Zákon 106/1949 o započtení příjmů ze soukromé výdělečné činosti na doplatky služebních příjmů a odpočivných platů některých veřejných zaměstnanců účinný od 24.04.1949

(1) Vznikl-li veřejnému zaměstnanci, který byl v době mezi 5. květnem 1945 a 8. srpnem 1948 odstraněn z výkonu činné služby z důvodů ochrany nebo zabezpečení lidově demokratického zřízení nebo očisty veřejného života anebo z jiných veřejných zájmů nebo který nebyl pro některý z těchto důvodů v uvedené době k výkonu činné služby připuštěn, nárok na doplatek služebních příjmů, snižuje se tento nárok o úhrn příjmů, kterých veřejný zaměstnanec dosáhl tím, že se v době, kdy byl mimo veřejnou činnou službu, věnoval soukromé výdělečné činnosti.

(2) Odstraněním z výkonu činné služby podle odstavce 1 se rozumějí nejen suspense nebo dání na dovolenou s čekatelným, ale též jakékoliv jiné opatření, mající obdobný účel, i když nemělo předepsaných formálních náležitostí.

(3) Příjmem ze služebního poměru podle odstavce 1 se rozumí čistý služební plat (příjem jemu odpovídající) a z ostatních služebních příjmů ty, jež jsou vázány na skutečný výkon služby.

(4) Do úhrnu příjmů ze soukromé výdělečné činnosti podle odstavce 1 buďtež zahrnuty nejen jakkoliv označené čisté příjmy peněžité (odměny, remunerace, provise a pod.), ale i příjmy naturální a výhody poskytnuté za vykonané služby místo hotové úplaty, a to v obecné hodnotě platné v rozhodné době.

(1) Veřejní zaměstnanci, kterým vznikl nárok podle § 1, odst. 1, jsou povinni na úřední výzvu oznámiti do 60 dnů výši příjmů, kterých dosáhli ze soukromé výdělečné činnosti, po případě předložiti v téže lhůtě prohlášení o tom, že za dobu, kdy byli mimo činnou službu, žádných soukromých výdělečných příjmů neměli.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro veřejné zaměstnance, kteří byli z důvodů uvedených v § 1, odst. 1 nejdříve mimo činnou službu a byli poté z jakýchkoliv příčin přeloženi do výslužby.

(1) Nesprávné údaje v oznámení nebo prohlášení učiněném podle § 2 se stíhají bez újmy případného soudního trestního řízení disciplinárně (kárně).

(2) Neučiní-li zaměstnanec, na něhož se vztahuje ustanovení § 1, odst. 1, oznámení nebo prohlášení podle § 2 ve stanovené lhůtě, má se za to, že se jeho příjmy ze soukromé výdělečné činnosti za dobu, kdy činnou službu nevykonával, rovnaly služebním příjmům, které by mu jinak v rozhodné době příslušely. Na tento následek zmeškání zákonné lhůty budiž zaměstnanec v úřední výzvě podle § 2, odst. 1 výslovně upozorněn.

(3) V případech hodných zvláštního zřetele může osobní úřad (poslední osobní úřad) prominouti účinky spojené se zmeškáním lhůty podle odstavce 2.

(1) Byla-li veřejnému zaměstnanci vyplacena částka převyšující doplatek, který mu přísluší podle § 1, odst. 1, budiž mu rozdíl (přeplatek) sražen z jeho služebního nebo odpočivného platu. Zaměstnanci mohou býti povoleny přiměřené měsíční splátky, avšak jen tak, aby přeplatek byl splacen nejdéle do 3 roků ode dne vyhlášení tohoto zákona.

(2) V případech hodných zvláštního zřetele může ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí, u zaměstnanců svazků lidové správy krajský národní výbor, upustiti zcela nebo zčásti od vymáhání přeplatků podle odstavce 1.

Veřejnými zaměstnanci podle tohoto zákona se rozumějí:

(1) Tento zákon platí přiměřeně pro bývalé veřejné zaměstnance, dále pro případy, kdy veřejnému zaměstnanci, který byl mimo veřejnou službu v době vyznačené v § 1, odst. 1, vznikne nárok na doplatky až za účinnosti tohoto zákona a pro případy, kdy bude veřejný zaměstnanec odstraněn z činné služby z důvodů vyznačených v § 1, odst. 1 za účinnosti tohoto zákona.

(2) U bývalých zaměstnanců učiní potřebné opatření podle tohoto zákona jejich poslední osobní úřad. Pokud zjištěný přeplatek (§ 4, odst. 1) nebude vrácen ve stanovené lhůtě, zařídí poslední osobní úřad jeho vymáhání na bývalém zaměstnanci.

Rozhodnutí učiněná před účinností tohoto zákona podle § 4, odst. 3 nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 99 Sb. n. SNR, o úpravě služebního poměru státních a veřejných zaměstnanců, zůstávají v platnosti.