Zákon 95/1950, kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví účinný od 01.08.1950

(1) Zemský pojišťovací fond v Praze a Pensijní fond řemesla při Ústředním svazu čs. řemesla v Praze se slučují s Československou pojišťovnou, národním podnikem (dále jen "pojišťovna"), a to dnem a za podmínek, které stanoví ministerstvo financí; při sloučení může ministerstvo financí také upraviti nebo změniti závazky těchto ústavů.

(2) Při změně závazků podle odstavce 1 může pojišťovna vyplatiti odbytné na místě důchodů nepatrné výše, které poskytují ústavy s ní slučované; směrnice pro poskytování odbytného stanoví ministerstvo financí.

Výkon dozoru nad znárodněnými ústavy, které pojišťují dávky obdobné dávkám národního pojištění, s výjimkou ústavů uvedených v § 1, přechází na ministerstvo práce a sociální péče.

(1) Práva a závazky Pojišťovny Star se upravují způsobem uvedeným v odstavcích 2 až 5 a v § 6. Po úpravách podle těchto ustanovení se Pojišťovna Star sloučí s pojišťovnou, a to dnem a za podmínek, které stanoví ministerstvo financí.

(2) Nároky proti československému jmění Fénixu, životní pojišťovací společnosti ve Vídni, vzniklé z jiného důvodu než z pojistných smluv a nároky podle čl. II § 3 vládního nařízení č. 56/1937 Sb., o úpravě poměrů československého stavu pojištění Fénixu, životní pojišťovací společnosti ve Vídni, a některých souvisících otázek, zanikají bez náhrady.

(3) Dluhopisy vydané podle čl. II § 20 odst. 1 vl. nař. č. 56/1937 Sb. pozbývají platnosti bez náhrady a budou odvedeny podle pokynů ministerstva financí. Zůstatek výnosu příspěvků podle čl. II § 21 uvedeného nařízení se převádí na Pojišťovnu Star.

(4) Bez náhrady zanikají nároky z životních pojištění, ze kterých je jako pojistitel zavázána Pojišťovna Star, jestliže oprávněným je

(5) Na všechna kapitálová pojištění za jednorázové pojistné a na kapitálová pojištění, ke kterým bylo placení pojistného zastaveno nebo ukončeno přede dnem 21. dubna 1937, jestliže byla sjednána týmž pojistníkem s Fénixem, životní pojišťovací společností ve Vídni, ředitelstvím pro Československou republiku, smí při splatnosti pojistných částek býti poskytnuto dohromady nejvýše 50 000 Kčs, počítajíc v to částky vyplacené před účinností tohoto zákona; pro vyčerpání uvedené částky rozhoduje časové pořadí splatnosti pojistných částek jednotlivých pojištění. Nároky přesahující tuto hranici zanikají bez náhrady.

Znárodněné ústavy pojišťovací, které mají sídlo v tuzemsku a na které se nevztahují ustanovení §§ 1 až 3, se sloučí na příkaz ministerstva financí s pojišťovnou nebo na jeho příkaz budou zlikvidovány; způsob likvidace, zejména způsob a míru uspokojení pojistníků a věřitelů, stanoví ministerstvo financí. Výtěžek likvidace připadne Likvidačnímu fondu měnovému.

(1) Ministr financí přikáže, aby pojišťovna vstoupila v práva a závazky z tuzemských pojištění, ze kterých jsou jako pojistitelé zavázány pojišťovny se sídlem v cizině, a nařízením podrobně vymezí tato pojištění; přikáže pojišťovně, které nároky tuzemských věřitelů z jiného důvodu než z pojistných smluv proti pojišťovnám se sídlem v cizině uspokojí, a stanoví způsob a míru uspokojení. Pojišťovna nevstoupí v závazky pojišťoven se sídlem v cizině, jestliže oprávněným je Fond národní obnovy podle konfiskačních předpisů nebo Likvidační fond měnový podle předpisů uvedených v § 3 odst. 4 písm. b).

(2) Ministerstvo financí převede na pojišťovnu z úhrnného československého majetku všech pojišťoven se sídlem v cizině (odstavec 1) úhradu hodnoty jejich závazků, ve které pojišťovna vstoupí. Nestačí-li uvedený majetek k úhradě hodnoty těchto závazků, nese schodek pojišťovna; zbývá-li majetek, připadne přebytek Likvidačnímu fondu měnovému.

(3) Do československého majetku pojišťoven se sídlem v cizině (odstavec 2) náleží též náhrady, které poskytuje Likvidační fond měnový za pohledávky za ústřednami pojišťovacích ústavů v Německu, Rakousku a Maďarsku na doplnění úhrady závazků z tuzemských stavů pojištění (§ 2 č. 3 zák. č. 141/1947 Sb., o Likvidačním fondu měnovém).

(1) Znárodněné ústavy, které budou sloučeny s pojišťovnou, nepodléhají za uplynulou dobu zvláštní dani výdělkové včetně daňové povinnosti podle § 1 zákona č. 307/1948 Sb., o některých opatřeních v oboru přímých daní. Platby vykonané na tyto daňové povinnosti se nevracejí.

(2) Nebude-li pojišťovně zaplaceno do tří měsíců od počátku účinnosti tohoto zákona pojistné dlužné v uvedený den za pojištění u znárodněného ústavu nebo u pojišťovny se sídlem v cizině, zaniká pojištění proti škodám a úrazům a životní pojištění platí za vypověděno, a to dnem, do kterého bylo zaplaceno pojistné, leč by se pojišťovna dohodla s pojistníkem na dalším trvání pojištění. Upomenutí podle § 29 odst. 1 zákona č. 145/1934 Sb., o pojistné smlouvě, není třeba. U Pojišťovny Star se ustanovení tohoto odstavce vztahují jen na pojistné smlouvy, které v době nesvobody náležely do stavů pojištění v pohraničí.

(3) Nároky z jiného důvodu než z pojistných smluv proti pojišťovnám se sídlem v cizině nelze z jejich československého majetku uspokojiti podle § 5 odst. 1, nebudou-li písemně ohlášeny Československé pojišťovně, národnímu podniku, do měsíce od počátku účinnosti tohoto zákona. Při ohlášce nároku buď prokázán jeho důvod. Hlásiti není třeba nároky, které správci československého majetku pojišťoven se sídlem v cizině písemně uznali.

Spolky a zařízení vyvíjející pojišťovací činnost nebo činnost s ní příbuznou, které nejsou utvořeny podle předpisů o pojišťovnách, ani nepojišťují dávky obdobné dávkám národního pojištění, jsou povinny na příkaz ministerstva financí, daný v dohodě s příslušným ministerstvem, tuto svou činnost zastaviti. Pro likvidaci a úpravu závazků vzešlých z této činnosti se použije obdobně ustanovení §§ 1 a 4.

Zápisy ve veřejných knihách a rejstřících potřebné k vyznačení změn způsobených opatřeními podle tohoto zákona a podle dekretu presidenta republiky č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven (dále jen "dekret"), provedou soudy na návrh pojišťovny s odvoláním na tento zákon. Tohoto ustanovení se použije obdobně také pro zápisy v jiných rejstřících a seznamech vedených úředně.

(1) Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a po projednání s Ústřední radou odborů přezkoumá do konce roku 1952 závazky pojišťovny a První české zajišťovací banky (dále jen "zajišťovna") ze všech pracovních (služebních) smluv, jakož i odpočivné a zaopatřovací požitky nebo pensijní důchody vyplácené z prostředků pojišťovny a zajišťovny nebo z pensijních nadlepšovacích zařízení pro jejich zaměstnance.

(2) Nejsou-li závazky z pracovních (služebních) smluv v souladu se zásadami jednotné mzdové politiky a s potřebami pojišťovny nebo zajišťovny, nařídí ministerstvo financí, aby - nedojde-li k dohodě - byly pracovní (služební) smlouvy vypověděny se zákonnou výpovědní lhůtou. Souhlasu okresního národního výboru k tomu není třeba.

(3) Neúměrně vysoké odpočivné a zaopatřovací požitky nebo pensijní důchody vyplácené z prostředků pojišťovny nebo zajišťovny nebo z pensijních nadlepšovacích zařízení pro jejich zaměstnance mohou býti na příkaz ministerstva financí sníženy na přiměřenou výši.

(1) Nároky proti pojišťovně a znárodněným ústavům na odměny jakéhokoliv druhu za zprostředkování, získávání a udržování pojištění, zejména nároky na provise a nároky odvozené z těchto činností nebo odměn (odbytné, po případě odstupné, vyplácené jednorázově nebo ve splátkách pravidelně se opětujících a pod.) a pohledávky vzešlé z těchto nároků se zrušují bez náhrady dnem a v rozsahu, který stanoví ministerstvo financí.

(2) V případech sociálně zvláště odůvodněných může pojišťovna nebo znárodněný ústav poskytnouti náhradu za zrušený nárok až do výše jeho hodnoty podle směrnic, které vydá ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a po projednání s Ústřední radou odborů.

Nároky na odměny, na náhrady hotových výloh, cestovní diety, presenční známky a na platy podobného druhu, kterých nabyli činovníci ústavů provozujících pojištění (zajištění) podle jejich stanov nebo podle rozhodnutí orgánů ústavů nebo podle zvyklostí, zanikají bez náhrady, pokud nebyly do účinnosti tohoto zákona, byť i jen zálohově, uspokojeny. Ustanovení předchozí věty se vztahuje i na nároky za výkon funkce před účinností dekretu, jakož i na nároky pozůstalých po dotčených činovnících.

(1) Peněžité závazky z tuzemských pojištění znějící na říšské marky je dlužník povinen plniti počínajíc dnem 1. srpna 1945 v československých korunách v poměru 1 říšská marka = 10 československých korun s výjimkou případů uvedených v odstavci 2. Ministr financí stanoví nařízením, která pojištění se považují za tuzemská ve smyslu předchozí věty.

(2) Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou stanovil, jak budou plněny peněžité závazky z tuzemských pojištění sjednané v československých korunách, které byly přepočteny na říšské marky v poměru 1 československá koruna = 12 říšských feniků.

(3) Na úroky z prodlení pro nesplnění pojistitelových závazků z pojištění uvedených v odstavcích 1 a 2, které byly splatné před účinností tohoto zákona, není nároku.

(4) O pojistné rezervy podle stavu ke dni 31. prosince 1945 připadající na pojištění s plněními znějícími na říšské marky, která se neplní v československých korunách podle tohoto paragrafu, se snižuje pohledávka pojišťovny a znárodněného ústavu za Likvidačním fondem měnovým.

Ujednání v pojistných smlouvách o životním pojištění, která zaručují pojistníkům podíl na přebytcích (zisku), se zrušují bez náhrady, a to dnem 1. ledna 1945 u pojištění již tohoto dne platných a od počátku u smluv sjednaných později. Podíly na přebytcích, které byly vyplaceny před účinností tohoto zákona, se nevracejí.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby k úhradě a k zamezení ztrát, které vznikají ústavům provozujícím životní pojištění tím, že průměrný výnos jejich jmění je menší než úroková míra vzatá za podklad výpočtu sazeb pojistného a pojistných rezerv životních pojištění sjednaných do 28. února 1947, upravil nařízením výši plnění z uvedených pojištění zvýšením pojistného nebo snížením výše pojistitelova plnění.

(2) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně na úrazová pojištění za jednorázové pojistné a na úrazová pojištění s výhradou vrácení běžného pojistného.

Smlouvy o nemocenském pojištění, které jsou v platnosti u pojišťovny, zanikají posledním dnem období, za které bylo zaplaceno pojistné před účinností tohoto zákona. Pojišťovna však poskytne pojistné náhrady podle smlouvy za pojistné příhody nastalé před zánikem pojištění.

Návrh učiněný pojistiteli na ujednání pojistné smlouvy je závazný, i když neobsahuje všeobecné pojistné podmínky, a listina o pojistné smlouvě (pojistka) nemusí obsahovati všeobecné pojistné podmínky, jestliže podmínky byly uveřejněny v příslušném úředním listě. Jak v návrhu tak v pojistce musí však býti upozorněno na uveřejněné všeobecné pojistné podmínky.

(1) Platnosti pozbývá nařízení č. 280/1915 ř. z., o poplatcích ze smluv pojišťovacích, smluv o doživotní důchod a zaopatřovacích smluv, a zák. čl. VIII/1883, o poplatcích ze smluv pojišťovacích a smluv jim podobných, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, jakož i zákon č. 79/1935 Sb., o hasičském příspěvku při požárním pojištění; použivatelnosti pozbývá vládní nařízení č. 31/1942 Sb., o dani z požární ochrany. Ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí určí, jak bude naloženo s účelovým jměním (fondem) utvořeným podle § 7 zák. č. 79/1935 Sb.

(2) Platby vykonané na poplatky a na daň podle odstavce 1 před účinností tohoto zákona se nevrátí, daně a poplatky nezaplacené do tohoto dne se nevyberou.

(3) U životních pojištění sjednaných počínajíc dnem 1. března 1947 vzniká následkem zrušení poplatků podle odstavce 1 nárok na zmenšení celkového platu pojistníkova za pojištění, počínajíc nejbližším pojistným rokem následujícím po zrušení poplatků; u ostatních pojištění tento nárok nevzniká.

Pojišťovací rada se zrušuje. Její práva a závazky přecházejí na pojišťovnu.

Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, jichž je třeba k provedení tohoto zákona, jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků.

Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona před počátkem jeho účinnosti se ode dne opatření pokládají za učiněná podle zákona.

(1) Platnosti, po případě použivatelnosti pozbývají všechny předpisy odporující tomuto zákonu, zejména:

(2) Dnem, který určí nařízením ministr financí, pozbudou platnosti, po případě použivatelnosti:

(3) Dále pozbývá platnosti, po případě použivatelnosti: