Zákon 126/1992 o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži účinný od 01.07.1992
| Schválené: | 05.03.1992 |
| Účinnost od: | 01.07.1992 |
| Autor: | Federálního shromáždění |
| Oblast: | VLASTNICTVÍ K PŮDĚ A KE STAVBÁM., FINANCOVÁNÍ., Nájemné., Zmírnění následků majetkových křivd. "Restituce"., Převody vlastnictví a práva hospodaření., Vlastnictví spolků. Vlastnictví církví., Národní majetek. Vlastnictví státu. Vlastnictví krajů a obcí. Majetek., Pokuty. Blokové pokuty., Správa ve věcech sdružování. Spolkové právo., Červený kříž., Právo spolčování a sdružování. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Federální shromáždění se usneslo na tomto zákoně:
Část první
Ochrana znaku a názvu Červeného kříže
§ 1
(1) Znaku červený kříž na bílém poli a slov "červený kříž" nebo "ženevský kříž" chráněných Ženevskými úmluvami z 12. srpna 1949, o ochraně obětí války, ve znění dodatkových protokolů k těmto úmluvám z 8. června 19771)(dále jen "Ženevské úmluvy") smí na území České a Slovenské Federativní Republiky v době míru užívat pouze:
a) vojenská zdravotnická služba k označení a na ochranu zdravotnických útvarů a ústavů, personálu a materiálu chráněných Ženevskými úmluvami a ostatními mezinárodními úmluvami upravujícími obdobné věci, jimiž je ČSFR vázána;
b) Československý červený kříž (§ 3), jeho ústavy a zařízení, při své činnosti v případech uvedených pod písm. a) a při své jiné činnosti v době míru za podmínek stanovených Ženevskými úmluvami;
c) mezinárodní organizace Červeného kříže a jejich personál;
d) provozovatelé vozidel určených jako ambulance a provozovatelé záchranných stanic výlučně určených k bezplatnému ošetřování raněných nebo nemocných k označení těchto ambulancí a záchranných stanic v době míru, avšak jen s výslovným souhlasem Československého červeného kříže (§ 3).
(2) Pro jiné účely nebo jinými fyzickými nebo právnickými osobami nesmí být znaku a názvu uvedených v odstavci 1 nebo znaku a názvu je napodobujících užíváno.
§ 2
(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neoprávněně použije znak nebo název uvedený v § 1.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do
a) 10 000 Kč,
b) 50 000 Kč, jde-li o jednání v době událostí, na něž se vztahují Ženevské úmluvy.
(3) Výnosy z pokut, uložených podle odstavce 1, plynou ve prospěch Československého červeného kříže.
(4) Neoprávněné označení věci znakem nebo názvem uvedeným v § 1 je povinen neprodleně odstranit držitel věci; neučiní-li tak, rozhodne příslušný správní orgán o odstranění neoprávněného označení na náklad držitele. Nelze-li neoprávněné označení z věci odstranit, vysloví příslušný správní orgán propadnutí nebo zabrání věci, a to i když k projednání přestupku podle odstavce 1 nebo k projednání trestného činu nedošlo; propadlá nebo zabraná věc připadá bez náhrady Československému červenému kříži.
Část druhá
Československý červený kříž
§ 3
(1) Československý červený kříž je společností ve smyslu zákona o sdružování občanů2).
(2) Jedinou státem uznanou společností Červeného kříže na území České a Slovenské Federativní Republiky je Československý červený kříž se sídlem v Praze.
§ 4
Československý červený kříž má postavení a oprávnění národní společnosti podle Ženevských úmluv a plní zejména tyto úkoly:
a) působí jako výlučně uznaná pomocná organizace vojenské zdravotnické služby;
b) působí v oblasti civilní obrany a ochrany obyvatelstva a poskytuje pomoc v případě katastrof a jiných mimořádných událostí;
c) poskytuje zdravotnické, záchranné, sociální a další humanitární služby;
d) šíří znalost Ženevských úmluv,
e) vychovává občany k účasti na plnění zdravotnických úkolů a jeho složky úzce spolupracují s poskytovateli zdravotních služeb.
§ 5
(1) Československý červený kříž získává prostředky na svou činnost zejména:
a) členskými příspěvky, výnosy vlastní činnosti, přijímáním darů, dědickými odkazy, jakož i příspěvky státu;
b) vláda České a Slovenské Federativní Republiky poskytne každoročně ze státního rozpočtu společnosti Československý červený kříž prostředky pro výkon jeho činnosti podle Ženevských úmluv v rozsahu úkolů vymezených v § 4 tohoto zákona.
(2) Československý červený kříž je při plnění svých úkolů vyplývajících z Ženevských úmluv a z rezolucí Mezinárodních konferencí Červeného kříže a Červeného půlměsíce osvobozen od daní, poplatků a cel.
§ 6
(1) Stát navrátí Československému červenému kříži majetek, který mu byl odňat v období od 25. 2. 1948 do 31. 12.1989 v rozsahu uvedeném v příloze tohoto zákona.
(2) Nemovitý majetek uvedený v příloze tohoto zákona se prohlašuje ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona za vlastnictví Československého červeného kříže.
(3) O vyklizení nemovitého majetku uvedeného v příloze tohoto zákona uzavře Československý červený kříž s dosavadními uživateli nemovitostí, kteří je užívají k poskytování služeb zdravotnických nebo sociálních nebo pro školství, kulturní nebo osvětovou činnost dohodu. Nedojde-li k dohodě, vzniká Československému červenému kříži nárok na vyklizení nemovitostí uvedených v příloze tohoto zákona, které slouží výše uvedeným účelům, po uplynutí pěti let. Uzavření dohody o užívání bytů a nebytových prostor se řídí ustanoveními občanského zákoníku, zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor a předpisy souvisejícími. Tento závazek přechází v uvedené době na všechny další vlastníky.
(4) Nedojde-li k dohodě o výši nájemného a podmínkách jeho placení mezi dosavadními uživateli nemovitostí, kteří je užívají k účelům uvedeným v § 6 odst. 3 tohoto zákona a Československým červeným křížem, rozhodne o výši nájemného příslušný orgán státní správy podle obecně platných cenových předpisů.
§ 7
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může stanovit svým nařízením bližší podmínky k provedení tohoto zákona.
§ 8
Zrušují se:
§ 9
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1992.
Příl.
Přehled nemovitého majetku, který se vrací Československému červenému kříži
1) Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci, Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války a Závěrečný akt Diplomatické konference (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 65/1954 Sb. a příloha k částce 40 Sbírky zákonů z roku 1954)
Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I)
Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II) (Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb.)
2) § 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.