Zákon 271/1948 o úlevách v plnění některých závazků, které zněly na říšské marky účinný od 18.12.1948

Schválené: 01.12.1948
Účinnost od: 18.12.1948
Autor: Národního shromáždění
Oblast: MĚNA. OBĚH PENĚZ.

Informace ke všem historickým zněním předpisu
HISTJUDDZEUPPČL0

Zákon 271/1948 o úlevách v plnění některých závazků, které zněly na říšské marky účinný od 18.12.1948
Informace ke konkrétnímu znění předpisu
Zákon 271/1948 s účinností od 18.12.1948
Zobraziť iba vybrané paragrafy:
Zobrazit

271/1948 Sb.
ZÁKON
ze dne 1. prosince 1948
o úlevách v plnění některých závazků, které zněly na říšské marky.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

(1) Nárok na úlevy v plnění podle tohoto zákona mají dlužníci peněžitých závazků, které vznikly před 10. říjnem 1938 v československých korunách, nebyly dnem 1. srpna 1945 ještě zcela splaceny abyly-li podle předpisů okupační moci přeměněny na říšské marky v poměru 1 Kč = 12 feniků, nebo sice v poměru 1 K (Ks) = 10 feniků, avšak dlužníku bylo uloženo uhraditi kapitálové vyrovnání (odstavec 2), a mají-li se plniti v korunách podle dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 36 Sb., o plnění závazků znějících na říšské marky, po případě podle zákona ze dne 11. června 1947, č. 118 Sb., o plnění závazků znějících na říšské marky na Slovensku a v poměru mezi zeměmi Českou a Moravskoslezskou a Slovenskem, anebo bylo-li dlužníku uloženo uhraditi kapitálové vyrovnání, aniž závazek byl přeměněn na říšské marky.

a) byly zajištěny zástavním právem na nemovitostech v území země České nebo Moravskoslezské nebo Slovenska, obsazeném v roce 1938 Německem (dále jen "pohraniční území"), nebo aspoň byly podloženy dlužním úpisem, který obsahuje úmluvu o pravidelných splátkách a má náležitosti potřebné k tomu, aby se podle něho mohl takový závazek na řečených nemovitostech zástavním právem zajistit, nebo

b) dlužníkem je okres nebo obec anebo jiná veřejnoprávní korporace se sídlem v pohraničním území,

(2) Kapitálovým vyrovnáním se v tomto zákoně rozumí částka ve výši 20 % závazku podle stavu k 1. říjnu 1940, kterou byli dlužníci povinni uhraditi podle předpisů okupační moci Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci jako správci pohledávek z kapitálového vyrovnání k věrné ruce.

(3) Úlevy v plnění podle tohoto zákona se nevztahují

a) na závazky, u nichž došlo po přeměně na říšské marky nebo po uložení povinnosti uhraditi kapitálové vyrovnání k převzetí dluhu při zcizení zavazené nemovitosti;

b) na závazky, u nichž je věřitelem tuzemský peněžní ústav (peněžní podnik), čítajíc v to i tuzemské filiálky cizozemských peněžních ústavů (peněžních podniků), a dlužníkem osoba, jejíž majetek byl konfiskován podle dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, anebo podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR, a ze dne 19. prosince 1947, č. 89 Sb. n. SNR.

§ 2

(1) Byl-li peněžitý závazek, na který se vztahují úlevy v plnění podle § 1, přeměněn podle předpisů okupační moci na říšské marky v poměru 1 Kč = 12 feniků, je věřitel povinen

1. sleviti ze zůstatku dlužného ke dni vyhlášení tohoto zákona jednu šestinu,

2. připsati dlužníku k dobru bezúročně jednu šestinu z úhrnu částek, které zaplatil na závazek ode dne jeho přeměny na říšské marky do dne vyhlášení tohoto zákona; jedna říšská marka se při tom počítá za deset korun.

(2) Částky připsané dlužníku k dobru podle ustanovení odstavce 1, č. 2 se užije na zúročení a splácení závazku; případný přebytek ve prospěch dlužníkův, pokud vyplývá z plateb vykonaných ve starých platidlech nebo v markách, se vyúčtuje, je-li věřitelem peněžní ústav (peněžní podnik), jako vázaný vklad podle § 7 dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny. Jiný věřitel je oprávněn vyrovnati takový přebytek převodem ze svého vázaného vkladu na vázaný vklad dlužníkův anebo cennými papíry Likvidačního fondu měnového (§ 10 zákona ze dne 2. července 1947, č. 141 Sb., o Likvidačním fondu měnovém) ve jmenovité hodnotě.

§ 3

(1) Byl-li peněžitý závazek, na který se vztahují úlevy v plnění podle § 1, přeměněn podle předpisů okupační moci na říšské marky v poměru 1 K (Ks) = 10 feniků a při tom dlužníku uloženo uhraditi kapitálové vyrovnání, nebo bylo-li dlužníku uloženo uhraditi kapitálové vyrovnání, aniž závazek byl přeměněn na říšské marky, je věřitel povinenjedna říšská marka se při tom počítá za deset korun.

1. sleviti ze zůstatku dlužného ke dni vyhlášení tohoto zákona tolik procent, kolik činí kapitálové vyrovnání ze závazku spojeného s kapitálovým vyrovnáním,

2. připsati dlužníku k dobru bezúročně

a) stejný procentový podíl jako u č. 1 z úhrnu částek, které zaplatil na závazek spojený s kapitálovým vyrovnáním do dne vyhlášení tohoto zákona,

b) zvláštní úrok s případným příslušenstvím z kapitálového vyrovnání od 1. října 1940 do dne, od kterého byly úroky počítány již ze závazku spojeného s kapitálovým vyrovnáním, pokud byl dlužník za tento zvláštní úrok s případným příslušenstvím zatížen a pokud jej do dne vyhlášení tohoto zákona zaplatil;

(2) Nezaplatil-li dlužník zvláštní úrok s případným příslušenstvím [odstavec 1, č. 2. písm. b)] zcela nebo zčásti, srazí se ze zůstatku dlužného ke dni vyhlášení tohoto zákona nezaplacená část a ze zbytku se počítá sleva podle odstavce 1, č. 1; jedna říšská marka se při tom počítá za deset korun.

(3) O částkách připsaných dlužníku k dobru podle odstavce 1, č. 2. platí ustanovení § 2, odst.2.

§ 4

Bylo-li pro pohledávku z kapitálového vyrovnání jako takovou zapsáno v pozemkové knize zástavní právo, stačí k jeho výmazu pouhé prohlášení peněžního ústavu (peněžního podniku), že dlužníku poskytl úlevy podle § 3, odst. 1.

§ 5

Od poplatků jsou osvobozena:

1. výmazná prohlášení na částky, o které bylo u peněžitých závazků účastných úlev podle § 1 v důsledku přeměny závazku na říšské marky zapsáno v pozemkové knize více, než činil původní závazek v korunách,

2. prohlášení uvedená v § 4,

3. knihovní žádosti o výmaz částek uvedených pod č. 1 a pohledávek z kapitálového vyrovnání (§ 4).

§ 6

(1) Tuzemské peněžní ústavy (peněžní podniky), čítajíc v to i tuzemské filiálky cizozemských peněžních ústavů (peněžních podniků), jsou oprávněny převésti na likvidační fond měnový jako pohledávku vůči Německé říši podle § 3, odst. 2, písm. a) zákona č. 141/1947 Sb. částky, které byly dlužníkům sleveny a připsány k dobru

1. podle ustanovení § 2, odst. 1,

2. podle ustanovení § 3, odst.1 nebo 2, tu však jen tehdy, jestliže kapitálové vyrovnání uhradily zálohově za dlužníky Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci nebo jestliže pohledávka z kapitálového vyrovnání na ně právem přešla; jestliže uhradily uvedenému ústavu jen část kapitálového vyrovnání, převedou na Likvidační fond měnový poměrný díl částek dlužníku slevených a k dobru připsaných.

(2) Postoupil-li peněžní ústav (peněžní podnik) pohledávku po 4. květnu 1945 avšak před vyhlášením tohoto zákona jinému peněžnímu ústavu (peněžnímu podniku) a tento ústav (podnik) na ni poskytne dlužníku úlevy podle § 2 nebo § 3, je postupující ústav (podnik) povinen vrátiti tomuto ústavu (podniku) z úplaty přijaté za postoupení pohledávky částku úlev, pokud by byl o ni obohacen.

§ 7

(1) Z vkladů u peněžních ústavů (peněžních podniků) na vkladní (spořitelní) knížky, vkladní listy nebo běžné účty, které vznikly před 10. říjnem 1938, zněly původně na koruny československé, byly přeměněny na říšské marky v poměru 1 Kč = 12 feniků a v den vyhlášení tohoto zákona ještě trvají, se sráží, pokud pohledávka z vkladů k tomuto dni stačí, jedna šestina z markové pohledávky vkladatelovy ke dni přeměny na říšské marky; při tom se jedna marka počítá za deset korun.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o vkladech, které byly v době nesvobody převedeny na peněžní ústavy (peněžní podniky) v pohraničním území peněžními ústavy (peněžními podniky) v ostatním území zemí České a Moravskoslezské a byly přepočteny v poměru 1K = 12 feniků anebo byl na ně poskytnut Zemskou bankou a žirovým ústředím v Liberci příplatek 2 feniky na jednu korunu.

§ 8

Částky sražené podle § 7, jakož i částky, které po 4. květnu 1945 došly nebo ještě dojdou Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci v likvidaci na pohledávky z kapitálového vyrovnání, připadají Likvidačnímu fondu měnovému.

§ 9

O dohledu nad zachováváním ustanovení §§ 6 a 8 platí obdobně ustanovení § 29 zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 92 Sb., o vázaném devisovém hospodářství, ve znění zákona ze dne 19. července 1948, č. 184 Sb.

§ 10

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a financí.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Dr.Čepička v. r.

Načítávám znění...
MENU
Hore