Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 2. prosince 1961 byla v Paříži sjednána Mezinárodní úmluva na ochranu nových odrůd rostlin, revidovaná v Ženevě dne 10. listopadu 1972 a 23. října 1978.

(1) Účelem této úmluvy je uznat a zabezpečit šlechtiteli nové odrůdy rostlin nebo jeho nástupci v právním titulu (oba dále jen "šlechtitel") právo podle dále definovaných podmínek.

(2) Státy účastnící se na Úmluvě (dále jen "členské státy Unie") tvoří Unii pro ochranu nových odrůd rostlin.

(3) Sídlem Unie a jejích stálých orgánů je Ženeva.

(1) Každý členský stát Unie může uznat právo šlechtitele ve smyslu této úmluvy buď udělením zvláštního ochranného práva, nebo patentu. Nicméně členský stát Unie, jehož zákonodárství připouští ochranu podle obou těchto forem, může poskytnout jen jednu z nich pro jeden a týž botanický rod nebo druh.

(2) Každý členský stát Unie může omezit uplatnění Úmluvy v rámci daného rodu nebo druhu na odrůdy se zvláštním způsobem reprodukce nebo množení, anebo s určitým finálním užitím.

(1) Aniž se prejudikují práva zvláště uznaná v této úmluvě, může se fyzickým a právnickým osobám, sídlícím nebo majícím registrovanou firmu v jednom ze členských států Unie, pokud jde o uznání a ochranu práva šlechtitele, dostat v jiném členském státu Unie téhož postupu, který je schválen nebo může být poté schválen podle příslušných zákonů tohoto státu ve vztahu k jeho vlastním státním příslušníkům, za předpokladu, že takové osoby vyhovují podmínkám a předpisům, platným pro tyto státní příslušníky.

(2) Státní příslušníci členských států Unie, kteří nemají bydliště nebo registrovanou firmu v jednom z těchto států, budou požívat rovněž stejná práva za předpokladu, že splní všechny závazky, které jim mohou být uloženy s účelem, aby odrůdy, které vyšlechtili, mohly být vyzkoušeny a jejich množení mohlo být kontrolováno.

(3) Nicméně bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, každý členský stát Unie, při aplikaci Úmluvy na určitý rod nebo druh, může omezit prospěch plynoucí z ochrany na státní příslušníky těch členských států Unie, aplikujících Úmluvu na daný rod nebo druh a na fyzické nebo právnické osoby, bydlící nebo mající registrovanou firmu v kterémkoli z těchto států.

(1) Tato úmluva může být uplatněna na všechny botanické rody a druhy.

(2) Členské státy Unie se zavazují přijmout všechna nezbytná opatření nutná pro rozšiřující se aplikaci ustanovení této úmluvy na co největší možný počet botanických rodů a druhů.

(3)

(4) Na žádost kteréhokoli státu, který hodlá ratifikovat, přijmout, schválit nebo přistoupit k Úmluvě, může Rada, s ohledem na zvláštní ekonomické nebo ekologické podmínky tohoto státu, rozhodnout ve prospěch tohoto státu o snížení minimálního počtu požadovaném v odstavci 3 nebo může prodloužit dobu uvedenou v tomto odstavci nebo může snížit počet i prodloužit dobu.

(5) Na žádost kteréhokoli členského státu Unie může Rada, se zřetelem na zvláštní obtíže, s nimiž se stát setkává při plnění závazků podle odstavce 3 písm. b), rozhodnout ve prospěch tohoto státu o prodloužení období zmíněných v odstavci 3 písm. b).

(1) Právo poskytnuté šlechtiteli spočívá v tom, že se vyžaduje jeho předchozí schválení proreprodukčního materiálu nebo materiálu vegetativního množení, jako takového, dané odrůdy. Předpokládá se, že materiál vegetativního množení zahrnuje celé rostliny. Právo šlechtitele se rozšiřuje na okrasné rostliny nebo části těchto rostlin běžně obchodované za jiným účelem než vlastním množením v případě, že by byly použity za účelem obchodu jako množitelský materiál za účelem výroby okrasných rostlin nebo řezaných květin.

(2) Souhlas daný šlechtitelem může podléhat podmínkám, které jím mohou být dále stanoveny.

(3) Souhlas šlechtitele není nezbytný ani pro použití odrůdy jako výchozího zdroje variety pro účely vytvoření jiných odrůd, ani pro obchodování s nimi. Naproti tomu tento souhlas je požadován, jestliže opakované použití odrůdy je nutné pro komerční výrobu jiné odrůdy.

(4) Každý členský stát Unie může, buď podle svých vlastních zákonů, nebo formou zvláštních dohod podle čl. 29, poskytnout šlechtitelům pro určité botanické rody nebo druhy širší ochranná práva, než je uvedeno v odstavci 1, a může je jmenovitě rozšířit až na obchodovaný výrobek. Členský stát Unie, který poskytne takové právo, může omezit jeho platnost jen na příslušníky členských států Unie, které poskytují stejná práva fyzickým a právnickým osobám bydlícím nebo majícím registrovanou firmu v jednom z těchto států.

(1) Šlechtitel využívá přínosů z ochrany podle této úmluvy jen za předpokladů splnění těchto podmínek:Zkoušky odrůdy, které nezahrnují nabídku k prodeji nebo obchodování se nedotýkají ochranného práva. Skutečnost, že odrůda se stala obecně známá jinými cestami než nabídkou k prodeji nebo obchodováním, rovněž neovlivní právo šlechtitele na ochranu,

(2) Za předpokladu, že šlechtitel vyhověl předpisům stanoveným v zákonodárství členského státu Unie, ve kterém byla podána žádost o ochranu, včetně vyrovnání poplatku, udělení ochrany nemůže být spojeno se žádnými jinými podmínkami než s těmi, které jsou stanoveny ve výše uvedených ustanoveních.

(1) Ochrana bude schválena po provedeném zkoušení odrůdy podle kritérií uvedených v čl. 6. Takové zkoušení musí být přiměřeně vhodné pro každý rod nebo druh.

(2) Pro účely takových zkoušek mohou příslušné orgány každého členského státu Unie požadovat, aby šlechtitel dodal všechny potřebné informace, dokumenty, množitelský materiál nebo semena.

(3) Každý členský stát Unie může přijmout opatření k ochraně šlechtitele proti podvodům a škodlivému jednání třetích osob, které by se uskutečnily v době mezi podáním žádosti o ochranu a rozhodnutím o této ochraně.

Právo přiznané šlechtiteli se uděluje na omezenou dobu. Tato doba nemůže být kratší než 15 let od data vydání rozhodnutí o ochraně. U vinné révy, lesních stromů, ovocných stromů a okrasných stromů včetně jejich podnoží doba ochrany nemůže být kratší než osmnáct let, počítáno od data rozhodnutí o ochraně.

(1) Svobodný výkon výlučného práva přiznaného šlechtiteli nelze omezit jinak než z důvodů veřejného zájmu.

(2) Pokud jakékoli takové omezení je provedeno k zajištění široké distribuce odrůdy odrůdy, podnikne příslušný členský stát Unie všechna nutná opatření k tomu, aby šlechtitel obdržel odpovídající odškodnění.

(1) Právo šlechtitele bude zrušeno a prohlášeno za neplatné v souladu s ustanoveními práva každého z členských států Unie, jestliže se zjistí, že podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. a) a b) nebyly ve skutečnosti splněny v době, kdy bylo vydáno rozhodnutí o ochraně.

(2) Právo šlechtitele propadne, jestliže tento není s to předložit příslušnému orgánu reprodukční nebo množitelský materiál schopný vyprodukovat odrůdu s jejími charakteristikami, které byly definovány, v době udělení ochrany.

(3) Šlechtitel může být práva zbaven, když :

(4) Šlechtitel nemůže být tohoto práva zbaven z jiných důvodů než z důvodů uvedených v tomto článku.

(1) Šlechtitel může zvolit členský stát Unie, ve kterém si přeje podat svoji první žádost o ochranu.

(2) Šlechtitel může předložit žádost o ochranu svého práva jiným členským státům, aniž vyčká rozhodnutí o poskytnutí práva ochrany členským státem Unie, ve kterém podal svoji první žádost.

(3) Ochrana, o kterou v různých členských státech Unie podaly žádost fyzické nebo právnické osoby, oprávněné k užívání výhod z této úmluvy, nezávisí na právu ochrany uděleném pro tutéž odrůdu v jiných státech bez ohledu na to, zda tyto státy jsou nebo nejsou členy Unie.

(1) Šlechtitel, který řádně podal žádost o ochranu v jednom z členských států Unie, bude , pro účely podání žádosti v jiném členském státu Unie, požívat právo přednosti po dobu dvanácti měsíců. Tato doba se počítá od data podání první žádosti. Den podání se do této doby nezapočítává.

(2) Pro uplatnění prospěchu plynoucího z ustanovení odstavce 1 musí být v dalším podání žádosti o ochranu vznesen požadavek na přednost první žádosti a během tří měsíců musí být kopie dokumentu, který tvoří tuto žádost, ověřena jako pravá kopie orgánem, který ji přijal.

(3) Šlechtiteli může být povolena po uplynutí doby přednosti další doba čtyř let, ve které dodá členskému státu Unie, kterému podal žádost o ochranu podle ustanovení odstavce 2, dodatečnou dokumentaci a materiály požadované zákony a předpisy tohoto státu. Tento stát může požadovat, aby dodatečná dokumentace a materiály byly předány v určité přiměřené době v případě, kdy žádost, jejíž přednost se nárokuje, byla zamítnuta nebo vzata zpět.

(4) Takové skutečnosti, jako podání další žádosti nebo publikování této věci či její využívání podavatelem žádosti, nastalé během doby uvedené v odstavci 1, netvoří skutkovou podstatu pro námitky proti žádosti, která byla podána v souladu s předchozími podmínkami. Takové skutečnosti nemohou být titulem pro vznik práva ve prospěch třetí osoby nebo pro vznik jakéhokoliv práva osobního vlastnictví.

(1) Odrůda musí mít název sloužící jako určení jejího rodového označení. Každý členský stát Unie zajistí podle odstavce 4, aby žádná práva s ohledem na označení, které je registrováno jako název odrůdy, nenarušovala volné použití názvu dané odrůdy, a to i po uplynutí doby ochrany.

(2) Název musí umožňovat identifikaci odrůdy. Nesmí se skládat pouze z číslic, s výjimkou případů, kdy je to zavedená praxe pro označování odrůd. Název nesmí vést k chybným závěrům nebo k omylům v charakteristikách, hodnotě nebo identitě odrůdy nebo totožnosti šlechtitele. Zvláště název musí být odlišný od každého názvu, který označuje, v kterémkoliv státě Unie, již existující odrůdu téhož botanického druhu nebo úzce příbuzného druhu.

(3) Název odrůdy předloží šlechtitel příslušnému orgánu podle čl. 30 odst. 1 písm. b). Pokud se zjistí, že tento název neodpovídá požadavkům odstavce 2, příslušný orgán jej odmítne registrovat a požádá šlechtitele, aby v určené době navrhl jiný název. Název je registrován ke stejnému datu, k jakému se vydá rozhodnutí o ochraně v souladu s ustanoveními čl. 7.

(4) Předchozí práva třetích stran nesmí být dotčena. Jestliže v důsledku předchozího práva je použití názvu odrůdy zakázáno osobě, která by byla podle ustanovení odstavce 7 povinna tento název používat, požádá orgán uvedený v čl. 30 odst. 1 písm. b) šlechtitele, aby pro danou odrůdu předložil jiný název.

(5) Daná odrůda musí být v členských státech Unie vedena pod stejným názvem. Orgán uvedený v čl. 30 odst. 1 písm. b) tento název zaregistruje, pokud se nedomnívá, že tento název je v daném státu nevhodný. V takovém případě může požádat šlechtitele, aby předložil jiný název.

(6) Orgán uvedený v čl. 30 odst. 1 písm. b) zajistí, aby všechny ostatní takové orgány byly informovány ve věci názvu odrůd, zvláště o podáních, registraci a zrušení názvu. Každý příslušný orgán uvedený v čl. 30 odst. 1 písm. b) může k registraci zaslat připomínky, pokud je má, tomu orgánu, který název oznámil.

(7) Každá osoba, která v členském státu Unie nabízí k prodeji nebo obchoduje s reprodukčním nebo vegetativně množeným materiálem odrůdy chráněné v tomto státě, je povinna použít názvu této odrůdy, a to i po uplynutí ochranné doby této odrůdy, pokud podle ustanovení odstavce 4 předchozí práva takovému použití nebrání.

(8) Pokud je odrůda nabídnuta na trhu nebo je obchodována, je dovoleno spojovat obchodní značku, obchodní název nebo jiné obdobné indikace s registrovaným názvem odrůdy. I když dojde k takovému spojení indikací, musí být nicméně název odrůdy snadno rozpoznatelný.

(1) Právo udělené šlechtiteli v souladu s ustanoveními této úmluvy není závislé na opatřeních přijatých každým členským státem Unie k regulaci výroby, kontroly a obchodování se semeny a rostlinami množitelského materiálu.

(2) Taková opatření rovněž, pokud je to možné, nemají bránit uplatňování ustanovení této úmluvy.

Stálými orgány Unie jsou:

(1) Rada se skládá z představitelů členských států Unie.Každý členský stát ustanoví jednoho zástupce do Rady a jednoho alternujícího člena.

(2) Představitele nebo alternující členy mohou doprovázet zástupci nebo poradci.

(3) Každý členský stát Unie má v Radě jeden hlas.

(1) Státy, které nejsou členy Unie, které však podepsaly tento dokument, jsou zvány na zasedání Rady jako pozorovatelé.

(2) Na taková zasedání mohou být pozváni další pozorovatelé nebo experti.

(1) Rada volí ze svých členů prezidenta a prvního viceprezidenta, může volit další viceprezidenty. První viceprezident nahrazuje prezidenta, jestliže tento není schopen vykonávat svůj úřad.

(2) Funkční období prezidenta je tři roky.

(1) Zasedání Rady svolává prezident.

(2) Řádné zasedání Rady se koná jednou za rok. Kromě toho prezident může svolat Radu z vlastní iniciativy; Radu svolá během tří měsíců, pokud o to požádá jedna třetina členů Unie.

Rada stanoví svá procedurální pravidla a administrativní a finanční předpisy Unie.

Poslání Rady je:

Všechna rozhodnutí Rady jsou přijímána prostou většinou přítomných a hlasujících členů; přičemž rozhodnutí Rady podle čl. 4 odst. 4, čl. 20, čl. 21 písm. e), čl. 26 odst. 5 písm. b), čl. 27 odst. 1, čl. 28 odst. 3 nebo čl. 32 odst. 3 vyžadují tři čtvrtiny hlasů přítomných a hlasujících členů. Abstence se nepovažují za hlasy.

(1) Kancelář Unie vykonává všechny povinnosti a úkoly svěřené Radou. Kancelář řídí generální sekretář.

(2) Generální sekretář je odpovědný Radě. Zajišťuje provádění rozhodnutí Rady. Předkládá rozpočet ke schválení Radě a odpovídá za jeho splnění. Předkládá Radě výroční zprávu o činnosti Kanceláře a zprávu o činnosti a finanční situaci Unie.

(3) Podle ustanovení čl. 21 písm. b) se podmínky pro jmenování a zaměstnávání nezbytného počtu funkcionářů pro účinné plnění úkolů Kanceláře Unie stanoví na základě administrativních a finančních předpisů citovaných v čl. 20.

(1) Unie je právnickou osobou.

(2) Unie požívá na území každého členského státu Unie, v souladu se zákony tohoto státu takovou právní způsobilost, která je nezbytná pro plnění cílů Unie a pro výkon jejich funkcí.

(3) Unie uzavřela dohodu se Švýcarskou konfederací o sídle Kanceláře Unie.

Revize účtů Unie zajišťuje jeden z členských států Unie podle administrativních a finančních předpisů citovaných v čl. 20. Takový stát, se svým souhlasem, je určován Radou.

(1) Výdaje Unie jsou hrazeny z:

(2)

(3)

(4)

(5)

(1) Text této úmluvy může být revidován konferencí členských států Unie. O svolání takové konference rozhodne Rada.

(2) Jednání konference je platné pouze v případě, je-li na této konferenci přítomna nejméně jedna polovina členských států Unie. Pro přijetí revidovaného textu Úmluvy se požaduje většina pěti šestin členských států Unie, přítomných na konferenci.

(1) Úřad Unie používá při výkonu svých povinností angličtinu, francouzštinu a němčinu.

(2) Zasedání Rady a konference o revizi textu se konají v těchto třech jazycích.

(3) Podle potřeby Rada může rozhodnout, že se použije dalších jazyků.

Členské státy Unie si vyhražují právo uzavřít mezi sebou zvláštní dohody na ochranu nových odrůd rostlin, pokud takové dohody nejsou v rozporu s ustanoveními této úmluvy.

(1) Každý členský stát Unie přijme opatření nutná pro uplatnění této úmluvy; zvláště:

(2) Zvláštní smlouvy mohou mezi sebou uzavřít kompetentní orgány služeb členských států Unie s cílem společného využití služeb orgánů pověřených kontrolou odrůd podle ustanovení čl. 7 a shromažďováním nutných referenčních kolekcí a dokumentací.

(3) Předpokládá se, že každý stát při uložení ratifikační listiny, přijetí, schválení nebo přístupu k Úmluvě musí být schopen v rámci svých zákonů účinně uplatňovat ustanovení této úmluvy.

Tento text Úmluvy je otevřen k podpisu všem členským státům Unie nebo všem dalším státům přítomným na diplomatické konferenci, která tento dokument přijala. K podpisu bude otevřen do 31. října 1979.

(1) Každý stát vyjadřuje svůj souhlas se závazky tohoto dokumentu uložením:

(2) Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení jsou uloženy u generálního sekretáře.

(3) Každý stát, který není členem Unie a který nepodepsal tento dokument, požádá, před uložením listiny o přístupu, Radu o konzultaci, zda jeho zákony jsou v souladu s ustanoveními tohoto dokumentu. Jestliže je vyjádření Rady kladné, může být listina o přístupu uložena.

(1) Tento dokument nabývá platnosti jeden měsíc poté, co byly splněny tyto dvě podmínky:

(2) Ve vztahu ke každému státu, který uloží svoji listinu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu poté, co byly splněny podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a) a b), nabude tento dokument platnosti jeden měsíc po uložení příslušné listiny daným státem.

(3) Pokud tento dokument nabude platnosti podle odstavce 1, žádný stát nesmí přistoupit ke konvenci z roku 1961 v revidovaném znění z roku 1972.

(1) Kterýkoliv členský stát Unie, který je ke dni, ke kterému tento dokument nabude platnosti, ve vztahu k tomuto státu vázán Úmluvou z roku 1961 v doplněném znění z roku 1972, ve svých vztazích k ostatním členským státům Unie, které nejsou vázány tímto novým dokumentem, pokračovat v uplatňování zmíněné Úmluvy až do té doby, dokud tento nový dokument nenabude platnosti ve vztahu k tomuto jinému státu.

(2) Každý členský stát Unie, který není vázán tímto dokumentem ("dřívější stát"), může prohlásit, v notifikaci adresované generálnímu sekretáři, že bude uplatňovat Úmluvu z roku 1961 v doplněném znění z roku 1972, ve vztazích s kterýmkoliv státem, který přijme závazky podle nynějšího dokumentu a stane se členem Unie ratifikací, přijetím, schválením nebo přistoupením k tomuto novému dokumentu ("pozdější stát"). Po uplynutí lhůty jednoho měsíce od data takové notifikace až do doby nabytí platnosti nynějšího dokumentu ve vztahu k tzv. dřívějšímu státu, tento dřívější stát bude uplatňovat Úmluvu z roku 1961 v doplněném textu z roku 1972 ve svých vztazích s každým tzv. pozdějším státem, zatímco každý takový pozdější stát bude uplatňovat nový dokument ve vztazích k dřívějšímu státu.

(1) Při uložení své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k tomuto dokumentu, každý stát, který není členem Unie, sdělí generálnímu sekretáři seznam rodů a druhů, na které, po nabytí platnosti tohoto dokumentu ve vztahu k tomuto státu, bude uplatňovat ustanovení této úmluvy.

(2) Generální sekretář zveřejňuje, na základě sdělení obdržených od každého členského státu Unie, informace, které se týkají:

(1) Každý stát může ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit nebo může informovat generálního sekretáře kdykoliv potom písemnou notifikací, že tento dokument lze uplatnit na celé nebo část území, která jsou uvedena v prohlášení nebo notifikaci.

(2) Každý stát, který učinil takové prohlášení nebo podal takovou notifikaci, může kdykoliv sdělit generálnímu sekretáři, že tento dokument ztrácí platnost pro celé nebo část těchto území.

(3)

(1) Bez ohledu na ustanovení čl. 2 odst. 1, každý stát, který před uplynutím doby, po kterou je tento dokument otevřený k podpisu, uplatňuje na úseku ochrany různé formy uvedené v čl. 2 odst. 1 pro jeden a tentýž rod nebo druh, může takto pokračovat, jestliže tuto skutečnost oznámí generálnímu sekretáři v době podpisu tohoto dokumentu nebo v době uložení listiny o ratifikaci, přijetí, souhlasu nebo přístupu k tomuto dokumentu.

(2) Jestliže se ve členském státě Unie, na který se vztahuje odstavec 1, uplatňuje ochrana podle patentového práva, může tento stát uplatnit patentová kriteria a dobu ochrany podle patentového práva na takto chráněné odrůdy, bez ohledu na ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. a) a čl. 8.

(3) Tento stát může kdykoliv informovat generálního sekretáře o stažení své notifikace, kterou předal podle odstavce 1. Toto stažení notifikace nabude platnosti k datu, ke kterému tento stát podá oznámení o stažení.

Bez ohledu na ustanovení čl. 6, může každý členský stát Unie, aniž tím vznikne závazek pro ostatní členské státy Unie, omezit požadavek na novost stanovený tímto článkem, a to s ohledem na nedávno vzniklé odrůdy, existující v době, kdy takový stát uplatní ustanovení této úmluvy poprvé na rod nebo druh, ke kterému takové odrůdy přísluší.

Tato úmluva se nedotýká existujících práv platných podle zákonů členského státu Unie nebo podle dohod uzavřených mezi těmito státy.

K této úmluvě se nepřipouštějí žádné výhrady.

(1) Tato úmluva má neomezenou dobu trvání.

(2) Každý členský stát může Úmluvu vypovědět oznámením adresovaným generálnímu sekretáři. Generální sekretář o tomto oznámení okamžitě vyrozumí všechny členské státy Unie.

(3) Výpověď nabývá platnosti ke konci kalendářního roku následujícího po roku, ve kterém generální sekretář oznámení obdržel.

(4) Tato výpověď se nedotkne žádných práv získaných podle této úmluvy před datem, kdy tato výpověď nabude platnosti.

(1) Tento dokument je podepsán v jednom originálu ve francouzštině, angličtině a němčině, přičemž v případě jakéhokoliv rozporu mezi jednotlivými texty se použije francouzský text. Originál bude uložen u generálního sekretáře.

(2) Generální sekretář předá dvě ověřené kopie tohoto dokumentu vládám všech států, které byly přítomny na diplomatické konferenci, která tento dokument přijala, a na žádost vládě každého jiného státu.

(3) Generální sekretář pořídí, po konzultaci s vládami zainteresovaných států, které byly zastoupeny na uvedené konferenci, úřední texty v arabštině, holandštině, italštině, japonštině a španělštině a v takových ostatních jazycích, které může stanovit Rada.

(4) Generální sekretář zaregistruje tento dokument u sekretariátu OSN.

(5) Generální sekretář informuje vlády členských a nečlenských států Unie, které byly zastoupeny na diplomatické konferenci, na které byl dokument přijat, o podepsání tohoto dokumentu, o uložení listin o ratifikaci, přijetí, schválení a přístupu, o všech notifikacích obdržených podle čl. 34 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 1 a 3 nebo čl. 41 odst. 2 a o každém prohlášení, učiněném podle čl. 36 odst. 1.