby k určen otcovstv došlo bez nadměrnch formlnch požadavků. Tomu odpovd i tzv. prvn domněnka otcovstv vyjdřen v 51 odst. 1 zkona o rodině, podle něhož se stručně řečeno považuje za otce dtěte manžel matky. Uveden domněnka, jež nachzela sv vyjdřen již v řmskm prvu (pater est quem nuptiae demonstrant, tedy "otcem je ten, kdo se s ženou oženil"), tak vychz z předpokladu, že manžel matky je zroveň i skutečnm otcem dtěte.
27. Samotn domněnka však pochopitelně nemůže zaručit skutečnou existenci shody prvnho a biologickho otcovstv. Přpadn rozpor mezi prvnm a biologickm otcovstvm tak vyvolv legitimn otzku, jakm způsobem m bt z prvnho hlediska zabezpečeno jeho odstraněn. Nelze přitom opomenout ani skutečnost, že takovto stav zroveň zvažnm způsobem zasahuje do soukrom sfry prvnho otce, kter nen biologickm otcem a jehož prvn otcovstv bylo určeno pouze na zkladě domněnky otcovstv. Tm se promt i do jeho soukromho a rodinnho života ve vznamu, jak tento pojem vymezuje čl. 10 odst. 2 Listiny, a zroveň může zasahovat i do prva dtěte znt sv rodiče ve smyslu čl. 7 odst. 1 mluvy o prvech dtěte (srov. vše body 23 a 24 tohoto nlezu).
28. Prvě k odstraněn rozporu mezi prvnm a biologickm otcovstvm slouž popěrn žaloba otce podle napadenho 57 odst. 1 zkona o rodině. Toto ustanoven se dotk primrně prvnho postaven prvnho otce a dtěte plynoucch z jejich předpokldanho rodinnho vztahu. čel sledovan tmto ustanovenm lze nepochybně považovat za souladn se zjmem, aby prvn určen otcovstv odpovdalo biologickmu otcovstv. V obecn rovině lze tento zvěr shledat kompatibiln rovněž s prvem dtěte znt sv rodiče, kter je vslovně vyjdřeno v čl. 7 odst. 1 mluvy o prvech dtěte.
29. Přesto však nelze požadavek shody prvnho a biologickho otcovstv považovat za absolutn. Prvn vztah otce a dtěte totiž nen jen mechanickou reflex existence biologickho vztahu, nbrž s postupem času se může i při absenci tohoto vztahu vyvinout mezi prvnm otcem a dtětem takov sociln a citov vazba, jež z hlediska prva na ochranu soukromho a rodinnho života bude rovněž požvat prvn ochrany. V takovm přpadě bude dalš trvn prvnch vztahů zvisl na vce faktorech, mezi nimiž bude zjem dtěte hrt důležitou roli - podle čl. 3 odst. 1 mluvy o prvech dtěte mus bt přednm hlediskem pro rozhodovn orgnů veřejn moci, přičemž však m dtě na zkladě čl. 7 odst. 1 tto mluvy rovněž prvo znt sv biologick rodiče. Relevanci z hlediska posouzen ale nelze upřt ani zjmu biologickho otce, jenž nen v postaven prvnho otce a o toto postaven usiluje, ani zjmu prvnho otce, jenž zase nen otcem biologickm a sm broj proti svmu prvnmu otcovstv. Šetřit je rovněž třeba prvo na ochranu soukromho a rodinnho života matky dtěte.
30. S ohledem na uveden okolnosti je nezbytn zabvat se otzkou, zda z prva na ochranu rodinnho a soukromho života, zaručenho prvnmu otci dtěte čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 mluvy, vyplv jeho prvo domhat se toho, aby orgn veřejn moci svm rozhodnutm odstranil prvn stav, kdy prvn otcovstv neodpovd biologick realitě, a pokud ano, za jakch podmnek. Při hledn odpovědi na tuto otzku je pak třeba vžit dalš prva a zjmy, vymezen v předchozm bodu nlezu.
31. stavn soud se přmo touto otzkou dosud nezabval. Ve sv rozhodovac praxi byl konfrontovn předevšm s stavnmi stžnostmi stěžovatelů, jež směřovaly proti vyrozuměn nejvyššho sttnho zstupce o tom, že jejich podnět k podn žaloby na popřen otcovstv ve smyslu 62 zkona o rodině se odkld. V tto souvislosti stavn soud opakovaně uvedl s poukazem na vše uveden rozhodnut Evropskho soudu, že "stvajc prvn stav, kdy manžel m prvo popřt otcovstv jen ve lhůtě šesti měsců od narozen dtěte ... a kdy Nejvyšš sttn zastupitelstv odmtne zmněnou žalobu podat, může za určitch okolnost kolidovat zejmna s čl. 8 mluvy ... a samozřejmě tak se zkladnmi prvy a svobodami zaručenmi stavnm pořdkem ..." (usnesen sp. zn. III. S 289/07 ze dne 26. dubna 2007, usnesen sp. zn. III. S 1506/07 ze dne 17. ledna 2008). Zroveň přitom stavn soud apeloval na Nejvyšš sttn zastupitelstv, aby při rozhodovn o tom, zda žalobu podle 62 zkona o rodině pod či nikoliv, vzalo v vahu rozhodovac činnost Evropskho soudu při vkladu čl. 8 mluvy.
32. Podle něj maj smluvn stty nejen povinnost chrnit jednotlivce před svvolnmi činy veřejnch řadů, nbrž i pozitivn povinnost zajistit činn respektovn soukromho a rodinnho života. To může znamenat i povinnost přijmout opatřen, kter se dotkaj prvnch vztahů mezi jednotlivci (srov. rozsudek Mikulić proti Chorvatsku, cit. v bodu 10, bod 57, a dalš tam citovan rozhodnut). Přitom je nutno brt ohled na spravedlivou rovnovhu, kter mus bt dosaženo mezi konkurujcmi si zjmy jednotlivce a společnosti jako celku. V obou přpadech m stt určitou mru uvžen (srov. rozsudek Mikulić proti Chorvatsku, cit. v bodu 10, bod 58, a dalš tam citovan rozhodnut). Limity tohoto uvžen naznačuje dalš judikatura Evropskho soudu.
33. V rozsudku Kroon proti Nizozemsku (cit. v bodu 7) Evropsk soud uvedl, že nen dovoleno, aby prvn domněnka převažovala nad biologickou a společenskou realitou, aniž by byl brn zřetel na jak zjištěn skutečnosti, tak přn dotčench osob. Na tento zvěr Evropsk soud navzal v rozsudku Shofman proti Rusku (cit. v bodu 7), v němž konstatoval porušen zkladnho prva stěžovatele vyplvajcho z čl. 8 mluvy v důsledku nemožnosti popřt otcovstv. Dotčen prvn prava totiž takovouto možnost připouštěla pouze ve lhůtě jednoho roku od okamžiku, co se osoba ředně zapsan do matriky jako otec dozvěděla o zapsn narozen dtěte. Uvedenm rozsudkem nebylo shledno porušen mluvy v důsledku samotn existence ročn popěrn lhůty, nbrž až v důsledku jejho navzn na okamžik, kdy se manžel matky dtěte dozv o zapsn narozen dtěte, přičemž nebyl dn jin prostředek, kterm by se prvn domněnkou určen otec domohl popřen otcovstv za situace, kdy bylo i soudem uznno, že nen biologickm otcem.
34. Samotnou popěrnou lhůtu přitom Evropsk soud akceptoval už ve svch dřvějšch rozhodnutch, když zdůraznil, že zaveden promlčec lhůty na zahjen řzen o otcovstv je ospravedlniteln snahou zajistit prvn jistotu v rodinnch vztazch a chrnit zjmy dtěte (rozsudek Rasmussen proti Dnsku, cit. v bodu 7, bod 41). V jin věci zase shledal, že jakmile vypršela promlčec lhůta, aby mohl stěžovatel zpochybnit otcovstv, byla větš vha přiznna chrněnm zjmům dtěte než zjmům stěžovatele na vyvrcen otcovstv (rozhodnut o přijatelnosti Yildirim proti Rakousku, cit. v bodu 7). Roli při tomto posouzen hraje i skutečnost, zda stěžovatel s jistotou věděl, nebo měl důvody se domnvat, že nen biologickm otcem dtěte od samotnho narozen a přitom nepodnikl ždn kroky k popřen svho prvnho otcovstv, založenho domněnkou. Při posuzovn dotčen čl. 8 mluvy tak jde spše o nastaven podmnek běhu popěrn lhůty než o jej samotnou existenci.
35. Posledně uveden rozhodnut Evropskho soudu pak stavn soud promtl i do posuzovn stavnch stžnosti, směřujcch proti postupu nejvyššho sttnho zstupce. V usnesen sp. zn. IV. S 2058/07 ze dne 27. 3. 2008 (U 3/48 SbNU 977) stavn soud uvedl, že "z obsahu podan stavn stžnosti se přitom jednoznačně podv, že stěžovatel měl vžn pochybnosti o svm otcovstv již v průběhu lhůty, ve kter mohl sv popěrn prvo podnm žaloby realizovat; pokud by takov pochybnosti nepojal, zajist by neměl ždn důvod verifikovat je pomoc jm vyždanho testu DNA. Pak však jev se stěžovatelovo ignorovn lhůty k podn žaloby (a to ať už pro jej neznalost nebo pro jin důvody) postupem - lpe řečeno "nepostupem" - vedoucm ve svm důsledku pro stěžovatele vyjdřitelnho prastarou, již Iustinianem formulovanou zsadou: "vigilantibus, non dormientibus iura subveniunt" - "prvo pomh bdělm, ne spcm". Prvotně tedy nikoliv sdělen Nejvyššho sttnho zastupitelstv adresovan stěžovateli po uplynut zkonn popěrn lhůty, ale stěžovatelem samotnm navozen situace přivodila - pro jeho žalobn nečinnost - stav, kdy vskutku bylo by možno jej obecně nahldnout jako rozporn se zkladnm prvem na respektovn soukromho života" (cit. SbNU, str. 981-982).
36. S přihldnutm k vše uvedenm zvěrům stavnho soudu a Evropskho soudu tedy lze shrnout, že otzka existence shody mezi biologickm a prvnm otcovstvm se promt do zkladnho prva osoby v postaven prvnho otce, kter tvrd, že nen biologickm otcem dtěte, na ochranu soukromho nebo rodinnho života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 mluvy a rovněž do prva dtěte znt sv rodiče, zakotvenho v čl. 7 odst. 1 mluvy o prvech dtěte. Určen prvnho otcovstv pouze na zkladě zkonn domněnky, aniž by byla dna dostatečn možnost prvnmi prostředky zpochybnit otzku shody prvnho a biologickho otcovstv a současně se domhat zrušen prvnho otcovstv v přpadě, že neodpovd otcovstv biologickmu, může za určitch okolnost představovat porušen tohoto prva. Nelze však dospět k zvěru, že trvn prvnho otcovstv, aniž by odpovdalo biologick realitě, znamen bez dalšho porušen zkladnho prva prvnho otce na soukrom a rodinn život ze strany veřejn moci. Je totiž nezbytn vzt v vahu, zda existuje zjem dtěte na trvn takovhoto stavu, jakož i to, zda prvn otec věděl nebo mohl vědět, že nen biologickm otcem, měl možnost domhat se před orgnem veřejn moci určen, že nen prvnm otcem, a nakonec zda tuto možnost i skutečně využil.
B.
Vlastn posouzen nvrhu
37. Předmětem stavněprvnho posouzen je v dan věci otzka, zda možnost popřen otcovstv během šestiměsčn lhůty, kter se odvj od okamžiku, kdy se manžel dozvěděl o narozen dtěte sv manželce, obstoj z hlediska stavně zaručench zkladnch prv prvnho otce, tedy osoby, jejž otcovstv k dtěti je prvem uznno z důvodu domněnky otcovstv manžela matky. stavn soud se problematikou stavnosti lhůt zabval opakovaně v řadě svch nlezů, přičemž konstatoval, že lhůta prima facie bez dalšho nevykazuje a ani nemůže vykazovat znaky protistavnosti; tyto pak mohou bt dny teprve "konkrtnmi okolnostmi" posuzovan věci, jinmi slovy "posouzen stavnosti lhůty je posouzenm kontextulnm" [nlez sp. zn. Pl. S 6/05 ze dne 13. 12. 2005 (N 226/39 SbNU 389; 531/2005 Sb.)]. Těmito konkrtnmi okolnostmi jsou dle dosavadn judikatury stavnho soudu zejmna nepřiměřenost (disproporcionalita) lhůty ve vztahu ke lhůtou časově omezen možnosti uplatněn stavně garantovanho prva [nlez sp. zn. Pl. S 5/03 ze dne 9. 7. 2003 (N 109/30 SbNU 499; 211/2003 Sb.)] nebo svvole zkonodrce při stanoven lhůty (jejm zakotven nebo zrušen) [nlez sp. zn. Pl. S 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.)].
38. Ačkoliv prvn domněnky, jak bylo uvedeno vše, vznamnm způsobem zjednodušuj určen prvnho otcovstv, nelze je z povahy věci považovat za dostatečnou zruku shody biologickho a prvnho otcovstv. Již z tohoto důvodu je nezbytn, aby tak prvn řd vedle domněnek vytvořil prvn prostředky, na jejichž zkladě se osoba, jejž otcovstv bylo stanoveno na zkladě domněnky a kter popr sv biologick otcovstv, mohla domhat ochrany svch subjektivnch prv tm, že v řzen před přslušnm orgnem veřejn moci prokže, že nen biologickm otcem dtěte.
39. Tento požadavek neplyne jen z prva na ochranu soukromho a rodinnho života, jak stavn soud podrobně rozebral v předchoz čsti tohoto nlezu, nbrž je ve sv podstatě spojen s prvem každho na soudn ochranu svch subjektivnch prv ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
40. Za prostředek směřujc k ochraně zkladnho prva prvnho otce nelze považovat popěrnou žalobu, kterou může podat nejvyšš sttn zstupce podle 62 zkona o rodině. Jedn se totiž o prvn prostředek, jenž sleduje odlišn čel než žaloba podle napadenho ustanoven. Nejvyšš sttnm zstupce může uvedenou žalobu učinit pouze v zjmu dtěte. Tento zjem však nebude apriorně shodn se zjmem prvnho otce. Přihldneme-li navc k tomu, že ve věci stěžovatele se jedn o nezletil dtě, bude z povahy věci nejen v tomto přpadě prvn vztah mezi prvnm otcem a dtětem sledovat zejmna zjem nezletilho dtěte, pročež bude jen stěž možn očekvat po nejvyššm sttnm zstupci podn popěrn žaloby.
41. Rovněž nelze opominout skutečnost, že na podn žaloby nejvyššm sttnm zstupcem nen prvn nrok a je jen na jeho uvžen, zda k takovmuto podn přistoup. Přpadn podnět manžela matky k podn tto žaloby nepředstavuje nvrh na zahjen řzen, o němž by muselo bt rozhodnuto a jež by zroveň bylo přezkoumateln co do uvžen nejvyššho sttnho zstupce. To přitom potvrdil několikrt i stavn soud, když konstatoval v některch svch rozhodnutch, že postup nejvyššho sttnho zstupce nebo jeho přpis, kterm oznamuje zasilateli podnětu skutečnost, že žaloba nebude podna, "nelze považovat za zsah orgnu veřejn moci ve smyslu 72 odst. 1 psm. a) zkona o stavnm soudu" (viz např. usnesen sp. zn. IV. S 2058/07 cit. v bodu 35, cit. SbNU str. 982, podrobněji pak usnesen sp. zn. III. S 289/07 ze dne 26. 4. 2007). Znamen to tedy, že je jen na nejvyššm sttnm zstupci, aby za čelem využit svho oprvněn posoudil otzku zjmu dtěte a jeho přpadnou shodu se zjmem prvnho otce v konkrtn věci, přičemž jeho uvžen nen přezkoumateln soudem. K problematickm aspektům nvrhu nejvyššho sttnho zstupce na popřen otcovstv srov. Jšov, A.: Nvrh nejvyššho sttnho zstupce na popřen otcovstv v praxi (k diskusi). Bulletin advokacie č. 11-12/2006, s. 80 až 86.
42. Na druhou stranu, napaden ustanoven 57 odst. 1 zkona o rodině nepochybně zakld jeden z uvedench prostředků zmiňovanch vše v bodu 37, neboť umožňuje, aby manžel matky zpochybnil sv otcovstv popěrnou žalobou, kter mus bt podna ve lhůtě šesti měsců ode dne, kdy se dozvěděl, že se jeho manželce narodilo dtě. Tm je vytvořen určit procesn prostor, aby se manžel matky domohl ochrany svch prv určenm, že nen skutečnm otcem dtěte, pročež nemůže bt ani prvnm otcem. Je však třeba posoudit, zda podmnky pro jeho uplatněn respektuj meze určen prvem na ochranu soukromho a rodinnho života, podrobněji rozebran v předchoz čsti nlezu, jakož i prvo na soudn ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
43. Napaden ustanoven omezuje možnost podn žaloby na popřen otcovstv na dobu šesti měsců ode dne, kdy se manžel matky dozvěděl, že se j narodilo dtě. Je zcela zřejm, že v drtiv většině přpadů, na kter dopad toto ustanoven, bude den, kdy se manžel dozv o narozen dtěte totožn se dnem narozen. Při takovmto vymezen popěrn lhůty je však zcela popřena relevance okamžiku, kdy se osoba, jejž otcovstv bylo založeno na zkladě domněnky otcovstv manžela matky, dozv relevantn skutečnosti zpochybňujc jeho otcovstv. Je přitom zřejm, že teprve od tohoto okamžiku m prvn otec dtěte skutečnou možnost posoudit dalš důsledky takovhoto zjištěn pro svůj osobn život, včetně možnosti obrtit se na přslušn orgn veřejn moci s nvrhem na popřen otcovstv, a mezi lhůtou pro podn žaloby na popřen otcovstv.
44. Takto stanoven lhůta však nereflektuje zvlštn povahu prvnch vztahů existujcch mezi prvnm otcem a dtětem. Při stanoven popěrn lhůty totiž nelze vychzet z presumpce, že prvn otec musel nebo měl vědět všechny relevantn skutečnosti pro přpadn zjem na popřen otcovstv v okamžiku, kdy se o narozen dtěte manželce dozvěděl. Rovněž nelze v tto souvislosti klst na manžela požadavek, aby preventivně v obdob prvnch šesti měsců od narozen dtěte přezkoumval, zda určit okolnosti svědč pro zvěr, že nen biologickm otcem dtěte. Stanoven činn možnosti domhat se ochrany svho prva tak mus reflektovat i druhou strnku prva na ochranu soukromho a rodinnho života, jež brn sttu svvolnm a nepřiměřenm způsobem zasahovat do soukromho a rodinnho života jednotlivce. To znamen, že prvn prava nemůže ignorovat skutečnost, že vznamn prvn zjem na popřen otcovstv může vzniknout až s (někdy i značnm) časovm odstupem od narozen dtěte, jakož i to, že i v tto době může, jak ukazuje zejmna zmněn judikatura Evropskho soudu, převžit zjem prvnho otce na popřen otcovstv (srov. např. rozsudek ESLP Shofman proti Rusku, cit. v bodu 7, anebo rozsudek sentu ESLP Paulk proti Slovensku ze dne 10. 10. 2006, stžnost. č. 10699/05, kde se stěžovatel spěšně domhal možnosti popřen otcovstv vce než 30 let od narozen dtěte).
45. Z těchto důvodů dospěl stavn soud k zvěru, že napaden ustanoven 57 odst. 1 zkona o rodině je v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 mluvy a rovněž s čl. 36 odst. 1 Listiny.
VI.
Formulace derogačnho vroku a jeho prvn důsledky pro zkonodrce a obecn soudy
46. stavn soud rozhodl k nvrhu II. sentu stavnho soudu o zrušen celho napadenho ustanoven 57 odst. 1 zkona o rodině. Z tohoto pohledu zdůrazňuje, že vše uveden důvody zrušen nijak nezpochybňuj stavnost samotn možnosti uplatněn popěrn žaloby ve lhůtě šesti měsců ode dne, kdy se manžel dozv, že manželce se narodilo dtě. Derogačn důvody totiž dopadaj nikoliv na toto oprvněn, jež nebylo nijak zpochybňovno ani ze strany stěžovatele, nbrž na vyloučen možnosti uplatněn tto žaloby po uplynut uveden lhůty. Přesto však stavn soud nemohl vyhovět nvrhu pouze ve slovech "do šesti měsců", tedy v rozsahu, v jakm se zrušen napadenho ustanoven dožadoval stěžovatel.
47. Uvedenm postupem by totiž stavn soud vytvořil novou prvn normu, kter by umožňovala podn popěrn žaloby bez ohledu na dotčen prva a chrněn zjmy jinch osob, než je prvn otec dtěte, jenž sv otcovstv hodl popřt, vymezen v bodu 29 tohoto nlezu. Derogačn nlez by tak sice odstranil porušen zkladnch prv prvnho otce, zroveň by však založil jin porušen zkladnch prv a chrněnch zjmů dalšch dotčench osob.
48. Jak stavn soud uvedl vše, stanoven určit lhůty pro podn nvrhu na popřen otcovstv nen samo o sobě protistavn; vymezen tto lhůty a podmnek jejho běhu však mus vyvženm způsobem respektovat všechna dotčen prva a chrněn zjmy.
49. Je možn uvažovat o tom, že po určitou dobu by měl prvn otec, jehož otcovstv bylo založeno zkonnou domněnkou, mt možnost podat nvrh na popřen otcovstv bez ohledu na dalš okolnosti (zkladn prva a chrněn zjmy vymezen v bodu 29 tohoto nlezu), tak jako tomu je nyn. V takovm přpadě je však lhůtu 6 měsců třeba považovat za nepřiměřeně krtkou, stejně jako určen počtku jejho běhu ke dni, kdy se manžel matky o narozen dtěte dozvěděl ( 57 odst. 1 zkona o rodině), jak vyplv z důvodů, rozvedench vše v bodu 44. Napřklad ve Slovensk republice byla původn 6 měsčn popěrn lhůta nahrazena lhůtou třletou.
50. Ani po uplynut takto konstruovan popěrn lhůty však nelze možnost poprat otcovstv dtěte osobm, kter na tom mohou mt důvodn zjem (vymezen v bodu 29 tohoto nlezu), spočvajc zejmna v ochraně jejich zkladnch prv, zcela uzavřt. V současn době umožňuje 62 zkona o rodině podat nvrh na popřen otcovstv bez ohledu na běh času pouze nejvyššmu sttnmu zstupci, avšak pouze s ohledem na zjem dtěte. Jak však bylo uvedeno vše v bodech 40 a 41 tohoto nlezu, tento nvrh nelze považovat za dostatečn prostředek ochrany prv ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a je otzkou, jak m v prvnm řdu demokratickho prvnho sttu opodstatněn. V t souvislosti nen bez zajmavosti, že poprv se tento prvn prostředek objevil v prvnm řdu platnm na zem dnešn Česk republiky v rmci tzv. rasovho zkonodrstv ( 2 odst. 3 vldnho nařzen č. 180/1941 Sb., kterm se vydvaj někter předpisy o sporech o rodov nebo pokrevn původ).
51. K zajištěn ochrany zkladnch prv a chrněnch zjmů, uvedench v bodu 29 tohoto nlezu, je tedy nutn upravit zvlštnm způsobem nvrh na popřen otcovstv, kter bude možn podat v zjmu ochrany těchto prv a chrněnch zjmů dotčenmi osobami, a to včetně prvnho otce dtěte, jemuž zvlštn lhůta pro nvrh, o kterm hovoř vše bod 49, již uplynula. Při konstruovn přpustnosti takovho nvrhu bude nutno přihldnout zejmna k tomu, zda se prvn otec dtěte mohl dozvědět o skutečnostech, kter by jeho otcovstv zpochybňovaly, zda i se znalost těchto skutečnost podnikl prvn kroky k popřen svho otcovstv a zda popřen jeho otcovstv nebrn - v konkrtnm přpadě, nikoliv paušlně - jin chrněn zjmy, zejmna zjem dtěte, jemuž čl. 3 odst. 1 mluvy o prvech dtěte přiznv privilegovan - nikoliv však absolutn - postaven. Zkonodrce by tedy měl při stanoven nov lhůty dopadajc i na ostatn domněnky otcovstv a ostatn oprvněn subjekty přihldnout k zjmům všech dotčench častnků řzen se zvlštnm důrazem na zjem dtěte a stabilitu ustlench rodinnch vztahů a potřebu rodinnho zzem pro vchovu dtěte. Pokud zkonodrce uprav možnost prolomen i nově stanoven přiměřeně delš lhůty ve zcela zvlštnch a odůvodněnch přpadech, kter dosavadn prava svěřuje vlučně do diskrečn pravomoci nejvyššho sttnho zstupce, mus současně zřetelně stanovit nejen podmnky pro takov prolomen lhůty, ale i zřeteln meze v zjmu ochrany prv dtěte i matky. Pro oblast dokazovn v oblasti paternitnch sporů pak bude potřeba upravit procesn předpis o prostředky umožňujc pořizovn znaleckch posudků z oboru zdravotnictv, odvětv genetiky, proveden metodou vyšetřen polymorfismů DNA za obligatorn časti domnělho otce, dtěte a matky.
52. Poněvadž se tedy derogačn důvody nevztahuj k možnosti uplatněn popěrn žaloby ve lhůtě stanoven napadenm ustanovenm, ale až k vyloučen jejho pozdějšho uplatněn, a s ohledem na nezbytnost vytvořen dostatečnho časovho prostoru pro komplexn posouzen a přijet nov prvn pravy, rozhodl stavn soud podle 70 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, že uveden ustanoven se zrušuje dnem 31. prosince 2011.
53. Zvěrem stavn soud dodv, že posouzen souladu zkona nebo jinho prvnho předpisu v řzen podle 64 a nsl. zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, se nepromt pouze do roviny platnosti prvnho předpisu, nbrž i do roviny jeho aplikovatelnosti. stava samotn neomezuje ochranu zkladnch prv a svobod v přpadě, kdy důvod jejich porušen spočv v aplikaci protistavn prvn normy, pouze na zrušen takovto prvn normy stavnm soudem, nbrž předpokld promtnut prvnch zvěrů stavnho soudu i ve vztahu k aplikaci takovto prvn normy orgny veřejn moci. Tento zvěr je zřejm z konstantn judikatury stavnho soudu, kter připoušt přezkum i zrušenho zkona na nvrh obecnho soudu podle čl. 95 odst. 2 stavy v přpadě, že dospěje k zvěru o jeho rozporu s stavnm pořdkem; srov. např. nlez sp. zn. Pl. S 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.). V takovm přpadě totiž nen rozhodn, zda byl uveden zkon zrušen, ale zda je prvn norma obsažen v jeho zněn stle aplikovateln a posouzen otzky stavnosti je nezbytnm předpokladem pro rozhodnut soudu ve věci sam. stavn soud tak nerozhoduje o zrušen již zrušenho zkona, nbrž o jeho aplikovatelnosti, přičemž důsledkem akademickho vroku o rozporu s stavnm pořdkem je neaplikovatelnost předmětnho zkonnho ustanoven, je-li v rozporu s stavnm pořdkem nejen zkonn ustanoven, tj. legislativn prostředek, nbrž i jeho čel, resp. vymezen podmnek, za jejichž splněn zkonodrcem zamyšlenho čelu lze doshnout stavně konformnm postupem, tj. přmou aplikac stavnho pořdku srov. nlez sp. zn. Pl. S 35/08 ze dne 7. 4. 2009 (151/2009 Sb.).
54. Na uveden prvn zvěry navzal stavn soud i v danm přpadě. Přpadn důsledek spočvajc v neaplikovatelnosti zkona nelze omezit pouze na řzen o nvrhu obecnho soudu podle čl. 95 odst. 2 stavy, nbrž se vztahuje i na ostatn přpady, v nichž stavn soud konstatuje nesoulad zkona s stavnm pořdkem a přslušn derogačn důvod dopad z hlediska zkladnch prv a svobod na prvn postaven jednotlivce. V dan věci se navc jedn o stěžovatele, kter podnm nvrhu na zrušen zkona spolu s stavn stžnosti sledoval prvě ochranu svho zkladnho prva. stavn soud tedy konstatuje, že stanoven pozdějšho dne zrušen napadenho ustanoven zkona nemůže vst k zvěru, že obecn soudy musej uveden ustanoven aplikovat v rozsahu, na kter dopad derogačn důvod, pokud by v důsledku takovto aplikace mohlo dojt k zsahu do zkladnho prva nebo svobody častnka řzen.
55. Ve vztahu k 57 odst. 1 zkona o rodině to tedy znamen, že v přpadě, že se prvn otec, jehož otcovstv vzniklo na zkladě prvn domněnky otcovstv, dozv skutečnosti zpochybňujc jeho biologick otcovstv během nebo po uplynut lhůty pro podn popěrn žaloby, obecn soudy jsou povinny neaplikovat uvedenou lhůtu a věcně posoudit předmětnou žalobu i když bude podna po jejm uplynut. Neaplikace tto lhůty ale neznamen časovou neomezenost podn žaloby. stavn soud totiž neshledal protistavnost v samotn existenci lhůty, nbrž ve vyloučen možnosti prvně relevantnm způsobem zpochybnit prvn otcovstv. Pokud obecn soudy budou rozhodovat o předmětn žalobě, budou muset při svm rozhodovn nejen posoudit otzku otcovstv, nbrž i otzku dotčench prv a chrněnch zjmů vymezench vše v bodu 29 nlezu. Až do doby, než zkonodrce nově rozhodne o vymezen lhůty pro popřen otcovstv, to tedy znamen rovněž posoudit, zda žaloba s ohledem na časov prostor od zjištěn relevantnch skutečnost pro zpochybněn otcovstv obstoj z hlediska přiměřenosti zsahu do prv a chrněnch zjmů jinch osob.