Vyhláška 372/2003 o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty účinný od 01.05.2004
| Schválené: | 30.10.2003 |
| Účinnost od: | 01.05.2004 |
| Autor: | Ministerstva zemědělství |
| Oblast: | VETERINÁRNÍ PÉČE., EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ., Zásady kontroly., Hygienická a protiepidemická péče., Vývoz, dovoz a průvoz zboží a služeb., Orgány státní zemědělské a veterinární správy a jejich pravomoci. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb., (dále jen "zákon") k provedení § 28 odst. 5 a § 31 odst. 3 písm. b) a c) zákona:
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tato vyhláška v souladu s právem Evropských společenství1) upravuje
a) způsob provádění veterinární kontroly živých zvířat, veterinární kontroly spermatu, vaječných buněk a embryí (dále jen "zárodečné produkty"), jakož i veterinární kontroly patogenů, určených k obchodování, v místě původu a při příchodu na místo určení,
b) součinnost a pomoc chovatelů, poskytovanou orgánům provádějícím veterinární kontroly uvedené pod písmenem a),
c) podrobnosti o opatřeních, která činí orgány provádějící veterinární kontroly uvedené pod písmenem a) na základě zjištění, že nejsou splněny podmínky stanovené pro obchodování, jakož i postup v případě, že v souvislosti s těmito opatřeními dojde ke sporu mezi chovatelem a orgány provádějícími veterinární kontrolu při příchodu na místo určení,
d) lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení, jež provází živá zvířata, zárodečné produkty a patogeny (dále jen "zvířata a produkty") určené k obchodování, náležitosti a dobu platnosti tohoto osvědčení a jak a na základě čeho se toto osvědčení vydává.
(2) Tato vyhláška se nevztahuje na přemísťování zvířat v zájmovém chovu mezi členskými státy Evropské unie (dále jen "členský stát"), jsou-li tato zvířata provázena fyzickou osobou za ně odpovědnou a nejsou-li přemísťována k obchodním účelům.
§ 2
Vymezení pojmů
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) veterinární kontrolou - jakákoli fyzická kontrola nebo administrativní úkon, týkající se živých zvířat, zárodečných produktů nebo patogenů, jehož účelem je přímá nebo nepřímá ochrana zdraví lidí nebo zvířat,
b) patogeny - jakýkoli záchyt nebo kultura organizmů nebo jakýkoli jejich derivát, vyskytující se buď samostatně nebo v záměrné kombinaci takového záchytu nebo kultury organizmů, které mají schopnost vyvolat onemocnění u jakýchkoli živých tvorů (s výjimkou specifických původců onemocnění člověka), jakož i jakékoli modifikované deriváty těchto organizmů, které mohou nést nebo přenést živočišný patogen, anebo tkáň, buněčná kultura, sekrety nebo exkrety, v nichž nebo prostřednictvím nichž může být nesen nebo přenesen živočišný patogen, s výjimkou registrovaných veterinárních imunologických přípravků,
c) podnikem - jakýkoli podnik či jiné zařízení, ve kterém se zachází se zárodečnými produkty nebo patogeny,
d) příslušným úřadem - ústřední úřad členského státu oprávněný k provádění veterinárních kontrol nebo jiný úřad členského státu, jemuž byla tato pravomoc svěřena,
e) obchodováním - obchodování mezi členskými státy se zvířaty a produkty, které mají původ v členských státech, jakož i se zvířaty a produkty, pocházejícími ze třetích zemí, jež jsou v členských státech ve volném oběhu.
§ 3
Zvířata a produkty, na které se vztahují zvláštní právní předpisy uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce a které jsou určeny k obchodování, podléhají veterinární kontrole v místě původu a veterinární kontrole při příchodu na místo určení.
Veterinární kontrola v místě původu
§ 4
(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru v souladu s § 52 zákona provádí krajská veterinární správa a Městská veterinární správa v Praze na území hlavního města Prahy (dále jen "krajská veterinární správa") veterinární kontrolu v místě původu, kterou zejména zjišťuje, zda zvířata a produkty určené k obchodování
a) splňují požadavky zvláštních právních předpisů uvedených v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce, popřípadě - jde-li o zvířata a produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce - požadavky členského státu určení,
b) pocházejí z hospodářství2)nebo podniku, které podléhají veterinárním kontrolám podle § 6 odst. 1 písm. b),
c) jsou označeny a evidovány v souladu se zvláštními právními předpisy3)tak, aby bylo možno zjistit hospodářství nebo podnik původu, popřípadě tranzitu,
d) jsou opatřeny prvopisy správně a úplně vyplněných veterinárních osvědčení, vystavených úředním veterinárním lékařem, a jinými doklady v souladu se zvláštními právními předpisy uvedenými v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce, popřípadě - jde-li o jiná zvířata a produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce - v souladu s právními předpisy členského státu určení, jakož i doklady požadovanými zvláštními právními předpisy,3)jimiž mají být provázeny během přepravy až do místa určení.
(2) Jde-li o zvířata vnímavá na nákazy nebo o zárodečné produkty těchto zvířat, sleduje krajská veterinární správa také, zda nepocházejí
a) z hospodářství nebo podniku, anebo z místa nebo oblasti, které podléhají omezujícím či zakazujícím mimořádným veterinárním opatřením, jež se týkají kontrolovaných zvířat nebo produktů a jež byla vyhlášena v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu4)z důvodu podezření či výskytu nákazy uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce, anebo z důvodu ochrany před ohrožením zdraví zvířat nebo lidí,
b) z hospodářství nebo podniku, anebo z místa nebo oblasti, které podléhají omezujícím či zakazujícím mimořádným veterinárním opatřením, jež byla vyhlášena z důvodu podezření či výskytu nákazy neuvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce, anebo z důvodu ochrany před ohrožením zdraví zvířat nebo lidí,
c) v případech, kdy jsou zvířata nebo produkty určeny pro hospodářství nebo podnik, umístěné v členském státě, který v souladu se zvláštními právními předpisy získal zvláštní veterinární záruky, anebo který byl v souladu s těmito předpisy uznán za nákazy prostý na celém svém území nebo na jeho části, z hospodářství, které neposkytuje takové záruky, jež mohou být členským státem určení požadovány se zřetelem na nákazy neuvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce,
d) v případech, kdy jsou zvířata nebo produkty určeny do členského státu nebo jeho části, který využívá zvláštní veterinární záruky stanovené podle zvláštních právních předpisů, z hospodářství nebo podniku, popřípadě z části území, které neposkytují takové záruky.
(2) Před vydáním veterinárního osvědčení nebo jiného dokladu je třeba ověřit, zda hospodářství nebo podnik původu splňují požadavky uvedené v odstavci 1.
§ 5
(1) Zahrnuje-li přeprava několik míst určení, musí být zvířata a produkty seskupeny do tolika zásilek, kolik je míst určení. Každá zásilka musí být provázena veterinárními osvědčeními a jinými doklady uvedenými v § 4 odst. 1 písm. d).
(2) Jsou-li zvířata a produkty, na které se vztahují zvláštní právní předpisy uvedené v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce, určeny k vývozu do země, která není členským státem (dále jen "třetí země"), přes území jiného členského státu, zůstává přeprava pod celním dohledem až do místa výstupu z území členských států (dále jen "území Společenství"). Jde-li však o zvířata a produkty, které neodpovídají požadavkům uvedených zvláštních právních předpisů, anebo zvířata a produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce, může být tranzit uskutečněn pouze s výslovným povolením příslušného úřadu tranzitního členského státu.
(3) Dojde-li během přepravy zvířat nebo produktů uvedených v odstavci 2 k jakémukoli pochybení nebo nesrovnalosti, anebo odmítne-li třetí země určení zásilku převzít, postupuje krajská veterinární správa, je-li Česká republika tranzitním členským státem nebo členským státem určení a využívá-li zvláštní veterinární záruky uvedené v § 4 odst. 2 písm. d), podle § 12 odst. 2, anebo může požadovat, aby byla zvířata dopravena k poražení na nejbližší jatky; o těchto skutečnostech informuje krajská veterinární správa celní orgány.
§ 6
(1) Při provádění veterinární kontroly v místě původu krajská veterinární správa také
a) dozírá na to, aby nebyla na území jiného členského státu odesílána zvířata, popřípadě produkty, která měla být vyřazena (utracena, neškodně odstraněna) v souvislosti s plněním programů ozdravování zvířat od některé nákazy neuvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce, anebo která nemohou být z veterinárních nebo hygienických důvodů obchodně využita na území České republiky,
b) provádí veterinární kontroly hospodářství, shromažďovacích středisek, chovných a dodavatelských zařízení5)pro pokusná zvířata, schválených trhů a podniků za účelem ověření, zda jsou v nich dodržovány veterinární požadavky uvedené v této vyhlášce ve všech stadiích výroby a obchodování a zda zvířata nebo produkty určené k obchodování vyhovují požadavkům zvláštních právních předpisů, zejména požadavkům uvedeným v § 4 odst. 1 písm. c) a d). Shledá-li důvody k podezření, že tomu tak není, provede další nezbytné veterinární kontroly, a potvrdí-li se její podezření, vydá v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu4)odpovídající závazné pokyny nebo vyhlásí mimořádná veterinární opatření; tato opatření mohou zahrnovat i izolaci příslušného hospodářství nebo podniku.
(2) Bylo-li zjištěno porušení zvláštních právních předpisů, zejména byl-li zjištěn nesoulad veterinárního osvědčení, jiného dokladu nebo identifikačního označení se stavem zvířat nebo stavem hospodářství původu, popřípadě se skutečnými vlastnostmi produktů, uplatňují se sankce podle zákona.
§ 7
Údaje, které se týkají odesílaných zvířat nebo produktů, jakož i vystaveného veterinárního osvědčení nebo jiného dokladu provázejícího zvířata nebo produkty, se sdělují v den vydání uvedeného osvědčení nebo dokladu příslušnému ústřednímu úřadu členského státu určení a příslušnému úřadu místa určení způsobem uvedeným ve zvláštním právním předpise,6)a to podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 k této vyhlášce. Jde-li o zvířata a produkty uvedené v § 5 odst. 2, sdělují se tyto údaje příslušnému úřadu výstupního místa, které je i místem určení (§ 19 odst. 1), popřípadě příslušnému úřadu v místě, v němž se nachází výstupní místo, příslušnému ústřednímu úřadu místa určení a příslušnému ústřednímu úřadu tranzitního členského státu, popřípadě příslušným ústředním úřadům tranzitních členských států. K takto sdělovaným údajům patří i název třetí země určení.
Veterinární kontrola při příchodu na místo určení
§ 8
(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru v souladu s § 52 zákona může krajská veterinární správa provádět veterinární kontrolu při příchodu na místo určení. Nediskriminujícími namátkovými veterinárními kontrolami může zejména ověřovat, zda jsou splněny požadavky vyplývající z § 4 až 6; v případě potřeby může odebrat vzorky k laboratornímu vyšetření. Vedle toho může provádět veterinární kontroly také během přepravy zvířat na území České republiky, včetně kontrol dopravních prostředků, jestliže má poznatky nasvědčující podezření, že dochází k porušování veterinárních podmínek obchodování se zvířaty.
(2) Jsou-li zvířata pocházející z jiného členského státu určena
a) pro shromažďovací středisko nebo schválený trh, mohou být jejich provozovateli přijímána do tohoto střediska nebo trhu jen zvířata, která splňují požadavky uvedené v § 4. Úřední veterinární lékař vykonávající ve shromažďovacím středisku nebo na schváleném trhu státní veterinární dozor musí kontrolou veterinárních osvědčení a jiných dokladů uvedených v § 4 odst. 1 písm. d) ověřovat, zda zvířata přijatá do tohoto střediska nebo trhu splňují tyto požadavky,
b) na jatky, mohou být jejich provozovatelem přijímána a porážena jen zvířata, která splňují požadavky uvedené v § 4 odst. 1 písm. c) a d). Úřední veterinární lékař vykonávající na jatkách státní veterinární dozor musí zajistit, aby byla porážena pouze zvířata, která splňují všechny požadavky uvedené v § 4,
c) pro hospodářství včetně těch, v nichž je zásilka částečně vyložena během přepravy, musí být každé zvíře nebo skupina zvířat provázena prvopisem veterinárního osvědčení nebo jiného dokladu podle § 4 odst. 1 písm. d) až do doby, kdy dojde k příjemci, který je v tomto osvědčení nebo jiném dokladu jako příjemce uveden.
(3) Příjemce uvedený v odstavci 2 písm. c) musí před rozdělením nebo následným obchodním využitím zásilky zvířat v souladu s § 30 odst. 3 písm. b) zákona
a) zkontrolovat identifikační označení zvířat, veterinární osvědčení a jiné doklady uvedené v § 4 odst. 1 písm. c) a d), kterými jsou zvířata provázena,
b) oznámit krajské veterinární správě jakékoli pochybení nebo nesrovnalost a do jejího rozhodnutí držet zvířata v izolaci.
(4) Registrovaný obchodník, který dělí zásilky zvířat, anebo jakýkoli podnik, který není pod státním veterinárním dozorem a pro který jsou určena zvířata uvedená v odstavci 2, se považuje za jejich příjemce; vztahují se na něj požadavky uvedené v odstavci 3.
(5) Zvláštní veterinární záruky, jejichž splnění je požadováno na příjemcích zvířat uvedených v odstavci 2 písm. c) a v odstavci 4, musí být sjednány v dohodě uzavřené těmito příjemci s krajskou veterinární správou v době jejich registrace; krajská veterinární správa provádí namátkové veterinární kontroly dodržování těchto záruk.
(6) Pro zárodečné produkty a patogeny platí ustanovení odstavců 1 až 5 přiměřeně.
§ 9
(1) Odebírají-li se vzorky od zvířat podle § 8 odst. 1 věty druhé za středníkem, odeberou se co nejdříve, v žádném případě ne později než za 2 pracovní dny po dni příchodu zvířat na místo určení uvedené na veterinárním osvědčení nebo jiném dokladu uvedeném v § 4 odst. 1 písm. d). Lhůta 2 pracovních dnů neplatí pro veterinární kontroly prováděné podle § 8 odst. 1 věty třetí.
(2) Je-li příjemcem zvířat osoba uvedená v § 8 odst. 4, která dělí zásilky zvířat, mohou být odebrány vzorky v průběhu 2 pracovních dnů následujících po příchodu zvířat na jejich konečné místo určení v členském státě.
(3) Vzorky se odebírají dvojmo nebo v množství dostatečném pro zajištění alespoň dvou alikvótních částí vzorku pro testování. První vzorek nebo první alikvótní část vzorku se testuje v laboratoři uvedené v § 52 odst. 4 zákona. Druhý vzorek nebo druhá, popřípadě i další alikvótní část vzorku se zřetelně označí a skladuje se za vhodných podmínek alespoň po dobu 1 měsíce pod dohledem úředního veterinárního lékaře.
§ 10
(1) Příjemci, kteří jsou uvedeni ve veterinárním osvědčení nebo jiném dokladu podle § 4 odst. 1 písm. d), v souladu s § 30 odst. 3 písm. a) a c) zákona
a) hlásí podle požadavků krajské veterinární správy a v rozsahu nezbytném k provedení veterinárních kontrol uvedených v § 8 nejméně 24 hodin předem příchod zvířat nebo produktů z jiného členského státu, zejména povahu zásilky a předpokládané datum jejího příchodu. To neplatí, jen jde-li o koňovité, kteří jsou provázeni identifikačním dokladem podle zvláštních právních předpisů,3)
b) uchovávají veterinární osvědčení a jiné doklady uvedené v § 4 odst. 1 písm. d) po dobu nejméně 1 roku a na požádání je předkládají orgánům státního veterinárního dozoru,
c) a jde-li o registrované obchodníky, zaznamenávají v souvislosti s údaji o uskutečněných obchodech také údaje o následném místě určení zvířat nebo produktů.
(2) Mají-li být zvířata umístěna v karanténě, děje se tak zpravidla v hospodářství místa určení. Vyžadují-li to veterinární důvody, mohou být zvířata umístěna v karanténní stanici, která je v takovém případě považována za místo určení zásilky; důvody tohoto opatření je třeba sdělit Komisi Evropského společenství (dále jen "Komise").
§ 11
(1) Při veterinárních kontrolách prováděných v místech, jimiž mohou zvířata a produkty uvedené v § 3 přicházet z třetích zemí na území Společenství, jako jsou přístavy, letiště a místa pohraniční veterinární kontroly,
a) se kontrolují veterinární osvědčení a jiné doklady uvedené v § 4 odst. 1 písm. d),
b) se postupuje tak, že
1. zvířata a produkty pocházející z území Společenství podléhají pravidlům kontroly stanoveným v § 8 a 9,
2. zvířata z třetích zemí podléhají pravidlům stanoveným zvláštním právním předpisem,7)
3. produkty z třetích zemí podléhají pravidlům stanoveným zvláštním právním předpisem.8)
(2) Všechna zvířata a produkty, přepravované dopravními prostředky, které zajišťují pravidelné a přímé spojení mezi dvěma zeměpisnými body na území Společenství, však podléhají pravidlům veterinární kontroly stanoveným v § 8 a 9.
Opatření na základě výsledku veterinární kontroly
§ 12
(1) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy zásilky, přítomnost původců nákazy uvedené v příloze č. 1 k zákonu, nemoc přenosnou ze zvířat na člověka nebo jiné onemocnění či jinou možnou příčinu závažného ohrožení zvířat nebo lidí, anebo že produkty pocházejí z oblasti zamořené nákazou, postupuje v souladu s § 30 odst. 2, § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1 zákona. Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona uvědomí bez prodlení Komisi a členské státy o výsledcích šetření, přijatých rozhodnutích a jejich důvodech.
(2) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy zásilky, že zvířata nebo produkty nesplňují veterinární podmínky obchodování s nimi uplatňované v souladu se zvláštními právními předpisy, anebo zvláštní veterinární záruky, získané Českou republikou v souladu se zvláštními právními předpisy, postupuje v souladu s § 30 odst. 2, popřípadě i v souladu s § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1 zákona.
(3) Dojde-li ke sporu mezi odesilatelem a krajskou veterinární správou, mohou se obě strany dohodnout, že jej předloží nejdéle do 1 měsíce k posouzení odborníkovi uvedenému v seznamu sestaveném Komisí. Tento odborník vydá své stanovisko do 72 hodin po předložení sporu, anebo po obdržení výsledků potřebného vyšetření. Náklady tohoto stanoviska nesou Evropská společenství.
§ 13
(1) Dojde-li k případu uvedenému v § 12 odst. 1 nebo 2, uvědomí o něm Státní veterinární správa neprodleně příslušný úřad členského státu odeslání s tím, aby ji informoval o výsledcích svého šetření, přijatých opatřeních a jejich důvodech. Nepovažuje-li Státní veterinární správa tato opatření za dostatečná, učiní je předmětem společného jednání o možnostech a prostředcích nápravy; k nim může patřit i veterinární kontrola na místě.
(2) O opakovaném pochybení uvědomí Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Komisi a členské státy.
(3) Státní veterinární správa může požádat členský stát odeslání, aby po dobu šetření Komise posílil veterinární kontroly zvířat a produktů pocházejících z příslušného hospodářství, shromažďovacího střediska, schváleného trhu nebo podniku, popřípadě oblasti, a vyžadují-li to vážné veterinární nebo hygienické důvody, aby pozastavil vydávání veterinárních osvědčení a jiných dokladů uvedených v § 4 odst. 1 písm. d). Zároveň může být posílena veterinární kontrola zvířat a produktů, které pocházejí z uvedeného hospodářství, shromažďovacího střediska, schváleného trhu nebo podniku, popřípadě oblasti, při příchodu na místo určení.
(4) Je-li Česká republika členským státem odeslání, platí odstavce 1 až 3 obdobně.
§ 14
(1) V oznámení případu uvedeného v § 12 odst. 1 nebo 2 příslušnému úřadu členského státu odeslání uvede Státní veterinární správa datum příchodu zásilky zvířat na místo určení, datum odběru vzorků, datum jejich laboratorního vyšetření, popis vyšetřených zvířat, povahu (způsob) vyšetření vzorků a jeho výsledky, popřípadě - pokud nebyly žádné vzorky odebrány - datum provedení kontroly a její výsledky. K oznámení připojí opis veterinárního osvědčení a podle potřeby i počet a popis zvířat v zásilce.
(2) Je-li Česká republika členským státem odeslání, může Státní veterinární správa co nejrychleji, nejdéle však do 7 dnů po obdržení oznámení příslušného úřadu členského státu určení, že v tomto státě byl zjištěn případ uvedený v § 12 odst. 1 nebo 2, požadovat
a) jedno nebo více vyšetření druhého vzorku nebo druhé, popřípadě i další alikvótní části vzorku podle § 9 odst. 3, a to v referenční laboratoři Evropské unie nebo ve schválené laboratoři vybrané po vzájemné dohodě Státní veterinární správy s příslušným úřadem členského státu určení,
b) klinické vyšetření zásilky zvířat za přítomnosti svého zástupce, jestliže byla tato zvířata umístěna v izolaci.
§ 15
(1) Vyskytne-li se na území České republiky nákaza, která nepodléhá povinnému hlášení podle zákona a prováděcího právního předpisu k zákonu,4) jakákoli nemoc přenosná ze zvířat na člověka nebo jiné onemocnění či jiná možná příčina závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí,
a) Státní veterinární správa oznámí tuto skutečnost bez prodlení Komisi a členským státům,
b) příslušný orgán veterinární správy vyhlásí nebo nařídí v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu4)vhodná mimořádná veterinární opatření a Státní veterinární správa sdělí Komisi a členským státům, jaká opatření byla přijata.
(2) Je-li v průběhu veterinární kontroly při příchodu na místo určení nebo během přepravy na území České republiky zjištěna přítomnost nákazy, jiného onemocnění nebo jiné příčiny uvedené v odstavci 1,
a) příslušný orgán veterinární správy může v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu,4)považuje-li to za nutné, vyhlásit nebo nařídit vhodná mimořádná veterinární opatření, včetně umístění zvířat v karanténě,
b) Státní veterinární správa oznámí bez prodlení Komisi a členským státům, jaká opatření byla přijata a které důvody vedly k jejich přijetí.
(3) V případě uvedeném v odstavci 1 může Státní veterinární správa požádat Komisi o vyslání jednoho nebo více zástupců, aby se přesvědčili na místě, jaká opatření byla přijata, a aby k nim vydali své stanovisko.
Společná a závěrečná ustanovení
§ 16
Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona
a) sdělí Komisi a členským státům podmínky a postupy, které uplatňuje při obchodování se zvířaty a produkty, na něž se nevztahují zvláštní právní předpisy uvedené v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce a obchodování s nimiž podléhá veterinárním kontrolám podle této vyhlášky,
b) předkládá každoročně Komisi požadované informace o veterinárních kontrolách prováděných podle této vyhlášky, a to v elektronické podobě v souladu se vzorem vydaným Komisí,
c) sdělí Komisi a příslušným úřadům členských států na základě jejich odůvodněné žádosti o poskytnutí spolupráce a pomoci, zda jsou dodržovány právní předpisy v oblasti její působnosti, zda a jaká byla přijata opatření k zajištění dodržování povinností a požadavků stanovených těmito právními předpisy, a to v rozsahu a způsobem stanoveným předpisem Evropských společenství.8a)
§ 17
O vydání veterinárního osvědčení uvedeného v § 4 odst. 1 písm. d) je třeba požádat ve lhůtě nejméně
a) 2 pracovních dnů přede dnem předpokládaného odeslání zvířat, jde-li o zvířata, u kterých byly v posledním měsíci přede dnem jejich předpokládaného odeslání provedeny zdravotní zkoušky nezbytné pro vydání veterinárního osvědčení, anebo jde-li o zárodečné produkty nebo patogeny,
b) 14 dnů přede dnem předpokládaného odeslání zvířat v ostatních případech.
§ 18
(1) Veterinární osvědčení uvedené v § 4 odst. 1 písm. d) vystavuje úřední veterinární lékař na základě prohlídky (vyšetření) zvířat nebo produktů podle vzoru vydaného Státní veterinární správou v souladu se vzorem veterinárního osvědčení pro zvířata nebo produkty příslušného druhu, stanoveným předpisy Evropských společenství. Toto osvědčení musí být vyhotoveno nejméně v jednom z úředních jazyků členského státu odeslání (původu) a nejméně v jednom z úředních jazyků členského státu určení, a to na jediném listu; není-li to však možné a je-li osvědčení vyhotoveno na více listech, musí být tyto listy vhodně spojeny a označeny tak, aby tvořily nedílný celek. Veterinární osvědčení musí být určeno pro jednoho příjemce.
(2) Veterinární osvědčení podle odstavce 1 se opatřuje razítkem a podpisem úředního veterinárního lékaře v barvě odlišné od barvy ostatního textu, jakož i jednacím číslem.
(3) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy9)nebo krajská veterinární správa zejména se zřetelem na druh zvířat nebo produktů, způsob a dobu jejich přepravy něco jiného, činí doba platnosti veterinárního osvědčení 10 dnů ode dne jeho vystavení. Určí-li krajská veterinární správa v souladu s § 49 odst. 1 písm. l) zákona jinou dobu platnosti veterinárního osvědčení, musí ji v tomto osvědčení vyznačit.
§ 19
(1) Jde-li o zvířata a produkty uvedené v § 5 odst. 2, musí veterinární osvědčení odpovídat požadavkům třetí země určení, a pokud nejsou tyto požadavky k dispozici, zejména neexistuje-li dvoustranná dohoda mezi Českou republikou jako členským státem původu zvířat a třetí zemí určení, uvádí se v tomto osvědčení "Zvířata nebo produkty vyvážené do (název třetí země)". Jako příjemce se ve veterinárním osvědčení uvádí fyzická nebo právnická osoba, která vyřizuje výstupní formality v místě výstupu, jímž se v tomto případě rozumí jakékoli místo v těsné blízkosti vnější hranice některého z členských států, které je vybaveno k provádění celní kontroly; toto výstupní místo se uvádí jako místo určení.
(2) Veterinární osvědčení uvedené v odstavci 1 může obsahovat i zvláštní veterinární záruky uplatňované v souladu s požadavky předpisů Evropských společenství a vztahující se na zvířata určená k poražení.
§ 20
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.
Ing. Palas v. r.
Ministr
Příl.1
SEZNAM NÁKAZ, KTERÉ PODLÉHAJÍ POVINNÝM MIMOŘÁDNÝM
OPATŘENÍM S ÚZEMNÍM OMEZENÍM
Příl.2
ZPRÁVA Č.:
Příl.3
1) Směrnice Rady 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu.
2) § 3 odst. 1 písm. b) zákona.
3) Například zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
4) Vyhláška č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.
5) Zákon č. 246/1992 Sb.
6) Vyhláška č. 329/2003 Sb., o informačním systému Státní veterinární správy.
7) Vyhláška č. 377/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu zvířat ze třetích zemí.
8) Vyhláška č. 376/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu produktů ze třetích zemí.
8a) Směrnice Rady 89/608/EHS ze dne 21. listopadu 1989 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění správného uplatňování veterinárních a zootechnických právních předpisů.
9) Například vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, vyhláška č. 380/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se spermatem, vaječnými buňkami a embryi a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí.