Sdělení 40/2014 o přijetí stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 k nepřípustnosti ústavní stížnosti, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání účinný od 17.03.2014
| Schválené: | 04.03.2014 |
| Účinnost od: | 17.03.2014 |
| Autor: | Ústavního soudu |
| Oblast: | STÍŽNOSTI, ŽÁDOSTI A NÁVRHY FYZICKÝCH a PRÁVNICKÝCH OSOB., Důkazní prostředky (důkazy) v trestním řízení. |
| Zobraziť iba vybrané paragrafy: | Zobrazit |
Plénum Ústavního soudu přijalo pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 dne 4. března 2014 ve složení Stanislav Balík, Ludvík David, Jaroslav Fenyk (soudce zpravodaj), Jan Filip, Vlasta Formánková, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jan Musil, Pavel Rychetský, Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek, Kateřina Šimáčková, Milada Tomková, Jiří Zemánek a Michaela Židlická, na návrh I. senátu Ústavního soudu podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru I. senátu pro řízení vedená pod sp. zn. I. ÚS 1662/13, sp. zn. I. ÚS 1677/13 a sp. zn. I. ÚS 2164/13, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu ze dne 2. března 2004, sp. zn. I. ÚS 180/03 (N 32/32 SbNU 293) a v nálezu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 864/11 (N 116/61 SbNU 695), toto stanovisko:
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Odůvodněn:
I.
Důvody předložen stanoviska
1. V současn době m soudce zpravodaj v npadu tři stavn stžnosti, ve kterch stěžovatel uvd, že jsou toho nzoru, že v jejich věci nen dn ždn dovolac důvod podle 265b trestnho řdu a proti předchzejcm rozhodnutm proto podvaj přmo stavn stžnost, aniž by předtm vyčerpali mimořdn opravn prostředek v podobě dovoln. Ve všech třech přpadech stěžovatelům již dvouměsčn lhůta k podn dovoln uběhla.
2. Dne 22. 5. 2013 byla stavnmu soudu doručena stavn stžnost stěžovatelů L. V. a J. V., veden pod sp. zn. I. S 1662/13. Stěžovatel v stavn stžnosti namtaj, že soudy nebraly zřetel na jejich nvrhy na dokazovn, předevšm na proveden mstnho ohledn, jež bylo navrhovno již v přpravnm řzen, neboť z msta činu byly pořzeny jenom nedostatečn fotografie. Dle stěžovatelů nebylo z vpověd svědků prokzno, že by se stěžovatel dopustili uvedench trestnch činů. Odvolac soud se dle stěžovatelů nezabval hodnocenm důkazů jednotlivě a ve vzjemnch souvislostech a soudy se ve svch odůvodněnch nevypořdaly s tm, z jakho důvodu nebyl proveden navržen důkaz ze strany obžalovanch. Stěžovatel jsou toho nzoru, že v jejich přpadě bylo porušeno prvo na spravedliv proces, jakož i prvo na rovnost častnků.
3. Dne 23. 5. 2013 byla stavnmu soudu doručena stavn stžnost stěžovatele J. V., veden pod sp. zn. I. S 1677/13. Stěžovatel namt zcela vadn a nepřesvědčiv zjištěn skutkovho stavu, při jehož existenci byl vynesen odsuzujc rozsudek založen ohledně identifikace pachatelů a určen jejich role ve skutkovm ději v zsadě na jedinm důkazu, a to na vpovědi svědka, kter objektivně vychz z důkazně nepoužiteln a v rozporu se zkonem proveden rekognice. Na zkladě teorie o plodech z otrvenho stromu je dle stěžovatele tato vpověď rovněž nepoužitelnm důkazem. V důsledku svvole soudů při zjišťovn skutečnho stavu věci a vzhledem ke zcela formlnmu odmtnut nmitek obhajoby bylo dle stěžovatele porušeno prvo na spravedliv proces a nebyla ctěna zsada presumpce neviny obsažen v čl. 40 odst. 2 Listiny zkladnch prv a svobod (dle tž jen "Listina").
4. Dne 12. 7. 2013 byla stavnmu soudu doručena stavn stžnost stěžovatelky P. O. S., veden pod sp. zn. I. S 2164/13. Stěžovatelka namt porušen zsady rovnosti zbran, neboť soudy dle jejho nzoru neumožnily proveden klčovch důkazů obhajoby a naopak se přiklonily k pochybnmu důkazu jednoznačně nevěrohodn svědkyně. Dle dle stěžovatelky došlo tak k porušen prva na řdn odůvodněn rozhodnut a k porušen zkazu libovůle při rozhodovn soudů. Protistavnost a nepřezkoumatelnost rozhodnut stěžovatelka spatřuje tak v opomenutch důkazech. Z rozsudku odvolacho soudu je dle stěžovatelky zřejm, že na jej nmitky ani na j navržen důkazy nijak nereagoval. Stěžovatelka m za to, že soudy obou stupňů porušily jej stavně zaručen prva zakotven v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny, jakož i prvo na spravedliv proces.
II.
5. Podle ustanoven 72 odst. 3 a 75 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, ve zněn pozdějšch předpisů (dle jen „zkon o stavnm soudu“), je stavn stžnost nepřpustn, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesn prostředky, kter mu zkon k ochraně jeho prva poskytuje; to plat i pro mimořdn opravn prostředek, kter orgn, jenž o něm rozhoduje, může odmtnout jako nepřpustn z důvodů zvisejcch na jeho uvžen (zněn činn od 1. 1. 2013).
6. Z dikce přslušnho ustanoven zkona o stavnm soudu tak dle nzoru I. sentu stavnho soudu zcela jednoznačně vyplv povinnost stěžovatelů vyčerpat před podnm stavn stžnosti všechny procesn prostředky, kter zkon stěžovatelům k ochraně jejich prva poskytuje, tedy povinnost vyčerpat ve věcech trestnch vždy i mimořdn opravn prostředek v podobě dovoln, pokud je toto přpustn.
III.
Dosavadn rozhodovac praxe stavnho soudu u dovoln v trestnch věcech
7. Z dosavadn judikatury vyplv, že stavn soud v minulosti k problematice povinnosti vyčerpn dovoln v trestnch věcech nepřistupoval zcela jednotně. V nlezu sp. zn. I. S 180/03 ze dne 2. 3. 2004 (N 32/32 SbNU 293), stavn soud uvedl nsledujc. „Stěžovatel ve sv věci nepodal dovoln [ 265a a nsl. trestnho řdu (dle tž „tr.ř.“)] a tak muselo bt postaveno mimo rozumnou pochybnost, zda vyčerpal všechny procesn prostředky k ochraně svch prv, protože podle přesvědčen stavnho soudu mohly bt nmitky obsažen v stavn stžnosti činně uplatněny v rmci některho z dovolacch důvodů podle ust. 265b odst. 1 tr.ř. ... Za tohoto stavu, s ohledem na obsah napadench rozhodnut a na tvrzen obsažen v stavn stžnosti, nemohl stavn soud dospět s ždouc jistotou k zvěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesn prostředky k ochraně svch prv, jak je m na mysli ust. 75 odst. 1 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, protože za takov prostředky zkon považuje vhradně prostředky umožňujc efektivn obranu proti zsahu do stavně zaručench prv a svobod. Současn rozhodovac praxe o trestnch dovolnch nedv zruku, že všechny přpady, kter Nejvyšš soud projednv z podnětu dovoln podanch obviněnmi, jsou posuzovny z hlediska zachovn stavně garantovanch prv na spravedliv proces, protože Nejvyšš soud v některch rozhodnutch explicitně nepřipoušt meritorn přezkum z hlediska nmitek tkajcch se tvrzenho porušen procesnho postupu, předepsanho pro zjišťovn skutkovho stavu a hodnocen důkazů ( 2 odst. 5 a 6 tr.ř.), a to bez ohledu na zvažnost důsledků pro spravedliv rozhodnut věci (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 mluvy o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod).“ V podstatě totožnou argumentaci stavn soud použil tak v nlezu sp. zn. I. S 864/11 ze dne 16. 6. 2011 (N 116/61 SbNU 695). V obou přpadech tak stavn soud posoudil stavn stžnost jako přpustnou i přesto, že stěžovatel nevyčerpal všechny dostupn prostředky ochrany svch prv.
8. Obdobně se stavn soud vyjdřil i v několika usnesench. Napřklad v usnesen sp. zn. IV. S 3407/11 ze dne 5. 12. 2011 [tak usnesen sp. zn. IV. S 430/11 ze dne 2. 3. 2011 (dostupn stejně jako všechna dalš zde uveden rozhodnut stavnho soudu na http://nalus.usoud.cz)], stavn soud uvedl, že „stavn soud ve sv rozhodovac praxi netrv na tom, aby v trestnch věcech vždy bylo proti meritornmu rozhodnut soudu druhho stupně podno před napadenm rozhodnut stavn stžnost dovoln, ledaže by v stavn stžnosti byly uplatněny takov nmitky, kter
prima facie
naplňuj někter z dovolacch důvodů dle trestnho řdu. To proto, že jak z hlediska zkonn pravy dovolacch důvodů, tak i z pohledu judikatorn praxe Nejvyššho soudu je zjevn, že požadavek stavnho soudu na předchzejc obligatorn dovolac přezkum byl by povětšinou formalistickm lpěnm na využit zpravidla neefektivnho opravnho prostředku. Takov požadavek by navc nevhodně oddaloval možnost stavněprvnho přezkumu rozhodnut obecnch soudů v těch přpadech, kdy stěžovatel pociťuje porušen kautel stavnosti, aniž by současně měl za to, že v jeho věci existuje jakkoliv dovolac důvod zakotven v ustanoven 265b trestnho řdu.“9. Přpustnost stavn stžnosti s ohledem na (ne)vyčerpn dovoln v trestnm řzen se stavn soud zabval tak v usnesen sp. zn. IV. S 851/11 ze dne 18. 4. 2011, kde uvedl: „Je třeba podotknout, že dovoln v trestnm řzen představuje mimořdn opravn prostředek, kter stěžovatel nen, s ohledem na limitovan okruh dovolacch důvodů, nezbytně povinen před podnm stavn stžnosti vyčerpat.“ K uveden problematice se vztahuje tak usnesen sp. zn. II. S 1707/09 ze dne 6. 4. 2012, kde stavn soud vyslovil tento nzor: „Z hlediska řzen o stavn stžnosti je tak nutno dovoln považovat za posledn procesn prostředek ochrany prv pouze tehdy, lze-li v jeho rmci uplatnit nmitky, kter by bylo možno podřadit pod tzv. dovolac důvody.“
10. Dle usnesen sp. zn. III. S 3394/10 ze dne 14. 2. 2011, je primrně věc stěžovatele, aby posoudil, zda nmitky, kter m proti předchozmu rozhodovn obecnch soudů, lze efektivně uplatnit v dovoln nebo zda se může obrtit přmo na stavn soud. „V prv řadě je třeba uvst, že z ustanoven 265a odst. 1 a 2 trestnho řdu (dle jen "tr. ř.") vyplv, že dovoln je v těchto přpadech přpustnm mimořdnm opravnm prostředkem, ovšem vzhledem k taxativnmu včtu dovolacch důvodů ( 265b odst. 1 tr. ř.) nemus bt vždy "poslednm procesnm prostředkem, kter zkon stěžovateli k ochraně jeho prva poskytuje" ( 72 odst. 3, 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu). Je přitom primrně věc samotnho obviněnho, aby posoudil, zda nmitky, kter m vůči rozhodnut odvolacho soudu (a potažmo soudu prvnho stupně), lze "efektivně" uplatnit v dovoln, nebo zda se může obrtit "přmo" na stavn soud (zodpov-li ovšem danou otzku nesprvně, může stavn soud jeho postup shledat jako "nevyčerpn všech procesnch prostředků" ve smyslu 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu a stavn stžnost odmtnout).“ Obdobně se stavn soud vyjdřil tak v usnesen sp. zn. II. S 1157/11 ze dne 17. 5. 2011.
11. Podřaditelnost stěžovateli uplatněnch nmitek pod zkonn dovolac důvody se stavn soud zabval např. v usnesen sp. zn. III. S 3242/07 ze dne 28. 2. 2008, kde uvd nsledujc: „Jelikož založil stavn stžnost z větš čsti na nmitkch, kter nejsou
prima facie
podřaditeln pod zkonn dovolac důvody uveden v ustanoven 265b tr. řdu, na vyčerpn tohoto opravnho prostředku nen přilhav trvat, jestliže by obdobn podn zřejmě k meritornmu dovolacmu přezkumu nevedlo; stavn soud proto posoudil stavn stžnost jako přpustnou (srov. např. usnesen sp. zn. II. S 405/03).“ V usnesen sp. zn. II. S 405/03 ze dne 5. 5. 2004 stavn soud uvd, že „již opakovaně ve sv judikatuře konstatoval, že dovoln je mimořdnm opravnm prostředkem určenm k npravě vslovně zkonem vymezench procesnch a hmotněprvnch vad, nen však určeno k revizi skutkovch a prvnch zjištěn učiněnch před soudy prvnho a druhho stupně. Vzhledem k tomu, že stěžovatel buduje svou argumentaci v stavn stžnosti na nmitkch, kter nejsou podřaditeln pod zkonn dovolac důvody uveden v ustanoven 265b trestnho řdu, nen namstě trvat na vyčerpn tohoto opravnho prostředku, neboť jeho podn by zjevně nevedlo k meritornmu přezkumu. stavn soud v danm přpadě dospěl k zvěru, že stavn stžnost je přpustn.“12. Podřaditelnost stěžovateli uplatněnch nmitek pod zkonn dovolac důvody se stavn soud zabval tak např. v usnesen sp. zn. IV. S 400/05 ze dne 7. 11. 2005, kdy stavn soud naopak po posouzen stěžovatelem uplatněnch nmitek uzavřel, že tyto nmitky byly podle nzoru stavnho soudu možn podřadit pod dovolac důvod uveden v 265b odst. 1 psm. g) trestnho řdu, stěžovatel tedy měl k dispozici dalš opravn prostředek v podobě dovoln a jeho stavn stžnost tak byla posouzena jako nepřpustn. Obdobně stavn soud postupoval tak v usnesen sp. zn. II. S 1707/09 ze dne 6. 4. 2010. stavn soud tak trval na vyčerpn dovoln před podnm stavn stžnosti v přpadě naplněn jinch dovolacch důvodů - napřklad v usnesen sp. zn. IV. S 2/05 ze dne 11. 4. 2005 ( 265b odst. 1 psm. d) trestnho řdu), usnesen sp. zn. II. S 207/05 (U 12/37 SbNU 747) ze dne 31. 5. 2005 ( 265b odst. 1 psm. h) trestnho řdu), usnesen sp. zn. I. S 99/06 ze dne 19. 4. 2006 ( 265b odst. 1 psm. c) trestnho řdu), nebo usnesen sp. zn. III. S 3507/10 ze dne 12. 9. 2012 ( 265b odst. 1 psm. l) trestnho řdu).
13. stavn soud se tedy v usnesench uvedench pod body 11 a 12 fakticky zabval podřaditelnost stěžovatelem uplatněnch nmitek pod zkonn dovolac důvody a na zkladě svho vlastnho zvěru o nepodřaditelnosti uvedench nmitek pod dovolac důvody podle 265b trestnho řdu konstatoval, že nen namstě trvat na vyčerpn dovoln a stavn stžnost posoudil jako přpustnou (např. vše citovan usnesen sp. zn. II. S 405/03 nebo sp. zn. III. S 3242/07). Naopak v jinch usnesench (např. usnesen sp. zn. IV. S 400/05 a dalš, viz vše) stavn soud konstatoval, že stěžovateli uplatněn nmitky bylo dle nzoru stavnho soudu možn podřadit pod dovolac důvody podle 265b trestnho řdu, stěžovatel měli k dispozici dalš opravn prostředek a jejich stavn stžnost tak byla posouzena jako nepřpustn. Takov rozhodovac praxe, kdy stavn soud sm posuzuje (ne)existenci dovolacch důvodů a nahrazuje tak rozhodovac činnost Nejvyššho soudu, se však jev bti v rozporu se zsadou subsidiarity stavn stžnosti.
IV.
Aktuln rozhodnut stavnho soudu tkajc se dovoln v trestnch věcech
14. Aktulně se stavn soud zabval podmnkou vyčerpn dovoln v trestnch věcech v usnesen sp. zn. I. S 3315/13 ze dne 6. 11. 2013, kde stavn soud na podmnce vyčerpn dovoln v trestnch věcech trv a uvd, že „... řzen o dovoln, a to v ždnm svm stadiu, se nemůže ocitnout mimo stavn rmec ochrany zkladnch prv. Existuj-li v zkoně omezen prva na přstup k soudu v rmci řzen o tomto mimořdnm opravnm prostředku, je dovolac soud povinen interpretovat a aplikovat podmnky připuštěn dovoln tak, aby dodržel maximy prva na spravedliv proces vymezen evropskou mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod a Listinou. Jinmi slovy, při rozhodovn o dovolnch v rmci trestnho řzen mus bt trestn řd vykldn stavně konformnm způsobem a podmnky připuštěn dovoln podle 265b trestnho řdu je třeba vykldat tak, aby byla naplněna stavou stanoven povinnost soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho zkladnch prv. ... Z uvedenho vyplv, že Nejvyšš soud je povinen v rmci dovoln posoudit, zda nebyla v předchozch fzch řzen porušena zkladn prva dovolatele, včetně jeho prva na spravedliv proces. ... Jinmi slovy nmitky porušen prva na spravedliv proces jsou vždy způsobilm dovolacm důvodem podle 265b odst. 1 psm. g) trestnho řdu (viz, mutatis mutandis pro civiln řzen, usnesen sp. zn. III. S 772/13 ze dne 28. 3. 2013, bod 11). ... stavn soud by tedy překročil sv pravomoci, pokud by předloženou stavn stžnost projednal bez toho, aby se k namtanmu porušen prva na spravedliv proces měl možnost nejdřve vyjdřit Nejvyšš soud.“ Soudkyně zpravodajka v danm usnesen dle uvd, že v tto věci nesdl nzory uveden v usnesench sp. zn. III. S 3050/09 a sp. zn. IV. S 3407/11, ale považuje je za překonan i s ohledem na nov zněn 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu činn od 1. 1. 2013. V souvislosti s danm usnesenm je dle zapotřeb uvst, že tmto rozhodnutm nebylo stěžovateli zabrněno v přstupu k stavnmu soudu, vzhledem k tomu, že v době vydn rozhodnut stěžovateli stle běžela dvouměsčn lhůta k podn dovoln k Nejvyššmu soudu.
V.
Zsada subsidiarity stavn stžnosti
15. V ustanoven 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu m svůj prvn zklad zsada subsidiarity stavn stžnosti, z nž plyne tž princip minimalizace zsahů stavnho soudu do činnosti orgnů veřejn moci, což znamen, že stavn stžnost je krajnm prostředkem k ochraně prva, nastupujcm tehdy, kdy nprava před těmito orgny již nen standardnm postupem možn. stavn soudnictv je předevšm vybudovno na zsadě přezkumu věc pravomocně skončench, v nichž přpadn protistavnost již nen napraviteln jinm způsobem, tj. procesnmi prostředky, jež se podvaj z prvnch předpisů, upravujcch přslušn (soudn) řzen. stavnmu soudu nepatř obchzet pořad prva, protože nen součst soustavy obecnch soudů (usnesen sp. zn. III. S 3507/10 ze dne 12. 9. 2012). Předevšm obecnm soudům
a priori
je totiž adresovn imperativ formulovan v čl. 4 stavy Česk republiky (dle tž jen "stava"). Ochrana stavnosti v prvnm sttě tak nemůže bt pouze kolem stavnho soudu, nbrž mus bt kolem cel justice. stavn stžnost tedy představuje prostředekultima ratio
[viz např. nlez sp. zn. III. S 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79)] a je nstrojem ochrany zkladnch prv, nastupujcm po vyčerpn všech dostupnch efektivnch prostředků k ochraně prv uplatnitelnch ve shodě se zkonem v systmu orgnů veřejn moci (usnesen sp. zn. IV. S 2891/08 ze dne 3. 4. 2009).16. Smyslem a funkc stavn stžnosti je nprava rozhodnut či jinho zsahu orgnu veřejn moci do stavně zaručench prv stěžovatele. K tto npravě však nemůže dojt, aniž by byly vyčerpny všechny opravn prostředky před orgny činnmi v trestnm řzen, kter jsou stěžovateli k dispozici. Pokud by stavn soud v rozporu se zsadou subsidiarity rozhodoval sm, aniž by předtm byly vyčerpny všechny možnosti, jak doshnout npravy protiprvnho stavu, mohl by nepřpustně zashnout do kompetence jinch sttnch orgnů (zde obecnch soudů) a narušit zsadu dělby kompetenc. Proto v přpadech, kdy stěžovatel nevyužije všechny dostupn procesn prostředky npravy, považuje stavn soud stavn stžnost za nepřpustnou (usnesen sp. zn. III. S 3507/10 ze dne 12. 9. 2012).
VI.
K rozhodovac činnosti Nejvyššho soudu
17. Dovolac řzen se v ždnm svm stadiu nenachz mimo stavn rmec pravidel spravedlivho procesu vymezenho Listinou zkladnch prv a svobod a mluvou o ochraně lidskch prv a zkladnch svobod (dle jen "mluva") a rozhodovac praxe nesm narušovat stavn zsadu rovnosti častnků řzen. Stejně tak mus rozhodovac praxe obecnch soudů interpretovat domc prvo konformně se zvazky vyplvajcmi pro Českou republiku z relevantnch mezinrodnch smluv (čl. 1 odst. 2 stavy). stavn soud připomn, že čl. 6 odst. 1 mluvy (prvo na spravedliv proces) obsahuje ustanoven, s nimiž mus bt ustanoven zkonnho procesnho prva interpretovna souladně, a to včetně těch ustanoven trestnho řdu, kter vymezuj dovolac důvody uveden v ustanoven 265b trestnho řdu [nlez sp. zn. I. S 55/04 ze dne 18. 8. 2004 (N 114/34 SbNU 187), obdobně nlez sp. zn. II. S 669/05 ze dne 5. 9. 2006 (N 156/42 SbNU 275)].
18. Neobstoj tedy ani nmitka nedostatku kompetence dovolacho soudu zabvat se dovolnmi podanmi z jinch důvodů, než jsou důvody vyplvajc z Nejvyššm soudem aplikovanho vkladu trestnho řdu. Zvaznmi kompetenčnmi normami jsou i pro Nejvyšš soud čl. 4, čl. 90 a čl. 95 stavy zavazujc soudn moc k ochraně zkladnch prv. V tomto duchu je třeba vykldat i zkonn vymezen dovolacch důvodů, ze kterho nemůže bt vyvozen rozhodovac postup, kter by zakldal různost v možnosti přstupu odlišnch skupin častnků řzen k Nejvyššmu soudu (nlez sp. zn. I. S 55/04 ze dne 18. 8. 2004, obdobně nlez sp. zn. II. S 669/05 ze dne 5. 9. 2006).
19. Je-li dovoln vjimečnm opravnm prostředkem, jehož čelem je vedle sjednocovn judikatury i ochrana prv, zejmna prv zkladnch, pak stavn stžnost, z hlediska svho stavnho vymezen, nemůže bt postavena vedle dovoln s tm, že vady, kter jsou vkladem vyloučeny z jakhokoli přezkumu v rmci dovolacho řzen, mohou bt zhojeny v řzen o stavn stžnosti. Tm by se z stavn stžnosti stal specializovan mimořdn opravn prostředek pro npravu procesnch a skutkovch pochyben obecnch soudů, což však nelze, s ohledem na stavn vymezen role stavnho soudu, připustit (čl. 83 stavy). Naopak lze požadovat, aby Nejvyšš soud cestou interpretace ustanoven trestnho řdu o dovoln zajistil naplněn obou zmněnch čelů řzen o dovoln (nlez sp. zn. I. S 55/04 ze dne 18. 8. 2004).
20. Důvody dovoln jsou specifikovny taxativnm způsobem v 265b odst. 1 psm. a) až psm. l) trestnho řdu. Dovolac důvody jsou natolik konkretizovny, že o jejich obsahu nen v rozhodovac činnosti Nejvyššho soudu pochyb. V některch přpadech ovšem vznikaj pochybnosti při aplikaci dovolacho důvodu podle 265b odst. 1 psm. g) trestnho řdu, podle kterho dovoln lze podat, jestliže „rozhodnut spočv na nesprvnm prvnm posouzen skutku nebo jinm nesprvnm hmotněprvnm posouzen“. Vklad tohoto dovolacho důvodu byl krtce po jeho zaveden novelou trestnho řdu č. 265/2003 Sb. provedenou zkonem č. 265/2001 Sb. provděn Nejvyššm soudem velmi restriktivně a stavn soud se k tomuto přstupu při kontrole stavnosti opakovaně vyjdřil. Zaujal stanovisko, podle kterho přliš restriktivn vklad důvodnosti dovoln je stavně neudržiteln. V tto souvislosti stavn soud připomněl, že dovolac řzen se v ždnm svm stadiu nenachz mimo stavn rmec pravidel spravedlivho procesu (nlez stavnho soudu sp. zn. II. S 669/05 ze dne 5. 9. 2006).
21. Ustanoven čl. 6 odst. 1 mluvy zaručuje prvo na spravedliv proces a čl. 6 odst. 2 mluvy garantuje, že vina obviněnho mus bt prokzna zkonnm způsobem. Zkladn zsady spravedlnosti řzen, zejmna principy rovnosti zbran a kontradiktornosti, se nutně vztahuj i na dokazovn, zejmna na způsob proveden důkazů. Evropsk soud pro lidsk prva ve sv praxi uplatňuje doktrnu, podle kter řzen jako celek mus mt spravedliv charakter požadovan čl. 6 mluvy, a to včetně způsobu proveden důkazů v neprospěch i ve prospěch obviněnho (srov. rozsudek Barbera et al. proti Španělsku ze dne 6. 12. 1988, A146, 68 nebo rozsudek Schenk proti Švcarsku ze dne 12. 7. 1988, A140, 46n nebo aktulně rozsudek Tseber proti Česk republice ze dne 22. 11. 2012 č. 46203/08). Dodržovn pravidel dokazovn, včetně opatřovn důkazů, totiž zaručuje věrohodnost důkazu, působ preventivně proti porušovn zkona orgny činnmi v trestnm řzen, zaručuje, že do prv a svobod občana se zasahuje jen v mezch zkona a garantuje tak legitimitu prva sttu trestat (Repk, B. Evropsk mluva o lidskch prvech a trestn prvo. Praha: Orac, 2002, str. 194-195). Kontrola dodržovn těchto pravidel z pohledu prva na spravedliv proces nenlež pouze stavnmu soudu, ale zavazuje i soudy obecn.
22. stavn soud zastv nzor, že i jednotliv důkazn prostředek (např. vslech svědka, ohledn msta činu, rekognice, atd.) a způsob jeho opatřen (odposlech a zznam telekomunikačnho provozu, domovn prohldka a prohldka jinch prostor, sledovn zsilky, atd.) či jeho opomenut, může mt podstatn vliv na rozhodnut ve věci sam a jeho protistavn povaha může porušovat prvo na spravedliv proces (čl. 6 mluvy) nebo jin mluvou garantovan prvo (čl. 8 odst. 2 mluvy).
23. Nzor stavnho soudu uveden v nlezu sp. zn. I. S 4/04 ze dne 23. 3. 2004 (podle kterho nesprvn zjištěn skutkovho stavu nelze striktně oddělovat od nesprvn prvn kvalifikace skutku, protože tyto dvě kategorie jsou v podstatě neodděliteln), však neznamen, že by Nejvyšš soud v každm přpadě, kdy dovoln obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovm zjištěnm, musel považovat dovolac důvod podle 265b odst. 1 psm. g) trestnho řdu za
prima facie
naplněn. Když dovolatel namt porušen prva na spravedliv proces v oblasti dokazovn (dovolac důvod podle 265b odst. 1 psm. g) trestnho řdu), popřpadě jin z dovolacch důvodů stanovench v 265b odst. 1 trestnho řdu, je na zkladě čl. 4, čl. 90 a čl. 95 stavy Česk republiky vždy povinnost Nejvyššho soudu, řdně zvžit a rozhodnout, zda dovolatelem uvděn důvod je či nen dovolacm důvodem. Je totiž jedinm oprvněnm orgnem, ktermu v tomto stadiu přsluš posuzovat naplněn konkrtnho dovolacho důvodu (viz 54 rozsudku Evropskho soudu pro lidsk prva ve věci Janyr a ostatn proti Česk republice ze dne 13. řjna 2011, č. stžnost 12579/06, 19007/10 a 34812/10) a toto posouzen je zvaznou podmnkou pro přpadn podn stavn stžnosti (ustanoven 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu).
VII.
Odůvodněn vroku
24. Z dikce ustanoven 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu, ve zněn činnm od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplv povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesn prostředky, kter jim zkon k ochraně jejich prva poskytuje - tedy i mimořdn opravn prostředek v podobě dovoln v trestnch věcech, pokud je dovoln v dan věci přpustn. Pokud je v ustanoven 75 odst. 1 zkona o stavnm soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořdn opravn prostředek, kter orgn, jenž o něm rozhoduje, může odmtnout jako nepřpustn z důvodů zvisejcch na jeho uvžen, tm spše mus stěžovatel vyčerpat mimořdn opravn prostředek v přpadě, kdy je tento přpustn ( 265a trestnho řdu).
25. stavn stžnost je prostředkem ochrany prv, kter je subsidirn ke standardnm „nestavnm“ institutům. Předevšm obecn soudy jsou povolny k ochraně prv fyzickch a prvnickch osob, a teprve nen-li dosaženo npravy v rmci režimu obecnho soudnictv, může se v rozsahu omezenm hledisky stavnosti uplatnit ochrana poskytovan přezkumem stavnho soudu. stavn soud tak nemůže sm posuzovat splněn podmnek, kter otevraj prostor k meritornmu dovolacmu přezkumu, tato role mu nepřsluš. Otzku, zda nmitky stěžovatele naplňuj někter z dovolacch důvodů, mus posuzovat Nejvyšš soud, neboť kdyby tak stavn soud učinil bez tohoto posouzen, nepřpustně by zasahoval do činnosti Nejvyššho soudu a potažmo i obecn justice.
26. Zvaznmi kompetenčnmi normami jsou i pro Nejvyšš soud čl. 4, čl. 90 a čl. 95 stavy zavazujc soudn moc k ochraně zkladnch prv. Dovolac řzen se tak nemůže nachzet mimo stavn rmec ochrany zkladnch prv a pravidel spravedlivho procesu vymezenho mluvou a Listinou. Nejvyšš soud je tedy povinen v rmci dovoln posoudit, zda nebyla v předchozch fzch řzen porušena zkladn prva dovolatele, včetně jeho prva na spravedliv proces. Každ důvodn nmitka porušen stavnch prv je podkladem pro zrušen napadenho rozhodnut v řzen o dovoln. Nejvyšš soud je v tto fzi řzen povinen při posuzovn přslušnho dovolacho důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvjimečně a nepřenšet tuto odpovědnost na stavn soud. Z uvedenho vyplv, že nmitka stěžovatelů stran neefektivnosti využit opravnho prostředku v podobě dovoln nemůže obstt.
VIII.
Zvěr
27. Protože se uveden zvěry odchyluj od prvnho nzoru stavnho soudu vyslovenho v nlezu sp. zn. I. S 180/03 ze dne 2. 3. 2004 (N 32/32 SbNU 293) a v nlezu sp. zn. I. S 864/11 ze dne 16. 6. 2011 (N 116/61 SbNU 695), předložil I. sent stavnho soudu podle 23 zkona č. 182/1993 Sb., o stavnm soudu, otzku povinnosti stěžovatele vyčerpat ve věcech trestnch vždy i mimořdn opravn prostředek v podobě dovoln ve vztahu k přpustnosti stavn stžnosti k posouzen plnu stavnho soudu, kter se s jeho argumentac v celm rozsahu ztotožnilo a přijalo prvn nzor, jenž je uveden ve vroku tohoto stanoviska.
28. S ohledem na prva častnků řzen a zejmna s přihldnutm k principu prvn jistoty se toto stanovisko použije na stavn stžnosti podan k stavnmu soudu dnem nsledujcm po dni vyhlšen stanoviska ve Sbrce zkonů.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k odůvodnění stanoviska pléna soudci Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.