Sp. zn. Pl. ÚS 31/10 ve věci návrhu na zrušení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 396/2012 Sb. 224/2013 účinný od 01.01.2014
| Schválené: | 22.05.2013 |
| Účinnost od: | 01.01.2014 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | TVORBA PRÁVA. LEGISLATIVA., Vyšší soudní úředníci. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 31/10 dne 22. května 2013 v plénu ve složení Stanislav Balík, Jaroslav Fenyk, Jan Filip, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů (soudce zpravodaj), Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Milada Tomková, Miloslav Výborný a Michaela Židlická o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství o a změně souvisejících zákonů, takto:
Ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 396/2012 Sb., se zrušuje uplynutím dne 31. 12. 2013.
Odůvodněn
I.
Vymezen věci a rekapitulace nvrhu
1. Vrchn soud v Praze učinil u stavnho soudu nvrh na zrušen 11 zkona č. 121/2008 Sb., o vyššch soudnch ředncch a vyššch ředncch sttnho zastupitelstv a o změně souvisejcch zkonů, (dle jen "ZVS"). Uvedl, že u Vrchnho soudu v Praze probh odvolac řzen, veden pod sp. zn. 9 Cmo 114/2010, o odvoln žalovanho proti usnesen Krajskho soudu v st nad Labem. Toto usnesen, jmž byly odmtnuty nmitky žalovanho proti směnečnmu platebnmu rozkazu, nevydal soudce, ale asistent soudce na zkladě 11 ZVS ve spojen s 36a odst. 5 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž jen "ZSS").
2. Navrhovatel svůj nvrh odůvodňuje dvěma stěžejnmi argumenty: vnitřnm rozporem ZVS založenm zněnm 10 a 11 tohoto zkona a dle samotnm protistavnm obsahem 11.
3. Ohledně prvho důvodu navrhovatel poukazuje na to, že 10 ZVS stanov taxativn včet konů soudu prvho stupně, kter je v občanskm soudnm řzen a v soudnm řzen sprvnm oprvněn provdět vyšš soudn řednk (a na zkladě 36a odst. 5 ZSS tž asistent soudce). Naproti tomu nsledujc 11 ZVS stanov, že vyšš soudn řednk (a tedy i asistent soudce) může vydvat jakkoliv rozhodnut, s vjimkou rozhodnut taxativně vyjmenovanch pod psmeny a) až j) - pozn. red.: ve zněn před novelou provedenou zkonem č. 396/2012 Sb. Je zřejm, že se obě ustanoven vzjemně vylučuj: buď plat taxativn včet 10 ZVS, a pak nen asistent soudce ani vyšš soudn řednk oprvněn rozhodovat o odmtnut nmitek proti směnečnmu platebnmu rozkazu, nebo plat 11 thož zkona a vyšš soudn řednk i asistent soudce jsou oprvněni takov rozhodnut vydat. Nelze učinit zvěr, že by 10 ZVS obsahoval demonstrativn včet konů, kter může učinit vyšš soudn řednk (asistent soudce) podle 11 ZVS; mezi oběma ustanovenmi nen ždn vazba a každ z nich by obstlo samo o sobě. S ohledem na to, že obě ustanoven jsou v zkoně od počtku jeho činnosti, nelze použt ani pravidla lex posterior derogat priori.
4. Navrhovatel rovněž poukzal na usnesen stavnho soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. S 1531/09 (ve SbNU nepublikovno, dostupn na http://nalus.usoud.cz), v němž se zdejš soud vyjadřoval k působnosti vyššch soudnch řednků a vyslovil nzor, že v přpadě pochybnost, zda může určit kon učinit jin osoba než soudce, je třeba vykldat takov ustanoven zkona restriktivně, tj. že jej učinit nemůže.
5. Ohledně druhho důvodu navrhovatel připomněl, že z stavy Česk republiky (dle jen "stava") vyplv, že soudn moc vykonvaj nezvisl soudy, a to předevšm prostřednictvm soudců, jejichž nezvislost je garantovna. Možnost rozhodovn svěřen vyššm soudnm řednkům a asistentům soudce, připuštěn čl. 94 odst. 2 stavy, je vjimkou z obecnho pravidla a nemůže se stt pravidlem. Dle navrhovatele by bylo absurdn, aby např. meritorn rozhodnut vydvali "nesoudci", tj. zaměstnanci soudu, u nichž již z povahy věci nen a nemůže bt zajištěn takov standard nezvislosti, nestrannosti a odbornosti jako u soudců. Stěž by pak bylo možno považovat soudn moc za jeden ze tř pilřů na sobě nezvislch a sobě rovnch sttnch moc.
6. Na zkladě toho navrhovatel dovozuje, že vjimka z pravidla, kterou je rozhodovn soudů prostřednictvm vyššch soudnch řednků a asistentů soudce, mus bt v zkoně stanovena taxativně a vslovně s tm, že co nen v takovm včtu uvedeno, nespad do jejich působnosti. Opačn přstup 11 ZVS však navozuje nesprvnou a protistavn představu, že soudn moc vykonvaj (mohou vykonvat) jmnem republiky tyto osoby, s vjimkou několika věc, kter mohou rozhodovat pouze soudci.
7. Navrhovatel mj. poukzal i na absurdn důsledky, k nimž by mohla aplikace ustanoven 11 vst: vyšš soudn řednk či asistent soudce by mohl vydat kupř. směnečn platebn rozkaz, což je z stavnho i procesnho hlediska zcela nepřijateln.
8. Z těchto důvodů považuje navrhovatel 11 ZVS za rozporn s čl. 81 v nvaznosti na čl. 82 a 94 stavy a dle s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny zkladnch prv a svobod (dle jen "Listina") - vyššho soudnho řednka ani asistenta soudce rozhodujcho na zkladě 11 ZVS nelze považovat za zkonnho soudce - a navrhuje proto jeho zrušen.
II.
Rekapitulace podstatnch čst vyjdřen Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky, Sentu Parlamentu Česk republiky a Ministerstva spravedlnosti
9. Předsedkyně Poslaneck sněmovny Parlamentu Česk republiky popsala průběh legislativnho procesu a konstatovala, že zkon byl schvlen potřebnou většinou poslanců Poslaneck sněmovny, byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl řdně vyhlšen. Zkonodrn sbor jednal v přesvědčen, že přijat zkon je v souladu s stavou a našm prvnm řdem. Je na stavnm soudu, aby v souvislosti s nvrhem Vrchnho soudu v Praze na zrušen 11 ZVS posoudil stavnost tohoto zkona a vydal přslušn rozhodnut.
10. Předseda Sentu Parlamentu Česk republiky ve svm vyjdřen připomněl, že napaden zkon vychz z koncepce reformy justice v letech 2008 až 2010, kterou vlda vzala na vědom usnesenm č. 65 dne 23. ledna 2008, v rmci nž mělo mj. dojt i k přenosu co největšho množstv konů vykonvanch soudci nebo sttnmi zstupci na vyšš soudn řednky a vyšš řednky sttnho zastupitelstv. S ohledem na nadzkonn limity, plynouc mj. z prva na zkonnho soudce, byl rozsah činnosti vyššch soudnch řednků podřzen směrnici, podle nž vyšš soudn řednk nepracuje samostatně, ale je součst soudnho oddělen ustanovenho při sentu nebo samosoudci. Předseda Sentu dle popsal průběh legislativnho procesu v tto komoře Parlamentu a zhodnotil jej tak, že Sent postupoval v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem. Uvedl rovněž, že v Sentu "nebyl předmětn legislativn počin rozporovn" ani jako celek ani v jednotlivch čstech či ustanovench. Schvlen nvrhu zkona se obešlo bez jedinho diskuznho přspěvku; obligatorně k němu vystoupili pouze ministr spravedlnosti za navrhovatele a zpravodaj stavně-prvnho vboru. Zvěrem předseda Sentu ponechv zcela na uvžen stavnho soudu, aby posoudil stavnost napadenho 11 ZVS.
11. Na vzvu stavnho soudu se k nvrhu vyjdřilo Ministerstvo spravedlnosti. Ustanoven 11 ZVS nen dle jeho mněn v rozporu s stavnm pořdkem. Změrem Ministerstva spravedlnosti bylo dle 10 a 11 ZVS vymezit co nejširš možnou působnost vyššch soudnch řednků ("působnost vyššho soudnho řednka konč tam, kdy začn vhradn působnost soudce"). Co se tče vlastnho problmu nastolenho nvrhem na zrušen 11 ZVS, Ministerstvo spravedlnosti krom poukazu na čst komentřov literatury spatřuje funkci 11 ZVS v tom, že omezuje kony, kter může vyšš soudn řednk činit v řzench vyjmenovanch v 10 odst. 1 ZVS. Nebt 11 ZVS, mohl by dle představy Ministerstva spravedlnosti vyšš soudn řednk "v danch věcech zcela nahradit činnost soudce".
III.
Upuštěn od stnho jednn
12. Dle ustanoven 44 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů, (dle tž jen "zkon o stavnm soudu"), může stavn soud se souhlasem častnků od stnho jednn upustit, nelze-li od něj očekvat dalš objasněn věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel, tak i ostatn častnci řzen vyjdřili svůj souhlas s upuštěnm od stnho jednn, a dle vzhledem k tomu, že stavn soud m za to, že od jednn nelze očekvat dalš objasněn věci, bylo od něj v projednvan věci upuštěno.
IV.
Podmnky aktivn legitimace navrhovatele
13. Nvrh na zrušen ustanoven 11 ZVS podal Vrchn soud v Praze podle 64 odst. 3 zkona o stavnm soudu.
14. Smyslem konkrtn kontroly norem dle čl. 95 odst. 2 stavy je soudn kontrola stavnosti zkona, resp. jeho jednotlivho ustanoven, jehož m bt obecnm soudem použito při projednn a rozhodnut určit konkrtn věci. Tm je rovněž vymezen prostor obecnho soudu pro postup dle čl. 95 odst. 2 stavy, jenž je omezen toliko a vlučně na v dan věci relevantn hmotn a procesn prvo.
15. Vrchn soud v Praze podal nvrh na zrušen 11 ZVS v souvislosti s odvolacm řzenm, v němž je napadeno usnesen o odmtnut nmitek žalovanho proti směnečnmu platebnmu rozkazu. Vzhledem k tomu, že toto usnesen vydal prvě na zkladě 11 ZVS ve spojen s 36a odst. 5 zkona o soudech a soudcch asistent soudce, je 11 ZVS nutno považovat za ustanoven zkona, jehož m bt, resp. bylo použito. Tm je dna i aktivn legitimace navrhovatele.
V.
Petit nvrhu a zněn relevantnch ustanoven
16. Dle petitu nvrhu se Vrchn soud v Praze domh, aby stavn soud zrušil 11 ZVS. S ohledem na obsah nvrhu, jakož i na okolnost, jakm způsobem je upravena působnost vyššch soudnch řednků, cituje se dle nejen napaden ustanoven 11, ale tž jemu předchzejc ustanoven 10 ZVS:
" 10
(1) Vyšš soudn řednk může provdět kony soudu prvnho stupně v občanskm soudnm řzen v těchto věcech
a) řzen o vydn platebnho rozkazu, a v těchto přpadech i rozhodovn o opožděně podanch odporech, o zastaven řzen z důvodu zpětvzet žaloby, popřpadě nvrhu na vydn platebnho rozkazu, o zrušen platebnho rozkazu, kter nelze doručit, řzen o vydn elektronickho platebnho rozkazu, a v těchto přpadech i rozhodovn o opožděně podanch odporech proti elektronickmu platebnmu rozkazu, o zrušen elektronickho platebnho rozkazu, o zastaven řzen po zpětvzet nvrhu na vydn elektronickho platebnho rozkazu, řzen o vydn evropskho platebnho rozkazu, a v těchto přpadech i rozhodovn o opožděně podanch odporech proti evropskmu platebnmu rozkazu, o zrušen evropskho platebnho rozkazu, o zastaven řzen po zpětvzet nvrhu na vydn evropskho platebnho rozkazu, a rozhodovn dle 114b odst. 1 občanskho soudnho řdu, bylo-li o věci rozhodnuto platebnm rozkazem, evropskm platebnm rozkazem nebo elektronickm platebnm rozkazem,
b) řzen o dědictv, v němž nen třeba nařdit jednn u soudu a v němž nejde o
1. postup podle 175k odst. 1 a 2 občanskho soudnho řdu,
2. odnět věci podle 175zb občanskho soudnho řdu,
3. vrcen věci podle 175zd občanskho soudnho řdu,
4. dědictv, kter se nachz v cizině,
5. dědictv po zůstaviteli, kter byl cizincem,
6. likvidaci dědictv podle 175t občanskho soudnho řdu, nebo
7. přenechn dědictv věřitelům na hradu zůstavitelovch dluhů podle 175p odst. 1 občanskho soudnho řdu,
c) řzen ve věcech pče soudu o nezletil a v opatrovnickch věcech osob zbavench způsobilosti k prvnm konům nebo omezench ve způsobilosti k prvnm konům a osob nepřtomnch nebo neznmch, v nichž nen třeba nařdit jednn,
d) řzen o vysloven přpustnosti převzet v stavu zdravotnick pče,
e) řzen o schovch,
f) řzen o umořen listin,
g) řzen o vkonu rozhodnut sržkami ze mzdy, přikznm pohledvky nebo prodejem movitch věc, o přkazu k vplatě z čtu u peněžnho stavu, v němž nen třeba nařdit jednn, o vkonu rozhodnut prodejem nemovitosti tam, kde nemus bt nařizovno jednn,
h) smrč řzen,
i) řzen o určen otcovstv souhlasnm prohlšenm rodičů,
j) řzen o nařzen exekuce k vymožen peněžitho plněn, nen-li exekučnm titulem exekutorsk či notřsk zpis, včetně rozhodovn o nvrhu na zastaven exekuce podanm oprvněnm nebo exekutorem, pokud nvrhu ždn z častnků neodporoval,
k) rozhodovn o zastaven řzen a zrušen směnečnho platebnho rozkazu z důvodu zpětvzet žaloby.
(2) Vyšš soudn řednk v řzen ve věcech obchodnho rejstřku, rejstřku obecně prospěšnch společnost, nadačnho rejstřku, insolvenčnho rejstřku a rejstřku společenstv vlastnků jednotek je oprvněn činit všechny kony, včetně provděn zpisů do rejstřků, nen-li třeba nařzen jednn.
(3) Nestanov-li zvlštn zkon jinak, může vyšš soudn řednk provdět v občanskm soudnm řzen a v soudnm řzen sprvnm tyto kony soudu
a) sepisovn podn soudu včetně nvrhů,
b) vyřizovn doždn, s vjimkou doždn ve styku s cizinou, mimo Slovensk republiky,
c) odstraňovn vad podn a odmtn podn pro neodstraněn vad,
d) rozhodovn o složen zlohy, rozhodovn o vrcen složench zloh,
e) rozhodovn ve věcech soudnch poplatků, včetně rozhodovn o osvobozen od povinnosti platit soudn poplatek, rozhodovn o zastaven řzen z důvodu nezaplacen poplatku a zrušen uvedenho rozhodnut, s vjimkou přpadů, kdy uložen povinnosti zaplatit poplatek souvis s rozhodnutm ve věci sam,
f) pověřovn soudnho exekutora k jin činnosti podle 76 odst. 1 exekučnho řdu,
g) rozhodovn o odmtnut pozdě podanho odvoln,
h) zjišťovn dajů v řzen o udělen mezinrodn ochrany z databze Ministerstva vnitra,
i) rozhodovn o ustanoven zstupce častnků podle 30 občanskho soudnho řdu a podle 35 odst. 8 soudnho řdu sprvnho a o nhradě nkladů takto ustanovenho zstupce,
j) vyznačovn prvn moci na originl rozhodnut ve všech přpadech a vyznačovn vykonatelnosti rozhodnut,
k) rozhodovn o svědečnm, znalečnm a tlumočnm,
l) rozhodovn o nkladech řzen, o nichž se nerozhoduje v rozhodnut, jmž se řzen konč,
m) zkoumn hlasovacch prv u každho z věřitelů a rozhodovn o převodu nebo přechodu pohledvky podle 18 insolvenčnho zkona,
n) kony ke zjištěn pobytu častnka řzen, rozhodovn o ustanoven opatrovnka častnku řzen, jestliže nen jeho pobyt znm,
o) rozhodovn o ustanoven tlumočnků a znalců včetně rozhodovn o složen zlohy na nklady důkazu,
p) kony v insolvenčnm řzen, s vjimkou jednn a rozhodnut o
1. ustanoven insolvenčnho sprvce,
2. odvoln insolvenčnho sprvce z funkce,
3. zproštěn vkonu funkce insolvenčnho sprvce,
4. zrušen usnesen schůze věřitelů,
5. ustanoven prozatmnho věřitelskho vboru,
6. nvrhu na nařzen předběžnho opatřen, jmž m bt omezeno prvo dlužnka nakldat s majetkovou podstatou,
7. nvrhu na moratorium,
8. tom, že dlužnk je v padku,
9. zamtnut insolvenčnho nvrhu,
10. zrušen padku,
11. prohlšen konkursu a o jeho zrušen,
12. schvlen konečn zprvy a rozvrhovho usnesen,
13. povolen reorganizace, o schvlen reorganizačnho plnu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs,
14. schvlen plnu oddlužen a jeho změn, o přiznn osvobozen od placen pohledvek zahrnutch do plnu oddlužen a o odejmut tohoto osvobozen a o zrušen plnu oddlužen,
15. ukončen provozu dlužnkova podniku,
16. věci sam v incidenčnch sporech,
r) kony podle 260 odst. 1 a 2 občanskho soudnho řdu,
s) kony o prohlšen o majetku povinnho s vjimkou postupu podle 260e občanskho soudnho řdu,
t) rozhodovn o zpětvzet nvrhu před zahjenm jednn nebo nvrhu na rozvod, neplatnost manželstv nebo určen, zda tu manželstv je či nen anebo o zpětvzet nvrhu na zrušen, neplatnost nebo neexistenci partnerstv podle 96 odst. 2 a 4 občanskho soudnho řdu,
u) kony soudu prvnho stupně před předloženm odvoln,
v) kony soudu prvnho stupně před předloženm dovoln."
" 11
Vyšš soudn řednk v občanskm soudnm řzen a v soudnm řzen sprvnm může, nestanov-li zvlštn zkon jinak, provdět vešker kony soudu prvnho stupně, s vjimkou
a) veden jednn ve věci sam,
b) rozhodovn ve věci sam formou rozsudku,
c) rozhodovn o předběžnm opatřen,
d) rozhodovn o nařzen vkonu rozhodnut prodejem nemovitosti, prodejem podniku nebo zřzenm soudcovskho zstavnho prva,
e) rozhodovn o nařzen vkonu rozhodnut k vymožen peněžitho plněn, je-li exekučnm titulem notřsk zpis včetně rozhodovn o zastaven vkonu rozhodnut, nebyl-li nvrh podn oprvněnm nebo exekutorem, popřpadě bylo-li proti nvrhu podno odvoln,
f) rozhodovn o uspokojen prv na nepeněžit plněn,
g) rozhodovn o nařzen vkonu rozhodnut o vchově nezletilch dět,
h) rozhodovn v řzen o potvrzen evropskho exekučnho titulu,
i) rozhodovn o zastaven a odkladu exekuce, je-li třeba nařdit jednn, a rozhodovn o vyloučen soudnho exekutora,
j) rozhodovn o odkladnm činku žaloby ve sprvnm řzen soudnm,
k) věc, kde je kon zvlštnm zkonem vslovně svěřen soudci."
17. Citovan ustanoven 11 ZVS bylo po podn nvrhu dotčeno novelou provedenou zkonem č. 396/2012 Sb. Tato novela je však pouze dlč, a nic neměn na celkov koncepci tohoto ustanoven ani na jeho vztahu k 10 ZVS, a nijak tedy neodstraňuje nedostatky, kter vytk navrhovatel.
VI.
stavn konformita kompetence a legislativnho procesu
18. stavn soud v souladu s ustanovenm 68 odst. 2 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., je v řzen o kontrole norem povinen posoudit, zda napaden zkon, jeho jednotliv ustanoven, přp. jin prvn předpis nebo jeho jednotliv ustanoven, byl přijat a vydn v mezch stavou stanoven kompetence a stavně předepsanm způsobem.
19. Ze sněmovnch tisků a těsnopiseckch zprv, jakož i vyjdřen předsedkyně Poslaneck sněmovny a předsedy Sentu Parlamentu Česk republiky bylo zjištěno, že Poslaneck sněmovna schvlila v hlasovn č. 280 (usnesen č. 661) nvrh ZVS, a to ve 3. čten na sv 27. schůzi dne 13. 2. 2008; z přtomnch 180 poslanců bylo pro 169, nikdo proti. Sentu byl nvrh zkona postoupen dne 26. 2. 2008, byl projednn na jeho 12. schůzi dne 19. března 2008, přičemž Sent nvrh schvlil, a to ve zněn postoupenm Poslaneckou sněmovnou (usnesen č. 329). Pro schvlen nvrhu zkona se v hlasovn č. 32 z přtomnch 51 sentorů vyslovilo 48 sentorů, nikdo nebyl proti.
20. Zkon byl podepsn přslušnmi stavnmi činiteli a byl pod č. 121/2008 Sb. řdně vyhlšen v čstce 39 Sbrky zkonů, kter byla rozeslna dne 15. 4. 2008, a dle svho ustanoven 32 nabyl činnosti dnem 1. 7. 2008.
21. Vychzeje z uvedench skutečnost, stavn soud konstatuje, že ZVS byl přijat v souladu s stavnmi kautelami tkajcmi se kompetence a legislativnho procesu.
VII.
Obsahov soulad napadenho zkonnho ustanoven s stavnm pořdkem
22. Soudn moc vykonvaj jmnem republiky nezvisl soudy (čl. 81 stavy). Z ustanoven čl. 82 odst. 1 a čl. 94 odst. 2 stavy vyplv, že soudnictv u soudů vykonvaj soudci. Jin osoby se na vkonu soudnictv mohou podlet, stanov-li tak zkon. Zkladnm pravidlem stavnho charakteru je tedy vkon soudnictv soudcem; podl ostatnch osob na něm je vjimkou z pravidla.
23. Tato vjimka m sv věcn opodstatněn, jež souvis se samotnmi vchodisky soudnictv demokratickho prvnho sttu, jehož nezbytnou vlastnost je v prv řadě soudcovsk nezvislost. Judikatura a literatura zpravidla rozlišuj mezi nezvislost soudu a nezvislost soudce. Zroveň však připomnaj, že oboj spolu neodmyslitelně souvis, neboť jedna nezvislost bez druh nen mysliteln; těžko lze uvažovat o nezvislosti soudu, nen-li garantovna nezvislost soudce a obrceně. V tomto smyslu lze citovat kupř. nlez stavnho soudu ze dne 18. 6. 2002 sp. zn. Pl. S 7/02 (N 78/26 SbNU 273; 349/2002 Sb.): "Již zmněn čl. 81 stavy stanov, že soudn moc vykonvaj jmnem republiky nezvisl soudy. Ustanoven čl. 82 odst. 1 stavy pak stanov, že soudci jsou při vkonu sv funkce nezvisl a jejich nestrannost nesm nikdo ohrožovat. Nezvislost soudce stejně tak jako nezvislost soudn moci tedy souvis a jsou ve vztahu vzjemn podmněnosti, a to i s nestrannost soudce a soudu. Nezvislost a nestrannost jsou neodmyslitelnmi atributy pojmu soud. Jeho nestrannost a nezvislost je hodnotou, jež prospv všem, neboť je jednou ze zruk rovnosti a prvn jistoty v demokratick společnosti. Pouze nestrann soud je způsobil poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem, přičemž jednm z prostředků nestrannost soudu zaručujcch je soudcovsk nezvislost."
24. Prvn řd z tohoto důvodu poskytuje početn garance nezvislosti soudce. Vyjdřenm věcn nezvislosti je princip vzanosti soudce pouze zkonem a mezinrodn smlouvou, kter je součst prvnho řdu, a s tm souvisejc oprvněn posoudit soulad podzkonnho předpisu se zkonem (čl. 95 odst. 1 stavy). Po osobn strnce je nezvislost soudce zaručena předevšm trvalost funkce soudce (čl. 93 odst. 1 stavy), jeho zsadn neodvolatelnost a nepřeložitelnost (čl. 82 odst. 2 stavy), neslučitelnost vkonu funkce soudce s jinmi funkcemi (čl. 82 odst. 3 stavy), promt se v hmotnm zabezpečen a přpadně v dalšch aspektech, k nimž se stavn soud ve sv dosavadn praxi opakovaně vyjadřoval.
25. Nastněn garance věcn a osobn nezvislosti soudce nejsou samočeln, ale maj spolu s institucionlnmi zrukami nezvislosti soudu zajistit soudcovskou nezvislost, bez nž by byla justice pouhou libovůl. čast jinch osob na vkonu soudnictv potom mus bt vždy zkonem upravena tak, aby nezvislost soudnictv neohrozila.
26. Pro modern soudnictv jsou rovněž charakteristick nročn požadavky kladen na soudce, a to jak po osobn, tak i po odborn strnce. Soudce mus spěšně absolvovat vysokoškolsk prvnick vzděln, praxi justičnho čekatele nebo jinou j naroveň postavenou praxi a nabyt zkušenosti, znalosti a dovednosti prokzat u justičn (nebo jin uznateln) zkoušky. Osoba soudce mus vždy sktat zruky řdnho vkonu funkce soudce, s čmž bezprostředně souvis předevšm požadavky bezhonnosti a dosažen určitho věku. V platn prvn pravě k tomu srov. zejmna 60 ZSS.
27. I ohledně prvě uvedench požadavků mus platit obdobně totž, co bylo uvedeno u soudcovsk nezvislosti: maj-li se podlet na vkonu soudnictv i jin osoby než soudci, nesm tm bt ohrožena odborn ani celkov roveň vkonu soudnictv.
28. Uveden vchodiska se plně uplatn i pro přpad posouzen otzky, do jak mry se mohou na vkonu soudnictv podlet vyšš soudn řednci a (jak je tomu v nyn projednvan věci) asistenti soudců, kteř jsou ve smyslu 36a odst. 5 zkona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcch, přsedcch a sttn sprvě soudů a o změně některch dalšch zkonů (zkon o soudech a soudcch), ve zněn pozdějšch předpisů, oprvněni podlet se na rozhodovac činnosti soudu v rozsahu stanovenm zvlštnm prvnm předpisem pro vyšš soudn řednky; na jejich postaven se přiměřeně použij ustanoven upravujc postaven vyššch soudnch řednků.
29. Vyšš soudn řednk představuje osobu vykonvajc kony soudu, kter j svěřil zkon; v zvislosti na konkrtn pravě se může jednat nejen o kony při vkonu soudnictv, ale rovněž o kony při sprvě soudu. Podle současn česk prvn pravy může vyššm soudnm řednkem bt občan Česk republiky, kter je bezhonn a kter spěšně ukončil studium vyššch soudnch řednků ( 22 a nsl. ZVS); tomuto studiu je naroveň postaveno nejen vzděln v magisterskm studijnm programu, ale za dostačujc se považuje i vzděln bakalřsk ( 2 odst. 1 ZVS). Činnost vyššho soudnho řednka spočv v provděn konů soudu v civilnm řzen soudnm, v trestnm řzen a ve sprvnm soudnictv. Tyto kony může vyšš soudn řednk vykonvat buď na zkladě pověřen předsedy sentu, nebo i bez tohoto pověřen; o tom, o kterou z obou variant se jedn, rozhoduje dle současn pravy vlučně rozvrh prce (viz 4 odst. 2 citovanho zkona). Vykonv-li vyšš soudn řednk kony soudu přmo na zkladě rozvrhu prce, tedy bez pověřen předsedy sentu, je vzn pouze zkonem a jinmi prvnmi předpisy, a nikoliv pokyny předsedy sentu. Jde-li o kony vykonvan z pověřen předsedy sentu, může předseda sentu udělit vyššmu soudnmu řednkovi psemn pokyn, jak m kon vyřdit, toliko v přpadě, že kon nem povahu rozhodnut. U rozhodnut takov možnost ovlivněn sudku vyššho soudnho řednka nen; předseda sentu však nemus vyššho soudnho řednka takovm konem vůbec pověřit. Proti rozhodnut vyššho soudnho řednka je přpustn opravn prostředek za stejnch podmnek jako proti rozhodnut předsedy sentu. Je-li věc, kterou m vyšš soudn řednk vyřdit, skutkově nebo prvně složit, je povinen ji předsedovi sentu předložit, resp. předseda sentu mu ji může odejmout a vyřdit samostatně. K tomu zejmna viz 1 až 9 ZVS.
30. Srovnn garanc nezvislosti, jakož i odborn rovně a osobnch předpokladů soudce na straně jedn a vyššho soudnho řednka na straně druh vyznv zcela jednoznačně.
31. V přpadě nezvislosti je srovnateln pouze věcn nezvislost. Soudce je vzn zkonem a mezinrodn smlouvou, kter je součst prvnho řdu. Vyšš soudn řednk je dle 3 odst. 1 ZVS vzn "zkonem a jinmi prvnmi předpisy". Formulace je oproti soudci odlišn, neboť jinmi prvnmi předpisy (tj. podzkonnmi předpisy) soudce vzn nen, jsou-li takov předpisy v rozporu se zkonem. Vyskytne-li se takov situace v činnosti vyššho soudnho řednka, měl by věc předložit předsedovi sentu, neboť posouzen souladu podzkonnho předpisu se zkonem lze považovat za prvně složit ve smyslu 7 psm. a) ZVS. V poměru k častnkům řzen by tedy konečn vsledek měl bt stejn, ať již vykonv kony soudu soudce nebo vyšš soudn řednk.
32. V tto souvislosti je však nutno zdůraznit, že pravidlo 5 ZVS, podle něhož může předseda sentu zavzat psemnm pokynem vyššho soudnho řednka toliko v přpadě, kdy jde o kon nerozhodovac povahy vykonvan z pověřen soudce, postrd rozumn smysl. Vyšš soudn řednk nemůže bt nepochybně vzn pokyny, přkazy či přnmi třetch osob, ať již jde o osoby vně soudu nebo o osoby soudn, avšak takov, kter s projednvnm věci nemaj podle rozvrhu prce co do činěn. Jde-li však o soudce, jemuž věc podle rozvrhu prce připadla, nen k takov pravě nejmenšho důvodu. Vyšš soudn řednk m bt pomocnkem soudce, a nikoliv někm, kdo je na něm nezvisl.
33. V rovině osobn nezvislosti je však postaven soudce a vyššho soudnho řednka nesrovnateln. Prakticky ždn ze shora uvedench atributů u vyššho soudnho řednka neplat, ať již jde o garance trvalosti funkce, neodvolatelnosti, nepřeložitelnosti, hmotnho zabezpečen, požadavek neslučitelnosti funkc apod.
34. Stejně vrazn je rozdl v osobnch předpokladech a v požadavcch na odbornou roveň soudců a vyššch soudnch řednků. Obě kategorie osob spojuj jedině požadavky sttnho občanstv a bezhonnosti. Avšak zatmco soudce mus svou osobou garantovat předpoklady řdnho vkonu funkce soudce, mus doshnout věku nejmně třiceti let, vystudovat pětilet magistersk studium na prvnick fakultě, vykonat justičn praxi a složit justičn zkoušku, u vyššho soudnho řednka postač třlet resortn vzdělvn organizovan Ministerstvem spravedlnosti či třlet studium v bakalřskm studijnm programu na vysok škole.
35. Vyšš soudn řednk je tedy skutečně pouze řednkem, u něhož v zsadě chyb garance osobn nezvislosti, nevyžaduj se osobn předpoklady jako u soudce a odborn roveň postačuje na vrazně nižš rovni. Z toho se podvaj rovněž limity činnosti vyššho soudnho řednka. Vyšš soudn řednk nesm vykonvat takov kony, pro něž jsou nezbytn vlastnosti, kter postrd (osobn nezvislost, osobn předpoklady, odborn roveň). Z tohoto hlediska je nepřijateln, aby vyšš soudn řednk meritorně rozhodoval, bez ohledu na formu rozhodnut. Pro ostatn procesn kony, a předevšm pro rozhodnut procesn povahy, to plat zrovna tak. Vyšš soudn řednk m bt pomocnkem soudce, jenž napomh dosažen přiměřen dlky soudnho řzen tm, že vykonv kony jednoduch či rutinn povahy. Složitějš zležitosti, vyžadujc prvn erudici, či situace, v nichž soud nemůže bt z povahy věci reprezentovn nikm jinm než soudcem (meritorn rozhodnut, rozhodnut konečn, vznamnějš rozhodnut v přpravě jednn), čast vyššch soudnch řednků nepřipouštěj. Jinak se ze souzen stv ve skutečnosti řadovn.
36. Na nepřijateln vvoj prvn pravy činnosti vyššho soudnho řednka ostatně upozorňovala prof. Winterov již při přpravě ZVS (Winterov, A. Nad perspektivami českho civilnho procesu. Prvn rozhledy, 2008, č. 19, s. 706 a nsl.):
"Nvrh novho zkona o VS jde v tomto směru ještě dle. Předkladatelsk zprva k němu vyjadřuje jasn změr, když hovoř o €šrozšřen možnost převst ze soudců ... na vyšš řednky v daleko většm rozsahu i vlastn rozhodovac působnost'. To pak nvrh zkona tž čin včtem různch konů, kter může provdět vyšš soudn řednk, v 10 a dle v novm ustanoven 11, kter již převrac logiku prvn pravy, když řk, že vyšš soudn řednk může v občanskm soudnm řzen a v soudnm řzen sprvnm provdět vešker kony soudu prvnho stupně s vjimkou veden jednn ve věci sam a rozhodovn ve věci sam formou rozsudku. (Sic!)
Podle mho nzoru je tady už třeba řci jasn NE tomuto trendu směřujcmu k řednickmu rozhodovn (při přijet uveden formulace by později už jen stačilo rozšřit novelou občanskho soudnho řdu okruh věc, v nichž se meritorně rozhoduje usnesenm namsto rozsudku, a rozšřit rejstřk možnost, v nichž lze rozhodnout bez jednn, a vyšš soudn řednk může nastoupit).
Soudnm řednkům, budou-li řdně kvalifikovni, lze zajist svěřit mnoh z konů vypočtench v 9 a 10 platnho zkona o VS (i v 10 nvrhu). Soudn řednk by však podle mho nzoru zsadně neměl vydvat rozhodnut jmnem soudu a směřujc navenek: neměl by rozhodovat o vydn platebnho rozkazu, o odmtnut pozdě podanho odporu; mm pochybnost o tom, zda m řednk schvalovat dohodu o vypořdn dědictv či potvrzovat nabyt dědictv podle dědickch podlů nebo rozhodovat o umořen listin atd. Za nepřpustn považuji, aby rozhodoval o odmtnut pozdě podanho odvoln, o procesnm nstupnictv, o připuštěn změny žaloby či o změně častnků (to podle nvrhu novho zkona) nebo o vzvě podle 114b OSŘ (podle nvrhu novely zkona o VS obsažen v souhrnn novele občanskho soudnho řdu).
Nevm, co by v organizaci tmov prce u soudů mělo brnit tomu, aby tato a podobn rozhodnut byla připravena asistentem nebo řednkem, ale přijata a navenek prezentovna (podepsna) soudcem, a jm proto garantovna. Považovala bych to za sprvnějš."
37. Je zřejm, že prvn prava konů, kter může vyšš soudn řednk v prvnm stupni civilnho řzen a sprvnho soudnictv činit, obsažen v 11 ZVS nemůže obstt, a to z obou důvodů, kter uvd Vrchn soud v Praze ve svm nvrhu. Vslovně je nutno zdůraznit, že 10 ZVS (popř. dalš ustanoven) se nechv stranou dalšch vah pouze proto, že jeho se nvrh na zrušen netk. I pro jeho obsah ale samozřejmě plat to, co bylo obecně uvedeno shora.
38. Ustanoven 10 a 11 ZVS jsou v prv řadě ve zcela zjevnm rozporu. Ustanoven 10 odst. 1 ZVS vypočtv, v jakch věcech může vyšš soudn řednk provdět kony soudu prvnho stupně v občanskm soudnm řzen. Druh odstavec tohoto ustanoven pamatuje na rejstřkov řzen a třet by se neměl tkat věc, ale jednotlivch konů v civilnm řzen soudnm a - oproti odstavci prvmu i druhmu - i ve sprvnm soudnictv, bez ohledu na to, o jakou věc se jedn [třet odstavec je v tom ovšem nedůsledn; viz psmeno p)]. Z toho by bylo možno za standardn podoby prvn pravy dovozovat pomoc argumentu a contrario, že věci či kony v tomto ustanoven neuveden do rozsahu činnosti vyššho soudnho řednka patřit nemohou. Proti tomu však stoj zněn 11 ZVS, podle něhož může vyšš soudn řednk vykonvat v civilnm řzen soudnm a ve sprvnm soudnictv vešker kony soudu prvnho stupně, a to krom vjimek v tomto ustanoven vslovně vypočtench.
39. Podle 10 ZVS může tedy vyšš soudn řednk provdět jenom to, co je v tomto ustanoven vslovně uvedeno, zatmco podle 11 ZVS může činit všechno, krom toho, co je mu vslovně zakzno. Takov prava nastoluje řadu obtžně řešitelnch interpretačnch problmů: např. podle 10 odst. 1 psm. a) ZVS může vyšš soudn řednk vyzvat žalovanho k vyjdřen formou kvalifikovan vzvy dle 114b odst. 1 občanskho soudnho řdu, jenom bylo-li rozhodnuto o věci platebnm rozkazem. Znamen to skutečně, že mimo spojitost s platebnm rozkazem vyšš soudn řednk kvalifikovanou vzvu vydat nemůže (čemuž by nasvědčovalo i zněn 114b odst. 1 občanskho soudnho řdu), nebo lze dovozovat, že když 11 ZVS kvalifikovanou vzvu mezi kony, kter vyšš soudn řednk vykonvat nesm, vůbec neřad, může ji vyšš soudn řednk učinit kdykoliv, i bez vazby na rozkazn řzen (viz nedvn rozhodnut Nejvyššho soudu sp. zn. 21 Cdo 4259/2011)? Na jinou - a ještě zvažnějš - absurditu upozorňuje navrhovatel ve vztahu ke směnečnm platebnm rozkazům: 10 odst. 1 ZVS se o nich v psmenu a) či v jinm ustanoven sice nezmiňuje, a tedy nesvěřuje je do působnosti vyššho soudnho řednka, avšak 11 ZVS je ani neřad mezi kony, kter vyšš soudn řednk vykonvat nesm; s ohledem na to by pak vyšš soudn řednk mohl rozhodnout formou směnečnho platebnho rozkazu. Obdobnch přkladů vzjemnho vztahu 10 a 11 ZVS by bylo možno uvst vce, avšak nen to již zapotřeb; je totiž zřejm, že mezi oběma ustanovenmi ždn racionln vztah nen, neboť obě dvě jsou vrazem dvou různch legislativnch přstupů, kter vedle sebe nemohou obstt.
40. K těžko přijatelnm zvěrům však vede rovněž text jednotlivch vjimek vypočtench v 11 ZVS pod jednotlivmi psmeny sm o sobě. Shora bylo uvedeno, že vůbec neodpovd postaven vyššho soudnho řednka, aby rozhodoval ve věci sam. Ustanoven 11 psm. b) ZVS, jak na to upozornila ve shora citovanm člnku prof. Winterov, však meritorn rozhodovn zakazuje vyššmu soudnmu řednkovi jenom tehdy, m-li rozhodnut formu rozsudku. Důkazem opaku je pak možno dospět k zvěru, že m-li meritorn rozhodnut "pouze" formu usnesen, může jej učinit i vyšš soudn řednk. S ohledem na nvět 11 ZVS to plat jak pro prvostupňov rozhodovn v civilnm řzen soudnm, tak pro sprvn soudnictv. Stač nahldnout do občanskho soudnho řdu a do soudnho řdu sprvnho, aby neudržitelnost tto konstrukce zřetelně vystoupila do popřed. Problm však může ještě vygradovat, nebude-li zapotřeb v řzen, v němž se rozhoduje ve věci sam formou usnesen, nařizovat jednn [ 11 psm. a) ZVS]: takov řzen může zcela obstarat vyšš soudn řednk, a to bez jakkoliv časti soudce. Namtkou lze jmenovat 200e odst. 3 a 4 občanskho soudnho řdu nebo 46 odst. 1 soudnho řdu sprvnho.
41. Celkově však lze řci, že problematick je koncepce 11 ZVS jako takov. Z stavnch vchodisek nastněnch shora se podv, že soudnictv je činnost, kterou u soudů vykonvaj soudci; důvodem k tomu jsou garance osobn i věcn nezvislosti, jakož i osobn předpoklady a odborn roveň soudce. Podl dalšch osob na vkonu soudnictv je vjimkou z tohoto pravidla, a je proto zapotřeb k n přistupovat restriktivně (ve vztahu k vyššm soudnm řednkům viz vše citovan usnesen sp. zn. III. S 1531/09). Tato stavn vchodiska nelze převracet naruby zkonnou pravou, postavenou na principu, z něhož v podstatě vyplv, že soudnictv mohou obecně vykonvat řednci, krom několika mlo přpadů, kter jsou vslovně vyhrazeny soudci. Jsou proto rovněž nepřijateln ideov vchodiska, kter zmiňuje ve svm vyjdřen Ministerstvo spravedlnosti a kter zaznvaj v důvodov zprvě, a sice že se m doshnout "zkvalitněn a zrychlen řzen zejmna cestou přenesen vkonu co nejširšho rozsahu konů dosud vykonvanch soudci nebo sttnmi zstupci na vyšš soudn řednky a vyšš řednky sttnho zastupitelstv", přičemž působnost jich obou m bt omezena "v podstatě pouze vhradn působnost soudce nebo sttnho zstupce. ... Působnost vyššho soudnho řednka je vymezena v maximln možn mře. Jeho působnost konč tam, kdy začn vhradn zkonem stanoven působnost soudce. ... vytvř se tak předpoklady pro možnost maximlnho odbřemeněn soudců ...".
42. Snaha o urychlen řzen a "odbřemeněn" soudců však m sv limity a nesm vst nikdy k tomu, aby se ze soudnictv stala przdn forma. Soudnictv je povolno k tomu, aby poskytovalo ochranu existujcm (tj. skutečnm) subjektivnm prvům, a pln proto svou společenskou funkci jenom tehdy, pokud je způsobil tohoto cle dosahovat. K tomu, aby se věc projednala a rozhodla, je objektivně vždy zapotřeb vynaložit určit čas a sil. Urychlovat řzen je možn zejmna tam, kde jde o postupy, kter nejsou nezbytn či jsou zbytečně formalizovan a komplikovan (oboj plat kupř. pro rozdělen soudn pravomoci mezi civiln a sprvn soudy při přezkumu rozhodnut sprvnch orgnů, přliš složitou a nepřehlednou pravu věcn přslušnosti v civilnm řzen soudnm a na ni navazujc postup); obdobně je možno připustit podl jinch osob na vkonu soudnictv, pokud tm bude ulehčeno soudci od konů jednoduchch a rutinnch. Urychlovn a "odbřemeňovn" však nesm ohrozit možnost řdnho - a objektivně nutnho - zjištěn skutkovho stavu a jeho prvnho posouzen, a to na nezbytn odborn rovni s dostatečnmi garancemi osobn a věcn nezvislosti.
43. To mus mt zkonodrce na zřeteli, upravuje-li čast jinch osob na vkonu soudnictv. Činnost soudce se dnes pochopitelně nemůže obejt bez součinnosti dalšch osob, jimiž jsou prvě vyšš soudn řednci nebo asistenti soudců či dalš. Tyto osoby však mohou konat samostatně pouze kony, kter nepřekračuj jejich pomocnou roli. Mohou se samozřejmě podlet i na konech jinch, ulož-li jim to soudce; tyto kony ale toliko připravuj, a soudce je pak mus učinit svm vlastnm jmnem, a tedy na svou vlastn odpovědnost.
44. Konečně je nutno zdůraznit, že i proti těm konům, jež lze vyššmu soudnmu řednkovi svěřit, mus bt zachovna činn možnost obrany. Platn prvn prava, kter je obsažena v 9 ZVS, tomu však nevyhovuje. Proti rozhodnut vyššho soudnho řednka v civilnm řzen soudnm a v trestnm řzen je možno podat odvoln, resp. stžnost za podmnek stanovench občanskm soudnm řdem nebo trestnm řdem. Znamen to tedy, že tam, kde kupř. odvoln proti rozhodnut soudu prvnho stupně nen vůbec přpustn, nelze ani rozhodnut vyššho soudnho řednka napadnout odvolnm. V důsledku tak posledn slovo nemůže mt soud, ale vyšš soudn řednk, a to prvě navzdory tomu, že soudnictv by mělo představovat ze sv povahy činnost, kterou vykonvaj soudci, a nikoliv řednci.
45. Nelze rovněž přehldnout, že vyšš soudn řednci se mohou podlet tž na konech soudu ve sprvnm soudnictv ( 10 odst. 3, 11 ZVS). V tomto přpadě však ZVS zcela nepokrytě ignoruje jakoukoliv možnost obrany častnků řzen; ve sprvnm soudnictv zkrtka proti rozhodnut vyššho soudnho řednka neexistuje obrana vůbec. Ustanoven 9 odst. 1 ZVS totiž hovoř o možnosti předsedy sentu rozhodnout o odvoln proti rozhodnut vyššho soudnho řednka ve věcech občanskoprvnch a obchodnch, 9 odst. 2 ZVS pak zakotvuje obdobně možnost předsedy sentu rozhodnout o stžnosti proti rozhodnut vydanmu vyššm soudnm řednkem v trestnm řzen.
46. Lze tedy shrnout, že 10 a 11 ZVS jsou ve vzjemnm rozporu, neboť prvn z nich stoj na konstrukci, dle nž vyšš soudn řednk může provdět jenom to, co mu toto ustanoven svěřuje, druh z nich naopak vychz z toho, že vyšš soudn řednk může vykonvat vše, kromě několika vslovně zapovězench konů. Tento rozpor nen možno překlenout ani interpretac, jak bylo ukzno shora na přkladech kvalifikovan vzvy nebo směnečnho platebnho rozkazu (viz bod 39 odůvodněn). Dle se připomn, že problematick je nejen vztah obou ustanoven, ale tž 11 ZVS sm o sobě. Z podrobně popsanch stavnch vchodisek vyplv, že soudnictv je činnost vykonvan soudy a soudci, jejichž osobn a věcn nezvislost, odborn roveň a osobn předpoklady jsou klčovmi funkčnmi atributy soudnictv prvnho sttu. Zkon - jak čin 11 ZVS - nemůže toto stavn pravidlo obracet naruby tm, že ze soudnictv učin řadovn a soudcům zachov pouze nepatrn okruh konů, kter vyšš soudn řednci provdět nemohou. Nen proto přijateln nvět 11 ZVS, kter msto naplněn stavou předpokldan vjimky z tto vjimky čin v podstatě bezbřeh nekonkrtn pravidlo. Stejně tak nen stavně akceptovateln obsah některch vjimek vypočtench v tomto ustanoven, resp. důsledky z nich plynouc [k tomu viz shora pod bodem 41, v němž je poukzno na to, že 11 psm. a) a b) ZVS mohou nastolit situaci, kdy v řzench, v nichž se meritorně rozhoduje usnesenm a nen třeba nařizovat jednn, bude cel řzen v režii vyššho soudnho řednka (např. zmněn přklady řzen o některch otzkch obchodnch společnost, družstev a jinch prvnickch osob)]. Z těchto důvodů stavn soud nvrhu vyhověl a 11 ZVS dle 70 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn zkona č. 48/2002 Sb., zrušil. S ohledem na to, aby zkonodrce měl k dispozici dostatečn časov prostor pro přpravu stavně konformn pravy činnosti vyššch soudnch řednků, stanovil stavn soud den zrušen 11 ZVS až na konec tohoto kalendřnho roku, tj. k 31. 12. 2013.
47. Obiter dictum stavn soud připomn, že s ohledem na princip vzanosti petitem nvrhu mohlo bt v tomto řzen zrušeno pouze ustanoven 11 ZVS. Ze shora podan argumentace je však zřejm, že stavně problematick je nejen toto ustanoven, ale tž čst obsahu 10 ZVS. Zkonodrce bude muset rovněž důkladně zvžit koncepci ustanoven 12 ZVS, jež se vztahuje k trestnmu řzen a kter na prvn pohled může vyvolvat obdobn problmy, a konečně tž vyřešit nedostatečnou ochranu plynouc z ustanoven 9, o nž byla řeč shora. Zvěrem je nutno zdůraznit, že tento nlez nemn vyloučit vyšš soudn řednky z podlu na vkonu soudnictv. Vyšš soudn řednk může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesnch konů soudu; vykonvat tyto kony svm jmnem však vyšš soudn řednk může pouze v přpadech a za podmnek, kter byly vyloženy shora (viz např. bod 35 odůvodněn tohoto nlezu).
48. Pokud jde o vliv tohoto zrušovacho nlezu na kony učiněn vyššmi soudnmi řednky do vykonatelnosti nlezu, konstatuje se, že z důvodu prvn jistoty se neuplatn ustanoven 71 odst. 2 věty za střednkem zkona o stavnm soudu a nroky plynouc z těchto rozhodnut mohou bt předmětem vkonu rozhodnut či exekuce.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudce Vladimír Kůrka a k jeho odůvodnění soudci Stanislav Balík a Jan Filip.