Vyhláška 389/1992 o jednacím řádu pro vojenské obvodové a vyšší vojenské soudy účinný od 12.08.1992

(1) Vojenský obvodový soud se skládá z předsedy, popřípadě místopředsedy, dalších soudců a přísedících. Vojenský obvodový soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem.1)Vyšší vojenský soud se skládá z předsedy, místopředsedy, dalších soudců a přísedících. Vyšší vojenský soud rozhoduje v senátech.2)

(2) Základem vnitřního uspořádání vojenských soudů (dále jen "soud") je jejich rozdělení na senáty. Administrativní a jiné kancelářské práce provádí soudní kancelář.

(1) Rozdělení prací u soudů je stanoveno na kalendářní rok rozvrhem práce, který schvaluje předseda soudu. V rozvrhu práce se uvede hodnost, jméno a příjmení předsedy a místopředsedy soudu, pracovní doba, doba styku s občany a přidělení jednacích dnů pro jednotlivé senáty. Stanoví se rozdělení trestních věcí do senátů. U vojenských obvodových soudů se též stanoví trestní věci a ostatní působnost soudců k vojenským útvarům a složkám ozbrojených sborů přidělených do senátů. Rozvrh práce obsahuje též rozdělení prací soudní kanceláře a na úseku statistiky.

(2) V případě dlouhodobé nepřítomnosti soudce nebo výrazných rozdílů v pracovním vytížení určí předseda soudu rozsah přesunu agendy do jiného senátu.

(3) V případě náhlé překážky bránící soudci provést jednotlivé úkony v řízení, může předseda soudu jimi pověřit jiného soudce.

(4) Opatření podle odstavců 2 a 3 provádí předseda soudu v souladu se stanoveným zastupováním v rozvrhu práce, pokud zajištění řádného chodu soudu nevyžaduje jiný postup. Stejně postupuje i v případě vyloučení soudce (§ 31 tr. ř.).

(1) Má-li být některý úkon soudu vykonán mimo pracoviště soudu v budově státního orgánu nebo státního ústavu, zařízení, podniku nebo jiné právnické osoby, je nutno úkon předem dohodnout s jejich vedoucím.

(2) Ustanovení odstavce 1 se neužije, jde-li o provedení důkazu.

(3) Soudní úkony v budovách a místnostech osob, které požívají diplomatické výsady a imunity, mohou být provedeny jen v souladu s normami mezinárodního práva. O takových úkonech musí soud uvědomit správu vojenských soudů federálního ministerstva obrany, která zabezpečí prostřednictvím federálního ministerstva zahraničních věcí příslušná opatření k jejich provedení.

(4) Soudní úkony v budovách Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady a místech, kde jednají, se řídí zvláštními předpisy.3)

(1) Předseda, popřípadě místopředseda vojenského soudu v souladu s rozvrhem práce vykonává soudnictví jako předseda senátu nebo samosoudce. Předseda soudu vykonává správu soudu a zajišťuje jeho řádný chod po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční a plní další povinnosti vyplývající z jeho služebního poměru.4)

(2) Úkoly výkonu soudnictví u vojenských obvodových a vyšších vojenských soudů plní též soudci, přísedící, justiční čekatelé a pracovníci odborného aparátu soudu.

(3) Soudci, přísedící, justiční čekatelé a pracovníci odborného aparátu soudů jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem soudnictví. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení služebního nebo pracovního poměru.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost může soudce zprostit předseda soudu.5)Povinnosti zachovávat mlčenlivost může pracovníka odborného aparátu zprostit předseda příslušného soudu.

(1) Předseda soudu může pověřit justiční čekatele a případně pracovníky pověřené řízením soudní kanceláře, aby vykonávali pod dozorem soudce tyto jednoduché úkony vyhrazené podle zákonů o soudním řízení předsedovi senátu (samosoudci):

(2) Justiční čekatelé a pracovníci pověření řízením soudní kanceláře mohou na základě pověření předsedy soudu provádět v trestním řízení podle pokynů předsedy senátu (samosoudce) i jiné úkony související s výkonem rozhodnutí.

(3) Předseda soudu může pověřit některé pracovníky pověřené řízením soudní kanceláře nebo justiční čekatele, jestliže to považuje pro snížení pracovního zatížení soudců bez újmy kvality a hospodárnosti prací za účelné, aby vyhotovovali statistické listy a prováděli v určeném rozsahu další práce v oboru statistiky.

(4) Stanovení výše svědečného v trestních věcech může předseda senátu (samosoudce) svěřit pracovníku pověřenému řízením soudní kanceláře s výjimkou rozhodnutí podle § 29.

(5) Předseda senátu (samosoudce), jemuž byla věc přikázána nebo jemuž podle rozvrhu práce náleží, dbá o to, aby právní úkony jež vykonává pracovník tím pověřený, byly správně a včas vyřizovány.

(1) Proti rozhodnutí vydanému justičním čekatelem nebo pracovníkem pověřeným řízením soudní kanceláře ve věcech uvedených v § 5 odst. 1 lze podat opravný prostředek za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu (samosoudce). Podaný opravný prostředek se předloží předsedovi senátu (samosoudci); jestliže předseda senátu tomuto nevyhoví, předloží věc soudu druhého stupně k rozhodnutí.

(2) Rozhodne-li předseda senátu (samosoudce) o opravném prostředku sám, považuje se jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu prvého stupně; proti němu přísluší opravný prostředek podle obecných ustanovení o řízení před soudy.

Předseda senátu (samosoudce) učiní opatření, aby seznam všech věcí, v nichž je nařízeno hlavní líčení, veřejné a neveřejné zasedání na týž den, byl vyvěšen na dveřích jednací síně. V seznamu se uvedou předseda senátu (samosoudce), spisová značka, jméno a příjmení obžalovaných bez uvedení hodnosti a doba jednání.

(1) Před zahájením jednání vyvolá zapisovatel přede dveřmi jednací síně hlasitě a srozumitelně věc, která bude projednávána. Zároveň předběžně zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k jednání obeslány a vyzve je ke vstupu do jednací síně. Vyvolání věci tímto způsobem může být nahrazeno vhodným technickým zařízením. Není přípustné, aby se kromě soudních osob někdo další zdržoval v jednací síni před vyvoláním věci.

(2) Do jednací síně se vstupuje s nepokrytou hlavou; to se nevztahuje na příslušníky ozbrojených sborů ve službě a na ženy.

Po dobu přítomnosti v jednací síni se předvedeným zajišťovací prostředky snímají. Ponechat, případně je znovu přiložit, lze jen na pokyn předsedy senátu (samosoudce). Při rozhodování o takovém opatření zváží předseda senátu (samosoudce) zejména, zda podle dostupných informací o předváděném je dáno důvodné podezření z pokusu o útěk, napadení přítomných osob nebo jiného násilného jednání. Ponechání nebo znovupřiložení zajišťovacích prostředků se uvede v protokolu o jednání.

(1) Při příchodu nebo odchodu senátu (samosoudce) povstanou osoby přítomné v jednací síni. Jestliže není k dispozici poradní síň, musí být soudci v stejnokroji a na svých místech již při vyvolání věci.

(2) K senátu (samosoudci) se mluví jen ve stoje. Předseda senátu (samosoudce) však může dovolit osobám, jejichž věk nebo zdravotní stav to odůvodňuje, aby při přednesech i výpovědi seděly.

(3) Ve stoje vyslechnou všichni přítomní, včetně senátu a zapisovatele, vyhlášení výroku rozsudku. Jinak během jednání sedí všichni přítomní na svých místech.

(4) Osoby přítomné v jednací síni jsou povinny zdržet se všeho, co by mohlo narušit hladký průběh soudního jednání.

(5) Stranám a jejich zástupcům je třeba umožnit, aby se v průběhu jednání navzájem poradili o svých stanoviscích a návrzích. Za tím účelem je možno jednání na přiměřenou dobu přerušit.

(6) Kouření nebo požívání jídel a nápojů v jednací síni je zakázáno.

(1) V jednací síni se všem, s výjimkou osob mladších patnácti roků, vyká.

(2) Senát, zapisovatel i ostatní přítomné osoby se vzájemně oslovují "pane - paní - slečno" s připojením hodnosti, funkce nebo procesního postavení, ve kterém oslovený vystupuje, nebo jeho akademického titulu. Pouze osoby mladší patnácti roků lze oslovit, jeví-li se to účelným pro překonání jejich ostychu, jen jménem.

(3) Jestliže je nezbytné rozlišit osoby ve stejném procesním postavení, lze oslovení podle předchozího odstavce doplnit i příjmením konkrétní osoby.

(1) Před vyhlášením rozhodnutí se senát odebere do poradní síně. Není-li k dispozici poradní síň, vyzve předseda senátu přítomné, aby jednací síň opustili.

(2) Před návratem soudu z poradní síně zařídí zapisovatel, aby účastníci jednání zaujali opět svá místa v jednací síni. Konala-li se porada přímo v jednací síni, vyzve zapisovatel po skončení porady účastníky k návratu do jednací síně, popřípadě se k výzvě použije vhodné technické zařízení.

(3) Obdobně jako senát postupuje i samosoudce.

(1) Před vyhlášením rozsudku vyzve předseda senátu (samosoudce) přítomné, aby povstali. Sám vyhlašuje rozsudek až do konce výrokové části rovněž ve stoje, důstojným způsobem, plynule a hlasitě.

(2) Po vyhlášení výrokové části rozsudku vyzve předseda senátu (samosoudce) přítomné, aby usedli, a sám, rovněž vsedě, srozumitelně a přesvědčivě rozsudek odůvodní a poučí o opravném prostředku.

(3) Obdobně se postupuje i při vyhlašování výroku a odůvodnění usnesení s tím rozdílem, že se celé usnesení vyhlašuje vsedě.

(4) Po úplném vyčerpání obsahu jednání prohlásí předseda senátu (samosoudce) jednání za skončené a vyzve přítomné, aby se vzdálili z jednací síně.

(1) Jestliže je veřejnost vyloučena, oznámí se takové rozhodnutí senátu (samosoudce) zřetelně na dveřích jednací síně zároveň se zákazem vstupu nepovolaným osobám.

(2) Jestliže lze očekávat, že občané projeví o projednání některé věci větší zájem, učiní předseda senátu (samosoudce) opatření k důstojnému průběhu jednání. Zejména nařídí projednání věci do vhodné jednací síně, přičemž v případě nebezpečí přeplňování jednací síně je oprávněn regulovat přístup vydáním vstupenek. O tom musí být veřejnost vhodným způsobem informována.

(1) Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti nebo prohlásí-li obviněný, že neovládá jazyk, ve kterém se jednání vede, přibere se tlumočník. Tlumočník může být zároveň zapisovatelem. Tato okolnost se poznamená v protokolu.

(2) Podle ustanovení odstavce 1 se postupuje obdobně i při výslechu osob hluchých, němých nebo hluchoněmých, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.

(1) Příslušníci ozbrojených sil a ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají, popřípadě vyrozumívají prostřednictvím příslušného velitele (náčelníka). Má-li být osoba předvedena, zasílá vojenský soud žádost o předvedení nadřízenému, jemuž je předváděný, popř. eskortovaný podřízen.

(2) Osoby, které nejsou příslušníky ozbrojených sil nebo sborů v činné službě, předvádí orgány policie. O předvedení takových osob žádá soud útvar policie příslušný podle místa pobytu této osoby.

(3) Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě se předvolávají prostřednictvím nápravně výchovného ústavu nebo věznice s dožádáním o jejich předvedení. Je-li předvolaná osoba ve vazbě v jiné věci, je třeba k dožádání připojit písemný souhlas příslušného prokurátora, předsedy senátu nebo samosoudce s předvedením.

(4) Osoby, které se nacházejí v ústavech ochranného léčení, ochranné výchovy a psychiatrických léčebnách, se předvolávají prostřednictvím těchto ústavů (zdravotnických zařízení), které zajistí jejich předvedení.

(1) Písemnost určená tomu, na němž se vykonává trest odnětí svobody nebo který je ve vazbě, doručuje se prostřednictvím nápravně výchovného ústavu a věznice, ve které je umístěn, nebo při nutném urychlení i osobně pověřeným pracovníkem soudu.

(2) Písemnost určená příslušníku ozbrojených sil a ozbrojených sborů v činné službě, který není hromadně ubytován ve vojenských objektech nebo objektech ozbrojených sborů, doručuje se přímo; v ostatních případech se doručuje prostřednictvím jeho nadřízeného. Není-li znám útvar, ve kterém voják koná službu, doručuje se písemnost prostřednictvím posádkové správy; není-li známa, prostřednictvím vojenské okresní správy.

(1) Protokol o jednání se diktuje hlasitě, aby přítomní diktované znění slyšeli. Předseda senátu (samosoudce) může vyslýchanému, zejména jde-li o znalce, dovolit, aby svou výpověď do protokolu nadiktoval. Tato okolnost se zaznamená v protokolu.

(2) Protokol o jednání může být vyhotoven podle nahlas diktovaného znění těsnopisem nebo záznamovou technikou; o tom se v protokolu připojí doložka, v níž se uvede jméno a příjmení pracovníka, který protokol podle záznamu vyhotovil. Předseda senátu (samosoudce) je povinen ověřit, zda obsah vyhotoveného protokolu je totožný s obsahem záznamu, a správnost vyhotovení protokolu potvrdí svým podpisem. Pokud zákony o řízení před soudem nestanovují jinak, není třeba záznam uchovávat. Je-li protokol o jednání vyhotoven tímto způsobem, lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání, s výjimkou hlavního líčení, veřejného a neveřejného zasedání.

(3) Protokol o výpovědi toho, kdo nevypovídá v českém nebo slovenském jazyce, se zapíše v některém z těchto jazyků. Záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník její příslušnou část pokud možno také v jazyku, jímž vyslýchaný vypovídá.

(4) Není-li poradě o hlasování přítomen zapisovatel, sepíše a zalepí protokol o hlasování předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu; v protokolu se vyznačí, kdo jej sepsal a podepíší jej všichni členové senátu.

(5) Protokol o hlasování smí otevřít jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o řádném opravném prostředku a předseda senátu nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona a odvolání, jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí, opatří otiskem kulatého úředního razítka a otevření potvrdí svým podpisem.

(6) Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada pouze v jednací síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v takovém případě poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.

Otiskem kulatého úředního razítka opatřuje soud zejména opisy (stejnopisy) vyhotovení soudních rozhodnutí, doložku o právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, nařízení výkonu trestu a ochranných opatření, příkaz k zatčení, příkaz k přijetí do vazby a příkaz k propuštění z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, žádost o vypátrání pobytu osob, opatření o ustanovení obhájce, jakož i všechny písemnosti určené pro soudy nebo jiné orgány v cizině.

Jakmile soudce zjistí, že rozhodnutí nabylo právní moci, zaznamená to na vyhotoveném rozhodnutí založeném ve spise s uvedením dne, kdy nastala právní moc, a připojí svůj čitelný podpis a datum vyznačení. Nabylo-li rozhodnutí právní moci jen zčásti, je to nutno v záznamu přesně vyjádřit. Když byl podán návrh na doplnění rozsudku, není to na překážku tomu, aby byla vyznačena právní moc rozhodnutí.

(1) Na žádost toho, komu byl stejnopis rozhodnutí doručen dříve než rozhodnutí nabylo právní moci, vyznačí soud na předloženém stejnopisu rozhodnutí doložku o právní moci.

(2) Na žádost toho, komu byl doručen stejnopis rozhodnutí, vyznačí soud na předloženém rozhodnutí doložku vykonatelnosti rozhodnutí.

(3) Podání návrhu na doplnění rozsudku není na překážku připojení doložky o právní moci a doložky vykonatelnosti rozhodnutí.

(1) Písemná podání je nutno předložit soudu v tolika stejnopisech, kolik je jich třeba, aby po jednom stejnopisu mohl dostat soud a každý, komu se mají tyto písemnosti doručit.

(2) Nepředloží-li účastník ve stanovené lhůtě potřebný počet stejnopisů písemného podání, ačkoli byl k tomu vyzván, může tyto stejnopisy vyhotovit soud na účastníkův náklad; na to musí být účastník ve výzvě upozorněn. Náklady se vyznačí v seznamu nákladů.

(1) Spisy, které byly zcela nebo zčásti zničeny nebo se ztratily, rekonstruuje, jestliže je to třeba, na návrh nebo bez návrhu podle záznamů v rejstřících a jiných evidenčních pomůckách soud, který ve věci konal řízení v prvním stupni. O tom pořídí záznam, v němž vyznačí den podání návrhu, data všech jednání, data rozhodnutí ve věci, údaj, zda byl, kým byl a kdy byl podán opravný prostředek a způsob jeho vyřízení. Údaje o soudních poplatcích se nevyznačují.

(2) Soud pořídí ověřené opisy stejnopisů vyhotoveného rozhodnutí nebo jiných písemností, které má sám, nebo které si vyžádá od jiného soudu nebo jiného státního orgánu. Na ověřených opisech stejnopisů připojí doložku, že opis nahrazuje zničenou nebo ztracenou listinu. Za tím účelem může uložit stranám, jejich zástupcům a jiným osobám, aby předložili stejnopisy podání, opisy rozhodnutí a jiné písemnosti; tyto listiny soud po opatření ověřeného opisu vrátí.

(3) Nestačí-li prostředky uvedené v odstavci 2, soud provede potřebná šetření, zejména za účelem osvědčení toho, jak výpovědi byly protokolovány, vyslechne osoby, jež byly vyslechnuty jako strany, svědci, znalci, popřípadě provede jiná osvědčení a výsledek těchto šetření zachytí v protokole o rekonstrukci. Protokolem o rekonstrukci se nahrazují listiny, zejména různá podání, protokoly o jednání a přílohy. Opis protokolu o rekonstrukci se doručí známým stranám. Vznesou-li strany námitky proti znění protokolu, soud je k němu připojí.

Předseda senátu (samosoudce) může na žádost těch, kteří to potřebují k uplatnění nebo hájení svých práv, vydat úřední potvrzení o skutečnostech známých ze spisu, popřípadě opis některé písemnosti po zaplacení soudního poplatku.

(1) Soudy jsou oprávněny vyžadovat od orgánů obcí, okresních úřadů, orgánů policie i od jiných orgánů a organizací součinnost při plnění svých úkolů, a to zejména sdělování skutečností, které mají význam pro soudní řízení a rozhodování (§ 8 tr. ř.).

(2) Od orgánů obcí a okresních úřadů lze vyžadovat zejména zprávy o chování, majetkových a sociálních poměrech obviněného, které mají podklad ve vlastních poznatcích těchto orgánů.

(3) Od orgánů policie mohou soudy vyžadovat zejména zprávy o chování obviněného a účastníků řízení, o chování podmíněně odsouzeného a podmíněně propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody ve stanovené zkušební době a o chování odsouzeného pro účely rozhodnutí o zahlazení odsouzení a o pobytu a zaměstnání osob. Je-li toto třeba, orgány policie na žádost soudu provádějí pátrání po pobytu osoby.

(4) Od zaměstnavatelů mohou soudy vyžadovat zprávy o chování jejich pracovníků v zaměstnání a o jejich výdělkových poměrech nebo i o dalších skutečnostech, pokud je toho třeba k soudnímu řízení a rozhodnutí.

(1) K hotovým výdajům účastníka náleží jízdné, stravné a nocležné.

(2) Podklady pro výpočet ztráty na výdělku účastníka, který je v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru nebo pracovnímu vztahu, tvoří průměrný čistý výdělek vypočtený podle zvláštního předpisu.6)Výši průměrného čistého výdělku prokáže účastník potvrzením zaměstnavatele, u něhož pracuje, kde je uvedeno, zda a jakou částku zaměstnavatel srazí za dobu nepřítomnosti v práci, a zda účastník může nastoupit do práce na zbytek směny.

(3) U účastníka, který není v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru, je však výdělečně činný, podklad pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku tvoří částka, vypočtená ze základu daně z příjmu obyvatelstva,7)dělená počtem pracovních hodin stanovených zvláštním předpisem8)připadajících na týž kalendářní rok. Výši základu daně z příjmu obyvatelstva prokazuje účastník posledním platebním výměrem orgánu vykonávajícího správu daně, jež předcházel dni, kdy je nárok na náhradu uplatňován; pokud nelze výši ztráty na výdělku tímto způsobem prokázat, přísluší účastníku náhrada za ztrátu na výdělku v částce 17 Kčs za hodinu, nejvýše však 136 Kčs za jeden den.6)

(4) Potřebuje-li účastník stižený těžkou tělesnou chorobou nebo vadou nebo v jiných závažných případech průvodce, tvoří nutné vedlejší vydání průvodce a jeho ušlý výdělek součást nákladů řízení účastníka.9)

(1) Nárok na jízdné má jen účastník, který nebydlí nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje.

(2) Účastníku se hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Použil-li účastník vlastního motorového vozidla, hradí se mu jízdné jako při jízdě hromadným dopravním prostředkem s výjimkou případů podle § 29.

(1) Jestliže účastník použil ještě také místního veřejného hromadného dopravního prostředku, hradí se mu i místní přepravné.

(2) Místní přepravné se hradí i účastníku, který bydlí nebo pracuje v místě, kde se řízení koná, jestliže použil místního veřejného hromadného dopravního prostředku.

Vyžadují-li okolnosti případu, aby cesta byla konána jinak než veřejným hromadným dopravním prostředkem, poskytne se účastníkům při cestě náhrada podle zvláštních předpisů.9)Podle těchto předpisů se poskytuje stravné a nocležné.

(1) Pro určení výše náhrady nutných výdajů a náhrady ztráty na výdělku a pro určení nákladů zákonného zástupce účastníka nebo jeho zástupce, který není advokátem nebo komerčním právníkem, pro určení nákladů opatrovníka ustanoveného účastníku, pro určení nákladů nutného průvodce (§ 26 odst. 4), jakož i pro určení výše svědečného užije se ustanovení § 26 až 30 obdobně.

(2) O náhradách poskytovaných znalcům a tlumočníkům platí zvláštní předpisy.

(1) K zabezpečení povinnosti soudce (předsedy senátu) a k dodržení lhůt uvedených v § 69, 77 a 83 tr. ř. zajistí předseda vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu v mimopracovní době a ve dnech pracovního volna a pracovního klidu dosažitelnost vždy jednoho soudce (předsedy senátu), kterému umožní přístup do budovy soudu, k přímé telefonní stanici (telefaxu) a do kanceláře, kde jsou uloženy spisy v neskončených trestních věcech, a použití kulatého úředního razítka. Předseda vojenského soudu rovněž oznámí příslušné vojenské prokuratuře, stálé službě příslušného orgánu Policie České republiky a Policejního sboru Slovenské republiky v obvodu vojenského soudu adresu nebo číslo telefonní stanice, kde se určený soudce (předseda senátu) bude během trvání dosažitelnosti zdržovat. Na tuto adresu doručuje v době trvání dosažitelnosti policie a jejím prostřednictvím i prokurátor, všechny písemnosti určené soudu, pokud se s nimi určený soudce v průběhu dosažitelnosti nedohodne jinak. Předseda vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu také zabezpečí, aby v této době mohl příslušný vojenský prokurátor podat soudu návrh na vzetí obviněného do vazby a návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce (§ 68 a 83 tr. ř.).

(2) Je-li třeba v této době vyslechnout obviněného a rozhodnout o vazbě,ustanovit obhájce nebo vydat příkaz k domovní prohlídce, příslušné orgány policie nebo příslušná vojenská prokuratura o tom vyrozumí soudce (předsedu senátu) uvedeného v odstavci 1 a dohodnou s ním místo a dobu potřebného úkonu.

(3) Soudce jemuž byl obviněný dodán, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy mu byl obviněný dodán. Provádí-li výslech obviněného jiný věcně příslušný soudce, informuje o jeho výslechu soudce věcně příslušného soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému oznámeno rozhodnutí do 24 hodin od doby, kdy byl dodán soudu nebo soudci provádějícímu jeho výslech, musí být obviněný propuštěn na svobodu.

(4) Jestliže bylo rozhodnuto, že se obviněný bere do vazby, je třeba o tom doručit příslušné spádové věznici usnesení a příkaz k přijetí do vazby. Nařizuje-li vazbu jiný soud než ten, který vydal příkaz k zatčení a rozhodl o vazbě, doručí věznici pouze příkaz k přijetí do vazby. Soud, který příkaz k zatčení vydal a rozhodl o vazbě, doručí usnesení přímo své spádové věznici.

(1) Přijme-li soud nabídku peněžité záruky (§ 73a tr. ř.), stanoví současně podle povahy věci způsob jejího složení a lhůtu, do které musí být peněžitá záruka složena. To platí i pro případ peněžité záruky v cizí měně. V nutných případech umožní obviněnému nebo jiné osobě, aby peněžitou záruku složili do pokladny soudu. Jinak těmto osobám uloží, aby peněžitou záruku zaslaly přímo na depozitní účet soudu.

(2) Je-li obviněný ve vazbě a soud přijme nabídku peněžité záruky, propustí jej z vazby ihned poté, kdy byla peněžitá záruka na účet soudu složena. Částku složenou na peněžitou záruku lze vyplatit pouze na základě písemného příkazu soudce.

(1) Jestliže odsouzený bez dostatečné omluvy nenastoupí ve stanovené lhůtě výkon trestu odnětí svobody nebo je-li obava, že uprchne, nařídí předseda senátu (samosoudce), aby byl odsouzený dodán k výkonu trestu do příslušné spádové věznice (§ 321 odst. 3 věta první tr. ř.). Jestliže pobyt odsouzeného není znám, soud to na příkazu k dodání do výkonu trestu výslovně uvede s tím, že je nutno vypátrat pobyt odsouzeného (§ 321 odst. 3 věta druhá tr.ř.). Příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody se zašle okresnímu ředitelství policie, okresnímu velitelství Policejního sboru Slovenské republiky nebo městskému velitelství Policejního sboru Slovenské republiky v Bratislavě a Košicích v obvodu soudu.

(2) Byl-li pobyt odsouzeného vypátrán jinak než orgány policie nebo jestliže se odsouzený dobrovolně přihlásil k výkonu trestu, je třeba příkaz k dodání do výkonu trestu odvolat, a to u toho orgánu policie, kterému byl zaslán.

(3) Je-li odsouzený ve vazbě, je nutno výkon trestu nařídit po právní moci co nejrychleji. Nabyl-li ve skupinové věci rozsudek právní moci jen u některého z obžalovaných, je nutno nařídit u tohoto odsouzeného ihned výkon trestu, aniž by se vyčkalo právní moci rozsudku u ostatních. Není-li odsouzený ve vazbě, je třeba výkon trestu nařídit v nejkratší době. Byl-li odsouzenému povolen odklad výkonu trestu poté, co bylo vydáno nařízení výkonu trestu, je třeba o odkladu vyrozumět nápravně výchovný ústav, jemuž bylo nařízení výkonu trestu již zasláno, s uvedením dne, kdy povolený odklad končí.

(4) U odsouzeného, který se zdržuje v cizině, se při nařízení výkonu trestu odnětí svobody postupuje podle zvláštního předpisu.10)

(1) Je-li odsouzený na svobodě, vyzve ho předseda senátu (samosoudce) písemně, aby nastoupil trest. Ve výzvě odsouzenému sdělí, do kterého dne a ve které věznici (nápravně výchovném ústavu) má trest nastoupit, a upozorní ho na následky, kdyby trest ve lhůtě nenastoupil.

(2) Vykonává-li odsouzený vojenskou činnou službu (rozumí se jí i služba u vojensky organizovaných a jiných sborů), vyzve ho předseda senátu (samosoudce) k nastoupení trestu písemně prostřednictvím velitele (náčelníka) útvaru, kde odsouzený koná takovou službu. Příslušného velitele (náčelníka) zároveň předseda senátu (samosoudce) požádá, aby odsouzeného odeslal k výkonu trestu a učinil další potřebná opatření podle příslušných služebních předpisů.

(1) Byl-li povolen podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody za současného přijetí záruky zájmového sdružení občanů za nápravu obviněného, soud v žádosti o výchovné spolupůsobení podle § 329 odst. 1 tr. ř. uvedenému sdružení také sdělí, zda a jaká omezení podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena. Zároveň je požádá, aby podle obsahu těchto omezení zaměřilo své výchovné působení, sledovalo, zda obviněný omezení dodržuje, a podalo soudu ihned zprávu o jejich případném porušování. Rovněž požádá o sdělení změny zaměstnání nebo bydliště obviněného.

(2) Stejně soud postupuje i v případě, požádá-li uvedené sdružení o výchovné spolupůsobení podle § 329 odst. 2 tr. ř.

Obdobně jako v § 31 postupuje soud i v případech podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody.

Byl-li trest nebo jeho zbytek prominut milostí prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky pod stanovenými podmínkami, postupuje předseda vojenského obvodového soudu v součinnosti s orgány policie, obecními úřady a zaměstnavatelem, aby si zajistil informovanost, jak odsouzený plní stanovené podmínky.

(1) Byl-li pravomocným rozsudkem vysloven trest ztráty vojenské hodnosti předseda senátu (samosoudce) vyrozumí o tom zasláním opisu rozsudku velitelské orgány, personální správu federálního ministerstva obrany, jde-li o vojáka z povolání, a personální orgány federálního ministerstva vnitra, jde-li o příslušníka Federálního policejního sboru nebo Sboru hradní policie, ministerstvo vnitra České republiky, jde-li o příslušníka Policie České republiky a Správu Sboru nápravné výchovy České republiky, jde-li o příslušníka Sboru nápravné výchovy České republiky.

(2) V trestních věcech osob, kterým byl uložen trest ztráty vojenské hodnosti a toto rozhodnutí má vliv na výplatu služebních požitků, je předseda senátu (samosoudce) povinen uvědomit ihned po právní moci rozsudku příslušný útvar, u něhož odsouzený naposled konal službu, o tom, že byla vyslovena ztráta vojenské hodnosti, aby mohla být včas učiněna potřebná finanční opatření.

(1) Předseda senátu (samosoudce) po právní moci rozsudku, nedošlo-li k odložení výkonu peněžitého trestu nebo k povolení splátek, vyzve odsouzeného, aby tento zaplatil do 15 dnů. K výzvě připojí vyplněnou poštovní poukázku.

(2) Nařídí-li předseda senátu (samosoudce), aby peněžitý trest byl vymáhán podle předpisů občanskoprávních, postupuje pověřený pracovník podle předpisů o vymáhání pohledávek.

(3) O odkladu výkonu peněžitého trestu a o povolení splátek rozhoduje předseda senátu (samosoudce); o upuštění od výkonu trestu podle § 344 tr. ř. rozhoduje senát (samosoudce). O těchto opatřeních se vyrozumí pracovník, který je pověřen vymáháním pohledávek.

Rozhodl-li soud o zajištění majetku (§ 347 tr.ř.), okresní úřad podle obecně závazných právních předpisů11)majetek zabezpečí a pořídí jeho seznam, jehož opis zašle soudu.

(1) Výkon ochranného ústavního léčení nařídí předseda senátu (samosoudce) po pravomocném rozhodnutí soudu zdravotnickému zařízení příslušnému podle bydliště nebo pobytu osoby, na níž má být ochranné léčení vykonáno, doručením dvou vyhotovení nařízení výkonu a jednoho opisu rozhodnutí, jímž bylo ochranné léčení uloženo. Přitom stanoví po dohodě s vedením příslušného zdravotnického zařízení den nástupu ochranného léčení a požádá je o sdělení, kdy bylo s ochranným léčením započato. Současně vedení zdravotnického zařízení upozorní, že ke změně ústavního léčení v ambulantní nebo k propuštění z ochranného léčení může dojít jen na podkladě pravomocného rozhodnutí vojenského obvodového soudu. Uvedenému soudu je třeba podat neprodleně zprávu, jestliže nastanou důvody pro některé z těchto opatření.

(2) Osobu, které ochranné léčení bylo uloženo, vyzve předseda senátu (samosoudce) k nástupu ochranného léčení; u vojáků tak učiní prostřednictvím příslušného velitele (náčelníka). Není-li tato osoba způsobilá k právním úkonům, provede to prostřednictvím jejího zákonného zástupce. Není-li osoba, o jejíž ochranné léčení jde, nebezpečná pro svoje okolí, může jí poskytnout potřebnou lhůtu k obstarání jejích záležitostí. Nenastoupí-li vyzvaná osoba ochranné léčení ve stanovené době nebo je-li nebezpečná pro svoje okolí, požádá předseda senátu (samosoudce) o její dodání do zdravotnického zařízení okresní ředitelství policie nebo okresní velitelství Policejního sboru Slovenské republiky podle místa bydliště (pobytu) této osoby; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, požádá o vykonání takového opatření příslušného velitele.

Výkon ochranného léčení ambulantního nařídí předseda senátu (samosoudce) zdravotnickému zařízení, které je příslušné tento způsob léčení vykonávat, doručením dvou vyhotovení nařízení výkonu a jednoho opisu rozhodnutí, kterým bylo uloženo ochranné léčení. Správu zdravotnického zařízení současně požádá, aby stanovila dobu prvního léčebného úkonu, pozvala k jeho provedení léčenou osobu a sdělila soudu, který ochranné léčení uložil, kdy se léčená osoba prvnímu léčebnému úkonu podrobila. U vojáka v činné službě požádá předseda senátu (samosoudce) i příslušného velitele (náčelníka) o spolupůsobení při výkonu ambulantní léčby a odeslání léčené osoby k léčebným úkonům podle pokynů zdravotnického zařízení. Požádá dále správu zdravotnického zařízení, aby navrhla soudu, v jehož obvodu je toto zařízení, změnu léčby na léčení ústavní, jestliže se léčená osoba odmítne podrobit ochrannému ambulantnímu léčení nebo jestliže se ukáže další pobyt léčené osoby na svobodě nebezpečný, nebo jestliže se dodatečně ukáže, že vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem nelze očekávat splnění účelu ochranného léčení ambulantní léčbou. Současně zdravotnické zařízení upozorní, že k propuštění z ochranného ambulantního léčení může dojít jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává.

(1) Jestliže v průběhu výkonu trestu odnětí svobody nebylo rozhodnuto o upuštění od výkonu ochranného léčení, které mělo být vykonáno, nebo odsouzený nebyl z výkonu tohoto ochranného léčení propuštěn, podá nápravně výchovný ústav dva měsíce před předpokládaným ukončením výkonu trestu odnětí svobody soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává, zprávu o dosaženém výsledku ochranného léčení. Jestliže účelu ochranného léčení vzhledem k délce výkonu trestu odnětí svobody nebylo dosaženo, rozhodne soud o jeho pokračování ve zdravotnickém zařízení ještě před ukončením výkonu trestu.

(2) Jestliže má být odsouzený po výkonu trestu odnětí svobody předán do zdravotnického zařízení k dalšímu výkonu ochranného léčení, soud, který o pokračování v ochranném léčení rozhodl, dohodne s příslušným zdravotnickým zařízením datum nástupu ochranného léčení tak, aby bylo totožné s datem ukončení výkonu trestu odnětí svobody.

Zrušuje se Instrukce náčelníka správy vojenských soudů federálního ministerstva národní obrany č. 2/1975 ze dne 25. července 1975.